Nečekejte žádné hluboké pojednání nebo rozbor. Pravda je, že nevím. Nevím, jak přesně se DI projevuje, nebo čeho přesně je DI projevem. Pokud je mi známo, tak se touto problematikou zatím ani nikdo nezabýval, takže ani vědět nemůžu.
Co říct můžu?
DI není nebezpečné. Není o nic nebezpečnější než sen... přinejhorším se ze snu stane noční můra. Není to nic, čeho byste se měli bát, nebo co by už někoho nějak poznamenalo... Ale nezapomínejte, že existují halucinace. Rozdíl mezi snem a halucinací je rozdílem mezi projevem mysli zdravého a nemocného člověka. Proto DI, stejně jako dle mého názoru RPG obecně, nepatří na psychiatrická oddělení, psychicky velmi labilním jedincům nebo lidem, kteří mají problémy s určením reality (resp. ne bez přítomnosti odborníka). Nikdo z tohoto výčtu ale není, a to si uvědomte, "zdravým jedincem". Takové lidi může stejně tak ovlivnit i příliš sugestivní film nebo jiné emotivní vypětí.
DI zcela určitě souvisí se sugestivností. Sugestivní lidé k němu mají otevřenější cestu než lidé nesugestivní... ale pochybuji o tom, že by praktikování DI nějak vypovídalo o charakteru nebo charakterových rysech.
Zážitek zprostředkovaný DI se opravdu podobá snu - je intenzivní, pak se nějakou chvíli udrží, ale pak mizí, slábne. DI je branou k emocím nacházejícím se ve hře, ale ty emoce jsou, jako vždy v RPG, jen zprostředkované, přejaté. Jako z dobrého filmu nebo knihy. Mohou nás ovlivnit? Možná. Určitě. Kdyby nás neovlivňovali, nebyl by důvod se jim věnovat. Mohou nás ovlivnit o moc více než film či knížka? Pochybuji.
Je důvod se DI bát? Žádný jsem nenašel.
Je důvod DI praktikovat? Možná - je to styl hraní. Může vám být zábavnější než ostatní, ale nemusí. A může to být intenzivní relaxace, pokud vám sedne.