Jak se při hře držet vytvořeného charakteru, ver. 2

Existují samozřejmě i další, méně "abstraktní" metody. Přestáváte-li si být jisti svou postavou, sepište o ní něco - může to být třeba povídka, kde se vyskytne v nějaké situaci, u které si nejste jistí, a tu pak dolaďujte, dokud nebude jednání postavy odpovídat vaší představě. Nebo můžete sepsat její životopis, který můžete i stylizovat - např. ve špionážní hře je možné sepsat jej jako "složku" vaší postavy u případné fiktivní nepřátelské rozvědky. Více informací o postavě vám dá více záchytných bodů k jejímu hraní. Všechny tyto postupy je možné udělat už před hrou a velmi se to vyplatí - mimo jiné tím GM dodáte více informací o své postavě, takže bude schopný vám hru lépe "ušít na míru"Častým problémem je, že se hráči občas vrací při hraní postav ke svým oblíbeným charakterům nebo rysům, i když ty jsou od jejich současných postav nahony vzdálené. Problém takového hráče nemusí spočívat v tom, že by nedokázal postavu pořádně odehrát, ale může spočívat třeba v tom, že má o postavě sám rozporuplnou představu, nebo třeba v tom, že postavu samotnou špatně uchopil.Setkal jsem se s hráčem, který chtěl hrát mistra bojových umění. V zásadě žádný problém... dokud se nepřišlo na to, že se pořádně neví, jakého mistra to hraje. Jeho postava oscilovala mezi zákeřným ninjou, hrdým až ješitným Pai-Meiem z Kill Bill, moudrým starcem Budhismu a pyšným samurajem. Popravdě to působilo docela rušivě... při rozhovoru s hráčem vyšlo najevo, že ani on sám si není postavou jistý (stále mohlo jít "jen" o velmi složitý a ostatními nepochopený charakter, takže bylo lepší se raději zeptat). Vše se zlepšilo potom, co se onomu hráči na jedné schůzce mimo hru vysvětlilo, kdo byli mistři bojových umění, co byli zač, jak se na ně pohlíželo, jakým způsobem byla bojová umění svázána s filosofií a kodexy cti a úcty. V zásadě každá z poloh jeho hry odpovídala "mistru" bojových umění, o tom žádná, ale prostě... dohromady opravdu neladily. Když hráč pochopil souvislosti, tak si vybral jednu z cest a dále už byla jeho hra výborná.
Toto je mimochodem jeden z důvodů, proč SEB tvrdí, že by hráči nikdy neměli hrát něco, o čem nemají představu, pokud o tom ostatní hráči představu mají. Je ok hrát machra přes počítače, když neumíte pomalu ani zapnout google, dokud vám u hry nesedí ajťák. Potom už musíte být opravdu dobří, abyste své počítačové kousky zahráli tak, aby jej to nerušilo (není to nemožné, už jsem to párkrát viděl, ale není to moc snadné...)Prvním krokem, který by se měl tedy podle mě udělat, pokud tato situace nastane, je, že by si měl Vypravěč s hráčem promluvit o jeho postavě. Ne mu říkat, že to hraje špatně - naopak, mám zkušenost, že je lepší vzít vinu na sebe a říct, že se hráči omlouvám, ale že když mi popisoval svou postavu, tak jsem jej nejspíše špatně pochopil, a zda by mi ji mohl popsat ještě jedou. Při té příležitosti se vyptám na všechno, co se mi ve hře nezdálo, a o čem si myslím, že by mohlo dělat problémy později (mimochodem, také se může stát, že to hráč opravdu hraje dobře a vy jste to jen opravdu špatně pochopili! Je to jeho postava, ne vaše, takže si rozhodně není dobré brát záruku na pravdu). Tento první krok může sám o sobě pomoci, někdy i dostatečně - hráč i Vypravěč si vzájemně i sami sobě ujasní, co je postava zač, jak by se měla chovat a jak ji případně lépe uchopit a pojmout.
Pokud se stane, že podobný problém pocítí hráč sám jako první, tak by si o tom měl s Vypravěčem promluvit a společně by měli najít nějaké vhodné řešení, případně by si měl sehnat či vytvořit další informace o své postavě, které mu ji pomohou lépe definovat.