Lethrendis píše:
Pokud s tím má Jerson špatnou zkušenost, krčím rmeny. On jí má skoro se vším.
Ono když se začne rozebírat styl vedení her a ukáže se, jak moc GMmů jede ve stylu můj svět, moje hra, můj příběh, buď ber nebo jdi, tak ty špatné zkušenosti se objeví docela rychle. Stačí si jen všímat situací, kdy GM říká, jak to byla skvělá situace, protože on se bavil tím, jak byli hráči v háji.
Jak už zaznělo mnohokrát předtím, tak GMmové to často jako svinění nezamýšlí a nedělají - ale to neznamená, že by to svinění nemohlo být.
A pak si přečtu diskuse, ve které zaznívají věty "Nemůžu tu svůj postup vysvětlovat, mí hráči to čtou" nebo "snad to nikdo s mých hráčů nebude číst - občas jim přihodím pár překážek, abych je udržel v napětí a nechám je vycukat". A ostatní přikyvují, jako že jasně, dobrý přístup, jen se to nesmí provalit. Citace dávat nebudu, protože na ně byly stížnosti.
malkav píše:
Bohužel tím dovysvětlením (#168, v JEDNOM případě máš info z první ruky) jsi to opět poslal k tématu - GM sviní hráčům.
V tom jednom případě mám doklad, že to hráčům vadilo. Nebyl to jediný takový příklad, ale byl hezky konkrétní. Jinak se spíše GMmové plácají po ramenou, jak hezky udržují hráče v napětí a jak se jim to líbí, ale ptát se zda to tak hráči chtějí, co je to za volovinu? To GM přeci musí znát své hráče a vědět, co je pobaví.
A celou dobu tu řešíme ilusionismus, tedy vedení hry, které je na hraně nebo pro někoho za hranou slušného vedení hry. Já se snažil najít nějakou ilusionistickou techniku, která by jednoznačně nebyla špatná, ale i tak by bylo lepší ji hráčům neříkat.
Takže ano, je to jen krok od postupů, kterými GM sviní hráčům.
To že jsi o takovém problému neslyšel od svých známých může znamenat, že to nikdo nedělá, nebo tě to dělá tak dobře, že si toho žádný hráč nevšiml. To se takhle na dálku a ještě z druhé ruky nedá odhalit, a ani to nějak řešit nechci. Pro řadu GMmů je vrcholem vedení hry, když dokážou hráče vést tam kam (GM) sám chce, ale hráči si toho nevšimnou a díky tomu se u hry baví.
Ten Sirienův příběh je dobrá ukázka toho hraničního případu, kdy se hráči nějaký čas po hře dozví, jak to GM udělal doopravdy, a ocení to. Já psal o případu, kdy se hráči po hře dozví, jak to GM udělal, a nasere je to, protože to potvrdí jejich dosavadní obavy. A mezi tím je ještě místo pro případy, kdy se hráči při hře skvěle baví, a po hře zjistí pravdu, což jim ten zážitek zpětně zkazí. O takových případech jsem slyšel v náznacích, jako že se někomu mohly stát (někdy si to GMmové uvědomují), nebo že se někomu i staly a na tom základě se rozhodl své metody před hráči tajit, nebo píše, že po těch letech by to už hráčům mohl přiznat a případně se jim omluvit ... ale nevybavuju si žádnou konkrétní historku, kterou bych v této souvislosti slyšel a mohl ji napsat jako anekdotickou zkušenost, nebo jako ukázku, že se takové věci skutečně dějí. Hlavně i proto, že sami GMmové takhle zpětně neumí rozlišit, co z té situace byla příprava, co byl jejich okamžitý nápad a co byl nápad hráčů. A spíše jen tuší, že by to možná mohl být problém. Takže do toho nechtějí šťourat, aby to zpětně nezkazili. Což celkem chápu.
V poslední diskusi s hráči mi jeden napsal doslova toto:
Píše:
Nevím, ať to uděláš jak to uděláš, já se to stejně nedozvím (jedině že bys mi to prozradil). Ale nevidím důvod proč bys kvůli tomu, že mě někdo (mylšeno NPC nebo jiná skutečnost ve hře) sere měl ohýbat tvou “realitu”. Ovšem jestli jako scenárista nebo game designér cítíš, že by to bylo ku prospěchu věci, tak proč ne. Co by mě sralo je situace, kdy z deseti metrů do záporáka vystřílím dva metry kulometného pásu a on přežije. Čili když ty změny budou logické a nepůjdou proti tomu co se jako postava (hráč) dozvím, tak nemám problém.
Ostatní hráči napsali, že to vidí podobně (protože sami to nedokázali zformulovat). Což bych si asi mohl vyložit jako povolení i použití ilusionistických technik, jen bych to pak nejspíše měl tajit, nebo alespoň mi přijde, že právě tohle naznačuje.
malkav píše:
Co když mám třeba jen dobrý úsudek, nebo jsem si nějakou nuanci (kterou GM naznačil mnohem dříve) podvědomě uvědomil právě až během toho dungeonu?
OK - a jako hráč bys chtěl, aby tohle GM dělal, nebo nechtěl, nebo by ti to bylo jedno? Já třeba bych to nechtěl. Prostě pokud big boss byl od začátku upír, tak se do mělo už nějak projevit, a pokud se to neprojevilo doposud, protože GM věděl, že to je vlkodlak, tak změnit ho na upíra mi přijde přes čáru.
Přijde mi to podobné, jako by hráč v poslední scéně kampaně najednou vytáhl, že je tajným lovcem upírů, a že by to ani GM nevěděl.
Pokud si to vymyslel na začátku kampaně, celou dobu to hrál a přitom tajil, tak super. Pokud to vymyslel teď jen proto, že se dozvěděl, že big boss je upír, je to laciný podraz, který bych odsoudil i v béčkovém akčňáku.
Mimochodem, už jsem se s tím setkal obráceně - že mě hráči obvinili, že jsem změnil ve hře nějaké skutečnosti, aby dopadla dobře. A měl jsem co dělat, abych jim vysvětlil, že fakt ne - že ten "dobrý" konec vyšel díky posloupnosti akcí jejich postav, že jsem ho vůbec nijak neplánoval.
Nebo v předposlední hře byli hráči zdrcení z toho, že jsem nechal zabít malého kluka a jeho mámu, a přemýšleli, zda tomu šlo zabránit. A samozřejmě že šlo, jen díky jejich akcím nasbírali komplikace rychleji než úspěchy, zhoršení situace se muselo nějak projevit a jiné cíle nebyly k dispozici. Kdybych nějakou závěrečnou scénu plánoval, tak bych tam smrt malého kluka nedal, na to jsem moc měkký.