POZOR - TEORIE (ale bez teoretických technoblábolů)
Protože v okamžiku, kdy začneš s magií zacházet tuctově tak, jako dnes nakládáme s technologií (z přednášky Ti píšu z lap-topu, kterej je připojenej z wi-fi na server a páteřní síť, komunikujeme pře EM záznam na jakémsi kotouči velkém 100cm^2 s kapacitou gigantické knihovny, zatímco přednášející tu stojí u promítačky a sedíme v budově vysoké čtyři patra, což není nic zvláštního... a ani totálnim omylem mě nenapadne se nad čímkoliv z toho zarazit) tak se dostáváme do paradoxu. Taková naše diskusní obdoba singularity :)) .
Máme zde totiž dvě základní teze.
První - technologie je taková, jakou ji známe - drží se pevných pravidel (pro 99,8% populace se DRŽÍ pevných pravidel), je běžná, dostupná.
Druhá - magie se chová... magicky. Magie je v tomto směru velmi podobná např. rytířům, hrdinům, princeznám... drakům. Ano, drakům hodně. Stejně jako tohle všechno je totiž magie archetypálním vzorem, je obsažena v nejstarších nám známých mýtech všech kultur, obsahují ji pohádky, sníme o ní. Pokud chceme udržet dojem z magie, její sílu a potenciál pro příběh, tak musíme zachovat tento archetipální vzor.
Paradox vzniká tím, že jsme opustili naše přirozené, intuitivní chápání magie, a začali jsme ji zahrnovat pravidly (nic proti, bez nich by pro nás v RPG byla prakticky nezpracovatelná) a tím jsme o ní i začali uvažovat. Stejnětak, postiženi moderní dobou, jsme ji začali přetvářet způsobem pro nás typickým - rozebrali jsme ji na prvky (síla, častost, podmínky, zákony...) a s těmito prvky jsme začali dělat psí kusy. Výsledky těchto psích kusů jsou dva: První, získali jsme mnoho rozmanitých možností a způsobů magie. Druhý - extremizací jsme se dostali tam, kam vede každá extremizace - do bodu, kdy vlastně už pčřestáváme chápat s čím nakládáme.
To je v našem případě okamžik, kdy magii dáme takovou moc a četnost, že potlačíme její unikátnost. Silná a častá magie bez unikátnosti nám začne korespondovat s technologií, rozdíly začnou mít tak malou nuanci, že s nimi přestáváme být schopni pracovat a magie s technologií nám splývá.
Z tohoto pohledu můžeme říci, že technologie je jen extrémním příkladem magie v určitém směru, tak, jako je čtverec jen konkrétní formou čtyřúhelníku, nebo, ještě lépe, jako je kruh extrémním příkladem mnohoúhelníku - když mnohoúhelník s určitým tvarem začne mít limitní počet úhlů a stěn, také přestaneme vnímat rozdíl mezi mnohoúhelníkem a kruhem, a jedioné, co nám možná zbyde, bude takový dojem, že to přece je nějakej divnej kruh... obdobně magie vyšvyhlá do extrému nabere podobu technologie, ale přitom můžeme cítit, že je cosi divně.
Co s tím?
Můžeme tento článek považovat za článek o množině jevů nazývaných magie mínus množina specifických jevů odpovídajících technologii. To by mi ušetřilo spoustu práce, ale bylo by to laciný.
Druhá varianta je mnohem zajímavější, a opět mě inspiroval Jerson. Magii přerůstající v technologii můžeme prohlásit za technologii S JINOU PODSTATOU. Představte si svět, kde neexistuje elektřina. Člověk by si řekl: No tak to maj blbý, nedostanou se za dobu páry. Ale ouha... absence elektřiny je donutí najít alternativu, a najdou ji třeba ve světle - místo drátů vysokého napětí bude planeta obtořena zrcadli a čočkami, které budou převádět laserové paprsky z denní strany na noční (slunce je super zdroj), počítače budou fungovat na světelné vlnění v optických kabelech, letadla budou létat na světelné trysky.
Kdyby se taková civilizace setkala s naší, obě budou tu druhou zpočátku považovat za magickou, ale ve skutečnosti jsou obě technologické, jen využívají zcela jiného základního paradigmatu. Eh, pardon, jioného výchozího nastavení a prostředků.
Tím tento paradox sice neřešíme, ale uspokojiv jej obcházíme, a navíc si, což je u magie to nejnádhernější, otevíráme cestu k dalším nápadům a formám :D
Doufám, že to není moc ujeté a že jsem byl pochopen...