Shadowrun: Kroniky F'inëalar - 16 - Prach mezi prsty

„Musela to být nachystaná past. Úplně vidím Kheleka a Rauka, jak se tam krčej u kolejí s pilníkama, majzlíkama a kladívkama a mydlej mydlej mydlej!“
Napsal Sethi

Tento příběh vám vyprávějí:
Sethillian: rozpolcená
Tuk-Enek: neobvykle soucitný
Francois: naštvaný
Osiris: potrhlý jako vždy
Quenever: poučená
Ušatí a zubatí známí: ušatí a/nebo zubatí

 

*

eredriah
Čtvrtek, večer po Johnově pohřbu. Tillian se toulala souřadnicemi, možná, že pracovala na tom programu, ale spíš jen tak courala, nebo si povídala s Derekem, já sem ležel se zavřenýma očima u zapnutého tridea a přemýšlel.
Začaly zprávy – jedna z upoutávek na reportáž mě okamžitě zvedla. Doběhl sem k elfce a několikrát zmáčkl hlásící knoflík na jejím decku.
„Tillian, odpoj se,“ řekl jsem naprosto zbytečně. Zatím mě neslyšela. Mohl jsem ji ze sítě vytrhnout násilím, jenže zrovna teď sem ji potřeboval při vědomí, aspoň aby vnímala.
„Co se děje…?“ zamumlala – poslechla můj signál a vrátila se, pořád trochu mimo. Rychle jsem ji sebral z polštářů, na kterých seděla, a donesl k trideu.
Během chvilky přišla na řadu zpráva, o kterou mi šlo.
„Včera ve večerních hodinách provedly taktické ozbrojené policejní jednotky SWAT razii v baru Pandořina skříňka na okraji Centra Seattlu. Dvacetičlenný tým vtrhnul do baru a zajal na šestnáct podezřelých osob včetně personálu.“ Záběr na Sally a Annu, servírky a Sethiiny kamarádky. „Zátah se ovšem neobešel beze střelby a o život přišlo podle výpovědi kapitána týmu Simona Fiska pět hostů a tři byli zraněni. Policie přišla o dva členy týmu, pět utržilo lehká zranění. Mrtvé v baru se nepodařilo identifikovat, neměli OIČ ani jiné doklady.
Policie provedla útok, protože měla informace o výskytu muže, který při nedávné přestřelce usmrtil dvanáct členů jednotek SWAT. Navíc se v tomto baru údajně scházeli nejrůznější zločinci, po kterých pátrala již Osamělá Hvězda, což dokazují také těla bez dokladů. Policie také bude vyslýchat vězně, které zatkla.
Muž, po kterém týmy SWAT šly, má na svědomí nejspíše i útok na čajovnu Zelená míle, která je již zrekonstruovaná, požár pseudogotické budovy v Zimní ulici a jiné případy. Tento terorista by měl být v kontaktu ještě asi se třemi dalšími zločinci, kteří byli u tragické přestřelky, při které zahynulo dvanáct příslušníků SWAT a i u ostatních útoků.
Více informací pan Simon Fisk neuvedl.“

Když hlasatelka skončila, byla už Tillian plně probraná. Ta nádherná, momentálně do široka otevřená, šokovaná kukadla zírala na obraz – elfka naprázdno polkla.
„!“ řekla potom.
Složil jsem hlavu do dlaní. Tak tohle je konec. Pak jsem vstal.
„Zabal se, jen to nejnutnější,“ začal jsem. „Okamžitě mizíš z města.“
„Já nikam nejedu,“ podívala se na mě už zase klidně. Zvedla se.
„Jedeš a Arfindal pojede s tebou,“ odvětil jsem. „Je ve stejném průseru jako ty.“
„Arfi v tom namočený není,“ namítla.
„Ale jede s vámi v jiných věcech a viděli ho ve vaší společnosti.“
„Já nikam nejedu.“
„Proboha, Tillian!“ neudržel jsem se. „Je po tobě oficiálně vyhlášené pátrání! Tek má podepsaný ortel! Ještě mi řekni, že se s ním chceš teď sejít, protože to bych ti rovnou mohl vzít míry na rakev!“
„Sejdu se s ním, pokud to bude nutné,“ řekla tiše, „A zatím to nutné není. Nikam nejedu, rozumíš? Zůstanu v plexu. Nebudu utíkat. Tady jsem bezpečná – nikdo o tom bytě neví. Nechci utíkat, chci být s tebou, nebo prostě tady, když budeš pryč.“
„Tillian, musíš vypadnout, než –“
„Prostě nikam nejedu!“ vykřikla a praštila za sebou dveřmi do ložnice.
Pár sekund po tom vyběhla zase ven a prudce mě objala.
„Nejedu…" zašeptala.
„Tak tu zůstaň,“ vzdal jsem se těm zeleným očím. „Ale buď opatrná…"
Kývla.
„Zítra tu nebudu,“ pokračoval jsem. „Nevím, kdy se vrátím. Buď na sebe hrozně opatrná…"
Znovu to odsouhlasila.
„Istal`e ni mel`le,“ zašeptal jsem nakonec. Víš, že tě miluju.
„Istan`e.“ Vím.

*

tuk-enek
Vypnul jsem události a v klidu si všecko promyslel. Pak jsem sáhl po telefonu.
„Osi? Jo, už jsem v Seattlu. Viděl. Ne, proč bych měl? Já jí zavolám. Jistěže se v tom vyžívám, když se rozčiluje. Zatím,“ skončil jsem hovor s Osirisem.
Pak jsem zavolal Sethi.
„Ne, asi neviděla!“ zaječela v odpověď na moji nevinnou otázku. Aha, takže to viděla.
„A co budeš dělat?“ zeptal jsem se.
„Nic. Světe div se, nebudu dělat nic. Zůstanu doma. Zdržím se veškerých projevů své existence. Pokusila bych se to vyčistit na síti, ale tohle nemá cenu – sorry, Teku, akorát bych to víc vířila. Vědí o nás, na tom už nic nezměním.“
„Jasně. V klidu.“
„Možná se ostříhám. Na ježka. A vlasy si obarvím na černo. Nebo fialová, co ty na to? A bude to chtít i změnu barvy očí. Myslím, že hnědá bude nejlepší.“ Měla v hlase něco ponurého.
„Poslyš, Sethi, to nedělej,“ řekl sem. „Ty stejně nikoho neoblafneš, to nemá cenu…"
Nekomentovala to. Věděl jsem, že to neudělá – na vlasy si přece sáhnout nenechá.

*

sethi
Courala sem se prázdným bytem… už teď, v osm ráno, bylo celkem horko a všechno nasvědčovalo tomu, že se město změní ve vysokou pec… navíc to vypadalo na pěkné dopravní zácpy přes celý den. Ještěže nikam nemusím…
Mýlila jsem se. Jeden telefonát od neznámého člověka – od člověka, který mě už dřív varoval před panem LSD.
„Potřebuji s vámi mluvit,“ řekl. „Sejdeme se v deset. Na stanici Oakenshield. Buďte tam všichni.“
„Zní to jako dokonalá past,“ namítla jsem. „Přijďte a nechte se postřílet, hlavně teď, když po vás každý pase. Já nemám moc náladu nechat se někde sejmout.“
„Budu tam v deset. Pokud nechcete znát pravdu, neobtěžujte se.“
Jakmile to položil, vytočila jsem Tekovo číslo. A Osirisovo. A Qenino. A Assassinovo.
Ať žijou konferenční hovory.

*

quenever
„Fakt to vypadá jako dobrá past,“ souhlasil Assin.
Seděli jsme na Greyfordu, to je jedna stanice metra od Oakenshieldu, a řešili, co dál.
„Tak pojedeme…" řekla Sethi. „Teda nevím, jak vy, ale já pojedu.“
„Tak jo,“ kývnul Tukan.
Osiris pokrčil rameny.
„Budiž,“ souhlasila jsem. „Ale budu v jiném vagónu než vy.“
„Aspoň tak,“ oddechl si zoofil – vrhla jsem na něj vražedný pohled.
„No co, nenechám vás v tom,“ ozval se zase rigger. „Ale já to beru vrchem.“
„V tomhle provozu?“ divila se elfka. „A pařáku? Budeš tam nejdřív za dvě hodiny.“
„Kdo říkal, že pojedu po silnici? V Seattlu existujou taky chodníky, víš?“
„Jo, ale to by mezi těma dvěma stanicemi nesmělo být jezero,“ uculila se Sethi sladce. Dneska byla příjemná jak drát v oku.
„Uvidíme,“ pokrčil Assin rameny.
Elfka se podívala na hodinky.
„No, tak to sebou teda hoď, protože máš čtvrt hodiny.“ Zvedla se a vyšla k přijíždějícímu vlaku. „Jedeme…“

*

osiris
Byla to už jedna z méně používaných tras metra, navíc bezpečně tak pátá třída... Sethi si odmítla sednout, když jsme se s Tekem podívali na křesla, pochopili jsme proč. Lidí nic moc – nějaká elfka s malou holčičkou, chlápek zabalený v bundě (v tomhle počasí? dokonce i teplomilná deckerka byla jen v elegantní neprůstřelné vestě a krátkých kalhotech) ještě sem tam někdo...
„Včera jsem mluvila s Doktorem,“ řekla Sethi, sotva se zavřely dveře.
Tek i já jsme na ni upřeli naprosto nechápavé pohledy.
„Vypadalo to zle, ale nakonec to přežije.“
„Sethi…" začal opatrně Tek, „Doktor je přece mrtvej...“
„Ale ne,“ usmála se bezelstně. „Byl na tom hodně špatně, ale takhle zase ne. Dostane se z toho. Chvíli jsem si s ním povídala. Mám vás pozdravovat.“
„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se klidně. „Hlava tě nebolí? To je to horko, viď? Nebo následky operace, co na tobě prováděl Jeff. Já věděl, že se něco podělá...“
Podívala se na mě s bolestí v očích – sakra, tomuhle se nedá vzdorovat.
„Jistěže jsem v pořádku. Co je s vámi? Byla jsem s Doktorem. Dostane se z toho.“
Chtěl jsem něco dodat, ale Tek mě chytil za paži.
„Nech ji,“ zašeptal naléhavě. „Vypadá to na kvalitní schízu, ale jestli je to to jediný, co jí je, nevšímal bych si toho. Včera měl Doktor pohřeb…"
Kývnul jsem.
„Tak jo, jakmile to bude možný, zajdeme za ním s tebou,“ řekl sem místo nějaký narážky. Když jí to pomůže…
Souhlasně se usmála.
„Jasně, Doktor bude r-“
V tu chvíli něco bouchlo a metro se naklonilo. Všichni jsme popadali na zem. Odletovaly jiskry, jak drhlo stranou o stěnu tunelu. Všechno doprovázel strašlivý hluk.
A pak –
Konec.
Tma.
Ztratil jsem vědomí.

*

sethillian
Tma.
Tiché skřípění.
Bolest.
Aahdoprdeletobolí!
„Osi?“ ozval se Tekův hlas.
„Žiju,“ informoval mág.
„Sethi?“ zjišťoval dál elf.
„Já sem mrtvá…" zaskřípěla jsem zuby.
S potížemi jsem se posadila a rozhlídla se kolem – trocha světla, které vydávala jedna rozbitá zářivka, stačila mým očím, aby slušně viděly. A vždycky je tu báječná termovize…
Elfka s dítětem nehodu nepřežila. U okna se krčil ten chlapík v bundě a něco si mumlal, kýval se dopředu a dozadu a byl úplně na prášky.
Opatrně jsem vstala – vlak byl docela silně nakloněný, chtěla jsem se aspoň chytit, pak jsem si uvědomila, kde je problém.
Haha, to vypadá jako zlomená ruka. Sss! A tohle můžou být tak tři přeražená žebra.
Dostavil se šok, znovu jsem si sedla – mezitím už byli Tek a Osiris bezpečně na nohou.
„Musíme najít Qenu,“ zamumlala jsem.
„Jo?“ zeptal se Tek zvláštním tónem. „Já bych v tom zas takovou nutnost neviděl…"
„Fajn,“ odsekla jsem a prudce jsem se zvedla (jen silou vůle sem nešla zpátky k zemi), „Zůstaňte si tu. Já jdu pro Qenu.“ Začala jsem se proplétat vozem směrem k vagónu, ve kterém jela šamanka.
„Počkej,“ zastavil mě elf. „Zůstaň s Osirisem, dojdu pro ni. Nemůžu tě nechat samotnou, Ered by mě zabil.“ Odešel.
Os byl pohroužený sám do sebe, jak si léčil zranění a člověk v bundě čím dál tím víc magořil.
„Hej, uklidněte se, už je to dobré,“ chtěla jsem ho utišit, přišla jsem k němu.
Najednou vytáhl pistoli a snažil se mířit mým směrem, ale klepal se tak, že to nedokázal.
„Jděte pryč, jděte ode mě, nechte mě na pokoji! Vypadněte! Zabiju vás! Nepřibližujte se ke mně!“
„Dobře, dobře…" ustoupila jsem o krok s omluvně zdviženou rukou (tou, která nepulzovala nepříjemnou bolestí).
Stiskl spoušť.
Kukla mi prolétla kolem hlavy a poškodila okno za mnou.
Vrhla jsem se na zem – Osiris, co jsem stihla sledovat, natáhl paži s Ingramem a šílence sejmul.
„To máš za tu svoji soucitnou povahu,“ zamumlal.
Ozval se další výstřel – z druhé strany vozu.
„Kurva,“ zaklela jsem. „Já věděla, že pro Qenu mám jít sama.“

*

tuk-enek
Kráčel jsem ztemnělým vlakem, až jsem došel k místu, kde seděla šamanka – zrovna otevřela oči, na chvíli se zdálo, že má svislé zornice… Ani nebyla moc potlučená, tak to se nejspíš právě vyléčila – někdy vypadá dost divně, když používá kouzla. Asi jako strejda Michael, ten měl při rituálech občas skoro klokaní hlavu.
Cvakla zbraň – Qena na mě mířila pistolí.
„Ať si kdokoliv, nestojím o tvoji společnost. Zmiz a nech mě být,“ zasyčela.
Aha, ona mě přece nevidí… napadlo mě. No jo, když někdo nemá skvělý elfí zrak…
Jeden výstřel – zbraň odletěla dívce z ruky.
Vztekle vykřikla, prsty se jí na okamžik protáhly v drápy a mě uhodil blesk… Naštěstí ne moc silný, asi pořád omámená z uzdravování sebe samé, nebo je to prostě břídil.
„Debilové!“ zaječela mi Sethi za zády – no, docela jsem se lekl. „Zabijte se, kreténi! Je vidět, že nemáte nic lepšího na práci, ale já bych se odsud, do hajzlu, ráda dostala!“
„Tak běžte, počkám, až mě přijdou zachránit,“ odmítla Qena. „Já jsem, na rozdíl od vás, legální občan, můžu si to dovolit.“
„Půjdeš s námi!“ obořila se na ni elfka.
Šamanka ztuhla, pak pomalu kývla.
„Ok. V klidu.“
Probíjeli jsme se vozem dopředu – všiml jsem si, že deckerčina paže není tak úplně v pořádku, byla mírně šejdrem v předloktí a začínala puchnout.
„Hej, Sethi, co s tím máš?“ zeptal jsem se.
„Vypadá to jako zlomenina,“ odvětila flegmaticky.
„Ukaž mi to…" chytil sem ji a opatrně ruku ohmatal – ne nadarmo mam základy veteriny. Pak jsem ji pevně vzal – škubnul – kosti zapadly na svoje místo – Sethi se mi zakousla do zápěstí –
„Už nikdy bez varování,“ zasyčela se slzami v očích.
Připojil se k nám ork a nějaký chlápek – že půjdou ven s námi.
Rozstřílel jsem okno na zvednuté straně – jedině tudy jsme mohli vypadnout – ostatní, s většími či menšími problémy, prolezli. Elfku jsem musel vytáhnout za zdravou paži. Netvářila se nadšeně, zřejmě měla zlomenin víc, ale Osovi nebo Qeně si o pomoc neřekla.
Šli jsme po cestičce na kraji tunelu, kráčeli jsme asi deset minut, vpředu Qena a dva připojivší se jedinci, pak Osiris a nakonec já těsně za elfkou, kterou jsem lehce podpíral, když se mi deckerka zhroutila do náruče.
„Hej, Osi,“ oslovil sem mága, „Nechtěl bys s ní něco udělat?“
Elf se otočil, podíval se na děvče.
Potom se zlehka dotknul jejího čela.
Nic se nestalo.
„Sakra,“ ulevil si. „No, nevadí, zhoršovat se to už nebude. Podívám se na to později.“
Před námi se objevilo světlo – a docela hluk.
„Myslím,“ poznamenal ještě, „Že je čas zmizet.“

*

francois
Na místo srazu jsem se fakt dostal až tak hodinu po termínu – ale jak se zdálo, nevadilo to, protože se schůzka zjevně nekonala. Spíš mě napadlo, co se zase stalo, že je tu tolik hasičů a záchranářů.
Už z dálky jsem slyšel známý hlas.
„Proboha, ta malá elfí holčička, musíte jim pomoct, ty lidi tam uvnitř, a ono se to najednou převrhlo, zachraňte ty lidi, tak jim proboha pomozte!“ vykřikovala do okolí Qena, úlohu přeživší oběti jako vždy pečlivě sehranou. „A co se tam stalo, to vykolejilo jen tak? To přece není možný, ty lidi tam takhle umřeli kvůli blbejm kolejím, tak jim pomozte! Pomůžete? To je dobře, hlavně dělejte, proboha, nenechte je trpět!“
„Qeno…" došel jsem k ní a vzal ji kolem ramen. „Já už se o ni postarám, je to moje kamarádka,“ obrátil jsem se na nějakého záchranáře.
Ten akorát kývnul, že to bere na vědomí a ať už ji konečně odvedu.
Šamanka se mi pro efekt poslušně rozbrečela na rameno.
„Bylo to strašný, tak hrozně strašný, ta tma a ty lidi tam,“ hrála ještě chvíli, „Jak se něco takového vůbec může stát, a Tukan, debil,“ volně přešla na jiné téma, „Mě zase málem sejmul.“
„A co se stalo?“ zjišťoval jsem, zatímco mě vedla někam do parku – zřejmě věděla, kam jde.
„Vykolejilo metro.“
„Tek ho vyhodil –“
„Ne, v tomhle pařátky nemá…"
Dorazili jsme na opuštěné dětské hřiště, které nebylo až tak opuštěné, protože tam seděli tři elfové – Sethi se teda spíš válela na houpací lavičce, jednu nohu hozenou nahoře, druhou se zvolna odstrkovala… Raději se zaměřím na někoho jiného.
„Co tu děláte?“ zeptal jsem se Teka.
„Čekáme na Arfindala,“ odpověděl místo něj Osiris.
„Proč?“ nechápala Qena.
„Hodí ji domu,“ máchl Tek rukou k deckerce. „A třeba by ji mohl doléčit…"
„Tak bacha, povedlo se mi to,“ odsekl Osiris.
„No jo,“ řekla Sethi ospale. „To víš, že jo… sice napočtvrté…"
„Taky jsem to dělat nemusel,“ odvětil mág.
„No jestli to potom vysvětlíš Eredovi,“ odrazila útok suše.
Osiris se zrovna nadechoval k nějaké poznámce, když se na mýtince objevil bratr jmenovaného.
„Co je tohle za nápady?“ řekl místo pozdravu. „Prý tak si pro ni doleť! Myslíte, že sou po městě vyhrazené letové dráhy pro mágy? Nejsou, v tom je ten problém. A to horko…"
„Ahoj Arfi,“ oslovila ho elfka. „Vlastně si pro mě nemusel, beru, že tě to obtěžuje, já bych domu došla sama, to tenhle maník,“ máchla rukou k Tekovi, „Mě nechtěl pustit.“
„Nebuď hned vzteklá, víš, že mě to neobtěžuje.“
„Ta věta má být jinak,“ zazubila se elfka, „– Nedržkuj, bratr by mě zabil, kdybych to neudělal.“
„Jasně,“ zasmál se Arfindal. „Co se vůbec stalo? Je to fakt docela divné, když mi voláte ‚hele, pojď si vyzvednout Sethi, vykolejilo se s námi metro… ‘“
„Asi na nás někdo nastražil past,“ řekl Tek přesvědčeně. „Sledoval, do jakého metra lezeme, pak před ním kus cesty běžel a plácnul tam dvanáctku. Nebo se vrhnul pod kola.“
„Jsi docela paranoidní, ne? Vidíš konspiraci za každým rohem.“
„Asi vada na kolejích,“ vyslovil svůj názor Osiris.
„To víš, že jo,“ zazářil Tek. „Dokonale si představuju Kheleka a Rauka, jak se tam krčej u kolejí s pilníkama, majzlíkama a kladívkama a mydlej mydlej mydlej!“
Ta vize nás pobavila – všecky až na Sethi.
Elfka se zvedla, lehce šťouchla rozesmátého čaroděje do ramene, aby upoutala jeho pozornost.
„Vant`valmë si, tanc`vi?“ Osiris mi pak řekl, že se ptala, jestli by už nemohli vypadnout… Že by s námi nebyla ráda?
„Tanc`vi,“ kývnul Arfindal. „Ten` en`mentialm`,“ zvednul ruku na pozdrav a i s dívkou zmizel.
„Já tu jejich hatmatilku tak nesnáším…“ posteskla si Qena.

*

arfindal
„Ser`. Nai past`,“ řekl jsem vesele, když mi kolem ucha prosvištěl její meč. Tiše. Uklidni se.
„Nan`e past`.“ Jsem klidná, procedila mezi zuby.
Snadno jsem uhýbal jejím výpadům, ale proti mně prostě nemá šanci...
„Unal`e.“ Ani omylem.
Udělal jsem efektní (ne moc efektivní) otočku, vyrazil jí z ruky meč, chytl elfku zezadu a přiložil jí ostří na hrdlo.
„Nal`e firi,“ informoval jsem ji. Dostal jsem tě. To kdyby si toho nevšimla.
„Lavan`e…“ povzdechla si Sethi. Já to vzdávám.
„Ale nebylo to špatný,“ snažil jsem se ji povzbudit.
„Jsi strašně rychlý. Skoro jako upír,“ nadhodila.
„Co ti brání být také?“ zeptal jsem se.
„Jasně, rychlá jak ty a střelená jak Tukan,“ ušklíbla se. „Ale možná… možná do toho půjdu. Urychlovače první úrovně moje tělo snad snese. A mysl…“
„Na tvém místě bych o tom přemýšlel.“
„Sanwe nai`a,“ odvětila s úsměvem. Myšlení bolí.
Mrknul jsem na hodinky.
„Musím jít.“
„Běž,“ kývla. „Půjdu se s Qenou podívat k The Original Elven…“ dodala s bolestí v hlase.
No jo, maličká, myslíš, že něco zjistíš?

*

quenever
Na staveništi bylo docela rušno. Stály jsme se Sethi opodál a sledovaly to.
„Poslyš, kdyby tam někdo dřív kouzlil,“ ozvala se elfka, „Ty to poznáš, ne? A mohla bys to stopovat, že jo?“
„Teoreticky,“ připustila jsem. „Ale už je to dlouho, nevím, co zvládnu…“
V blízký uličce sem padla do transu – Sethi slíbila hlídat mě, nepodrazí mě, že ne? – a ocitla se –
Stejně je to nádhera. Tady moje už tak pěkné tělo dostávalo ještě víc kočičí křivky, šelma na lovu…
Zbytky restaurace byly plný života, ale pořád se tam vznášel stín náhlé smrti nic netušících obětí… otřásla jsem se. Nevšímej si toho. Hledáš něco jiného. Kouzlo. Mocné kouzlo. Stopa. No tak…
Nic. Strávila jsem tam snad celou věčnost a nic jsem nenašla. Nejspíš to bylo tím oblakem neštěstí, asi proto, že byla stopa hodně stará…
„Je mi líto,“ řekla jsem deckerce.
„To nic. Zeptáme se tamté,“ kývla hlavou k žebračce, která měla docela slušný výhled na ruiny.
Ženská napřed mluvit nechtěla, ale pár yenů jí rozvázalo jazyk.
„Byla jste tu minulý čtvrtek? Když to bouchlo?“
„Tak to musíte za starym Dennym…“
Starý Denny páchl hůř než venkovský hajzlík, ale mluvil.
„Co se tu stalo?“ zeptala se Sethi.
„Eště než to prásklo, tam dotrajdal chlápek… černý háro, vostrej gezicht, háklej v ňákym červenym hadru… vysokej, to jo, člověk, jako, ale bílej jak stěna, no a pak tam tím sklem vypadla buchta taky s černym hárem a pak vokno, víte. Šlus. Víc si nepamatuju. To se mnou šlehlo, jsem asi vomdlel, nebo co.“
„Poslyš, ten popis by docela seděl na toho Kheleka,“ otočila jsem se na elfku.
Tak už vedle mě nestála. Rychlým krokem rázovala po hlavní třídě směrem na Snohomish.
Zvedla jsem telefon.
„Osirisi? Myslím, že Sethi ví, kde hledat Doktorova vraha...“

*

osiris
„Můžeš mi říct, co chceš dělat?“ snažila se Qena z elfky něco dostat.
Deckerka mezitim vešla do pseudogotického domu v Zimní ulici (vypadal čerstvě rekonstruovaný, i Tek zmínil něco jako „páni, to už zase stojí?“) a jako by to tam dobře znala, zamířila vstupní halou do jedné zadní místnosti. Nereagovala na nás, jako bychom byli vzduch. Vedla nás (pokud chtěla, abychom šli s ní) do podzemí, a tam –
Najednou ztuhla a s nepřítomným výrazem v očích se otočila.
Šamanka na ni upírala pohled, zornice úplně svislé, jako kočka.
Sethi vyrazila zpátky.
„Qeno, co to děláš?“ zeptal se Tek. „Okamžitě ji pust.“
„Já tu kvůli ní nechcípnu,“ odsekla dívka.
Tek elfku chytil za zápěstí a zadržel – ta se mu začala vzpírat, párkrát se ho pokusila uhodit. Uhodit Teka? S jeho reflexy? A jakou má asi šanci?
„Qeno, pusť ji!“ zavrčel elf. „Osi, do háje, tak něco dělej! Můžeš to zrušit, ne? Nebo omrač Qenu, nebo tak!“
No dobře, když myslí…
Zavřel sem oči… otevřel je na druhý straně… všechno bylo tmavý, jen aury mých parťáků zářily ve tmě… a nějaká plíseň na stěnách… tohle bylo mrtvé místo.
Teka sem viděl jako silné, sebevědomé světlo, teď plné směsice klidu, obav a vzteku. Qena vypadala… no, nepřekvapilo mě to. Skutečně byla člověk a současně kočka, obzvlášť teď, když se oddávala totemu. Její nálada byla překvapivě podobná té elfově. Sethiina nešťastná duše probleskovala modrobílým světlem a voněla po šeříku, zmatená, zničená… a svázaná. Obepínaly ji oranžové provazce kouzla, několik nití vybíhalo k šamance, která je svírala v pomyslných drápech, ovládala její mysl…
Uchopil jsem pouta, soustředil se a pak jsem je roztrhnul…
Sethi to ani nekomentovala – stěží si uvědomila, co se dělo, natož proč to přestalo – jen vrhla na Qenu vražedný pohled a vyrazila zpět do sklepních místností.
„Tak mi vlez na záda,“ řekla šamanka a odešla.
Elfka, když jsme ji dohnali, stála a s chladnou zlostí se rozhlížela po prázdném pokoji. Všechny byly prázdné. Ani jediná rakev, nebo urna, nebo kde to vampýři spí.
S kletbou se otočila a skoro běžela nahoru.
Přízemí – první patro – druhý – velký dubový dveře.
A kdo je sakra zase tohle?

*

tuk-enek
Možná to bylo zrcadlo, ale spíš tam naproti sobě ve dvou křeslech seděla naprosto identická dvojčata. Oba měli úplně bílé vlasy, i když nebyli staří, světlounce modré oči a tělesnou teplotu v normálu – třicet šest a nějaké drobné ve stupních Celsia.
Já s osem jsme se zastavili u dveří, čekali, co se bude dít, Sethi mezitím vletěla dovnitř.
„Kde je Khelek?“ zeptala se ledově.
Bratři? k ní zvedli pohledy, jako by si jí všimli až teď.
„Kde je Khelek?!“ zopakovala už mnohem méně klidně. „Kde je, kurva, ten zasranej vrah?!“ zaječela.
‚Nevíme,‘ ucítil sem ve své hlavě (Osův postoj dal znát přítomnost stejného pocitu – co jsou, do háje, zač?), ‚Tady –‘
‚– není.‘
„Kde je, do hajzlu, Khelek?“ Sethi byla nepříčetná.
‚Říkáme, že –‘
‚– nevíme. Není –‘
‚– tady.‘
„Tak Faethorn? Kde je ten?“ Že by elfka hledala pomoc u expřítele?
‚Nevíme.‘
„Sakra fix!“ Nechala dvojčata dvojčaty a prošla kolem nás ven. „Já ho zabiju, vraha zkurvenýho!“
Bratři se zase vrátili sami do sebe, nebo co to předtím dělali – rozhodl sem se, že je ušetřím (zatím) a následoval deckerku – Os stejně tak.
„Zkurvysyn, bude si přát, aby se nikdy nenarodil, já ho zabiju…“ klela Sethi.
Že by si už vzpomněla, jak je to s Doktorem doopravdy?

*

sethillian
Tak momentálně jsem byla nabořená v Khelekově osobním počítači. Byla to dobrá trefa, podařilo se mi totiž najít jeho program na příští dny… tedy spíš místo pobytu a jméno, které měl používat. Philadelphia, Carl Hackworth. Také tam byla osobní zpráva, kterou poslal Yghamovi. Postarej se o ně. Mnohoznačné, ale že uhádnu, o koho jde?
Teď se uvidí, ty bastarde. Všechno ti splatím.
Trošku jsem si pohrála s nastavením a připsala kraťoučký dopis. Kdykoli bude chtít něco udělat, ukáže se mu vzkaz.
Jsi mrtvý muž. S.
A že se o to postarám.
Vystřelila jsem dál po síti, hledajíc další informace, stopy, nebo prostě jen něco, co by se dalo využít.
Našla jem něco, co se využít rozhodně nedalo.
Nebo spíš ono si to našlo mě.
Velký griffin, jakoby poskládaný z plátků kvalitní oceli. A nebylo to tak docela IC, obranný program. Spíš bych řekla, že se na mě vrhnul decker a neměl se mnou dvakrát přátelské úmysly.
Docela snadno spustil útok – ale já udělala to samé, konečně šance vyzkoušet svého skvělého zabijáka.
Pustili jsme se do sebe.
Ale ouha, nějak mi to neklaplo…
Dokázala jsem mu ublížit a jistě byl docela překvapený, když mu tělem projel záškub bolesti, jenže on, ač mi nepůsobil fyzický zranění, měl mnohem větší úspěch.
Skutečnost je taková, že mě vyhodil ze sítě během několika vteřin.
Pomalu jsem se sebrala v pevném světě.
Kdo to, do háje byl? Tu personu sem v životě neviděla…
Ale na tohle teď není čas.
Postupně jsem obvolala partu – až na Arfiho, který nemohl, souhlasili s navrhovaným plánem. Naposledy jsem mluvila s Osirisem.
„Mohl bys zařídit, abychom prošli letištní kontrolou?“
„Jasně…“ odpověděl mág. „Dokonce i levný letenky.“

*

francois
Během cesty na letiště nás potkala drobná nepříjemnost.
Myslím, že se tomu říká Osamělá Hvězda.
Jeli jsme jenom tři, Sethi k tomu vezla Teka na tandemu, nechápu, jak nás vyhmátli…
„Assassine?“ ozvala se elfka přes soupravu.
„Rozdělíme se,“ odpověděl jsem okamžitě.
Přidal sem plyn a prosmýkl se mezi dvěma policejníma vozy, docela těsně…
Křach! ozvalo se za mnou.
Vyrazil jsem do ulic, jeden z nejlepších závodů za poslední měsíc, kličkoval jsem mezi vozy, nepolapitelný blesk, který občas způsobil havárku nějakého Hvězdného vozíku, až jsem najednou zjistil, že se docela rychle blížím k barikádě a za mnou se zavírá past –

*

tuk-enek
Sethi to rozpařila po hlavní, vyhnula se dvěma vozům a švihala to dál… nedíval jsem se na tacháč.
Místo toho jsem se otočil a vyprázdnil zásobník do čelního skla jednoho z aut za námi. Řidič to, kupodivu neustál.
No jo, ale vozů bylo celkem dost, jak v nějaké praštěné simsens hře, docela mě překvapilo, že nejsou ulice plné aut (ve dvě ráno), školáčků na vycházce a maminek s kočárky. Tak se stalo, že mi brzy (přesně když jsem vystřílel druhou zbraň) došly náboje a na přehazování zásobníků nebyl čas…
„Sethi, potřeboval bych –!“
„Posluž si!“ odpověděla, skoro přehlušená větrem.
Vzal sem jí od pasu Ingram a –
„Ty to máš dělaný na ruku! A kde to má plynový ventily?! Dost na tom, že nemám kompatibilní smartlink! Do háje, Sethi, ještě mi řekni, že nepoužíváš APDS!“
„Nepoužívám!“ řekla nevrle. „Nikdo mi doteď nebyl schopný vysvětlit, k čemu ty věci jsou, tak jsem se s tím nebabrala!“
„Nevadí! Uklidni se a řiď! Poradím si s tím!“
Teď hlavně řiď…
Zaklonil jsem se, takže jsem pronásledující auto viděl vzhůru nohama – efekt musí být.
Vykropil jsem tam, co jen šlo, pak jsem se vrátil do původní polohy.
„Nechceš mi říct, že už nemáš další zbraň, že ne?“ zeptal jsem se opatrně.
„Ale mám…“
Oddechl jsem si.
„Meč,“ doplnila, čímž mě naprosto dostala.
„Tak to jsme ale docela v prdeli,“ usoudil jsem.
„To jsme tak jako tak. Tamtím se neprostřílíš,“ poznamenala na adresu barikády před námi.
„Ale kurva.“

*

francois
Ulice se spojily, zase jsem se setkal s elfskou dvojkou na Yamaze Rapier… Řešili stejný existenční problém jako já.
Třísk-k-krúmhchrrrprask...
Jak jinak mám vyjádřit zvuk, kdy Juggernaut najede do policejního auta a udělá z něj zmačkanou plechovku?
Stala se skvělá věc – jak pomoc z vyšších míst se objevilo několik aut… a motorek… a pustili se do Osamělé Hvězdy…
Když s nimi byli hotový (ani ne moc mrtvých, spíš šlo o likvidaci vehiklů…) – viděl sem báječný kousek s vyhozením spodní nádrže, ten policejní vozík letěl jak na raketový pohon.
Zastavili jsme kus od bývalé barikády.
Okýnko náklaďáku se spustilo, z něj vykoukl Phil – taky rigger.
„`xme tu, Francoi!“ zařval přátelsky. „Tohle je za Umi! Whoa! Ctíme Umiinu památku! Za Umi!“
Přidalo se ještě několik hlasů.
Neviděl jsem jí do obličeje, ale zdálo se, že Sethi to docela vzalo.
Rychle nabrala rychlost směr letiště…

*

quenever
Os zrovna popisoval, jak vtipně odlikvidoval dva vozy Hvězdy, které se ho snažily zdržet, když dorazili ostatní. Zpoždění, jako vždycky.
Rozdala jsem jim letenky…
„Moment,“ ozval se Tukan. „Tohle –“ ukázal proužek plastu, „– je letenka na Sibiř.“
Sladce jsem se usmála a dala mu tu správnou.
„Víš, zajímalo mě, jestli si toho všimneš…“
„Tak letíme?“ zeptala se netrpělivě Sethi.
„No jasně.“
Teď nás čekalo odbavení.
Když mně se strašně líbí, že beze mě, nebo Osirise, sou Tukan i Sethi naprosto bezmocný.
Oni totiž nejen, že nemají identifikační číslo.
Oni ani nedokážou ovládnout někomu mysl.

*

tuk-enek
Vysvětloval jsem deckerce, proč je tak dobré mít na zbrani kompenzaci zpětného rázu a jak sou výhodné APDS náboje. Zdálo se, že to nechápe. Ovládala teorii i praxi programování smartlinku, prostě softwarový hračičky, ale tohle šlo mimo ni.
„Víš co?“ povzdechla si nakonec unaveně. „Až se vrátíme do Seattlu, odevzdám ti svoje zbraně a ty mi je vrátíš upravený…“
„To bude asi nejlepší, chytrá holka.“
„Já vím,“ kývla.
Chtěl jsem se napít svého drinku, když –
„Á do háje, zasraný vzdušný turbulence!“ zaklel Osiris, který nezvládl udržet svoji čínu v misce…
Ani já neměl štěstí…
„Jsi mokrý,“ upozornila mě Sethi, na tváři naprosto nevinný úsměv.
Kdyby v té skleničce zbylo nějaké pití, tak ho na elfku chrstnu.

*

osiris
„Ahoj lidi!“ vykřiknul Tek, když jsme vstoupili do letištní haly ve Philadelphii.
Sethi si zoufale přikryla obličej rukou a rychle se od něj vzdalovala, Qena udělala něco podobného.
Postupně jsme se sešli v parčíku poblíž letiště, elfka si upevňovala meč na zádech a pouzdro s deckem, Assassin si hrál s náramkovým počítačem, Qena lehce mávla rukou, ucítil jsem záchvěv kouzla směřovaného na elfa…
Tek se otočil, nasraný výraz ve tváři, směrem ke mně a šamance.
„To byla ona,“ ukázal sem solidárně na Qenu.
„Já totiž –“ snažila se šamanka hájit, ale to už ji elf držel pod krkem.
Chvíli si s ní povídal. Tiše, neagresivně… tedy skoro… Ne, rozhodně ji nebil, jen jí znemožňoval jakýkoli pohyb a to ne zrovna nebolestivým způsobem.
„Hej, co to děláte, nechte ji na pokoji!“ ozvalo se nám za zády.
Stál tam nějaký chlápek v havajské košili a šortkách.
„Nechte tu slečnu být, jinak zavolám policii!“
Poslouchej…
„Teď se sebereš a odjedeš do La Pazu. Na tohle zapomeneš. Rozumíš?“ zeptal jsem se.
Hošek strnule kývnul, otočil se a mávnul na projíždějící taxík.
„Hoďte mě do La Paz,“ nakázal řidiči.
Ten se odmlčel.
„Jasně šéfe,“ řekl potom opatrně. „Vezmu vás na nádraží, ok?“
Mezitím našla přátelská dvojice rozumný kompromis. Tedy, našel ho Tek.
„Podívej, už mě s tím docela sereš,“ informoval šamanku klidně. „Ještě jednou něco takovýho zkusíš a mohlo by se stát, že se třeba neovládnu a zabiju tě.“
Qena neochotně kývla, elf ji pustil.
Až teď nám docvaklo, že tu něco chybí.
Někdo.
Sethi a Assassin to zabalili a zmizeli nám.

*

francois
„Můžete mi říct,“ ptala se Sethi taxikáře, „Jaký je nejdražší hotel ve Philadelphii?“
Otázka, zda nevezl divného maníka v červeném plášti, elfce – kupodivu – nevyšla. Černoch řekl, že vozí samé divné maníky. No, bral jsem to jako vtip.
„Myslím, že Goldengate,“ zamyslel se. „Jo, určitě.“
„No, a nějaké další dobré hotely?“
„Myslím tak... Ictovea? No, potom ještě Philadelphia nebo Blue Star. Ritz už není, co bejval.“
„Moc díky,“ řekla deckerka. „Tak nás vezměte k něčemu slušnému, ale ať to není ani jeden ze jmenovaných, ano?“
„Jasně, jak je libost…"
Asi o hodinu později jsme byli ubytovaní ve dvoupokojové záležitosti v hotelu Voyager.
Elfka vybalila Fairlight Excalibur… páni, to je hračka… a pohodlně se usadila do křesla.
„Assi, můžu tě o něco poprosit, že jo?“
„Jasně,“ kývnul jsem.
„Buď tak hodný a dávej trochu pozor na videoobrazovku… Tohle by mělo být v pohodě, ale kdyby se něco zvrtlo –“
„– tahám za drát, který čouhá ze zdi,“ doplnil jsem. „Bez obav.“

*

tuk-enek
„Kolik mají prezidentskejch apartmá?“ zjišťoval jsem.
„Teku,“ podívala se na mě Osova kápě trochu unaveně. „Kolik máme prezidentů?“
„Aha.“ Zazubil jsem se. „No jasně.“
„Takže se spokojíš s ministerským,“ sdělil mi mág nepříjemnou novinu, když přebral klíče od pokojů.
Zabydleli jsme se v hotelu Goldengate, tedy já a Os, Qena udělala rozumnou věc a trhla se pryč. Assassina a Sethi jsme zatím nesehnali.
Nahoru nás vezl lift-trpaslík, koukal do zdi, my se v klidu bavili o počasí…
Stejně rychle, jako jsem dostal skvělý nápad, jsem ho i uskutečnil.
Přiskočil jsem k Osovi a strhnul mu kápi i šátek, který měl ovázaný obličej.
Ukázala se hezká elfí tvář (ale zdaleka ne tak božsky krásná, jako ta moje). Osiris byl bledý, měl takové pískové vlasy se světlejším žíháním, krátce střižené, a oči žlutý se svislými zornicemi. Vůbec takový trochu hadí výraz. Levé oko lemované naprosto perfektním tetováním.
Trpaslík pořád čučel do stěny, trochu nervózní.
„No fajn,“ řekl mág suše. „Doufám, že ti to stálo za to. Jsi aspoň spokojenej?“
„Osi, pověz… Kde se dá sehnat tak skvělý tetování?“

*

quenever
Sethi řekla, že se Khelek ubytoval v hotelu Philadelphia. To je hodně nápaditý, když jede do Philadelphie.
Drželi jsme se za ručičky jak malý děti, to aby byly propojené aury a Osiris se nemusel tak namáhat s neviditelností pro pět osob. Dala jsem si důkladný pozor, abych mezi mnou a Tukanem stál Assin a Sethi, protože mě ten zoofil pěkně sere.
Neviditelná housenka se vlezla do hotelu, vycupitala do prvního patra, kde nastoupila do výtahu a svezla se až nahoru. Nepříjemná situace vznikla, když se vylézalo ven, protože dolů chtěl sjet pár důchodců a nějak jsme do nich vrazili. Skvělé dílko domácího ducha, kterého jsem si přivolala dnes ráno, děda zakopl a spadly mu brýle, takže jsme mohli proklouznout a zaplout do boční uličky.
Assin potom, už měl svou osobní neviditelnost, odlikvidoval kamery, zhluboka jsme se nadechli a vlítli do pokoje tři sta dvacet jedna, kde –
– bylo prázdno.
Nic. Ani živá, natož nemrtvá duše.
Elfka zbledla, pak zavřela oči.
„To přece není možné. To se mi jen zdá.“
„Obávám se, že ne…“ ozval se Assin.
„Jdu do recepce,“ povzdechla si. „Zeptám se na něj...“
Osiris zmizel… tak trochu.
„Pohlídám tě,“ řekl.

*

sethillian
Vybrala jsem úsměv mohl byste mi prosím pomoci? a použila ho na mladého recepčního.
„Mohl byste mi pomoct?“
„Ale jistě, slečno, co potřebujete?“ Chlap je najednou samá ochota, když se ženská zatváří mile.
„Mohla bych se podívat do knihy hostů? Víte, můj přítel, pan Carl Hackworth, má bydlet tady na pokoji tři sta dvacet jedna, jenže já se ho nemůžu doklepat.“ Nešťastný výraz.
Napřed se vzpíral, ale pak kluk nevydržel nápor smutných zelených očí a knihu mi ukázal.
Pan Carl Hackworth odjel v pátek pětadvacátého července. Včera večer.
Já jsem kráva!
Poděkovala jsem, poodešla a předstírala neobyčejný zájem o mapu města, která svítila na stěně.
„Běž pro ostatní, počkám,“ zamumlala jsem k Osovi… ne, že bych ho viděla.
Ale ucítila jsem souhlasný dotek na rameni, pak odběhly skoro neslyšné kroky.
Vzápětí se ozval zvuk brzd.
Před hotelem zastavily čtyři vozy Osamělé Hvězdy.
A šest dodávek SWAT.
Do hajzlu, já jsem taková kráva!
Rychle jsem zapadla na záchody, zavřela se do čtvrté kabinky odzadu.
Tady mě najdou.
Kurva fix!
„Jsou tu SWATi!“ zasyčela jsem do mikrofonku. „Já jsem v háji, kašlete na mě. Nějak to zvládnu.“
Neuteču. To je marný.
Ale cyberdeck dostat nesmí.
Vylezla jsem na mísu a mašinu v nepropustném pouzdře spolu s mojí pistolí a dvěma vrhacími noži schovala do splachovací nádržky. Meč jsem potom ukryla za rouru, nechala jsem si jen další
dva nože, a čekala…
Uslyšela jsem kroky těžkých podrážek.
Rána. To vyrazili dveře první kabiny.
Druhá. Třetí.
Jsem bez šancí.
Otevřela jsem a vyšla ven.
„Ruce nad hlavu, ani hnout!“ zaječel ozbrojenec, další dva na mě mířili blíže neurčenými zbraněmi. „Opřete dlaně o zeď, rozkročte se!“
Poslušně jsem udělala, co chtěl.
Rychle mě ohledali, zabavili mi nože… překvápko… ale deck a meč zůstaly naštěstí nepovšimnuté.
Spoutali mi zápěstí za zády, tvrdě chytli pod rameny.
„To by to nešlo trochu jemněji?“ zavrčela jsem vztekle. „Já se nebráním a dokážu jít sama.“
„Víš co, beruško? Drž radši hubu.“

*

tuk-enek
Qena nastoupila do výtahu a rozjela se dolu. Jí teoreticky nic nehrozilo, stejně tak Assassinovi, ale ten útěk odmítl. Vlastně i Osiris byl v klidu, ten zmizí a uletí, Sethi už chytli, a mam pocit, že ten průser je hlavně můj…
Aspoň že ten Assassin je tak solidární…
Šamanka sjížděla dolu, když jsme oba výtahy zastavili. Když to má vypadat autenticky, tak ať je Qena v ohrožení, a kdyby to náhodou nepřežila… dobře, tak ne…
Ovládáním zespodu se zdviže opět daly do pohybu, otevřel jsem dveře do šachet…
„Qeno, v jakém jsi výtahu?“
„V levém,“ odpověděla šamanka.
„Doufám, že nekecáš.“
…a ustřelil lano.
Se strašlivou ránou dopadla kabina na dno.

*

člen zásahové jednotky
Dveře se rozevřely, v zaměřovačích se nám objevila nevysoká, hezká dívka s vylekaným výrazem v tmavých očích.
„Co se to tu děje?“ zeptala se tiše, skoro plačtivě. „Tady se střílí?“
„Ježíši, slečno, pojďte rychle ven!“ vyhrknul Bill a vytáhl ji – právě včas, uslyšeli jsme další ránu a výtah se zřítil do sklepa.
Převzal jsem ochranu nad děvčetem s orientálními rysy a odvedl ji z hotelu.
„Rychle se ztraťte, mohla byste tu přijít k úhoně,“ poučil jsem ji.
„Vy jste na mě tak hodní,“ řekla ještě, ale to už jsem se vracel a na výměnu telefonních čísel nebyl čas.
Mezitím se dvě skupiny vydaly po schodech.

*

francois
Co teď?
Osiris se ztratil, Tek chvíli postával u okna a měřil si vzdálenost přes ulici.
„To neskočíš,“ upozornil jsem ho.
„Možná bych to dokázal.“
„To neskočíš, jsme ve dvacátém patře!“
Výměna názorů zabrala trochu moc času, po schodech se blížili první ozbrojenci, takže jsme rychle zapadli do šachty…
Skočili jsme na žebřík a sjeli dolů… No co, já mám rukavice, ale Tek –
„Kurvadoprdelesakraauvajs!“
Dostali jsme se do prvního patra, jenže co tady?

*

osiris
Klidil jsem se stranou, přesněji na střechu nedaleké budovy, a promítnul se.
Obhlížel jsem bojiště, najednou… mě trochu pochroumal blesk vržený jedním z policejních mágů.
Bylo to to poslední, co kdy udělal, ale s tím druhým už to tak jednoduché nebylo.
Aspoň to byl důstojný soupeř. Chvíli trvalo, než jsem ho dostal.

*

quenever
Stála jsem zamíchaná do davu a viděla, jak vyvádějí Sethi.
Elfka se nechala skoro nést, hlavu sklopenou a beznaděj ve tváři.
Strčili ji do jedné dodávky, dva ozbrojenci ji hlídali…
Takže řidič?
Naštěstí jsem na něj viděla, takže nebyl problém –
Pojď sem, myšičko…
– uchopit jeho mysl –
Jeď!
– a poslat ho i s nákladem proti zdi.
Z rozbitého auta vyskočil strážce –
Tak se ukaž…
– zastřelil svého kolegu a vzápětí obrátil zbraň proti sobě.
Pak vylezla Sethi – asi tak, jak to jde se svázanýma rukama, naprosto nechápavý výraz.
Ušla jen kousek, než se kolem ní stáhli čtyři strážníci…
Zeď.
…zarazili se o bariéru tak metr od elfky. Ta se teď tvářila úplně šokovaně.
Policisti zkoušeli, co se děje, pak jeden z nich vystřelil.
Kulka se odrazila.
Co mohli dělat? Postávali, čekali na rozkazy… pomalu si uvědomovali ohavný zápach, který se šířil vzduchem…
Tohle bylo jedno z kouzel, která jsem používala spíš ze zlomyslnosti, ale teď se hodilo. Policisti se mimoděk rozptýlili, až u Sethi (která měla lehce nazelenalý odstín) zůstal jen jeden.
Pak už ležel na zemi, omráčený… možná dokonce zabitý silným výbojem.
Za okamžik elfka nenápadně, pádila co nejrychleji pryč.
Teď se po ní nikdo nesháněl.

*

tuk-enek
„Hele…“ ozval se Assassin, zatímco jsme kydlili pár SWATů, „Proč jsme utíkali sem?“
„Počkej, já myslel, že máš plán!“ namítnul jsem.
„Ty ho nemáš?“
„Do prdele!“ Srazil jsem ozbrojence výstřelem k zemi, pak jsme se zas nalezli do šachty a šplhali nahoru… jak blbci…
Cestou jsme se museli vypořádat s maníky, kteří na nás stříleli zespoda, a s těmi, co na nás stříleli shora, ale to bych nebyl já, abych neudělal, co si zamanu.
Zmizeli jsme na střechu, jak se zdálo, nikdo o nás nevěděl… zatím.
Skrčili jsme se u nízké zídky lemující plošinu na vrchu baráku a plánovali.
„Spustíme se na střechu vedlejšího baráku, měl by tam bejt hromosvod…“ shrnul to Assassin.
„Ale je docela pravděpodobný, že nás někdo uvidí,“ poznamenal jsem.
„A nehodila by se vám neviditelnost?“ ozval se Osův hlas vedle nás.
„Ty blbe, kde se flákáš,“ chtěl jsem říct, ale ten ubohý kousek zdravého rozumu to stihnul změnit na „Jo, docela by bodla, kdybys byl tak laskavej.“
Assassin šplhal první – najednou jsem uslyšel syknutí a tupou ránu, jako když něco spadne z docela podstatné výšky.
„Sakra!“ zašeptal jsem.
„Žije…“ informoval mě po chvíli Os. „Tak polez, ale nečekej, že tě budu chytat.“
Vážně to nebylo tak jednoduchý.
Můžu se ale pochlubit, že jsem spadl z o něco menší výšky.
Vypadalo to na výron, ale Os mě z nejhoršího dostal, takže jsme sebrali zraněného riggera a vezli ho do nemocnice.
Skutečně jsme to přežili?
No páni…

*

sethillian
Zaběhla jsem do úzké uličky a modlila se, aby mě nikdo neviděl…
Asi začnu věřit na zázraky, protože jsem našla telefonní budku. Byla to hnusná, zaplivaná věc, ale byl v ní telefon.
Číslo. Potřebuju číslo na Qenu.
No tak. Vzpomeň si.
Vzpomeň si, rozumíš?
Vzpomeň si vzpomeň si vzpomeň si vzpomeň si!
Mám to.
Slíbila jsem si, že hned další věc, kterou udělám, až budu mít možnost, bude přehrání telefonního seznamu do headwarové paměti.
Nosem jsem vyťukala správný kód a zaposlouchala se do vyzváněcího tónu.
Tak už to zvedni…
„Ano?“
„Qeno?“
„Sethi, kde jsi?“
„V budce v Dog Street.“
„Nehýbej se z místa. Dojdu pro tebe.“
„Prosím, pospěš! Je to hrozné!“

*

quenever
„Poslyšte, ona tady musí identifikovat jednu mrtvolu,“ naléhal strážník, kterého jsem ovládala, na hlídající SWATy.
„To je mi docela líto. Tohle není vaše práce, tomuhle velíme my. Odejděte.“
Poslušně jsem se odebrala stranou, policista odešel jen pár kroků…
„Tak mi polibte prdel!“ zařval a vystřelil na jednoho z hlídačů.
Byl zneškodněný během pár vteřin, jeden SWAT se držel za rameno, druhý na poldu blbě čuměl.
„Ty vole, pojď, aspoň ho vodneseme,“ řekl potom. „Voni už si s ním poraděj… Ty to taky potřebuješ ošetřit.“
„Bolí to jak čert,“ postěžoval si druhý, pak se sebral a společně táhli bezvědomého k vozu mediků.
Přesně ta chvíle, kdy jsem mohla klidně proklouznout dovnitř…
Vrátila jsem se zpátky do hotelu, kde na mě v pokoji čekala Sethi. Byla furt spoutaná (s elektronickém zámkem jsem si poradit nedovedla, ale Tukan už byl na cestě), jenom to jí zabránilo vrhnout se mi kolem krku, když viděla, co nesu.
„Díky, díky, díky,“ vychrlila ze sebe.
„Čtvrtá kabinka od konce, jak si řikala,“ potvrdila jsem.
„Můžeš mi vyndat telefon?“
Vytáhla sem z kevlarovýho pouzdra cyberdecku mobil.
„Máš tu nepřijatý hovor,“ sdělila jsem jí. „Neznámý číslo… A hele…“ doplnila jsem, „Volá znova…“
„Pusť to nahlas,“ řekla elfka.
Bylo to jen šest slov.
Někdo si na vás najal vraha.
Sethi chvíli koukala někam z okna, pak pokrčila rameny.
„Stane se. Vytoč mi tam, prosím, Carla.“
Uslyšela jsem příjemný mužský hlas – měl jedinou chybu. S deckerkou se bavil v té šílený elfí hatmatilce a já jim nerozuměla ani slovo.
„Co to bylo?“ ptala jsem se, když Sethi skončila.
„Carlo je zabiják... Napadlo mě, jestli o tom něco neví. Nevěděl, překvapivě.“
Zaklepání.
„Ále, Tukan je tady,“ poznamenala jsem.
Přišel s tím, že mizíme z Philadelphie a Assin se do Seattlu vrátí, až ho pustí do nemocnice.
Odhadoval to tak na tři dny.

*

sethillian
Zvonil telefon.
„Nezvednu to,“ řekla jsem nespokojeně a dál se utápěla v modrých kukadlech elfího mága.
Telefon vyzváněl už docela dlouho.
„Já to zvedat nebudu,“ přidala jsem. Teď se nenechám rušit.
A ten telefon zvonit nepřestal.
„Radši běž…“ pobídl mě Ered a vymotal prsty z mých vlasů.
Vstala jsem z kanape a mobil zvedla.
„Arfi?“ zeptala jsem se nevrle.
„Sethi, máme problém,“ začal tak tragicky, až jsem se lekla. To ale byl jenom začátek. „Khelek a Raukatar odletěli do Prahy a s nimi ještě někdo, jde o to, že –“
„Je to ta legenda,“ konstatovala jsem.
„No… jo. Promiň.“
„Do hajzlu…“
„Můžete tam letět? Co nejrychleji?“
„Jasně, a co ty?“
„Já se tam snad objevím…“ odpověděl.
„Co tím –“
„Můžeš mi dát bráchu?“
„Můžu.“ Předala jsem přístroj Eredovi a zatímco se bavil s Arfim, rychle jsem si začala balit to nejnutnější.
Deck, samozřejmě. Pistoli. Raději dvě? Ne, jedna stačí. Meč. Vrhací nože… Lehké oblečení na sebe a ochrannou vestu. Ještě tohle… Co náramkový počítač? To je zbytečné.
Mág mi vrátil mobil, okamžitě jsem tam hodila konferenční hovor s týmem.
„Lidi, na nic se mě neptejte, řeknu vám všechno cestou. Khelek odjel do Prahy a my musíme okamžitě za ním. Qeno, koupíš letenky. Do Prahy, přestup New York, Amsterodam.“
„Ok.“
„Berte jen to nejnutnější, ale možná to bude tvrdé…“
„Dobře,“ řekl Tek. „A o co jde?“
„Já vám to řeknu potom, jen buďte za půl hodiny na letišti…“
Řekli, že budou.
„Tak co?“ zeptal se starostlivě Ered.
Kývla jsem.
„Zvládneme to. Co budeš dělat ty?“
„Musím něco zařídit,“ odvětil.
„Co?“
„To nic. Uvidíš. Neřeš to.“ Políbil mě.
„Počkej, co to znamená?“
„Nic.“ Zopakoval to.
„Ale –“
„To teď není tvoje starost… Netrap se tím. Jen na sebe buď strašně opatrná…“ A ještě jednou.
„Meldan`a, ty taky…“
„Budu. Neboj se, budu…“
„Melin`e le.“

*

francois
„A kolik za to dostanem?“ zeptal se Osiris, když jsme čekali na letadlo v New Yorku. „Kdo to platí?“
„Já,“ vyštěkla Sethi vztekle, „Pokud o to tolik stojíš!“ Pak sklonila hlavu ke kolenům a zajela si prsty do vlasů.
„Špatný nápad to není,“ poznamenala Qena.
„Takže kolik?“ doplnil jsem já žertem.
Tek se na nás tak divně podíval a zavrtěl hlavou. ‚Tohle vážně není dobrý humor.‘
„Povíš nám teda, o co jde?“ zeptal se skoro jemně. Zjevně se snažil udržet elfku alespoň na hranici příčetnosti.
Sethi si povzdechla. Posadila se rovně.
„Povím vám pohádku. Legendu. Upíří pověst.
Kdysi před dávnými časy, pohybujeme se kolem roku tři tisíce před naším letopočtem, prošla Mezopotámskou nížinou první vlna epidemie VITASu. Nebylo to zas tak tragické, dochovalo se jen málo záznamů… Každopádně všecky těhotné potratily, až na jednu a z té vzešel Kain. Byl divný, ale ještě horší byly jeho děti. Jedna z dcer se omylem rozpadla na prach, když jednou v létě vyšla na sluníčko, a mutace už byla docela pokročilá. Tak vznikli upíři, čtyři Kainovy přeživší děti začaly tvořit další svého druhu, budovaly se klany, ty se dál větvily, až tu máme v dnešní době šestnáct klanů. Vždycky jeden vůdčí a tři, co pod něj spadají. Sem tam se najde nějaká odpadlická skupina, dokonce se říká, že z Kaina samotného vznikly další čtyři klany, ale na to bych až tak nesázela… Ale to je jedno. To bylo jen tak na úvod.“
„To ještě nebylo ono?“ zjišťoval jsem já.
„To jen, abyste věděli, do čeho jdete. Mimochodem, Groth, ten stařík, co se s ním některý z nás potkali, to je asi nejstarší upír, pokud nežije samotný Kain, Fenrira na něj.
Přesuneme se tak do roku tisíc před Kristem. Tady si bohužel lokací nejsem jistá. Žili byli, nebo spíš nežili byli, čtyři silní upíři, dobří přátelé, každý z jiného klanu… tehdy tam nevládlo takové nepřátelství… no, ty kolem sebe začali stahovat ostatní upíry, klany jako takové začaly slábnout, zatímco se násosky přidávali k téhle větvi. Vůdcové byli silnější a silnější… no a netrvalo dlouho, aby nezačali toužit po moci. Vznikaly mezi nimi rozpory, až se to, co sjednotili, začalo zase trhat a byla to taková tichá, tajná, ale tvrdá válka… upíři tehdy docela prořídli… No, a boje neutichaly, divím se, že si toho lidi nevšimli, a když to trvalo dvanáctým rokem, někomu ruply nervy…“
Tady byla deckerka na chvíli přerušená nástupem do letadla, ale to naštěstí nebylo moc obsazené, tak jsme se sesedli stranou a pokračovali v přednášce.
„Vůdcům došly zprávy, že ti ostatní chtěj uzavřít mír. Měli se sejít někde v Řecku, vychází mi to tak na Spartu, ve velikém chrámu. Vešli do podzemní haly, seděl tam někdo v plášti a kápi –“
Podívali jsme se na Ose.
„Tak to vážně ne,“ zavrtěl hlavou.
„– a dveře, kterýma upíři vešli, se zabouchly. Tak o hodinu později z nich vyšel zakápěnec. V místnosti nezůstalo vůbec nic. Těla, prach… prostě nic.
Nebyli tak docela zabití, jen je někdo uvěznil v astrálu a zlikvidoval těla. To se přece stává každý den. Duchové byli tak vyčerpaní, že jim nezbylo, než se poflakovat sférou a sbírat zkušenosti… a čekat na příležitost.
Středověká Praha. Prameny sou strašně zmatečné, letopočet vám nepovím… No, ale jak se historie opakuje, máme tu zase čtyři upíry, mágy v té době. Tři muži a žena. Studovali zápisy… Legendy… Jako já… No, a ti čtyři společně přivolali čtyři duchy a nechali je do sebe vstoupit. Zase získali moc, byli silní, bla bla bla… a zase se postavili proti sobě. Ale ta rovnováha předtím byla delší, pevnější. Fungovalo to lépe. Ani ty boje nebyly tak zlé, ale populace stejně poklesla...
Nastupuje starý známý zakuklenec, podobný scénář… jen prostředí se mění.
Vznikají další legendy, hodně se to zamotává, abych v tom měla dostatečný zmatek, až to budu luštit… Ti duchové, nakolik jsem to pochopila, by měli být elementálové, takže ke Grothu patří vzduch, Faroth má vodu, oheň náleží Ruinu a země Lhachu. A kvůli tomu zakápěnci proti sobě duchové nesměj. Já osobně si myslím, že Kain má docela velkou životnost a že vůbec není hloupý. Zatím to chápete?“
Dostalo se jí odpovědi ve formě neurčitě pokrčených ramen.
„Ale jo…“ připustila potom Qena.
„Tak jo. Nastává třetí doba temna. Teď. Khelek sbírá nejmocnější mágy… nemuseli by být nejsilnější, ale dost dobří, aby dokázali ovládnout duchy, tak proč se spokojit s průměrem? Takže Khelek. Raukatar. Xemmon. A Doktora dostali proto, že odmítl post toho čtvrtého. Takže ještě někdo.“
„Kdo je Xemmon?“ zeptal se Tek.
„Trpaslík. Mág. Víc nevím.“
„Oni teď chtějí znova přivolat ty duchy,“ ujišťoval jsem se.
„V sále pod Týnským chrámem. Když to udělají, ostatním vampýrům přeskočí a budou je na slovo poslouchat.“
„Takže zachraňujem svět?“ položil Osiris otázku.
„No… Možná,“ odpověděla elfka váhavě. „Třeba ne. Já nevím, nejsem upír…“
„To je docela hustý,“ shrnula situaci šamanka.

*

tuk-enek
Ostatní se šli aspoň trochu prospat, zůstal jsem sedět u Sethi.
Bylo mi jí líto…
„Běž spát, Teku. Ať jsi čerstvý… Já asi jen tak spát nebudu, mám toho dost k přemýšlení…“
„My je letíme zabít,“ konstatoval jsem.
Po chvilce kývla.
„Co když zabiju Rauka?“ zeptal jsem se elfky.
„Nejspíš tě budu nenávidět,“ řekla na rovinu. „Promiň, je mi to líto, ale je to tak.“
„Tušil jsem to.“
„Já nevím, co dělat, Teku,“ zašeptala, zrak upřený k podlaze. „Já ho miluju. Vzali mi ho, ale vždycky byl v mém srdci a nikdy jsem ho milovat nepřestala, jako vzpomínku, a když se vrátil, probudilo se to... Jenže Ereda miluju taky. Moc. Netušíš jak. Já vůbec nevím… Nezvládám to.“
Přisedl jsem si k ní a chytnul ji kolem ramen. Prostě jsem ji chtěl utěšit.
Mlčela, přivřený oči, až docela usnula.
Položil jsem ji, aby elfku aspoň nebolely záda, až se probere, a zatáhnul to taky.

*

quenever
Sethi nás vedla z letiště… překvapilo mě, že pražské metro je čisté, pěkné… Překvapilo mě, že Praha má vůbec metro.
Tentokrát jsem se uvolila a sedla si se zbytkem do stejného vagónu, dokonce přímo k nim.
Přestoupili jsme, nakonec jsme vylezli na stanici Staroměstská.
Elfka se zastavila a rozhlížela. Vypadalo to, že si snaží vybavit nějaké vzpomínky.
„Já bych šel tudy,“ ukázal Osiris jedním směrem.
„Víš, co hledáme? Nevíš,“ zavrčela vztekle deckerka. „Byls někdy v Praze? Nebyl.“
Vykročila přesně na druhou stranu, než Osiris předtím zamýšlel.
Přišli jsme na velké náměstí… no, zas tak velké ne… a bylo divně prázdné… nejspíš to bylo počasím. Obloha temně zatažená, nad budovou po pravé straně, gotickém kostele se dvěma věžemi nejvíc, skoro do černa.
„Týnský chrám…“ poznamenala Sethi a skoro se k němu rozběhla. „Dřív před ním stály asi dva domy, ale ty vzaly za své při válkách.“
„Je tu prázdno,“ všimnul si i Assin. „Žádný turisti. Na to, že je pátek odpoledne.“
„Jsme tu my,“ odpověděl Os. „A bude pršet. To stačí jako důvod, aby se klidili, ne?“
Zastavili jsme se před portálem.
„Sorry,“ ozval se rigger, „Ale já se budu držet vzadu. Myslím, že lovec toho zvládne víc…“ Začal programovat sondu, kterou s sebou táhnul ve velkém kufru. A já se divila, k čemu to má.
„Tak mi vezmeš tohle,“ informovala ho Sethi a podala mu svuj cyberdeck.
Otevřeli jsme dveře a vešli dovnitř.

*

sethillian
Několik kroků… objevili se před námi dva upíři.
Do háje, co to – Proč tancuj-
„Útočí na nás!“ vykřikla Qena, (aha, capoiera, že mě to nenapadlo…) ale než jsem stihla pořádně zareagovat, Osiris jednoho osmažil a Tek si chvilku hrál s druhým… nevěděla sem, že Tek umí kung-fu…
„Kudy teď, mylady?“ zeptal se, když skončil. Oprášil si z kalhot popel.
Podívala jsem se do šera chrámu.
Soustřeď se. Uklidni se. Hledáš vchod. Hledáš vchod…
„Támhle.“ Zamířila jsem k malým nenápadným dvířkům po straně hlavní lodi a vlezla dovnitř… Já jsem prošla pohodlně, Qena ještě tak tak, ale panstvo se muselo skrčit. Někdy se hodí být nižšího vzrůstu…
Sešli jsme hodně dolů, po úzkých a nepříjemně prudkých točitých schodech, pak jsem je s mečem v ruce vedla sítí chodbiček… bylo to jednoduché, držela jsem se té hlavní, byla širší a nezahýbala.
Zaslechla sem syknutí oceli… Zpoza rohu na mě vyskočil upír s mečem, ale ztratil hlavu, když se setkal s mojí čepelí… No, Arfi, díky za výcvik.
Pak další schodiště, tentokrát ne tak úzké a srázné.
Vyústilo do vysoké… a široké chodby, doběhli jsme odhadem padesát metrů délky, na konci velká vrata.
Chytila jsem jedno křídlo dveří, Tek druhé… šly překvapivě snadno otevřít, vlastně stačilo zatáhnout a setrvačnost udělala svoje.
Obrovská místnost. Větší, než jsem si představovala. Hlavně na výšku. V pravé stěně ještě jedny dveře, i tajné krypty mají nouzový východ. Čtyři sloupy na vnějším kruhu. Čtyři znaky (Groth, Faroth, Lhach, Ruin, překvapivě) na vnitřním. Uprostřed symbol legendárního Kainova klanu Änai.
Vnitřní kruh byl obsazený. Upíři se na nás otočili, možná ani ne tak překvapeně, ve tvářích skutečně únavu, je-li to u nemrtvých možné. Dál od nás Khelek na vodní runě vlevo, vpravo stál Rauko na znaku ohně. Na bližším levém znamení, země, trpaslík a vpravo – Doktor. Doktor… Doktor!
Ach bohové!
Rauko, John. Khelek.
Za všechno může Khelek.
Ten zasranej, zkurvenej, nenáviděnej vrah.
Khelek.
Zabiju ho.
Uběhla sem jen pár kroků („Co to, do hajzlu, dělá?!“ ječela Qena.), když jsem zaregistrovala změnu – v místnosti se objevili další tři elfové. Vstoupili tím bočním vchodem.
Eredriah a Arfindal Ethirové. Liethan Laurëreg.
Došlo mi, že první nepůjdou po Khelekovi.
Tohle ne.
To ne.

*

osiris
Elfka najednou změnila směr a byla na půli cesty k Raukovi, padlo první kouzlo. Mladší z bratrů vyslal výboj energie na Islanďana, hned potom ten starší, oč pomaleji, o to s větší silou.
„Ten zrzavej!“ křiknul jsem na Assassina – chtěl vědět, kdo zabil Umi.
Tek vystřelil na Kheleka a já stejným směrem švihnul blesk. Zaregistroval jsem, jak se riggerova sonda rozletěla na zamýšlený cíl. Qena přismahla šokovaného trpaslíka… nebyl čas to sledovat, v té chvíli se Khelek rozmáchl a mě i Teka zasáhla neviditelná střela… Proč tak slabá? Čekal jsem daleko horší zásah. Doktor zformoval krásný ohnivý výboj a strefil Kheleka…
Tím se aspoň řeší, na čí je straně.

*

raukatar
Moc rychlé. To je špatně. U Thóra, proč zrovna teď musím být tak slabý?
Všiml jsem si sondy, která se na mě hnala vzduchem, světlo pochodní se odráží od nablýskaných hlavní…
Ohnivou vlnu, kterou jsem chtěl zničit Eredriaha, jeho bratra, i Johnovu dceru, jsem obrátil proti ní… Alespoň jsem to zamýšlel…
Zasáhneš Ještěrku, došlo mi.
Jinak.
Beranidlem jsem stroj odmrštil z dráhy a roztrhal na kusy.
„Úcan`ë h`or!“ zaklel jsem, když mě znovu zasáhla soustředěná nenávist těch tří.
Msta za mstu…

*

sethillian
Doběhla jsem před Rauka a postavila se k němu zády, připravená ho jakkoli bránit, pokud to dokážu, vrhajíc omluvné a prosebné pohledy do okolí.
Promiňte. Nemohla jsem jinak.
Viděla jsem ledový klid v Eredově tváři – a neskutečnou bolest v jeho očích.
Promiň mi to, lásko… Promiň. Nemůžu jinak. Bylo to příliš krásné, abych dokázala nezasáhnout. Promiň mi to…
Volnou levačkou jsem za sebou našla chladnou ruku upíra a propletla s ní prsty.
Rauko mě něžně sevřel a přitáhl blíž, stiskem mi řekl víc, než mohla slova.
Okamžik, jediný tep srdce, se protáhl do věčnosti…

*

quenever
Osladila jsem Xemmonovi neživot dalším bleskem, Osiris udělal totéž…
Trpaslík – mrštil roj stříbřitých šípů na Kheleka.
Jéje, že by nebyl proti nám?
Od Doktora k upírovi v šarlatovém plášti se zavlnil vzduch.
Tukan vypálil další dávku –
– Khelek se zapotácel –
– a rozpadl se na milióny droboučkých šedivých zrnek.
Čekala jsem, že toho vydrží víc.
Opeřenec se otočil k Raukovi.

*

tuk-enek
Budeš mě nenávidět, ach, Sethi, to je mi líto, ale víš, že to jinak nejde. Nastavil bych pro tebe krk, ale co musí být, musí. A ty stojíš tak blbě, že sotva zacílím.
Několikrát jsem stisknul spoušť – upír trhnul hlavou a podíval se na blížící se kulky.

*

„Miluju tě. Nepřestanu tě milovat. Navždy seš v mém srdci,“ zašeptala.
Seděli naproti sobě, jediný jejich kontakt byl v natažených rukou, zaklesnuti prsty do sebe.
„Pamatuj si, co jsi řekla, protože to je to, co k tobě cítím já,“ odvětil tiše.
„Vždycky sem s tebou. Navěky.“

 

*

sethillian
Islanďan sebou za mými zády několikrát škubl – sevření zesílilo, málem mi rozdrtil kosti – ucítila jsem žár – pak najednou povolilo, zmizelo, úplně se ztratilo...
Zvedla jsem hlavu ke stropu, těžce se nadechla a pevně zavřela oči – protože slzy nesměl nikdo vidět.
Padla jsem na kolena a hlavu schovala mezi ně.
Zůstal mi jen prach mezi prsty.

*

arfindal
Bratr stál, díval se na Sethi. Pak se otočil a šel k Johnovi. Stejně tak Liethan.
Já zamířil k Tekovi.
Měl sem ho zabít já!
Byl jsem u něj a zaútočil na něj jílcem meče.
Chtěl sem ho zabít já!
Elf mě odrazil kopem a následně schytal ránu do brady.
„Do hajzlu, chtěl jsem pomstít Ireinian a ty mi to musíš zkazit!“
Ještě jsme si vyměnili pár tupých ran, pak jsem o krok couvl, obrátil se a vztekle odhodil meč.
Zarazil se do sloupu.

*

francois
Přistoupil jsem k tomu, co zbylo z Umiinýho vraha, abych do něj aspoň šlápl.
Lýtkem mi projela ostrá bolest, způsobená Sethiiným mečem – probodla mi nohu naskrz, v očích zoufalou nenávist.
Spadl jsem na zem, pohled zatemněný bolestí a vztekem – z prstenu na levé ruce jsem vytáhl monostrunu, připravený uříznout elfce ruku.
Byla rychlejší, ucukla, vyškubla meč z čisté rány a postavila se na nohy.
Pak klidně sebrala hrst prachu z hromádky, nepřítomně si ji nasypala do kapsy a jakoby nic si ode mě vzala deck.
Připjala si ho na záda, zasunula meč…
„Tohle už nikdy nedělej,“ ozvalo se jí za zády. Byla to Quenever. „Už nikdy se nestavěj proti nám. Nejradši bych tě za to zabila…“
Elfka na ní vrhla prázdný pohled, pak se rozběhla k vysokému světlovlasému elfovi, jednomu z upírů.
„Jsi v pohodě?“ zeptala se šamanka.
„Jde to. Nic moc.“
Qena si odplivla do kupky popela.

*

john edward scott
Přiřítila se Sethi a objala mě tak silně, že by mi to vyrazilo dech, kdybych ho ještě potřeboval.
„Doktore…“ zašeptala, oči plné slz.
„Kotě…“ Stisknul jsem ji v náruči. „No tak…“
Podíval sem se na Ereda. Už jsem si s ním promluvil, rozloučil se. O Sethi mluvit nechtěl, chápal jsem. Eredriah byl rozhodnutý. Naposledy pokynul rukou a odešel.
„Co se ti stalo?“ ptala se elfka. Nebyla sama, kdo čekal na vysvětlení.
Řekl jsem jim to.
Mluvil jsem o klonu, který místo mého těla nastrčil Khelek v restauraci, aby zmátl testy DNA, a o výhrůžkách, pod kterýma jsem nakonec svolil spolupracovat.
Mlčeli.
Pak jsem jim řekl o svém rozhodnutí.
Nezůstanu. Jednou jsem mrtvý, tak to tak zůstane. Je mi líto, přátelé.

*

liethan laurëreg
Už jsem byla smířená. Nedokázala jsem ani plakat. Už jsem otce ztratila dvakrát a potřetí už jsem to vzala skoro apaticky. Rozloučila jsem se.
Seděli jsme v trávě na hřbitově, kde byl táta nedávno oficiálně pohřbený vedle hrobu své ženy, mé matky. Já, Arfi a Sethi. Ered tam nebyl. Odešel pryč, beze slova. Asi proto, že ho zradila.
Povídali jsme si se Sirem Johnem Edwardem Scottem, bývalým knížetem Tir Tairngire. Kníže.
Kněžna. Takový je teď můj titul. Otec zanechal závěť, ve které mě jmenoval. Pokud to rada schválí, budu kněžna. Neměla jsem z toho radost.
Mluvili jsme o všem možném. Skoro celou noc.
Blížil se úsvit.
„To ne…“ zašeptala Sethillian. „Nedělej to… prosím…“ objala otce kolem kolen… zoufale… Bohové, proč nám to ještě ztěžuje? „Můžeš tu zůstat… Vždyť nemusíš…“
John Scott ji zvedl a chytl její hlavu do dlaní.
„Nedělej mi to horší… Já se rozhodl. Jsem mrtvý, pamatuješ? Zemřel jsem v The Original Elven. Měl jsem pohřeb. No tak… Kotě… uchovej mě tady –“ dotknul se jejího srdce, „– tady,“ a čela. „John Edward Scott je mrtvý.“
Sethi ustoupila, sklonila hlavu. Věděla jsem, že chápe.
Taky jsem to chápala. Otec nechtěl být upír. Do očí se mi draly slzy.
„Sbohem, Doktore,“ řekla elfka tiše.
„Ádié, kotě…“
Vyšlo slunce – táta se podíval do oslnivých paprsků světla, naposledy, zbytečně, se nadechl.
Za pár dní se popel ztratí, roznese ho vítr, smyje ho déšť…
Rozbrečela jsem se.

*

sethillian
Odložila jsem meč a zula se. Byla jsem ráda, že mě Arfi vzal na chvíli nad moře, abych rozprášila Raukův prach do vln. Ani nemluvil o tom, co jsem udělala. Bála jsem se, že Ered o tom mluvit bude.
„Erede?“ řekla jsem potichoučku.
Nečekala jsem vřelé přijetí, spíš jsem se připravovala na pořádnou hádku.
„Erede? Melda?“
Vstoupila jsem do ložnice.
„Ach, bohové, Melda…“

*

arfindal
Nechápal jsem, co má bratr v úmyslu, když mi telefonoval, ať dohlídnu na Sethi, ale vysvětlení mi nedal. Takže jsem odložil věci doma, opláchnul se a zajel k ní.
Byt byl tichý.
Volal jsem, ale nikdo neodpovídal.
Napadlo mě, že elfka spí, tak jsem nahlídnul do ložnice.
Na posteli ležel meč.
Eredův postříbřený meč.
Meč, který skoro nedal z ruky.
Položený na deckerčině polštáři.
Bratr odešel.
„Sethi!“ zamířil jsem ke koupelně, jedinému místu, kde jsem zatím dívku nehledal.
Když jsem otevřel dveře, zevnitř se vyvalila pára.
Udělal jsem pár kroků.
„Sethi?“
Zmrzla mi krev v žilách.
Ve sprše totiž bylo krve dost…
Viděl jsem štíhlou dívčí ruku, vykukující přes okraj sprchového kouta, v bezvládných prstech pořád ležel nůž.
***

z f'inëalar herní kuchyňky. GM - Arfindal; hráli - Osiris, Sirien, Rogan, Qena a Sethi. 2003
Napsal Sethi 17.11.2011
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 1 příspěvek.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.1768000125885 secREMOTE_IP: 23.20.202.156