sirien píše:
Tomu se mi nějak nechce věřit že by platilo beze zbytku. Při jaký rychlosti, při jaké velikosti střely, při jaké hmotnosti střely?
Tohle mi totiž silně připomíná otázku průrazné munice - teoreticky fakt super, že jo, jenže v praxi když tam neni nic co bys potřeboval prorážet (nějakej pancíř) nakonec způsobí menší škodu, než nějaká drtivá munice.
Když si představim nějakou vesmírnou loď a pak si představim že dostane zásah nějakym malym, pevnym a rychle se pohybujícim objektem, tak spíš než náhlej výbuch a kolabs všeho okolo si představim že to prostě udělá díru na jedné straně, díru na druhé straně, díru ve všem na spojnici těchto dvou a vesele to bude pokračovat na druhé straně lodi dál ve své +- původní trajektorii, jen o něco pomalejc.
Mrkni se na nějaké simulace nárazů malých vesmírných objektů. Při relativně malých rychlostech (cca 2000 km/h) se ještě úplatňuje nějaká odolnost materiálů poměrně rozhodujícím způsobem. Ale od určitých vysokých rychlostí není vůbec žádný materiál, který by po nárazu mechanicky vydržel, a začne být rozhodující jen rychlost dopadu a hmotnost, protože se jak střela, tak cíl v místě nárazu rozpadají na mikročástice.
Je to podobný princip, jako když skočíš do vody nebo na beton z deseti metrů nebo ze dvou kilometrů. U malé výšky hodně závisí na materiálu, poloze těla a pozici dopadu a následky se můžou různit. U velké výšky je už prakticky jedno, na co a jak dopadneš, zabije je obojí stejně, protože dopadová rychlost a zrychlení při dopadu přesahuje hranici, kdy lidské tělo ještě bývá soudržné.
Při vysoké rychlostí nárazu se materiálem šíří rázová vlna, která ho může rozbíjet na místech velmi vzdálených zásahu, a není šance, že by materiál střely zůstal soudržný, pokud má materiál cíle hustotu a tvrdost alespoň jako led. To by musela být kosmická loď z velmi měkkého a prodyšného materiálu jako aerografit nebo podobné srandy, což nebude, když musí udržet tlak jedné atmosféry.
Jediná šance, jak v takovém případě nechat střelu projít skrz bez většího poškození lodi je paradoxně zpomalit ji, aby zůstala kompaktní. Což samozřejmě asi nebude účel těch protilodních střel.
Jinak existují takové věci, jako že 10 cm hliníku proti nárazu ocelové kuličky o průměru 1 cm při rychlosti cca 5 km/s nechrání, ale dva plátky hliníku silné 1 cm, které jsou 10 cm od sebe ochrání spolehlivě. V prvním bude čistý otvor, na 10 centimetrech se kulička rozpadne a na druhé bude už jen prach.
Loki, záleží na tom, v jaké výšce ty projektily vypustíš. V 70. letech se dokázaly s návratovými pouzdry družic trefovat do čtverce o hraně cca 6 km, a to je takové malé nic na padáku. Svazek takových tyčí může padnout s přesností na kilometr, což je na město bohatě dostačující, zvlášť když jich můžeš hodit deset.
Samozřejmě u meziplanetérní lodi zase reálně bude hrát hmotnost munice velkou roli při spotřebě paliva při manévrování a brždění, a pokud si může bombu vyrobit doma a odvézt ji, dává zase atomovka větší smysl, protože bude na stejný účinek lehčí. Tohle není vždy výhodná a ultimátní zbraň, jen jedna z možností.