sirien píše:
Jejich mysl taky neselhává a navíc k tomu se nemusí vyrovnávat s představou vlastní blížící se smrti, což je naprosto vyřazuje z nějakých šablon "stárnutí",

to je trochu moc generalizace. nepřijde mi, že je pro tohle tvrzení nějaká jasná univerzální podpora.

+ zkuste přelouskat Věc Makropulos. Tam se jeden z našich spisovatelů pokusil udělat svůj vhled do světa "nestárnoucích".

Ono to bude jiné u elfů, jiné u toho Highlandera, jiné u Wolverina, jiné u těch upírů.
Nejsem si vůbec jistý, že bych dokázal zahrát kteréhokoli dlouhověkého tak, jak by se líbilo druhým, ale myslím, že bych ho dokázal zahrát tak, jak by to mně přišlo adekvátní.

Ad ty zkušenosti ... ano, to je jeden model. Taky pak může být dlouhověký, který má svou "mozkovou kapacitu" nerozšiřitelnou, a tak o některé staré vědomosti a znalosti přichází. Hledá nástroje, jak efektivně "uložit" na věky to co potřebuje, a jak se zbavit toho každodenního balastu, který mu k ničemu není ... nebo aspoň zdánlivě. Námětů na román je kolem toho spousta

LokiB píše:
to je trochu moc generalizace. nepřijde mi, že je pro tohle tvrzení nějaká jasná univerzální podpora.
No, tak třeba celý ten Eriksonův výzkum co je braný za základní výchozí bod pro celou oblast a pak všechny ty navazující výzkumy. V češtině poměrně čtivě převyprávěný Říčanem (tuším že "Cesta životem", bez ohledu na "populární" název bráno na katedrách psychologie za zcela legitimní odbornou literaturu; teda, uznávám, standardy našich škol nejsou nic úžasného, ale tak jako.)

Ono tomuhle tématu se věnovalo docela dost prostoru a ty obecné vzory jsou docela dobře popsané.

LokiB píše:
+ zkuste přelouskat Věc Makropulos.
Škvár. Nejhorší věc, co sem od Čapka četl a upřímně ohromné zklamání. Uznávám, dostal sem se k tomu relativně pozdě a bral sem to do ruky s poměrně vysokými očekáváními, což mé zklamání dost prohloubilo, ale i tak.

Ta věc (dá se psát knížka, když to je přepis divadelní hry?) navíc rozhodně není o nesmrtelnosti a nesmrtelných a jejich perspektivě, ta knížka je naopak o smrtelnosti a umírání a o usmiřování se s vlastní konečností.

A narovinu, na posledních stránkách, když tam postavy obhajují svá rozhodnutí, sem si už rval vlasy hrůzou, protože to co tam Čapek dokázal vepsat za bláboly je neuvěřitelný - každý jedna postava tam svoje rozhodnutí obhajuje argumenty, které rozporují Čapkovy vlastní pravidla "férových figur argumentačních" nebo jak je ten jeho soupis nadepsanej.

LokiB píše:
Taky pak může být dlouhověký, který má svou "mozkovou kapacitu" nerozšiřitelnou, a tak o některé staré vědomosti a znalosti přichází. Hledá nástroje, jak efektivně "uložit" na věky to co potřebuje, a jak se zbavit toho každodenního balastu, který mu k ničemu není ... nebo aspoň zdánlivě. Námětů na román je kolem toho spousta
zaregistroval si, jak jsem zmínil ten dvoudíl Doctor Who: Girl who died / Girl who lived?

(tu "girl" tam hraje Arya Stark, pokud by to někoho nalákalo...)

sirien: tvůj vkus a zdroj inspirace ti rozhodně neberu ... :) taky mám svůj
já na celé té diskusi nerozumím tomu, proč když budu ve své hře, nebo pro svou postavu použít koncept "nesmrtelný", tak bych se měl ohlížet na produkty někoho jiného, ať už z oblasti RPG, fantasy, filmů, her či čehokoli jiného.
Všechny ty citované zdroje jsou mi srdečně ukradené ;)
co se Říčana týče ... resp. jeho zdroje, to je spíš naopak, ne? On si vzal některé věci z psychologie a podle toho sesmolil knížku, která se tváří tak nějak odborně.

BTW: jesti se ti nelíbí Věc Makropulos, to musíš z R.U.R. dost šílet :D

LokiB píše:
proč když budu ve své hře, nebo pro svou postavu použít koncept "nesmrtelný", tak bych se měl ohlížet na produkty někoho jiného, ať už z oblasti RPG, fantasy, filmů, her či čehokoli jiného.
Já Ti nic nenutim, jen sem chtěl ukázat na nějaké zajímavé zdroje plus jsem to tu zmínil, protože zrovna v těhle dílech Doktora je zpracované přesně to, cos popsal.

LokiB píše:
BTW: jesti se ti nelíbí Věc Makropulos, to musíš z R.U.R. dost šílet :D
Psal sem, že Věc Makropulos považuju za dno všeho, co sem od Čapka četl a myslel sem to tak. Ty ostatní (RUR, Mloci...) jsou - no, zcela upřímně, pro mě to už je hrozně přežité obsahem i formou, takže abych si to užil, tak sem si musel pořád připomínat, že čtu něco z "počátku času" co bylo "před tím vším ostatním" a poměrně mě to rušilo, takže subjektivně to pro mě nějaké úžasné čtení nebylo, ale obecně to jsou dobré věci.

Závěr R.U.R je samozřejmě takový... divadelní, řekněme, i když jde dost polemizovat o tom, jestli to je happy end nebo melancholicky pozitivní moment v závěru hroutící se apokalypsy. Navíc když sem to čet podruhý po nevim jaký době, došel sem k závěru, že to neni ani tak příběh o robotech, jako spíš o otrocích - ostatně podobně, jako Mloci - fakticky to neni sci-fi ve smyslu žánru který prozkoumává nějaké možnosti a alternativy, jsou to spíš filozofické a společensky kritické příběhy co používají scífkové paralely, aby se vyhly přímé realitě - ale to je už dost jiné téma.

LokiB píše:
co se Říčana týče ... resp. jeho zdroje, to je spíš naopak, ne? On si vzal některé věci z psychologie a podle toho sesmolil knížku, která se tváří tak nějak odborně.
Prof. PhDr. Pavel Říčan, CSc., praktikující klinický psycholog, mnoho let aktivní v oboru psychologie v rámci Akademie Věd ČR, jeden z významných funkcuionářů porevoluční psychologické společnosti, autor několika učebnic psychologie a studijních skript, včetně té knížky, kterou "sesmolil" a která obsahuje všeobecně uznávanou teorii prolnutou s jeho zkušeností z klinické praxe?

Nope.

Žije se jinak, přemýšlí se jinak. Lidi řeší zcela jiné životní situace, otázky a problémy.

Když do svých 20 let vidíš 100 filmů, kde ti na různé úrovni kvality předkládají příběhy lidí a pokraji sil, na pokraji příčetnosti (či obojí za hranou), kde umírají desetitísce postav, činí životní rozhodnutí co 5 minut.... tak se těžko vžiješ do situace, kdy na Věc Makropulos do divadla jde někdo, kdo měl tak maximálně šanci číst Šimáčkův Čtyřlístek a Lidovou politiku ...
Že to téma bylo v mnohém pro většinu lidí nové (i když třeba ne úplně původní) ... a že se nad tím dá i přemýšlet, ne to jen vidět/přečíst.
Jistě, textová forma divadelní hry každého neosloví, chybějí tam ty emoce, co se odehrávají na jevišti. Takové Podivné odpoledne dr.Zvonka Burkeho v knížce asi taky neoslní.

Já jsem četl Válku s Mloky, když mi bylo asi 14, takže cca rok 1988 ... ve srovnání s knihami jako Tajemný hrad Svojanov, Záhada Mloků to bylo stále jak z jiné planety :) Pro mě skutečně vysoká literatura. Jistě, dobové aspekty jsou tam zřetelné ... ale sílu to v sobě má, jazyk, kterým je to psáno, je úžasný. Což zas dneska málokdo ocení, když slyším a vidím, jak se mluví a píše.
Ne, že bych by HCl staromilec, ale třeba úpadek češtiny mezi lidmi, schopnosti vyjadřování a zhrubnutí mě mrzí.

Aniž bych chtěl kteroukoli stranu hanět, tak Riddick je věc pro zábavu, bez přesahu, Věc Makropulos k zamyšlení. A je jedno, jestli někomu jedno je lepší nebo horší.

Co se týká Hrdinů v kolotoči událostí... pro mě je to prostě celé o vnitřním prožívání a případně debatě mezi hráči a GM.
Klidně se dá jako RPG hrát i ta Věc Makropulos, stejně dobře jako Riddick (ok, proti Riddickovi jsem trochu zaujatý :))
V obo upřípadech budeš navenek reprezentovat motivy postavy, činit rozhodnutí a nést důsledky po vyhodnocení.
Stavět to, že jedno z toho by byla cool zábava a druhé nesnesitelná věc, je imho o nepochopení vlastně skoro všeho ;)

LokiB: hezké, jenže když si to srovnáš s jinou literaturou, tak je to sračka největšího kalibru. 1948 nikdy pořádně nezestárne, Válka mloky je svou malostí a naivitou spíše k smíchu. Čekal sem, že to bude bomba. Místo toho sem dostal něco, co se stylem Povídky z jedné a druhé kapsy snažilo vyprávět něco stylu Asimova Nadace. Což o to, ten styl mám rád. Ale bylo to takové plytké.

Colombo: pojďme si na to založit novou diskusi na téma literatury :)
bylo by naivní doufat, že takový názor je v dnešní době menšinový.

LokiB a Colombo: třeba tuhle diskuzi.

Jerson #134: Ohledně strhávání věcí do osobní roviny - vím že občas tak působím a snažím se takového dojmu vyvarovat. Věz že v tom nic osobního není a pokud to tak přesto působí, tak je to tím že vyjadřuju věci tak jak bych je vyjadřoval naživo, což v netové diskuzi může vyznívat zbytečně ostře. Každopádně pokud jsem tě urazil, pak se ti omlouvám.

Z vlastní zkušenosti bych nicméně nikomu nedoporučoval pokoušet se ti něco dokázat "ingame". Sirien (#140) velmi podrobně a lépe než bych to zvládl já rozebírá proč je to co chceš v zásadě aby se někdo trefil do tvého vkusu.

Jerson píše:
Ostatně se ten experiment dá postavit i obráceně - parta lidí bude sledovat postavy při hře, a pak budou hádat, která postava má normální věk a která nadlidský. A ukáže se, kdo takovou postavu opravdu hraje a kdo to má jen jako číslo v deníku.
Ano i takový experiment by mi připadl zajímavý. Nicméně já narozdíl od tebe neříkám, že jsem vždy schopen odhadnou věk lidí kolem sebe, jak kdo hraje svoji postavu mě netrápí pokud jsou s tím ok ostatní hráči a mám za to, že aby tisíciletá postava taky jako tisíciletá působila, musí na tom spolupracovat kromě jejího hráče i minimálně GM. Tj. ať to dopadne jakkoli, nic moc to pro mě nemění.

sirien píše:
Nějak mě míjí, co bys vlastně chtěl. Na jednu stranu říkáš "aby se tak chovali" - na druhou srtanu dáš za příklad Pána prstenů a fakt, že u spousty postav z jejich chování věk prostě fakticky nepoznáš. Nějak mi to nejde dohromady.


Tak to tedy ještě jednou zestručním.
V prvé řadě vynechám filmy jako příklady toho, jak hrát postavy - hráči v RPG mají mnohem méně času a nemají žádné další pokusy na odehrání scény, takže to co vidím ve filmech za zahrané postavy mě v této debatě zajímá jen natolik, nakolik to lze použít v RPG.

Druhá věc - pokud nějaký hráč do hry vnese zjevně nereálný prvek - nelidská rasa, vysoký věk, magické schopnosti, cokoliv dalšího - tak očekávám a chci, aby daný prvek zapadal do ostatních prvků ve hře (jak do ostatních prvků dané postavy, tak do ostatních prvků daného světa), záleželo na něm a přitom nenarušoval hru. Tedy pokud někdo chce hrát 300letého elfa, proč ne - ale chci, aby se nějak projevilo, že to není člověk a že mu není 30 let. Pokud dotyčný bude hrát postavu tak, že by klidně mohlo jít o 30letého člověka, pak nevidím důvod v přidávání prvků "elf" a "300 let".

A teď omáčka:
Pokud ti to přijde restriktivní, protože to musí splňovat nějaké mé nedefinované představy - ano, abych si hru užil, tak mi tyhle věci vnesené do hry ostatními hráči musí dávat smysl. Musí mi dávat smysl i jejich souvislosti, protože své hry stavím na interakcích s postavami ostatních hráčů a využívání jejich vstupů do hry. To znamená, že když někdo řekne, že je elf, tak abych mohl na jeho postavu dobře reagovat (v případě, že moje postava o existenci elfů ví), musím toho o elfech hodně vědět. Pokud to jsou navíc dlouhověcí elfové, musím toho hodně vědět i o jejich společnosti a kultuře, protože nemůžu předpokládat, že fungují alespoň v obrysech podobně jako lidé. Pro mě to znamená, že každý prvek vnesený do hry s sebou nese nutnost mnoha dalších informací, které potřebuju, abych dokázal dobře hrát svou postavu ve vztahu k postavě onoho hráče. Pokud ty informace jsou k dispozici v rozumném množství, tak si je nastuduju. Pokud ale chybí s tím, že se vymyslí během hry, a během hry se ukáže, že některé části moc nedávají smysl a vyžadují nějaké umělé a ne moc uvěřitelné vysvětlení, tak mi to začne kazit hru.
To vše dohromady je důvod, proč k řadě takových prvků ve hře přistupuju s opatrností až odporem - v minulosti je totiž hráči do hry vnášeli, aniž by souvislosti řešili, protože oni sami je ani nepotřebovali řešit. A když na to přišlo ve hře, řekli "to je jedno, nějak se to děje, neřeš to". Ve výsledku to znamenalo, že jsem s jejich postavami mohl interagovat pouze omezeným množstvím způsobů. Nemohl jsem se 150letého elfa ptát na 140 let jeho dětství, o kterém jeho hráč nevěděl nic. Nemohl jsem se ptát, čím se elfové živí, když nikdo z nich nepěstuje obilí a každý elf zabíjí jen zvířata, která sám sní. Nemohl jsem se ptát, kde a jak kovají své úžasné zbraně, když elfové netěží uhlí a nekácí stromy. Atd.
Když rozvedeš tenhle způsob uvažování na další nereálné prvky hry, možná si dokážeš představit, jak člověk s mým uvažováním a využíváním logických souvislostí trpí ve hře s hráči, kteří na nějaké souvislosti hážou bobek a kombinují je podle libosti.

Jen jako příklad - teď domlouvám novou hru. Jedna ze spoluhráček navrhla hrát v roce 1890, ale aby existovaly mobily. A bude hrát čarodějku. Důvod - ráda kombinuje. Pro mě je to jako vrazit si do hlavy krumpáč a tvářit se, že se nic neděje.

Takže pokud někdo dneska hraje 300letého upíra, nečekám, že se bude chovat jako 90letý člověk. Ale čekám, že na něm bude nějak poznat, že zažil - a přežil dvě světové války, obrovský posun v technologiích, detekční možnosti, pokud má mezi svými přáteli lidi, tak že se na něm projeví, že všichni jeho staří lidští přátelé jsou už mrtví, nebo z nich nadělal další upíry, že si nějak dokázal poradit v tisícovce případů, kdy ho někdo pronásledoval, aniž by u toho musel vybít celý policejní sbor a deset tisíc svědků, protože tak se zjevně upíři v minulosti chovat nemohli, aniž by se to nějak neprojevilo, a tak dál. Rozhodně si nemyslím, že se bude chovat jako osmnáctiletý puberťák, který ve stotisícovém městě za noc zabije tři lidi jen tak z legrace, a považuje to za normální chování komunity upírů, kterých v takovém městě žije padesát.

Gurney - viz výše. Není to o (mám) vkusu, je to o logice. Pokud má někdo vyřešenou logiku věci, nemám problém prakticky s žádným aspektem jeho postavy nebo celého světa bez ohledu na to, zda to mému vkusu vyhovuje nebo ne.

Jerson píše:
A když na to přišlo ve hře, řekli "to je jedno, nějak se to děje, neřeš to". Ve výsledku to znamenalo, že jsem s jejich postavami mohl interagovat pouze omezeným množstvím způsobů. Nemohl jsem se 150letého elfa ptát na 140 let jeho dětství, o kterém jeho hráč nevěděl nic. Nemohl jsem se ptát, čím se elfové živí, když nikdo z nich nepěstuje obilí a každý elf zabíjí jen zvířata, která sám sní. Nemohl jsem se ptát, kde a jak kovají své úžasné zbraně, když elfové netěží uhlí a nekácí stromy. Atd.

a to se normálně ptát můžeš a oni ti odpovídají?
Jako když se hraje konkrétní setting, kde je to popsané a vyřešené, tak je to jasné. Když to bude tvůj vymyšlený setting ... tak to hráčům budeš muset říc ty, resp. jejich GM. nebo tedy to stvoříte spolu.
Kdybych se ptal 15 leté leté lidské postavy na její dětství, tak mi toho taky mnozí hráči neřeknou mnoho.

Třeba se ti do toho nechce, ale nemůže to být celé tím, že jsi na ostatní extrémně náročný? Že po nich vyžaduješ věci, které oni sami pro hru nepotřebují, ale ty ano. A trváš k tomu na své logice (protože ani ta chudák logika není univerzální, když ji pojmeš ve stylu "mobily v roce 1890 nejsou logické, protože ...).
Vybavil se mi při tom popisu Sheldon. Snad to nebudeš brát jako příliš osobní poznámku.

Píše:
Takže pokud někdo dneska hraje 300letého upíra, nečekám, že se bude chovat jako 90letý člověk. Ale čekám, že na něm bude nějak poznat, že zažil - a přežil dvě světové války,
...
Rozhodně si nemyslím, že se bude chovat jako osmnáctiletý puberťák, který ve stotisícovém městě za noc zabije tři lidi jen tak z legrace, a považuje to za normální chování komunity upírů, kterých v takovém městě žije padesát.

S tímhle budeš narážet vždycky ... upřímně, ostatní hráčům je většinou úplně putna, co od jejich postav očekáváš ty, zejména, když máš takovéto nároky.
Bezesporu máš nárok hrát takového upíra podle své představy. Ale ostatní nemají povinnost se tvojí představě přizpůsobovat. O tom ta celá debata od začátku je.
Ty máš nějakou představu a hájíš ji ve stylu, že je logická a proto správná. Někteří další pak oponují tvrzením, že tvoje představa je důležitá pro tebe, ale tím to hasne, na víc nemáš nárok.

Resp. holt si s některými lidmi nezahraješ dobře, protože se v těch představách rozejdete. A tebe to bude štvát.

Píše:

Pokud má někdo vyřešenou logiku věci, nemám problém prakticky s žádným aspektem jeho postavy nebo celého světa bez ohledu na to, zda to mému vkusu vyhovuje nebo ne.

Ale tak jako máš svůj vkus, máš i svou logiku. To není úplně rozdělené. Té tvojí kamarádce její logika nebránila v představě mobilů v roce 1890 a hraní čarodějky. A osobně si myslím, že by s tím nemělo problém velmi mnoho hráčů (ať nepíšu většina)

Tak ona celá fantastika je o tom, že si představuješ věci jako "jaké by to asi tak bylo, kdyby v roce 1890 existovaly mobily?". Je to dost podobné, jako "jaké by to bylo, kdyby tu za druhé světové byli emzáci?". Nějak nevidím důvod, proč se jedněmu bránit a druhému ne. Promýšlení důsledků může být docela zábavné.

Jerson píše:
pokud někdo chce hrát 300letého elfa, proč ne - ale chci, aby se nějak projevilo, že to není člověk a že mu není 30 let. Pokud dotyčný bude hrát postavu tak, že by klidně mohlo jít o 30letého člověka, pak nevidím důvod v přidávání prvků "elf" a "300 let".
Tak v tom se myslim shodneme - otázka spíš je, co je Tvoje představa:
- "zapadá to" a
- "projevuje se to"

Mě třeba nevadí, když se to projeví jen někdy a někde a u "zapadá to" nemám žádnou zvláštní šablonu toho, co by to muselo splňovat - 300 letého elfa lze nejspíš odehrát různě a pokud hráč přijde s nějakým svým pojetím, které je třeba odlišné od toho, jak bych to hrál já (důrazy na jiné věci atp.), tak nemám problém mu na to přistoupit.

Jerson píše:
Rozhodně si nemyslím, že se bude chovat jako osmnáctiletý puberťák, který ve stotisícovém městě za noc zabije tři lidi jen tak z legrace, a považuje to za normální chování komunity upírů, kterých v takovém městě žije padesát.
Tak k příkladu na který narážíš je dobré zmínit, že:

- je zjevnou součástí social contractu hry (teda, implicitní žánrové dohory mezi scénáristy a diváky), že realističnost počtu mrtvých se nebude řešit (podobně, jako třeba ve vraždách v Midsummeru). Tj. to, že tam Damon zabíjí ve velkém není úplně otázka postavy, jako spíš celého žánru.

- a totéž zjevně platí pro limit kritické koncentrace upírů na metr čtvereční

Ten zbytek je do diskuse, já sem neměl při sledování VD problém přijmout představu, že S i D se chovají navenek jakoby jim bylo devatenáct (dobře, Damonovi možná pětadvacet, protože nemá potřebu jít si pro padesátý maturitní diplom) prostě v rámci toho, že tak vypadají a že se snaží splynout s okolím. Ono realisticky - pokud vypadáš navěky na dvacet, tak se prostě naučíš splynout s očekáváními okolí o tom, jak se projevují dvacetiletí lidé, protože rozhodně nechceš budit příliš mnoho pozornosti (u normálů by to asi bylo jedno a nějak by to zpracovali, ale když se pak okolo mihne nějaký Alarik, který ví, po čem koukat, tak by si toho rychle všimnul a Ty nechceš zbytečně skončit v hledáčku nějakého pitomého huntera jen protože ses choval neadekvátně svému věku a on si toho zrovna všimnul a začal kolem Tebe šťourat).

Jejich chování mimo veřejnost mi naopak přišlo poměrně zkousnutelné a naopak mi přišlo, že to, že jim je oběma asi 150 se tam projevuje docela často (ten vztah s teenagerkou vynechám, to je opět otázka žánru... navíc se tam scénáristi aspoň namáhali dát nějaké pseudo-vysvětlení pro ty co hledají záminku k suspension of disbelief).

York píše:
Tak ona celá fantastika je o tom, že si představuješ věci jako "jaké by to asi tak bylo, kdyby v roce 1890 existovaly mobily?". Je to dost podobné, jako "jaké by to bylo, kdyby tu za druhé světové byli emzáci?". Nějak nevidím důvod, proč se jedněmu bránit a druhému ne.
Asi tak.

LokiB píše:
a to se normálně ptát můžeš a oni ti odpovídají?
Jako když se hraje konkrétní setting, kde je to popsané a vyřešené, tak je to jasné. Když to bude tvůj vymyšlený setting ... tak to hráčům budeš muset říc ty, resp. jejich GM. nebo tedy to stvoříte spolu.
Spíše na to v rozhovoru s jejich postavou může přijít řeč. Ovšem když se to stalo v DrD, který to nijak nepopisuje, tak jsme s takovými detaily narazili.

LokiB píše:
Třeba se ti do toho nechce, ale nemůže to být celé tím, že jsi na ostatní extrémně náročný? Že po nich vyžaduješ věci, které oni sami pro hru nepotřebují, ale ty ano. A trváš k tomu na své logice (protože ani ta chudák logika není univerzální, když ji pojmeš ve stylu "mobily v roce 1890 nejsou logické, protože ...).
Vybavil se mi při tom popisu Sheldon. Snad to nebudeš brát jako příliš osobní poznámku.
Nevím, jestli je to z mé strany extrémní náročnost. Prostě mě nesmysly kopnou do očí, ve hře, ve filmu, v knížce, v dobrodružství, kdekoliv. Že to hodně lidem nevadí a neřeší to je možné a budiž jim přáno, že se spokojí - z mého pohledu - s málem. Určitě si zahrajou snáz než já.

York píše:
Tak ona celá fantastika je o tom, že si představuješ věci jako "jaké by to asi tak bylo, kdyby v roce 1890 existovaly mobily?". Je to dost podobné, jako "jaké by to bylo, kdyby tu za druhé světové byli emzáci?". Nějak nevidím důvod, proč se jedněmu bránit a druhému ne. Promýšlení důsledků může být docela zábavné.
Rozdíl je v tom, že já jsem na tématu emzáků před WW2 postavil celou hru a tuhle myšlenku jsem dost podrobně rozpracovával, aby do té představy zapadala. Na druhou stranu mobily v roce 1890 byl okamžitý nápad, okolo kterého se rozhodně neměla točit celá hra. A dotyčné slečně by určitě taky nevadilo, kdyby - při existenci mobilů - taky exostovaly podobně malé baterky, a počítače, a televize, a vlastně všechna moderní technika, kterou okolo sebe má, a vlastně by nebyl žádný důvod pro to, proč bychom museli předpokládat, že se hra odehrává v roce 1890 a nikoliv 2009. Její druhý návrh byl rok 3200 - předpokládám, že by vypadal dost podobně, a ona by stejně hrála čarodějku, která žije v lese a staní se lidí, i když jim pomáhá. A jen já s další hráčkou bych si lámal hlavu s tím, jak by vlastně mohla společnost po tisíci letech vypadat.

sirien píše:
Mě třeba nevadí, když se to projeví jen někdy a někde a u "zapadá to" nemám žádnou zvláštní šablonu toho, co by to muselo splňovat - 300 letého elfa lze nejspíš odehrát různě a pokud hráč přijde s nějakým svým pojetím, které je třeba odlišné od toho, jak bych to hrál já (důrazy na jiné věci atp.), tak nemám problém mu na to přistoupit.
Siriene, já taky nemám problém přistoupit na různé ztvárnění takového upíra. I kdyby ho dotyčný vzal z nějakého seriálu. Jen chci, aby se nějak projevilo. Pokud se takový upír maskuje jako devatenáctiletý kluk, tak fajn - ale když po nějakém čase jeho kamarádi odhalí, že je desetkrát starší, tak by to dotyčný hráč mohl do hry nějak dostat.

Opravdu si nemyslím, že bych chtěl tak moc.
______________________________________

Jedna věc k tématu - vzpomínám si, jak jsme před lety řešili, co dělají postavy mezi dobrodružstvím. Jeden hráč tvrdil, že jeho postava jde z akce do akce, mínus potřebné tři měsíce na výcvik. Na to konto padla otázka (nikoliv odemně), co tedy dělá s penězi, které se počítaly na stovky kil zlata, a které s sebou viditelně nenosí. Na to hráč odpověděl, že si je tedy jeho postava nechává "doma v truhle". Následovala další otázka - to se nebojí, že mu je nikdo neukradne? Odpověď zněla, že má tu truhlu zamčenou a schovanou. Družinový zloděj prohlásil, že právě našel tajnou chodbu ve sto let opuštěném hradě a v pohodě ji odemkl, takže nějaké truhla v jednou vesnickém baráku nepředstavuje žádný problém. Odpověď zněla, že si samozřejmě za část peněz koupil pořádnou smrtící past. Ale my jsme právě prošli podzemím, kde bylo deset takových pastí, plus nebezpečné nestvůry, a stejně jsme všechny zabili a pasti zneškodnili nebo prošli, a to šlo o velký hrad obývaný upírem či jakou potvorou, která měla mnohem víc prostředků na zabezpečení svých pokladů.
Takže následně jsme začali řešit, zda v daném světě existují banky a jak mají zabezpečené trezory, aby se do nich nikdo nedostal - zejména ne kouzelník s hyperprostorem a procházením zdí, nebo hraničář s telekinezí. Celá ta diskuse nakonec vyústila v poměrně velké překopání pojetí světa, zavedení super hlídaných trpasličích bank, magicky kontrolovaných šeků a dalších věcí, které měly zajistit to, že dál budeme drancovat nebezpečné podzemí a nikoliv trezor místní banky. A výsledek chtěl hrát jen jeden hráč, který už začal vymýšlet, jak by falšoval magické šeky, když málokdo magii ovládá.
Na základě téhle diskuse PJ v příští hře podělil naše majetky stovkou, aby každý mohl nosit poklady u sebe, nebo nám je nechal ukrást - to si už nepamatuju, vím že z toho byla velká hádka a následoval odchod GMma.

Ve výsledku se naše hraní ustálilo na tom, že mezi dobrodružstvími mají postavy i nějaký čas na soukromí, i když jsme asi nikdy nehráli na to, že by se v mezičase děly nějaké zajímavé věci, nebo že by každý měl nějakou rodinu, ke které by se vracel.

Když jsem po čase vedl svou kampaň, tak postavy asi po dvou letech dostaly dohromady hrad, který měly spravovat, a který jim také měl požírat peníze a nasyslené poklady. A následně se dobrodružství začaly víc odehrávat spíše v okolí tohoto hradu, i když některé zavedly družinu dál, takže následně potřebovali i kastelána a nějaké sloužící, a stali se z nich v podstatě regulérní šlechtici (s hradem ve společném vlastnictví).
Zpětně nemůžu říct, že by to byl nejlepší přístup, protože je hrad dost omezoval a každý útok na něj brali dost osobně - myslím i jako hráči, nikoliv jen jako postavy, a také se každému nechtělo na provoz hradu přispívat ze svých peněz. Zvláště jeden rytíř chtěl neustále zakládat vesnice a odírat poddané, aniž by bral ohled na to, že dostali hrad v nebezpečné pohraniční oblasti a na prokletém místě, kde nikdo nechtěl žít.
Výhoda ale byla, že se skupina stále držela pohromadě, takže nebyly problémy s tím, že by někdo byl pět let mimo, zatímco ostatní by v té době prolézali jeskyně.

Jerson píše:
Opravdu si nemyslím, že bych chtěl tak moc.
Bohužel z tvých příspěvků jsem měl pocit, že chceš, aby se daný věk projevil tak, jak přijde přiměrené tobě a ne hráči dané postavy. Tzn. když se postava bude chovat jinak, než jak si ty představuješ chování takhle staré postavy, tak je to hned špatně.

Jerson píše:
takže nějaké truhla v jednou vesnickém baráku
A to by mě zajímalo, jakou motivaci by měl takový mistr zloděj (co zvládá okrádat upíry) vloupávat se do vesnickýho baráku a hledat tam ukrytou truhlu.

Hm. Když jsme kdysi hráli jedno fantasy se středověkou technologií, ale s vyspělejší kulturou (resp. rozvinutějšími městy atp.), tak v momentě kdy se postavy dostaly k penězům, které nešlo rozumně tahat s sebou (spíš kvůli skladnosti než váze, teda, na kila sme zlato nepočítali, ale v jeden moment když mi hráči řekli, že ty prachy mají samozřejmě u sebe, sem škodolibě přepočítal množství mincí na jejich objem a z toho odvozenou skladnost a nenápadnost a hráče závěr příliš nepotěšil), tak si hráči nechali jen menší obnosy a zbytek instantně směnili na drahokamy s tím, že jsou případně v jakémkoliv větším městě schopni je v rozumné míře směnit zpátky (cenové disproporce jsme se rozhodli neřešit s tím, že se dlouhodobě vyrovnají). Přišlo mi to jako poměrně rozumné řešení, tak jsme řekli, že to je v daném světě poměrně standardní řešení.

Aegnor píše:
A to by mě zajímalo, jakou motivaci by měl takový mistr zloděj (co zvládá okrádat upíry) vloupávat se do vesnickýho baráku a hledat tam ukrytou truhlu.
Truhlu plnou zlata nasysleného dobrodruhem, co si nepořídil celou pevnost k jejímu zabezpečení?

Nejspíš taková výživná jednohubka na večerní potrénování - spousta peněz za minimum námahy a s majitelem co je na pár měsíců na cestách prakticky bez rizika. Stačí se jen dozvědět, že to tak dotyčný praktikuje a máš na dost dlouho vystaráno.

sirien: tak jste místo diamantů mohli přejít na dlužní úpisy bank :)
tak váha pokladu byl jeden z prvních problémů, se kterým se lidé setkali v drD, když přežili první hrobku...
20 mincí vážilo kilo ... takže když chtěl mít někdo u sebe 200zl, tak se ten "váček u pasu" celkem pronesl :)

ad majetek postav ... určitě na to jde namontovat dobrodružství. pakliže kolem toho dobrodružství není, je lepší to neřešit.
to by nakonec postavy nevytáhly paty z domova, protože by se pořád bály o svoji truhlu, svoje pole, svůj hrad, svoje slepice, doly ....
kdo má výrazný majetek, musí se o něj typicky starat ... což se většinou moc nekloubí s dobrodružením.