Staré zlo a mladá družina

Společně na ryby

Za odpočinkového pobytu ve vesnici přišli další dobrodruzi. Zajímalo by mě, jak dlouho ještě budou nějací chodit, když je tu tak velká úmrtnost. Asi už vím, proč se říká, že hrdinů jsou plné hřbitovy. Myslím, že hned jak bude vhodná příležitost, nechám si patentovat návrh, že by každá družina měla odvádět pevnou částku na údržbu hřbitovů. Když tak o tom přemýšlím, asi bych se měl dát do podnikání v pohřebnictví. Velice výnosný obchod. Určitě přijdu na spoustu sloganů. Namátkou mě napadají: "Chcete být navždy mrtví a nikdy nemrtví?" Nebo: "Proč ležet doma, když můžete ležet v hlíně." Ale ujaly by se určitě i lehké náznaky: "Nudíte se k smrti? Přijďte mezi nás!" Z myšlenek mě vytrhnul vstup dalších "posil".V seznamování a vynechávání částí příběhu o smrti našich přátel máme už praxi, takže netrvalo dlouho a dali jsme se dohromady. Trochu jsem se bál o osud naší výpravy, neb Kobudera se rozhodl, že setrvá v meditaci a řekl, že s námi nepůjde. Navíc dorazil pouze jeden rytíř a jeden kněz. Nedá se nic dělat. Snad nám bude Tymora přát štěstí. A jestli ne, tak jí pomočim oltář a budu uctívat Beshabu - bohyni smůly. Když jsme se pakovali na cestu, začal se okolo nás motat mladý chlapec z vesnice. Byl to sirotek, který se nejdříve živil nekalou činností, která vzbuzuje všechny mé sympatie. Poté se ho ujal místní kněz. A zkazil ho. Naštěstí ne úplně. Dobré ideály kazí lidi.Ale chytil zřejmě vítr ze špatných plachet. Dostal chuť na dobrodružství. Těžko se to těm lidem vysvětluje. Nicméně nám dal cennou informaci o tom, že viděl Rybáře, jak odchází někam z vesnice. Sledoval ho. Viděl, jak se někde opodál převlékal ze zbroje. Pojali jsme podezření, že tam někde má tajnou skrýš. Ale jaké jsou jeho úmysly??? Nemaje nic lepšího na mysli, rozhodli jsme se vypravit po jeho stopách. Náš ctihodný rytíř byl proti, aby se i mladý hoch účastnil výpravy. Tak jsme ho poslali domů. Toho kluka, rytíř zůstal. Vydali jsme se po stopách. Nalezli jsme brzy malou skrýš v dutině pod stromem. V ní byl ukryt balík. Po důkladném prohledání jsme vevnitř nenalezli nic zajímavého. Rozhodli jsme se nevzbudit nějaké větší podezření a nechali jsme věci na svém místě. Myslím, že ta dálnice ve sněhu, kterou jsme nechali za sebou, bude dostatečným znamením. Jsem zvědav na reakci toho tajemného muže. Je zajímavé, že od okamžiku, kdy se převléknul, už nenechával žádné stopy na sněhu.Podařilo se nám v sobě zadusit myšlenku, že sídlo těch lumpů vezmeme ztečí. Rozhodli jsme se prozkoumat skálu ze všech stran, neexistuje-li někde ještě zadní vchod. Po chvilce hledání jsme opravdu našli malý vstup v rozsedlině. Opatrně jsme vstoupili. Už ve dveřích jsme nalezli mrtvou stráž. Někdo šel před námi. Hned kousek od vchodu jsme nalezli schodiště nahoru. Na něm se válel další spící ork. Jenom už spal nastálo. Usoudili jsme, že je lepší jít rovně a vyčistit nejdříve toto podlaží. Po krátkém schodišti dolů jsme opět narazili na neživé orky v místnosti. Kousek na chodbě v odbočce jsme našli jejich pelechy a další mrtvoly. Celkově by se dalo říci, že jsme stopovali mrtvé.Až jsme dorazili do místnosti se dvěma východy a jedněmi starodávnými, evidentně nepoužívanými, dveřmi. Trošku jsme si zmapovali okolí a pak je někdo statečně otevřel. Stáli jsme na ochozu nad velikou místností. Tady se nám trochu orosila čela, když se v ní objevil duch. Rychle jsme odhadli, že na toho skutečně nemáme. Naštěstí pro nás se nějak neměl k útoku. Po troše ostychu jsme s ním zapředli rozhovor. Měla by vzniknout nějaká agentura, která bude zajišťovat společnost nemrtvým, aby stále neřešili nějaké zásadní svoje nebo světové problémy. Myslím, že by se tím velice přispělo ke klidu na hřbitovech, kobkách i jiných místech. Dozvěděli jsme se, že to byl kdysi kněz, který sem šel hledat nějaké prastaré zlo. Hehe. Co taky jiného. A našel ho. Teď ho stráží. Ale zřejmě se zachtělo i jiným. A začali se zde objevovat orkům posily. Duch nás požádal o pomoc a přislíbil i nějakou odměnu. Také nás hned docela mile vybavil.Tady bych si dovolil malou odbočku. Neboť předmětem, kterým mne obdaroval, dal mému utíkání úplně jiný, řekl bych rychlejší, rozměr. Dostal jsem sedmimílové boty. Najednou jsem všechno viděl zcela v jiném světle. Jsem zajištěn.I moji přátelé nepřišli zkrátka. Tak jsme souhlasili a začali ladit plán. Rozhodl jsem se vydat na průzkum (vidíte tu změnu v taktice?!). Pokračoval jsem chodbou dál. Potmě a přitisknutý ke stěně jsem našlapoval jako myška. Koridor se po chvíli stočil doleva a na jeho konci jsem spatřil světlo. A uslyšel hlasy. Bylo tam několik bytostí. Mezi nimi jedna vůdčí. Asi jsem narazil hřebíček na hlavičku. Zapomněl jsem zmínit, že duch nemohl opustit svoji místnost a tudíž nám nemohl býti společníkem. Ale přislíbil nám pomoc v uzdravování raněných. A kdyby se nám podařilo někoho přilákat do velké síně, pomohl by prý i s bojem.Nepočítal jsem na své průzkumné výpravě s jednou věcí. Že ty hnusné obludy vidí ve tmě. A jak jsem si tak přemýšlel, jedna se podívala přímo na mě. Strhla se honička. Kde jsem byl i po pádu na schodech rychlejší. A pak boj. Nejsem žádný dějepisec ani taktik a zkrátím to pouze na stěžejní okamžiky. Umřel paladin. Statečně, ale úplně. Já málem taky. Ale odtáhli mě k duchovi a ten se činil. Pobili jsme nějaké orky. Ale byl s nim ten vůdce. Jak se ukázalo - čaroděj. Trošku nás šachoval s hořící koulí. Ale hlavně se boje účastnil nějaký lepší ork - asi seržant. Trochu jsme se rozdělili. Kněz vyběhl až ven. Já časem taky. Ale rozhodl jsem se vrátit. Zatímco statečný elf čelil tomu bídnému orkovi sám. Zatáhl ho až k duchovi. Tam jsme spojili všichni svoje síly. Do zad ho píchal i ten malý, šikovný klučina. Například já jsem hlídal na chodbě, jestli nikdo nejde. A udolali jsme ho. Bohužel až těsně poté, co rozsekl toho kluka vedví. Nepomohl mu ani duch léčitel. Na pokraji vyčerpání uléháme k odpočinku a snad už je před námi jen lov na čaroděje.