sirien píše:
takže se fakt nedivim že se nehrajou Changelingové, Prometheáni (vživotě sem neslyšel že by je kdo hrál -

Před lety, když jsem si kupoval v Černém Rytíři corebook Prometheans, tak mě prodavač docela silně přemlouval, jestli bych nechtěl jezdit hrát k nim. Že by si to rád zahrál a dal do kupy pár lidí. :)

Michalk: to se moc nedivim. promethean je hodne zajimava hra, ale sehnat hrace je peklo (ja se ani neodvazuji to ukazat sve grupe, zaroven se to ani neodvazuji "odvypravecovat"). knihu jsem si taky koupil, precetl a ztratil se v tom (tak mi pripada ze "jednoduche hry" k WoD jsou pouze zakladni WoD a Vampire)...

WoD nikdy nebylo cílené na hráče oddechovek, naopak. V 4e to dost zmírnili, minimálně základ, ale pořád to je docela nepoměr k ostatním. A některé detaily si místy fakt vychutnali (Requiem for Rome je třeba genialita... Prometheani a Changelingové sou relativně dost složitý tématama...)

sirien píše:
WoD nikdy nebylo cílené na hráče oddechovek, naopak
prave proto nechci masterovat (zatim a jinak v nedohlednu) prometheany. aby jsme dali Upirum hloubku, kterou si zasluhuji tak jsme z pocatku docela makali (hraci i ja jako storyteller odkojeny shadowrunem a na svet privedeny dracakem). jako ST bych asi nedovedl podat patricne to peklo co to znamena byt promethean (neumel bych prednest co znamena ta prazdnota - tam kde by mela byt duse)...

Michalk píše:
Mimo jiné jedna z věcí, proč mi WoD asi nesedne.
Tak ono je důležitý na to myslet pořád jako na sandbox. Nikdo Tě nenutí brát to celý doslova a hrát to přesně jak to je napsaný, většina věcí se dá nějakym způsobem rozumně předělat nebo vypustit tak aby sedla. Prakticky neznám někoho kdo by hrál cokoliv "as written".

basilisk: Tak zrovna na tý prázdnotě by s Tebou měli hráči trochu spolupracovat. Obecně se dá ale velká část těhle prvků vyjádřit vztahem postav k okolí a vztahem okolí k postavám. Když sme hráli huntery a přítelkyni mý postavy tam setli hlavu, tak to bylo hezké místo pro projevení té vigilové podstaty postavy - nesesypala se, prostě jen dostala ten děsivej hunterskej drive kterej jí vedl přímo proti stěně tvořené organizovanou mafií s jediným cílem a to její definitivní destrukci - ale nikoliv nějaké zatvrzelé šílenství ve stylu Arnieho "posbírám guny a du to vybít" ale naopak, smysluplně, racionálně - jen s tim děsivym zápalem který říkal "nemožné neexistuje".

Podobně u mágů odcizenost světa se dá krásně promítnout do holky, která se s tou postavou prostě necítí příjemně - neví proč, miluje ho, on je na ní hodnej, pozornej, všechno, ale prostě něco v té postavě jí mrazí. Totéž ohledně přátel, spolupracovníků... nebo při uzavírání obchodu u partnerů...

No a u Prometheanů je to naopak - jsou to oni kteří tyhle věci nechápou, případně kteří cítí věci špatně, snaží se je cítit správně, ale mají to jen odpozorované, naučené. Když ST hráče pošťouchne, tak už to většinou dokáží docela dobře odehrát sami.

sirien: u prometheanu se mi nechce vymyslet cestovani, milniky vymyslet dopredu jsou taky dost prekazka, podle me by postavy spolu meli spolupracovat (a setkavat se) spise vyjimecne (pokud netvori hned ze startu tu "spojenou grupu" - ted nevim jak se jmenuje).
jinak ale 100% souhlas. Hunteri umoznuji hrat hodne druhu her uz "defaultne" a to se mi na tom libi.

sirien píše:
Tak ono je důležitý na to myslet pořád jako na sandbox. Nikdo Tě nenutí brát to celý doslova a hrát to přesně jak to je napsaný, většina věcí se dá nějakym způsobem rozumně předělat nebo vypustit tak aby sedla. Prakticky neznám někoho kdo by hrál cokoliv "as written".

Jistě, jenže pak se tak trochu vracím k tomu "trochu divné postavy v normální RPG". Řekl bych, že každá řada má svůj "metamotiv", kolem kterého je postavena. A nepracovat s ním je jako tu hru vůbec nehrát. Wolfové - zvíře v nás, Prometheani - co je podstata života?, Changelings - ztráta a strach, život, do kterého už vlastně nepatříš, Vampíři - daň za nesmrtelnost, Mágové - s velkou mocí přichází i velká odpovědnost. Nebo ne? ;)
A hlavně jedna věc, kterou mají všechny výše zmíněné a vlastně to platí i pro huntery - ztráta lidství. Toho obyčejného člověka, kterým původně každý z nich byl. Můžeš se ho snažit udržet nebo ho úplně ztratit. Krom Prometheanů, ty ho naopak hledají a snaží se ho dosáhnout.
Každý z nich je svým způsobem monstrum. Osekej to "ošklivé" a je to jako vlkodlak, který se nikdy úplně nepřemění. Jaký je ideální hráč na tohle? Ten který ti řekne: Cool, budu upír a nakopu Bladea? Spíš absolvent psychologie :D

sirien píše:
Requiem for Rome je třeba genialita

Tak zrovna u téhle příručky mě docela mrazilo. Když jsem četl o těch otrocích v "jídelních jámách" nebo tu storku, jak upíři přišli na hostinu do domu patriciů a hezky ji vyvraždili ... s lehkým humorem na rtech. Ta parafráze na Římany, kteří si od přejedení pomáhali zvracením, aby mohli pokračovat ... jako ST jim mám posílat obyčejné lidi, aby na nich ukájeli své zvrhlé choutky ;) nebo pro změnu hrát ta opravdová Monstra coby protihráče. A jako ST musím mít promyšleno, proč, co a jak. Včetně těch nechutných detailů. Tu hru v Hunterech jsem dělal měsíc právě díky tomu. Dost často jsem si přiznal, že dneska na to fakt nemám náladu. :(

Michalk píše:
Jaký je ideální hráč na tohle? Ten který ti řekne: Cool, budu upír a nakopu Bladea? Spíš absolvent psychologie
Hra s nějakým ústředním tématem je moc dobrá věc, ale zase hráči chtěj v tý hře i něčeho dosáhnout (a když budeš zrovna hráč tak na tom budeš stejně) jinak ho hra zače frustrovat. Takže ideální je hra kde můžu nakopat Bladea v rámci svého věčného prokletí :)

Popravdě dostávat do hry nějaké témata se teprve učím a jde mi to dost ztuha.

Michalk píše:
Requiem for Rome
Pro dodatečnou inspiraci doporučuju film Caligula (pozor na zkrácený a cenzurovaný verze, nejenom že v nich chybí spousta sexu ale taky celej ten film vyznívá úplně jinak).

Michalk píše:
Řekl bych, že každá řada má svůj "metamotiv", kolem kterého je postavena.
ten lze udržet i poté, co změníš fakt velkou část kulis. Hrajeme teď mágy, ale vykašlali jsme se na nějaké řády a společensktví - trochu sme snížili (alespoň optickou) úroveň supernaturálů a prohlásili jsme, že žádná velká společenství mezi mágy prostě nejsou, natož globální. A taky sme škrtli orákula a ty druhý magory. A nenamáhali sme se vrátit starou technokracii. řekli sme si že mágové si můžou dost dobře vystačit i sami a že neni potřeba berliček na to aby se postavám zprostředkovala zpětná vazba ohledně toho, že ne vše si můžou dovolit bez následků.

Vem upíry a vyškrtej byrokraticky seskupená společenstva, postav to na schématu Interview... a téma ceny za nesmrtelnost a opuštění ve věčnosti zůstane. Možná o to víc, když tu nebudou ani jiní nemrtví jako jistota někoho, s kým tu věčnost můžeš sdílet.

Věř mi, že zápletky na hru se Ti tím fakt neztratí. Věci které na pohled vnímáš jako důležité protože jsou výrazné ve skutečnosti pro tu hru nijak zásadní nejsou - jde o tu atmosféru a dojem, který tam je budován, a toho lze většinou dosáhnout mnoha kulisami, ne nutně těmi předpřipravenými.

A mimochodem, pokud vim tak Alnag tomu Tebou naznačenému stylu hry moc neholduje, takže hledej dál :)

Michalk píše:
A jako ST musím mít promyšleno, proč, co a jak
nevěř všemu, co se povídá. Ani na šílenou paranoidní investigativní konspiraci neni potřeba mít nějak moc připravený pozadí, hráči si to zauzlujou sami a pak s nima stačí jen držet krok a sem tam dát něco k sobě, aby to nedopadlo jako Lost. Podstatný je zachytit tu atmosféru o kterou stojíš.

Sirien: Kulisy nejsou problém, to si předělám, vypustím, upravím, vymyslím. Když jsem přemýšlel, jak bych dal Mágy, tak my zůstali Mysterium a Free Consil, k tomu Magical Tradition. Ostatní šlo ven. Hlavní motiv všeho ve WoD oproti jiným hrám vidím v té "vnitřní hře" u každé postavy. Ta Lidskost versus Nové monstrum. Samozřejmě, s hráči, kteří to nebudou vidět stejně či aspoň podobně, se těžko shodneme. To, o čem říkám, že na to nemám žaludek, je občas se objevivší extrémní násilí, zvrácenosti atd., co zdůrazňuje monstrozitu postav. Jenže je to World of DARKNESS, takže nevyužít toho ... mi příjde plýtvání. To můžu hrát upíra - vegetariána, ktarý se slušně živí umělou krví, kterou mu vyrábí jím vlastněná farmaceutická firma, pohoda, hepáš. K tomu po nocích chrání své město před zločinem, Batman může závidět. Kam se hrabe Meyerová a Svítání :);)
Jasně, že to lidi vidí různě. Jenže taky jsem si vyzkoušel, že teze "Když se baví hráči, baví se i PJ (GM, ST,...)" neplatí. Bavit to musí všechny, proč by se jeden měl obětovat.

Mne tak napadlo se optat
Hunter The Vigil
Profesie (Atlet,Umelec,Vedec etc.)
1-5 bodek
To se kupuje jako Merity ci jak ?

profesi muzes mit jen jednu a zvysuje se pomoci meritu Professional training.

pouzivate to nekdo?
edit: NEZACINAS defaultne s jednou teckou v tom meritu

Mno ja sem to pochopil tak ze jedna je defaultne a za dalsi bodiky meritu je mozne ju zvysit (Cize profesia sama o sebe je merit).

ty profese jsou trochu slozitejsi - jednu si vyberes hned (neco jako soucast konceptu postavy, proste to charakterizuje postavu - hacker ktery pracuje v bance je porad hacker atd...).
pak je tu MERIT: PROFESSIONAL TRAINING ktery dava nejake vychytavky k tomu (napr. kontakty v dane profesi, status...). jinak si precti primo ten merit (67 H:tV). ja jsem to nevyuzival - to ze ma nejaky hunter (v tier1 a 2) nejake civilni zamestnani a osobni zivot jsme resili jako prekazky pro Vigil (jaky je cesky ekvivalent tohohle slova???)

Bdění
Vigilie
Noční stráž

Ak vies anglicky tak tento clanok na wiki tomu vyznamu asi najviac odpoveda.

to vim - je o tom i kratsi clanek v Rulebooku, spise mi slo jak to tak nejak pouzit - jako Lovec:the Nocni straz nebo Lovec:bdeni :-)

Profese neznamena nutne zamestnani. Ake to je psano uz rimo v knize. I nekdo s profesi vojak se muze zivit jako pomocny kuchar ve vyvarovne.

Nachtrose píše:
I nekdo s profesi vojak se muze zivit jako pomocny kuchar ve vyvarovne.
to byl i nejaky film se Segalem ne ? (nevim jak se ten mrknete-na-me-hraju-si-ze-jsem-utek-z-rezervace pise) :-)

jinak jo je to spise neco jako koncept