Když se mi poprvé dostal do rukou svazeček 16-ti stránek, které mi vrazil náš GM a prohlásil:
"Pročti si to, tohle by se Ti mohlo líbit, budeme to teď hrát," vyděsila jsem se. 16-ti stránková pravidla na hru? Pro všechny bohy na světech! S hrůzou jsem se dala do čtení, abych to po několika řádcích odhodila, zhnusena arogantním tónem pisatele a až přílišnou jednoduchostí systému. S pevným odhodláním jsem se za naším "osudem" vydala, narvat mu to do chřtánu. Po několika vášnivých hádkách, kdy na jedné straně stála naše družinka a na druhé GM, jak jsme byli zvyklí, jsme dostali ultimatum. Buď to aspoň zkusíme, nebo nebude už vůbec nic.
Jako člověk, který po čtrnácti letech hraní různých her (DrD, DrD+, Vampire: The Mascarade, ADnD, DnD, ShadowRun apod., to by bylo na dlouho), už pomalu nevím, co jiného bych dělala s volným časem, a tak jsme se dohodli. Jedno herní sezení, ani o jedno víc. Donutilo nás to pravidla na The Window pročíst celá a pochopit základ, tedy tři základní principy, na kterých hra stojí.
Už jen tvorba postavy nám přišla značně jednoduchá. Hrajeme s naší družinou už celkem dlouhou dobu, dobře se známe a navíc si všichni dost zakládáme na RP, prostě a jednoduše, když nám GM dal v tvorbě postavy volnou ruku s tím, že je pak bude chtít akorát vidět, abychom tam nenapáchali všelijaká zvěrstva, měli jsme postavy během chvilky hotové. Všichni jsme měli jasno a nesvázáni povoláním a jím určenými schopnostmi jsme se pustili do díla. Náš jinak velmi přísný GM postavy přelétl očima a přikývl. Koukali jsme na něj jak zkoprnělí a poukázali, co všechno tam máme a jestli si je jistý, že nám tohle všechno povolí, jestli se nechce napřed vyspat, dát si kafe, nebo panáka, aby se dal dohromady. Prohlásil, že se cítí fit a my s pokrčením ramen začali.
Svorně jsme se děsili toho, že se budeme hádat na každém kroku družiny, protože jsme se dřív měli čeho chytat, věděli jsme, kdy GMovi oponovat můžeme a kdy to zas nemá smysl, teď jsme neměli žádné hranice. Narozdíl od hraní DrD či jiných systému, jsme se během hry nepohádali ani jednou, GM byl vstřícný, přičemž prohlásil, že teď už mu to "pravidla" povolují (ne však, že by nám dával něco zadarmo, spíše naopak) a my, jakožto hráči, kteří rádi rozvíjejí pocity, život a charaktery svých postav, jsme si hru nádherně užili. Naše postavy tentokráte opravdu ožily a mají své tváře, fyzické i duševní. V tu chvíli jsme se hromadně shodli na tom, že budeme systém The Window používat, protože nám všem vyhovoval. Dává vcelku volnost jak GMovi, tak hráčům a troufám si říci, že to je pro hodně lidí důležité. Jak už jsem prve zmínila, není hráč svázán povoláním, což jsem například já velmi ocenila, už jen z toho pohledu, že nejraději sice hraji pořád jedno povolání, ale i tak mi tam občas něco dost chybělo. Něco, co měla jen povolání ostatní a jedinou dovednost, schopnost, či um, chcete-li, jsem si od něj vytáhnout nemohla, i kdybych nakrásně chtěla.
Proto jsem tolik uvítala tento volný systém, který, na čemž jsme se všichni shodli, je jen pro někoho. Ne, že bych chtěla někoho odsuzovat, ne všem však musí vyhovovat tento volný styl, který stojí na disciplinovanosti a zodpovědnosti hráčů. Do dělání postav jsme se od té chvíle natolik "zažrali", že postavu s celou její minulostí, všemi možnými charakterovými vlastnostmi, s propracováním rodu několik generací zpátky apod., zpracováváme kolikrát přes čtyři hodiny...
A závěr? No, utvořte si sami, však vězte, že tento herní systém se zakládá na spolupráci hráčů s GMem, padají při něm hranice, které tu doteď byly. Je to vše o kooperaci, o schopnosti hráčů své postavy co nejvíce oživit a přizpůsobit realitě. O výše zmiňované disciplinovanosti hráčů jako lidí a o smyslu pro zodpovědnost na obou stranách. Jako v každém herním systému i v tomto jde hlavně o to hru si co nejvíce užít. Každý nechť se zamyslí a pročte tato pravidla, tedy každý, komu záleží na RP a jeho/jejích postavách natolik, že je kolikrát považuje za "živé", ne-li za své druhé já.