[Teorie] Křupková filosofie

Může se stát, že ničí domov není přijatelný. Zde je pár možností na místa, kde hrát.Univerzitní haly a prostory. Je-li většina hráčů studenty na univerzitě, je to nejlogičtější místo ze všech. Ve skutečnosti může být na univerzitě celý herní klub a může se tam scházet několik herních skupin. Výhody jsou, že zde již existují židle a tak dále, takže musíte jen poklidit nepořádek a nemusíte se zabývat vysáváním, nejsou tu žádný spolubydlící a tak dále. Nevýhodou je veřejný prostor, takže plaší hráči se mohou cítit zahanbeni zvědavými přihlížejícími a hráči musí být opatrnější ve svém chování - žádné hlasité nadávání, pití množství alkoholu ap. Otevírací doba univerzity může ale nemusí být omezením hry.Kavárny. Většina kaváren očekává, že vlezete dovnitř, dáte si nějaký nápoj a jídlo a zase vypadnete tak rychle, jak to jen jde, ale většina měst má pár míst, kde se čeká, že někteří lidé posedí déle bez toho, že by utráceli velké sumy peněz. Pokud vidíte pohovky, noviny a týpka mračícího se nad rukopisem románu jako by měl v sobě od rána šesté kafe, je to dobré znamení herně-přátelského místa. I tak se vyplatí promluvit s vedoucím, chcete-li tam chodit pravidelně. Vysvětlete, jací lidé jsou ve vaší skupině, jak dlouho tam setrváte a zdůrazněte, že jste si vědomi toho, že kavárna či restaurace není veřejný prostor, ale že jste tam hosty. Bude těžké vést hru, vyžadující hodně knih a figurek. Výhody a nevýhody jsou jinak zhruba stejné jako na univerzitě.Parky. Je-li správné místo a roční období, můžete hrát v parku. Opět je to veřejný prostor, takže existují určité limity chování a množství knih a jiného vybavení, které si lze vzít sebou.Knihovny často nabízejí klubovny. Někde prostě vstoupíte a užíváte, jiné vyžadují zamluvení a poplatek. Klubovny na univerzitách bývají plné studentů, kteří se učí nebo předstírají, že se učí a poslouchají drby, takže to není nejlepší nápad. Nejlepší jsou takové klubovny, kde se můžete zavřít. Mají stůl, židle a možná i tabuli.Církev nebo obecní úřady občas pronajímají prostory. Je to zhruba srovnatelné s knihovnou v otázce komfortu, atd. ale je třeba pamatovat na to, že církev či zastupitelstvo bývá konzervativnější povahy, takže hráči musí být opatrnější v nadávání a chování při hře - nechcete, aby kolem šel kněz nebo člen zastupitelstva a slyšel jak se bavíte o tom, co uděláte s těly v kufru auta. "Ale já jen hrál postavu!" Herní obchody. Některé herní obchody mají místo pro volné hraní. To vyžaduje velmi chápavého a štědrého majitele, protože ten doufá, že všichni ti hráči zde hodiny vysedávající se nainspirují ke koupi něčeho v obchodě - ale to se většinou nestává, jen dělají nepořádek. Nevýhodou hraní v obchodě je, že jste většinou limitováni otevírací dobou, což většinou zvládnou jen lidi, kteří jsou nezaměstnaní (tak hrajte doma!) nebo studenti (hrajte na univerzitě!). V herních obchodech se obvykle vyskytují mladší hráči - středoškoláci - a hráči sběratelských karetních her. Jste-li jedním z nich, je to pro vás bonus, nejste-li, pamatujte, že je to sdílený prostor.Na veřejných místech by minimální standardy měly platit ještě víc než normálně spolu se všemi těmi otázkami "decentního vystupování na veřejnosti". Zní to zjevně, ale možná si neuvědomujete, jak moc vyčuhujete z davu, když na veřejnosti házíte kostkou, padne vám kritický neúspěch a vy zařvete, "ale kurva". To nepomáhá image hráčů ve společnosti ani nebude vaše skupina znovu vítaní tím, kdo daný veřejný prostor provozuje (ať už je to správa univerzity, vlastník obchodu atd.). Základní pravidlo běžné slušnosti je chovat se tak, aby vás tam rádi viděli znovu.Jistě narazíte na zvědavé procházející a přihlížející, obzvláště v obchodě. Nejste-li ochotni chovat se přátelsky ke zvědavým cizincům, nehrajete na veřejných místech. To zvláště platí v herním obchodě nebo univerzitním klubu. Čas od času někdo, kdo hrál kdysi jednou před lety, nebo náctileté dítko zvědavé na hru, zabloudí do herního obchodu, podívá se na všechny ty knihy, kostky a plakáty a pomyslí si, "jé, kdybych tak měl skupinu, to by byla taková zábava." Potom uvidí u stolku hrající skupinu, na veřejnosti. Super. Jde ke stolu, vidí, že lidé hází kostkami, smějí se, sebere odvahu a řekne, "ahoj" a nějaký hráč ho obdaří prázdným pohledem. Takže zvědavá osoba se cítí mizerně a odmítnutá, odchází pryč a do obchodu či klubu se už nevrátí. Tři měsíce poté se herní skupina rozpadne a hráč, který předtím prázdně zíral na nováčka, který mu řekl "ahoj" napíše na internetové fórum, "roleplaying umírá! Už nejsou žádní hráči!" Zajímalo by mně proč, kámo? Prostě řekněte "čau" a přivítejte je.