Bohové zuřivosti Faerûnu II - Auril a Amberlie

Auril i Amberlie nepatří mezi oblíbené bohyně Říší. Paní ledu a Královna moří jsou uctívány ze strachu. Obé mají však vymezený vliv - Auril na Severu a v oblastech věčného ledu a chladu, Amberlie na moři a pod ním. Jejich snahy k úplné destrukci všeho živého, co se jim neklaní, tak výrazně limituje právě okolí.
Článek vložil Alwaern | (kompilovaný překlad)

Auril

 

Auril

Alias: Mrazivá panna, Ledosvit, Studená bohyně, Paní mrazivého polibku, Saukuruk (mezi lidmi Velkého ledovce), Královna vzduchu a temnoty

Symbol: bílá sněhová vločka na šedém pozadí (v heraldickém kosočtverci)

Status: Nižší božstvo

Spojenci: Talos, Amberlie, Malar

Nepřátelé: At’ar (Amaunator - nyní mrtvý), Moander (mrtvý), Suna, Šántí, Šialia, Uthgar

Portfolio: zima, chlad, led

Doména: bouřky, zima, vzduch, zlo

Následovníci: druidi, avariel, víly, ledoví obři, lid žijící v chladných oblastech, hraničáři, sprigani, bheur ježibaby (ledové ježibaby), archóni vody nebo vzduchu

Oblíbená zbraň: ledová sekyra nebo "objetí mrazivé panny" (sekyrka)

 

Auril je nejmocnější v oblastech, kde vládne hluboká zima a v těch, které sousedí v Velkým ledovcem. Její uctívání vychází primárně ze strachu z ní; slouží Talovi, je jedním z Bohů zuřivosti a její portfolio je velmi podobné Bouřepánovi. Talos toho využívá a podrývá její nadvládu nad některými aspekty destrukce a ničení, aby tak posilnil sám sebe. V důsledku toho byly poslední zimy na Severu více než tuhé, aby Auril Seveřanům připomněla, kdo skutečně poroučí ledu a sněhu.

 

Mrazivá panna má sice za spojence i ostatní Bohy zuřivosti, ale, pokud opravdu potřebuje službu nebo pomoc, obrací se pouze na Amberlii. Talos má totiž tendenci si přisvojit všechny zásluhy a s Malarem se vzájemně nenávidí.

 

Auril byla původně vílí princezna známá jako Aurilandür, Královna ledových poletuch. Zatímco se její sestra Titania koupala ve vodách řeky Afon Bhlu, Aurilandür zůstala u Dvora, kam zrovna ten den přinesli trpasličí horníci drahokam, který se jim podařilo najít při kutání hluboko pod zemí. Tento drahokam (černý desetistěn) byl ale výtvorem Temného boha Podtemní a postupně Královnu pokřivil. Po neúspěšném pokusu o převrat byla Aurilandür vyhnána z Vílí divočiny a stala se Královnou vzduchu a temnoty, získala lidské stoupence a připojila se k Talovi a ostatním bohům zuřivosti. Samotná Auril se v náboženských knihách a svazcích podobá Mrazivé panně. Říká se o ní, že je vrtošivá, marnivá a její srdce je jako ledový zámek - nepronikne k ní ani paprsek lásky nebo soucitu. Představuje ledovou krásu, která je nedotknutelná a na věky věků v chladu uvězněná. S těmi, kteří se jí vzepřou nebo ji urazí, si pohrává ve sněhových bouřích, a již vyčerpané je trápí přeludy tepla - dokud v jejich tělech nezamrzne i ta poslední kapička vody.

 

Avatar a další manifestace

Auril se zjevuje nejčastěji ve dvou různých formách - jako Mrazivá panna nebo Ledosvit. Mrazivá panna je štíhlá a neuvěřitelně zuřivá zástupkyně Auril v Říších a je také jejím nejčastěji užívaným avatarem na severu a západu Torilu.

Kůži má modré barvy, dlouhé, volné, nespletené bílé vlasy a elegantní dlouhé bílé šaty hustě pokrývá námraza. Ledosvit je tiché, vzduchem klouzající zjevení impersonující ledovou nenávist; na hlavě nosí korunu a na těle zbroj neprůhledné světlemodré barvy.

Ledosvit obrací všechna kouzla nižších úrovní (6. a nižší), jak kněžská tak mystická, zpátky na sesilatele. Při zjevení si Ledosvit vždy vyžádá život aurility, kterému zmrazí jeho vnitřní orgány (pokud nebude roztříštěn, lze kněze/ kněžku později oživit). V této formě nekouzlí ani nemluví, proplouvá okolím a vše do 20 stop kolem ní umrzá (pokud není chráněno mocnou magií). Inteligentní rostliny i zvířata mají jistou šanci odolat této formě útoku (záchranný hod proti smrtící magii nebo na odolnost). Voda automaticky zamrzá (a ničí i lektvary a flakónky s tekutinami), kámen se stává chladným a křehkým (20% šance na roztříštění při úderu nebo dopadu na zem). Konstrukty nebo magické předměty můžou efektu zmrazení odolat (záchranný hod na drtivý úder nebo odolnost).

Pokud nepoužije jednu ze svých forem avatarů, zjevuje se Paní zimy jako ledový dech doprovázený studeným smíchem a modrobílou září, která zanechává námrazu, kde se dotkne. Jindy se objevuje jako tvář z ledu s dlouhými bílými vlasy - toto zjevení Auril používá, když potřebuje promluvit, zabít nebo zanechat dar svým stoupencům. Jako služebníky využívá vodní a ledové elementály, nemrtvé, sněžné vlky, ledové obry a jiná polární zvířata.

 

Církev a následovníci

Strach z Auril a jejích krutých zim jí neustále přináší dostatek bázlivých duší, které k ní vzhlížejí a modlí se, aby byly ušetřeny. Patří k nim mimo jiné lovci, horníci, osadníci na Severu, někteří barbaři a prakticky kdokoliv, kdo se vyskytuje v blízkosti Velkého ledovce. V poslední době se zimy prodlužují, jsou mnohem drsnější a lidé tlačí na její kleriky, aby Auril konečně utišili. Některé klany ledových obrů jsou pod nadvládou šamanů ve službách Mrazivé panny. I když kněžky Auril cestují po celém světě, v současnosti se nejvíce vyskytují ve Vnitrozemí. V řadách kléru je i několik mužů, ale drtivou většinu tvoří ženy-kněžky. Třetinu z celkového počtu navíc tvoří specializovaná větev církve – ledové kněžky a kněží. Vztahy uvnitř církve jsou mezi jednotlivými frakcemi velmi dobré, samotná církev je pouze volně organizovaná. Většina potulných kněží je zcela nezávislá.

Většina kněží Auril používá honorifikum „Ruka Auril“ nebo „Ledodech“ při oslovení, ale v některých chrámech Mrazivé panny (například Dům Aurilina dechu v Glisteru) existuje strukturovaná hierarchie – ve vzestupném pořadí je to Postulant, Votre, Ledovítr, Bouřný bratr/ sestra (většina kléru se tituluje právě takto), Mrazivý dotek, Pán/ Paní chladu, Pán/ Paní hluboké zimy, Pán/ Paní ledového kruhu a Vyšší Ruka ledu.

Aurilité používají tato specifická kouzla – ledové prsty, ledový bič, ledová čepel a srdce z ledu. Díky své imunitě vůči přirozenému chladu jsou kněžky Auril vídány, jak se brodí hlubokým sněhem v lehkém letním oblečení nebo se koupou v ledově chladných vodách řek – vše bez vážných následků. Můžou tedy cestovat, když všichni ostatní musejí být zavření před vichřicemi v teplech svých domovů. Využívají to hlavně jako zdroj obživy, když si nechávají královsky platit za doručování zejména léčiv a medicíny mezi jednotlivými městy a vesnicemi Severu.

 

Každodenní činnost

Klérus Mrazivé panny používá na vzbuzení strachu a respektu ze své Paní mrazivé zimní počasí. Stejně tak se snaží zbohatnout a získat vliv pomocí svých schopností ignorovat chlad a zimu nebo ochranou těch, kteří musí v ledových vichrech cestovat. Nashromážděné zlato a bohatství kněžky poté rozhazují ve sněhové bouři, nebo ho házejí pod led a do hlubokých ledovcových průrv.

V chladných měsících Auril po svých kněžích požaduje přesdvědčování smrtelníků, aby se jí klaněli a přinášeli jí modlitby za „očistu chladem“, kterou Mrazivá panna představuje. Modlitba, kterou takto člověk přináší, musí trvat déle než čas, za který se rozpustí led velikosti dlaně smrtelníka na jeho nahé kůži. Samozřejmostí je nutnost modlitbu pronášet venku a nejlépe v noci.

Od kněžek Auril se očekává, že během zimy chladem zabijí alespoň jednu živou bytost – většinou tak činí, aby poskytli možným budoucím stoupencům Auril potravu nebo aby demonstrovali moc Mrazivé panny.

 

Svátky/ důležité obřady

Noc zimystředu je nejposvátnějším svátkem pro církev Auril. Je to festival ledních tanců a hodování, během kterého Mrazivá panna ponouká svoje kněžky, aby si užívali a aby co nejvíce stoupenců zasvětily do pravé víry. Postulanti jsou zasvěceni do kněžství během obřadu známého jako Objetí. Objetí vyžaduje od novice, aby běhal celou noc ve sněhové bouři, oblečen pouze v tenké látkové haleně a botách, na těle vytetovány svaté symboly Auril. Postulant buď zemře nebo je ze spárů ledové smrti zachráněn bohyní a je akceptován mezi kleriky Auril.

Modlitby kněží probíhají v soukromí formou ležení ve sněhu jenom ve spodním prádle. Pokud není sníh nebo led dostupný, aurilita se celý až po krk skrčí do studené vody. V rozjímání je Auril navštěvuje ve formě vizí nebo bludů.

Dalším důležitým svátkem aurilitů je Alban Warthan probíhající během nejdelší noci roku, tedy v zimní slunovrat.

Dva oblíbené posvátné dny, které ale nejsou formálně uznávané – První a Poslední bouře – symbolizují příchod a odchod zimy. Aurilité se scházejí v co největším počtu, aby společnými silami přivolali tu nejsilnější sněhovou vichřici a označili tak buď příchod zimy nebo její konec (obvykle slaveno 19. den kesenu nebo 20. den dlouhonoci).

 

Hlavní centra uctívání

Největším a nejvlivnějším chrámem Auril je Dům Aurilina dechu v Blyšti (jinak nazýván nevěřícími Dům ledu) severně od Měsíčního moře; kongregace věřících zde dosahuje téměř dvou tisíců. Každou noc se shromažďují kolem ohňů k rituálu Oheň a led. Vládne zde Vyšší Ruka ledu Malakhar Renta a 14 starších kněží (Bouřný kruh), kteří se starají o běžnou činnost chrámu a plánují počasí v okolí chrámu (k velké nelibosti těch žijících v dosahu magie kléru). Chrámu tak připadla přezdívka "Studený dům"; nebo hořčejší "Věže ledové útěchy".

Ostatní významné chrámy zahrnují Dům ledosvitu jižně od Naškelu, Věže zuřivosti v Kalimportu, Palác zimy v Luskanu a Ledový chrám mezi Andorou a Putující vesnicí (později zničen dobrodruhy).

Mezi význačné kněžky Auril patří Iraklea (samozvaná královna Velkého ledovce), Gerti Orelsdottr (vůdkyně šamanů ledových obrů kmene Bílozář a de facto i celého kmene) a řada již zesnulých kněžek Ledového chrámu (Lysan, Cathin, Lysara, Oria).

 

Oděv kněžský a dobrodružný

Kněží Mrazivé panny nosí sněhobílá roucha s modrým okrajem. Roucha jsou kolem pasu stažena širokým bílým opaskem, který rovněž schovává ledovou sekyru (ekvivalent sekyrky). Ledová sekyra nese vyobrazení symbolu Auril (sněhová vločka v kosočtverci) a na hlavičce stříbrný kruh.

Většina kléru nosí pouze to, co potřebuje pro sebe nebo o čem si myslí, že zlepší jejich vzhled (díky své imunitě vůči chladu jsou jaksi lhostejní k rozmarům počasí). Preferují cestovat nalehko, bez pokrývek a využívat tak mobilitu, kterou jim Auril poskytuje.

 

Přidružené řády

Církev Mrazivé panny nemá žádné vlastní rytířské řády. Auril raději sešle na své nepřátele několik sněhových bouří než pár vojáků. Církev však během století nasbírala několik kultů a bratrstev, často s těmi nejroztodivnějšími úmysly. Patří mezi ně Kult ledu (jehož primárním cílem je získání artefaktu známého jako Prsten zimy), Ledové čarodějky (sepsaly minimálně jeden svazek pojednávající o magii ledu a znají lokaci Bílého kodicilu, knihy kněžské magie popisující rituály Auril a několik mystických kouzel) a Sestry Akadi (které Akadi chápou jako herolda Auril – a již několik kněžek Mrazivé panny mělo vize, ve kterých měly „napravit“ teologickou chybu sesterstva).

 

Dogma

Mrazivá panna takto káže: „Všechny země pokryjte sněhem a ledem. Haste a ničte oheň, kdekoliv ho najdete. Vpusťte ledový vítr všude – ničte větrolamy, střechy domů provrtávejte a skrývejte ve tmě slunce, aby mohl chlad, který přináším, zabíjet. Život polárního zvířete si vezměte jenom v nejvyšší nouzi, všechny ostatní zabíjejte dle libosti. Ať se mě celý Faerun bojí.“ Klérus Mrazivé panny do každého větru nebo vichřice zpívá písně na její počest nebo recituje. Všichni se jí musí bát skrze působení její kněžek, které mají používat sílu ledu a chladu na všechny, kteří se před Auril neskloní. Na jiné kněží Paní mrazivého polibku ale nesmějí vztáhnout ruku.

 

 

Amberlie

 

amberlie

 

Alias: Mrzká paní, Královná moří, Královna hlubin

Symbol: dvě modrozelené vlny s pěnou na vrcholu symbolizující příboj, černobílý podklad

Status: vyšší božstvo

Spojenci: Talos, Auril, Malar, Talos

Nepřátelé: Talos, Selûna, Mocný Valkur, Šántí, Sune

Portfolio: oceány, proudy, příboj, mořský vítr

Doména: moře a bouřky

Následovníci: lid sídlící na pobřeží, námořníci, inteligentní mořské nestvůry, žralodlaci

Oblíbená zbraň: tonoucí smrt (trojzubec)

 

Mrzká paní Amberlie vládne ze svého sídla v Propasti. Podobně jako jiné bohy, i ji většina uctívá víc ze strachu než z oddanosti. Najdou se však i tací – přinejmenším žralodlaci, které sama stvořila, aby podkopala vliv Selûny, kteří její ethos oceňující. Posádky lodí hází přes palubu drahokamy i zlato, jen aby utišily rozbouřené vody. Téměř v každém pobřežním měste najde člověk malou svatyni pro Amberlii, kde námořníci nechávají nejrůznější dary pro zajištění klidné plavby.

 

Amberlie neustále zápasí se Selûnou, která slouží mořeplavcům ve svém aspektu hvězd a nočního nebe pro bezpečnou cestou domů. A v poslední době na ni výrazně dotírá Talos, který by rád získal část jejího portfolia. I když s ním Amberlie z času na čas flirtuje, zabila by ho, kdyby měla dost síly, a stala by se jediným bohem ničení. Ví však, že se mu nemůže rovnat, proto vyčkává, sbírá síly a mezitím hraje poslušnou koketku.

 

Královna moří je zákeřná, tvrdohlavá a prostě skrz-naskrz zlá. Dohody nedodržuje a poruší je, jakmile vycítí, že většinu již získala. Doslova rochní blahem, když pozoruje svoje žraloky, jak trhají ztroskotance na kusy nebo když mořské hlubiny pomalu vytlačují z plic mořeplavců život a drtí jím hrudníky jako suché větévky. Je lehce marnivá; pokud má slabost, je to jistě její posedlost mocí a jejím používáním.

 

Dobu nesnází strávila bohyně v Moři padlých hvězd, kde pustošila jeden pirátský ostrov za druhým. I několik desítek let zůstávají vody v této oblasti neklidné s častými bouřkami. Díky opakovaným darům spojených obchodních kostrů (šepká se, že jsou ve spojení se Železným trůnem) jsou nyní vodní trasy o něco bezpečnější, ale na vrtošivost bohyně recept neexistuje.

 

Avatar a další manifestace

Amberliin avatar se objevuje zřídkakdy. Pokud ano, má zelenomodré torzo ženy s rukami zakončenými ostrými drápy, oči bílé a vlasy z mořských chaluh. V této formě se tyčí nad lodí, její hlas syčí a duní jako mořský příboj a směje se, když nešťastníci spočinou ve vodním hrobě.

 

Mnohem častěji lze spatřit Královnu moří jako vítr nebo vlny. Každé její zjevení provází krutý smích nebo sykot. Pravdou však zůstává, že se nyní manifestuje v této podobě vzácněji; na tom má zásluhu především Talos, který se snaží usurpovat části jejího portfolia.

 

Jako své posly vužívá Amberlie žraloky, krakeny a všechny různé druhy vodních nemrtvých.

 

Církev a následovníci

Amberlité jsou sbírka podivínů a individualit, kteří otázku nástupnictví a vlády řeší duelem se srpovitě zahnutými dýkami. Většinu času stráví kněží na cestách po pobřežních městech, kde žijí z darů ustráchaných námořníků a běžných lidí. Poté, co kněz uzme všechny dary z oltáře, poleje ho mořskou vodou s chaluhami – jako symbol příchodu jeho Paní. Amberlité jsou najímáni i jako pasažéři na lodních cestách; kapitán nebo majitel lodi tak doufá, že se vyhne hněvu Mrzké paní, když bude na palubě její klérus.

 

Organizace kleriků této víry prakticky neexistuje. Většina z nich se stává specializovanými kněžími – služebníky vln – hlavně kvůli tomu, aby je pověrčivá posádka nehodila přes palubu při první známce větríčku a deště.

 

Kouzla typická a výlučná pro víru zahrnují Mluv s utonulými mrtvými, Tlukoucí vlna, Vesla na hady, Maelström, Bouřný plášť a Vodní gejzír.

 

Novici se nazývají Nevzatí, jakmile však Amberlie potvrdí novice jako plnoprávného kněze, může požehnávat, vést modlitby a sbírat dary z oltářů. Dalšími tituly, které mohou její kněží používat jsou (bez hierarchie, je to zcela individuální) – Příliv, Temný příboj, Mocný proud, Zuřivá vlna, Divoký vítr a Pán nebo paní vln. Specializovaní kněží používají stejné tituly jako běžný klérus, před honorifikum občas přidají přívlastek Hrůzný nebo Děsivý, část knězů to ovšem vypouští.

 

Amberlii více lidí uctívá ze strachu než z oddanosti, jí samotné je celkem jedno, z jakého důvodu tak činí, hlavní je počet modliteb. Svým stoupencům pomůže otevřeně málokdy, nejvíce pomáhá drobnostmi těm, kteří ji ctí a pravidelně obdařují - tu a tam získají velmi dobrý vítr, nebo je zachrání ze strašlivé bouře. Ti, kteří tuto náklonnost nemají, si ji snaží získat tak, že převrhují náklad do moře nebo pro Amberlii zahrají na píšťalce její melodii. Pokud je nebezpečí velké, snaží se námořníci, aby v nákladu, který hodí do moře, byla i živá bytost. Největší nebezpečí hrozí amberlitům, kteří jsou na palubě, když se objeví problém. Existují příběhy o jejich mrtvolách, které moře vyplavilo s více než 20 tesáky v těle.

 

Klérus rozšiřuje povědomí (následně tedy i strach z ní) o Amberlii kdekoliv přijde - vyprávěním příběhů z minulosti o hrozných bouřkách a záplavách nebo varují před možnou katastrofou v budoucnosti - pokud město nepřispěje větší sumou místní svatyni Amberlii. Kněží se často nechávají najímat na paluby lodí jako doprovod a jen cesta z Hlubiny do Baldurovy brány může obchodníka vyjít na 500 zlatých, pokud kněz bude i kouzlit, částka půjde do tisíců. Amberlité jsou kromě léčení žádáni i ze dvou dalších důvodů - kouzlo Bouřný plášť a Mluv s utonulými mrtvými (velice praktické pro piráty, kteří tak můžou dobře formulovanou otázkou zjistit místo vraku lodi).

 

Královna moří se musí ctít každý den modlitbou, dary a pomazáváním obočí, rukou a nohou mořskou vodou. Kromě toho musí kněží dodržovat několik důležitých rituálů – Tonutí, První příliv a Volání bouře.

 

Tonutí je soukromou záležitostí knězů – a jenom ti se ho smějí účastnit. Během obřadu se Nevzatý stává plnoprávným knězem Královny moří. Novic leží na zemi před oltářem, obkolesen zapálenými svíčkami, každá z nich položena jiným amberlitou. Poté všichni ustoupí a starší klerik povolá přívalivou vlnu, která vyplní celou místnost a pak zase ustoupí. Pokud žadatel přežije, stává se knězem, ale obřad slouží k tomu, aby jim připomněl, co se stane, pokud víru a Amberlii zradí (ti, jenž Mrzkou paní zaprodají nebo odvrhnou, umírají ve spánku utonutím, s plícemi plnými vody).

 

První příliv se slaví na jaře v pobřežních městech, když se rozlomí první zimní led v přístavu. Za zvuků píšťal a bubnů nese procese amberlitů velké zvíře, aby mu přivázala obrovský kámen k tělu a hodila ho do ledové vody. Pokud zvíře nějakým způsobem přežije, kněží se o něj budou vzorně starat až do smrti a získá postavení rovné jinému knězi víry. Tento zvyk má kořeny ve věcích dávno zapomenutých, kdy si Amberlie vybírala kněží spomezi obětí, které lidé házeli do vody.

 

Volání bouře je hromadná modlitba, ve které věřící žádají a prosí Amberlii o zničení přístavu nebo určité lodi (nebo naopak odvrácení bouře). Lidé klečí kolem malých tůněk, ve kterých plavou zapálené svíčky na kusech dřeva (dřevo předtím posbírali kněží Mrzké paní z vyplavenin z moře a vysušili specielně pro tento účel). Do vody pak házejí obětní dary; kněží musí hlídat v tu dobu svíčky, aby ani jedna nevyhasla, protože by to znamenalo nepřízeň Královny moří.

 

Dlouhá léta býval nejvýznamnějším chrámem Amberlie Dům na útesu poblíž Marsemberu v Cormyru. Není známo zda to způsobil jiný bůh nebo se Amberli svatyně znelíbila - Doba nesnází zanechala chrám zničený a zpustlý. Od té doby žádný ze zbývajících svatostánků není považován za centrum víry, nicméně nárokovatelů je hned několik.

Věž lodního hrobu ve Velenu, kde vládne pevnou rukou Pán vln Darjast Surnden nad skupinou v bitvě zocelených kněží (z nichž valná většina se kdysi živila jako piráti), proti ní stojí Zátoka Královny na Mintarnu, ukrývající tajný přístav sloužící pirátským posádkám - kongregaci vede Paní vln Qalbess Frostyl. Mezi další hráče patří Bouřný přístav na Orlumboru, jemuž vládne Vrhcní trojzubec Thaeryld Nornagul a Řvoucí mořské jeskyně v Teshburlu, v nichž jsou stěny zdobeny zlatem a kde kněží pod vedením Pána hlubinných vod Ultho Maelatara prodávají malé hladké kamenné žetony Kalimšancům, kteří se bojí vody nebo neumí plavat (cetka je má ochránit před utonutím na dlouhých plavbách).

 

Oděv kněžský a dobrodružný

Obřadní oděv stoupenců Amberlie se skládá z těsně přiléhajícího šatu modré nebo zelené barvy, nad tím nosí objemný plášť zelené nebo modré barvy s bílou srstí po okraji (symbolizuje pěnící příboj). Oděv doplňuje vysoký límec podobného zdobení jako plášť a odznak víry znázorňující kostlivou ruku utopence.

 

Přidružené řády

Amberlité nemají skoro žádné řády, jediným, který by se dal za řád považovat (a mezi lidmi Říší existuje jisté povědomí), je řád dobrodruhů zvaný Příboj Královny moří. Hlavním úkolem řádu je hledání a získávání pokladů z mořského dna. Občas se nechají přemluvit i k práci hluboko ve vnitrozemí, ale pouze pokud užitek převáží riziko.

 

Dogma

Víra v Amberlii nemá žádná striktně daná pravidla - ti, kteří se rozhodnou čelit nástráhám jejího království, musí být připraveni zaplatit cenu, jenž bude Královna moří žádat. Amberlie může dosáhnout svými prsty kamkoliv. Obětní dary přináší příznivý vítr. Ti, kteří ale byli skoupí, rychle zjistí, že srdce Amberlie je stejně studené jako hlubiny moře. Novicům je do hlavy vtloukáno dogma již od počátku - "Šiřte slovo o moci Amberlie a za všechny služby v jejím jméně si žádejte platbu. Ať se lidé bojí větru i vln, ale ve vaší přítomnosti ať mají pocit bezpečí. A nakonec, všechny, kdo přisuzují bouřky na moří a na březích Talovi, zabte.

Článek vložil Alwaern | (kompilovaný překlad) 06.12.2015
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 2 příspěvky.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.14691996574402 secREMOTE_IP: 3.93.173.205