Střípky Mezoameriky: Zbraně a zbroje

Kopí a sekery

Kopí

Kopí je zbraň, která se vyskytovala po celém světě a v menších obměnách se používala i do moderní doby. Technologicky jde o velmi primitivní zbraň, zašpičatělou tyč. Ať už byla zpevněná v ohni, s kamenným či kovovým hrotem. Přesto jde o mimořádně účinnou zbraň, ať už při lovu, či ve válce proti pěchotě i jezdcům.
Když se zformovaly první městské státy, v dobách Olméků (1600-400 př.n.l.) a Teotiuhacanu (200 př.n.l. až 800 n.l.) bylo kopí primární válečnou zbraní. Se vzrůstající organizovaností států a možností vybavit své válečníky brněním, kopí se přestalo používat, nemělo sílu prorazit zbroj.
Mayové, ve shodě s trendem strkat do všeho obsidiánové ostří, vytvořili sekací kopí. Toto kopí sice také nedokázalo prorazit zbroj, válečník s ním však mohl snázei zaútočit na nechráněné části těla nepřítele. V jazyce Nahuatl se takovému kopí říká tepuztopilli. Mladí aztéčtí válečníci si vyráběli tato kopí při svátku Quecholli, oslavách boha lovu Mixcoatla, kdy si Aztékové připomínali svou Chichiméckou minulost. V
Codexu Mendoza se popisuje, jak byla kopí vyráběná z rákosu: rákosová stébla byla svázana sisalovým vláknem, vyrobeným z rostliny agave, a slepená borovicovou kůrou. Jestli toto byla opravdu kopí určená do války, či jen náboženské oběti, nevím. V Codexu Mendoza jsou tato kopí často zobrazena u mladých válečníků, kteří je používají i jako hole.
Exponát kopí, který shořel při stejném požáru jako obsidiánový meč v roce 1884, měřil 91 centimetrů, z čehož ostří tvořilo 31 centimetrů. Jednalo se však o zkrácenou verzi, určenou k ukázce králi Španělska. Obvykle kopí měřila od 1,8 do 2,2 metrů.
Zajímavostí je to, že teputzotopilli není původní jméno, doslovným překladem je to kovová hůl, tedy název pro španělské kopí.

Sekery

Sekera je nástrojem i zbraňí. V pozdější době byl znatelnější přechod k sekeře jako nástroji, vzhledem k tomu, že měla krátký dosah a nebyla schopna překonat soupeřovu ochranu.
Ostatně i u severoamerických indiánů tomu nebylo jinak, sekery se zde značně rozšířily až po příchodu Evropanů a železa. Sekery se pak staly u severomaerických indiánů velmi oblíbené. Evropané toho využívali a směňovali svoje výrobky  za jídlo, což jim umožnilo přežít spoustu krušných let. Slovo tomahawk, které původně označovalo širokou škálu zbraní, zejména zahnutý kyj ve tvaru L s koulí na konci, začalo být užíváno pouze pro sekeru vyrobenou evropany.
Když už jsme v té Severní Americe, velmi oblíbeným typem sekery byla velmi tenká sekera vyráběná Francouzi. Tuto Missourijskou válečnou sekeru popsal Meriwether Lewis takto:

válečná sekera velmi nevýhodného tvaru, značně tenká a sedm až devět palců dlouhá ... oko ... je kruhovité o asi palcovém průměru ... topůrko je rovné a dvanáct až patnáct palců dlouhé, celá váha je asi jednu libru

Podle jeho názoru se jednalo o zbraň malé síly a téměř vždy jezdeckou.
Když se podíváme do zpátky do Mesoameriky, zjistíme, že z počátku kamenné sekery užívané ve válcese proměnily v měděné sekyry, které byly používány výhradně jako nástroje. Samotná měď je těžší a sekery z ní vyrobené méně vyvážené. Pokud by už někdo chtěl použít sekeru v boji, bylo by to buď z nezbytnosti, nebo by použil sekeru kamennou.
Pro zajímavost, jeden z mýtů o Mesoamerice plné zlata vznikl i díky sekerám. Ty se leskly na slunci tak, že připoměli conquiscadorům zlato. Nevím, jestli bylo přání otcem myšlenku či skutečné se může takto měď lesknout. To spíše bronz, mosaz či chalkopyrit, že by důkaz o pokročilejší metalurgii indiánů? Sekery se používaly také k popravám a byly symbolem soudců.