Zamoření: Ekologie krysodlaka

Od začátku Vrcholéta je naše spokojené město Gerlanad zamořeno tvory, kteří se za noci plíží ulicemi, vraždí a kradou. – Z deníku Theony Jestřábské, rádkyně Gerlanadského dvora
Napsal Alnag

Dosud nikdo nepřežil divoké útoky, byť jeden postarší muž, Donnal, instruktor lukostřelby sil Jejího Veličenstva ve výslužbě, žil dost dlouho na to, aby útočníka popsal. Narazil na tu bestii, když se mu hrabala ve věcech.

 

Donnal popsal tvora, který na něj zaútočil jako "velkou nestvůru, ne zcela člověka, ale vzpřímenou s člověku podobným vystupováním. Tvář tvora byla pokryta srstí, měl žhnoucí rudé oči, chvějící se vousky, vztyčené uši a velmi velké řezáky." Donnal tvorovi v boji odsekl tlapu. Pak se člověkozvíře změnilo ve více zvířecí formu a uteklo. Donnal však byl rezavou čepelí nestvůry smrtelně zraněn a zemře krátce po své výpovědi stále na své hrudi svíraje odseklou lidskou ruku. Jeho dům zapáchal jako stoka.

Pozn.: Krysodlaci žijí v komunitách ve stokách nebo v jiných temných, vlhkých doupatech. Podobně jako normální krysy potřebují k pocitu bezpečí přecpané nory a dlouhé tunely.

 

Vrcholéto, den 18

Dnes jsem se prodírala stokami v doprovodu dvou královniných mužů v naději, že lapíme tvora dříve, než se znovu někde vynoří. Mám podezření, že je to nějaký lykantrop, takže jsou mí muži vyzbrojeni stříbrnými meči, o nichž se má za to, že jsou zhoubou všech dlaků. Já sama jsem neozbrojena, nesu jen žhnoucí kouli světla, která nám svítí na cestu. Zprvu bylo těžké určit, kudy se v těchto katakombách vydat; avšak všimli jsme si krys cupitajících jedním určitým tunelem a teď je sledujeme. Možná nás tito malí důmyslní tvorové dovedou do doupěte vraha.

Pozn.: Normální a obří krysy lze běžně nalézt v sídle krysodlaků, jelikož preferují tentýž domov, živíce se ve stínu příbytku civilizovaných ras. Krysodlaci preferují společnost jiných svého druhu, když však připravují past pro své oběti, pracují obvykle sami.

 

Den 18, večer

Náš předpoklad se naplnil, a přesto jsme nebyli připraveni na útok, který následoval. Cinar, starší z obou zbrojnošů najednou bojoval o život s tvorem, kterého jsme hledali. Bestie byla rychlá jako krysa, pelášící z dosahu stříbrné čepele sotva prolétla pár stop od její vousaté tváře. Bojovala jako člověk s mečem v každé ruce. Byť byl horším bojvníkem než Cinar, byl krysák obeznámenější s tunely, v nichž bojovali. Cinar na kluzké podlaze uklouzl a než znovu získal rovnováhu, byl nabodnut na odpornou čepel v lykantropově levačce. Byl mrtvý dřív, než jsem já či Goran stihli reagovat. Než tvor osvobodil svůj meč ze zbrojnošových žeber, Goran se vrhl vpřed a odsekl bestii hlavu. Jak se její tělo sesulo vedle její poslední oběti, změnila svou podobu v elfí. Rysy tváře naznačovaly její bestiální povahu protáhlým špičatým nosem a velkýma vypouklýma očima. Věděli jsme, že Goran zabil krysodlaka. Nicméně my hledali tvora, kterému chybí levačka. Naše kořist nám unikla.

Pozn.: Většina lykantropů je ambidexterní a dokáží bojovat se zbraní v každé ruce.

 

Vrcholéto, Den 19

Stále sledujíce zvuky kvíkajících krys ze stok jsem nakonec dorazili do oblasti daleko širších tunelů. Celá ta oblast byla zaneřáděna bordelem: kousky kovu, rozbitým sklem, zbroušenými kameny a předměty z domácností, zřejmě ukradenými obyvatelům Gerlanadu. Spatřili jsme také stovky humanoidních kostí rozesetých po celé oblasti a na některých z nich stále visely kousky masa. Smrad rozkladu byl zničující, musela jsem si ústa zakrýt rukou, abych okamžitě nezačala dávit. Jak jsem se se snažila nevyzvrátit své poslední jídlo, zavolal si mne k sobě Goran. Držel umně vyrobenou drahokamy zdobenou dýku, kterou bohatý kupec nahlásil před pár týdny jako ukradenou. Zdálo se, že jsme našli náš "cech zlodějů" stejně jako doupě nočního záškodníka. Rozhodli jsme se, byť ta myšlenka nám byla oběma odporná, ukrýt se za hromadou nějakého odporného harampádí a počkat, až se krysodlak vrátí do svého doupěte.

 

Den 19, večer

Zdálo se, jako bychom čekali hodiny, dřepíce ve špíně. Naše snahy však byly odměněny, když se osrstěný tvor velikosti člověka zjevil v tunelu naproti nám. Zamžoural do temných rohů svého doupěte a zvědavě začichal ve vzduchu, byť pochybuji, že by nás dokázal ucítit skrz zápach svého doupěte. Až tehdy jsem si všiml, že levačka toho tvora je růžová a zdeformovaná s malými pupeny masa tam, kde měly být prsty. Ve zdravé ruce si nesl rezavý krátký meč. Byl to tvor, kterého jsme hledali? Goran si to zřejmě myslel, protože se vymrštil z našeho úkrytu, meč tasený, aby na osamělou bestii zaútočil. Nebyla osamělá dlouho. Zpoza ní se vynořil další krysodlak, držící v ruce hlavu svého nedávno zesnulého druha. Tento tvor vypadal téměř smutně, když hlavu opatrně položil na hromady starých hadrů. Varovala jsem Gorana, že dorazil další krysodlak a odhalila tak svou vlastní pozici. K druhému tvorovi zády, když jsem spatřila, kterak první z nich klesl pod ranou Goranova meče. Pak se sesul k zemi, mrtvý. Než se chudák Goran stihl otočit a vypořádat se s novou hrozbou, druhý krysodlak začal cosi brebentit. A znenadání se na Goranově tváři rozprostřel prázdný, mírumilovný výraz. Nezaútočil na krysodlaka a namísto toho položil svůj stříbrný meč na zaneřáděnou podlahu. Pak jsem si všimla, že krvácí z několika vážných zranění, byť se nezdálo, že by cítil jakoukoliv bolest. Krysodlak ovládající Gorana mu svým pištivým hlasem přikázal v obecné řeči, aby mne spoutal a pak jej následoval. Goran jej uposlechl a žádný můj křik nepomohl zlomit kouzlo, které jej poutalo. Pak škubl provazem nutíc mne, abych spolu s ním krysodlaka následovala. Marně jsem se snažila osvobodit, Goran byl neúprosný a táhl mne dál. Po asi patnácti minutách jsme dorazili do velké síně, do níž se připojovala řada podzemních tunelů. Byla podstatně větší a také čistší než ona předchozí. Bylo tu také pár zamřížovaných výklenků, kam krysodlaci bezpochyby zamykali své oběti, které se chystali později sežrat. Oblast osvětlovalo jen pár pahýlů svíci, ale i tak jsem viděla, že poté, co mne Goran zamkl do klece, byl on sám – stále pod vlivem zaříkávání – odveden do další. Když jsme byli bezpečně zamčeni v klecích, začaly se ve stinných ústích tunelů objevovat zářící oči. Čtyři krysy velikosti malého dítěte vyběhly zpoza všudypřítomných hromad hnijícího odpadu. Jedno z těchto "krysat" mne chvíli zvědavě zkoumalo a pak se proměnilo v malou lidskou holčičku. Jedna z druhých mladých krys zakvičel cosi na krysí holčičku, čemu jsem nerozuměla a ona se rychle proměnila zpět do své původní formy. Dospělý krysodlak zaštěbetal cosi v odpověď stejným nesrozumitelným jazykem a krysí děti zmizely z oblasti pryč tunelem, kterým jsme my předtím dorazili. Víc už jsem je neviděla.

 

Den 20

Poté, co mi do cely přistrčil misku s poloslanou vodou nás kouzlící krysodlak opustil tunelem, kterým jsme přišli, následován nejméně tuctem krys, které jako by se valily ze stěn. Goran už nebyl očarovaný, byť na něm bylo vidět, jak trpí následkem střetnutí se dvěma krysodlaky. Střídavě rudnul, bledl a teď omdlel, bezpochyby v důsledku svých zranění.

 

Den 20, východ měsíce?

Po několika hodinách začal Goran naříkat. Lapena ve vlastní cele jsem nebyla schopna mu pomoc, mohla jsem jen bezmocně sledovat ten děs, který nastal. Začal máchat rukama, pak si strhl svou koženou zbroj, jako by mu způsobovala bolest. Seky krysodlakova meče byly teď zanícenými hněvivými značkami na jeho bledé kůži. Zdálo se, jako by mu pod ní vířily svaly i kosti. Goran křičel v agónii, zatímco se jeho zuby prodlužovaly a zašpičaťovaly. Jeho nářek se změnil ve vysoké pištění. Jeho tvář se protáhla a jeho tělo obrostlo hnědými chlupy přímo před mýma očima! Jeho ruce se zkroutily v pařáty, a pokryly se stejnou hnědavou srstí, která odpovídala barvě Goranových vlasů. Pak si strhl zbytky oblečení. Narostl mu dlouhý ocas připomínající hada a jeho transformace ve tvora, s nimiž před nedávnem bojoval tak byla kompletní. To na mne bylo příliš a já hrůzou omdlela. Když jsem znovu nabyla vědomí, byl Goran pryč.

 

Den 21, ráno?

Když jsem se probudila po nepohodlném nočním spánku v podzemní cele, byl Goran zpátky ve své cele. Ležel nahý a pokrytý krví od hlavy až k patě a nereagoval na mne. Všimla jsem si, že ta zranění, která včera vypadala tak bolestivá jsou téměř pryč. Dveře jeho cely byly otevřená a si zprvu myslela, že je snad mrtvý. Po chvíli se ale vzbudil, byť na mne nepromluvil. Nakonec si všiml, že v ruce drží zakrvácenou stuhu do vlasů. Po tváři mu přejel zděšený výraz a on začal hořce plakat. Nedokázala jsem v sobě najít žádná odpovídající slova útěchy.

 

Den 21?

Dva krysodlaci, které jsme potkali dříve, se vrátili do doupěte. Jeden z nich, o němž jsem si byla jistá, že ho Goran zabil, vypadal ve skutečnosti docela zdravě a prsty na jeho levé ruce se zdály mít normální velikost, končetinu už pokrývalo lehké chmýří srsti. Krysáci se tvářili spokojeně, když spatřili Gorana zpátky v jeho cele, ale mně ignorovali. Uvědomila jsem si, že si mně tu drželi pro případ, že by se Goran proměnil a potřeboval první jídlo a z té myšlenky se mi udělalo zle. Goran mi v útěku nepomůže, chce žít i v tomto svém prokletém stavu a nedovolí mi utéct a přivést sem víc ozbrojenců. Vstal ze svého lože z odpadků a bez toho, že by mi věnoval, byť jen pohled se jal následovat ty dva krysodlaky tunelem. Krátce nato odumřelo světlo z posledního z těch pahýlů svící.

 

Den 25?

Poté, co jsem snad hodiny snad dny hrabala holýma rukama vlhkou podlahu své cely, podařilo se mi uvolit jeden z železných prutů dost na to, aby vznikla díra, kterou prolezu. Krysodlaci se už nevrátili a bezpochyby mne tu nechali zhynout. Poté, co jsem nechala celu za sebou, jsem kráčela celé hodiny zcela ztracená. Musí přece existovat cesta, jak uniknout z těchto pekelných tunelů! Občas jsem zaslechla kroky, ale dosud jsem nepotkala živou duši. Nejedla jsem celé dny a vodu se bojím pít. Nemám světlo, magické ani jiné. Nevidí ani ruku, kterou toto píši ani nedokáži říct, zda jsou má slova čitelná. Až se vrátím do palácové knihovny, musím tam najít mapu těchto stok a přivést sem větší skupinu ozbrojenců, aby tyhle tvory vyhladili a posbírali ukradené zboží. Zůstanu tady v téhle slepé odbočce pár hodin, abych si odpočala, a pak začnu hledat cestu ven.

 

Její výsosti, královně Alanar Gerlanadské, nositelce svaté koruny Nestalu, od jeho královské výsosti princ Ardona z Rintley, dědice safírového kalicha Iralonu: Nedávno se nám do rukou dostal tento deník psaní rukou vaší rádkyně z doby před dvěma lety. Byl nalezen blízko ústí podzemní řeky nedaleko Rintley dvojicí rybářů a přinesen do našeho paláce.

Pamatujeme si, že vaše rádkyně zmizela a máme za to, že tyto stránky objasňují, co se s ní na její poslední nešťastné expedici stalo.

S nadějí, že Vás tento list najde ve zdraví a že vaše říše a město prosperuje.

Jeho královská výsost, princ Ardon.

Napsala Kristin J. Johnson
Napsal Alnag 18.12.2013
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 1 příspěvek.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.21448016166687 secREMOTE_IP: 54.145.101.227