Přikývnutí na realismus

Mnoho lidí se dívá na Dungeons & Dragons jako na simulaci. Jistě, kořeny této hry leží v simulaci. Například zranění způsobené mečem nebo kopím je ve hře odlišné. V různých formách se snažila odlišit rychlost válečného a jezdeckého koně, kvantifikovala, jak dlouho zabere překopat místnost 10 x 10 plnou suti, a udávala, jak často zaútočí inteligentní protivník na hlavu oproti zbytku těla. Ale když lidé mluví o "realismu" v D&D, vždy si v hlavě dávám toto slovo do uvozovek, protože D&D v zásadě není moc realistické. Místo toho se snaží uspokojit hráče toužící po realistické simulaci, kdykoliv je to možné, aniž by to zpomalilo hru nebo způsobilo přílišnou těžkopádnost. (To se občas nepodařilo, ale většinou se to dařilo.)

Těmto občasným pokusům se obvykle říká "přikývnutí na realismus". Přemýšlel jsem o tom a musím říct, že tato formulace dost dobře shrnuje celou hru. Hra je velmi prosycená fantasy, které také nabízí přikývnutí na realismus. Vznikla z historických válečných her, které se velmi soustředí na simulaci, a byla doplněna o magii, nestvůry a ostatní prvky fantasy. A přesto si zachovala hodně historického "realismu". Přikývnutí na realismus narostlo po přechodu z OD&D. Dostali jsme podrobné seznamy ratišťových zbraní, nemocí a dokonce i typů vlády pro Dějmistry, aby je použili při tvorbě světů. Nemluvě o faktorech rychlosti zbaní a tabulce "Zbraň versus zbroj". Od té chvíle, jak se ubíral vývoj hry dál, se úrovně simulace zvyšovaly a snižovaly, ale není pochyb, že přikývnutí na realismus je zcela jistě něčím, co se stalo důležitým pro mnoho hráčů. Avšak kolik realismu je už příliš? Kolik je dost?

To může být složitější otázka, než se zdá. Vezměme si například životy. Koncept životů zůstal po celou dobu více méně nezměněn. Jde o klíčový prvek - to, co dělá D&D hrou, která je, a která vždy byla. Různěkrát se hra snažila vysvětlit, co znamenají životy a proč se postavám postupně zvyšují. Proč bojovník na 10. úrovni může seskočit z 50 stop vysokého žebříku a přežije, zatímco postava na 1. úrovni by to nezvládla. Během let si hráči vymysleli svá vlastní zdůvodnění, která vyhovují jejich vlastním pohledům na hru a nakolik fantasy potlačuje realitu a naopak (a hráči, které takové věci nezajímají, to vesměs ignorovali).

Možná fakt, že si jednotliví hráči vymýšlí svá vlastní zdůvodnění - svá vlastní přikývnutí na realismus - je vlastně velmi silnou stránkou tohoto konceptu. Vy a já se můžeme dívat na životy odlišně (vy můžete stát o vysvětlení hodně, zatímco mě to nemusí zajímat vůbec) a to je v pořádku. Protože hra nezabředává příliš do simulace reality systémem, který by nutíl hráče sledovat každou modřinu a uděloval postihy za zlomené kosti. Zůstává dostatečně flexibilní, aby snesla vaše vysvětlení životů, stejně jako jeho zanedbání.

Je to všechno o tom, že vývoj D&D je ošidný, když se má rozhodovat o míře simulace, která by nepoškozovala hraní hry. Hra poskytuje určité množství přikývnutí na realismus a pak zbývá ještě prostor pro přikývnutí na realismus, která si vymyslí sami hráči.

Porozumění, jaký názor na přikývnutí na realismus má současná scéna (oproti třeba scéně z roku 1974, nebo 2000) je pro mě skutečně důležité. Doufám, že odpovíte na sadu otázek tohoto týden a dáte mi tak vědět.

Sada otázek pro tento týden

Musím cítit, že situace, které hra vytváří, jsou realistické.
Musím být schopen si minimálně zdůvodnit, že pravidla hry jsou realistická.
Nechci, aby hra poskytovala zdůvodnění pro všechno. Někdy si chci zdůvodnit věci sám.
Měním pravidla, která nejsou realistická, nebo je prostě ignoruji.
Přílišné zabývání se tím, aby vše vypadalo realisticky, je plýtvání herním časem.

Hlasujte ZDE na stupnici od 1 do 5, kde 1 zanemná "vůbec nesouhlasím" a 5 znamená "souhlasím opravdu hodně".