Já jsem také začínal přímo z příručky, aniž jsem hru znal nebo viděl, v šesté třídě, 1993, DrD PPZ 1.5 a PPP 1.3. Hráli jsme takto až do doby, než vyšel Stín meče nebo Shadowrun, žádný jiný zdroj informací než původní příručky jsme neměli. Vím o dalších 6 skupinách, co začínala na škole s námi, v různých třídách a ročnících kolem, které začínaly naprosto stejně, pouze z příruček (které mezi námi kolovaly). Kdo nakreslil jeskyni, byl PJ. Každý si chtěl nakreslit alespoň jednu jeskyni a být alespoň na chvíli PJ. Hráli jsme takto roky a byly to super roky.
"PJ má vždy pravdu" jsme od začátku chápali tak, že PJ rozhodne, pokud je nejasný výklad nějakého pravidla a nic víc a stále si myslím, že tato interpretace je velice vhodná pro řešení pravidlových nejasností. Neříká, že PJ zná pravidla nejlépe, to může klidně i jiný hráč, pouze, že aby se nezdržovalo, tak autoritu, ale i odpovědnost za poslední slovo má PJ. Stejně tak jsme nikdy nechápali tuto větu jako absolutní moc PJ nad vším. Musím říct, že dokud jsem nezačal číst toto fórum, tak jsem se s jiným výkladem tohoto pravidla nikdy nesetkal.
Souhlasím s Aegnorem a Markym, že hra a příručka je psána tak, aby poskytovala určitý styl hry a určitý pocit z hraní. Nevěřím na univerzální styl hry, univerzální pravidla či univerzální správný způsob hraní. Nyní se chystám od neděle vést novou kampaň v DnD5e ve ForgottenRealms, tak jsem si poctivě přečetl Průvodce hrou, Bestiář, Příručku Pána jeskyně a Průvodce Mečovým pobřežím, abych dostal do hry to, co autoři v této kombinaci do hry chtěli dostat. Věřím, že pravidla dávají hře opravdu hodně.