Drow, aneb temný elf (shrnuté dohady a povědomí)

Povaha společnosti a chování

O povaze a obyčejích temných elfů se toho dá napsat mnoho, ale jen málo z toho by byla pravda déle než pár měsíců. Temní elfové v srdci nosí sebe, sebe, jejich temné bohy, kterých se bojí, sebe, sebe, sebe, pak kněží bohů kterých se bojí, sebe, svůj rod, své oblíbené předměty a kratochvíle, sebe a své příbuzné a čest drowské rasy. A to přesně v tomto pořadí. Čest dowů, nebo spíš nadřazenost nad ostatními, jak by se jevila pozorovateli z venčí. Je jim pořád cennější než kterýkoli otrok a otřít se o jejich božstva s nedostatkem uctivosti může být smrtící omyl, ale vždy je na prvním místě jedinec sám. Drowové mají silný pud sebezáchovy a nikdy se nepouští do beznadějných podniků, pokud není po ruce někdo, koho lze strčit do rány, nebo na koho by se dala svalit vina, Naneštěstí mají také temní elfové o sobě (nikoli zcela neprávem) vysoké mínění, ale pokud je dostatečně silně klepnete přes prsty, tak se zpravidla stáhnou, ale zároveň přichystají nejčernější pomstu, jakou dokážou vymyslet. A drowská mysl je velmi vynalézavá a temná. Porážka je zneuctěním všeho od drowů obecně přes bohy až k drowovi samému a plodí jen nehynoucí nenávist. Výhra pak plodí jen opovržení poraženým. Vzájemná důvěra, či dlouhodobé mírové soužití s drowy je nemožné. Je možné dosáhnout trvalého příměří, když se mají temní elfové čeho bát, nebo máte-li něco, co chtějí a dokážete to bránit tak, aby to bylo výhodnější vyměnit, než ukrást.

Obecně jsou drowové trpěliví díky dlouhověkosti, ale jen v určité omezené míře. Motivovaní hněvem, sobectvím, nebo strachem, temní elfové jsou schopní trávit desetiletí pilováním svých schopností (a často také koníčků a neškodného umění), pomstou, nebo plánováním jejího vykonání, ale jinak jsou drowové požitkáři, kteří vše chtějí pokud možno už včera. Drow může pět let tvarovat výraz ve tváři Llothiny sochy pro chrám, ale její podstavec v rukách otroků bude přesně podle jeho představ do nejmenšího detailu udělán za poloviční dobu, než by to sám dokázal, nebo budou otroci krutě bičováni lámáni kolem. Drowové se v podobných nemožných úkolech přímo vyžívají a jsou také důvodem, proč neustále potřebují další a další otroky. Zároveň je to také po drowa společensky přijatelná forma vybití si frustrace. Nutno podotknout, že tento jev je dvojsečný pro většinu drowů. Sami zakoušejí podobné jednání ze strany výše postavených a ani kněžky samy nejsou v bezpečí na vrcholu společenského žebříčku, protože se zodpovídají démonickým bohům, kteří jsou ještě krutější, než si ony samy dokážou představit v nejdivočejších snech.

Strach je to, co drží drowy pohromadě. Strach a trochu také pýcha. Samotný drow je slabý a bezmocný ve srovnání s hrůzami Podtemna. Jen soustředěná moc, kterou drowové představují ve svém městě je zárukou přežití. Moc temných elfů může také vyniknout jedině před jejich vlastníma očima. Nikdo menší není hoden srovnání a všichni jsou menší než temní elfové. Vše ostatní je v neustálém skrytém zápase o postavení a moc. Ať už mezi rody, nebo jedinci. Drowské rody jsou mezistupněm mezi jedincem a městem. Městský stát je nejmenší jednotka drowů, která je schopná přežití v Podtemnu a rod je nejmenší jednotka drowů schopná uchránit jedince před totální anarchií více drowů pohromadě. Pokud je město drženo pohromadě strachem z okolí, rody jsou drženy pohromadě strachem z drowů samotných. Zákony přichází a odchází, jak se moc přelévá, ale je to rod a strach ze msty, který drží drowy od toho, aby se zmasakrovali, nebo byli naprosto paralyzovaní individualitou. Zákony se dodržují a tresty za jejich porušení jsou drakonické, ale mění se neustále a tresty tedy spíš fungují jako bič na ty, kdo nedokážou zákony určovat tak, aby jim vyhovovaly nebo je překroutit tak, aby se jich netýkaly. Drowové si na stát spíš hrají, než aby něco podobného u nich fungovalo. Smrtonosný, ritualizovaný tanec moci, ne záruka bezpečí, kterou v tomto institutu hledají jiné rasy. Drow stará o blaho svého rodu a města, ale jen proti hrozbě zvenčí. Bez města je potravou čelistí číhajících venku, bez rodu je otrokem silnějších, nebo mrtvolou rukou zákeřnějších. Nelze mít oči všude a takhle se riziko snižuje na (po drowa) snesitelnou míru. Rody jsou pak jen tak velké, aby se v nich dokázali všichni vzájemně hlídat. Při překročení takového měřítka velikosti téměř okamžitě bují pletichy a rod se zakrátko rozštěpí. Velký rod znamená, že v čele stojí opravdu prohnaná osobnost s talentem na sledování drowů a pevnou rukou drženou hierarchii. Samotná pravidla pro drowa existují jen proto, aby se obcházela. Dělat něco zakázaného je naprosto v pořádku, pokud se dokážete vyhnout trestu. Pak se jedná o chvályhodnou mazanost.

Obecně se drowská spravedlnost vykonává na místě, nebo ve chvíli nalezení viníka, ale na nějaké prošetřování není zpravidla vůle. Spravedlnost vykonává nejvýše postavený temný elf na místě, nebo někdo na jeho přímý rozkaz. Samozřejmě, že není tím pádem téměř možné obvinit z nějakého přečinu někoho výše postaveného, aniž by u toho byl někdo schopný (a ochotný) vynést a vykonat rozsudek. Čím vyšší postavení drow má, tím větší pravděpodobnost je, že mu přečin projde, pokud to nevidí někdo jiný dostatečně vysoce postavený. Jít žalovat se moc nenosí už jen proto, že hrozí trest za to, že trest nebyl vykonán svědkem přečinu. Msta se vykonává obdobným způsobem - buď hned, nebo nikdy. Ukřivděný temný elf musí počkat, až bude sám lépe postavený a až cíl udělá nějakou chybu a pak udeřit, nebo mlčet a dál číhat. Proto je ztráta postavení prakticky zárukou okamžitého pranýřování všemi, kteří si můžou kopnout do cíle.

Rodina je pro drowy naprosto nefunkční koncept ve smyslu, v jakém ji známe my. Vztah je nepodstatný. Drowská matka si jako otce volí nejvěrnějšího a nejschopnějšího muže z rodu. Pro drowa je to velká motivace spolu s tím, že méně oblíbení muži mají tendenci dostávat úkoly, kde mohou prokázat svou užitečnost (vysoce nebezpečné úkoly samozřejmě, viz výše o trpělivosti), nebo končit na obětním oltáři. Muži tak jsou vysoce motivovaní k rozvoji svých schopností ve válečnictví, nebo mystice. Kněžství je jim přísně zapovězeno (i když podvratná hnutí existují, ač tvrdě potírána) a jakákoli jiná činnost je prakticky vstupenkou mezi otroky. O děti se matka téměř nestará osobně, pouze dohlíží na jeji výchovu typicky ukrutným způsobem. Všemu podstatnému je musí naučit otroci, které pak matka, či někdo jí pověřený je-li příliš zaměstnána, kontroluje a trestá nedostatečný rozvoj schopností dítěte. Být dcerou nebo synem té které matky je spíš záležitostí postavení a prestiže, než biologie. Dítě je pro matku služebníkem, na jehož výcvik a věrnost dohlížela od začátku a tedy je může sama tvarovat tak, aby jí co nejlépe vyhovovaly. Dítě pak požívá ochrany mocnější matrony, ale musí si hledět, aby jí bylo prospěšné. Nástroje, které nesplňují očekávání, nebo nevrací vložené investice, se dají nahradit snadno. I když už by to mělo být jen adopcí dítěte nějaké z níže postavených žen.

Co se vztahů s jinými rasami týče, tak drowové nenávidí všechny bez rozdílu. Nejvíce nenávidí a bojí se drowů samotných, protože jen oni sami jsou si rovni a znají svou podlost. Proto se také města jen málo kdy spojí a musí k tomu být moc dobrý důvod a ani pak spojenectví nevydrží. Nevyhnutelně se jedna nebo druhá strana pokusí získat nadřazenost, což nutně ukončí roztržka tak krátká, jako krvavá. Je také těžké pro město drowů ovládnout jiné vzdálené město a udržet ho. Místní rody ho při první příležitosti svrhnou a držet něco vzdáleného v Podtemnu nejde. A města vzdálená určitě jsou, protože to, co se ovládnout a udržet dalo, už bylo dávno učiněno součástí jednoho z měst. Sféra kontroly přirozeně rozptyluje města podtemnem a znemožňuje částečně vytvoření rozsáhlé říše. Ostatní rasy ve sféře vlivu jsou otroci, pokud se dají ovládnout, nebo cílem nájezdů, pokud ovládnutí a zotročení je nevýhodné. Pouze pokud je nevýhodé i to, což většinou znamená schopnost rozhodného protiúderu, je s cílem buď obchodováno, nebo je dočasně ignorován a sledován pro první náznak slabosti. Co je mimo sféru přímého vlivu, je ignorováno témě bez výhrad, pokud se s tím nedá obchodovat, nebo na někoho poštvat. Obecně drowové dávají přednost nájezdům před ovládnutím území. Díky roztříštění společnosti na rody a absenci centralizované armády je nebezpečné pro kterýkoli rod na delší dobu někam odeslat část své bojové síly a pro ostatní rody ponechat nějaký rod něco významného ovládat, protože tím by jim mohl přerůst přes hlavu. Rody by se v zápětí spojily a slabost zužitkovaly, než se stačí proměnit ve výhodu. To také znamená, že když už se někde vyskytne větší skupina válečníků, tak buď zase odtáhne, nebo muselo dojít ke společenskému zemětřesení, jako třeba vyhnání celého rodu, který ale je natolik mocný, aby přežil cestu a pronásledování. Každopádně je rychlý ústup mimo dosah nebo drtivý protiúder poměrně dobrým řešením.

Nejvyšší místo ve společnosti společenství drowů náleží kněžkám. To proto, že největší roli v jejich rase hraje náboženství. Kněžky drží drowy v tvrdé ruce pevně už od doby vzniku rasy a své postavení i tvrdě chrání. většina drowiích žen je kněžkami část bez patřičného nadání se věnuje válečnému umění. Samotní bohové dávají drowům sílu přežít v nehostinném prostředí a drowové se bojí toho, co by bylo, kdyby této ochrany nebylo. Strach z nepřízně bohů je téměř totožný se strachem z okamžité smrti. Vzhledem k povaze temných bohů, které uctívají, nejsou temní elfové daleko od pravdy a moc dobře to vědí. Už několikrát měli příležitost na vlastní oči se přesvědčit, jak vypadá božská nelibost. Bohové mají temné elfy také plně v moci a protivenství mohou ztrestat na místě i zrůdnou proměnou temného elfa v polopavoučí zrůdu, které se štítí vše. Slovo kněžky je zákon, ale i kněžky mají strach z démonů, které k nim jejich bohové vysílají jako své zástupce. V temných obřadech na počest bohů se odehrává podívaná mísící rafinovanost a neskutečné zvrhlosti od krvesmilstva přes mučení a oběti drowů i jiných inteligentních bytostí. V případě přízně se k rituálům přidají i démoni aby se sami účastnili mučení a vybičovali orgie do výšin zkaženosti jinak nevídaných a zanechali po sobě požehnané polodémonické zplozence.