Půlčíci

napsal Chris Sims

Legenda praví, že Melora a Sehanine společně stvořily půlčíky a vštípily tomuto malému národu lásku k vodě a přírodě stejně jako vrozenou touhu po toulání a nenápadnosti. Stejné příběhy praví, že obě bohyně pak zanechaly půlčíky jejich vlastnímu osudu.

Zanecháni sami sobě žili půlčíci po staletí. Vytvořili těsné rodiny a komunity soustředící se kolem nejmoudřejších starších. Klany půlčíků putovaly světem, nikde nezůstávajíce příliš dlouho a zřídkakdy prohlašující nějaké místo za vlastní. Jejich tradice se formovaly a přetrvaly i v pohybu a byly jen pramálo ovlivněny způsoby jiných ras. Nenároční, vynalézaví a nezávislí půlčíci zřídka kdy přitahovali příliš pozornosti.

Ale Avandra, bohyně odvahy, štěstí a cestování si povšimla půlčíků cestujících světem. Zdálo se jí, že tito malí lidičkové, které nestvořila, jsou nicméně její na základě faktu, že jsou živoucím ztělesněním jejích nejmilovanějších ideálů. Půlčíci říkají, že se na ně Avandra toho dne usmála, přijala je jako svůj lid a požehnala je dobrým osudem v čase jejich světových útrap. Kdokoliv, kdo zná půlčíky neopochybuje, že štěstěna je skutečně na jejich straně.

Půlčíci považují mýty jako jsou tyto za skutečné a jejich bohatá ústní podání takovýchto příběhů je důležitou součástí jejich kultury. Mladí půlčíci se učí tradice svého lidu, klanu a rodiny z naslouchání příběhům. Z nich si půlčické děti také odnášejí lekce o morálce a vědění o mnoha předmětech. Mimo politické zápasy, války a jiné záležitosti států a říší leč přesto značně zcestovalí pozorují a uchovávají půlčíci co se naučili ve svých prostých historkách.

Oblíbené ságy vyprávějí o životě a skutcích půlčíků odvážních natolik, že opustili své vlastní aby viděli svět nebo aby vykonali něco velkého. Většina půlčíků jsou praktický národ, zabývající se v životě jednoduchými věcmi. Půlčíci opouštějí bezpečí rodiny a klanu ne pro vznešené ideály slávu nebo bohatství. Místo toho jdou ochránit společenství svých přátel, prokázat svoje schopnosti nebo jednoduše vidět víc ze světa, než mu může nabídnout jeho nomádský život.

Půlčický hrdina může být velikosti předpubertálního dítěte, ale má rychlé nohy, hbité prsty a pohotový úsudek. Je přímý, odvážný a bez strachu ze smrti. Jeho nadání směřují ke kradmosti a řemeslné zručnosti. Kuráž a štěstěna jej vedou k úspěchu tam, kde by ostatní selhali. Je vyjádřením všech půlčických ctností a tak je ceným spojencem a hrozivým protivníkem.

Vše toto jsme měli na paměti při tvorbě půlčíků pro 4. edici Dungeons & Dragons. Populární půlčíci 3. edice jsou jen lehce přepracovaní, takže mechanické prvky rasy jsou i pravdivými prvky příběhovými. Půlčíci jsou stále Malí, byť nejsou tak malí jako ve 3. edici - v níž měli půlčíci velikost 3 až 4 letého dítěte. Stále jsou z nich výborní tuláci, ale také mohou být dobrými hraničáči. Pár nových aspektů, například vylepšení CHarismatu a určitý vliv na štěstí krom toho, že z nich činí i životaschopné černokněžníky, posilují půlčíka coby šťastného, roztomilého protagonisthu hry. Půlčík může být také těžko zabitelný protivník s nabroušeným jazykem i čepelí.

Jinými slovy, půlčíci jsou přesně takoví, jaké je veteráni D&D očekávají že budou po úpravě pro 4. edici něčeho, co ve 3. edici fungovalo dobře. Podobný pocit, mechanické podložení příběhu a stejně tolik, ne-li víc, zábavy.