Cesta do pekla...

… Je dlážděna dobrými úmysly. Na tohle přísloví si vzpomenu pokaždé, když mě někdo přesvědčuje o tom, jak mám něco dělat správně. Následující text je důsledkem diskuze o vlivu rpg teorie na hru samotnou i účastnící se hráče. Je také reakcí na sérii článků Zodpovědnost za příběh (blog metagame.bloguje) a Síla příběhu (d20.cz). Dříve než odradím, teorií unaveného čtenáře slibuji, že v této úvaze žádná nebude. Bavíme se tu o hraní her, sakra!
Napsal Lotrando
Začnu od lesa a zeptám se, možná trochu podivně, proč si vlastně hrajeme na hraní rolí. Zní to divně? Tak tedy proč hrajeme role. Co nás vede k tomu, abychom trávili poměrně hodně volného času se skupinou stejně podivných jedinců a vyprávěli si ještě podivnější příběhy. Nuda a pohodlnost to nejspíš nebude. Dnes existují stovky možností, jak ztrácet čas. Počkejte! Vyprávíme si příběhy.
Z malých kousků skládáme složitou mozaiku odrážející naši představu o činech našich postav. Máme mnoho různých způsobů, jak to dělat, ale cíl je tentýž. Vyprávět o více či méně uvěřitelných zážitcích, přinášet svědectví o hrdinských i zavrženíhodných činech. Dělat to dobře je ovšem tak trochu jako dělat dobře jakékoliv jiné řemeslo. Na pomoc máme pravidla, zákazy a normy a dobré rady všech těch, co to dělají déle a lépe a správněji. O tom dláždění dobrými úmysly už věděli své naši předci a svůj názor nám předali úvodním příslovím. Naštěstí ne všechny rady jsou marné. Mnohé vycházejí z hlubokých zkušeností a dokážou podat pomocnou ruku. Jak ale poznat ty správné rady a rádce, to je vskutku zapeklitá otázka. Když navrhnu, řiďte se instinktem, ulehčím si hodně práce, ale vám tím příliš nepomohu. A co třeba, „Poslouchejte ty, kdo umí vyprávět“. Protože vyprávění je to o co tu jde.
Jenže to asi taky moc nepomůže. Můžete sice navštívit pár her a zahrát si v režii jiných vypravěčů, ale tento způsob je pomalý. Navíc někdy prostě tu možnost nemáte. Možná právě proto čtete tenhle text. Tak tedy, na co jsem přišel? Jaká je moje rada vám?
Je zdánlivě prostá. Vdechněte život světu prostřednictvím jeho obyvatel, dejte účastníkům příběhu hloubku a charakter. Vezměte postavy hráčů a vámi stvořené charaktery a vhoďte je do klobouku, řádně zamíchejte a protřepejte a vysypte zpět na stůl. Poznáte ještě, koho ve hře vede hráč a koho řídí vypravěč? Jestli ano, snažili jste se málo. Můžete znovu odehrát ten samý příběh se stejnými postavami a dopadne stejně? Snažili jste se málo! A co když mohu vždy znovu a znovu vylosovat postavy a hrát úplně jiný příběh ve stejných kulisách?
Každý z nás ovšem tak trochu vidí ve své postavě sám sebe. Není tedy úplně správné chtít po hráči, aby ztvárňoval něco, co je mu cizí. S tím losováním postav to nebude tedy tak horké, nebo připusťme, že si ty vylosované postavy před hraním ještě proházíte s ostatními hráči. Zbylé nechte vypravěči, však on si s nimi nějak poradí. Bude řídit jejich osud tam, kam vy byste, jste se možná ani neodvážili. Nebo je naopak nechá odpočívat v šatníku. Vždy se však jejich prostřednictvím postará o nečekané zvraty. Možná se teď ptáte, zda tedy musí být postavy připraveny dopředu, když s nimi provádíme takovéhle triky. Odpověď je prostá, nemusí. Copak vy jste od narození stejní, copak jste nikdy nezměnili svůj názor pod vlivem okolí?
Hlavním cílem vypravěče je vždy vytvoření zapamatovatelných okamžiků. Co je však cílem hráčů? A proč to vůbec rozlišovat! Není snad vypravěč také hráčem. Není snad jediný rozdíl v tom, že má ve své pravomoci pouze více postav? Protože aniž byste si to uvědomovali, je to právě tak. A to je také jediné, co má vypravěč navíc. Nemá vždycky pravdu, nestojí nad vámi a není lepší než vy. Jen má více práce. Řídí mnoho postav, často je první kdo do příběhu aktivně vnáší zvraty, ale není v tom sám. Tedy alespoň pokud ho v tom samotného nenecháte.
Slýchám stovky nářků na těžký úděl vypravěčů, na špatné hráče hrající jen reaktivním způsobem. Hrajícím stylem „bav mě vypravěči, udělal jsem si na tebe čas“. Slýchám i stovky rad, jak z toho ven. Nejčastěji od lidí teoreticky založených. A víte, co si myslím? Hluboce se mýlí ve svých závěrech a z nich odvozených poučení. Oni totiž úplně zapomínají na tu nejdůležitější věc ze všech. Totiž, že jste si přišli vyprávět příběh! Místo aby vtáhli reaktivního hráče do vyprávění, nasadí příběhotvorné mechaniky, přenesou odpovědnost, nebo ji jen rozdělí. Podstaty se ale nedotknou, protože ve svém zužujícím pohledu zapomínají na to hlavní. Herní svět je tak barvitý, živý a uvěřitelný, jak barvití, živý a uvěřitelní jsou jeho obyvatelé. A zde nemyslím jen postavy vedené samotnými hráči. Pokud však moje snaha nebyla marná, tohle už nyní víte.
Tady bych měl skončit, abych se vyhnul mlácení prázdné slámy. Na začátku jsem zmínil dva články a v tuhle chvíli se k nim vrátím. Síla příběhu, kterou napsal Sirien, se snaží rozlišit různé přístupy z pohledu svobody jednání a hraní rolí a zdůraznit důležitost příběhové linky. V tom se s ním shoduji. Doplním jen, že dle mého jsou tím pravým kořením příběhu jeho aktéři.
Sérii článků Zodpovědnost za příběh napsal Bajo a je nejspíš patrné že v mnohém s ním nemohu souhlasit. Nelze totiž jednoduše shodit ze stolu určité hry jen proto, že explicitně nedávají hráči jiný prostředek pro tvorbu herního příběhu, než jeho postavu. Pokud bych měl nějak formulovat svůj názor, přiklonil bych se nejspíš k následujícímu tvrzení.
Vyprávění příběhů je forma zábavy a existuje mnoho způsobů, jak se to dá dělat. Stejně jako existuje mnoho typů příběhů. To co ohraničuje naši hru, je prostředí tvořené reáliemi herního prostředí, ale hlavně aktéry vyprávěného příběhu. Jeden z nejsilnějších nástrojů pro jeho tvorbu drží v ruce hráč. Je to jeho postava. Ovlivňuje herní svět nejen přímým jednáním postavy ale i skrze vytváření příležitostí pro toto jednání.
Tento článek je reakcí, která vznikla na první napsání. To není omluva, jen pouhé konstatování skutečnosti. Jak s tím naložíte, záleží na vás.
Napsal Lotrando 15.12.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 29 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.145103931427 secREMOTE_IP: 54.83.81.52