ALL: Tak přicházím také se svou trochou do mlýna - na GC jsem vedl 2 hry ve 13th Age. První z nich byl generick příběh z pravidel a druhým pak má oblíbená Tajemná zahrada (dělaná pro mou družina v Praze). Oba příběhy jsem už hrál, a chtěl jsem mít srovnání, jak budou fungovat i u jiných hráčů a hlavně, jak bude fungovat jejich příběhován variabilnost (v Tajemné zahradě si podobně jako v generickém příběhu z pravidel hráči sami určují spoustu věcí, které se pak později mohou nebo nemusí objevit v příběhu i řešení zápletky).
Musím říct, že se obě hry povedli. Aspoň dle ohlasu hráčů i mého pocitu. V první hře (Tajemná zahrada - asi ji fakt sepíšu a vydám :DD) se dokonale projevilo, kdo je nováček, kdo hrál někdy dračák a kdo vyprávěcí hry. Ale každému to dalo něco a dohromady to fungovalo super.
Vysvětlení pravidel zabralo tak hodinu (se vším všudy, celkem). V půlce hry chápala hru (rozumněj - mechaniky) tak půlka hráčů a už začínala taktizovat. Na konci hry ji chápali i nováčci. Velmi oceňovali jednoduchost a zároveň variabilnost. Osvědčilo se mít položenou uprostřed stolu "apendix" stránku, s improvizační tabulkou. Používala se často.
Jeidné, co měli hráči trochu potíž (zejména dračákisti), bylo - kdy použít Ikonu (resp. její 5 či 6 hod) a jak to navléknout na řešení problému. V obou případech to ale fungovalo dobře.
S čím měli hráči kupodivu problém, a to bez výjimky, byly backgrounds. Byl jsem benevolentní a umožnil jim si je vypsat až v průběhu hry, podle potřeb. Jenže pak jsem měl v družině 2 polní ranhojiče atp. :)))) Hráči-Vypravěči s tím problém neměli.
Všichni byli nadšení ze soubojů, zejména u generického příběhu bylo finále skutečně velkolepé a postavy bez pomáhání zvítězili s pocitem, že to bylo kdo z koho. Asi dost pomohli mé úpravy toho dobrodružství (ohledně gradace finální scény), neb obě družiny zvolili podobný přístup.
Pro zasvěcené - nejlepší moment celé hry nastal ve chvíli, kdy postava obdržela 12 (!!) čárek z Puffball Exploderu a pak si hodila natural 3... = dotyčný obdržel 12 x 3 dmg - ten smích u stolu a nešťastný výraz dotyčného byl nezapomenutelný. Miluju tu creepu! :)))