Rudí mágové z Thaye, část I.

Na vrcholu své moci patřily mezi nejobávanější organizace kouzelníků; zkazky o jejich nekalostech a praktikách se nesly daleko za hranice jejich domoviny. Vládnoucí kasta země. Otrokáři, démonologové a experimentátoři s magií – hlavní důvody, pro které se jich zbytek Faerûnu bál. Neustále se snažili ovládnout a dobýt okolní země - ať už sílou nebo lstí. Za spojence považovali démony, ďábly i drowy. Proti nim však stálo mnoho spolků a organizací – Rašemenské čarodějky, Sedm sester a jejich následovníci, Harfeníci a dokonce i Zentarimové, kterým se pranic nelíbila jejich ekonomická expanze. Rudí mágové z Thaye.
Článek vložil Alwaern | Dreams of Red Wizards (compiled and updated)

Historie Thaye

 

Rudý mág

 

Východ je zahalen tajemstvím pro všechny, kteří žijí na západ od Vnitřního moře. O říších na dalekém jihu a východu kolují mezi lidmi různé pověsti o magii, která je každodenní součástí života až po tyranii železnou botou drtící poddané....A ty pověsti jsou pravdě blízko.

 

Před začátkem posledního Věku byl Východ rozdělen mezi čtyři mocné říše – na severu to byl Narfel a Raumathar, na jihu Unther a Mulhorand. Severní království (která vyvstala z nomádů) byla o něco mladší než jižní. V době, kdy se národy Narfelu a Raumatharu formovaly, kraje jižně od Alamberského moře již vzkvétaly a neměly potřebu svoje hranice šířit na sever. Ano, existovaly roztržky ohledně několika ostrovů v Alamberském moři, ale žádná z říší neměla touhu nebo potřebu napadnout jiné – toto tvrzení však platilo pouze pro vztahy sever-jih. Obě severní království, Raumathar i Narfel, byla ve válce prakticky neustále.
Nyní už nikdo netuší, co bylo zdrojem rozbrojů, ale východně od Vnitřního moře příběhy hrdinů v těchto válkách přetrvávají v písních nejednoho barda.


Nakonec oba národy konflikt zničil. Kusé části vyprávění v zapomenutých knihách v Myth Drannoru mluví o mocných démonech, dracích a hořících městech. Z obou kdysi mocných řísí zůstaly jenom trosky. Konec války se datuje asi 1600 let zpátky, tesně před dobou, kdy první osadníci z Tethyru a Amnu otevřeli oblast Vnitřního moře obchodu.

 

Jak Mulhorand, tak i Unther částečně vyplnili volný prostor po katastrofě, která postihla severní národy. Moc Untheru se přenesla přes Východní záliv a na severním pobřeží založil několik měst. Mulhorand v odpovědi na rozmach svého souseda rovněž expandoval na sever a vznikla města Bezantur, Tyraturas, Amruthar,  Delhumide a Nethjet.
Obě říše však začali pociťovat dalšího nepřítele mocných a velkých – dekadenci. Unther například nemohl dosáhnout k elfům z Yuirského lesa – ani obchodně, ani válečně. Místo toho seděl a čekal...dokud neztratil nejdříve Altumbel a pak ostatní města na severním pobřeží. Útočníky však nebyli nomádi nebo jiný národ – byli to ti, které nekonečná byrokracie velkoříše dusila a pro svobodu (obchodu) neváhali pozvednout meč a štít (zejména uprchlíci z východního Amnu). Následně ztratil i města na jižním pobřeží – volná konfederace těchto městských států byla později známa jako Kesenta.

 

Mulhorandu se díky spojení pevninou s částečně obsazeným severem vedlo o něco lépe, ale o svoje državy přišel přibližna 400 let po jejich založení. Důvodem byla sekta známá v té době jako Rudí mágové, která zcela otevřeně vyhlásila svou nezávislost na božích králech Mulhorandu. Kouzelníci se chtěli nejenom vymanit z jarma teokracie, ale chtěli také svobodnější a volnější výzkum magie. Původně se sekta objevila na mnoha místech říše, avšak nejsilnější pozici měla na severu (kde vůči bohokrálům nepanovala vrozená víra a poslušnost vštěpená generacemi života v jejich blízkosti jako na jihu).
Mulhorand tato rebelie nakrátko probudila z jeho spánku – dost na to, aby si najmul obrovskou armádu žoldnéřů z Kesenty a vypravil jí směrem k zemím povstalců. Rudí mágové a jejich přívrženci se s mulhorandskou silou setkali na pláních Thazalharu a pověsti říkají, že proti hordám válečníků a několika kněžím vyrukovali nejenom s destruktivní magií, ale že na jejich straně stál i mocný démon. Porážka byla drtivá, obr zvaný Mulhorand však po své prohře jenom pokrčil rameny a dál pokračoval ve svém spánku. Opevnil sice město Sultim a Řeku úsvitu, ale to bylo z jeho strany vše. Později se dokonce musel dvěma invazím z Thaye (více než úspěšně nutno podotknout) bránit.

 

Po zabezpečení své nezávislosti se Rudí mágové soustředili na vybudování vlastní krajiny. První neodkladnou záležitostí bylo zbavit se démona, jehož pomoc si vyžádali. Jeho vyhoštění stálo život hned několika významných kouzelníků (a někteří šepkají, že jeho nucený odchod ze světa Říší se nepovedl a démon v jiné formě zůstává v Thayi). Poté založili hlavní město Eltabbar (ze starých spisů vyplývá, že démonická entita, kterou povolali, si nechala říkat Eltab…) a začali vnášet řád do nové krajiny.

 

Na začátku vládli Rudí krajině sami, s pomocí Rady, které se účastnila většina mágů v zemi. A mnoho dalších kouzelníků z Mulhorandu (z těch, kteří se nepřidali k původnímu povstání) se rozhodlo do Thaye emigrovat už jen kvůli větší svobodě. Během století počet Rudých narostl tak, že Radě trvalo týdny, než vůbec dosáhla nějakého rozhodnutí. Samotní mágové nebyli se systémem spokojeni, neboť politikum a stát vyžadovaly množství času, které by raději věnovali Umění.

 

Během několika let zavedli systém vládnoucích lordů (tarchionů), kteří vládli provinciím a zulkirů, Mistrů Umění jednotlivých škol, kteří vládli celému národu. S tímto systémem vlády mnoho z rudých nesouhlasilo; zanedloho nespokojenci táhli centrální provincií ve snaze vnutit mladé krajině svou moc. Nebyli však organizovaní, někteří dokonce napadali jeden druhého. Během 40 let si zulkirové postupně podmanili (nebo přijali do svých řad) všechny odpůrce a jejich vláda byla zpečetěna.

 

 

Dobyvační mágové a jejich pád

 

Od založení svého státu byli Rudí mágové nuceni obchodovat (nebo krást), neboť Thay nedisponoval vším, co potřebovali ke svému životu.  Válka a podmanění si okolních zemí se však zulkirům i tarchionům jevilo jako mnohem lepší řešení než prostý obchod. Jinými slovy neustále plánovali výpady, kampaně a budovali armády k dobytí svých sousedů. Tato, řekněme, zvláštní povahová črta Rudých mágů, měla několik nevýhod.  Za prvé, mágové kteří nebyli součástí tažení nebo útoku se domnívali, že se jedná buď o šarádu a útočnící chtějí vlastně ovládnout Thay skrze dobytí ostatních provincí nebo jsou jejich plány skutečné a dobytá území chtějí použít jako mocenskou základnu pro ovládnutí Thaye a útoku vůči ostatním Rudým. Tím pádem se buď snažili podkopat snahy těch, kteří tažení plánovali (nebo ho rovnou sabotovat) anebo obsadit či jiným způsobem převzít původní mocenskou základnu útočníků v Thayi, zatímco oni se snaží dobýt část sousedního státu.
V důsledku toho je historie Thaye plná konfliktů a válek, které začaly jako velkolepé výpravy, aby pak skončili jako zcela katastrofické porážky v důsledku hašteření se Rudých. Snaha se však kouzelníkům upřít nedala.


Po další (z mnoha předešlých) neúspěšné invazi Rašemenu v roce 1357 ÚL se však Rudí mágové rozhodli pro jiný postup při podmaňování si  Faerûnu – skrze thayanské enklávy, které byly jejich výsostným územím. Výměnou za území prodávali a obchodovali magické předměty, které často i sami vyráběli. Odvrácenou stránkou jejich “podnikání” byl obchod s otroky, drogami, omanými látkami a zakázanou magií. Jejich plán se spoléhal na postupně rostoucí moc enkláv a politický vliv, kterým by tím získali.Od toho by už byl jen krůček infiltrování mocenských struktur a pevnému propojení s místní šlechtou, králem, císařem nebo jakýmkoliv jiným vládnoucím zřízením.
I přes obecný odpor ke své organizaci slavili Rudí úspěchy a jejich přítomnost pocítili i ty nejzazší kouty Říší. Jejich obchodní stanice mohl cestovatel nalézt i tam, kde jediným trestem pro otrokáře byla pomalá smrt.


Neznamenalo to však, že by Rudí zcela upustili od konfliktů se svými sousedy. I nadále plánovali dobytí okolních zemí a mezi nejznámější kampaně se zařadili ty z období těsně před občanskou válkou. Patřila mezi ně první armáda nemrtvých (vyslaná proti Rašemenu), kterou s pomocí tarchiona Gaurosu připravil samotný zulkir nekromancie Szass Tam. Další byla spojená operace zulkirů zaklínání a vyvolávání, kteří s pomocí tarchiona Lapendraru otevřeli bránu do elementální sféry ohně a povolali armádu ifrítů a salamandrů, která očistila severní pobřeží od konkurentů Bezanturu. Poslední velké tažení zosnoval tarchion Pohoří Thay a zulkir věštění, když využili nepozornost Aglarondu a obsadili obchodní centra Nethentir a Nethjet. Mezi těmito válkami v té době zůstala nepovšimnuta snaha zulkira zaříkávání a očarování,  který svůj plán potichu a systematicky povraždit hlavy všech okolních ani nemohl uvést do pohybu.


V roce 1375 ÚL Szass Tam, zulkir nekromancie, spustil svůj plán, který v prvopočátku zahrnoval vraždy zulkirů proměny a zaklínání – Druxuse Rhyma a Aznara Thrula (s využitím služeb ďase krve Tsagotha). Hodlal v národu vytvořit atmosféru strachu a iluzi (které on sám víc než věřil), že jedině Szass Tam je schopen lid Thaye zachránit. Rašemenu prozradil připravovanou invazi tarchionů (Azhiry Kren a Homena Odesseirona), kterou rašemenští překvapili a téměř zcela zdevastovali, nebýt intervence zulkira nekromacie (a díky tomu si jednak zavázal oba tarchiony a vylepšil svůj obraz v očích běžných občanů Thaye). V neposlední řadě však kontroloval i obrovskou nemrtvou armádu s pomocí atropála Xingaxe, která mu měla skrze koordinované útoky pomoci ke statutu národního hrdiny.



Tento plán byl odhalen jeho bývalou pobočnicí, Dmitrou Flass, která si jednotlivé kousky skládanky dala dohromady a okamžitě varovala zbývající zulkiry před Tamovým plánem. Zanedlouho se Szass Tam pokusil nechat se Radou zulkirů zvolit nejvyšším zulkirem Thaye. Pět ze šesti přítomných hlasovalo proti, pouze Yaphylla, zulkir věštění, se zdržela hlasování. Okamžitě po hlasování Řád nekromacie, který Szass Tam kontroloval, přebral většinu posádek ve městě a navíc přivolával démony, aby zabíjeli bouřící se lid (což výrazně poškodilo reputaci Řádu přivolávání zulkira Nevrona).



Zulkirové v odpovědi hrozbě spojili své síly a u Thazarské tvrze dosáhli velkého vítězství proti nemrtvé armádě Szasse Tama – zničili pradávné formy nemrtvých, kteří armádě velili, nočního zebouna Ysvala a anděla rozkladu jménem Shex. Zulkir nekromancie odpověděl vysláním masivní armády z Gaurosu a Surthaye společně s hordou nemrtvých k důležitému městu – Bezanturu. Tento krok však jenom popohnal zbývající nepřesvědčené zulkiry, aby se přidali k Dmitře Flass a jejímu hnutí odporu. Od tohoto roku až do roku 1385 ÚL měnili někteří zulkirové opakovaně strany, nejčastěji zulkir věštění, Yaphylla. Ta se však permanentně přidala k Dmitřině frakci, když zjistila, že Szass Tam hodlá všechny obyvatele Thaye proměnit v nemrtvé. Zulkir nekromancie v roce 1385 zajal Yaphyllu a s pomoci mocných artefaktů z dob dávno zapomenutých - Thakorsilova stolce a koule mrtvého měsíce - jí přinutil provést nejmocnější rituál věštění. Chtěl vědět, jak se rozhodným úderem zbavit svých nepřátel. Yaphylla mu vyjevila, aby u Trvze žalů připravil pro spojené armády past, předvídala však i Kouzlomor, pohromu, kterou přivodila smrt bohyně magie a rozpad Tkaniva s ničivými důsledky pro všechny, kteří používali Umění a předznamenala Pusté roky Torilu. Věštkyni po dokončení rituálu obklopily modré plameny a vymanila se Tamovi z jeho kontroly. Při snaze navrátit Yaphyllu pod svou mentální nadvládu jí zulkir neúmyslně zabil. Její proroctví znělo takto:

„Bílou královnu svírá zlá předtucha, neví však proč. Černá královna bílou nenávidí a vrahovi dá plášť z černé noci. Takto skryt se vrah nepozorovaně blíží k bílé královně a skrze stíny ho ona nevidí. Výkřik meče. Pád bílé královny, její město je v troskách. Padající kameny v jeskyni zabíjejí jasnovidce. Strom hoří a ve své agonii kolem sebe buší větvemi; ty se lámou, kroutí a srůstají….“

 

Pŕesně dle prororctví Yaphylly se bitva u Tvrze žalů v téže roce vyvíjí v prospěch Szasse Tama. Příchod Kouzlomoru však výrazně změní síly na bojišti a Szass Tam prchá s pomocí Xingaxe. Aby porozuměl Kouzlomoru, uzavře zulkir nekromancie smlouvu s avatarem Banea výměnou za smrt tarchiona Pyrase Autoriana. Získá část moci Banea a vše, co o chaotické magii Kouzlomoru ví Bane, Baneovi však přislíbí svou duši po uplynutí tisíce let. Szass Tam se rozhodne využít moc, jenž mu Bane propůjčil ihned a při další bitvě u Tvze žalů vyvolá snový stín (nehmotnou nemrtvou bytost snů stvořenou z tisíců duší, které více než svět nenávidí jedna druhou, a požírá vše živé i neživé), který armády zulkirů zcela zastaví a nastane úprk do Bezanturu, kam je však pronásledují i legie Tama. Armády zulkirů se uchýlí na moře, kam je však hordy nemrtvých a Szass Tam následují také. V bitvě nemrtvých a démonů vod však převáží Nevronovy stvůry a Szass Tam znovu vyvolá snový stín, tentokráte je však tato odporná entita zničena bardem Barerisem Anskuldem (který se sám stane nemrtvým). Zulkir nekromancie dál zulkiry nepronásledoval, spokojen s dobytými zeměmi a ponechává Alaor a Kouzelníkovu planinu v jejich moci.

Vedlejším efektem destabilizace moci v Thayi byly enklávy zničené nepřáteli Rudých, kteří využili jejich slabou chvíli.


Když se přeživší zulkirové spojili o několik desítek let později, aby překazili  kostějův plán transformovat se v bytost rovnající se bohům, tak Szass Tam zasadil Rudým mágům jako organizaci definitivní úder. Nekromant svůj záměr sice nenaplnil, ze zulkirů však žádný nepřežil. Málokdo ví, že onoho dne stál od dob Kouzlomoru Faerûn nejblíže úplnému vyhlazení. Szass Tam se již o rituál pokusit nemůže – tedy, na půdě Thaye...


Zbývajícím Rudým rouchům nezůstalo nic jiného než své obchodní stanice proměnit ve své nové domovy. Co bylo kdysi jenom prostředkem (tedy prodej magie) se najednou stalo jejich cílem. Kolem roku 1479 ÚL si už jen málo lidí vybavilo ponurou zemi Thay, když se mluvilo o Rudých mázích – místo toho se jim vynořila spíše konfederace obchodních stanic zabývajícíh se prodejem kouzel a magických předmětů.


Mnoho tradic starého řádu těchto kouzelníků bylo ztraceno v čase. Současní Rudí si již neholí celé tělo včetně hlav a jen málo z nich ví o významu tetování, jimiž se pyšnili jejich předchůdci. Titul Rudého mága se navíc stal dědičným, takže i když většinu stále tvoří kouzelníci, mezi Rudé se počítají černokněžníci, čarodějové, dokonce někteří zcela bez magického nadání. Enklávě vládne jednotlivec nebo menší rada mágů a většina z nich se nachází kolem Moře padlých hvězd. Pokud v některé zemi navíc potká cestovatel rudého mága, v jejich hlavním městě najde zaručeně i obchodní enklávu.

 

 

Časová linie

Datum Událost
-150 ÚL Pád Raumatharu i Narfelu
1 ÚL Založení Cormyru
163 ÚL Založení Altumbelu
482 ÚL Odtržení měst Delthuntle a Laothkundu od Untheru
504-679 ÚL Postupné vymizení vlivu Untheru na města severního pobřeží
756 ÚL Začátek osídlování Aglarondu (jako první se usazují rybáři a ostatní lid vody
823 ÚL Odtržení Murktaru od Untheru
870 ÚL Dobdrodruzi začínají zbavovat Yuirský les nestvůr
922 ÚL Bitva u Thazalharu
929 ÚL Spojenectví Kesenty zatlačí Unther zpátky za hranice Hor nebeských jezdců
934 ÚL První invaze Rašemenu thayanskými armádami
937 ÚL Zrození Aliance měst Zlaté cesty do Thesku
975 ÚL Telflam anektuje Nyth a Kulmaster; počátek vlastního státu Telflamu
1030 ÚL Ustanovení zulkirů jako vládců Thaye
1031-1074 ÚL Vnitřní rozepře v Thayi jak zulkirové postupně upevňují svojí moc (politicky i vojensky)
1065 ÚL Bitva u Ingdalmovy paže; invazní armáda Indrily, královny Velprinu, je poražena půlelfy z Yuirského lesa, kterým velí Brindor Olósynne; Brindor se po kapitulaci stává prvním králem nově vzinklé země – Aglarondu
1082 ÚL Stavba Emmechu, později známý jako Undumor, pevnost Aglarodu zbudovaná králem Brindorem jako obrana před nájezdníky z Thesku
1085 ÚL Stavba Zdi obrů
1097 ÚL Založení Impilturu, Imphras korunován prvním králem
1104 ÚL Narození pozdějšího zulkira nekromancie Szasse Tama
1117 – 1154 ÚL Spojenectví Kesenty se rozpadá na menší městské státy v neustálém konfliktu
1122 ÚL Králem Impilturu se stává Imbrar
1127 ÚL Královnou Impilturu se stává Ilmara
1128 ÚL Athon se stává králem Aglarondu
1132 ÚL Shevas Tam zakládá město Dlouhonoš na řece Thay; *obyvatelé* města jsou zombie, které vznikly proměnou celého Cechu přenašečů v nemrtvé – nadále však pokračují ve své práci
1142 ÚL irát Rudá plachta se uchyluje ke svému odpočinku po životě na moři do Aglarondu
1159 ÚL Zulkir Szass Tam se stává kostějem
1169 ÚL Králem Impilturu se stává Imphras II.
1189 ÚL Elthond se stává králem Aglarondu
1194 ÚL Bitva zpívajících písků; králem Aglarondu Philaspur
1197 ÚL Bitva u Zlomohlav, Aglarond poráží Thay; Šedé sestry královnami Aglarondu
1225 ÚL Králem Impilturu Lashimbrar
1237 ÚL Sňatek Thary z Aglarondu a Elthara z Milvarune; spojenectví Aglarondu a Thesku
1257 ÚL Halacar králem Aglarondu
1260 ÚL Bitva u Lapendraru (posléze nazvaná Řekou žalů; invazní armáda Aglarondu pod vedením Halacara na hlavu poražena Rudými mágy; v bitvě však kromě vojáků obou stran zemřelo i bezpočet zlatokopů, kteří v řece těžili zlato; lione se stává královnou Aglarondu
1294 ÚL Králem Impilturu Rilimbrar
1317 – 1323 ÚL Země Vnitřního moře sužuje Velký mor
1317 ÚL Targuth Athkarr se stává huhrongem (Železným lordem) Rašemenu
1320 ÚL Simbul se stává královnou Aglarondu
1334 ÚL Hyarmon Hussilthar se stává huhrongem Rašemenu
1338 ÚL Královnou Impilturu Sambryl
1339 ÚL Samas Kul se stává Pánem Cechu zahraničního obchodu v Thayi
1344 ÚL V Prokampuru je založena první thayanská enkláva v Říších, Thayanská čtvrť jak je nazývána vděčí za svoje výsady Samasu Kulovi, Pánovi Cechu zahraničního obchodu
1356 ÚL Selfaril, Vrchní čepel Mulmasteru, si vyměňuje dary s tarchionkou Dmitrou Flass
1357 ÚL Válka salamandra; Rudí mágové s pomocí ifrítů a salamandrů z elementální sféry ohně útočí na mésta na severním pobřeží – Eskalant, Murbant a Taselen; Eskalant a Laothkund pod nadvládou Rudých, stejné jako většina Kouzelníkovy planiny
- Druhá thayanská armáda, tentokráte podpořená zombie, napadá Rašemen, ale je poražena
- Během uktaru agenti Thaye otevřeně povraždí několik obchodníků v Západní Bráně a Jizvodolu
1358 ÚL Z Mulhorandu vyplave flotila lodí s cílem podmanit si Alaor (který patří Rudým mágům); bouřky a sahuaginové zničí téměr polovinu flotily před cílem a tažení je katastrofou; zbytek roku tráví Mulhorand obranou svých přístavů před útoky mořských ďáblů
1359 ÚL Před hranicemi Thaye se shromažďují tuiganské hordy, jejichž průzkumné oddíly Rudí mágové zničí; tuiganský generál Batu Min Ho však svede v Průsmyku Šar bitvu s hlavní sílou Rudých - mnoho tisíc gnolů je pobito a slavná Gryfí legie poražena; zulkir Szass Tam však dojedná příměŕí a následně pro Hordu vystaví portál, který je přenese přímo do Rašemenu
- Tuigané oblehnou Citadelu Rašemar a zničí ji, zatímco jejich hlavní síla překročí Vysoký kraj, aby napadla Rašemi, kteří se shromažďují u Jezera slz; v mezidobí thayanská armáda uvězní oddíly rašemenských berserkrů jižně od jezera Mulsantir, aby nemohli svým krajanům přijít na pomoc; Rašemenské čarodějky postup Hordy jenom zpomalí
1360 ÚL Sníh uvězní jednotky Rudých mágů a uvolní berserkry, kteří tak nepozorovaní zaútočí na tábory Tuiganů – následuje Bitva u Jezera slz, ve které Tuigané musí ustoupit, Rašemi je však nepronásledují, neboť Rudí mágové ustupující armádě Tuiganů rozevřou vody Ašanského jezera k volnému ústupu 
1362 ÚL Thayanská invaze Rašemenu přes Thesk a Zlatou cestu; Rašemenské čarodějky povolávají vodní elementály, kteří decimují armádu čarodějů; při ústupu však Rudí mágové zcela spálí zem na západním pobřeží
- Maligor, zulkir proměn, připravuje svrhnutí Rady zulkirů a svojí vlastní vládu, Szass Tam s neobyvklou pomocí agentů Harfeníků jeho plány překazí a Maligora zabije
1365 ÚL Thayanská armáda útočí na Emmech; aglarondští gryfí jezdci odhalují druhou armádu směřující k Shyvarskému průsmyku; ozbrojené síly z Glarondaru; zatlačí jižní armádu zpátky a přes Tannathskou průrvu vpadnou do zad útočníkům u pevnosti Emmech
1366 ÚL První princezna Thaye, Dmitra Flass, vycestovává do Mulmasteru, aby trávila víc času s Vrchní čepelí Selfarilem
1367 ÚL jeden z Rudých mágů sloužících Dmitře Flass způsobí v Mulmasteru menší rebélii vůči Thayanům; několik Thayanů je napadeno a městem se šíří zvěsti o proměně starého chrámu Vaukén ve svatyni Kossutha – když se dav pokusí chrám zapálit, kušiníci a přítomní čarodějové začnou do davu bezhlavě vrhat kouzla a smrtící projektily – téměř 1000 lidí je zabito a město je dva měsíce pod stanným právem
- Rudý mág Rooltasz Tesurpar vyvine smrtící kouzlo, jenž pojmenuje červený vítr a ihned ho použije k vyhlazení dvou vesnic svých rivalů; zulkirové se okamžitě domáhají, aby bylo kouzlo předáno jim a o život následně přijde trojice Rudých hávů, Rooltasz samotný zmizí aokolité země se obávají důsledků, pokud se kouzlo zulkirům do ruky opravdu dostane; v té samé době zmizí na 3 měsíce i Simbula (někteří spekulují, že hledá Rooltasze, aby kouzlo sama zničila)
1369 ÚL Další invaze Aglarondu thayanskou armádou, tentokráte složenou jenom z nemrtvých pod zulkirem Tamem; nemrtví překročí zamrzlé Okrové močály a jako příboj se rozbíjí na opevněních a hradbách Strážné zdi
1370 ÚL Věž rychlé smrti, chrám nedaleko města Tyraturos v Thayi, zasvěcený Baalovi, oficielně přijme víru v Cyrika, 12 let po smrti svého původního patrona
1371 ÚL Zulkirové Thaye, unaveni neustálým válčením s Aglarondem nabídnou Simbule příměří, které Královna opatrně přijímá
1372 ÚL Obchodní styky mezi Thayem a Aglarondem sílí, i když mezi obyvately lesního království stále panuje nedůvéra vůči Rudým
1375 ÚL Zulkirové zaklínání a proměn, Aznar Thrul a Druxus Rhym resp., jsou zavražděni ďasem krve Tsagothem (v případě Aznara Thrula skze jeho otrokyni Mari Agneh); v kytornu se zulkir Szass Tam pokusí stát nejvyšším zulkirem Thaye; následuje začátek občanské války v Thayi
1385 ÚL Dvě bitvy u Tvrze žalů, zulkirové prchají do exilu, nástup Kouzlomoru
1386 ÚL Setkání členů hnutí odporu vůči vládě Szass Tama se končí útokem kostlivců a ulgurstast pod velením jednoho z kostějových služebníků; i když jsou nemrtví zničeni, vůdce rebelů, Chon Vrael, umírá; a na své přání je proměněn po své smrti v nemrtvého - mumii
1463 ÚL Stíny pod velením Herzga Alegniho brání Nový Letohrad před hordami nemrtvých (pod vládou nekromantů z Thaye) a ašmadaiů
- Sylora Salm umírá spojeným úsilím Drizzt Do´Urdena, Dahlie Sin´felle a Artemise Entreri;v roce 1478 ÚL se však objevuje živá v Thayi v sídle jednoho se svých pobočníků, upíra Muthotha
1478 ÚL Zulkirové v exilu v doprovodu Bratrství gryfa pod velením Aotha Fezima vstupují do Thaye ve snaze zastavit Szass Tama před vykonáním rituálu, který mu umožní proměnit multiversum ve svůj obraz; Lallara Mediocros (zulkir vymítání), Malark Springhill, Samas Kul (zulkir proměn), Bareris Anskuld, Nevron (zulkir přivolávání) a Lauzoril (zulkir zaklínání) umírají v souboji se Szassem Tamem

 

 

Okolní země

Do určité míry je historie Thaye historií okolních národů. Následuje první část výčtu zemí s krátkým popisem jejich vlivu na formování svého souseda.

 

Aglarond

Původně divočina, kterou obývala nejenom hrstka lesních elfů a satyrů, ale i mnohem nebezpečnější bytosti lesa (medvýrové, strigy a jim podobné). Osídlování Vnitřního moře se Aglarondu dotklo jen minimálně. Zemi obývali piráti, kteří ji využívali jako bezpečný přístav (a později místo na odpočinek po životě na moři), nebo dřevorubci pro bohatství jejích lesů. Na pobřeží přežívalo ve skromné existenci několik poustevníků. Později skalnaté pobřeží osídlili rybáři a vzniklo i několik menších osad. Tito stateční lidé čelili moři a i když les, jenž měli za zády občas vyplivnul nebezpečnou nestvůru, nechávali ho na pokoji a jen velice pomalu uždibovali z jeho okraje (jinými slovy zcela opačný postup, který zvolili osadníci v Sembii, Cormyru nebo Údolních zemích).

 

Jak dřevorubci pomalu postupovali směrem do vnitrozemí, začali se objevovat medvýři, strigy a jiné nestvůry, které se jakoby vylouply z fantazie barda. Válka mezi lesními bytostmi a osadníky začala nabírat na síle a potulní umělci dosud zpívají o desetiletí krvavé války s lesem, do které se kromě osadníků zapojilo i bezpočet dobdrodruhů.

 

Jak nebezpečí lesů mizelo, lovci kožešin a zvěře pronikali hlouběji do lesa, kde objevili již jen zbytky kdysi mocného lidu lesních elfů, kteří byli vyčerpáni neustálou válkou s horskými trolly a drowy. Většina rybářského lidu se do vnitrozemí a do lesů nevydávala, jedinou pomocí elfům tak byli právě lovci. Šarvátky s trolly byly prakticky na denním pořádku, drowové však málokdy od příchodu lovců lesní elfy ohrožovali. Elfové byli nejdřívě vůči nově příchozím ostražití, postupem času se však s lovci spřátelili a během několika dalších let se narodila první hrdá generace půlelfů. V té době útoky temných elfů zcela ustaly, jak dhaerrow zmizeli v hlubinách Říší, trollové byli vyhlazeni a satyrové utekli nebo byli pobiti. Ve své podstatě se tak půlelfové ujali vlády nad lesním královstvím. V mezidobí však pokračovalo nekontrolované kácení, zejména v okolí vesnic Oskur a Slusk, což přinutilo půlelfy konat a vyrubování zastavit. Došlo k několika ozbrojeným potyčkám mezi „čistými“ lidmi a půlelfy, nejznámější byla bitva u Ingdalmovy paže, nevelké vesnice, u které byli lidé na hlavu poraženi a králem všech se stal starší elfí válečný vůdce – Brindor Olósynne. I když zpočátku převažovala jistá nevraživost lidí vůči lesnímu lidu, poměrně rychle se sjednotili pod svým novým králem (nemalou zásluhu na tom měli nové vznikající pokrevní spojení mezi lidmi a půlelfy). Brindor samotný pro Aglarond udělal mnoho – jmenoval svého dědice (jelikož sám byl bezdětný), založil de facto první armádu Aglarondu a rovnéž i tradici vlády skrze monarchu a sněm zástupců, který měl hlavně poradní funkci. Každá vesnice měla právo vyslat jednoho jejího představitele do sněmu.

 

Ti, kteří odmítali jarmo královské vlády, se vydávali dál na západ, do Altumbelu, nebo na sever a východ do Thesku. Thesk samotný (a samozřejmě Thay) podnikali do oblasti Aglarondu na severu a východu časté nájezdy, kterým Brindor zabránil vystavěním dvou impozantních obranných valů – pevnosti Emmech (později známá jako Undumor) a Zdi obrů (Zeď byla zbudována obry, jimž Brindor za jejich práci příslibil neznámou službu). Ochránil tak Aglarond od invazních vojsk, která by proplula Okrovými močály a vpadla přímo do vnitrozemí.

 

Dědic Brindorův, Althon, stavěl silnice, zavlažovací systémy a počal obnovu zdevastovaných a značně zmenšených lesů Aglarondu. Za jeho vlády říše vzkvétala a i přes hrozby Thaye a měst jižně od dnešní podoby Yuirského lesa (jméno původního kmene lesních elfů zde žijících bylo Yuir). Lid a bardi mu později přiřkli přezdívku Althon „Stařec“, neboť se dožill téměr sto zim. Althon měl dva syny – Elthonda a Philaspura. Elthond zahynul v první větší bitvě proti thayanským silám, v roce 1194 ÚL v Bitvě zpívajících písků. Pojmenovaná tak byla na počest plačících vdov a matek Aglarondu, jenž celou noc zpívali, naříkali a odnášeli těla svých padlých synů, manželů a bratrů z písků kolem pevnosti Emmech.  Po jeho smrti vládnul Philaspur; nekraloval však dlouho. V roce 1197 ÚL ho smrt zastihla v bitvě u Zlomohlav u pevnosti Glarondar. Nezanechal dědice, zanechal však dvě dcery – Tharu a Ulae, které poté vládly společně jako „Šedé sestry“, tak zvané kvůli svým oděvůmn. Vládly dlouho, moudře a svým čarodějným uměním zabránili nesčetným útokům Rudých mágů. Obě se později vdaly. Thara za Elthara z Milvarune (a tím zajistila spojenectví mezi Aglarondem a Theskem) a Ulae za lesníka Iliona.Thara děti neměla, Ulae porodila dvé – syna Halcara a dceru Ilionu.

 

Halacar se ujal vlády po smrti své matky od roku 1257 ÚL. Jeho krátkou vládu, jenž skončila zimy 1260 ÚL (údajně otravou), poznačilo naprosto katastrofické tažení proti Thayi. Jeho nástupnice , sestra Iliona, sice byla nezkušená, ale mnohem moudřejší než její bratr. Pomalu a uvážlivě znovuvybudovávala sílu Aglarondu a za svého dědice prohlásila svou učednici, tajemnou Simbulu. Iliona podlehla moru v roce 1320 ÚL a vlády se po její smrti ujala Simbula, která vládla tak mocnou magií, jakou země Vnitřního moře neviděli od dob pádu Myth Drannoru.

 

Pokud má Simbula dědice nebo učně, Sněmu to zatím neoznámila. Její styl jako Královny Aglarondu je na hony vzdálen stylu jejích předchůdců nebo jiných panovníků v Říších. Jak jednou řekl Mirt Lichvář „Ah, Paní (Simbula) jde svou vlastní cestou.“

Královskou zástavu Aglarondu pŕedstavují tři bílé hvězdy v sytě tmavomodrém poli.

Článek vložil Alwaern | Dreams of Red Wizards (compiled and updated) 10.01.2015
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 18 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.21774506568909 secREMOTE_IP: 54.198.113.51