Hraní ve fantasy: Trpaslíci

Trpaslíci - druhá tradiční fantasy rasa spojená s podzemím, vousy a sekyrami. Jak zachovat všechny jejich tradiční rysy a přitom jim dát nový, hlubší rozměr skutečně nelidské rasy?
Článek vložil sirien | CC Attribution
Obsah článku:

Toto je ukázkové zpracování trpaslíků jako rasy pro fantasy prostředí a jde o praktickou ukázku k článku Hraní ve fantasy: Rasy. Článek je doplněn o statistiky pro DnD 5e a Fate (podle System Toolkitu).


Trpaslíci jsou spolu s elfy druhou tradiční fantasy rasou a stejně jako elfové vděčí za svůj současný rozmach Tolkienovi. V souladu se svou tradiční tvrdostí a neměnností ale trpaslíci narozdíl od elfů prošli historicky méně proměnami - Tolkienovi trpaslíci nebyli velkou "revolucí" proti tomu, jak byli viděni před Tolkienem a autoři, kteří trpaslíky po Tolkienovi zdědili, je přetvářeli o poznání méně, než elfy. Dále uvedené pojetí trpaslíků je tak méně jednou z mnoha možných stylizací jako spíše výsledek snahy popsat "běžný obraz" trpaslíků způsobem, který odpovídá konceptu, který chci ukázat - v tomto směru to je ale stále jen jeden z možných způsobů a pro různé věci můžete snadno najít i jiná zdůvodnění a dát trpaslíkům jiné rysy, které jejich podobu zdůvodní.


Charakteristika trpaslíků

Far Over the Misty Mountains Cold


Spolu s elfy patří trpaslíci k jedněm z nejstarších národů současného světa (ačkoliv kdy přesně se v hlubinách zrodili je už prakticky nemožné dohledat). Trpaslíci jsou národem země a stability a z pohledu lidí jsou bytostmi Řádu, i když to je mnohdy dáno odlišnou perspektivou, tradičními stereotypy a mnohdy i vzájemným nepochopením.


Trpaslíci jsou obecně známi svou vytrvalostí, houževnastostí, silou, válečným a řemeslným uměním a v neposlední řadě svou věrností a ctí (nebo tak si lidé jejich chování alespoň běžně vykládají). Zatímco s elfy sdílí trpaslíci dávnou historii bojů a válek, s lidmi je pojí především obchod. Ačkoliv těmto skutečnostem mnozí přisuzují různé filozofické důvody, nejspíše jsou důsledkem převážně historických okolností.


Trpaslíci jsou původem z podzemní říše (kde jich mnoho stále žije), ale postupem času se část z nich rozšířila i k povrchu a v posledním věku se mnozí rozhodli žít i zcela nad zemí - to dalo postupně za vznik třem trpasličím rodům, které se liší jak ve své podobě, tak mnohdy ve svém myšlení a společenském řádu.


Fyzické vlastnosti

Podoba

Trpaslíci jsou menší a robutnější než lidé, ale jejich tělesná stavba je odlišná a srovnání k lidským zakrslíkům je zcestné - trpaslíci jsou symetričtí a v podstatě stejně vzhlední a elegantní, jako lidé, jen svým vlastním, odlišným způsobem.


Trpaslíci mají obecně světlou pleť a obdobné barvy vlasů, vousů a očí, jako lidé (i když konkrétní rozsah se u jejich jednotlivých rodů liší). Oproti lidem mají výraznější a kvalitnější ochlupení (jak vlasy, tak vousy).


Ani slovo o trpaslicích a vousech, všimli jste si? Rozhodněte si to sami.


Věk a stárnutí

Trpaslíci rostou pomaleji než lidé či elfové. Fyzické vyspělosti dosahují zhruba v pětatřiceti letech věku a za dospělé se považují kolem padesátého roku života. Přirozeně se dožívají až čtyř set let, nicméně posledních padesát let se na nich již značně projevuje jejich stáří.


Za dávných časů se v mnoha trpasličích společnostech jejich stárnoucí členové se slávou vydávali na své "poslední výpravy", jejichž cílem bylo zemřít při snaze o vykonání nějakého slavného či prospěšného činu, dokud jim ještě zbývaly nějaké síly. Ti, kteří při nich uspěli a nezemřeli pak byli zvěčněni v trpasličích legendách. I když jsou tyto časy již pryč, jejich odkaz mezi trpaslíky stále zůstává a mnoho z nich s přicházejícím stářím ztrácí obavy a zábrany a neváhají se postavit přesilám a zemřít v bitvách.


Strava

Když na to dojde, trpaslíci jsou ohromní všežravci - ostatně, v podzemí si mnohdy nemůžete příliš vybírat. Pokud ale zrovna netrpí nouzí, preferují podobnou stravu, jako lidé - obvykle těžší pokrmy s dušenou či pečenou úpravou nebo zcela syrové. Obecně moc neholdují koření a lehká jídla (zejména ovoce) je příliš nezasytí.


Trpaslíci spotřebují podobné množství potravy, jako lidé, nicméně jedí méně často, ale výrazně více naráz (i když o něco pomaleji). I když trpaslíkům nevadí sem tam jíst průběžně a mnohdy to dělají pro pohodlí, chuť nebo ze společenských důvodů, běžně jedí spíše jedno velké jídlo za dva až tři dny. (Společnému jídlu tak často věnují více obřadnosti a významu, než lidé.)


Spánek

Trpaslíci se moc snadno neunaví a když nejsou unaveni, tak potřebují spát jednou za dva dny a mezitím si vystačí jen s jedním nebo dvěma kratšími zdřímnutími. Pokud se ale stane, že se trpaslík unaví, dokáže spát podobně jako člověk i jednou denně.


Trpaslíci si oproti lidem dokáží spánek i snáze odepřít. Pokud má možnost občas odpočívat, dokáže trpaslík nespat i čtyři nebo pět dní (bez možnosti odpočinku zhruba tři dny), aniž by jej to výrazně vysílilo. Každý další den bez spánku si už vyžádá svou cenu a trpaslík následně za každý den, který přetáhl, potřebuje spát o polovinu déle - takový spánek bývá velmi tvrdý a případné předčasné probuzení z něj nenesou trpaslíci nijak dobře.


Hibernace

Trpaslík, který propadne únavě a nedostatku životních potřeb (vzduchu, jídla či vody) může záměrně upadnout do velmi hlubokého stavu polobdění. V tomto stavu potřebuje jen pětinu svých běžných potřeb (popř. bez nich vydrží pětkrát déle), nicméně jeho tělo ani mysl nijak neodpočívá (spíše naopak, po probuzení bývá trpaslík ještě unavenější a brzy začne cítit potřebu upadnout do hlubokého, dva nebo i tři dny trvajícího spánku). Polobdící trpaslík částečně vnímá své okolí a dokáže tak poznat blížící se pomoc či nebezpečí, nicméně probrat se z tohoto stavu mu trvá několik minut. Mnoho trpaslíků této své schopnosti vděčilo za život při důlních závalech, stejně jako při čekání v úkrytu na posily, zatímco zůstali obklopeni nepřáteli.


Potřeba stability

Trpaslíci intuitivně nenávidí nestabilitu a místa, která nenabízí oporu. Jejich přirozeným prostředím jsou skalní tunely a dómy a i když mnozí dávno přivykli otevřenému povrchu a prostornějším prostředím, tak otevřené pláně, širá moře a podobná místa jsou většině z nich stále nesympatická a nepříjemná (alespoň pokud na ně nehledí z kamenných hradeb nebo z horského vrcholu).


Z tohoto důvodu trpaslíci obvykle nesnáší plavbu a většina z nich silně trpí na mořskou nemoc. Trpaslíkům nijak zvlášť nevadí výšky, dokud v nich stojí na pevné zemi (ideálně skále či kamenné stavbě), nicméně přechody provazových mostů jsou pro ně často utrpením a co se létání týče, tak mnoho trpaslíků snáze přesvědčíte, aby se zkamarádili s orkem.


Duševní vlastnosti

Jednota s výtvory

Trpaslíci mají narozdíl od lidí od přírody zcela odlišné chápání sebe sama. Hranice jejich těla je pro ně spíše praktickou záležitostí, než otázkou jejich identity. Ačkoliv trpaslíci stereotypně vnímají svět v ostrých hranicích, jejich chápání toho, kde "začíná a končí" trpaslík, je naopak velmi rozmlžené. Trpaslík je vším, co vedlo k trpaslíkově stvoření, zrození a růstu a zároveň je vším, co vytvořil, učinil a sdělil. Identita trpaslíka se tak z trpasličího pohledu během jeho života šíří do okolí, jejich výtvory jim doslova dávají nesmrtelnost a jejich činy je provazují s děním v okolním světě.


Možná právě protože trpaslíci vnímají své výtvory jako součást sebe sama, tak nemají narozdíl od lidí tak velký pocit vlastní nedotknutelnosti. Trpaslík nemá problém vzdát se svého běžného výtvoru stejně, jako nemá problém pronajmout své služby - tyto dvě situace ale trpaslíci nerozlišují a jsou pro ně pocitově naprosto stejné. Na druhou stranu, čím více se trpaslíkovo dílo přiblíží hranicím jeho schopností (a tedy čím více času a úsilí do něj vložil) tím méně se ho bude ochotný vzdát.


Právě z toho důvodu trpaslíci zpravidla nikdy neprodávají lacino - na druhou stranu, má-li k někomu trpaslík alespoň trochu úcty, tak nebude ani lacino kupovat. Smlouvání o ceně je pro trpaslíky intuitivně vždy alespoň z části společenskou výměnou a ujasněním či potvrzením osobních vztahů. Trpaslíci mají také zvláštní vnímání darů. Dar je pro trpaslíka vždy víc, než jen drobnou pozorností a dar něčeho, co trpaslík sám vytvořil (byť by šlo jen o drobnost) má pro trpaslíky velký symbolický význam. V trpasličí společnosti proto bývají dary (ať už mezi jednotlivci, klany, či říšemi skrze jejich panovníky) brány s tou největší vážností.


Toto trpasličí vnímání není jednostranné. Stejně, jako se trpasličí identita rozšiřuje o věci, do nichž trpaslík vložil své úsilí, tak věci, které trpaslík zpracoval, se stávají trpaslíkem. Odtud pramení trpasličí záliba v kameni a touha po trvalých, krásných věcech, zejména kovech a drahokamech.


Trpaslíci nejsou hloupí a chápou, že většina jiných ras vidí věci odlišně - je to pro ně ale stejně podivné, jako je pro ostatní rasy podivná perspektiva trpaslíků. Trpaslíci kteří žijí v kontaktu s jinými rasami nemají moc problém si na jejich pohled zvyknout a přizpůsobit se mu, ale instinktivní pachuti při sledování lehkovážného nakládání ostatních se svými výtvory se nezbaví takřka nikdy.


Herní tip: Nic není třeba přehánět. Trpasličí vnímání identity vůči jejich výtvorům nemusí být o moc výraznější, než lidské vnímání sebe sama jako člena rodiny, obce, národa či církve - pro některé to je extrémně důležité, pro jiné mnohem méně. Vytáhnout toto téma jednou za čas při vhodném a výrazném momentu bude dost možná herně vděčnější, než snažit se jej reflektovat neustále při každé sebemenší příležitosti.


Jednota s klanem

Protože je trpaslík tím, co k němu vedlo i tím, co sám vytvoří, tak nepřekvapí, že trpaslíci sami sebe vnímají jako součást své rodiny a rodinného klanu. Ne v lidském smylu členství, ale skutečně doslova jako součást celku - trpaslík je klanem, z něhož pochází a klan sám je každým trpaslíkem v něm. Ztráta klanu či vyloučení z něj je pro trpaslíka totéž, jako je pro člověka ztráta jeho končetiny - trpaslík je takovou událostí pocitově doslova připraven o část sebe sama.


Jednota trpaslíka a jeho klanu nemá nutně moc společného s fyzickou blízkostí nebo s potřebou společnosti ostatních. Naopak - trpaslíci nesou odloučení poměrně dobře (i když k samotářství některých elfů mají daleko) a mnozí dokonce klidně stráví roky i desítky let na výpravě, aniž by svůj klan (příliš) postrádali - bohatě jim stačí vědomí, že jejich klan tam někde stále je a čeká na ně. Činy trpaslíka jsou nicméně vždy činy jeho klanu a naopak.


Trpasličí pojetí rodiny je podobně rozmlžené, jako trpasličí pojetí sebe sama. Většina trpaslíků sice má a udržuje bližší vazby se svými přímými rodiči a potomky, ale tyto jsou "bližší" spíše v přátelském, než rodinném smyslu. "Rodiči" trpaslíka jsou pocitově nejen jeho fyzičtí rodiče, ale i tety, strýcové a mnohdy i výrazně starší sourozenci, bratranci a sestřenice. Podobně "dětmi" trpaslíků jsou pocitově nejen jejich děti, ale i jejich synovci, neteře a případně výrazně mladší sourozenci. Ke zbytku klanu se pak trpaslíci intuitivně mají podobně, jako lidé ke svým tetám či synovcům. Přesto trpaslíci často udržují odkaz svých rodných linií, i když důvody se různí - některé trpasličí národy tak činí kvůli zákonům a zvykům (dědičnosti a jiným právům atp.), jiné kvůli příbuzenství a sňatkům, další aby udržely přehled v konkrétních "přesazích" mezi generacemi trpaslíků a jejich odkazy, jiné kvůli meziklanovým vazbám a v nemálo případech hrají roli i náboženské či mystické důvody. Najde se ale i pár trpasličích kultur, které si povědomí o konkrétních pokrevních liniích neudržují a i ve svých rodokmenech zaznamenávají pouze klan a občas jméno širší rodiny, do níž se trpaslík narodil.


Meziklanové sňatky trpaslíků mívají složité formální i neformální uspořádání. Některé trpasličí národy (obvykle ty, u kterých jsou podobné události spíše výjimečné) vyžadují, aby trpaslík nadále náležel oběma klanům stejně, jiné (obykle ty, u nichž k podobným věcem dochází často) zase žádají, aby se svého původního klanu zcela zřekl - většina se nachází někde mezi tím. Podobně složité bývají i případné zvyky týkající se rodinné a klanové adopce a čestných přijetí - něco, čeho se netrpaslíkům dostává jen velmi výjimečně a pojí se to s ohromnou poctou i závazkem.


Jednota s činy

Jak bylo řečeno, trpaslíci nevidí svůj přesah jen ve svých výtvorech, ale i ve svých činech a slovech - ostatně jaký je rozdíl mezi stavbou mostu z kamene dlátem a kladivem a budováním spojenectví nápomocným činem a slovy dohody? (Z tohoto důvodu má pro mnoho trpaslíků písmo zvláštní význam, protože dává slovům pevnou formu a nadčasovost.) Stejně, jako lidé, i trpaslíci samozřejmě vnímají kontext činů, jejich záměr i to, co k nim vedlo, nicméně intuitivně je pro ně mnohem těžší oprostit se od hodnocení aktu samotného. Trpaslík není především takový, jaké jsou jeho názory a záměry - trpaslík je především takový, jaké jsou jeho konečné činy a jejich důsledky.


Tento trpasličí postoj má jeden další důsledek. Trpaslíci si mnohdy více cení výtvoru, než znalosti samotné tvorby a i když spolu sdílí a předávají si mnohé znalosti, takřka nikdy si nepředávají všechny znalosti, protože vrchol řemesla či umění je považován za osobní projev toho kterého trpaslíka a od ostatních včetně učedníků se očekává, že si najdou vlastní osobitý projev, s nímž vytvoří vlastní unikátní díla.


Bytosti stability

Všichni trpaslíci si přirozeně dávají pozor na své jednání (resp. v něm jsou konzistentní - pro trpaslíky to je přirozené a nijak zvlášť "opatrní" si v tomto směru nepřipadají) a vykonávají činy ve shodě s tím, jak sami sebe vidí, což způsobuje, že je většina lidí vnímá jako zákonné a domnívají se, že takřka všichni trpaslíci stojí na straně Řádu. Je pravda, že trpaslíci vzešli ze světa neměnnosti a jsou na pohled stálejší, než ostatní rasy - avšak mnoho z nich má z jejich vlastního pohledu k Řádu daleko.


Spor Řádu a Chaosu je pro trpaslíky sporem mezi stálostí a změnou a otázkou vnímání věcí čase. Zákonní trpaslíci vnímají čas jako něco odděleného od světa hmoty a mají věci za takové, jaké jsou. Vše a všichni by se z jejich pohledu měli pouze zdokonalovat a výrazná změna je pro ně aktem destrukce (stejně, jako z kamene lze vytesávat stále detailnější sochu, ale pouze, dokud jej nerozdrtíte na kusy). Pro chaotické trpaslíky je čas součástí světa a tvorby a věci vnímají jako součet jejich stavů napříč časem - změna je pro ně rozvojem a obohacením a mají za to, že když je současná podoba věcí dovedena do určité úrovně dokonalosti, je potřeba ji posunout dál, aby na ní bylo možné dále pracovat. V důsledku se pak zákonní trpaslíci snaží věci zdokonalovat, udržovat a případně obnovovat a sami se snaží být ve shodě se vším, co učinili dříve, zatímco chaotičtí trpaslíci nemají problém věci přetvářet a začít dělat věci jinak, než jak je dělali dříve, pokud jim přijde, že se tak stanou lepšími, než byli doposud.


Designová poznámka: Všimněte si jednoho designového detailu - zatímco u elfů jsem zvolil čtyři zcela rozdílné rysy, které pak spolu různě interagovaly, čtyři zde uvedené rysy trpaslíků jsou naopak čtyřmi aspekty toho samého konceptu - vnímání vlastní identity.


Trpasličí společnost

Přirozená hiearchie

Přirozenou hiearchií trpaslíků je hiearchie klanu. Klan každého trpaslíka zrodil a s klanem je každý trpaslík vnitřně spjatý. Ačkoliv uspořádání trpasličích klanů mají určité podobnosti, jejich konkrétní podoba se může značně lišit.


Prakticky všichni trpaslíci tíhnou k vládě starších. Staří trpaslíci jsou těmi, kteří klanu dali nejvíc a současný klan je tak z větší části jejich dílem. Ne vždy však vláda starších znamená vládu stařešinů. Některé trpasličí klany (typicky malé klany nebo menší oddělené části klanu) jsou vedeny jedním trpaslíkem, zatímco jiné (velké klany s bohatou historií a složitějšími rodinými vazbami) jsou vedeny radou trpaslíků. Některé klany vedou nejstarší trpaslíci, zatímco jiné vedou starší vyspělí trpaslíci, kterým stařešinové klan předávají tak, jako stárnoucí mistr předává svému učedníkovi svou dílnu a rozpracovaná díla. Starší trpaslíci se pak mohou stahovat do rolí rádců nebo soudců. Jsou i klany, které toto kombinují - stárnoucí trpaslíci přebírají stále více běžných rozhodnutí, která jsou dozorována stařešiny postupně se stále více stahujícími do ústraní.


Rozsáhlé klany ve svém středu mnohdy tvoří i jakousi rodovou šlechtu tvořenou těmi trpaslíky, jejichž rodiny jsou v klanu nejstarší a "nejpůvodnější" - takoví mívají více vážnosti u ostatních a tím i více neformálního vlivu a i když to není pravidlem, mnoho klanů je přímo vedeno výhradně příslušníky takových rodin. Může se tak stát, že se po náhlé smrti starších vůdců stává vůdcem poměrně mladý trpaslík, protože je posledním přímým následníkem nejstarší či nejváženější rodiny klanu. V takových případech bývá takový trpaslík často obklopen a provázen rádci z řad klanových stařešinů, k nimž mívá zpravidla intuitivní respekt, i když konečná rozhodnutí zůstávají na něm samotném - mnoho trpasličích legend vypráví o pádech slavných klanů pod vedením mladých vůdců, ale stejně tak mnoho vypráví i mladých hrdinech, kteří svůj klan odvážnými, avšak moudrými činy vyvedli ze zoufalých situací nebo zvítězili ve zdánlivě prohraných válkách.


Skutečně rozsáhlé klany a velké říše si mnohdy nevystačí s přímou hiearchií a některé oblasti nebo drobnější záležitosti jsou předávány i mladším trpaslíkům (popř. trpaslíkům z rodin, které se ke klanu přičlenily později). To se už může dít podle různé logiky - některé klany i zde preferují senioritu, jiné takové odpovědnosti přidělují raději podle zásluh a některé (zejména mezi světlými trpaslíky) podle dovedností toho kterého jednotlivce. V některých klanech jsou takové funkce proměnlivé a přidělované, zatímco v jiných jsou formálně ustanovené a přidělované i v časech, kdy již nenesou žádný faktický význam.


Diverzita klanů

Základním definujícím aspektem trpasličí společnosti není ani množství trpaslíků ani jejich životní názory a kultura, ale rozmanitost klanů (a u velkých klanů občas i širších rodin), jejichž příslušníci dané společenství tvoří. Trpaslíci s jinými trpaslíky zpravidla nedokáží žít "vedle sebe" - buď žijí "spolu", nebo dál od sebe (byť třeba s přátelskými vztahy).


Společenství tvořená trpaslíky jednoho klanu bývají poměrně (v závislosti na své velikosti) přímočaře organizovaná a život v nich se většinou řídí pravidelným, relativně jednoduchým rytmem (ať už co do každodenních činností nebo co do obecných zvyků). Takováto společenství obvykle dělí činnosti mezi většinu svých členů a ti tak ovládají několik různých řemesel. Mezi nimi pak vyniká několik "mistrů", kteří se věnují jen svému jednomu řemeslu, aby v klanu udrželi jeho mistrovství a mohli jej rozvíjet a předávat ostatním. Jednolitá trpasličí společenství mnohdy nevynikají (mezi ostatními trpaslíky) v konkrétních řemeslech, ale dokáží tvořit mistrovská díla, která různá řemesla kombinují.


Společenství tvořená více klany se stávají složitější a z lidského pohledu až kastovní - i když sami trpaslíci nic takového jako "kasty" nevnímají, neboť ze svého pohledu vidí ve svém společenství vždy jeden celek. Ve společenství více klanů si jednotlivé klany začnou rozdělovat "mistrovství" řemesel a tím i odpovědnosti za různé aspekty života - což neznamená, že by ostatní klany daná řemesla neprovozovaly vůbec, ale že tato řemesla a jim náležící oblasti jsou vedeny příslušníky klanu, jenž drží jejich mistrovství - to se následně (obvykle dosti složitě v závislosti na různých situacích) spojuje s principy seniority. Život takových společenství tak získává zvláštní nepravidelný ráz. Činnosti, jimž se trpaslíci věnují, se mění podle zvláštního a pro ostatní rasy těžko pochopitelného řádu a zvyklosti a rituály se mění v návaznosti na tomto podivném cyklu.


Společenství více klanů mohou mít opět různé struktury. Některé jsou vedeny "králem" (uvozovky, neboť trpaslíci tuto funkci vnímají v mnohém odlišně, než lidé a případné principy dědičnosti bývají složitější, než u lidí), přičemž tato funkce může tradičně náležet jednomu klanu, nebo může mezi klany přecházet. Jiná společenství jsou vedena různými radami starších, jejichž logika se ale stává s počtem klanů stále složitější - zejména díky rozdělení mistrovství mezi klany. A konečně mnohá víceklanová společenství tyto principy kombinují všechny dohromady a řídí se jinou logikou ve vládě, válce, obchodu, soudnictví a dalších oblastech života.


Zajímavé je, že se historicky nijak nezdá, že by velikost trpasličích společenství nějak korespondovala s množstvím klanů, které je tvoří. Historie i současnost znají ohromná města tvořená příslušníky jediného klanu, stejně jako malé komunity tvořené příslušníky mnoha klanů. Počet klanů tvořících společenství je dán především historií a případně otevřeností členů klanů ostatním trpaslíkům. Podobně některá trpasličí společenství jsou uzavřená vůči ostatním rasám, zatímco jiná nikoliv (a to zase zjevně nijak nesouvisí s jejich otevřeností nebo uzavřeností k ostatním trpaslíkům) - nicméně i v otevřených trpasličích společenstvích jsou příslušníci jiných ras bráni zpravidla jako hosté a na chod společenství nemají velký vliv (protože s trpaslíky nesdílí jejich chápání jednoty mezi jedincem a jeho komunitou).


A malá poznámka na závěr: i když trpasličí klany obvkyle drží při sobě a při dlouhém rozdělení se začnou chápat jako dva různé klany, může se stát, že různí členové toho samého klanu náleží do různých trpasličích komunit. A tyto komunity mohou mít navzájem různé vztahy, což má opět svá další pravidla. Ano, trpasličí společnost je složitá. Trpaslíci mají oproti elfům zájem na pospolitosti a oproti lidem mnohem více času svou společnost budovat pořádně.


Náboženství a mystika

Z mnoha již uvedených důvodů je pro trpaslíky mnohdy významné jejich chápání mystiky a metafyziky (které se lidem na první letmý pohled často jeví jako čistá pověrčivost). Trpasličí mystické systémy obvykle řeší otázky jako čím a kým vším je trpaslík ve vztahu k okolnímu světu a co jsou výtvory trpaslíků k trpaslíkům samotným a jak s nimi tedy nakládat (např. zničení trpasličího výtvoru trpaslíci intuitivně vnímají jako zničení části trpaslíka-tvůrce - to má samozřejmě své mnohé důsledky zejména ve vztahu k věcem, které jsou určeny ke spotřebě nebo které se užíváním nutně časem zničí). Tyto principy pak trpaslíci mnohdy přenáší i do dalších oblastí svého života a jejich kultura je tak pro lidi zvláštní spojení zvyků, tradic, pověr, kvasi-náboženské víry a složité filozofie.


Někteří trpaslíci nejsou příliš nábožensky založení a bohové v jejich světě vystupují jako další aktéři cyklu tvoření a formování světa. Jiní trpaslíci jsou naopak nábožensky velmi zapálení. Trpasličí náboženství má s jejich mystikou obvykle jeden ze dvou vztahů - buď ji ospravedlňuje a vysvětluje (což je obvyklé pro tradiční trpasličí církve), nebo se ji podřizuje a formuje se kolem ní (což se týká zejména mladších a převzatých náboženství).


Tak nebo tak, trpasličí mystici, kněží a filozofové bývají jedním a tím samým. V trpasličí společnosti obvykle stojí v pozadí, avšak mají v ní velmi významný vliv.


Vrchol a sláva

Trpasličí říše nerostou tak jako ty lidské během jedné generace, ale dosahují svých vrcholů s postupem času. Pouze ty říše, které stojí na základech a pilířích položených a vztyčených mnoha dřívějšími slavnými generacemi, jsou takové, které trpaslíkům stojí za oslavování a úctu. Trpaslíci v takových říších jsou potomky dřívější velikosti, která je obklopuje na každém kroku - pro trpaslíky to ovšem není jen otázka pýchy. Díla jejich předků jsou jejich předky.


Dřívější velikost je pro ně nejen inspirací, ale živou učebnicí, kterou od mala dýchají a nasávají. Vyrůstat v takové říši je pro trpaslíka stejné, jako pro člověka vyrůstat s učiteli a mistry a každá další generace trpaslíků tak přesahuje tu dřívější, protože se může učit z jejich díla a ve své práci na něj přímo navazovat a dále jej rozvíjet. Ty nejstarší a největší trpasličí říše se chlubí díly a divy, která uvádí v úžas i ty nejvznešenější elfy. Stinnou stránkou je, že každá pohroma, která trpaslíky potká, ať už živelná či válečná, je pro ně bolestivější, než pro ostatní rasy, neboť stráží na kolena i všechny budoucí generace. Historie trpaslíků je plná příběhů o oddělených klanech nebo vyhnancích, kteří se rozhodli dobýt dřívě ztracená trpasličí sídliště, aby dostali zpět alespoň část dříve ztraceného odkazu své rasy.


Trpaslíci na svém vrcholu tvoří ohromná díla a dosahují nevídaného řemeslného mistrovství, díky kterému dále bohatnou skrze obchod. Ačkoliv trpasličí říše nebývají příliš výbojné, občas dochází ke sporům i válkám, když trpaslíci začnou potřebovat více území nebo zatouží po vzácných zdrojích za jejich hranicemi - nebo když při svém rozpínání omylem překročí (zejména v podzemí) hranice, o nichž nevěděli, popřípadě když jejich bohatství přiláká chtíč či závist méně nadaných národů.


Úpadek a zoufalství

Trpasličí rasa zná mnoho forem úpadku. Někteří trpaslíci se stanou výbojnými v pyšném přesvědčení, že okolní národy nedosahují takových kvalit, aby je trpaslíci považovali za sobě rovné. To má mnohdy pravdivé základy, avšak řetězec vítězství může trpaslíkům příliš stoupnout do hlavy a jak se jejich hranice rozpínají, mohou snadno podcenit i své nové sousedy a přehlédnout, že se jim tito narozdíl od těch předchozích ve velikosti a zejména moci rovnají (zejména, je-li povaha těchto sousedů hodně odlišná od povahy trpaslíků). Historie zná mnoho případů, kdy trpaslíci takto došli osudných střetů s elfy, ale jsou známy i případy, kdy takto podcenili i vyspělé říše lidí. (Půlčíci mají také jeden takový příběh - trpaslíci jej poslouchají obzvláště neradi a faktem je, že ani elfí mudrcové ani lidští učenci přes svou zlomyslnou snahu nedokázali dohledat nic, co by jej historicky podkládalo. Většině půlčíků to ale nijak nevadí a vesele jej vyprávějí dál.)


Pro samotné trpaslíky je úpadkem ztráta svých kořenů. Bez odkazu minulosti a klanu se trpaslíci cítí ztracení a mnohdy prochází svými životy bez větších cílů - tvoří tak uzavřené, obvykle kočovné klanové komunity, které si nikde nepřipadají "doma" a může trvat celé generace, než se jim opět podaří přidat se k nějakému stávajícímu trpasličímu společenství nebo se usadit na novém místě - generace, během kterých postupně ztrácí svá umění a znalosti a v nejhorším upadají až hluboko pod úroveň lidí. Vyhnanství klanu či rodiny je obvykle rozsudkem k pomalému, bolestivému zániku.


Některé trpasličí říše padají do úpadku vlastním odtržením. Když v pýše propadnou dojmu, že jejich sláva přesahuje slávu předků natolik, že se z ní již nemají čemu učit, trpaslíci začnou být pohlceni vlastním odkazem namísto rozvíjení odkazu minulosti. Řetězec růstu se přetrhne a sláva trpaslíků začne upadat, aniž by si toho byli sami vědomi. Běžnými projevy takového stavu jsou postupný úpadek mistrovství a ve společenstvích více klanů rostoucí rozpory a nerovnost mezi klany, které mohou vést až k občanským válkám nebo k pro trpaslíky nezdravému upozadění a umenšení jednoho klanu druhým. Dojem vlastní velikosti může trpaslíky dovést až k dojmu, že nic menšího mistrovské práce jich není hodno, což se projeví nuceným podřazováním slabších klanů nebo snahou o zotročování ostatních ras.


Vztah k lidem a elfům

Lidé jsou typickým národem povrchu - rozkolísaní a bojující s neustálou snahou o položení vlastních pevných základů a vlastní nalezení. Pro většinu z nich je tato snaha marná a jejich činy a slova zoufale odmítají souznit. Lidé jsou tak odkázáni k tomu žít bez skutečné vlastní identity a jejich potomci jsou nuceni začínat svůj život vždy znovu od začátku a se svou smrtí jej zcela ztratit. Většinu lidí tak nelze pořádně poznat, protože není ani koho poznat a jejich činům a slovům nelze věřit déle, než do zítřejšího rozbřesku. Někteří lidé však dokáží překvapit a získat stabilitu - i když tak často činí s oporou o vnější svět v podobě bohů, říší, řádů, cechů a dalších podobných věcí. Takoví si zaslouží respekt, i když je potřeba vždy pamatovat, že jejich stabilita může padnout, pokud padnou pilíře, o něž se opírají. Prakticky totéž pak platí i o lidských říšíšch. Podobně jako trpaslíci se lidé zajímají o řemeslné výtvory i umělecká díla, což otevírá brány obchodu, avšak neznajíc sami sebe, lidé nedokáží spatřit skutečnou podstatu a hodnotu těchto děl, takže obchodování s nimi vyžaduje občas skutečně kamennou trpělivost. Trpaslíci se s lidmi znají dlouho, ale ačkoliv jejich říše často sousedí, lidé nikdy neměli příliš touhy osidlovat hory a skalnaté kopce, stejně jako se trpaslíci nikdy nehrnuli do lesů a širých plání - spory mezi lidmi a trpaslíky tak byly doposud poměrně řídké.


Elfové jsou prapodivným starým národem, možná i tak starým, jako sami trpaslíci. Každý jeden elf je divný a odlišný od ostatních i od svých předků - přesto elfové jako takoví zůstávají stálí napříč staletími. Tento paradox byl trpaslíkům vždy nepříjemný a dodnes v nich budí dojem, že elfové mají dvě tváře a svou pravou podstatu před světem neustále skrývají. Někteří elfové jsou prostě a jednoduše šílení - skutečné bytosti vílí divočiny, nevyzpytatelní, náhodní a nepříčetní. Další ale dokáží být - alespoň pár desetiletí a občas i nějaké to století - stálí a skuteční. S takovými lze obchodovat i jednat, i když je potřeba neustále hlídat, zda nadále zůstávají sami sebou. Elfové často dosahují ohromného řemeslného mistrovství, avšak obvykle se doslova odmítají ztotožnit se svými výtvory ze strachu, aby se vkladem do okolního světa nestali pevnými a neztratili tak své vílí šílenství, jehož si kdo ví proč tak cení. Se stejnou přezíravostí pak často nahlíží i na výtvory ostatních - někteří elfové si dokonce cení víc stromu než krásného dřevorytu nebo meče ukovaného z jeho ohně. Historické vztahy trpaslíků a elfů jsou rozmanité a rozdílné mezi jednotlivými trpasličími rody.


Rody trpaslíků

Trpaslíci narozdíl od elfů neprošli žádným dramatickým rozdělením, přesto čas přinesl i jim určitý vývoj a z původně jednotné rasy se jejím rozpínáním vydělily tři různé rody - a rod čtvrtý, o němž trpaslíci nemluví příliš rádi:


Podzemní trpaslíci (nebo také Temní trpaslíci či Původní trpaslíci) jsou původním rodem trpaslíků (nebo přinejmenším rodem, který má dnes k dávným trpaslíkům nejblíže). Podzemní trpaslíci celé věky odmítali navštívit povrch a drželi se i stranou těch trpaslíků, kteří tak činili - to se v posledním věku začalo citelně měnit, přesto jejich srdce stále náleží hlubinám. Interakce s ostatními rasami povrchu je pro ně obtížnější, než pro ostatní trpasličí rody, avšak mnohdy je žádaná, protože podzemní trpaslíci znají umění a tajemství, která byla na povrchu zapomenuta nebo se na něj ani nikdy nedostala.


Horští trpaslíci (nebo také Kopcoví trpaslíci či Skalní trpaslíci) jsou potomky prvních trpaslíků, kteří v dávných dobách dosáhli povrchu. I když dávno přivykli slunci a začali využívat výhod a bohatství povrchu, dlouho se odmítali vydat trvale mimo svá sídliště stojící napůl pod zemí a napůl nad ní. I poté, co tuto zábranu překonali, rádi zůstávali v blízkosti pevné země a skal, v horách a kopcích, kde postavili svá ohromující kamenná města. Kombinace podzemního a nadzemního života jim dala stabilitu, na níž mohli vybudovat ty nejsilnější a největší trpasličí říše.


Světlí trpaslíci (nebo také Divocí trpaslíci či Mladí trpaslíci) jsou rodem trpaslíků, který se zcela vydělil od Horských trpaslíků teprve počátkem současného věku. Jde o trpaslíky, kteří zcela (dobře, z velké části. Dobře, v citelné míře) odložili svou vazbu k podzemí a kameni a vydali se osídlit další místa povrchu od širých plání až po lesy a mokřady a kteří ve velkém pronikli do lidských sídlišť. Jsou nejpřivyklejší kontaktu s jinými rasami i těmi, kteří odložili některá tradiční řemesla na úkor řemesel dříve lidských či elfích.


Ohniví trpaslíci (nebo také Lávoví trpaslíci či Pozřívající trpaslíci) jsou podle ostatních trpaslíků zvráceným rodem, který je nenáviděný a odmítaný. I mezi ostatními rasami podzemí jsou vyhlášeni jako národ milující destrukci a ničení, který rozpoutal mnohé války, které otřásly pořádky podzemního světa.


Pravidla

DnD 5e

Zvýšení hodnot vlastností. Tvoje hodnota Odolnosti se zvýší o 2.

Velikost. Trpaslíci běžně dorůstají 120-150cm a díky své robustní stavbě váží okolo 70kg. Tvá velikost je střední.

Rychlost. Tvá základní rychlost je 7.5 metru (25 stop)

Vidění ve tmě. V šeru vidíš na 18 metrů (60 stop) tak, jakoby bylo jasno, a ve tmě jakoby bylo šero. Ve tmě nerozeznáš barvy, pouze odstíny šedi.

Trpasličí nezlomnost. Máš výhodu k záchraným hodům proti jedům a jsi odolný vůči jedovým zraněním.

Trpasličí výcvik se zbraní. Jsi zdatný se sekerou, válečnou sekerou, lehkým kladivem a válečným kladivem.

Zdatnost s pomůckami. Získáš zdatnost s jedním řemeslným náčiním podle své volby. Typická řemesla trpaslíků se liší podle jejich rodu.

Znalost kamene. Kdykoliv si házíš na ověření Inteligence (Historie) vztahující se ke kamenické práci, považuješ se za zdatného v dovednosti Historie a přičteš si k ověření dvojnásobek svého zdatnostního bonusu místo svého normálního zdatnostního bonusu.

Spánek. Pokud nejsi unavený nebo zraněný, vystačíš si s jedním dlouhým odpočinkem za dva dny. Pokud můžeš alespoň jednou denně krátce odpočívat, můžeš nespat i čtyři dny (bez krátkých odpočinků tři dny) aniž by to na tebe mělo nějaký vliv. Za každý den navíc bude tvůj další dlouhý odpočinek trvat o 4 hodiny déle.

Hibernace. Pokud máš alespoň jeden stupeň únavy, můžeš se rozhodnout upadnout do hibernace. To ti trvá 1d10 minut. V hibernaci potřebuješ jen pětinu jídla, vody a vzduchu (resp. bez nich vydržíš pětkrát déle). Probuzení z hibernace trvá opět 1d10 minut a po probuzení získáš další stupeň únavy.

Jazyky. Umíš mluvit, číst a psát obecnou řečí a trpasličtinou.

Rod. Zvol si jeden z trpasličích rodů, které jsou ve vašem světě a vaší kampani přístupné, a přidej si jeho benefity ke zde uvedeným.


Fate Core

Aspekt *Trpaslík: Vyvolej trpaslíka kdykoliv, kdy hájíš záležitost svého klanu nebo když se ti hodí stabilita, odolnost a vytrvalost či hrubá síla, stejně jako když se snažíš udržet jednotu mezi svými slovy a činy. Trpaslíka lze vynutit k jednání ve prospěch klanu nebo k dodržení jeho hiearchie nebo k vyjádření jeho vztahu s jeho výtvory, stejně jako k dodržení jeho dřívějších slibů a konzistenci s jeho výroky.


Dovednost Trpaslík: Dovednost Trpaslík můžeš použít namísto dovednosti Kondice k určení svého fyzického stresu a namísto dovednosti Vztahy při jednání s jinými trpaslíky. Trpaslíka můžeš použít namísto Řemesel kdykoliv, kdy chceš udělat něco relativně jednoduchého nebo opravit něco, co není zcela zničené.


Trpasličí triky:

  • Zatvrzelost. Jednou za sezení se můžeš rozhodnout dát se do práce bez ohledu na cokoliv a odvést neuvěřitelné množství práce naráz. Rozsah tvé akce se automaticky zvýší o jedna popř. ovlivní celou zónu nebo jednu zónu navíc, popř. můžeš odvést běžné množství práce za o stupeň kratší dobu.
  • Bojový výcvik. Získáš možnost používat dovednost Trpaslík v boji s preferovanými zbraněmi trpasličího rodu, k němuž náležíš.
  • Trpasličí mystika. Získáš mystickou vazbu podle svého rodu, která vyjadřuje přesah mezi tebou a okolním světem.
< Trpaslíci >
Podzemní trpaslíci
Článek vložil sirien | CC Attribution 04.01.2018
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 19 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.22369503974915 secREMOTE_IP: 54.224.99.70