Ono to je těžké. Svým zvláštním způsobem to přetrvávající ohrožení může dávat smysl, jenže někomu kdo nemá zkušenost s full-power sparingem se to blbě vysvětluje - jde o to že když například někde udělám blbost nebo mě soupeř nějak dobře projde, ale nějakým štěstím se mi podaří nějak uhnout za cenu toho že se dostanu do blbé situace (zvýšilo se mi ohrožení), tak i když z té blbé situace nějak vyskočim ven (odvalim se, odstrčim se, uskočim, vysmeknu se...) tak na tom pořád nemusim bejt zdaleka tak "do pohody" jako předtim - nával adrenalinu, náhlej stres, ohrožení, možná trochu šok, možná lehce panická reakce (chaotická snaha něco udělat, nějak se z toho dostat...) - to všechno se projeví a udělá svoje, takže i když se z té přímo ohrožující situace dostanu, psychologicky na tom můžu být pořád špatně - soupeř je v tu chvíli naopak v ráži, takže když se do mě znovu pustí, tak prostě má výhodu.
Na druhou starnu jak píšu - kdo nezažil si to těžko představí, takže mi přijde trochu divný rvát to do obecnejch pravidel (WoD to např. řeší variabilníma "hackama" - alternativními pravidly z nichž si vyberete to co chcete podle stylu který chcete hrát)
Každopádně ten systém toho ohrožení to také nějak extra dobře nereflektuje, takže v tomhle směru to je takové nic moc vysvětlení.
Každopádně mi to přijde velmi vtipné zejména v kombinaci s touhle větou:
Mravenec píše:
Takže máš možnost buď se dostat opět do rovnocenného postavení vůči soupeři, nebo na něj zaútočit, aniž by sis svou situaci výrazně zlepšil
Tohle je zase v přímém kontrastu s předchozím - je to čistě turn-based uvažování které vidí souboj v RPG jako abstraktnější deskovku - já konám, ty konáš, já konám... řeči autorů o paralelním vyhodnocování jsou očividně nesmysly.
Útok, zejména alespoň trochu úspěšný, obvykle vede ke zlepšení vlastního postavení - opět viz efekt popsaný výše, jen v opačném směru. Kromě toho si ale útokem vytvářím a zajišťuji vlastní "životní prostor", nějakou zónu ze které soupeře vytlačuju a pro sebe tak získávám možnosti se nějak víc pohybovat, víc kombinovat.
Naopak: snaha dostat se do "rovnocenného" postavení jinak než útokem je prakticky vzato plná defenziva a jak známo, to je varianta dobrá spíše pro chvíle kdy se dostaneš do naprosto zoufalé situace a nezbývá Ti než to zkusit nějak ustát a doufat že se soupeř unáhlí a udělá nějakou chybu, kterou by Ti dal příležitost. Pokud Ti tu příležitost nedá, pak čistou defenzivou dosáhneš jen toho, že doba za kterou Ti dotyčný nakope zadek se trochu prodlouží, ale šance že se tak stane prudce vzrostou.
Mravenec píše:
tak se ohrožení převedlo na abstraktní hodnotu
Ano, elementární problém DrDII. Vyabstrahované až za horizont způsobem, který předpokládá, že každý jeden hráč bude schopný v každé jedné scéně systém od-abstrahovat přesně stejným způsobem, jako autoři => všichni hráči budou uvažovat přesně stejně jako autoři => paskvilní indie shit.
A tyhle glosy si k tomu fakt neodpustim:
Píše:
Možná to není dokonalé řešení,
Určitě to není...
Píše:
ale je to jediné funkční řešení,
...to jedno z množiny mnoha dalších naprosto nefunkčních řešení...
Píše:
které jsme byli schopni do pravidel dostat
...jsme do pravidel vpasovali v domnění že hráči jsou povinni přemýšlet nad hrou stejně jako my, Božští Autoři...
Píše:
pokud jsme chtěli zachovat možnost udělat v konfliktu cokoli
...zachovat iluzi systému, který se na pohled tváří, že umožňuje udělat...
Píše:
(ano, ano, nemůžeš udělat cokoli, nemůžeš totiž často udělat cokoli a zároveň cokoli)
...a protože jsi nám na to jako hráč přišel, tak mi nezbývá jinak než to ospravedlnit tím, že to zakecám hromadou bullshitů, které utvoří vyjádření, jenž vůbec nedává smysl, přičemž doufám, že Ty si budeš myslet, že to smysl dává a jen to nechápeš a budeš se stydět na to poukázat, protože by se mohlo ukázat, že nechápeš něco co je zjevné.
[sorry boubaque, uznej ale že tenhle konkrétní pokus byl fakt hodně ze slabšího]
Píše:
Bohužel lepší odpověď nemám, kdybych měl, nejspíš by byla v pravidlech.
nemám, protože ta hra je prostě fakt zmršená, což Ti ale přiznat nechci - ale sakra to si neuvědomuješ, že kdybysme nějakou rozumnou odpověď znali, tak bysme vytvořili hru co funguje a ušetřili bysme si tuhle hromadu keců kterejma se snažíme přesvědčit zbytek světa, že jsme to vůbec a ani trochu nezpackali?
Vzteklinu ani komentovat nebudu, to je takovej blábol že lituju že sem vyplýtval vteřiny svého života jeho čtením.