Hraní v SF: A osmého dne...

Celkově...

...se dá u SF docela logicky předpokládat, že se lidé budou snažit s rostoucí technologií více a více zdokonalit sami sebe. Ten proces je sice přirozený, ale nikoliv jednoduchý a je dobré nezapomínat, že je také velice drahý. Snadno může rozdělit společnost na ty, kteří si něco mohou dovolit, a na ty, kteří ne (zvláště třeba panimunita, propojení mozku a počítače... atp.).
Osobně bych v SF nějaké aspekty téhle snahy rozhodně ukázal, na druhou stranu bych se držel u země, zaprvé abych nemusel domýšlet všechny mnohdy nedozírné a důležité důsledky, zadruhé protože mi tenhle prvek ve hře nepřijde zase až tak extrémně zajímavý.
Důležité také je hlídat si stylizaci, kterou setting drží. Shadowrun například je svět, který byl napsán v době, kdy se o nanotechnologii neuvažovalo, všechna vylepšení lidského těla tam jsou hrubá, technická, z biologického pohledu cizí a ačkoliv to z dnešního pohledu už není pohled aktuální, do atmosféry hry to výborně zapadá, tak proč to měnit?

V reakci na minulé články SF série mi bylo vytknuto, že se mnohdy držím moc při zemi. Je to ze dvou důvodů: První je ten, že kdybych se při zemi nedržel, pak se paleta možností rozvine do tak neskutečné šíře, že by ji v článku nebylo dost dobře možné popsat. Druhý je ten, že tyto články nemají říkat, jak je něco špatně nebo dobře, mají spíše uvést žánr, nabídnou možnosti, poskytnout inspiraci. Nic není špatně, když to je zábavné, a pokud hráči dokáží pojmout, že do sebe něco zcela nezapadá nebo že to nedává zcela smysl, pak nevidím problém. Takže na závěr a jako odpověď pro všechny kteří mi vytýkali že na SF koukám tak omezeně...