Střípky Mezoameriky: život, to je kukuřice

Podrobný popis milpového zemědělství

Tento popis je možný zejména díky tomu, že ani dnešní postupy se příliš neliší od těch, jaké popsal Landa. Jednoduše se les vymýtí, vypálí se uschlé stromy a křoví, zasází se kukuřice a toto se opakuje vždy po pár letech jinde. Je to jedinný možný způsob zemědělství v oblastech, kde vrstva půdy není příliš hluboká a pod ní je kamenitá půda nebo skála a tak je použití pluhu nemožné.
Pracovní nástroje se od tehdejší doby příliš nezměnily, jen se používají jejich železné varianty. Jedná se o zašpičatělou sázecí hůl xul, kamenná sekyra baat, z vláken tkaný pytel na kukuřičnou satbu chim a nově také ocelová mačeta, nůž se 70 cm dlouhou čepelí.


Postup v zemědělství byl tento:

• 1. určení místa pole
• 2. vymýcení lesa a křovin
• 3. vypálení vyschlého křoví
• 4. oplocení pole
• 5. osetí pole
• 6. odplevelení pole
• 7. ohýbání kukuřičných lodyh
• 8. sklizení kukuřice
• 9. uskladnění kukuřice
• 10. vylupování kukuřice
• 11. transport kukuřice na místo spotřeby

Určení místa pole

Pěstitel vybere pozemek podle úrodnosti půdy a rozdělí ho na jednotlivá kukuřičná pole, mekate. Mekate je čtverec o velikosti 20 metrů. Provaz na jeho vyměření je však větší, průměrně 21,5 metru. Mayové říkají, že je třeba vyměřovat pole o trochu větší, protože "něco poberou ptáci". Těchto mekate je obvykle kolem 100, což dává velikost 10-12 jiter (zhruba 4 ha).

Vymýcení lesa a křovin

Pěstitel zvládne vymýtit za den 2 mekate, dříve musela být doba delší, vzhledem k nepřítomnosti kvalitních železných nástrojů. Nejdříve se mýtí nízké stromy, popínavé rostliny a křoví, pak stromy vyšší, které se nejdříve obsekají, aby uschly. Pokud se na poli nachází strom nesoucí ovoce, dávající kadidlo ap., tak jej nechají stát.

Vypálení vyschlého křoví

Pro vypálení byl velice důležitý vítr. Ten se přivolával stálým pískáním. Kdyby vítr ustal dříve, všechno křoví by nebylo spáleno a také, podle výzkumů, draslík, který se nejefektivněji z vypáleného porostu získává, když je teplota ohně v poměrně úzkých mezích. Křoví tak musí být dostatečně rozprostřeno a musí být dostatečně suché.
Na dobrý žďár vyroste na severním yucatánu lesní porost za osm i více let. Jižněji v oblasti Peténu to je za 4 roky. A tak se zde může půda obdělávat dříve.
K podpalu se používalo pochodní z roztřepených větví stromu katzim, oheň se zakládal na řadě míst na té straně, odkud vane vítr. Den určovali kněží a měl podle všeho i značný obřadní charakter. V Pereziánském kodexu se užívá obratů "toho dne vypalovač (maysky ah tuk vezme oheň" a "toho dne vypalovač přiloží oheň" atd.

Oplocování pole

Oplocování pole, které vzhledem k dřívější neexistenci velkých domácích zvířat nebylo nutné. Dnes se ploty dělají pouze z chrastí, které je narychlo navršeno a vydrží pouze 2-3 roky. Vzhledem k tomu, že déle se ani nedá na jednom poli pěstovat, nízká životnost těchto plotů nevadí.

Osetí pole

Kukuřice se sela do děr vyhloubených holí, hlubokých 10 cm a vzdálených od sebe 1 metr. Do každé díry se vhodilo 3-6 kukuřičných zrn, z nichž se ujmou 2 nebo 3. Maya spotřebuje na jedno jitro 4,25 kg osiva, v USA to je asi 3,6 kg.

Odplevelení pole

Kukuřičná pole se proplívají podle potřeby. Nová milpa, tedy ta, u níž došlo k osetí po žďáru, se proplívá většinou pouze jednou a to v době, když je kukuřice vysoká 70 cm. Druhoroční milpa se však musí odplevelovat častěji, dvakrát nebo třikrát, než nastane doba zrání.
Nejčastější invazivní rostlinou jsou keře (tráva je v severním yucatánu poměrně vzácná, někdy se dokonce vysévá a používá jako krytina na střechu), které se vysekávají mačetou. Tím se ale rozptýlí semínka do okolí. Dříve se plelo ručně, vytrháváním rostlin i s kořeny. To bylo sice zdlouhavější (i dnes trvá pletí déle, než kácení vysokého porostu), ale milpa se tak mohla obdělávat po 7-8 let.
Odplevelování pole je činnost nadmíru důležitá, neboť podle pokusů Carnegieova ústavu v Chichén Itzá je vyčerpání půdy minimální a tak veškerý pokles v produkci je přisuzován plevelu.

Ohýbání kukuřičných lodyh

Kukuřice se ohýbá při dozrávání těsně pod klasem a v této podobě se nechá ztvrdnout. Tento zvyk je rozšířený po celé Mezoamerice, nikde jinde se toto neprovádí. Domorodci tvrdí, že je to proto, aby do klasů nenapršelo a nenapadla je plíseň.

Sklízení kukuřice

Když kukuřice dozraje, což může být za 2,5 měsíce, 4 měsíce nebo 6 měsíců, podle typu kukuřice a měsíc po ztvrdnutí lodyh, začíná mayský zemědělec se sklizní. Kukuřice se sklízí podle potřeby, jedno jitro trvá asi tři dny. Vylupování slupek se provádí pomocí jehlice ze dřeva, z kosti nebo parohu a zprvu se odstraňuje jen slupka vnější.

Uskladnění kukuřice

Způsob uskladnění je různý. V severovýchodním Yucatánu se ukládají klasy ve svislé poloze do malých pravoúhlých chatiček s doškovou střechou poblíž polí, zatímco ve středním Yucatánu se klasy vylupují na milpě a zrní se odnáší do vsi, kde se skladuje v kruhovitých nádobách vyloženými palmovými listy.

Vylupování kukuřice

Jsou tři základní způsoby vylupování kukuřice. První je ruční vylupování, dalším je nakladení klasů do visutých sítí, které pojmou 15-15 košů klasů. Do nich se pak mlátí tyčemi, až zrna vypadají oky sítě na zem. Třetí způsob je podobný mlácení obilí. Klasy se nakladou na lešeníčko z tyčí a dlouhými bidly se voutloukává zrní. Vylupování Mayové provádí v noci, plevy tak údajně způsobují méně svrbění než za dne.

Jaký byl výnos?

Pojďme si převést mayské zemědělství do čísel.
Při tradiční pětičlenné mayské rodině činí průměrná denní dávka kukuřice na osobu 0,594 kg, což je pro celou rodinu 2,973 kg/den. Průměrné pole, o 100 mekate, vynese 6048 l vyloupané kukuřice za 190 dní práce. Za oněch 190 dnů Maya vypěstuje více než dvojnásobné množství kukuřice toho, co sám spotřebuje. Konkrétně oněch 6048 l tj. 4243 kg, což činí nadbytek 3158 kg (zhruba 2,9 krát tolik, co sám spotřebuje). Tento přebytek použil pro nákup předmětů, které si sám nedokázal vyrobit, živil jím početné kněžstvo a válečníky, stejně tak jako specializované umělecké řemeslníky.