sem nedávno narazil na takovou pěknou citaci jednoho genZ haranta: "proč existuje zároveň lego a minecraft"?
Takže se asi smiřte s tím, že virtuální se stává plně reálným a nějaké "kamenné obchody" se můžou smířit s tím, že už jsou jen pro sběratele a fanoušky.
Což mimochodem bylo vtipné v Austrálii. Na Swanconu jsem se seknul v hádce s místními vydavateli SFF časopisů, takovou partou pánů ve středním a pozdějším věku, kteří nadávali na to, že si na internetu publikuje kdo chce co chce a nemá to kvalitu, review, nic a že jim ubývá autorů.
Snažil jsem se jim vysvětlit, že:
a) internet změnil trh a z jejich pohledu se "buyers market" stal "sellers market" - pokud chtějí autory, musí zvednout zadek, jít na ten internet, najít si ty slibné a nalákat je a vychovat si je (reviews atp.), protože tito už nemají důvod se za nimi sami hrnout a "dělat jim debily". Jejich pohodlí skončilo, tvrdá práce začala.
Naprosto nepochopili - jakože absolutně odmítali byť jen pojmout existenci toho úhlu pohledu. Pro ně byl prostě do kamenné reality tesaný fakt, že autoři chodí za nimi, doprošují se publikace a příjimají jakékoliv ediční vstupy které jim oni nadiktují.
b) jsem se jim snažil vysvětlit, že tištěný časopis je slábnoucí forma a k přežití potřebuje e-mirror, protože online web s povídkami dokáže plnohodnotně nahradit tištěné sborníky, je přístupnější, může mít vlastní redakci a review síla komunity je větší, než review síla komerční redakce. Navíc by jim to nalákalo ty autory, které potřebují oslovit, a nemuseli by je lovit po každém jednom zapadlém blogu.
A tady sem fatálně narazil na nepřeklenutelný generační rozdíl zapsaný natvrdo do mindsetu.
Pro ně povídka v antalogii a povídka na webu - tatáž povídka - byly prostě dvě ultimátně rozdílné, nesrovnatelné věci. Nedokázali pochopit, že pro mojí a mladší generaci neexistuje rozlišení formy, natož fyické a virtuální - pro nás existuje už pouze informace. Informace té povídky. Její písmena seskládaná do slov a odstavců (popř. zvýraznění některých slov). Tato informace může nabývat tisíce forem - může být tištěná nebo virtuální, může být sázená tak nebo onak, v té nebo oné barvě, s takovým nebo onakým rozestupem odstavců, s obrázky nebo bez nich... na tom nesejde, je to tatáž informace = je to tatáž povídka, tečka.
Můžeme sice preferovat tu nebo onu formu, ale to je už jen otázka přístupu, nikoliv obsahu.
Snažil sem se jim to vysvětlit asi půl hodiny, ale oni si to nedokázali ani představit. Prostě povídka X v časopise a povídka X v antalogii a povídka X na webu - 3 úplně různé vzájemně zcela nesrovnatelné věci.
O důsledcích, které tohle mělo na jejich názor na copyright například se snad ani nemusím rozepisovat.
Point is: fyzické obchody už nepředávají informaci. Předávají jen jeden typ formy. Nadále proto budou sloužit pouze těm, kteří mají silnou preferenci přístupu skrze tuto formu nebo geek sběratelům, všichni ostatní si prostě dojdou pro informaci jako takovou - a tu fyzický obchod nikdy nezprostředkuje tak snadno a pohodlně.
Tzn. fyzické obchody budou nadále něco jako sběratelské prodejny plus prodejny věcí s fyzickým rozměrem (figurky, kostky...) ale i to opadne, protože - k čemu je svět, v němž existuje zároveň Lego a Minecraft? Figurky a kostky nahradí tablety a projektory a opět se fyzické obchody stanou jen prodejci jedné formy pro ty, kteří tuto formu budou upřednostňovat.