Shrnutí podstaty hororu

Horor může nabývat mnoha podob a mnoha provedení. Je to osobní žánr cílící osobní rovinu hráčů a každý jeden vypravěč, se kterým jsem kdy horor hrál, jej pojímal odlišně - nejenže volil jiné subžánry, ale v těch samých subžánrech využíval jiné prvky, odlišnou stavbu příběhu, využíval jiný typ práce s gradací a držel jiné momentum. Nebojte se inspirovat u ostatních, ale nesnažte se je imitovat. Horor je o autentickém prožitku a je jen o vás, s kterými prvky hororu se vám bude pracovat příjemně a intuitivně.

Není to ale jen o vypravěčích, ale samozřejmě i o hráčích. A to zejména z pohledu vypravěče. S jinými hráči byste ten samý hrorový příběh měli hrát jinak. Každý hráč reaguje na jiné podněty (nebo jinak na stejné podněty) - potoky krve mohou někoho oslovovat svou naturalistickou viscerálností, jiného brutalitou aktu, emoční šikana se může někoho dotýkat skrze vnitřní prožitek, jiného skrze povahu těch, kdo ji způsobují. Pro konkrétního hráče může být jeden způsob vykreslení žádoucí a herně zajímavý, zatímco ten druhý osobně nepříjemný a herně nechtěný.

Pokud najdete osnovu, a zejména prvky a podání, která vaše hráče osloví, jste už od začátku téměř v cíli. Pokud ale přehmátnete, pak se k cíli často ani nepřiblížíte - v takovém případě je mnohdy dobré přiznat prohru, rezignovat a hru dohrát v jiném než hororovém stylu, spíše než ji zkoušet lámat přes koleno. Není to žádná ostuda - z nás co horory hrajeme nebo jsme hráli častěji se to stalo úplně všem. Někdy to padá na vaši hlavu, jindy to ale neovlivníte - ne vždy se skupina sejde v náladě, která vám bude hrát na ruku. Přesto to stojí za to zkoušet, protože když si to sedne (a ono si to dřív nebo později sedne), tak to rozhodně bude stát za to - a když ne, pořád z toho můžete dostat velmi dobrý jiný (obvykle akční nebo temný) příběh.

Horory mohou mít mnoho podob odstínů a jejich prvky můžete najít v mnoha jiných příbuzných žánrech. I když horor samotný nebude vaším cílem, jeho prvky a jejich správné věrně hororové podání dokáže dodat šťávu i hrám, které o horor přímo nijak neusilují. Boj v akční hře může nabrat zajímavý rozměr, když postavy náhle zjistí, že jsou obklopeny něčím děsivým (i když to třeba nakonec porazí). Hry temného žánru dostanou věrohodnější příchuť (resp. v jejich případě možná spíše pachuť), když je postavám dáno na vlastní kůži vyzkoušet zlo, kterému jinak převážně přihlížejí nebo jej trpí ve svém okolí. Pro veselé hry horor může utvořit zajímavou změnu tempa a kontrastně tak podtrhnout jejich jinak pozitivní ladění.

Hraní hororu je umění a řemeslo, jako ostatně jakýkoliv jiný žánr, ale není to věda. Horor je o strachu, ale není třeba se ho bát. Pokud si nejste jistí, zda jeho prvky zvládnete uchopit - nebo zda o něj vaši hráči stojí - nebojte se dělat malé krůčky. Hororvý prvek tam a tady jen tak pro ozkoušení, ohmatání, ochutnání, abyste cítili, jak se vám s ním pracuje a viděli, jak na to vaši hráči reagují, ještě nikdy nic nezkazil.

O tom všem a mnohém dalším, co se týká konkrétního odehrání hororové hry, si však povíme až v druhém díle této mé třetí žánrové analýzy. Coming soon.