Corellonovi věrní

z cyklu Božské vedení napsal Robert J. Schwalb
Napsal Alnag

Magie, umění, obnova a krása – to jsou Ochráncovy obory, dary, které pradávný Corellon propůjčil smrtelnému světu, když rosa Stvoření ještě zasychala napříč zemí. Je původcem mystické magie, který zasel její sílu ve Světě. Říká se, že on sám zasadil první lesy a ty nejdávnější hvozdy stále nesou jeho značku na vysoko se tyčících stromech, jež vládnou všemu v okolí. Největší umělecké úspěchy, nejbrilantnější malby a nejdramatičtější eposy dluží za svou inspiraci právě jemu, Božské múze. Corellon, první mezi Seladriny, Ochránce, stvořitel elfů, Girlanda Arvandoru, patří mezi největší bohy Astrálního moře a to, co se vychází z jeho přítomnosti je buď nádherné v jeho slávě, nebo strašlivé v jeho zlobě.

Historie, legendy a mýty

„Přišel jsi hledat pravdu o Corellonovi. Dovol mi položit ti nejprve otázku. Co je to pravda, když dojde na bohy? Co je historie a co už je legenda? Je mezitím vlastně rozdíl? Neříká se snad, že Corellon zplodil elfí rasy? Slyšel jsi jistě příběh, v němž elfové povstali z krve prolité Gruumshem během proslulého zápasu, v němž Corellon vypíchl nestvůrnému bohu oko. Ale slyšel jsi také příběh, v němž Corellon bojoval s Pavoučí královnou a zahnal ji do propastné temnoty? Říká se totiž také, že elfové povstali z krve, kterou prolila ona. Existuje také příběh o tom, že se elfové zrodili ze slz, které prolil v časech Trojjediné harmonie, kdy rasy povstali ze slz žalu, krásy a veselí. Co kdybych ti řekl, že všechny ty příběhy jsou pravdivé? Jak je to možné? Corellon je bůh a s bohy je možné všechno.“

Eladrinští kněží zvedají hlasy v písni, když ve Vílí divočině nadchází noc, aby přivítali Azurovou hvězdu šplhající na nebeskou báň. Věkovitý elfí mystik vede lovce v Litanii šípů před lovem, buduje odvahu a odhodlání v těch, kteří se budou plížit divočinou a lovit orské skalpy. Drowí kněžka vyrve elfí srdce z hrudi rozpáraného kněze, směřujíc  rouhavé kletby k otci, který je zapudil do vyhnanství temnot. Frustrovaný básník nabízí modlitbu Božské múze pro inspiraci, kterou potřebuje k dokončení eposu, na němž se již tolik napachtil, zatímco mág na vrcholu věže vzdává Corellovi dík před započetím rituálu, který otevře portál umožňující překonat tisíce mil v mžiku oka. Kdo je ten bůh, k němuž se všichni ti smrtelníci obracejí? Jaké legendy se vyprávějí v prostředním světě o té božské přítomnosti, která plní srdce vášní, která obrňuje ducha proti ošklivosti a která odhaluje magická tajemství bez jakýchkoliv očekávání nebo oplátek?

Dar magie

„Hlupáci se modlí k Ioun nebo Vecnovi, aby ovládli mystickou magii. Tihle uzurpátoři nejsou nic než podvodníci a kazisvěti; pokroutili magii do obscénních forem, které nemají nic společného s krásou a uměleckostí vyjádřenou prvním, kdo si tuto moc osvojil.“

Byla doba, kdy mágové neexistovali, kdy kouzla a jejich moc byly vyhrazeny jenom bohům. Byla doba, kdy magie stála mimo dosah smrtelného plémě. Mnozí berou mystickou energii za danou, protože prostupuje prostředním světem, vydatná a mocná, lapená ve složitých formulích nebo získávaná prolitou krví a krutými smlouvami ukutými s cizími silami. Mystické energie lze najít zářící v jasném odrazu světa stejně jako ukrývající se v jeho stínech. Jsou tím, co žene bouře zmítající Živelný chaos i tím, co zažíhá nekonečné vyhlídky Astrálního moře. Mystická magie je všude, dostupná každému, kdo má talent nebo trénoval její osvojení.

Corellon přivedl mystickou magii do Světa, to nikdo nepopírá ani ti kněží, kteří slouží Ioun nebo Vecnovi. Otázkou však je, proč. Nejmocnější uživatelé magie se rovnají samotným bohům, takže mnozí dumají nad tím, proč Corellon takto kompromitoval božskou moc. Jsou tací, kteří věří, že Corellon přivedl magii do Světa nevědomky. Když sestoupil z Astrálního moře, aby prozkoumal, co Prvorození způsobili, a mystická magie jednoduše vykvetla v jeho stopách. Jiní mají za to, že Corellon propůjčil magii smrtelníkům jako prostředek k tomu, aby zkrášlili Svět, aby jej přeměnili z jeho ohavného, špatně zformovaného stavu v ráj. A zase jiné příběhy vyprávějí, že Corellon smrtelníky litoval a dal ji prostředek k obraně před Prvorozenými, kteří usilovali o jejich zničení.

Jeden nebo všechny tyto příběhy mohou být pravdivé, ale nejstarší eladrinské záznamy uvádějí, že oni byli prvními, kteří ovládli mystickou energii, a že oni byli těmi, kdo kodifikovali recepty, které se dodnes kouzelníci a další učí k sesílání kouzel. Mnoho eladrinů cítí odpor k tradicím mimo ty, které se určí kouzelníci, protože obcházejí omezení, které zabudovali do používání magie, aby zabránili jejímu zneužití. Někteří jdou dokonce tak daleko, že říkají, že eladrinská tajemství byla ostatními rasami ukradena, zkažena a překroucena v obscéní formy, jakou jsou ty, které užívají černokněžníci, čarodějové nebo bardi.

Zrození elfího plémě

„Respektuj si, jakého boha chceš, příteli, ale nikdo nezapomeň na dluh, který vůči Ochránci máš. My elfové bychom bez jeho krve a slz nebyli.“

Elfí plémě – ti, kteří jsou známi jako eladrini, elfové a drowové – vděčí za svou existenci Corellonovi, protože to byl on, kdo jim dal tvar, kdo naplnil jejich těla dušemi a věnoval jim mnoho svých požehnání. Stejně jako v případě všech dalších legend o Corellonovi, původ elfího plémě je zmatený, díky nesourodným legendám známým různě odlišným skupinám napříč sférami. Nejrozšířenější příběh tvrdí, že elfové povstali ze slz, které Corellon prolil z žalu, krásy a veselí ve dnech před pádem Lolth, když žil v dokonalé harmonii s ní a její sestrou Sehanine. Ze slz žalu povstali temní elfové, ze slz krásy vznešení elfové a ze slz veselí lesní elfové. Všechny tři kmeny žili v dokonalé harmonii, uctívali svého tvůrce a Seladriny tak jak měly. Zkaženost Lolth však otrávila srdce temných elfů proti ostatním a strašlivá válka je oddělila navždy.

Ačkoliv je tento mýtus uznáván většina elfího plémě, jiný a mnohem starší příběh líčí věci odlišně. Nejstarší příběhy naznačují, že Lolth nebyla ve skutečnosti sestrou Sehanine, ale zlovolný démon, který Corellona svedl. Z jejich spojení se zrodili drowové. Když si Corellon uvědomil, co udělal, bojoval s Pavoučí královnou a vykázal ji a její nenávistí naplněné potomky do temnoty, kde strádají na věčné časy. Krev ze zranění, které Corellon utrpěl v této titánské bitvě, se rozlila světem smrtelníků a tam, kde dopadly její kapky, se zrodili elfové.

Ještě jiný příběh naznačuje, že se elfové a orkové zfromovali během dávného konfliktu mezi Corellonem a Gruumshem. Heretiční kněží tvrdí, že tito dva bozi byli dvojčata, potomci zapomenutého praotce bohů a jeden byl zrcadlovým obrazem druhého. Zatímco Corellon zosobňoval krásu, rozum, dokonalost a magii, Gruumsh byl chaosem, temnotou, ošklivostí a divokostí. Ti dva se do sebe pustili mnohokrát, ale až do chvíle, než si začali nárokovat Stvoření, se nerozhořel vskutku titánský zápas o nadvládu. Tento duel vyvrcholil tím, že Gruumsh ztratil oko ranou Corellonovy čepel (nebo šípu, v elfí verzi mýtu) a Grummshova prolitá krev zplodila orky, zatímco ta, která vytryskla z Corellonových ran, dala vzniknout elfům. Je-li tento příběh pravdivý, pak je mezi těmtio dvěma rasami znepokojivé pouto – něco, co by se žádný správně myslící elf nikdy neopovážil připustit.

Corellon a Pavoučí královna

Mýty světa popisují mnohé zápasy mezi bohy, jejich triumfy a selhání, staré rozmíšky a hořké hádky, které mnoha způsoby vytvarovaly svět do současné podoby. Nenávist mezi Tiamat a Bahamutem je námětem legend. Teologové dokáží vylíčit Válku zimy a triumf Havraní královny nad Nerullem, bohem smrti. A přece ze všech těch příběhů popisujících války bohů, jen pár se v hrůzyplnosti a důsledcích rovná tomu mezi Corellonem a Lolth.

V mnoha příbězích se uvádí, že Lolth je sestra Sehanine a třetím bohem Trojjediné harmonie. Tito tři bohové prodlívali ve Vílí divočině, žili mezi svými výtvory a daleko od dalších bohů a jejich úsilí vytvořit Mřížoví nebes. Jak eskalovala Válka úsvitu a Prvorození vpadli do Astrálního moře, něco pokřivilo srdce Lolth a obrátilo ji proti jejím společníkům. Někteří říkají, že Lolth sledovala válku a uvěřila, že síly živlů nelze zastavit. Jiné příběhy tvrdí, že ji zkorumpoval Spoutaný bůh a jeho démoni. Další příběhy zas, že nenáviděla svou sestru a chtěla Corellona pro sebe. Pravda je ztracena navždy, ale výsledky jsou vidět ve světě stále.

Zkaženost Lolth se přenesla na její klér, který na oplátku obrátil mnoho eladrinů proti Corellonovi a Sehanine. Ti, kteří se k povstání proti bohům nepřidali, byli popraveni. Ve Vílí divočině se rozhořela velká válka a tento zápas zničil její města a ztemněl okolní země. Lolth a její služebníci byli nakonec poraženi, ale za strašlivou cenu pro všechny. Corellon mrštil Lolth a její démony do Propasti, kde budou strádat na věčné časy, událost, jíž Corellon navždy želí.

Jakkoliv cítil lítost za svou účast na osudu Lolth, ta se nevztahovala na její stoupence. Pro temné elfy není žádné milosti, žádného soucitu s jejich pádem. Corellon je vypudil z Vílí divočiny do světa smrtelníků předtím, než je uzamknul uvnitř Torogova vlastního vězení, do nekonečných chodeb Temných říší, kde už nikdy neucítí laskavé paprsky slunce.

Lidu, který odolal Lolthiným svodům dal Corellon varování. Nakázal jim, aby se střežili před vypuzenou temnotou, jinak je Lolthin jed nakazí stejně, jako nakazil jejich druhy. Vykreslil drowy jako bytosti bez šance na záchranu, prokleté následovat Pavoučí královnu do Propasti bez naděje na spasení. Corellonovi bylo jasné, že Lolth a její lid nikdy nepoleví v žízni po sluncem políbené krvi a budou obtěžovat elfí plémě až do konce času, takže nařídil elfímu lidu, aby byl vždy připravené zahnat temnotu tam, odkud se vynořila.

Corellon a Sehanine se pak stáhli z Vílí divočiny; ničení Války úsvitu už bylo tak obrovské, že tuto hrozbu již nemohli více ignorovat. To bylo naposledy, co Vílí divočina Corellona a Sehanine spatřila, protože prvotní zákaz vytvořený na konci Války úsvitu omezil tento pár stejně jako všechny ostatní bohy a zajistil, že se Corellon a Sehanine nebudou již plést do věcí smrtelníků.

Válka úsvitu

Zrada Lolth nemohla přijít v horší čas. Zatímco Corellon, Sehanine a zbytek Seladrinů vedl elfy a eladriny proti drowům a jejich démonickým spojencům, z Astrálního moře se stalo bitevní pole. Nahněváni na bohy, kteří se míchali do Stvoření, Prvorození hledali způsob, jak zničit co vytvořili. Bohové, jejichž zájem ve světě smrtelníků byl již více než kratochvíli, vystoupili na ochranu toho, co si nárokovali pro sebe. A v odpověď Prvorození vpadli do Astrálního moře. Nekontrolovatelná válka otřásla snahami bohů vybudovat sjednocená nebesa a proměnila jejich panství v ruiny, zaplavila sféru těly bohů, exarchů i Prvorozených.

Cena Váky úsvitu je i po tísících letech stále přepočítávána. Arvandor, ráj, který Trojjediná harmonie doufala využít jako útočiště, leží v troskách. Přeživší bohové se hašteří o to, co má být učiněno se zrůdami, které vytvořili, aby bojovaly s armádami živlů. Sehanine přesvědčila Corellona, aby se přidal k ní, Avandře a Meloře proti ostatním bohům a  proti jejich snahám zapečetit Carcerei, strašlivé místo plodící zrůdy, a stáhli se na svou sféru s jejími obtížemi. Od té doby měl Corellon s ostatními bohy máloco do činění.

Zmrzačení Gruumshe

Ačkoliv mnohé příběhy přičítají vznik elfích ras tomuto konfliktu, jiní elfí teologové věří, že ke zmrzačení došlo až po skončení Války úsvitu. Corellon váhal přijmout smrtelníky mimo elfí plémě. Pohlížel na lidi, půlčíky a další jako na nižší bytosti, méně kultivované a méně hodné jeho povšimnutí. Jak uvádějí jiné zdroje, na pobídnutí Sehanine Corellon obrátil svůj azurový zrak na lid Světa a shledal, poté, co mezi nimi žil, že se mýlil. Stejně jako jeho milované děti, i tito lidé oceňovali krásu a umění, píseň a poezii. Dokázali pracovat s magií, kterou dal Světu do té míry, že jejich umělecké výtvory se téměř rovnaly eladrinským. Poté, co si to Corellon uvědomil, začal přijímat stoupence z řad jiných ras a uděloval jim dary moudrosti, inspirace a údivu nad mnoha možnostmi, které svět nabízí.

A právě v tomto čase proběhla prý ona nechvalně proslulá bitva mezi Gruumshem a Corellonem. TI dva se střetli již mnohokrát, ale ve snaze získat smrtelné stoupence spatřovali oba tento zápas jako žádný jiný v historii. Bojovali sedm dní a sedm nocí a ani jeden nezískával vůči tomu druhému převahu. Bojovali dál a dál, vyvolávajíce zemětřesení a bouře, až do chvíle, kdy Gruumsh na chvíli povolil v pozornosti. Byl to jen krátký okamžik, ale Corellon jej využil a vypíchl svému protivníkovi oko. Se zraněním chrlícím černou krev, z níž se rodily strašlivé nestvůry, temný bůh uprchl v bolesti, agónii a přívalu kleteb prorokujících, že Corellon pozná jen smutek a žal.

Vyrušení, které stálo Gruumshe oko je námětem dlouhých debat. Elfové, kteří vnímají tento konflikt jako velký moment historie jejich boha tvrdí, že nešlo o žádné skutečné vyrušení, ale pouze o Gruumshovu upadající sílu. Orkové nicméně tvrdí, že Sehanine oklamala jejich boha tím, že přitáhla jeho pozornost svými nemravnými úskoky na dost dlouho, aby Corellon udeřil. Drowové zase tvrdí, že to byla Lolth, kdo vydobyl pro Corellona toto vítězství, a přece jí tento bůh nabídl za odměnu jen vyhnanství a bolest. Možná, že nic z toho není pravda, možná, že všechno je. Jedinými svědky jsou sami bohové a ti nenabízejí smrtelníkům žádná vysvětlení.

Corellon ve Světě

Corellonova váhavost přijmout další rasy do jisté míry omezila jeho přítomnost mezi lidem Světa. Je ústředním božstvem eladrinů a dalších ras Vílí divočiny, ale na mnoha frontách vstupují ve světě smrtelníků do jeho sfér vlivu jiní bohové. Například ačkoliv je Corellon uznáván jako otec a dárce mystické magie, většina kouzelnických akademií je založena ve jméně Ioun. Mnozí vzhlížejí k Meloře, aby je vedla při zkrocení země, ačkoliv je to Corellon kdo zosobňuje divy a krásy divočiny. Umělci se často modlí k Avandře a Sehanine, byť estetika je jasně v Corellonově kompetenci. Byť tedy v některých oblastech ztratil, jsou Corellonovi stoupenci mezi téměř všemi rasami a kulturami sfér.

Způsoby uctívání

Prostý lid se ke Corellonovi modlí stejně jako k ostatním bohům. Většina obyčejných prosebníků přichází ke Corellonovi pro inspiraci. Malíř může zašeptat modlitbu předtím, než se štětcem dotkne plátna, zatímco básník může přinést Corellonovi oběť v jeho svatyni předtím, než se pustí do svého dalšího díla. Všichni venkované vzývají jeho jméno během svátků jara. Mágové, i ti, kteří nade vše vyznávají Ioun nade vše, hledají u Corellona vedení a moudrost pro zvládnutí svých kouzel a rituálů.

Nyní, stejně jako vždy, nachází Corellon nejhorlivější stoupence mezi eladriny. Ti se modlí k tomuto bohu ze stejných příčin jako ostatní, ale nadto vidí eladrini Corellona jako válečnického boha. Ctí jej a jeho oddanost k mistrovství boje s jeho zbraněmi – dlouhým lukem a dlouhým mečem – a splétají dohromady mystickou magii a šerm. Umění, které v nich Corellon inspiruje, jde daleko za štětec nebo sochařské dláto; lze jej nalézt v hbitém seku čepelí nebo dobře seslaném kouzle.

Mezi všemi elfy zůstává Corellon důležitou postavou; žádný z nich nezapomíná na jeho účast při jejich stvoření. Corellon sdílí ústřední postavení se Sehanine, kterou mnozí upřednostňují coby méně přísnou bohyni a jejíž kradmé způsoby jsou v souladu s elfí kulturou. Někteří zacházejí až tak daleko, že povyšují Meloru nad Corellona, ale to jsou ti nejdivočejší z elfů. Pro ně je Melora odrazem divočiny, v níž žijí.

Symboly a obřadní roucha

Nejstarším symbolem spojovaným s Corellonem byl srpek měsíce, ikona podobná té, kterou dnes používá kněžstvo Sehanine. Corellovi kněží obraz měsíce před nějakým časem opustili, poté, co došlo k zapuzení temnoty, v čase kdy Corellon vyhnal drowy. Říá se, že umístil Azurovou hvězdu na noční oblohu, aby sloužila jako varování těm drowům, kteří by se chtěli vrátit na povrch. Že bude vždy na pozoru.

Srpek měsíce lze stále nalézt ve starších chrámech, svatých knihách a podobných pracech, ale víc a víc získává na síle symbol zářící hvězdy, zvláště mezi militantními odnožemi víry. Zářící hvězda je často nošena jako spona, přívěšek nebo je vetkána do plášťů, tabardů a rób. Během náboženských ceremonií mají ustanovení kněží jemná roucha v barvách nebesky modré a poseté hvězdami. Stříbrné náhrdelníky s hvězdou jsou běžným šperkem. Potulní kněží a ti, kteří podstupují dobrodružství, dávají svou oddanost najevo nebesky modrými plášti a v imitaci svého patrona nosí kroužkovou zbroj či se ozbrojují dlouhými meči a dlouhými luky.

Zpodobení ukazují Corellona jako androgynní elfí nebo eladrinní bytost, občas muže a jindy jako ženu (věří se, že Corellon na sebe dokáže přijmout oboje pohlaví, ba dokonce i obě zároveň). Většina portrétů a soch zpodobuje Corellona jako muže oděného do bitvy s nádhernou zbrojí, nebesky modrým pláštěm, dlouhým mečem a lukem. Lokny jeho zlatých vlasů rámují perfektní, dokonalé rysy. Corellon může být zobrazen, jak putuje zemí, bojuje s Prvorozenými, Gruumshem nebo Lolth či po boku jiných bohů zvláště důležitých pro vílí lid. Sehanine, jeho nevěsta, často putuje po jeho boku. Jiné mohou ukazovat Seladriny, ty s menší mocí, obývající Arvandor. Není známo žádné existující dílo zpodobující dohromady Corellona, Sehanine a Lolth, byť mnoho starých chrámů je v místech, kde mohla být kdysi vyobrazena Lolth, poničeno.

Předzvěsti a znamení

Jen vzácně smrtelník komunikuje s bohy přímo. Většina božských služebníků spoléhá na zprávy od andělů, exarchů nebo získané skrze věštby prováděné k odhalení boží vůle. Bohové nemluví příliš často se svými duchovními služebníky, ale mohou dát najevo svou vůli skrze předzvěsti a znamení a také tak činí.

Hvězdy a nebeské fenomény jsou důležitými znameními a každý je interpretován jako přímá komunikace od boha. Objevení se modré hvězdy vždy znační Corellonův zájem. Padající hvězda znamená vyjádření Corellonovy podpory. Padající hvězda putující před nebo ze srpku měsíce však jasně znační Corellonovu nelibost.

Drahokamy, diamant, hvězdný safír a hvězdný rubín jsou také důležitými znameními. Jejich objevení znační přízeň štěstěny, zatímco jejich ztráta bezprostřední porážku. Takové kameny jsou často užívány v krystalomantických rituálech – věšteckých rituálech, které užívají jako ohniska drahých kamenů namísto jezírek, zrcadel a tak podobně.

Když je Corellon nespokojený, jeho znamení jsou jasná. Osamělý strom s listy, které neodpovídají ročnímu období nebo zvuk tří prasklých větví krátce po sobě jsou vždycky zlým znamením. Na druhou stranu, Corellon může odhalit svou přízeň velmi osobním způsobem. Zjevení a záchvaty nenadálé, mocné inspirace jsou běžné. Příval fyzické síly může varovat stoupence před skrytým nebezpečím. Rozhodne-li se bůh zasáhnout přímo, může se zjevit jako zářící modrá mlha a rozprostřít se a naplnit místo, předmět nebo osobu.

Hlavní přikázání

Corellon zůstává pro elfí lid důležitý, protože zosobňuje jejich nejvyšší kulturní ideje. Corellon je nestárnoucí zázrak, vždy usilující o fyzickou i spirituální dokonalost. Je vším, čím elfové kdysi byli a v jeho světle vidí elfové cestu vpřed k tomu, čím se mohou stát. Smrtelníci vzhlížejí ke Corellonovi pro inspiraci v uměleckém úsilí, inovacím v magii a dokonalosti ve všem, co dělají. Corellon žádá od svých stoupenců málo, zaměřuje se na tři hlavní oblasti.

Krása

Krása leží všude kolem, v mlhou zahalených horských údolích, ve hvězdách zářících na obloze, v tyčících se stromech a jejich kývajících se větvích. Corellon pečuje o půvab světa a očekává, že jeho stoupenci budou kultivovat krásu všude tam, kam vstoupí. Mnoho nezasvěcených si myslí, že se Corellon zaobírá zejména vnějším vzezřením, ale estetika, které je mistrem, se může projevit jako rafinovaný tanec, dojemný sonet, ladnost válečníka nebo počestnost záměrů. Dokonalost je krásou stejně, jako uspořádání smrtelnických rysů nebo tvar těla.

Ačkoliv stojí Corellon proti drowům a orkům, kteří jsou tradičně považované za zlé, jeho postoj nevyplývá z jejich nemorálnosti, ale z jejich všeobjímající ošklivosti. V drowím chování není žádná krása. Kravé oběti a obcování s démony poskvrňovalo jejich duše tak dlouho, že už na ně nelze pohlédnout. Orkové, kteří jsou krutí, hrubí a vše, jen ne rafinovaní, jsou antitezí Corellonových ctností.

Lze si však představit, že by Corellonovi kněží nejen tolerovali zlo ve svém středu, ale dokonce by jej i oslavovali, pokud by bylo konáno zručně a atraktivně. Podobně dokonce i kněží jsou občas slepí k vlastní marnivosti a nezahlédnou vnitřní krásu navenek ošklivých tvorů – to vždy přispívalo k dlouho přetrvávajícímu nepřátelství mezi elfy a trpaslíky, kteří jsou vnímáni jako tlustí, neohrabaní a neomalení.

Uchování

Elfové byli první z humanoidních ras, a tudíž jsou jejich díla a civilizace jedněmi z nejstarších na světě. Eladrinská města stála dřív, než se lidstvo vynořilo z jeskyní a už tehdy byla stejně svůdná a dech beroucí jako dnes. Vzhledem k jejich věku bylo mnoho děl ztraceno, zmizelo v hrabivých rukách nebo již dávno neobydlených ruinách. Jelikož existuje jen málo záznamů o tom, kdo co vytvořil, je na Corellonových kněžích, aby se vydávali do světa a odkrývali magické relikvie, rituály a další divotvorné předměty kvůli studiu a uchování. Kněží ospravedlňují to, co někteří považují za krádež, jako jednoduše znovuzískání toho, co je právoplatně jejich. Corellon propůjčil magii smrtelníkům a jelikož tito smrtelníci už tady nejsou, aby jeho darů užívaly, bude nejlepší, když se navrátí tam, odkud přišly.

Ačkoliv jsou pověřeni svým bohem, aby získávali magii ve všech jejích formách, Corellonovi kněží si uvědomují, že magické poklady mají své místo a účel; pokud mohou být užity k cestě za vznešeným ideálem, tak nemají problém dovolit někomu jinému, aby takový předmět použil. Elf své společníky stejně pravděpodobně přežije, a získat předmět poté, co jeho majitel zemře, je lepší, než se o něj prát. Postoj Corellonova kléru k magickým pokladům je dalším bodem sváru mezi elfy a trpaslíky. Trpaslíkům jsou tvrzení elfských kněží úplně ukradená. Trpasličí práce je trpasličí práce, a elf, který si cení svého života, dá od trpasličích relikvií pracky pryč.

Bdělost

Corellon stále želí Lolth a událostí, které rozdělily jeho děti. Chápe, že může-li být jedinec odkloněn od jeho učení, jsou všichni zkorumpovatelní. Corellon přikazuje svým služebníkům, aby se měli na pozoru před vykázanou temnotou. Jednoho dne se drowové navrátí z Temných říší a až se tak stane, nastalá válka nastolí nové éru žalu a strádání. Corellon varuje svoje následovníky, aby oddali svá těla i mysli kráse ne z marnivosti, ale ve snaze zabránit otravě skrze našeptávání Lolth.

Drowí hrozba je natolik vážná, že určité frakce Corellonovy víry přijaly vojenský charakter hraničící s křižáckými rytířskými řády. Tito svatí válečníci, povětšinou mstitelé a paladini, zasvětili svůj život boji s Lolth a jejími služebníky. Jejich výpady do Temných říší vždy představují extrémní riziko. Ti, kteří podniknou nájezd a oblehnou enklávy a pevnůstky na hranicích drowích království se často vracejí zmrzačení a zjizvení, pokud se tedy vůbec vrátí, a zohyzdění je těžkým břemenem, které musí Corellonův stoupenec nést. Tito křižáci také zabíjejí pavouky a démony a bojují s beztvarými děsy, které se vynořují z hlubin.

Život elfího kněze

Corellonovi může sloužit kdokoliv, ale na elfí (elfí a eladrinské) kněží jsou kladena zvláštní očekávání. Ta se váží k dodržování přikázání tohoto boha, ale kladou větší důraz na ochranu jeho lidu. Jste-li elfí kněz, očekává se od vás:

· Ochrana elfů a jejich majetku. Elfí plémě je vaše prvořadá starost.

· Vyhledávejte a odkrývejte ztracené elfí relikvie, neboť jiným rasám nelze ohledně jejich bezpečnosti věřit.

· Buďte vždy bdělí vůči působení Pavoučí královny. Její lži a proradnost propagují ošklivost a rozklad.

· Veďte věčnou válku proti zapuzené temnotě. Drowové jsou vaši největší nepřátelé.

· Nenechte naživu jediného orka.

Svatá místa

Ve větších městech lze Corellonova svatá místa nalézt ve většině společných chrámů, kde jeho ikona stojí na oltáři nejblíže Erathis a Ioun. Toto uspořádání se může zdát zvláštní, protože má Corellon s těmito božství jen málo vztahů. Faktem ale je, že většina lidí vnímá Corellona jako boha pokroku se zájem v civilizaci, kultuře a prosperitě. Pohraniční společenství mají odlišné vidění Corellona a spojují jej s Avandrou, Melorou a samozřejmě Sehanine. Venkované rozumí tomu, že Corellon představuje krásu a údiv spojné s přírodním světem a také že je poslem jara a katem zimy.

Jen vzácné jsou chrámy zasvěcené toliko Corellonovi. I ve Vílí divočině, kde má podstatně větší vliv sdílí čestné místo s ostatními ze Seladrine: Sehanine, Fenmaril, Mestarine, Shevarashem z Černolučí, Erevanem Ileserem a Hanali Celanil, mezi jinými. V eladrinských městech jsou jeho chrámy ohromnými alabastrovými katedrálami s minarety, které se téměř dotýkají hvězd.

Ve středním světě uctívají kněží Corellona v mnoha v divočině rozesetých svatyních zbudovaných v jeho jméně. Tato místa se téměř vždy nacházejí v oblastech přírodní krásy, uprostřed formace skal, ozdobené bujícími rostlinami, stromy a popínavými liánami. Tato místa nabízejí dokonalý pohled na noční oblohu a tak se jedná o hromady kamení, mělké jeskyně, strmá horská úbočí nebo vodopády.

Mlžný ostrov

Corellonovo vítězství nad Gruumshem nijak nezmírnilo jejich vzájemnou nenávist, ve skutečnosti ji spíš zintenzivnilo. Nedlouho poté, co se Gruumsh stáhl, se dohodl s koboldím ďasem jménem Kurtulmak, který dlouho sloužil Tiamat jako polobůh. Ten zlovolný ničema odhalil Gruumshovi, jak nejlépe zaútočit na Corellona a ukázal mu cestu na Mlžný ostrov, místo zasvěcené Corellonově víře. Právě tady Corellonovy slzy (či krev) poprvé dopadly na Svět, a je považováno za rodné místo elfí rasy. Společně, Gruumsh a Kurtulmak ukradli ostrov a ukryli jej na místě, které nikdo nikdy nenajde, místo tak tajné, že dokonce ani Corellonův ostrý elfí zrak jej nedokáže najít.

Tento mrzký akt jen přiživil elfí nenávist k orkům. Nedlouho poté mstiví elfové založili řád, zasvěcený hledání Mlžné ostrova. Staletí strávená neúspěšným hledání nijak neoslabila jejich naději na objevení tohoto svatého místa. Přidat se k hledačům je považováno za obrovskou čest a je umožněno jen těm nejstatečnějším a nejoddanějším z Corellonových věrných.

Napsal Alnag 06.11.2011
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 1 příspěvek.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.1264340877533 secREMOTE_IP: 34.236.152.203