Ostružiníková královna

článek ze série - Hvězdný dvůr - napsal Ari Marmell
Napsal Alnag

Napříč Světem, často nepříjemně blízko izolovaných městeček bojujících o přežití, se rozkládají hájky, které jakoby ignorovaly změny ročních dob. Listy jsou od jara do zimy karmínové a zlaté; křupou pod nohama vetřelců, kteří mezi do lesa zabloudí, ale zůstávají tiché jako mechový koberec pod tlapami, kopyty nebo botami dravců. Kořání vyráží ze země jako oprátka stažená okolo krků pohřbených těl a natahuje se po kotnících procházejících. Lišejníky a větve se hýbou bez přispění byť i slabounkého vánku a způsobují, že i nejzkušenější lovci ztrácejí směr; drobná zvířata se peláší přes cestu vymazávaje stopy kročejů; zpěv vzdálených ptáků se nese ozvěnou bez směru a bez konce.

Tady v hlubokých stínech, kam slunce nikdy nezabloudí a kde i ty nejnevinnější bobule bobtnají jedem, se může ubohý ztracený poutník střetnout se smečkou vlků nepřátelštějších daleko víc než jakýkoliv přírodní tvor. Jiný může klopýtnout o strom divoké drády, doupě nevěsty dřeva nebo chajdu čarodějnice.

Ale ti skutečně nešťastní, pokud jsou měsíc a hvězdy a vítr v pravém postavení, pokud se dveře mezi světy otevřou dokořán, mohou zabloudit na panství Ostružiníkové královny, do stínu jejího takzvaného Paláce žalu. Zde se šustění listů stává pohrdavým smíchem a kvílení větru ozvěnou výkřiků těch, kteří přišli před tebou.

A podobně jako oni, ó můj milý příteli, ani ty zcela jistě neodejdeš.

 

Jsou-li tvorové Vílí divočiny známi pro jednu věc nade všechny ostatní, je to jejich láska – jeden by mohl říct i potřeba – ke lsti a klamu. Z těchto triků je možná nejnechvalněji proslulý a nejčastěji používaný obraz nádherné panny nebo nevinné stařeny, který dryády, ježibaby a mnoho dalších užívá k nalákání procházejících smrtelníků k některému z tuctu nepříjemných osudů.

Téměř všechny takové víly vzdávají hold a mají v úctě, nejsou-li jí přímo povinovány poslušností, Selephru, Ostružiníkovou královu – tvora, který růst a radost přetvořil a ztemněl v nejhorší touhy jak víl, tak i smrtelníků. Ostružiníková královna manipuluje událostmi ze svého domova v Paláci žalu a ze své pozice u Zeleného dvora Vílí divočiny, vždy pracujících na rozšíření svého vlivu a lapení a odpravení nesčetného množství smrtelníků v beznadějném pokusu uhasit svůj kypící hněv potoky krve.

Minulost Ostružiníkové královny

Víly jsou bytosti tajemství a snů, emocí a symbolů. Jen pár příběhů o nich vypráví celou pravdu – a pravda sama je v případě takovýchto tvorů prchavá. Ale pokud vezeme různé báje o Ostružiníkové královně a zaměříme se na společné prvky v nich a na různé detaily, které znějí více či méně pravdivě, můžete skončit s tímto příběhem.

Jaro mládí

Selephra byla jedním z nejoblíbenějších potomků Orana, pána Zelených víl a – v závislosti na tom, kterému učenci věříte – buď jednou z prvních pradávných dryád, nebo jednou z rasy, která se stala ježibabami, předtím než byly proklety k odpudivosti, pro niž jsou dnes známy.

Selephra byla přelátavý tvor, radostný a zbrklý. U Zeleného dvora požívala velkého vlivu, z části díky svému vznešenému původu a mnoha oddaným stoupencům a z části díky lásce a shovívavosti svého tece, byť jen zřídkakdy té moci využívala. Preferovala zkoumání divočiny před politikařením Hvězdného dvora, a setrvávání ve své bukolické chatě před pobývání v otcově dubovém domově. Jinými slovy, byla velmi stereotypní neškodná víla, hýčkaná ale nerozmazlená, vášnivá, ale ne zlovolná…

Dokud nepotkala Torrhevala.

Léto vášně

Některé příběhy říkají, že byl smrtelník, některé, že byl z víl a některé naznačují, že byl směsí obou. Některé tvrdí, že byli milenci, některé, že byl Selephřiným dlouho ztraceným nevlastním bratrem a zase jiné, že byl obojí, protože způsoby víl nejsou způsoby smrtelníků.

Torrheval nebyl prvním mužem, který dokázal Selephru okouzlit, ale byl bezpochyby prvním, kterého skutečně milovala. Možná byla přitahována jeho rigidním smyslem pro čest, neboť tam, kde ona byla vrtošivá, on byl oddaný službě a svému lidu. Selephra se obklopovala přáteli, služebníky a prosebníky, kteří byli oddáni jenom jí; ale Torrheval, byť unešen vílí princeznou a dychtivý strávit v její společnosti mnoho času neplánoval svůj život podle jejích rozmarů. Ve své lásce k Torrhevalovi Selephera zjistila, že dospívá jako předtím po mnoho staletí ne. (Je třeba říct, že i Oren byl potěšen touto změnou své dcery a pobídl ji k aktivnější roli mezi Zelenými vílami. A ona, snad jako hold svému milenci, začala dělat právě to.)

Po mnoho měsíců nebo let nebo dekád – ve Vílí divočině je to často to samé – Selephra a Torrheval jezdili, a žili, a milovali se a vládli spolu. Ale osud je nestálejší než jakákoliv víla a ani ve Vílí divočině se čas pro nikoho nezastaví.

Přišel čas, kdy se válečníci a vojáci eladrinských dvorů mobilizovali do války, aby zmařili snahy fomoriany vedených čarodějnic v říši smrtelníků. A coby jeden z těch eladrinských válečníků byl Torrheval připraven vést celou brigádu Zelených víl do bitvy. Selephra by šla s ním, aby bojovala po jeho boku, ale její otec jí zakázal vydat se takovému nebezpečí. Byla by prosila svého milého, aby nechodil, ale věděla, že by tou žádostí klesla v jeho očí –a on v jejích, pokud by souhlasil.

A tak stála na samém kraji svého lesního panství a sledovala Torrhevala jedoucího do dálky, v plném lesku jeho blyštivé zbroje, hrdě rajtujícího v sedle sněhobílého válečného koně. Nějaký čas trávila dováděním v lese nebo debatováním na vílích dvorech, ale každý den se vracela na to místo na okraji lesa, aby vyhlížela jeho návrat.

Podzim věčnosti

Pár vojáků a pak zase pár dalších přibývalo po troškách domů a vyprávěli příběhy o velkých bitvách a strašlivých kletbách a mocné magii, ale Torrheval se neobjevoval. Každý den trávila Selephra déle a déle čekáním na jeho návrat. Ignorovala svoje povinnosti, ignorovala svoje přátele.

Nakonec se už Selephra ze své hlídky nehnula. Seděla na kraji lesa, záda opřená o prastarý strom a přísahala, že bude na Torrhevala čekat tak dlouho, jak dlouho bude třeba.

Rok za rokem držela svůj slib až větve a kořeny a stromy lesa prorostly jejím masem a obtočily se kolem jejího srdce a jejích kostí. Slyšela hlasy zvířat a šepot listí a začala jim rozumět. Její otec ji prosil, aby se k němu vrátila, aby se vrátila ke svému životu, ale marně.

Byl to jeden z vrchních rádců pána Orana, starý satyr jménem Enkaros, který nakonec Selephru přesvědčil, aby opustila svou hlídku. Vypověděl jí příběh o smrtelnické čarodějce, která se spojila s fomoriany a o které se říkalo, že drží generála víl lapeného ve svém hradu. Když Enkaros nabídl Selephře, že ji do hradu vezme, aby zjistila, zda je to vskutku Torrheval, kdo tam je uvězněn, princezna Zeleného dvora povstala. Kořeny a břečťan se trhaly ze země a volně visely z jejího masa, jak povstala. Podporována nejistýma nohama a těmito výhonky následovala satyra do říše smrtelníků.

Zde, doprovázena tucty víl a sahajíc do studnic moci, kterých se nedotkal celá léta, se Selephra snadno probila obránci hradu a všemi, kdo se jí postavili na odpor. Vymazala z povrchu celé věže, odpravila regimenty a popravila čarodějku vlastníma rukama.

V nezamčené místnosti v nejvyšší věži našla svého milovaného Torrhevala. Zestárl za ta léta mimo Vílí divočinu. Když uviděl tvora pokrytého vínem a ostružiním a poznal, že je to ona, Selephra, zhrozil se.

Desítky let čekání dolehly na Selephru jako věčnost. Ona se, ve své mysli, navrátila z říše mrtvých, aby zachránila svého milého. A on teď ucukl, jako kdyby byla monstrum! Jako kdyby jí nedlužil věčnou kajícnost za léta utrpení na jeho úkor.

Selepřina zuřivost byla bezmezná. Tohle nebyl muž, kterého milovala. Její válečník by bojoval s celou rasou smrtelníků, aby se k ní vrátil. Tahle místnost byla ložnice a ne vězení.

Když Selephra skončila, nestála už žádná hradba a nad ruinami se netyčila jediná věž. Vrátila se do Vílí divočiny nechávajíc za sebou jen rozdrcené kamení a rozlámaná těla.

Po nějaký čas se Selephra zapojovala do politky Zelených víl, ale byla vedena zlobou a hořkostí, ne radostí. Naléhala na dvůr, aby jednal proti smrtelníkům, aby je mučil a ničil bez příčiny. Mnoho nižších víl rostlo pod jejím vlivem k zlovolnosti a klamu; a vskutku tehdy poprvé si dryády vyvinuly schopnost vzít na sebe iluzorní lidskou podobu. Mnoho Oranových rádců prosilo svého pána, aby dceru odehnal ze dvora, ale on se nedokázal přimět to udělat.

Nakonec ani nemusel. Selephřin hněv nemohl být utišen pouhými politickými hrami. Ona a její přívrženci pustili každodenní vládu nad lesním panstvím. Sebou samou korunovaná Ostružiníková královna měla lepší práci – hrozivější věci – na práci.

Ostružiníková královna dnes

Ostružiníková královna se stala tvorem nenávisti a zloby. Její nejintenzivnější odpor je namířen vůči smrtleníkům, zvláště mužům, ale opovrhuje s větší či menší měrou všemi tvory. Její jedinou radostí je mučení druhých. Zvláště si libuje v připravení oběti o její milované a způsobení, že se ztratí v divočině, kde naplní jejich poslední dny a hodiny žalem a strachem předtím, než je konečně zabije. Ač už dlouho nevládne schopností okouzlit nebo ovládnout –takové síly byly odplaveny přílivem hněvu, které z ní udělaly to co je – zbožňuje sledovat, kterak její nohsledi, kteří tyto schopnosti mají, obrací přátele, rodiny a milence proti sobě.

Ač je Selephra nejvíce spojována s dryádami, stala se patronkou celé řady různých víl, které užívají iluze, tvaroměnu a podobné klamy v lovu svých obětí. Její přívrženci tvoří svůj vlastní dvůr v rámci Zelených víl, sestávající převážně z dryád, ježibab, lamií a nevěst dřeva (viz níže). I takoví tvorové, kteří nejsou Selephřinými přímými vazaly jí skládají určitý stupeň poct. Ostružiníková královna toho na oplátku žádá málo, jen to, že se poddají své přirozenosti a svedou smrtelníky k emočnímu otroctví či smrti.

Selephra se ráda mstí smrtelnému světu přímo lovem obětí podobně, jako to činí její služebníci. Zvláště si vychutnává ničení známých hrdinů nebo milovaných vůdců skrze bolest a žal nesnesitelné ztráty. Ona a její pohůnci zničili osídlení a zažehli války s pár dobře naplánovanými vraždami a únosy.

Nakonec Ostružiníková královna dokonce přijala úlohu u Hvězdného dvora ve snaze vést Zelené víly násilným a zlovolným směrem. Hraje na strunu mocné vílí pýchy a na staré nevraživosti, které obrací jinak rozumné mírumilovné víly proti rasám smrtelníků. Hledá způsoby jak rozšířit svou moc, svou autoritu u dvora a svou kliku vazalů, to vše jen s cílem prolít více smrtelnické krve a rozšířit svou skupinu otroků.

Nepřátelé, spojenci a poskoci

Jádro „dvora“ Ostružiníkové královny sestává z víl, které užívají tvaroměnu, iluze a podobné klamy k lovu své kořisti. Ačkoliv Selephřina nenávist k mužům není tak silná, co se týče jiných víl jako je směrem ke smrtelníkům, málokdo z jejích nejbližších rádců nebo nejmocnějších služebníků je muž. Možná její nejnechvalněji proslulý vazal – rádce, osobní služebník, tělesný strážce, posel a vrah – je Rheusendrous, zlovolný tvor, který v sobě spojuje ty nejhorší aspekty ježibaby a fomoriana.

Ne všechny oběti Ostružiníkové královny jsou dostatečně šťastné na to, aby zhynuly rychle. Mnoho smrtelníků, kteří byli okouzleni jejími služebníky nebo zajati jejími ježibabami nebo dokonce Selephrou samotnou je drženo v otrockých celách ukrytých v těch nejtemnějších zákoutích jejího lesního panství ve Vílí divočině. Tito otroci jsou nuceni sloužit jako vrátní, dělníci nebo příhodné oběti, když na Selephru přijde touha mučit nebo odpravit smrtelníka. Otroci, kteří v Selephřině blízkosti přežijí dostatečně dlouho, se nakonec stanou nevěstami dřeva a skončí v její službě dobrovolně.

Soumračné víly

Ti služebníci Ostružiníkové královny, kteří nepocházejí ze Zelených víl, jsou téměř všichni ze Soumračných víl. Tito tvorové noci, magie, temnoty a šalby jsou často přitahováni pod Selephřin praporec, kde se mohou poddat svým nejzákeřnějším instinktům bez strachu z následků. Konec konců, je to Zelený dvůr, který nese vinu za akce vazalů Ostružiníkové královny.

Zelené víly

Ostružiníková královna není nejmocnější vílou Zeleného dvora – její otec a stejně tak malá hrstka dalších jsou mocnější – ale ona zůstává potenciálně nejsmrtelnější. Její vazalové tvoří významnou menšinu Zelených víl a neustále tlačí na další s odkazem na dluhy a zastrašováním slabších víl. Jejich cílem je šířit vliv u dvora a kázat proti smrtelníkům. Pán Oran podniká kroky, aby redukoval nejvýstřednější pletichy své dcery, ale odmítá se proti ní otevřeně postavit a brání v tom i svým vazalům. Kvůli tomu má Selephra mezi Zelenými vílami víc moc, než kolik by jí normálně příslušelo a mnoho z těch, kteří stojí proti ní tak musí činit vskrytu.

Jedna malá frakce Zelených víl však otevřeně pracuje proti Ostružiníkové královně. Až do své smrti vinil satyr Enkaros sám sebe z toho, co se stalo s princeznou Selephrou a jeho potomci přísahali odčinit jeho chybu. I přes obvyklou vrtošivou povahu své rasy tato rodina satyrů vytrvale pracuje na zamezení nejhorších zel Ostružiníkové královny. Neustále hledají nějaký prostředek ne k jejímu zničení, ale k jejímu navrácení k radostné bytosti, jakou kdysi byla.

Zimní víly

Selephra má málo oficiálních vztahů se Zimními vílami, ale protože mnozí z této sekty sdílí její touhu po násilí a její pohrdání smrtelníky, její pohůnci často pracují ruku v ruce s nimi. I přes sdílenou nenávist ke smrtelníkům však Ostružiníková královna a Princ mrazu nejsou spojenci. Pomalé, metodické, trpělivé a neemotivní způsoby Vládce dlouhé noci jsou naprostým protikladem Selephřinému horkokrevnému neuváženému hněvu.

Palác žalu

Selephřin takzvaný „Palác žalu“ není nic víc než chata, v níž přebývala během dnů před Torrhevalovým zmizením. Zdi se loupou, střecha je plná děr, okna špinavá. Při vzácných příležitostech, kdy Ostružiníková královna poskytuje cizincům audience, nabízejí její služebníci slabý čaj a kyselé víno v popraskaných šálcích hostům usazeným na prachem pokrytých židlích. Zeptat se na tento rozpor nebo jinak poukázat na to, že místo je všechno jen ne „palác“ za nějž jej Selephra prohlašuje je jen jeden z nesčetných způsobů, jak ji urazit.

Kvůli jejím politickým aspiracím a machinacím, jakkoliv mohou být zlovolné, je Selephra občas ochotna spolupracovat se smrtelníky nebo rivalskými vílami, které by jinak neváhala zabít, pokud se domnívá, že to pomůže jejím plánům. Takové situace ale shledává extrémně obtížnými a je známa tím, že skočí po jakékoliv výmluvě k odpravení svých „spojenců“ než aby musela přistoupit na jejich požadavky nebo snášet jejich přítomnost. Rychle se urazí a všimne si i nejmenšího odchýlení od spletitých tradic vílí cti a dvorského chování, což jí poslouží jako výmluva pro násilí nebo porušení dohod a smluv. Zatímco u mnohých víl si smrtelníci schopní vyjednávat ve složitých tradicích Hvězdného dvora získají respekt, Ostružiníková královna se jednoduše stává jen víc naštvanou na kohokoliv, kdo jí odpírá poskytnout záminku pro krveprolití.

Nevěsta dřeva

Zvířata a rostliny nejsou jedinými tvory poddanými rozmarům Ostružiníkové královny. Humanoidi, kteří pobývají na jejím panství ve Vílí divočině nebo v určitých lesích smrtelného světa, které proklela, na sebe postupně berou aspekty její povahy. Pozvolna začínají být Selephře loajální a jednají v jejím nejlepším zájmu i když si toho nejsou vědomi. Ti, kteří se právě neangažují v pletichách své královny, tráví čas číháním na smrtelné cestovatele, aby je lapili do otrockého okouzlení.

Nevěsty dřeva si ve většině ohledů zachovávají svou původní podobu, ale jejich záda se rozvírají, aby odhalila dutinu jako vyřezanou ze dřeva namísto masa, svalů a kostí. Toto zohyzdění lze skrýt několika vrstvami oblečení nebo alespoň do chvíle, než je oběť lapena do pasti.

Napsal Alnag 02.10.2011
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 16 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.16688299179077 secREMOTE_IP: 23.20.202.156