Hraní v SF: Fialové lasery, růžová torpéda...

...aneb o zbraních, štítech a bojích v SF, zejména ve vesmírném prostoru. Spousta lidí mě nebude mít ráda :)
Napsal sirien

K tématu

Takový malý úvod - povšimněte si:

  • 0:17, 0:59, 1:22, a průběžně (způsobu manévrování)
  • 1:50 stihač bránící bitevní loď (a ano, 1:58 je zásah atomovkou)
  • 2:06 - 2:30 je krásný záběr na flak kanony a na flak-railgunovou obranu lodi (vysvětlení níže)
  • 2:35 - 2:40 vytvoření obrané flakové stěny (také viz níže)
  • 3:54 - 3:58 sestřelení rakety stihačem
  • 4:21 - 4:24 manévrování rakety ve vesmíru
(Další podobné)
(za videa děkuji Bendimu a uděluji těžkou důtku fanouškům BSG za naprostou neschopnost tvořit koukatelná music videa)


RPG potřebují akci. Nemusí to být nutně boj, ale něco, co se ve hře děje rychle, adrenalinově. Hráče to táhne do hry, budí to pozornost a hlavně to je zábava.
SF hry nejsou vůbec vyjímkou, spíše naopak. Jen si vemte, kolik zbraní tam najednou můžete mít!!! Ovšem aby byla hra konzistentní, je třeba, aby zbraně sdílely stejnou technologickou úroveň (i s ostatními, nezbraňovými, prvky).


Dlouho mi tenhle článek nešel přes ruku, snažil jsem se ho pojmout různými vysvětleními a tak, ale nakonec jsem se rozhodl, že nejsnazší bude brát ty zbraně hezky jednu podruhé.


Boj ve vesmíru

Téma mnoha seriálů, které je obvykle pojato dost... úsměvně.


Prozačátek je dobré zmínit, jaký panuje obecně názor: boj ve vesmíru se odehrává na značné vzdálenosti. To nemusí být vůbec pravda, protože může snadno dojít k tomu, že na velké vzdálenosti bude útok neúčinný - obrana prostě včas zareaguje a lodě do sebe budou plýtvat municí do nekonečna, než jedné z nich dojde. Důsledkem pak snadno může být, že na sebe sice lodě začnou pálit z dálky, ale budou se přibližovat, aby se dostaly do lepší palebné pozice, kdy nepřátelská obrana nebude mít tak dobrý reakční čas. I tak se ale bude většinou bojovat na vzdálenosti určované spíše kilometry, než stovkami metrů (leda by k tomu byl nějaký ryze SF důvod jako třeba nějaký typ speciální ochrany nebo tak).
(pro představu za II.sv. války se na moři zahajoval boj na 20km, dnešní letouny dokáží v prostředí atmosféry zaútočit na dostřel raket, což může být i přes sto km)


Lasery (masery, xasery a všechny ostatní EM paprskové zbraně) jsou docela oblíbenou tematikou. Skutečnost je taková, že ve vesmíru mají několik problémů:
Za prvé, vyžadují hodně slušný přísun energie, který lze využít i efektivněji.
Za druhé, lze s nimi pálit pouze přímo, což je na vzdálenosti případně určované světelnými minutami trochu nanic a i na kratší vzdálenost laser velmi rychle ztrácí účinnost. Na blízko se pak dají najít o dost méně nákladné zbraně s minimálně stejnou efektivitou.
Samozřejmě je zde stále možnost toho využít paprsek některé části EM spektra třeba k vyzkratování nepřátelských systémů (třeba tady, 3:53 a dál - taky hezká bitva, mimochodem, prvních 40 vteřin přeskočte, je to vyřízlý z filmu)

Railguny (případně jiné rychlopalné projektilové hračky) jsou při útoku takřka nanic - při vzdálenostech, na které se bojuje, je skoro nemožné se trefit. Palbu zaregistruje nepřítel velice brzy a prostě se uhne (velké lodě, které nemohou tak snadno manévrovat, zase budou dost kvalitně pancéřované, případně budou mít nějaké indukční pole proti projektilům (viz níže)).
Na co jsou však railguny velice dobré, je obrana - na sestřelování blížících se raket nebo stihačů takřka ideální. Ke stejnému účelu lze použít flak-kanony.

(Pro případné neznalé, railgun jsou v zásadě dvě kolejnice, mezi něž je umístěn vodivý projektil. Ten je pak pomocí zkratu vymrštěn ohromnou rychlostí vpřed. Ničivá síla railgunu spočívá v kinetické energii projektilu, rvát do něj nějakou výbušninu je dost zbytečné. Podobná je například gaussova puška, ke které se ještě také dostanu.)

Děla jsou na tom podobně jako railguny, rozdíl je v tom, že se vzhledem ke své pomalosti nehodí na obranu.
Na druhou stranu, takové rychlopalnější dělo je na blízkou vzdálenost mnohem lepší hračka na útok než raketa - projektil se dost špatně sestřeluje, zabírá méně místa na palubě, je levnější a účinek je nezpochybnitelný.

Rakety jsou naprosto super hračky. Ve vesmíru je dobré z nich co do manévrování udělat takřka malé stihače, aby mohly snáze projít nepřátelskou obranou (hodí se, aby se přibližovaly hodně chaotickou drahou, jinak sou to snadné cíle). Co se pancéřování týče, připomínám, že už dlouho existují rakety schopné projít několika metry železobetonu předtím než vybuchnou.
Problém je ten, že ve vesmíru se blbě manévruje, takže hodně manévrovatelné rakety mají jako podmínku velkou dávku paliva a výkonné motory, reálně by se něco takového nejspíš až tak moc nevyplatilo.

Super záležitost jsou také vícenásobné hlavice (letí k vám jedna raketa, kterou urychluje silný motor, dostane se do vašeho obraného perimetru a bum - najednou na vás těch projektilů letí třeba šestnáct. Sice nemají tak cool motor, ale ve vesmíru rychlost stejně neztratí, takže už ho ani nepotřebují).

Atomovky jsou vám oproti obecně rozšířenému názoru ve vesmíru dost nanic - vakuum = žádná tlaková vlna. Atomovka, která vybuchne v prostoru, klidně i pitomých deset centimetrů od lodi, nenadělá na nepříteli žádnou fyzickou škodu. Lodě obvykle neměří (až na kapku ujetej WH40k, nejspíš) celé kilometry, takže pro útok ve vesmíru je atomovka trochu plýtvání (zvlášť když si uvědomíte, že z raket, které vystřelíte, jich dost sejme obrana ještě před dopadem).
K čemu však atomovka dobrá je, je oslepení nepřátelských senzorů - když vybuchne dost blízko, tak je prostě zahltí radiací, EM zářením v celém spektru, naruší komunikaci (u lodí, které na to nejsou stavěny, může dobře zrasit elektroniku, a to tak že i zcela), oslepí radary, což efektivně naruší nepřátelskou možnost sestřelovat jiné rakety. Bojové lodě s tím budou nejspíš počítat a tak budou mít několik záložních senzorů, které budou stíněny, ale po výbuchu atomovky se odhalí a prostě nahradí ty předchozí (takových "sérií" senzorů ale zase nemohou mít nekonečno).
Je dobré poznamenat, že tohle nebude žádné tajemství, takže lodě budou mít (pokud to bude technicky možné) senzory na atomové hlavice a jejich obrana je bude sestřelovat přednostně, dokud se budou nacházet dost daleko.

(Jen pro představu, při výbuchu nukleární bomby spadá zhruba 85-90% energie výbuchu na tlakovou vlnu a uvolněné teplo, 5% na ionizaci a 5-10% na radiaci. Little boy (hirošima) měl výkon asi 15 kilotun TNT. Pokud se někde velkými písmeny píše "výbuch o ekvivalentu tisíce bomb svržených na hirošimu" tak to ve skutečnosti je "jenom" 15 megatun. Největší odpálená nukleární zbraň byla Ruská bomba Car o výkonu 57 megatun (tedy tři a půl tisíce hirošim), tlaková vlna oběhla třikrát kolem planety; plánovaných bylo 100 megatun, ale Rusové se báli, že zažehnou atmosféru).

Vtipné by mohlo být použití neutronové bomby, což je upravená termonukleární bomba (vodíková atomovka), která převádí 50% energie výbuchu na neutronové záření, proti kterému nepomáhá žádné pancéřování. Problém je, že smrt ozářením nenastává ihned (po konci studené války neutronky všechny státy, které je vyvinuly, z humánních důvodů vyřadily ze své výzbroje).
Jedna megatuna neutronového výbuchu kilometr nad zemí zabije do jednoho dne všechny zhruba půl kilometru daleko a do kilometru zabije všechny do dvou dnů.

Sonické zbraně ve vesmíru nefungují. Prostě ne. Ve ST je to nesmysl a SW se nepočítají, protože celé SW jsou jedním velkým obhroublým gestem jakékoliv fyzice. Ve vakuu zvuk prostě není.

Phasery a jiné technoblábolové zbraně jsou také klasickým a oblíbeným prvkem SF. Nic moc vám k nim neřeknu, protože k nim moc říct nejde. Jenom bych vám doporučil se dobře rozmyslet, jak fungují, a jaké to má důsledky (protože sorry, když můžu napálit FTL paprsek se smrtící silou do nepřítele, který je půl světelné minuty daleko, tak musím mít nějaký velmi dobrý důvod k tomu používat jakoukoliv jinou zbraňovou technologii, např. ve ST se kromě phaserů dá použít fotonové torpédo, protože je účinné v FTL rychlostech, existuje verze, která naruší nepřátelské štíty pro phaserovou palbu atd.)

Gravitické zbraně. Pokud máte ve svém settingu uměle generovanou gravitaci, tak se velmi dobře zamyslete, jak její generování funguje a k čemu všemu ji tudíž lze použít. Pokud půjde gravitika jakkoliv využít k útoku, pak není důvod používat cokoliv jiného. Gravitační paprsek je docela ultimátní zbraň. Ale i pokud nemáte k dispozici paprsek i taková gravitační hlavice rakety je super věcička. Pro začátek u ní není potřeba přímo zasáhnout, protože její výbuch prostě zasáhne celé okolí, vakuum nevakuum, a není vůči ní možné použít žádnou obranu, vyjma včasného sestřelení nebo opět gravitických štítů!!!
Samozřejmě je dobré domyslet, jak velkou gravitaci může hlavice vytvořit a hlavně, jak dlouho ji může generovat. Jestli je pro vytvoření dost velké gravitace potřeba nějaký energetický "zkrat", výboj, který ji krátkodobě dodá dostatek energie (např. malá atomovka která svým výbuchem "nabije" gravitický generátor) a v tom případě půjde opravdu o gravitační výbuch, nebo zda je hlavice schopná generovat gravitační pole delší dobu (a tedy např. létat v kruzích okolo lodi a postupně ji tak trhat).

Stihače jsou ve vesmíru bohužel trochu nanic - v atmosféře slouží pro dopravu raket k cíli, ve vesmíru nic takového nepotřebujete - raketa si doletí sama na takřka libovolnou vzdálenost.
Určitý smysl dávají stihače jako prvek obraného perimetru - poletují okolo lodi a sestřelují blížící se rakety. K tomu v nich ale nepotřebujete piloty (ve skutečnosti jsou na obtíž - ztěžují manévrování. A mnohem víc se hodí, aby si stihače řídil automatizovaný systém, který zároveň ovládá palbu obraných railgunů a flaků, protože tak dosáhne nejlepší synchronizace).

Miny. Zapomeňte na miny. Za prvé je ve vesmíru nemáte jak schovat. Za druhé tam je tak děsně velký prostor, že je takřka nemožné je umístit nějak rozumně, i kdybyste je nějak zamaskovali (nezapomeňte - vakuum. Mina by musela přímo narazit do lodi). Za třetí je lze snadno zaměřit a sestřelit před průletem. Za čtvrté mina je statická, ve vesmíru potřebujete zbraně, které nejprve proniknou aspoň trochu trupem/pancířem a až poté explodují, jinak jsou škody minimální (vakuum).

Boj proti planetě

Představa planet jakožto chudinek, které jsou bez spřátelené flotily vydány napospas nepříteli, je naprosto zcestná. Skutečnost je spíše opačná. Planety mají oproti lodím jednu děsnou výhodu a jednu slabinu.
Jejich výhodou je neskutečně vyšší energetický a palebný potenciál - na loď prostě nenarvete tolik reaktorů a zbraní, jako na povrch planety.
Jejich nevýhodou je potom jejich velikost - snáz se do nich trefuje a je těžší je zaštítit celé.

V zásadě lze na planetu útočit stejně, jako na loď - až na to, že railguny a děla jsou pro útok dokonale nanic.
Atomové zbraně jsou naopak super hračky - takový 100 megatunový výbuch udělá svoje a můžete si ho klidně odpálit takřka kde je libo (zvláště je-li dost silný a neutronový, viz výše).
Paprskové zbraně (reálné - lasery, masery, nikoliv phasery a jiné technobláboly) jsou dost neefektivní (ztrácí účinnost při průchodu atmosférou).

Planeta může na útoky odpovídat prakticky jen raketami (opět - pomineme-li různé phasery&spol), kterých ale může mít tisíckrát větší zásobu než lodní flotila a i potenciál palebné frekvence je o několik řádů vyšší. Vzhledem k tomu, že se extrémně nehodí, aby byla zasažena byť jen atmosféra (ony nukleárky), tak je docela rozumné vytvořit kolem planety obraný perimetr satelitů doplněný antiraketami (které možná nejsou až tak user-friendly jako railgun-flakové baterie, ale opět zde má planeta výhodu toho, že na jednu útočnou raketu může poslat třeba deset protiraket).

Na první pohled je planeta v dost silné výhodě, nicméně to tak zdaleka být nemusí. Pro srovnání si vemte poměr nějakého státu (třeba Velké Británie) a americké letadlové lodě třídy Nimitz (ty nejnovější a největší). Velká Británie jako stát má na své pevnině určitě mnohem větší palebnou sílu, než letadlová loď, na druhou stranu letadlová loď je tak nějak mnohem koncentrovanější palebná síla a Britové by určitě neocenili, kdyby se něco takovýho nepřátelskýho i s doprovodem objevilo u jejich břehů.

Obrana

Pancíř ve skutečnosti není ani zdaleka tak cool, jak by se zdálo - zásahu raketou je mnohem lepší předejít jejím sestřelením a zásahu z děla nebo railgunu je lepší se vyhnout tím, že budete držet dlouhou vzdálenost.
Silné pancéřování se bude týkat spíše těžkých bitevních lodí, které mají v popisu práce přiblížit se k nepříteli a nasolit mu to vším, co mají (tedy i těmi děli a railguny). Ostatní lodě, které budou pancéřované, budou mít pancíř uzpůsobený spíše tomu, aby odstínil záření atomového útoku, než k tomu, aby vydržel těžkou nakládačku konvenčních zbraní.

Railgun-flakové baterie (krásně k vidění v BSG, viz video v úvodu) jsou efektivní obranou proti raketám - vezmete flakové kanony (zbraně, které vystřelí projektil, který v určité vzdálenosti detonuje na šrapnely) a prostě uděláte v určité vzdálenosti od lodi flakovou stěnu.
Dávejte bacha - ve vesmíru ty šrapnely poletí rovnoměrně pořád dál a dál, takže po chvíli držení takovéhleho "štítu" zjistíte, že je máte úplně všude, včetně vašeho vlastního pancíře, což vůbec nemusí svědčit vašim vlastním raketám a stihačům.
Railguny pak sestřelují jednotlivé rakety cílenou palbou.
Jistě někoho napadne, že by mohl použít lasery (vždycky někoho napadne použít lasery). V zásadě klidně můžete, ale co do energie to je oproti railgunu dost neefektivní.

Indukční pole je vlastně takový štít, ale nepředstavujte si žádný ST/SG obal kolem lodi, kde se všechno zastaví a modře zazáří. Indukční pole funguje na principu elektrického pole, které v určité vzdálenosti (tuším že asi tři kilometry) nabije všechny blížící se vodivé objekty záporným nábojem. V menší vzdálenosti (asi půl kilometru) pak je další pole, tentokrát kladné. Když se do něj dostane záporně nabitý objekt, tak je v důsledku elektromagnetismu odkloněn ze své dráhy směrem pryč od chráněné lodi (stanice, družice).
(doufám že jsem to teď popsal správně, tenhle díl z discovery chanell sem viděl už dávno, ale v principu to tak funguje)
Vzhledem k elektronické podstatě je indukční pole samozřejmě zrušeno hned, jak někde poblíž exploduje něco, co generuje EM záření, takže taková malá atomovčička je docela dobrý úvod k ničivé palbě z děl a railgunů.

Silové pole a jiné hezké technobláboly jistě také použít lze, ale stejně jako jindy je dobré si promyslet, jak vlastně tyhle věcičky fungují.

Gravitické pole je k dispozici pokud máte dost pokročilou gravitickou technologii a pokud je dost silné, tak vás uchrání před vším - projektily, raketami, radiací, paprsky a jako jediné také před gravitickými zbraněmi. Zacházejte s však s gravitikou velmi opatrně, protože když jí dáte moc prostoru, tak vám zcela ovládne hru - lodě budou ohromné kulové generátory energie, které budou napájet gravitické štíty a gravitické zbraně a jejich souboje budou jen o tom, kdo má víc energie, což sice pro někoho cool být může, ale mě to moc nepřijde.

Osobní zbraně

Prosím pamatujte si, opravdu si pamatujte, že existuje zákon zachování hmoty a energie!!!!!! Nemůžete si z pušky odpálit jehlici rychlostí 0,9c a nemít zpětný ráz o stejné energii! Existují (vyjma laserů) jen jediné zbraně bez zpětného rázu, a to jsou bezzákluzové rakety (raketa odpálená z trubice, která je oboustraně otevřená, takže se raketa opře o okolní prostředí a ne o vás).

Osobní zbraň musí splňovat dva požadavky: na efektivitu a na munici. Požadavek na efektivitu říká, že musí být schopna zneškodnit standardně pancéřovaného protivníka, musí být přiměřeně obratná (sedmikilová puška je nic moc) a nesmí se zničit při každém ťuknutí. Požadavek na munici říká, že ze zbraně lze střílet rozumně dlouhou dobu, buď z nějakého pásu, zásobníku nebo s možností ji dobýt.
Tahle kombinace prakticky vzato odstavuje lasery kamsi do zbytečnosti - na vzdálenosti, na které používáte běžné zbraně, není potřeba střílet rychlostí světla a laserová zbraň je příšerně náročná na energii. Mnohem lepší variantou je třeba osobní railgun, který vyžaduje mnohem méně energie a kulek z polovodivého materiálu u sebe můžete mít třeba padesát kilo v ruksaku, pokud budete chtít (vzhledem k tomu, že railgun střílí nadzvukovou rychlostí to chce buď dost dobrý tlumič, nebo dost dobré klapky na uši, mimochodem).
Další možností je gaussova puška (podobné jako railgun, jen trochu jiný princip - vezmete jehlici, umístíte ji do hlavně tvořené kroužky, do těch pustíte v strašně krátkém časovém rozestupu elektřinu - jehlice je pak elektromagneticky vystřelena ven. A ano - TAKÉ to má zpětný ráz, stejně jako railgun, u obojího je ale možné jej mít menší prostým zmenšením projektilu - v rychlostech, kterou ty střely létají, na tom stejně moc nesejde).

Klíčovým problémem u velmi silných konvenčních zbraní očividně je, jak se zbavit zpětného rázu (aniž byste použili něco jako inerciální tlumení, ale s interciálním tlumením si můžete rovnou střílet čistou kinetickou energii). Jednou z variant je použít plyn, který vystřelí z hlavně v opačném směru (takzvaná plynoventilace). Taková zbraň by ale byla dost složitá a vyžadovala by i nějak chráněné ruce (tvář, ramena). Mírným použitím je nasměrování plynů směrem nahoru (zpětný ráz zůstane stejný, ale zbraň zůstane při výstřelu stabilnější).
Ve SF sérii Sten, příběh osobní msty používají zbraně s velmi malými projektily, které urychlují laserovým paprskem (nutno podotknout, že odpalují projektily o velikosti desítek molekul, které obsahují antihmotu; ale když použijete větší projektily, tak to bude fungovat stejně, jen nebudete mít tak šílený množství děsně efektivní munice).

Na druhou stranu není nejmenší důvod, proč i ve SF nepoužívat normální chemicko-projektilové zbraně.

Zajímavým prvkem může být práce s projektily - např. kulka, jejíž zadní část při nárazu exploduje a ještě více ji urychlí, kulka která se při nárazu rozpadne na nanojehly, které projdou skrze pancíř cíle a jiné podobné srandy.

Osobní obrana

I když máte super cool zbraně, tak se určitě nechcete dát zastřelit v případě, že se netrefíte jako první. K tomu už od dávnověku sloužily pancíře - nejprve různé zbroje, dnes neprůstřelné vesty.
Dokud nevytvoříte osobní silové pole (což silně nedoporučuji, pokud si opravdu dobře nepromyslíte další důsledky existence takové technologie), tak u toho také nejspíš zůstanete.

V zásadě platí, že kdykoliv je vyvinuta nová zbraň, začne se okamžitě hledat obrana proti ní. Nová nanojehlicová munice bude chvíli ultimátní, když se však rozšíří a začne být reálnou hrozbou lidem, hned se najde někdo, kdo si bude chtít vydělat balík tím, že objeví jak takovou munici zastavit.
Jen pro představu toho, co je k mání již v současnosti, nabízím malá videa jedné hezké plastické hmoty, která je velice tvárná a poddajná, když do ní však něco udeří, tak se na okamžik najednou stane neskutečně tvrdou: link1 (nějaký povídání link2 (nic moc, spíš skipněte až na půlku) link3 (japonci a modelína - ke konci je hezkej tríček s melounem).

Doplňky

V SF máte mnohem větší prostor pro různé doplňky a pomocné hračičky, které vám mohou umožnit lepší orientaci, maskování, komunikaci a jiné zábavy.

Maskování a detekce ve vesmíru

Ve vesmíru funguje detekce pouze v přímém úhlu - není dost dobře možné detekovat něco, co je skryté za něčím (pokud nepoužijete nějaký technoblábolový prostředek jako třeba subprostor nebo cokoliv jiného). Teoreticky je možné detekovat u větších objektů (bitevní lodě) gravitaci, kterou působí na své okolí, ale je to spíš orientační, dost nepřesné a velmi hrubé.

Stejně tak vám ve vesmíru bude na nic stealth technologie - prakticky vzato není radar potřeba, protože ve vesmíru prakticky vše vidíte a můžete detekovat a zaměřovat prostě vizuálně.
Samozřejmě stealth technologie získává význam v okamžiku, kdy se vám podaří nějak generovat neviditelnost. I tak ale prakticky není cesta, jak obejít detekci pomocí gravitace (pokud nepřistoupíte na technologii gravitiky, což v takovéhle míře moc nedoporučuji).

Dobrým prostředkem také může být detekovat teplo nepřátelských lodí (vesmír je velice chladné pozadí a motory bývají velmi žhavé) nebo EM pole jejich komunikace.

Osobní maskování

Maskáče budou v SF nostalgická minulost. Představte si oblečení, které mění barvu podle pozadí, které se za vámi nachází. V nedokonalé podobě to je podobné jako maskáče, až na to, že mnohem universálnější - ve městě, v lese, v horách i v poušti vám stačí jeden typ oblečení. V precizní podobě muže takovéhle oblečení tvořit takřka neviditelnost - zvláště stojíte-li u něčeho a nehýbete se.
V extrému si lze představit i oblečení, které generuje přímo neviditelnost, ať už výše popsaným postupem nebo tím, že nějak stáčí světelné paprsky (všichni jste viděli Predátora, ne? Ghost in the Shell je také dobrý studijní materiál).

Samozřejmě, s pokročilými technologiemi roste i pokročilost detekce, a s rozšířením termovize přichází potřeba maskovat vojáka i tepelně. Stále zde máme zákon zachování hmoty a energie, takže teplo nelze jen tak anihilovat. Představte si ale chemickou látku, která teplo používá na změny své struktury - a pak jej zase vypouští, když do ní třeba pustíte elektřinu, nebo tak.

Komunikace

Vesmír poskytuje možnost komunikovat neodposlouchavatelným způsobem - pomocí laserů. Vytvoříte prostě paprsek mezi dvěma loděmi a tím komunikujete. Samozřejmě to je pouze rychlostí světla a funguje to jen v úhlu, ve kterém na loď přímo vidíte.

Osobní komunikace může mít mnoho podob, které si jistě dokážete představit už z dnešních technologií (doporučuji Ghost in the Shell: Stand allone complex pro představu kyber-ware komunikace).
Zde bych chtěl zmínit možnost bojových rozhraní - přímých linek mezi jednotlivými vojáky a skupinami, které v podobě sluchátek, mikrofonu, kamer a brýlí umožní komplexní orientaci na bojišti - správné nastavení vás je schopné informovat o pozici spojenců, nepřátel, o stavu jednotky, vlastní munice, pomáhat vám s mířením atp.
Tuto technologii již vyvíjí několik armád na světě. Ve chvíli, kdy bude vyvinuta, se určitě dostane mezi lidi pro komerční využití (znáte airsofťáky, ne? Tohle by si nenechali ujít, jen co by se to objevilo v dostupné ceně :) )

Systémy zbraňové podpory

Ve SF můžete mít různé hračky, které se aplikují k zefektivnění palby, od různých systémů kompenzace zpětného rázu (už jsem mluvil o plynoventilaci, ale představte si třeba kulku, kterou vystřelíte pomalu, ale která po opuštění hlavně odpálí druhou nálož, kterou tvoří její zadní polovina, čímž nabyde mnohem vyšší rychlosti aniž by to ovlivnilo vaši zbraň), systémy podpory míření (laserové zaměřovače všichni znáte. Ale představte si brýle, které jsou sesynchronizované se zbraní a přímo vám do zorného pole zobrazují trajektorii palby a zbývající množství munice).

Závěrem...

...bych vám doporučil si pro hru v SF nejprve určit technologickou úroveň, a pak se zamyslet nad tím, jaké zbraně této úrovni odpovídají. Neomezujte se jen na jeden typ zbraní, je zajímavější mít nějaký výběr s různými výhodami a nevýhodami. Ale dejte si tu práci, aby všechny používané zbraně dávaly smysl, vyplatí se to. Promyšlený setting působí vždy lépe a když se hráči nemusí soustředit na ignorování nelogičností, tak je hra zábavnější.
Na tomto webu najdete porovnání SF a reality z pohledu skutečných fyziků (pouze pro anglofonní, bohužel) EDIT 1 podle podnětů v diskusi - 11.03.09, 01:19 - odkaz v zápatí (Jakub), vzdálenost v úvodu, lasery, vodivost railgunových projektilů, dodatek k raketám (Jerson)
Napsal sirien 09.03.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 317 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.17815899848938 secREMOTE_IP: 54.162.164.86