Hraní v SF: Rychleji než světlo

Hyperpohon

Hyperprostor je popsán jako prostor koexistující s tím naším - vlastně jde o jakýsi "sousední rozměr", který si lze představit jako patro nad vámi - nejste v něm, ale přiléhá k tomu vašemu a můžete do něj projít schodištěm a zase se vrátit.
Podstatné je že v hyperprostoru platí jiné fyzikální zákony - hlavně jiná omezení rychlosti, než je "c" (v jedné sarkastické povídce od Martina bylo konstatováno, že je bohužel nižší, tudíž je hyperpohon naprosto k ničemu).
Do hyperprostoru lze vstoupit pomocí hypermotorů, které vás do něj nějak přemístí. V hyperprostoru obvykle není žádná hmota a nic dalšího, je to prostě jen věc, kterou dal vesmír příběhovým hrdinům k tomu, aby mohli lítat fakt rychle.
Konkrétní vlastnosti hyperprostoru jsou závislé na tom, podle kterého seriálu si jej stylizujete (případně jak si jej sami nadefinujete).

StarGate

Ve SG se do hyperprostoru vstupuje pomocí tzv. hyperprostorového okna - trhliny mezi naším prostorem a hyperprostorem (pro zajímavost - v naší galaxii je hyperprostor modrý, v galaxii Pegasus (StarGate Atlantis) je zelený). Pro setrvání v hyperprostoru je potřeba vydávat energii, jinak z něj vypadnete zpátky. Z určitých částí seriálu se dá odvodit, že hyperprostor je pro lodě které do něj vstoupily nezávisle na sobě rozdílný, nicméně pro lodě které do něj vstoupily v podobném časoprostoru se jedná o prostor blízký (v němž se lze pronásledovat) nebo dokonce společný (v jednom díle Thor vstoupí do hyperprostoru nezávisle na replikátorech a normálně to tam do sebe kosej). Minimálně lze zcela určitě za pomoci jednoho okna přemístit do hyperprostoru více lodí (nebo třeba asteroid), pro které pak zcela určitě společný je.
Ve SG používají všechny rasy stejný fyzikální princip hyperpohonu, nicméně jednotlivé technologie se od sebe liší (více přiblížené jsou: goa´uldské (relativně pomalé), asgardské (dost rychlé a stabilní) využívané i lidmi (narozdíl od lidí asgardé používají navíc technologii deformace hyperprostoru, která je urychluje ještě víc), lantianské (nejpokročilejší - stabilní, velmi rychlé, schopné letět skrz hypeprostor i s celým městem, energeticky náročné (lantiané měli energie že nevěděli co s ní, pro lidi když nemají lantianské baterky to je ale dost problém)) a wraithské (jejich lodě mají biologický základ, hyperpohon je slabou stránkou wraithů - je pomalý (wraithé nemají silné zdroje energie jako asgardé a lantiané) a lodě musí v určitých intervalech dělat pauzy, aby se zregenerovaly z hyperprostorové radiace)
Problémy: SG hyperpohon má kapku problémy v silném gravitačním poli. V jednom díle kde vyhodili do povětří hvězdu nadopoval onen výbuch hyperprostorové okno tak moc, že se octli někde úplně v tahu.
Detekce: Je technologicky náročnější než samotné využívání hyperprostoru, protože na začátku seriálu lodě v hyperprostoru detekovat nešlo, a pak se to najednou naučili :) . Na Atlantis (město postavené technicky nejvyspělejší civilizací vesmíru) jsou umístěny senzory schopné detekovat hyperprostor na vzdálenosti několika dnů letu.
Boj: Zdá se, že bojovat v hyperprostoru je dost obtížné, většinou si lodě dávaj po tlamě až potom co z něj vystoupí, i když v pár dílech předvedli výjimku. Zdá se že minimálně pro lodě které jsou v hyperprostoru velmi blízko sobě platí obdobná pravidla jako pro lodě ve standardním prostrou (až na to že tam prý nefungují štíty, minimálně asgardské. By mě zajímalo jak to je teda s tou radiací, kvůli které musí wraithé dělat pauzy, možná že není přirozená ale generují ji jejich motory).
Komunikace:se v SG řeší pomocí jakéhosi subprostoru (dále neřešeno) a je real-time (prakticky bez ohledu na vzdálenost). Opět se jedná o odlišnou a technologicky nejspíše pokročilejší záležitost, která ale nestojí moc energie (většinu subprostorových vysílaček lze strčit do kapsy). Mám dojem že komunikace v hyperprostoru je nějak dost složitá (goa´uldé jí nezvládali, asgardé ano).

Kromě hyperpohonu byl ve StarGate představen i druhý způsob FTL cestování, a to umělé červí díry. Jediná civilizace která je dovedla k mistrovství byli lantiané, těch pár ostatních co je také umělo stavět (asgardé, noxové) víceméně jen kopírovaly jejich postup.
Nejznámější demonstrace červí díry v SG je samotný základ seriálu - Hvězdné brány. Jedná se o kruhová zařízení která lantiané roznesli po celém vesmíru a která jsou pospojována subprostorovou sítí. Na jedné bráně zadáte adresu jiné brány a ty se spolu propojí. Brána samotná vytváří "děsnej technoblábol" který vypadá jako vodní hladina, průchodem skrz tuto plochu vás brána dezintegruje, zapíše si vás do makra a pak vás pošle skrz červí díru druhé bráně, která vás pomocí toho samého technoblábolu zase zintegruje a vyhodí vás ven se stejnou kinetickou energií s jakou jste vstoupili do předchozí brány.
Brána je zároveň natolik pokročilá, že a) odesílá objekty až jako celek, potom co do ní vstoupí. Do té doby lze i vylézt a tak, b)rozpoznává jestli je zájem do ní vstoupit (pokud ne, tak se sama vypne dřív), c) aby nedocházelo k paradoxům tak je spojení pro hmotu jen jednosměrné, energie může jít oběma směry (velmi vtipně zde platí výjimka - energie s výjimkou výstřelů z energetických zbraní, lantiané měli asi smysl pro humor a složité programy)
Brány jsou ovládány pomocí "DHD" - ovládacích panelů se znaky pro zadání adresy. Součástí DHD je i energetický zdroj, který bránu napájí (nikde v seriálu nikoho nenapadlo ho vypreparovat a použít jinak). Použití brány nicméně není až tak velká energetická pálka - lidé to od začátku zvládají s běžnými zdroji (i když si v jednom díle stěžují že platí děsivé účty za elektřinu (: ).
Problémy:

• Hromada. Co se scénáristům hodilo: Pokud do brány moc střílíte energetickými zbraněmi, přetíží se a červí díra se přesměruje na nejbližší jinou výchozí bránu (minimálně když to vytvoří dobrou zápletku nebo rozuzlení dílu). Pokud je na spojnici bran hvězda nebo hvězdná erupce, tak se červí díra změní ve stroj času (ehm - funguje v každém díle kapku jinak - někdy vyjdete z té samé brány (aby se příběh děl v minulosti Země), někdy z druhé brány... a tak). Pokud se omylem spojíte s branou která vede k černé díře, tak jste kapku dost v hajzlu - červí díra je dopovaná energií z druhé strany, takže se nezavře, nicméně skrz bránu prochází slušná časová diletace (aniž by procházela enormní gravitace - ehm). A další, samozřejmě.
• Červí díru je možné udržovat jen 38 minut a pár vteřin, pak se samovolně zhroutí.
• Musíte si někde sehnat adresy bran. Minimálně dokud se vám nepodaří seznámit se s lantianskými technologiemi natolik, abyste mohli udělat rozhraní mezi počítači nejvyspělejší rasy vesmíru a našimi laptopy (ehm), abyste si stáhli plány celé sítě. Problém je, když někam vejdete a zapomenete si zjistit zpáteční adresu (což očividně není tak moc problém, stačí trocha praxe. Nejspíš potom objevili způsob, jak dopočítat zpáteční adresu z výchozí).

Detekce: Máte ohromnej kruh z mimozemského supravodivého materiálu se spoustou symbolů a tak. Zkuste si ho přehlídnout.
Příchozí červí díra se logicky musí projevit tak že se rozsvítí všechny zámky a pak se prostě naráz vytvoří. V pár dílech to tak i bylo. Obvykle na to ale scénáristi dlabali a i příchozí červí díra se projevovala postupným zapadáním zámků (což je blbost, protože by to znamenalo že buď a) se při zadání adresy rozsvítí desetina bran ve vesmíru - a pak najednou zase zhasnou když adresa nebude dál zadávána k nim, nebo b) má brána možnost nahlížet do budoucnosti a ví že volání bude směřovat k ní).
Boj: Při průchodu branou jste dezintegrovaní. Skrz bránu lze střílet (pouze jednosměrně). Pokud těsně nad hladinou brány vytvoříte štít (z nějakého supermateriálu jako na Zemi Iris, nebo energetický jako lantiané na Atlantis) tak můžete zabránit znovuintegraci příchozích věcí - vše co projde se prostě zničí na elementární úrovni. Jistými hračkami lze bránu využít i k útoku - Anubis měl lantianský přístroj který dopoval bránu energií tak dlouho, až se přetížila a vyletěla do vzduchu (spolu s třetinou planety). Lidé použili nějaké divné makro k tomu, aby z jedné brány vytočily všechny brány v galaxii a poslali skrz ní do celé galaxie výboj z takové hodně pokročilé hračky (neptejte se mě kde se ta energie tak rozmnožila, aby ten výboj vyšel ze všech bran stejně silný jako byl původně).
Komunikace: Otevřete bránu a komunikujete konvenčními prostředky.

V posledním dílu StarGate Atlantis se ukáže že si lantiané hráli ještě víc - vymysleli pohon pro lodě (a mimo jiné i jejich létající město) při kterém loď (město) vytvoří červí díru z místa kde se nachází do libovolného jiného místa ve vesmíru a prakticky okamžitě se tam přemístí. Stojí to tunu energie (jsou k tomu potřeba tři nejsilnější umělé zdroje energie ve vesmíru (lantianské - velké tak že se dají přenést v kufříku, hezky svítěj)) a pokud zkazíte sakra složité výpočty, tak vás to namístě vaporizuje, takže bez počítačů s extrémním výkonem (když máte k dispozici tenhle pohon, tak se někde okolo válí určitě i lantianský server) bych to moc nedoporučoval.

Star Wars

Hyperpohon je ve SW velice user friendly věcička - rychlá, příjemná a běžná, lze jej hodit do stihačů, osobních lodí stejně jako do star destroyerů, celou galaxii s ním lze přeletět za maximálně několik dnů, i ten nejpomalejší jí dá za týden nebo dva, nemá tendence se rozbíjet ani vybuchovat a tak. Je závislá především na poměru velikost/energie s tím že to jde spíš ve prospěch velkých lodí (i když Millenium Falcon patřil ke střední třídě a byl jednou z nejrychlejších lodí - na druhou stranu Han Solo ten pohon kapku naboostil (hromadou technoblábolů z černého trhu).
Narozdíl od jiných sérií (SG, ST...) má SW docela promakaný background, takže pokud toužíte po hromadě technoblábolů, které vysvětlí celý princip podrobně, tak si poslužte.
Problémy:

• Chce to trochu navigace, protože hvězdy a podobné objekty tvoří v hyperprostoru gravitační stíny do kterých není moc funny vrazit
• Hyperpohon se vůbec moc nekamarádí s gravitací - před vstupem do něj je docela dobrý nápad opustit gravitační pole planety a tak. Z tohoto důvodu je prakticky nemožné proletět přímo středem galaxie, ve kterém je příliš velká koncentrace hvězd
• Kromě místa s gravitací se nedoporučuje vstupovat do hyperprostoru z místa, kde je silný výboj energie (třeba těsně od vybuchujícího stardestroyeru), protože vás to pak hodí někam daleko, kam jste nejspíš nechtěli, s tím, že vám to ten hyperpohon nejspíš trochu uškvaří.

Detekce: Pokud vím tak je možné detekovat příchozí lodě, nicméně pokud utíkáte a skočíte do hyperprostoru, tak jste úspěšně zdrhli. Pokud teda nemáte loď otagovanou subprostorovým vysílačem, který umožňuje vás pronásledovat.
Boj: V hyperprostoru ne-e.
Komunikace: FTL komunikaci zajišťují ve SW satelity které vysílají skrz hyperprostor. V některých obdobích existují v některých částech galaxie rozsáhlé satelitní sítě které vám umožní real-time přenos kamkoliv v dosahu sítě, v jiných obdobích (nebo když nejste v dosahu sítě) se musíte spokojit s vlastním vysílačem s omezenějším dosahem.

Star trek

Jak už bylo uvedeno, ve ST je FTL pohon taková polívka na způsob "co jsme doma v lednici našli" (co se scénáristům zrovna hodilo).
Warp je v podstatě něco jako mix prostorové deformace a trochu warpu z minulé stránky s hromadou přidaných technoblábolů a kapkou hyperprostoru (před sebou to pomocí subprostoru roluje normální prostor a za sebou ho to zas rozrolovává, až na to že okolo není žádný horizont událostí, takže do sebe můžou pálit fotonovými torpédy, která mají oficiálně rychlost 0,99 "c" - ehm) až na to, že to do sebe v pár dílech šijou i phaserama. Dokonce se upřímně nedoporučuje napálit to do hvězdy, takže vzhledem k mikroasteroidům jsou štíty asi dost potřeba.
Borgové využívají takzvaný transwarp, což je "technoblábol technoblábol technoblábol" něco jako hyperprostorová verse warpu, umožňující letět n-krát rychleji. Kromě toho mají ještě vystavěnou síť tachyonových "technoblábol technoblábol technoblábol" víceméně dálnic, plus mínus uměle vystavěných černých děr mezi klíčovými místy galaxie.
Kromě toho se ve vesmíru nachází přirozené červí díry které se nehroutí sami od sebe a dá se jimi lítat a tak (a staví se u nich stanice - např. Deep space nine).
Problémy: Tak porůznu. Nejznámější je nejspíš přetížení warp jádra (má tendenci vybuchovat - aby ne když to Picard a Kirk pořád pálej na nějakých 120% výkonu) nebo ztráta beriliové koule.
Komunikace: Ke komunikaci se využívá nějaká verse subprostoru "neskutečnej technoblábol který má ospravedlnit že:" ve které se informace pohybuje 0,99 maximální warp rychlosti, takže do cílové destinace letí třeba týden, nicméně v okamžiku kdy tam dorazí probíhá další komunikace real-time. (protože trekies mají pořád tendenci svůj seriál obhajovat a všechno furt nějak vysvětlovat místo toho aby přijali, že to je prostě jen seriál, tak budu držet tradici - třeba to je tím že skrz warp vyšlou spárovanou částici (viz. předchozí strana) a pak komunikují spárovanými částicemi. Proč se musí spojovat pokaždé znovu si už vymyslete sami (; )

Battlestar Galactica - Skoky

V BSG se samotná technologie moc neřeší. Lodě jsou schopné takzvaných skoků - v jednu chvíli jsou na jednom místě, pak blik a jsou na druhém. Teoreticky takhle mohou skočit kamkoliv se jim zlíbí (vzdálenost nehraje roli), prakticky je problém v tom, že čím dále skáčete, tím méně přesná je navigace - a když skončíte někde, kde nevíte kde jste, tak jste skoro stejně nahraný, jako kdybyste skočili přímo do hvězdy (navigace je očividně otázkou znalostí, a ne nějakým konstantním parametrem, protože cyloni dokáží oproti lidem provést přesnější výpočty a skočit dál).
Lidé mají k dispozici FTL motory které je možné namontovat do raptorů - takových malých lodí/bombardérů, používaných pro výsadky nebo pro útoky těžkými raketami. Cyloni mají FTL motory které dokáží narvat i do stihačů.
Problémy:FTL motory vyžadují jakýsi prvek který se trochu problematicky těží (tuším že dokonce z hvězd)
Detekce: Nemožná. Pronásledování jako také nemožné, ale cyloni v byli v několika dílech schopni lidi trackovat - buď pomocí špionáže, nebo pomocí nějakých štěnic.
Boj: Probíhá v konvenčních podmínkách. Galactica dělá občas hezký manévr, kdy kryje ústup ostatních lodí a čeká do poslední chvíle a pak skočí pryč těsně předtím, než do ní narazí první várka raket.
Komunikace: FTL komunikace se v BSG nekoná.

Andromeda - vířivý proud

Je to svým způsobem něco jako hyperprostor, ale je zpracovaný tak odlišně, že ho k hyperpohonům nemá moc smysl řadit.
Teorie je taková, že ve vesmíru existuje jakýsi "podprahový" rozměr, který má vlastnosti takového divokého mořského proudu. Nenachází se sice úplně všude, ale většinou bývá poruce. Vstup do vířivého proudu probíhá podobně, jako vstup do hyperprostorového okna ve StarGate (otevře se okno, ale narozdíl od SG do něj loď neskočí, ale vyletí z něj taková jakoby chapadla a loď vcucnou). Vířivý proud má podobu (minimálně je na obrazovce vizualizován) jako prostor naplněný takovými vlákny která vytváří skoro tunel, kterým loď letí (nejspíš jde o nějaké silové proudy v něm a tak).
Let vířivým proudem je takový dost adrenalinový - loď sem tam narazí do některého toho vlákna a hezky to s ní praští a podobně. FTL drive vířivého proudu je možné nainstalovat i na lodě střední velikosti (žádné stihače).
Za poznámku stojí, že v jednom díle jedna velmi vyspělá rasa protáhne vířivým proudem celou planetu. A taky tam je světoloď (pospojované planety kolem hvězdy), která se taky nejspíš pohybuje FTL, ale ne moc rychle, jinak by se jí všichni tak nebáli (je záporácká a je tam taky nějaký "démon z propasti". Scénáristi si asi jednou trochu šlehli a pak se z toho už blbě couvalo...)
Problémy:

• Let vířivým proudem vyžaduje lidského pilota, protože je proměnlivý a k navigaci je potřeba využívat intuice lidského mozku. Jedna AI to obešla tím, že prostě vypreparovala z lidí mozky a napojila se na ně, druhá poměrně pokročilá AI loď se potřebovala dostat pryč i bez navigátora, výsledkem čehož byl poměrně dlouhý neřízený náhodný let vesmírem z místa na místo s tím, že ta loď skončila docela rozsekaná. (oficiálně má AI šanci 50% na zvolení správného směru, oproti lidským 99%, i tak se ale schopnosti pilotů značně liší. Beka byla prohlášená za výbornou pilotku, ale v jednom díle si šlehla nějakou drogu na pozornost, protože potřebovala doletět někam daleko kam se hrozně blbě trefovalo, takže asi ani ta navigace není vždycky tak easy)
• FTL drive vířivého proudu je (podobně jako warpové jádro) poměrně křehká hračička. Dilen si v jednom díle posteskne: "Vířivý pohon je ze všech představitelných možností asi nejvíce se rozbíjející způsob cestování nadsvětelnou rychlostí, ale bohužel je také jediným možným způsobem cestování nadsvětelnou rychlostí"

Detekce: Ve chvíli kdy k vám z vířivého proudu vystoupí loď, tak si jí všimnete ;) . Loď je ve vířivém proudu možné pronásledovat, trochu v tom hrají roli motory, ale poměrně podstatným aspektem jsou schopnosti pilota. Ze seriálu se nicméně nezdá, že by nějak zvlášť možné potkat ve vířivém proudu nějakou jinou loď náhodou.
Boj: Ve vířivém proudu se nijak zvlášť nebojuje, pokud jsem si všiml (vzhledem k tomu že rakety jsou navigovány automaticky a ve vířivém proudu automatická navigace moc nefunguje to je vcelku logické), ale teoreticky nevím o tom. že by něco bránilo použití věcí jako railguny, EM paprskové zbraně (u obojího je možná dost problém vzdálenost) nebo raketa naváděná dálkově (otázka jestli tam lze navádět něco dálkově, případně jak dobře lze pilotovat něco na dálku)
Komunikace: Vířivý proud neposkytuje FTL komunikaci.