Křižácké námořnictví

Nadšení námořníci – amatéři ze středu Evropy obvykle najdou plno materiálů pro dobu renesance a raného novověku, zejména díky pilným Britům. Nebo Chrochtovi. Solidně je zdokumentována i antika. Nicméně v období mezi pádem Říma a Stoletou válkou se skrývá propast téměř úplného ticha. Dokladů je málo, a pokud jsou, většinou jsou naprosto roztříštěné a jako podotázky jiných témat. Ježto se mi za léta hromadí různé údaje ke středověkým námořníkům, a zřejmě je tu docela velká skupina příznivců podobných témat, zkusil jsem to zpracovat do použitelného tvaru.
Napsal Argonantus
Obsah článku:

Počátky námořnictví

Středověká námořní síla a její vzestup se zrodila z několika zdrojů. Zpočátku by bylo přehnané mluvit vůbec o nějaké organizované „námořní síle“. Evropě chyběla centrální organizace, obchod upadal, cesty zarůstaly a antická města skončila většinou jako laciné kamenolomy pro stavby o třídu primitivnější – valová opevnění hradišť. Stejně jako systém římských silnic zmizel ze scény i systém přístavů a organizované obchodní mořeplavby. V zásadě nebylo s čím obchodovat. Luxusní předměty ze zlata, drahé látky, koření nebo sůl nepředstavovaly veliké objemy, a mohl si je dovolit jen výjimečně zbohatlý barbarský panovník. Drtivá většina toho, co se vyrábělo, byly potraviny, a ty nikdy necestovaly moc daleko. Pobřežní národy sice průběžně stavěly lodě už od pravěku, ale většinou menší bárky k rybaření, k obchodování spíše výjimečně a ve skromných rozměrech. Z ranného středověku nemáme mnoho zpráv o flotilách, námořních bitvách nebo něčem podobně komplikovaném. Ovšem s určitými zajímavými výjimkami, kterých si všimneme, a které jsou klíčem k dalšímu pokroku.

Raný středověk - Byzanc

Byzanc byla jasným dědicem Říma, nicméně vojenská síla nikdy velikosti původní říše nedosáhla. Na vrcholu slávy měla celkem asi 150.000 vojáků. I to je ve středověkých poměrech kolosální množství. K tomu patřilo okolo 100 velkých válečných lodí a nějaké menší; to bylo loďstvo těžko překonatelné jakoukoli konkurencí. Byzantinci byli vůbec - díky poloze svého města - velmi zdatnými obojživelnými válečníky, do nástupu Benátek a Janova asi vůbec nejschopnější.

Pro představu ukázka některých slavných operací:

Roku 533 se úspěšně megaduc Belisar vylodil u Kartága s 15.000 vojáky na 300 dopravních lodích s 92 válečnými, a dobyl Vandalům Afriku.

R. 535 zaútočil tentýž Belisar s 8000 vojáky na Sicílii, kdy dobyl Palermo tak, že umístil svoje střelce do strážních košů lodí, takže mohli útočit přes hradby. Tato akce je snad první uváděný případ útoku na pevnost z moře.

R. 623 se Byzanc střetla - zřejmě úspěšně - se Slovany, kteří napadli Krétu. Svědčí to o tom, že i jejich námořní schopnosti nebyly právě zanedbatelné.

R. 649 Arabové dobyli Byzantincům Kypr, čímž se zjevili na scéně jako nový vážný soupeř.

R. 673 došlo k bitvě u Syllaea a prvnímu obléhání Konstantinopole Araby. Poprvé se udává, že Byzanc zachránil řecký oheň, samostatná a zajímavá záhada. Na scéně se objevil právě tehdy, zásluhou mechanika Kallinika z Héliopole. Loď měla po straně – anebo podle jiných kreseb na přídi - bronzovou rouru, často zdobenou dračí hlavou, kterou byla hořící směs odpálena na nepřátelskou loď.

R. 697 došlo k události nenápadné, ale nakonec možná nejdůležitější - Byzanc získala na ostrovech v Jaderském moři malou osadu Benátky, a byl zde ustanoven první dóže.

R. 717 došlo k bitvě na Bosporu, nejslavnějšímu činu Byzantinců. Sulejmanovo ohromné loďstvo s 80.000 muži a s údajnými 1700 loděmi zaútočilo na Konstantinopol, v druhém vážně míněném pokusu vyvrátit říši a křesťanstvo vůbec. Arabské lodě byly – podle poměru vojáků a lodí – zjevně o dost menší, takže skutečný poměr sil byl skoro vyrovnaný. I kdybychom zmenšili počet lodí na poněkud realističtější, přesto vytvořili Arabové jedno z největších loďstev všech dob, a je to protějšek stejně klíčové bitvy u Tours na Západě (732). Byzantinci vyhráli zřejmě opět díky řeckému ohni, který měli nejen na lodích, ale i přímo na hradbách. To byla ale - z nejasných příčin - také poslední výrazná akce Byzance. Od té doby upadalo vše, včetně námořnictva.

Válečné lodě, které Byzantinci používali, jsou odvozeny od římských. Byla to dlouhá a štíhlá veslice, jejíž výtlak a šířka byly technicky omezeny právě veslováním. Kdyby se tyto rozměry – zejména šířka a hmotnost – ještě zvyšovaly, lodí by nebylo možno hnout. Vyzkoušený maximální rozměr, který zavedli vlastně už Řekové, byla triréma se třemi řadami vesel nad sebou, kde u horní i střední řady, s ohledem na kolosální rozměry, museli sedět dva veslaři. Loď měla výtlak okolo 300 tun, zhruba 45 metrů délky a 7-8 metrů šířky. Veslařů bylo přesně 300 (a přesně 180 vesel), k tomu jen 120 vojáků. Znovu nutno zdůraznit, že tento vyzkoušený rozměr veslice byl prakticky maximální, a tím je také dán možný počet vojáků v akcích. Poměr hmotnosti a potřebného počtu lidí byl oproti jiným lodím – jak ještě uvidíme – velice marnotratný. Základní podmínka úspěchu vyplývala ze středomořských poměrů a kultury; veslaři byli otroci, často prostě přikovaní k veslům po většinu života; a také proto zásadně odlišní od vojáků.

Vzhledem k tomu, že Byzanc na moři delší dobu vlastně neměla srovnatelného soupeře, rozšířily se i menší rozměry galér. Menší byla liburna, jednořadová loď, délkou nepřesahující 30 metrů, šířkou 5-6 metrů a výtlakem 100 tun. Existovala i biréma, již podle názvu dvojřadá. Konečně spojením prvků liburny a birémy vznikl dromón; což byl název, který se ustálil pro největší lodě tohoto druhu (300 veslařů); menší byly nazývány pamfýloi (okolo 150 veslařů) a uisakoi (okolo 70 veslařů). Bez ohledu na tyto rozdíly velikosti a názvů šlo stále o principiálně stejný typ lodě - dlouhé, štíhlé, poháněné především vesly, a bojující nárazem klounu čili taranu na přídi do boku nepřátelské lodi. Nezmizelo ani římské umění boje muže proti muži na palubě, využívající tzv. abordáž, a které je dodnes podstatou námořní pěchoty. Pouze se přestal užívat speciální římský můstek (corvus), a při abordáži přebíhali vojáci na nepřátelskou loď pomocí lan, nebo i přes kloun lodi. Systém boje zřejmě fungoval velmi úspěšně. Po tisíc let byla galéra s otroky královnou Středozemního moře, které se ostatní lodi musely obávat; a přežila hluboko do renesance, ještě v bitvě u Lépanta stále v hlavní roli.

To, že oproti Římu vzrostl význam plachet, dosvědčuje skutečnost, že už biréma měla kromě 15 m vysokého stěžně i druhý, šikmý menší stěžeň na přídi (tzv. artemon). Později měly velké dromóny i tři stěžně, a někdy se na nich objevovaly tzv. latinské plachty, o kterých ještě uslyšíme dále.

Další technická zajímavost byla obšívka galéry, prováděná plaňkami na sraz (tedy vlastně karvelová), kterou severní Evropa objevila až daleko později.

Raný středověk - Arabové

Tato kapitola bude stručná; o námořním umění Arabů mám totiž málo vědomostí. Život proroka Mohameda a další dějiny Arabů v 7. století připomínají nepochopitelnou kulturní a mocenskou explozi; zatímco tisíce let předtím byli Arabové celkem nezajímaví obyvatelé jižní poloviny Středomoří, kterým stabilně vládl někdo jiný, zde najednou během pár desetiletí vznikla úžasná organizovaná síla na ohromném prostoru, nadaná navíc značnou schopností přejímat nejrůznější civilizační myšlenky z antiky i ze svého okolí. A jako se náhle zjevili Arabové ve stavitelství nebo v kultuře, tak se stejně náhle zjevily i jejich docela praktické a jednoduché plachetní lodě, zřejmě v impozantním počtu. Lze říci, že byly svým způsobem dokonce vyspělejší, než byzantské kolosální veslice. Typickým znakem byla opět karvelová obšívka, stavěná na sraz; umožňovala to poměrně kvalitní řemeslná technika, ne nepodobná byzantské. Podle Zimáka byla tato loď poměrně širší, než galéra, ale zejména kratší – do 20 metrů, do 100 tun, a mívala běžně jen 20-30 mužů posádky. 100 tun je zřejmě na Arabské poměry úplné maximum, a drtivá většina jejich plavidel byla podstatně menší. Máme-li věřit údaji z obléhání Byzance, pak 80.000 mužů děleno 1600 loděmi dává 50 mužů na loď, tedy posádka posílená o nějaké vojáky. Tento poměr se vyplatí porovnat se 420 lidmi u velké galéry. Pokud šlo o větší exemplář arabské lodi, měla více plachet, a tedy až tři stěžně, protože ke každé plachtě patřil vlastní stěžeň. Při tom se většinou odpředu stěžně poněkud zmenšovaly. Loď byla použitelná univerzálně, prakticky k čemukoli – k rybaření, k obchodování i k válčení, přesněji, k transportu vojáků.

Alexandr Zimák je k Arabům dost přísný: „Obecným problémem středomořských muslimských lodí (neplatí pro dhau z Indického oceánu) byly špatné plavební vlastnosti: byly nejméně o uzel pomalejší, ještě neohrabanější, postavené z nekvalitnějšího dřeva, s konstrukčními vadami (nedostatečné znalosti stavitelů v arzenálech) a zdaleka ne tak kvalitními posádkami (nerespektovaly plavební sezónu). Počasí a moře zničilo čtyřikrát víc lodí než křesťané.“

Osobně si nemyslím, že by na tom byly jiné národy nějak moc lépe; a je třeba připomenout, že ty dhau (dhow), v principu shodné lodě, se úspěšně plavily na opačné straně Sinaje, Rudým mořem a přes Indický oceán, a možná až někam do Číny.

Hlavním vynálezem Arabů byly stěžně s trojúhelníkovými plachtami (nazývané později ve středověku poněkud nelogicky „latinské“). Tyto plachty se velmi snadno ovládají, fungují na vítr z prakticky libovolné strany a umožňují křižování. Později z nich vznikly vratiplachty, a ještě později vysokostěžňové oplachtění, užívané na malých plachetnicích vlastně dodnes. Tento zásadní vynález umožňoval rezignovat na veslování, stavět lodi s minimální posádkou, a dokonale využívat větru.

Ve 13. století Evropané tuto loď v jižních oblastech prostě okopírovali pod názvem karavela; první doklady o ní máme z Portugalska z r. 1255. A užívala se ještě staletí potom; jak známo, karavely byly dvě ze tří Kolumbových lodí.

Raný středověk - Vikingové

Vikingové byli svobodní muži, které vyhnal na loupežné výpravy na moře nedostatek úrodných ploch ve Skandinávii. Díky staletí zkušeností postupně nabyli úplného mistrovství v ovládání lodí a mořeplavbě. Jejich lodě byly jednoduché, mimořádně rychlé, a jejich důležitou výhodou byl také malý ponor, díky kterému pronikali hluboko proti proudům řek. Základní taktikou bylo prosté překvapivé vylodění; lodě Vikingů jen výjimečně sváděly boje přímo na moři. Svéové obvykle útočili na Rusko (a založili dynastii Rurikovců v Novgorodu), Norové na Skotsko a Irsko, a Dánové na Anglii a Normandii; ale existovaly výpravy daleko delší a složitější. Délka výprav a akceschopnost Vikingů jsou překvapivé i pro doby pozdější. Velikost jejich operací a počty vojáků a lodí byly obvykle řádově menší, než u Byzanticů. Opět podávám jen několik příkladů:

R. 793 - nájezd Vikingů na Lindisfarne, první známý útok tohoto druhu.

R. 859 plavci Bjorna Železného a Hastingse s 62 válečnými loděmi vyrazili k Pyrenejím. Pobřežní obrana je odrazila, proto pokračovali Gibraltarskou úžinou a plenili pobřeží Maroka. Odtud přes Baleáry zaútočili na jižní Francii, kde rabovali kolem ústí Rhony. Výprava pokračovala až do roku 860, kdy jejich cesta vedla do Itálie, kde vyloupili město Pisu. Teprve v roce 862 se z výpravy vrátili.

R. 878 odrazil Alfréd Veliký Vikingy u Wiltskinu. Po té výprava přeplula severní moře, pronikla do ústí Rýna a Šeldy, a nakonec dosáhla až Trevíru, který zničila.

R. 885 - Útok na Paříž po řece Seině. Vedli jej Siegfried a Sinrik, a měli údajně 30.000 vojáků, což je asi největší Vikingské vojsko vůbec, čítající několik set lodí. Město zachránil hrabě Odo Pařížský a biskup Gozelin, a také zátarasy na řece, které zabránily lodím proplout k městu. Obležení trvalo 11 měsíců. Záchranná výprava Jindřicha Saského a Karla Tlustého byla Vikingy poražena. Nakonec Paříž zaplatila výkupné.

R. 990 asi - Rollo zaútočil na pobřeží Francie, ale narazil na odpor, který mu zabránil proniknout dále. Nakonec uzavřel s Francouzi smlouvu a stal se vládcem Normandie a vazalem Francouzských králů.

R. 990 - Erik Ryšavý objevil a obsadil Grónsko. Asi roku 1000 Bjarni Hjerlufson plul z Islandu do Grónska, ale zabloudil v mlze a dorazil až k Labradoru. Rok poté Leif Erikson se podle Bjarniho popisu vydal k Labradoru s 35 muži. Potom plul dále podél pobřeží, podle všeho buď k zálivu Svatého Vavřince, nebo dokonce až k mysu Cod.

R. 1003 - Thorfin Karlsefmi se vydal po stopách Leifa, a doplul na stejné místo, a založil tam s více loděmi osadu. Ta vydržela asi dva roky, pak byla vyvražděna Indiány. Vikingové z Grónska zřejmě podnikli ještě více plaveb do Kanady, ale již v době, kdy s nimi Evropa ztratila spojení.

R. 1000 Bitva u Svoldru. Utkalo se tu 11 dračích lodí, 30 skeid a 19 snekki krále Olafa Tryggvasona se 120 loděmi Svena Vidlího vouse, a jeho spojenci, Olafa Skotkonunga a norského jarla Erika. Svena podpořili zřejmě i Slovani, vedení knížetem Sigvaldem.

Olaf se vracel z loupežné výpravy z ústí Odry a narazil na silné spojenecké vojsko, které vpodstatě zatarasilo celý průliv mezi Sjaellandem a Skandinávií. Slovani a Norové na levém křídle využili převahy, a abordáží dobývali zboku jednu loď po druhé; na porušenou sestavu zaútočil střed dánských lodí Svena Vidlího vouse. Nakonec přemohli i slavnou hlavní loď Olafovu s 200 muži jménem Dlouhý had, čili Omren lange. Olaf skočil do vody a utopil se. Byla to zřejmě největší a nejslavnější vikingská námořní bitva.

R. 1060 - Roger Guiscard, Normanský potomek Rolla, zaútočil na pobřeží Itálie a odtud ovládl Sicílii. Zimák tvrdí, že to byla rána pro dříve významné námořní město Amalfi a zkomplikovala se situace i pro Janov a Pisu.

R. 1066 došlo ke dvěma útokům během několika dní.

Nejprve zaútočil v Yorkshiru norský Harald IV., celkem s 9000 muži a 200 loděmi krále Haralda Hardradiho a 100 loděmi Northumbrijského hraběte Tostiga, a celá tato poměrně velkolepá akce byla králem Haraldem II. Goodwisonem poražena v bitvě u Stamford Bridge. Po fatálním masakru stačilo prý Norům už jen pouhých 24 lodí na to, aby odvezli přeživší a raněné domů.

27.9.1066 se vydalo na cestu vojsko Viléma Dobyvatele. Mělo 5000-8000 vojáků a 300-400 lodí. Počet lodí byl zvýšen díky těm koním, a také, že s sebou vezli rozebrané dřevěné pevnosti. Normanská invaze byla připravena lépe než invaze norská - hodně z lodí tedy zabraly zásoby, protože Vilém očekával po vylodění tuhý odpor. Výprava byla naprosto úspěšná; Harald Goodwison byl přemožen ve slavné bitvě u Hastingsu.

O něco později došlo k zajímavé obojživelné operaci, při níž Vilém Dobyvatel "lovil" Herewarda Bdělého v luzích poblíž Ely ve východní Anglii. Celá tato oblast je pod úrovní mořské hladiny a byla také částečně zatopená. Vilém použil k pohybu vojska zatopeným územím lodě. Herewarda prý nakonec objevil a přemohl.

Základem konstrukce vikingské lodi je kýl, od kterého se odvíjí vše ostatní - ať už jde o čelní nebo záďový vaz, či žebra. Na kostru pak připevnili klinkerovou obšívku, u které se prkna vzájemně překrývala. Tento systém se pohodlněji vyráběl a zaručoval snáze perfektní těsnost, než středomořská obšívka prováděná „na sraz“. Přední a zadní vaz byly zakulacené a shodné; příď a záď je tedy vzájemně zcela zaměnitelná. Loď byla podobně jako u Byzantinců dlouhá a úzká, a to ze stejného důvodu – kvůli veslování. Kormidlovalo se kormidlovým veslem. Lodě měly plachty, a užívaly zejména zadní vítr; není ale pochyb, že již dovedly křižovat. Hlavním pohonem však zůstávala vesla. Narozdíl od Středomoří, kde veslovali tradičně otroci, a lišili se od vojáků na palubě, veslovali na palubě vikingských lodí sami svobodní válečníci, což znamenalo značnou úsporu lidí. Válečníků bylo přesto o něco více, než veslařů; někteří prostě neveslovali. Počet veslařů je technicky dán délkou a výtlakem lodi, kdežto vojáků mělo být - v souvislosti s vyloděním - co nejvíce. Smyslem lodí bylo převážet vojáky; na hladině mohla loď bojovat zejména abordáží, jak jsme viděli u Svoldru, a v omezené míře střelbou. Ve srovnání se středomořskou veslicí lze konstatovat, že i při podobné délce byl dromón podstatně těžší, než drakkar. Je to dáno miniaturním ponorem drakkarů; kratšími vesly (a tím šířkou), méně častými experimenty s dalšími palubami nebo jejich náznaky. Lodě Vikingů většinou neměly palubu vůbec. Jinak řečeno – čtyřicetimetrový a stotunový drakkar byl největší možný, kdežto dromón mohl dosahovat zmíněných 300 tun; a také se na drakkar stejné délky vešla sotva polovina lidí. O vzhledu lodí jsme informováni jednak z vyobrazení, jednak z řady zajímavých nálezů v hrobech i přímo objevených vraků. Za všechny asi nejslavnější Gotskadská loď z 9. století. Měla 24 metrů délky, 5 šířky, něco přes metr ponor a 28 tun výtlaku. Na 13 metrů vysokém stěžni byla plachta o 70 metrech čtverečních. Skvělé plavební schopnosti dokazuje fakt, že s věrnou kopií této lodi roku 1893 přepluli Norové Atlantik při cestě na světovou výstavu do Chicaga.

Velice podobné lodě stavěli i v Anglii - loď ze Sutton Hoo ze 7. století je 27 metrů dlouhá a 4,4 metrů široká.

Jako víceméně „vikingské“ lze typově označit i lodě severních Slovanů, zejména z Rujány, což byli další plavci té oblasti, podle Žemličky nebezpeční samotným Dánům a Svéům. Jednu z takových lodí máme vyobrazenu na katedrále v Hnězdně; Poláci ji rekonstruovali, a vyšlo jim, že měla 13 m délky, 3,3 metry šířky a asi 4,5 tuny. Měla i plachtu, podobně, jako lodě Vikingů.

Hynek a Klučina rozlišují celou řadu typů vikingských lodí podle velikosti. Opět je třeba zdůraznit, že je to vlastně ta samá loď, akorát v různé velikosti. Nejmenší se nazývaly karfi či aeringer. Větší byl knarr. Podle některých je knarr typem obchodní lodi, širší a těžší, v zásadě podobný lodím Frísů (viz dále). Ještě delší - tak od 25 metrů - nesly název langskibe, a ty se dále dělily ještě na nejmenší snekkery, přibližně se 40 veslaři a celkem 90 vojáky, ještě větší skeidy. Konečně největší „dračí lodi“ čili drageskibe. Ty byly vzácné a opravdu největší, uváděna je délka až 42 metrů, šířka kolem 7 m, ale ponor pouze 2 m. Tak nějak vypadal "Omren Lange" Olafa Trygvasona z bitvy u Svoldru, který měl 34 metrů a 200 vojáků, "Karlshofdi" tzv. svatého Olafa, „Visund“ čili Zubr z 11. stol., nebo "Velký drak" Knuta I. z let 1018-1035. U něj známe další údaje - délka 35 m, šířka 7,5 m, plachta 260 m čtverečních, výtlak až ke 100 tunám a asi 200 vojáků - a byla to loď výjimečně veliká.

Určitou změnu přinesli Normani; jejich lodě sice vypadaly stále velice podobně, ale objevuje se paluba, loď je o něco širší a těžší, a někdy ve střední části chybí vesla.

To vše je dáno snahou převážet na lodi co nejvíce lidí a materiálu. Hlavní loď Viléma Dobyvatele měla jen 24 metrů délky, ostatní měly mezi 10-20 metry, do 100 tun výtlaku a vešlo se na ně 20-50 vojáků a 8-14 koní.

Raný středověk - Frísové

Nenápadní plavci na pobřeží severní Evropy představují možná ve skutečnosti nejdůležitější zdroj námořního umění středověku. Jejich lodě totiž, narozdíl od těch Vikingských nebo Byzantských, umožnily další vývoj, a staly se postupně vzorem pro to, co známe z dob renesance jako typickou velkou plachetnici. Frísové byli průkopníci severního námořního obchodu. Vozili zboží po moři z Anglie, Francie a Německa. Na severu, na rozdíl od Středozemního moře, jsou řeky daleko větší a splavnější, a právě v této části Evropy jsou obzvláště vhodné k dopravě. Lodě Frísů byly ještě tak malé, že pohodlně pronikaly do ústí velkých řek - zejména Rýna, Mosely nebo Temže. Dělo se tak v 8. a 9. století, tedy v době, kdy měli pramalou konkurenci. Jediné, co je ohrožovalo – a dočasně skoro zahubilo - byly nájezdy Vikingů z Dánska a Norska.

Lodě Frísů jsou trochu tajemné. Jisté je jen to, že byly pomalé, krátké a bachraté. Nazývaly se kuggon, knarr, v Anglii keel a ve Francii nef. V názvech je obzvláštní zmatek; většina termínů se užívá v jiných zemích trochu jinak; například francouzská „nef“ značí například plachetní loď, na rozdíl od veslové galéry. Nenašla se snad jediná fríská loď, a rekonstruují se tedy buď z písemných pramenů, nebo „zpětným inženýrstvím“ z lodí pozdějších. Konstrukci měly v principu podobnou, jako lodě Vikingů - vycházely z kýlu, předního a zadního vazu, žeber a klinkerové obšívky. Výrazný rozdíl však představovala výška a šířka - poměr délky k šířce byl obvykle 3:1; běžná dvanáctimetrová loď by tedy měla 4 metry šířky. Důsledkem byl také větší ponor a podstatně větší výtlak. Tento zdánlivě akademický rozdíl má zásadní důsledky po všech stránkách. Lodě Frísů byly obchodní, neměly tedy takový důvod ke spěchu, a tudíž se od počátku nepočítalo s vesly. Těžkou loď této konstrukce by ostatně veslaři ani nezvládli. Účelem bylo s minimem námořníků přepravit maximum materiálu. A skutečně je to vidět, pokud vezmeme některé prozkoumané exempláře lodí tohoto typu – byť ve skutečnosti o pár století mladší – mají třeba 26 m délky, šířku 8 m, plachtu 182 m a pozoruhodný výtlak 220 tun, a to vše mohlo ovládat okolo 30 námořníků (rekonstrukce lodě z Elbingu, 1350). Poměr 1 námořník na 7 tun je jinde zcela nepředstavitelný.

Lze předpokládat, že ranné modely Frísů byly podstatně menší, hodně pod 20 metrů a pod 100 tun. Druhá zásadní výhoda větší šířky byla stabilita, zajímavá na daleko drsnějším Severním moři nebo dokonce Atlantiku.

Lodě měly pouze kormidlové veslo, jedinou plachtu s jediným stěžněm, ovládanou čtyřmi lany (zvratičky nahoře a otěže dole). Další zajímavost byla, že se zřejmě dost brzy začala lišit konstrukce zádě a přídě. Nebyl žádný důvod, aby byly stejné. Loď zřejmě dokázala křižovat a využívat boční vítr, i když méně elegantně, než loď Arabů. Dolní část plachty se dala oddělit, což sloužilo jako skasání (tzv. bonet). Kromě toho byl stěžeň fixován bočními lany a dopředu k čelenu, který také sloužil k upevnění kotev. Lodě měly také standardně průběžnou palubu po celé délce, což opět zvětšovalo možnosti při ukládání nákladu. Zřejmě existovala varianta s plošším dnem, která mohla plout proti proudu větší řeky, která se stala základem hulku. Naopak objemnější varianta čistě mořská byla později zvána koga, což je zjevně slovo odvozené z kuggonu.

Jiné severské národy byly schopny postavit podobné lodě; lze to předpokládat o Angličanech nebo Bretaňcích, a obchodní lodě Vikingů (knarr) byly zřejmě podobné od počátku; lze těžko rozhodnout, kdo je měl dříve.

 

< Počátky námořnictví >
Křížové výpravy – počátek
Napsal Argonantus 28.12.2010
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 29 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.12030792236328 secREMOTE_IP: 54.205.179.155