Velmistře Roslowe,
Nerullův kněz zemřel. Příčina smrti se zdá být přiložená, ale vzhledem k načasování a osobě, o níž se jedná nelze nečistou hru vyloučit.
Předtím, než zesnul, poskytl nám krátké vylíčení toho, co věděl o vzestupu a pádu boha smrti. Zapsal jsem jeho poznámky a přikládám je k dopisu. Vzhledem ke zdroji je třeba brát tyto informace s trochou skepse, ale i tak jsou zajímavé. Dovolil jsem si odebrat v přepisu irelevantní provolání a lichotky. (Jestli ještě někdy v životě uslyším frázi „Pochváleno budiž jeho zlovolné jméno a nastupující temnota“, bude to příliš brzy.) Navíc jsem odstranil i rouhavá označení užitá v odkazu k Havraní královně, jelikož se nehodí je psát.
Věřím, že shledáte tento rukopis stejně poučným, jako já.
Srdečně váš
Nimozaran Zelený
Septarchova věž, Přepad
Bůh žnec
Zapomenutí mrtví, zůstaňte ve svých hrobkách,
Zapomenutí mrtví, zůstaňte ve svých kryptách
NerulL vás spoutává, spoutává vás krví.
- Hymnus Nerullovi
V nejčasnějších dnech stvoření, když bohové stále ještě putovali po zemi bok po boku smrtelníků a Válka úsvitu teprve začala, stal se Nerull – chytrý a bezcitný lidský čaroděj jedním z prvních neelfů, kteří se od Corellona naučili mystické magii. Jeho nově nalezená síla jej brzy zatáhla do války proti Prvorozeným. Po jedné obzvláště hrůzyplné bitvě Nerull přehlédl pole plné těla a proklel všechny ty, kteří si dovolili sejít smrtí, opustili svou službu uchování stvoření vůči zkáze. Tehdy se vrátil ke svým studiím a strávil měsíce dumáním nad podstatou smrtelnosti a hrozbou živlů.
Během této své chvíle odpočinku se mág poprvé začal zabývat studiem smrti a jejích užití. Objevil, že smrt nemusí být koncem užitečnosti těla a že magická energie může neživému tělu propůjčit zdání života. Dále stanovil, jak může připoutat duši ke službě a to ať už v těle nebo i bez něj. V Nerullově touze, aby se padlí znovu přidali do války proti Prvorozeným, se tyto objevy staly základem nekromantické školy magie.
Nadšen ze svého objevu kontaktoval Nerull Auroma, boha smrti. Mág mu hrdě představil své objevy, o nichž se domníval, že představují zvrat ve Válce úsvitu. Aurom jeho zjištění odmítl a tvrdil, že smrt je přirozenou součástí cyklu, který by se neměl porušit. Pramálo Aurom tušil, jak moc jej bude toto odmítnutí stát.
Popuzený, že by bůh zahodil takový nástroj, oslovil Nerull se svým novým objevem jiné bohy. Každý z nich se však podřídil Auromově úsudku. S každým odmítnutím Nerullova zloba rostla. Shromáždil své armády a právě po jedné bitvě proti Prvorozeným, zaútočil Nerull na boha smrti. Již zraněný, Aurom pod Nerullovým překvapivým úderem padl. Díky tomu, že zachytil Auromovu unikající sílu si Nerull začal nárokovat vládu nad smrtí a nad mrtvými.
Vzestup a pád
Ostatní bohové byli v šoku. Nikdy předtím smrtelník boha nezabil a mnozí stále nerozuměli nekromantickým uměním, které Nerull ovládl. Dříve než se pantheon shodl na tom, co si počít s novým bohem smrti, nabídl Nerull Auromova další domény byly rozděleny mezi ostatní bohy, čímž si zabezpečil místo mezi nimi. Nerull vnímal souhlas bohů s jeho vzestupem k božství jako známku slabosti vyvolanou strachem z moci, kterou vládl.
Zatímco bohové bojovali s Prvorozenými o nadvládu nad světem, rostla Nerullova touha po moci až k neutišitelnosti. Nový bůh smrti věřil, že se dokáže stát králem nad všemi bohy. Dychtivý rozšířit řady duší připoutaným k jeho říši (zvané Pluton), sužoval Nerull smrtelný svět pohromami a mory. Právě v té době vešel ve známost jako Žnec a Ten, jenž nenávidí život.
Ostatní bohové byli ohledně Nerullovy záliby ve vraždění rozpolceni. Smrti, které působil, neumenšovaly řady sil schopných bojovat ve Válce úsvitu, ve skutečnosti bojovali jeho nemrtví vojáci houževnatěji, než za života a někteří byli takřka nesmrtelní. I přesto označili Pelor a Moradin nového boha „Nepřítelem všeho Dobra“ a pravidelně diskutovali co s ním, a Corellon otevřeně plakal nad tím, co Nerull udělal s darem magie.
Nerull se stával ještě odvážnějším, plný sebevědomí viděl ve své budoucnosti neomezenou moc a zbabělost ostatních božstev. Pak jiná lidská čarodějka – kouzelnická královna, která se také od Corellona učila magii – zemřela v průběhu Války úsvitu a dostala se do Plutonu. Corellon s Pelorem za pomoci Moradina a Sehanine tajně posílili královninu duši ještě dalšími kvalitami, které měla za života: magickou mocí, brilantním intelektem, mazanou soudností, nezlomnou odvahou, chladnou přitažlivostí a ledovou pýchou. Brzy její duše hořela jasněji než jakákoliv jiná a Nerullův pohled se pevně upřel právě na ni.
Očarován, pojmenoval ji Nera. A jak konspirující bohové doufali, Nera (jejíž pravé jméno bylo již dávno vymazáno z reality) se ukázala být Nerullovou zkázou.
Nerull zahrnul Neru dary a propůjčil jí vládu nad Plutonem, aby si získal její přízeň. Nera využila své pozice, aby zjistila jeho tajemství, jak používá moc duší a začala shromažďovat své vlastní zásoby magické moci. Brzy se Nera obrátila proti Nerullovi, uvolňujíc spoutané duše Plutonu a obracejíc jejich energii proti jejich pánovi.
Nerull padl a zrodila se Havraní královna.
Prokletí smrti
Někteří učenci se domnívají, že Nerull netriumfoval nad Auromem nezraněn. Původní bůh smrti věřil, že všechny události jsou součástí cyklu, od narození do smrti a tak by to mělo být i v případě boha, který předsedá nad smrtí. Jak Aurom umíral, proklel doménu smrti, takže kdokoliv se jí následně zmocní, jednoho dne také zemře. To mohlo vést nejen k Nerullově pádu, ale může to být příčinou také toho, proč se kolem Havraní královny objevují potenciální uzurpátoři ze všech stran. Může být jen otázkou času, než Havraní královna utrpí osud podobný Nerullovu a Auromovu.
Nerullův klér
Když si držel svou pozici v pantheonu, byl Nerull obecně znám a obáván, ale měla pramálo kněží či stoupenců. Většina z těch, kteří jej otevřeně uctívali, byli nájemní zabijáci a vrazi. Nerullovi kněží, odění v rezavě rudý háv a nesoucí kosu či srp prováděli své nečisté rituály v malých svatyních – obvykle umístěných v podzemí uvnitř krypt a katakomb.
Takové rituály obvykle zahrnovali unesené obyvatele okolních vesnic a jejich obětování na oltáři v barvě rzi bohu smrti. Osady zřídkakdy tolerovaly přítomnost Nerullových kleriků a tato diskriminace byla zcela na místě, neboť ti přinášeli jen mor, jed a další formy smrti, jimiž uváděli živé do Nerullovy šedé říše.
Volná organizace a řídká hustota Nerullova kléru může vést k půtkám i otevřeným konfliktům mezi odlišnými kulty ba i členy jednoho kultu. Někteří upřednostňují jako nástroj, jímž poskytnout svému bohu duše masovou vraždu, neboť věří, že Nerullovo jméno by mělo být vzýváno otevřeným terorem. Jiní hledají jemnější způsoby ve snaze zachovat Nerullovu tajuplnost. A ještě jiní, kteří chtějí zaměřit pozornost lidu na nevyhnutelnost smrti, aranžují předčasná úmrtí klíčových členů společnosti.
Jediným známý veřejný chrám mimo Pluton a Sigil leží ve Stínopádu v malé vísce známe jen jako Smrt nevinnosti. Když Havraní královna nabyla síly, zapudila Smrt nevinnosti do domény děsu a zapečetila její hranice. Vesnici teď obklopují vysoké zdi a velké dřevěné brány, z nichž teče krev jako by to byla pryskyřice.
Od chvíle, kdy Havraní královna uzamkla osadu, do ní nikdo nevstoupil ani z ní nikdo neodešel, byť se šeptá o artefaktu, jehož se Havraní královna obává a který je prý ukryt v Nerullově chrámu na vesnické návsi.
Většina Nerullových chrámů je ukryta v prastarých podzemích, kryptách a katakombách. Obyvatelé těchto míst si často nejsou vědomi oltářů ukrytých v jejich panstvích. Jedinou známkou chrámu je zvýšená účinnost nekromantické magie v dané oblasti.
Milénia od Nerullovy smrti pokračuje mnoho drobných kultů v Žnecově tajném uctívání. Buňky uctívačů, možná šílených možná svedených na scestí, tvrdí, že slyší Nerullův šepot přicházející ze Stínopádu. Takové buňky doufají, že obnoví Nerulla k jeho původní slávě a očekávají, že budou za své služby odměněni.
Legie šedých
Během Nerullovy vlády v Plutonu byly nesčetné duše, které do Žnecovy domény dorazily souženy a mučeny po věčné časy. Malá část těchto duší, zoufalých, aby ukončily své utrpení, se zřekla všech ostatních přísah a příslušností a slíbila sloužit výhradně Nerullovi až do konce času. Tyto duše tvoří Legii šedých, přízračné vojsko Plutonu.
Když Havraní královna Nerulla porazila, většina z duší, které Žnec uvěznil, se osvobodila a pokračovala ve své pouti na druhou stranu. Ale přísahy Šedých legionářů připoutaly jejich duše k Plutonu i po Nerullově smrti. Staletí po Nerullově pádu pochodovala Legie kosmem a hledala někoho, kdo by ji osvobodil z její přísahy a věčného otroctví.
Bohové, démoni, ďáblové a všechny ostatní typy tvorů se už pokusili zmocnit Legie a použít ji k posílení vlastních sil, ale přísahy jejích členů Nerullovi jsou pevné. Pokud některý příslušníků Legie šedých padne, je jen otázkou času než se jeho duše znovu objeví na Plutonu.
Nakonec Legie vzdala svou výpravu za svobodou. Nyní její členové tráví nekonečné dny patrolováním vnitřními svatyněmi Plutonu, strážíce paláce a relikvie mrtvého boha. Legie shromáždila množství rozsáhlého bohatství, které kdysi plnilo hrobky a kláštery Plutonu a její vůdci občas užívají toto bohatství k platbě mágům, fanatikům či jiným příslušníkům kultu, když si myslí, že by mohli přivést jejich boha zpět.
Hvězdní ženci
Invaze Vzdálené říše zničí anděle i elementály, ďábly i démony, smrtelníky i nestvůry.
- Eldas, upíří lord, vůdce Hvězdných ženců
Když množství duší pod Nerullovou vládou rostlo, zdála se jeho potenciální moc nezměrná. Mnozí se obávali, že užije svou moc k tomu, aby se stal nejvyšším z bohům a ovládnul všechny ostatní. Hvězdní ženci stále pracují na tom, aby se tak stalo.
Řady skupiny Hvězdných ženců, kterou spojuje strach ze Vzdálené říše, tvoří téměř výhradně mágové a psionici. Hvězdní ženci vnímají hašteření mezi bohy a prvorozenými jako pouhé vyrušení – drobnou
rozmýšku, která se už dávno měla vyřešit. Toto hašteření oslepuje mocnosti vůči daleko větší hrozbě – hrozbě invaze ze Vzdálené říše, o níž Hvězdní ženci věří, že je nevyhnutelná.
Hvězdní ženci vidí jen jedinou možnost: Všechny síly kosmu se musí sjednotit pod praporce jednoho mocného vládce. V jejich očích nemá nikdo víc potenciálu se tímto všemocným vládcem stát než právě Nerull. Jen on jediný dokáže shromáždit dost energie, aby sjednotil sféry proti hrozbě, kterou Vzdálená říše představuje.
Hvězdní ženci věří, že nemohou druhým propůjčit větší cti, nežli daru nemrtvosti. Bezduché tělo zombie může sloužit v Nerullově armádě, zatímco její duše propůjčuje svou sílu bohu nebo působí nějak jinak. Hvězdní ženci také věří, že proměna v nemrtvé se stane cílem každého smrtelníka poté, co se Nerull navrátí. Ví také, že bůh dovolí jen těm nejoddanějším a nejmocnějším, aby si udrželi vládu nad svými dušemi i ve stavu nemrtvosti.
Nepravděpodobní spojenci
Ačkoliv se mohou konečné cíle Hvězdných ženců výrazně lišit od těch, které mají hráčské postavy, Nerullovi stoupenci se mohou stát nepravděpodobnými spojenci v boji postav proti aberacím a silám ze Vzdláených říších. Hvězdní ženci mohou družinu kontaktovat, aby nabídli nebo naopak žádali pomoc.
Triumvirát
Před devíti sty lety, vyhostily vílí dvory tři eladriny. Vasres, nyní kostěj, je sadistický tvůrce, který zbožňuje budování hádanek, aby soužil ty, které považuje níže postavené. Ca’Sross, nyní rytíř smrti je krvežíznivým vojvodou, který vyvolává zlobu letních dvorů pořádáním smrtících honů a vedením zbytečných bitev. Nehmer, další z kostějů, je čarodějka prokletá Oranem (z důvodů, které nikdy neodkryla), aby nemohla nikdy ukázat svou tvář jiné živé bytosti.
Tyto tři vyhnance spojil společný zájem, který z nich vytvořil nebezpečné dobrodruhy. Na svých cestách narazili na skrytou Vecnovu pokladnici v níž nalezli zbytky Nerullova prapůvodního traktátu o nekromancii svázaného v kůži mrtvého boha Auroma.
Vasres, Ca’Sross a Nehmer se poprvé dozvěděli o Žneci z nečistých stránek této knihy. Odraz Nerullovy božské jiskry se usídlil v jejich myslích, slibuje každému z nich věčných život coby exarchů, stejně jako pomstu každému, kdo je vyhnal.
Nevědomi si toho, jaký příslib byl učiněn dalším dvěma, každý z těch tří přísahal, že jej ani smrt nezastaví od záměru obnovit padlého boha na jeho právoplatné místo.
Vyhnanci zatím své přísahy dodržují a pokračují ve zkoumání způsobů coby mocní nemrtvý. Nedávno se triumvirát vydal s traktátem do Plutonu. Ti, kteří tuto triádu znají, mají podezření, že možná našli způsob, jak Žnece vzkřísit. Je také možné, že celá ta záležitost je jen Vecnovým fíglem.
Mrtví bohové
Nerull není jediným bohem, který zemřel. Asmodeus se k božství dostal tak, že zavraždil Toho, který byl, božstvo míru a stvořitele lidí. Podobně Orkus zabil Amotha, boha milosrdenství. Pokud triumvirát kostějů vskutku odhalí způsob jak vzkřísit mrtvého boha, bude po této informaci prahnout nesčetně tvorů.