Naposlouchávat hráče a vkládat do hry to, co chtějí/potřebují, je podle mě dokonce dost zásadní skill PJ, který se dá získat pouze zkušeností.
Hry plánuju hodně volně, pouze si zhruba představuju, jak by to asi mohlo jít s tím, že určitě existují i jiné cesty, možná lepší. Takže zejména promyslím hlavní NPC a připravím nějaké generické grunty, případně lokaci, pokud je vysoce pravděpodobné, že se děj odehraje tam. Ono to pak vždycky nějak vyjde, protože i hráči tlačí na vyřešení a uzavření příběhů. Nicméně prakticky vždycky se mi tím pádem stává, že hráči přijdou s něčím, co dává smysl a mě před hrou vůbec nenapadlo. Šup tam s tím. Nijak se tím netajím, dokonce se jich ptám, jak by to podle nich mělo být, když jsem na pochybách. Myslím, že jsou rádi, když mají moc nad hrou a mě zase baví, že je to i pro mě překvapivé, jak se věci vyvinou. Je to na hraně anarchie a tu a tam se může stát, že to nevyje nijak, ale většinou to takhle produkuje dost dobré hry. Nejsem přítelem vyčerpávající přípravy.
Když hrajeme SR, tak je to často o plánování, minimálně půlka party je tím posedlá, naplánováním dokonalého runu. Snažím se být o krok před hráči, jak oni plánují a vymýšlejí, koho kam vylákají, kam se vloupají atd., vyhledávám si ve své složce hodící se battlemapy, upravuju za chodu generickou přípravu a tak podobně. Jejich plánování mi vlastně říká, na co se mám připravit.
Tu a tam jim pak do jejich plánů úmyslně hodím i trochu písku, to je asi nejpodobnější tomu, co popisoval Jerson u toho GuMa, co záměrně hatil plány hráčů. Ale nedělám to proto, abych jim to překazil. Chci to udělat zajímavějším a abych je trochu donutil improvizovat. Tak například v kanceláři, která měla být v noci podle průzkumu prázdná, si to rozdává místní ředitel se svou sekretářkou. Uups. Tajně pronikající tým pak má rázem co vymýšlet. Ale určitě to není nic, co bych nemohl po hře přiznat. Naopak když to pak probíráme, tak sám řeknu, že to byl náhlý nápad, aby se trochu zapotili, protože to šlo až příliš hladce.
V obráceném gardu, oni s tím počítají a pokud chtějí, abych ani já až do poslední chvíle nevěděl, jaké překvapení chystají, posílají si zprávy a zapisují svou přípravu tajně. Pak mají jistotu, že překvapení světa bude nehrané. O tom jsem tu už myslím také psal.
Druhá věc je, že se odposloucháváním hráčů dá skvěle působit na tempo hry. Když se někde zaseknou, přihodím něco, aby se pohnuli, když je naopak něčeho moc, tak klidně škrtnu, co mohlo být. Dají se tím minimalizovat hluché pasáže.
Pokud s tím má Jerson špatnou zkušenost, krčím rmeny. On jí má skoro se vším. Mně to přijde hodně užitečné.