Svět nad hlavou

"Svět nad hlavou" je volný překlad názvu původní knihy Davida Cooka "Beyond the Moons", ke které jsem zde i napsal recenzi "Cyklus CLOAKMASTER". Protože se k překladu tohohle díla nemá žádné z našich vydavatelství, rozhodl jsem se si alespoň jednu knížku z téhle řady přeložit pro sebe a tady vám na ukázku přináším úvod a možná časem přihodím i nějakou kapitolu.
Napsal Vannax
Úvodní upoutávka

„Krvi Paladinea!“ zaklel Teldin, když z něj vyprchalo ohromení a zjistil, že se jeho konec blíží. Instinktivně před sebe vyrazil paží, aby si zakryl obličej. Upustil vědro a druhou rukou zašmátral kolem po motyce, což byla i při dobré vůli jen chabá zbraň. Ohnivá příšera stále klesala z nebe a neúprosně se přibližovala.
Pud sebezáchovy v něm nakonec překonal bezvládnost a Teldin s sebou mrštil stranou a i když co chvíli o něco zaškobrtnul, všemožně se snažil při útěku vyhnout úlomkům, které dopadaly z té bestie. S motykou v ruce vyskočil z verandy, dopadl na zem, nohou zachytil o kořen a skutálel se na hliněný dvorek. Když se s těžkým dechem a špinavý od hlíny škrabal na nohy, koza, která tam čekala na podojení, se s vyděšeným mečením rozběhla pryč. Farmář se rozhlédl kolem, aby zjistil, jestli ho ohnivá nestvůra pořád ještě pronásleduje.
Všechny myšlenky z něj však vyprchaly, když uslyšel praskavé skřípění, jak se ohromný temný spodek nestvůry rozdíral jeho polem. Nestvůra ani před přistáním nezpomalila a třískla s sebou do země. Obrovská masa rozorala zasazené melouny a hlínu kolem odhazovala, jako obrovský pluh, který se zařezává do brázdy. Všechno, réva i ovoce, bylo na padrť. Po jejím prudkém dopadu se země otřásla, jako kdyby do hlíny udeřilo kladivo samotného Reorxe.


Prolog

„Katapult pryč!“
„Jo, Kapitánko, katapult pryč!“ slova prvního důstojníka se téměř ztrácela ve skřípění srážky. Část záďové nástavby se roztříštila do spršky úlomků dřeva a železných střepin, až se paluba létající lodi zachvěla. Odkudsi zdola, v dráze ničivého projektilu z katapultu, se ozval řev plný zoufalství. Kapitánka i důstojník se rychle chytili zábradlí v naprostém ohromení ze zásahu.
„Zatraceně! Ostře na levobok, kormidelníku,“ zakřičela kapitánka. „Ihned nás dostaň z té palby! Pane Yandare, běžte se podívat na škody v podpalubí!“
„Ano, paní“ odpověděli současně kormidelník i první důstojník. Kapitánka to sotva zaznamenala, protože si byla jistá, že její rozkazy budou splněny. V tu chvíli již odhodlaně kráčela k vyšší záďové palubě a její dlouhý plášť jí povlával za zády. Posádka u balisty tu horečnatě zápolila se svou zbraní. Dva muži právě dokončovali napínání navijákem, který ohýbal mocné lučiště a třetí z nich zakládal na místo masivní šíp.
„Miřte pečlivě, chlapi“ zaintonovala kapitánka ve snaze zmírnit nervozitu svých střelců. „Za chvilku přijde náš čas. Oni zamíří k levoboku, aby se vyhnuli našemu katapultu. Až tam budou, tak miřte dobře. Když se vám podaří zasáhnout jejich středovou palubu, mohli bychom těm darebákům trochu zavařit.“ Položila ruku střelci na záda, aby ho upokojila a přes rameno sledovala, jak seřizuje zaměřovací šrouby a zakládá střelu.
Když byli střelci nakonec spokojeni s mířením, zatáhli za odpalovací šňůru, která spustila zbraň. Ohromné lučiště balisty s rozladěným brnknutím vypustilo svůj náklad do vzduchu a šíp vystřelil směrem k nepříteli. Šíp nejprve letěl rovným přímým obloukem, ale nakonec se jen mihnul kolem oblého trupu lodi, jen pár yardů od vydutého, klenutého otvoru v lodi.
„Rychleji, hoši! Nabijte a palte znovu!“ Kapitánka dala ládovači herdu do zad, aby s sebou pohnul. „Udržuj stálý kurz“, zařvala na kormidelníka, „dokud znovu nevypálíme, pak naber--“
Pisklavé zakvílení přilétajícího projektilu přerušilo slova kapitánky. Než mohl kdokoli zareagovat, zasáhl další kámen z katapultu, který protrhnul loď hned za místem, kde kapitánka stála. Paluba se jí zkroutila pod nohama, až se utrhly úpony, které na palubě držely balistu. Gigantická balista se převrátila a jeden konec kovového lučiště brutálně propíchnul ládovače, který se svíjel bolestí, přišpendlený k palubě. Dalšího ze střelců úder mrštil na palubu. Ozdobné tyčoví zábradlí se pod jeho vahou rozlétlo a muž úpěnlivým řevem přepadl přes palubu do tmy. Kapitánku to vymrštilo vzad proti přepážce a paži i obličej jí zalila krev pod návalem dřevěných štěpin. Omráčená nárazem sklouzla na palubu.
Než se stačila vzpamatovat, lehce se ocitla v náručí masivních paží stevarda. Vnímala, že je odnášena směrem ke kajutám na přídi i přesto, že po otřesu hlavy měla vědomí stále trochu zastřené. Vojín Gomja je zde k vašim službám, Kapitánko“, nadnesl stevard hlubokým, valivým hlasem.
„Jste zraněná, Kapitánko?“ zjišťoval zoufalým hlasem první důstojník, když vycházel z podpalubí a natrefil na dvojici.
Kapitánka si nevšímala stevardova ošetřování a na otázku jen mávla rukou. „Hlášení o škodách dole.“ Instinktivně věděla, že informace budou špatné. Poslední dvě střely od nepřítele byly až příliš dobře mířené na to, aby Penumbra mohla snadno uniknout.
„Kapitánko, Pan Tyreen nahlásil, že kormidlo se po posledním zásahu rozbilo. Kouzelník se ho snaží udržet pohromadě, ale říká, že budeme muset snížit rychlost, aby se nerozbilo úplně.“ První důstojník znepokojeně pohlédl k zádi, kde bylo vidět loď pronásledovatelů.
„Do háje!“ vyprskla kapitánka a sbírala se ze stevardova náručí. „Dobrá, už nemůžeme prchat. Jděte dolů a řekněte Tyreenovi, že od něj chci veškerou rychlost, aby nás dostal z jejich dosahu a na jeho kormidlo kašlu. Musíme se dostat pod mraky a jít na přistání.“
„Ale kormidlo--“
„Pane Yandare, tohle je naše jediná šance, takže splňte svůj rozkaz! Pokud ovšem nechcete svěřit svůj osud do jejich rukou.“ Kapitánka empaticky ukázala na tmavé tvary za zádí, na tři mohutné lodi, které se pomalu blížily k jejich malé, ochromené obchodní lodi. „Tyreen to musí udržet v provozu až do přistání. Jestli je naše navigace správná, měl by dole být Krynn. Pod námi je celkem velký kontinent – na mapách je zanesený jako Ansalon. Musí se nám podařit na něm přistát. Jakmile budeme dole, může se Tyreen věnovat svým opravám.“
Pan Yandar se se strachem v očích a zsinalou tváří ohlédl na pronásledovatele. „Ano, Kapitánko,“ řekl sklesle, „postarám se, aby byly rozkazy splněny.“
„Dobře, moc dobře. Kormidelníku, naveď nás pod mraky,“ okomentovala si zakrvácená kapitánka. Penumbra zamířila dolů, až lanoví mírně zavrzalo.
Ocením jakékoli vaše komentáře k překladu, ať už negativní nebo pozitivní. Může mi to helfnout při dalším překládání.
Napsal Vannax 02.02.2008
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 6 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.22456884384155 secREMOTE_IP: 54.225.53.253