HistorickýDnes
Starší
Typy lodí
Nový věk na vlnách oceánů si dovoluji počítat od okamžiku, kdy se zde napevno a masívně usídlily zbraně na střelný prach. To byo zhruba v 15. století.
Jména některých lodí se zde mohou opakovat z předchozí éry. Není to omyl, prostě je jen zřejmé, že daný typ lodě byl natolik úspěšný, aby přetrval celá staletí; uvádíme zde, čím se jednotlivé typy od sebe liší v čase.Šebeka (xebek): Arabská středomořská loď. Trup byl převzat z galeoty, oplachtění z arabské dhau (respektive ghanija). Příď byla podobná jako u galéry, s beranem na úrovni paluby. Nejtěžší děla byla na přídi a mířila vpřed, lehčí děla byla mezi lavičkami veslařů, několik lehkých děl bylo i na zádi. Záďová nástavba byla malá, za záď z ní vystupovala galerie. Měla tři stěžně - přední byl skloněn vpřed, střední nepatrně vzad, zadní vyrůstal z přechodu kýlu v zadní vaz, byl kratší a skloněný vzad. Výstroj doplňovalo 9-10 párů vesel (délka 9-12 metrů; obsluha každého 2-3 muži), při větru zasunutých v trupu. Šlo o rychlou a obratnou loď, lepší než měli souvěcí protivníci.
Z šebeky vznikly polacker (polacca; jiná záď a oplachtění) a "pink" (bachratější trup); ne vždy je možné je od sebe odlišit. Délka byla 30-40 metrů, šířka 6-9 metrů, ponor kolem 2,5 metru, osádka 100-150 metrů.Brigantino: Nejmenší středomořská veslová loď. Měla 12-16 párů vesel poháněných jediným veslařem, a obvykle neměla oplachtění.Galéra: Na Pyrenejském poloostrově se oplachtění podstatně zdokonalilo a galéry zde měly až 4 stěžně.
Galéra útočila klounem, protože umístění děl znemožňovalo rozbití trupu protivníka. Hlavním typem útoku ale byla abordáž.
Benátská galéra z roku 1539: délka 41,6 m, šířka 5,2 m, ponor 1,5 m, výška uprostřed lodi 1,75 m, výtlak 180-200 tun. Měla 23 veslařských lavic na každé straně a typově šlo o galére a zenzile (veslaři nejblíže spojovacímu můstku coursie mezi lavicemi se nazývali pianero, veslaři nejblíže u boku terzicchio a veslaři uprostřed posticchio) s posádkou 225 mužů. Výzbroj tvořilo jedno těžké dělo a 8 děl lehčích. Měla jeden stěžeň s jednou plachtou. Kromě závěsného kormidla měla i pomocné kormidelní veslo zanca.
Francouzská galéra La Ferme, rok 1691: délka 55,22 m (samotný trup 47,1 m), šířka 8,49 m (samotný trup 5,85 m), maximální ponor 2,37 m, výtlak 202,45 tun. Šlo o galére a scaloggio, kde každé veslo obsluhovalo 5 veslařů; měla 36 vesel. Výzbroj tvořilo jedno těžké dělo a 8 lehčích děl na přídi, dalších lehkých 14 děl bylo na bocích. Měla tři stěžně, každý s jednou latinskou plachtou (plocha plachet, odpředu: 180 m2, 306 m2, 46 m2).Galeasa (galeere grossa): Největší ze středomořských válečných veslových lodí. Byly robustnější a pomalejší než galéry, se 2-3 stěžni. Plachty hrály roli hlavního pohonu, vesla měla doplňkovou funkci. Délka byla 55-70 m, šířka 9-12 m. Galeasa měla až 50 vesel, s 5-9 veslaři u každého. V posádce bylo 300-500 veslařů. Výzbroj se skládala až z 50 děl.
San Lorenzo, účastník bitvy u Lepanta: posádka 700 mužů, z toho 300 veslařů, 130 námořníků a 270 vojáků, 34 děl. Galeasa La Royale: délka 58,16 m, šířka veslařské paluby 14,4 m, šířka horní paluby 11,64 m, ponor 4,54 m, výška předního vazu 10,35 m, zadního vazu 9,1 m. Posádku tvořilo 1001 muž, z toho 452 veslařů, 350 vojáků, 80 námořníků, 12 dozorců nad veslaři, 40 compagnons (strážní mužstvo a obsluha předního stěžně), 36 dělostřelců, 12 střelců na přídi, 4 palubní důstojníci, 2 kormidelníci, 2 kormidelní pomocníci, 4 navigátoři, 2 písaři, 2 ranhojiči, 2 profousové (starali se o zásobování), 2 tesaři, 2 námořníci pečující o těsnění lodi, 2 bednáři, 10 kapitánových stevardů, kapitán, poručík a lodní kaplan. Výtlak byl 1600 m3, výzbroj tvořilo 6 těžkých děl mířících před příď, 28 lehčích děl a 22 lehkých děl.Karavela: Z prvních karavel odvozená španělská frigata měla dva stejně vysoké a poměrně krátké stěžně, hlavní uprostřed lodi, přední nedaleko předního vazu. Postupně se sbližovala s karakou, a u obou probíhal zásadní vývoj oplachtění.
Peter von Danzig, gdaňská karavela z konce 15. století: délka 52,2 m, šířka 12,2 m, ponor 5,15 m, výška boků nad hladinou 4,58 m, výtlak 1607 tun, nosnost 800 tun, plocha plachet 757 m2.Hulk (holk, hollik): Původně šlo o říční loď s oblým dnem, později velká námořní obchodní i válečná plachetnice. Podobal se konstrukčně koze, ale měl jiné kořeny, byl větší a jeho samozřejmou součástí byly zvýšené kastely na přídi a zádi. Původně to byl jednostěžník, později trojstěžník - na stěžních byly hlídkové koše nazývané vraní/ čapí hnízda. Plachty se už nepodkasávaly, ale ovládaly bonety (i více než jedním). Délka 25-35 m, šířka 7-8 m, ponor okolo 3 m, výtlak asi 300 tun. Postupně se staly rozšířenější než kogy (víc uvezly).Fluita (Fluyt, flúta, flauta): Původně holandská obchodní loď, používaná pro své kvality i jako válečná víceúčelová (ochrana konvojů, strážní služba, boj proti pirátům, výzvědná činnost). Vznikla v 17. století, a používala se až do 19. století. Její trup měl výrazný hruškovitý průřez, dno bylo od kůlu ploché a přecházelo se silným zaoblením k palubní obrubě. Paluba byla velice úzká (v Dánsku, hlavním obchodním partnerovi, se mimo jiné počítalo clo z šířky paluby). Záď byla zaoblená (typický znak), s velikým otvorem průchodu kormidla do trupu, přední nástavba skoro zmizela. Výzbroj tvořilo 8-20 děl menší ráže. Délka byla od 20 do 40 metrů, šířka od 6 do 9 metrů, nosnost byla kolem 300 tun.Pinasa: Holandská obchodní loď určená především k válečné službě a k plavbám do Indie. Vznikla v 17. století. Podobala se fluitě, ale měla širší palubu, vyšší zadní a ještě nižší (skoro zanikla) přední nástavbu, a dvě zrcadla (spodní bylo poměrně výrazné - na rozdíl od ostatních soudobých lodí). Byla větší než fluita: délka mezi 25 a 40 metry, šířka mezi 8 a 10 metry, ponor mezi 3 a 3,5 metry. Nosnost byla kolem 500 tun, výzbroj tvořilo 20 až 30 děl, převážně na kryté dělové palubě. Typ se velice rozšířil na Baltu, kde byl znám jako pinka.Jachta: Vznikla v Holandsku v 17. století pod jménem statenyacht. Šlo o malou válečnou loď ke strážní službě podél pobřeží, ale mohla sloužit i reprezentačním účelům. Měla jediný stěžeň. Největší jachta 17. století (Saudadoes) měla délku 22,56 m, šířku 5,94 m a výtlak 180 tun.Fregata: konstrukční typ lodi ze 17. století - rychlá, štíhlá, původně válečná loď s poměrem šířky ku délce až 1:4. Ujala se natolik, že po následující dvě století kralovala všem oceánům. Postupně bylo vytvořeno mnoho odnoží a typů, až se z fregaty stalo i určení lodi podle způsobu použití (průzkumník, hlídkař, holka pro všechno).
Měla osvědčený hruškovitý rofil trupu jako flauta a pinasa, a tři stěžně. Vysoké nástavby postupně mizely, až v 19. století už nebyly takřka žádné. Měly velkou nosnost (ty nejmenší 200 tun, největší 2000), proto jako válečné lodi unesly velké množství děl. I ty nejmenší fregaty z konce 18. století měly 30 děl, ty největší přes 100 děl. Trup měřil 40-80 metrů, poměr délky k šířce byl 4:1. Oplachtění bylo zprvu jako u pinasy, později na zadním stěžni nahradila latinskou plachtu modernější vratiplachta a na velkém čelenu nahradily horní a dolní blindu trojúhelníkové přední plachty - kosatky a stěhovky.Řadová loď: velká válečná fregata; jedná se o určení lodi podle vojenského použití, ne konstrukční typ! Tyto mohutně vyzbrojené fregaty totiž bojovaly v řadě za sebou. Obvykle měly čtyři dělové paluby. Byly chloubou námořnictva daného státu, takže se na nich vůbec nešetřilo. Např. na stavbu slavné Victory admirála Nelsona prý padlo čtyři tisíce statných dubů.Korveta: Nešlo o jeden konstrukční typ, spíše o označení malých lodí (výtlak 100-150 tun) určených pro převzetí úkolů od stále větších fregat.Kutr: Šlo o loď určenou především k pobřežní plavbě a plavbě na uzavřených mořských plochách, a ke strážní službě a ochranu pobřeží před pašeráky. Délka se pohybovala od 10 do 20 m, šířka 5-6 m, ponor okolo 1,5 m, nosnost 60 - 45 tun. Dno bylo poměrně ploché, ale s kýlem - vynikající pro pohyb v mělkých vodách. Šlo o jednostěžník používaný v anglických službách. Jako kutr se také označoval střední typ lodního člunu.Škuner: Severoamerická obdoba kutru, jen se postupně zvětšoval (až na 190 tun; obdobný anglický kutr měl jen 150 tun).Šalupa (anglicky sloop, holandsky sloep): Používala se ke stejným účelům jako kutr, ale měla lepší plavební schopnosti na otevřeném moři. Délka byla 10 - 25 m, šířka 4-7 m, ponor okolo 1,5 m, výzbroj tvořilo 6-16 lehkých děl. Původně jednostěžník, později dvojstěžník. Jako šalupa se označovaly i další typy plavidel včetně například záchranných člunů.Bermudská šalupa: Vznikla v Severní Americe. Šlo o malou loď s poměrně velkým ponorem a výbornými plavebními vlastnostmi. Jediný stěžeň byl ostře skloněn k zádi. Délka byla 15-20 m, šířka 6-7 m, ponor 3-4 m, nosnost 50-120 tun, výzbroj 6-10 děl.Keč: Dvojstěžník s trupem malé fregaty a těžkým dělem na místě předního stěžně.Hoker, huker: Dvojstěžník z oblasti Baltu z 18. století. Trup byl převzat z fregaty, oplachtění z keče. Byl určen především k ochraně pobřeží. Délka 30-40 m, šířka 8-10 m, výzbroj 10-16 děl.Škuner: Vznikl v 18. století v Severní Americe. Označují se tak dva typy lodí společného původu: menší obchodní dvoustěžník a štíhlý, rychlý víceúčelový válečný dvoustěžník. Šlo o vynikající loď pro kurýrní, ale i hlídkovou a kaperskou službu. Rozšířil se i do Evropy (Francouzi je označovali geolettes, mořské vlaštovky).Tartana: Šlo o rybářskou loď, vycházející také z šebeky; existovaly místní rozdíly. Poměr délka : šířka byl 3,5 : 1. Měla kloun, příď i záď byla ostrá (bez zrcadla). Šlo o dvoustěžník, posléze jednostěžník. Délka byla maximálně 20 metrů, šířka 5-5,5 metrů, výzbroj tvořilo 2-8 děl. Měla mnohostranné použití ve válečném loďstvu i u pirátů a pašeráků. Piráti je používali ve skupinách ne nepodobných vlčím smečkám.Bovo: Původem ze Sicílie, používali ji spíše piráti a pašeráci. Dvojstěžník (přední stěžeň před polovinou lodi, druhý v místě zadního vazu). Délka 15-20 metrů, šířka 5-6 metrů, ponor kolem 1,5 metru.Sakoleva: Malá obchodní loď používaná v Řecku. Trup se podobal trupu šebeky, ale byl uprostřed prohnutý. Oba vazy byly zaoblené Dvojstěžník s dlouhým čelenem, přední stěžeň byl silně skloněn k přídi.Trekandini: Malá obchodní loď používaná v Řecku. Přední vaz byl zahnut dovnitř lodi, zadní byl rovný. Dvojstěžník, ob stěžně byly stejně dlouhé a kolmo k vodní hladině.Chase-Mareé: Původem z biskajského zálivu, oblíbili si ji marseillští obchodníci, dopravci, rybáři - a piráti, pašeráci a přepravci otroků. Šlo o trojstěžník s velice dlouhým čelenem (dosahoval až poloviny délky trupu). Délka 20-30 metrů, šířka 5-7 tun, ponor 3 metry, nosnost 50 - 100 tun. Vznikl z ní lugr.Feluka: Španělská miniatura šebeky. Malý plachetní člun, používaný rybáři, pašeráky a k příbřežní dopravě. Měla jeden, vzácněji dva poměrně krátké stěžně. Délka 10-15 metrů, šířka 4-5 metrů, ponor okolo 0,6 metru.Trabakolo: Jaderská loď používaná rybáři, pobřežními dopravci a pašeráky. Trup byl výrazně sudovitý (délka : šířka 3 : 1), ale nautické vlastnosti tomu neodpovídaly. Dvojstěžník se stejně dlouhými stěžni, výrazně posunutými k přídi. Délka 15-20 metrů, šířka 5-7 metrů, ponor okolo 2 metrů.
Plnoplachetník: velká plachetní loď z konce 18. století, která se vyvinula z fregaty a sloužila k dopravě zboží a cestujících na velké vzdálenosti. Byla velmi štíhlá, poměr šířky k délce trupu byl nejméně 1:5, přičemž byla délka trupu běžně sto i více metrů. Měl nosnost několik tisíc tun. Při její stavbě se čím dál častěji využívala ocel, jejich ponor dosahoval až 8 metrů. Měl tři až pět třídílných stěžňů, které však dosahovaly výška až 60 metrů! Ve výstroji měl příčné ráhnové plachty, až v šesti patrech nad sebou; jen na zadním stěžni byla tradiční vratiplachta. Plachtoví doplňovaly stěhovka, létavka a kosatka, upevněné k mohutnému dlouhému dvoudílnému čelenu. Další sthovky se napínaly mezi stěžni.
Plnoplachetník měl několik plachet, ale žádné nástavby. Výzbroj měl minimální, jeho hlavní zbraní byla rychlost. Přes komplikované plachtoví měl velmi malou posádku, průměrně 30 - 35 mužů.Kipr (clipper): jedná se o určení lodi podle vojenského použití, nikoli o konstrukční typ. Klipry byly plnoplachetníky určené k co nejrychlejší dopravě otroků z Afriky na americké plantáže nebo čaje z Číny do Evropy. Později se klipry stavěli speciálně pro určitý druh zboží; nejznámější jsou čajové klipry.
Jména některých lodí se zde mohou opakovat z předchozí éry. Není to omyl, prostě je jen zřejmé, že daný typ lodě byl natolik úspěšný, aby přetrval celá staletí; uvádíme zde, čím se jednotlivé typy od sebe liší v čase.Šebeka (xebek): Arabská středomořská loď. Trup byl převzat z galeoty, oplachtění z arabské dhau (respektive ghanija). Příď byla podobná jako u galéry, s beranem na úrovni paluby. Nejtěžší děla byla na přídi a mířila vpřed, lehčí děla byla mezi lavičkami veslařů, několik lehkých děl bylo i na zádi. Záďová nástavba byla malá, za záď z ní vystupovala galerie. Měla tři stěžně - přední byl skloněn vpřed, střední nepatrně vzad, zadní vyrůstal z přechodu kýlu v zadní vaz, byl kratší a skloněný vzad. Výstroj doplňovalo 9-10 párů vesel (délka 9-12 metrů; obsluha každého 2-3 muži), při větru zasunutých v trupu. Šlo o rychlou a obratnou loď, lepší než měli souvěcí protivníci.
Z šebeky vznikly polacker (polacca; jiná záď a oplachtění) a "pink" (bachratější trup); ne vždy je možné je od sebe odlišit. Délka byla 30-40 metrů, šířka 6-9 metrů, ponor kolem 2,5 metru, osádka 100-150 metrů.Brigantino: Nejmenší středomořská veslová loď. Měla 12-16 párů vesel poháněných jediným veslařem, a obvykle neměla oplachtění.Galéra: Na Pyrenejském poloostrově se oplachtění podstatně zdokonalilo a galéry zde měly až 4 stěžně.
Galéra útočila klounem, protože umístění děl znemožňovalo rozbití trupu protivníka. Hlavním typem útoku ale byla abordáž.
Benátská galéra z roku 1539: délka 41,6 m, šířka 5,2 m, ponor 1,5 m, výška uprostřed lodi 1,75 m, výtlak 180-200 tun. Měla 23 veslařských lavic na každé straně a typově šlo o galére a zenzile (veslaři nejblíže spojovacímu můstku coursie mezi lavicemi se nazývali pianero, veslaři nejblíže u boku terzicchio a veslaři uprostřed posticchio) s posádkou 225 mužů. Výzbroj tvořilo jedno těžké dělo a 8 děl lehčích. Měla jeden stěžeň s jednou plachtou. Kromě závěsného kormidla měla i pomocné kormidelní veslo zanca.
Francouzská galéra La Ferme, rok 1691: délka 55,22 m (samotný trup 47,1 m), šířka 8,49 m (samotný trup 5,85 m), maximální ponor 2,37 m, výtlak 202,45 tun. Šlo o galére a scaloggio, kde každé veslo obsluhovalo 5 veslařů; měla 36 vesel. Výzbroj tvořilo jedno těžké dělo a 8 lehčích děl na přídi, dalších lehkých 14 děl bylo na bocích. Měla tři stěžně, každý s jednou latinskou plachtou (plocha plachet, odpředu: 180 m2, 306 m2, 46 m2).Galeasa (galeere grossa): Největší ze středomořských válečných veslových lodí. Byly robustnější a pomalejší než galéry, se 2-3 stěžni. Plachty hrály roli hlavního pohonu, vesla měla doplňkovou funkci. Délka byla 55-70 m, šířka 9-12 m. Galeasa měla až 50 vesel, s 5-9 veslaři u každého. V posádce bylo 300-500 veslařů. Výzbroj se skládala až z 50 děl.
San Lorenzo, účastník bitvy u Lepanta: posádka 700 mužů, z toho 300 veslařů, 130 námořníků a 270 vojáků, 34 děl. Galeasa La Royale: délka 58,16 m, šířka veslařské paluby 14,4 m, šířka horní paluby 11,64 m, ponor 4,54 m, výška předního vazu 10,35 m, zadního vazu 9,1 m. Posádku tvořilo 1001 muž, z toho 452 veslařů, 350 vojáků, 80 námořníků, 12 dozorců nad veslaři, 40 compagnons (strážní mužstvo a obsluha předního stěžně), 36 dělostřelců, 12 střelců na přídi, 4 palubní důstojníci, 2 kormidelníci, 2 kormidelní pomocníci, 4 navigátoři, 2 písaři, 2 ranhojiči, 2 profousové (starali se o zásobování), 2 tesaři, 2 námořníci pečující o těsnění lodi, 2 bednáři, 10 kapitánových stevardů, kapitán, poručík a lodní kaplan. Výtlak byl 1600 m3, výzbroj tvořilo 6 těžkých děl mířících před příď, 28 lehčích děl a 22 lehkých děl.Karavela: Z prvních karavel odvozená španělská frigata měla dva stejně vysoké a poměrně krátké stěžně, hlavní uprostřed lodi, přední nedaleko předního vazu. Postupně se sbližovala s karakou, a u obou probíhal zásadní vývoj oplachtění.
Peter von Danzig, gdaňská karavela z konce 15. století: délka 52,2 m, šířka 12,2 m, ponor 5,15 m, výška boků nad hladinou 4,58 m, výtlak 1607 tun, nosnost 800 tun, plocha plachet 757 m2.Hulk (holk, hollik): Původně šlo o říční loď s oblým dnem, později velká námořní obchodní i válečná plachetnice. Podobal se konstrukčně koze, ale měl jiné kořeny, byl větší a jeho samozřejmou součástí byly zvýšené kastely na přídi a zádi. Původně to byl jednostěžník, později trojstěžník - na stěžních byly hlídkové koše nazývané vraní/ čapí hnízda. Plachty se už nepodkasávaly, ale ovládaly bonety (i více než jedním). Délka 25-35 m, šířka 7-8 m, ponor okolo 3 m, výtlak asi 300 tun. Postupně se staly rozšířenější než kogy (víc uvezly).Fluita (Fluyt, flúta, flauta): Původně holandská obchodní loď, používaná pro své kvality i jako válečná víceúčelová (ochrana konvojů, strážní služba, boj proti pirátům, výzvědná činnost). Vznikla v 17. století, a používala se až do 19. století. Její trup měl výrazný hruškovitý průřez, dno bylo od kůlu ploché a přecházelo se silným zaoblením k palubní obrubě. Paluba byla velice úzká (v Dánsku, hlavním obchodním partnerovi, se mimo jiné počítalo clo z šířky paluby). Záď byla zaoblená (typický znak), s velikým otvorem průchodu kormidla do trupu, přední nástavba skoro zmizela. Výzbroj tvořilo 8-20 děl menší ráže. Délka byla od 20 do 40 metrů, šířka od 6 do 9 metrů, nosnost byla kolem 300 tun.Pinasa: Holandská obchodní loď určená především k válečné službě a k plavbám do Indie. Vznikla v 17. století. Podobala se fluitě, ale měla širší palubu, vyšší zadní a ještě nižší (skoro zanikla) přední nástavbu, a dvě zrcadla (spodní bylo poměrně výrazné - na rozdíl od ostatních soudobých lodí). Byla větší než fluita: délka mezi 25 a 40 metry, šířka mezi 8 a 10 metry, ponor mezi 3 a 3,5 metry. Nosnost byla kolem 500 tun, výzbroj tvořilo 20 až 30 děl, převážně na kryté dělové palubě. Typ se velice rozšířil na Baltu, kde byl znám jako pinka.Jachta: Vznikla v Holandsku v 17. století pod jménem statenyacht. Šlo o malou válečnou loď ke strážní službě podél pobřeží, ale mohla sloužit i reprezentačním účelům. Měla jediný stěžeň. Největší jachta 17. století (Saudadoes) měla délku 22,56 m, šířku 5,94 m a výtlak 180 tun.Fregata: konstrukční typ lodi ze 17. století - rychlá, štíhlá, původně válečná loď s poměrem šířky ku délce až 1:4. Ujala se natolik, že po následující dvě století kralovala všem oceánům. Postupně bylo vytvořeno mnoho odnoží a typů, až se z fregaty stalo i určení lodi podle způsobu použití (průzkumník, hlídkař, holka pro všechno).
Měla osvědčený hruškovitý rofil trupu jako flauta a pinasa, a tři stěžně. Vysoké nástavby postupně mizely, až v 19. století už nebyly takřka žádné. Měly velkou nosnost (ty nejmenší 200 tun, největší 2000), proto jako válečné lodi unesly velké množství děl. I ty nejmenší fregaty z konce 18. století měly 30 děl, ty největší přes 100 děl. Trup měřil 40-80 metrů, poměr délky k šířce byl 4:1. Oplachtění bylo zprvu jako u pinasy, později na zadním stěžni nahradila latinskou plachtu modernější vratiplachta a na velkém čelenu nahradily horní a dolní blindu trojúhelníkové přední plachty - kosatky a stěhovky.Řadová loď: velká válečná fregata; jedná se o určení lodi podle vojenského použití, ne konstrukční typ! Tyto mohutně vyzbrojené fregaty totiž bojovaly v řadě za sebou. Obvykle měly čtyři dělové paluby. Byly chloubou námořnictva daného státu, takže se na nich vůbec nešetřilo. Např. na stavbu slavné Victory admirála Nelsona prý padlo čtyři tisíce statných dubů.Korveta: Nešlo o jeden konstrukční typ, spíše o označení malých lodí (výtlak 100-150 tun) určených pro převzetí úkolů od stále větších fregat.Kutr: Šlo o loď určenou především k pobřežní plavbě a plavbě na uzavřených mořských plochách, a ke strážní službě a ochranu pobřeží před pašeráky. Délka se pohybovala od 10 do 20 m, šířka 5-6 m, ponor okolo 1,5 m, nosnost 60 - 45 tun. Dno bylo poměrně ploché, ale s kýlem - vynikající pro pohyb v mělkých vodách. Šlo o jednostěžník používaný v anglických službách. Jako kutr se také označoval střední typ lodního člunu.Škuner: Severoamerická obdoba kutru, jen se postupně zvětšoval (až na 190 tun; obdobný anglický kutr měl jen 150 tun).Šalupa (anglicky sloop, holandsky sloep): Používala se ke stejným účelům jako kutr, ale měla lepší plavební schopnosti na otevřeném moři. Délka byla 10 - 25 m, šířka 4-7 m, ponor okolo 1,5 m, výzbroj tvořilo 6-16 lehkých děl. Původně jednostěžník, později dvojstěžník. Jako šalupa se označovaly i další typy plavidel včetně například záchranných člunů.Bermudská šalupa: Vznikla v Severní Americe. Šlo o malou loď s poměrně velkým ponorem a výbornými plavebními vlastnostmi. Jediný stěžeň byl ostře skloněn k zádi. Délka byla 15-20 m, šířka 6-7 m, ponor 3-4 m, nosnost 50-120 tun, výzbroj 6-10 děl.Keč: Dvojstěžník s trupem malé fregaty a těžkým dělem na místě předního stěžně.Hoker, huker: Dvojstěžník z oblasti Baltu z 18. století. Trup byl převzat z fregaty, oplachtění z keče. Byl určen především k ochraně pobřeží. Délka 30-40 m, šířka 8-10 m, výzbroj 10-16 děl.Škuner: Vznikl v 18. století v Severní Americe. Označují se tak dva typy lodí společného původu: menší obchodní dvoustěžník a štíhlý, rychlý víceúčelový válečný dvoustěžník. Šlo o vynikající loď pro kurýrní, ale i hlídkovou a kaperskou službu. Rozšířil se i do Evropy (Francouzi je označovali geolettes, mořské vlaštovky).Tartana: Šlo o rybářskou loď, vycházející také z šebeky; existovaly místní rozdíly. Poměr délka : šířka byl 3,5 : 1. Měla kloun, příď i záď byla ostrá (bez zrcadla). Šlo o dvoustěžník, posléze jednostěžník. Délka byla maximálně 20 metrů, šířka 5-5,5 metrů, výzbroj tvořilo 2-8 děl. Měla mnohostranné použití ve válečném loďstvu i u pirátů a pašeráků. Piráti je používali ve skupinách ne nepodobných vlčím smečkám.Bovo: Původem ze Sicílie, používali ji spíše piráti a pašeráci. Dvojstěžník (přední stěžeň před polovinou lodi, druhý v místě zadního vazu). Délka 15-20 metrů, šířka 5-6 metrů, ponor kolem 1,5 metru.Sakoleva: Malá obchodní loď používaná v Řecku. Trup se podobal trupu šebeky, ale byl uprostřed prohnutý. Oba vazy byly zaoblené Dvojstěžník s dlouhým čelenem, přední stěžeň byl silně skloněn k přídi.Trekandini: Malá obchodní loď používaná v Řecku. Přední vaz byl zahnut dovnitř lodi, zadní byl rovný. Dvojstěžník, ob stěžně byly stejně dlouhé a kolmo k vodní hladině.Chase-Mareé: Původem z biskajského zálivu, oblíbili si ji marseillští obchodníci, dopravci, rybáři - a piráti, pašeráci a přepravci otroků. Šlo o trojstěžník s velice dlouhým čelenem (dosahoval až poloviny délky trupu). Délka 20-30 metrů, šířka 5-7 tun, ponor 3 metry, nosnost 50 - 100 tun. Vznikl z ní lugr.Feluka: Španělská miniatura šebeky. Malý plachetní člun, používaný rybáři, pašeráky a k příbřežní dopravě. Měla jeden, vzácněji dva poměrně krátké stěžně. Délka 10-15 metrů, šířka 4-5 metrů, ponor okolo 0,6 metru.Trabakolo: Jaderská loď používaná rybáři, pobřežními dopravci a pašeráky. Trup byl výrazně sudovitý (délka : šířka 3 : 1), ale nautické vlastnosti tomu neodpovídaly. Dvojstěžník se stejně dlouhými stěžni, výrazně posunutými k přídi. Délka 15-20 metrů, šířka 5-7 metrů, ponor okolo 2 metrů.
Plnoplachetník: velká plachetní loď z konce 18. století, která se vyvinula z fregaty a sloužila k dopravě zboží a cestujících na velké vzdálenosti. Byla velmi štíhlá, poměr šířky k délce trupu byl nejméně 1:5, přičemž byla délka trupu běžně sto i více metrů. Měl nosnost několik tisíc tun. Při její stavbě se čím dál častěji využívala ocel, jejich ponor dosahoval až 8 metrů. Měl tři až pět třídílných stěžňů, které však dosahovaly výška až 60 metrů! Ve výstroji měl příčné ráhnové plachty, až v šesti patrech nad sebou; jen na zadním stěžni byla tradiční vratiplachta. Plachtoví doplňovaly stěhovka, létavka a kosatka, upevněné k mohutnému dlouhému dvoudílnému čelenu. Další sthovky se napínaly mezi stěžni.
Plnoplachetník měl několik plachet, ale žádné nástavby. Výzbroj měl minimální, jeho hlavní zbraní byla rychlost. Přes komplikované plachtoví měl velmi malou posádku, průměrně 30 - 35 mužů.Kipr (clipper): jedná se o určení lodi podle vojenského použití, nikoli o konstrukční typ. Klipry byly plnoplachetníky určené k co nejrychlejší dopravě otroků z Afriky na americké plantáže nebo čaje z Číny do Evropy. Později se klipry stavěli speciálně pro určitý druh zboží; nejznámější jsou čajové klipry.
© Chrochta, Rytíř
Napsal Rytíř
10.03.2006
Podobné články