Halfred Podhorský pochází z vesnice Dobrá voda. Byl členem rozsáhlé rodiny, která se velmi často navštěvovala navzájem. Halfred byl už odmalička snílek. Vždy toužil být součástí nějakého většího tajemného příběhu. Jednoho dne se u jeho dveří objevila záhadná postava. Žeby mocný čaroděj? Ta postava mu dala nabídku že se může stát součástí velkého hrdinského příběhu. Halfred byl radostí bezsebe. Jakoby byl omámený (až skoro opilý) představami o budoucnosti. Druhý den se probudil se zvláštním pocitem. Podepsal snad něco? Přísahal snad něco? Myslel si nejdřív, že je to sen, ale pak se začaly projevovat podivné schopnosti, zejména s ohněm.

Halfred si pomyslel, že byl možná opravdu obdarován onou postavou. Pak se ale projevily další znaky, které ho zneklidnily. Slabý zápach síry, kouř jakoby vzlínající ze samotného Halfreda.

Halfred začal tušit, že byl možná napálen. Znal příběhy o smlouvách s ďáblem a tohle se tomu příliš podobalo. Sám radši utekl z rodné vesnice se studem, že byl napálen.

Ve městě se seznámil s cirkusáky. Začal svých schopností využívat k různým trikům a naučil se, že kouř z dýmky je schopen zápach síry přehlušit. Jednoho dne jeden starý cirkusák umřel a Halfred byl poblíž. Pocítil nebývalý příliv síly provázející skon cirkusáka a hlavně radost, bezuzdnou a živočišnou, což ho později vyděsilo.

Uprchl od cirkusu a potom co se přidal do skupiny dobrodruhů a zažil s nimi pár bojů si uvědomil, že tyto pocity přicházejí s každou smrtí v okolí.

Takhle to nemohl nechat, musí zjistit víc. Proč by ďábel chtěl duši hobita? Je to způsob jeho "hry"? Čeká snad ďábel na vyvolání, aby mu sdělil podmínky? Nebo se jen nudil?

Kdo ví. Ale Halfred to jen tak nenechá...

Post nad tímto jsou zveřejněny poznámky, které napsal hadrian na minulém setkání, jsou perfektní, takže jsem je nakonec nijak nepřepisoval. Akorát jsem pozměnil, že k získání síly ze smrti ji sám nemusím způsobit(stejně jako Dark One's Blessing), stačí když je poblíž jakoby v auře mích pekelných sil (curse).

Bylo by asi dobrý, aby je zveřejnil každý a ShadoWWW si je tak mohl přečíst (nebo se k nim již dostal jinak?)

BTW jako první post mám prázdný post od Nerhinn, mělo tam něco být?

Ne, nemělo. Myslím, že jsem omylem klikla na diskusi k článku, ale určitě nebylo mým záměrem něco odesílat.

Tož já to, co mám rozepsané už tři dny, taky postnu. Ale moc ucelené to není. Je to asi hlavně popis výjevů, co se mi válí v hlavě. Myslím, že ani podmínky popisu to nesplňuje :) Ale Shadow to neslyšel, tak to sem hodím, než to zapomenu (a znova omylem smažu).

První scéna (předehra):
Lovec se žene lesem za svojí kořistí. Když ji konečně skolí (byl to velký svalnatý ork), užuž se chystá se k ní sklonit, když tu něco zaujme jeho pozornost a on vzhlédne. Kus od něj, z křoví, slyší jemný hlas. Vyrazí tím směrem a skutečně - na paloučku za ním sedí prapodivný tvor. Chvíli mu trvá, než se mu v hlavě poskládá, co vidí: kenku navlečený v zle potrhaných zkrvavených šatech. Na různých místech má do masa zaryté šperky. Byl by to groteskní výjev, kdyby to ze všeho nejvíc nepřipomínalo týrání zvířat.
Stvoření na lovce upře velké oči plné otázek. Vypadá naprosto zmateně.
Lovec vytáhne zahnutou dýku, rozhodl se zvíře zbavit trápení. To ho pozoruje stále stejným neměnným, nechápavým výrazem.
Jsou od sebe tak tři kroky, když tu se náhle lesem ozve zatroubení rohu. A další. A další. Lovec se ohlédne, když za ním proběhne vyplašený srnec. Když se otočí zpět ke kenku, pták stojí; postavil se zcela neslyšně. Něco v jeho výrazu se změnilo. Po dalším zatroubení zakloní hlavu a neuvěřitelně líbezným hlasem se rozesměje. Je to prostý, šťastný smích. Podívá se na lovce rozesmátýma očima a jemu projede mráz po zádech. Všechny myslitelné výhody jsou na jeho straně, ale přesto na něj všechny smysly vřískají: "Vypadni!"
Lovec se otočí a pádí pryč. Kenku se po pár vteřinách dá do pronásledování. Postupně zrychluje. Když probíhá kolem mrtvého orka, ladně se sehne, uchopí jeho primitivní sekyru a aniž by přerušil pohyb, pokračuje v běhu. Povlávají za ním cáry kdysi elegantních šatů.

Mňáh.

Druhá scéna (setkání):
Allyks běží lesem. Troubení rohů rezonuje jejími kostmi. Musí být už hrozně blízko. Ostatní slyší poblíž, ale určitě je kořisti nejblíž. Její už tak zběsilé tempo se ještě zrychlí, okolí jako by se rozmazalo.
Pálení ve svalech přestala vnímat už dávno; když vletí na břeh potůčku, jsou její nohy lehčí než pírka, která je pokrývají.
Konečně spatří svoji kořist. Radostně zavýskne, zatímco mužík se z posledních sil belhá skrýt za balvan stojící na břehu. Allyks ho chňapne za košili, mrskne s ním o balvan, levým pařátkem ho tiskne ke kameni a pravým vytahuje dýku.
Chladná zahnutá čepel už se téměř dotýká gnómova krku, když ten [klišé]. Lesem projede [něco], která odmrští stranou i kenku. Ta se překvapeně kouká na mága. A pak na svůj pařát, ve kterém drží dýku. Překvapeně vzhlédne a lovci, kteří už vybíhají za nimi, se stanou nehmotnými a proženou se kolem nich.

Jj, hodil sem to do článku, a i sem. Dodělal sem i postavu v sekci postava

Hirkal:
Hirkal pochází Vílí divočiny z Eladrinského domu Beletherion. Starobylé rodové sídlo plné vzpomínek na dny slávy rodu, úzkoprsé lpění na tradicích, vštěpování nadřazenosti Eladrinů nad ostatními rasami (snad s výjimkou elfů, kteří byli považování za „užitečné“) a výjimečnosti Domu Beletherion, to jsou jeho nejranější vzpomínky. Zdědil sice některé vlastnosti, pro které byl Dům Beletherion znám (divokost, pomstychtivost), ale úcta k tradicím, autoritám (Hirkal to sám nazýval úzkoprsost – pokud mluvil mírně) mezi nimi nebyla. Hirkal měl 3 sourozence, 2 starší bratry, které vídal jen zřídkakdy při návratu z válečných a loveckých výprav po vílí divočině a mladší sestru. Ti tři splňovali, to co bylo nazýváno ideály Domu Beletherion bez chybičky, ne tak mladý Hirkal. Často byl kárán za příliš dobré vztahy se služebnictvem, za vlažný vztah k jiným rasám (nepohrdal jimi dost ostentativně, jak by si žádala tradice), za neposlušnost a sklon k nepřístojnému chování (lehkomyslnost a nevhodné vtípky).
Když dospěl do let, kdy je třeba mladé eladriny vzdělat, byl poslán na Akademii Bílého Lotosu, do světa mimo Vílí divočinu. Přijetí nebyl problém, Dům Beletherion byl mecenášem Akademie. Život zde se v některých věcech nelišil od života v rodovém sídle. Existoval zde takzvaný „Zlatý klub“ těch správných studentů (Eladrinsko Elfská klika, která ostatním dávala najevo, kdo má tady navrch). I složení učitelského sboru tomu nahrávalo – v drtivé většině Elfové a Eladrini. Zpočátku si toho života Hirkal užíval, ale necítil až takové zadostiučiní při týrání mladších a zejména rasově odlišných studentů.
Bojový výcvik mu šel víc než dobře, ale v teorii hodně pokulhával (slabé slovo…). A tehdy si všiml jiného studenta – mladého gnómského Artificiera Pebliga. V teorii nebyl nikdo lepšií než on, zato praktická bojová cvičení... Hrůza… Domluvil si s ním vzájemnou pomoc (a za to, že mu „Zlatý klub“ dá odteď pokoj). Nakonec, když zjistil, že má nadání i pro výrobu zajímavých věcí a zálibu ve vtípcích se z nich stali ne sice přátelé, ale občasní kumpáni.
Jednou od něj Hirkal potřeboval silné lepidlo. Řekl mu, že chystá na Děkana "překvapení". Děkan měl všem studentům ukázat, co to je "spojení s mečem" a Hirkal mu to díky pomazané rukojeti lepidlem umožnil – nikdy pouto s mečem nebylo tak silné :-D.
Při marných pokusech o setřesení meče Děkanem bohužel neudržel Hirkal mimiku a jako jediný ze studentů se smál. Hirkal nikdy neprozradil, kdo mu pomáhal (bylo jasné, že magické lepidlo by nesvedl) a byl okamžitě vyhozen ze školy. Jeho sestra mu doručila vzkaz z domova – měl se okamžité vrátit a přijmout zodpovědnost a sestra nastoupila na jeho místo v Akademii. Domů se vracet nehodlal a potuloval bezcílně světem. Dokud ho Peblig jednoho dne nevyhledal a nepřemluvil ke společnému putování za nalezením „čehosi“ co by vytřelo zrak těm panákům v Akademii.

Ještě Hirkalův osobní dovětek k textu výše:
Tak nějak se stalo, že shodou nešťastných náhod jsem byl donucen opustit Akademii Bílého Lotosu. Zlé jazyky říkají, že s tím má co do činění magické lepidlo, díky němuž Děkanova ukázka "pouta s mečem" byla poutavější (nesprávná volba slov - sakra ;-)), než obvykle. Domů se mi vracet nechtělo a tak když jsem dostal nabídku na nějaký cíl, přijal jsem ji. Takže teď hledám "něco" opravdu silného a magického aby jeden potrhlý Artificier dokázal učitelům na Akademii, jak se spletli, když ho nechtěli s famfárami přijmout mezi sebe. No jo, nezní to zrovna jako cíl, ale někde začít musím, no ne?

Motto: Na Eladrina mám úplně zlatou povahu.

EDIT (to je tak, když jména postav zaměníte s nicky)
Endreey a Deputy - neváhejte a vhoďte historie svých postav sem.

Sumarizace:

1. - Příprava na cestu

Mlha a Delgar se na dvou koních z jeskyně banditů vydávají zpátky do města Grasl dokoupit zásoby, koně, sedla a hlavně u knihovníka zjistit, kde se nachází koboldí vesnice Zagreb.
Zbytek očekává jejich návrat, který se uskuteční již k večeru, a tak se všichni společně odhodlají k přenocování v jeskyni banditů, aby další den vyrazili na dlouhou cestu na jih.
Koboldí vesnice Zagreb se nachází hluboko ve hvozdě. Hvozd je asi 150 mil na jih od Graslu a Zagreb dalších 50 mil samotným hvozdem.

2. - Poslední vesnice

Po čtyřech dnech cesty všichni společně doráží k poslední vesnici, která se nachází před hvozdem. Ve vesnici nemají rádi cizince, a tak družinu ani nepustí dovnitř. Doporučí však návštěvu nějakého uhlíře, který má dům u skály nedaleko vesnice.
U uhlíře, pohostiného a milého člověka je družina seznámena s faktem, že to není uhlíř, ale lovec Nesken Uhlíř. Ten nabízí nejen večeři a nocleh, ale také doplnění zásob a doprovod do hvozdu až k nějakým "bludným" kamenům.
Nesken také odvypráví legendu o koboldech žijících v Zagrebu, kde hlídají tunel, který vede až do minotauřího města.
Nesken si nečekaně dobře rozumí s Allyks, kterou v noci svými radami připravuje na cestu hvozdem.

3. - K bludným kamenům

Ráno se družina společně s lovcem vydává na cestu, dokud nedojdou k bludným kamenům, které vypadají jako menhiry, na kterých jsou elfí runy. Dle Hirkala mají varovat před pokračovaním v cestě.
Nesken upozorňuje, že dál musíme sami, ale protože se stmívá, přenocuje s námi.
Hirkal a oba gnómové se vydávají nasbírat suché dřevo, ale přepadne je malá smečka vlků. Allyks jim běží na pomoc, ale Mlha zůstává s lovcem, protože se nedokáže zorientovat v naprosté tmě.
Delgar zapálí svou magií část lesa a několik vlků začne hořet, Hirkal se přesto dostane do špatné situace. Oslepen plameny a shozen na zem vlky je jimi obklíčen.
Tato situace se rázem zcela obrátila v náš prospěch, kdy Hirkal využil blízkosti většiny vlků a svým magií posíleným mečem je smrtelně zraní.
Z nebezpečné smečky se stává snadná kořist pro zbraně ostatních a Mlha se zapáleným klacíkem přibíhá zbytečně na místo souboje.
Družinka spolu s lovcem jdou spát.

Paráda, aspoň vím, co se stalo :)

Velice pěkné. díky Assassine :) Chybí mi tam sice těch 300 let příbuzenských sňatků v té vesnici a výsledek v podobě čeledína, co nás nepustil... ;)

hadrian píše:
Chybí mi tam sice těch 300 let příbuzenských sňatků v té vesnici a výsledek v podobě čeledína, co nás nepustil...
To je jen jedna z mnoha teorií. Třeba to byl vlastně hodný pán, co nás zachránil před kanibalistickými rituály místního starosty-šamana, který nejraději papá gnómy a eladriny.

Assassin píše:
To je jen jedna z mnoha teorií. Třeba to byl vlastně hodný pán, co nás zachránil před kanibalistickými rituály místního starosty-šamana, který nejraději papá gnómy a eladriny.

No jo, to je možné, možná byl starosta šaman s kanibalistickými sklony. Jenže znáš to, chybka v komunikaci a nakonec bychom zjistili, že má jen příjmení "Šaman" (Véna Šaman) a že čeledín jen nezná rozdíl mezi "kanibalistický" a "kulinářský" a nám tak unikla nejlepší večeře v okolí sta mil. Navíc kanibal aspoň vidí v každém "to dobré", pozitivní přístup především. Mimochodem, proč by měl mít "hobití dietu"? 8-D (pokud sám není... TA DÁ. hobit...)

Myslím, že by to mohlo mít něco společného s pohádkami o víle Zuběnce, které mu vykládala jeho maminka, a následné touze ukázat všem vílám své zoubky pěkně zblízka.

Zkrátka, v té vesnici se později musíme zastavit. Rozhodně se tam děje něco nekalého. Říkejme tomu hobití instinkt.

souhlasím, budemeli mít při návštěvě pár zapálených loučí, rozhodně pro ně najdeme využití. Říkejme tomu eladrinský instinkt.

Sumarizace:

4. - Rozdělení družinky

Družinku probudí Hirkal, jeho zranění od vlků jsou daleko vážnější, než se ve tmě zdálo, jde mu o život. V podmínkách hvozdu není možné jeho stav nijak zlepšit, je nutné jej vzít zpátky k vesnici. Lovec se o něj prý postará, ale chce doprovod, nejlépe Allyks. Ta souhlasí a zbytek družinky se rozhoduje, zda se vrátit také nebo vyrazit bez nich. Nakonec se gnómové a hobit přeci jen shodují, že dát poklad koboldům nemůže být tak těžké a vyráží dál na cestu.
Gnómové a hobiti mají však o pojmu vyrazit na cestu úplně jiné mínění než eladrini. Nahodili vskutku vycházkové tempo a z průchodu temným hvozdem udělali turistickou pouť plnou rybaření, pokecu u ohně a hlavně odpočinku.

5. - Koboldí pevnost Zagreb

Snad jen náhodou narazili na stezku plnou koňských stop vedoucích ke koboldí vesnici, ze které se nakonec vyklubala velká skalní pevnost. Delgar se k ní tajně přiblížil, ale nezjistil žádný způsob, jak za světla proniknout dovnitř.
Mlha proto vzal pytel se zlaťáky pro koboldy, zamával hlídce na strážní věži a oznámil svůj úmysl darovat peníze koboldům. Ti požadovali, aby je nechal před branou a odešel. A tak se také stalo.
Úkol splněn, vznikly však dohady co dál. Peblíg chtěl zpátky za Hirkalem a Allyks do vesnice. Delgara však zajímal podzemní tunel, který mají koboldi hlídat. Stále však nevěděl, jak se do pevnosti dostat. Celou ji tedy obešel a zjistil, že z druhé strany je další brána a z ní vede cesta pokrytá koňskými stopami a rýhami od kol vozů. A po této cestě jsme se vydali.

6. - Zvláštní kamení

Dorazili až k jeskyni, před kterou stál vůz s koňmi. Na vozu byla plachta. Mlha k ní přiběhl a odkryl. Pod ní byla hromada třpytivého kamení. Peblíg okamžitě poznal znepokojující magickou moc, která z kamení zářila. Původ této magie odhadoval na Vzdálenou říši, místo mimo náš svět, plné šílenství, hrůz a pokřivených tvorů. To ale už Mlha nabíral kamení do své torny se slovy "to jim chybět nebude, když toho maj tolik."
Peblíg Mlhu dořval, vysvětlil své obavy a donutil jej kamení vrátit. Všechno! Nebo aspoň skoro všechno.
Delgar se svěřil se svými obavami, že vtrhnout do jeskyně je sebevražda, když v tom Mlhu něco napadlo. Vlezl si ke kamení, "zakryjem se plachtou a počkáme, co se bude dít." Gnómům se tento plán velice líbil, a tak všichni tři čekali schováni na voze pozorujíc zpod plachty okolí.
Z jeskyně nakonec vyšlo několik koboldů, někteří z nich však byli nechutně znetvoření. Dva vylezli na kozlík a rozjeli se směrem k pevnosti.
Před pevností se přišel jeden koboldí strážný podívat k vozu pod plachtu a spatřil Peblíga. Dlouho jsme nečekali a zaútočili, ale bojovat proti celé pevnosti nemá smysl, během boje jsme se stáhli, jen Mlha si neodpustil zabití strážného, který je objevil.

7. - Jeskyně

Trojice doběhla až zpátky k jeskyni, kde se nakonec odhodlali přeci jen vstoupit. Celá jeskyně byla malý provizorní důl na neznámý kov ze třpytivých kamenů. Byla plná různě pokřivených a znetvořených koboldů a netopýrů. Jeden z koboldů měl dokonce hůl, evidentně vyrobenou z kovu, který pochází z místního kamení. Měla slabé magické účinky, Mlha ji po smrti kobolda samozřejmě zabavil.
Hobit a gnómové úspěšně procházeli jeskyní a za sebou nechávali jen mrtvoly. Velký problém se stal až nějaký obrovský pojídač odpadků, velice znetvořený, snad kdysi člověk či něco podobného. Kdyby nesnědl tolik odpadků, že se již ani nevlezl do místních chodeb koboldí velikosti, Mlha, Delgar i Peblíg by byli minulostí. Díky terénu se jim nakonec podařilo vyhrát. Po náročném souboji se rozhodli opustit jeskyni, přenocovat a nabrat síly.
Další den se do jeskyně vrátili, dál zabíjeli pokřivené koboldy a obří netopýry, až Peblíg nalezl tajný, velmi dobře skrytý průchod, který vypadal, že není koboldí stavbou. Dveře průchodu ovládal velmi pokročilý mechanismus a navíc byl průchod velmi dlouhý a pokrytý silnou vrstvou prachu beze stop.
Vypadalo to, že průchod vede daleko mimo tento jeskyní komplex, který ještě není zcela prozkoumán, a proto jej prozatím opustili, dveře průchodu se automaticky zavřely.
Hobit a dva gnómové nakonec dorazili do poslední místnosti této jeskyně. Celá byla ozářena růžovou barvou z jezírka uprostřed, v kterém byla taktéž růžová olejovitá kapalina. U jezírka stálo několik znetvořených koboldů a jeden z nich již ani kobolda nepřipomínal. Peblíg a Delgar koboldy odstranili a Mlha mezitím shodil nejvíce zmutovaného kobolda do růžového jezírka, které s ním udělalo krátký proces.
V tom se ale v jezírku probudilo něco, co v něm raději mělo zůstat, obrovský znetvořený kobold. Nejprve se kobold v jezírku schovával před útoky, Mlha, Delgar i Peblíg proto do jezírka vylili své zásoby zelené jedovaté tekutiny, kterou nabrali v laboratoři nekromanta Kalarela.
Pak se z něj vynořil, Mlha využil veškeré své pekelné síly a kobold se stal obětí psychických úderů i ohnivých výbuchů, Peblíg i Delgar jen nevěřícně koukali na tu ohromnou magickou sílu proudící z Mlhy. Znetvořeného kobolda to ale jen naštvalo, chytil Mlhu do obrovských dlaní, stáhl ho k sobě do růžového jezírka a ponořil jej pod hladinu. Naštěstí se jej Delgarovi podařilo zabít dříve než Mlha umřel, ať už utopením nebo rozleptáním.

8. - Tajný průchod

Trojice se vrátila k průchodu a vydala se jej prozkoumat. Šli snad hodinu, průchod stále klesal hloub a hloub, až narazili na ocelovou mříž. Nikdo nenašel žádný otvírací mechanismus. Ani společnými silami s mříží nepohli. Dokonce ani páka v podobě hole z mimozemského kovu nepomohla. Vzpomínky na Hirkala a Allyks, jediné členy družiny, jejichž síla je alespoň větší než síla lidského dítěte, zahnal společný nápad. Síla magie, Delgar, Mlha i Peblíg začali do mříží pálit vší magickou energií, až nakonec povolila.
Šli dál a najednou uviděli na straně průchodu pootevřené dvěře, z nichž šlo světlo a hrdelní hlasy dohadující se o nějakém otrokovi.
Mlha vejde dovnitř "Zdravíčko vespolek", řekne usměvavě, "nezkoušel bych útočit být vámi" dodá výhružně. Místnost je plná hobgoblinů, kteří mají svázaného hobitího zajatce. "Na něj," zařve jeden z nich, ale trojice se o ně postará.

9. - Výslech

Po boji šel Peblíg pomoci hobitovi a zjistit od něj nějaké informace, Mlha a Delgar šli vyslechnout jediného přeživšího hobgoblina, který se šel schovat pod peřinu do postele.
Hobit se jmenuje Rendil Půlměsíc, pochází ze známého rodu Půlměsíců, který vlastní hospody v mnoha městech. Průchod vedl do místa zvaného Labyrint, původně Telos, jehož jedna z částí se jmenuje Sedmisloupová síň, kde Rendil bydlí a provozuje jedinou hospodu v Labyrintu.
Hobgoblini jsou součástí frakce zvané Krvaví loupežníci. Rendila unesli kvůli výkupnému. Krvaví loupežníci jsou jedna z mnoha frakcí, které se snaží o nadvládu nad Labyrintem, další jsou například duergaři. Podle hobgoblina Krvaví loupežníci sídlí na místě zvaném Komnata očí, ale může to být past.
Labyrint je původně minotauří město, ale žádní tam už nejsou, kdysi dávno se mezi sebou vyzabíjeli. Z Labyrintu vede několik východů, jeden z nich vede na povrch k Ohnivé hoře a jiný hlouběji do podzemních říší Podtemna. Sedmisloupovou síň před vpády nestvůr z Labyrintu a okolního podzemí chrání "Tři mágové Labyrintu". Díky nim je to relativně bezpečné místo.

10. - Sjednocení

Mlha po výslechu chladnokrevně podřízne zajatého hobgoblina a trojice najednou uslyší kroky z průchodu, k jejich překvapení to není nikdo jiný než uzdravený Hirkal a zkušená stopařka Allyks, která vypátrala zbytek skupiny. Všichni společně se poté na pozvání Rendila uchýlili do Sedmisloupové síně a především tedy do hospody Půlměsíce.

Moc pěkný příběh Assassine, odpoledne to všechno nahodím do článku. Zdá se mi to, nebo Mlha vynechal tu část příběhu, kde vytáhli z postele přeživšího hobgoblina a co s ním bylo dál? ;-)

perfektni!
koňskými stopy - stopami
pro kontinuitu pribehu bych mozna doplnil ze jsme pouzili "spatnou" tekutinu ze studen (kdyz uz je v deniku zmineno, ze jsem si ji nabrali)
rozhodne doplnit Mlhovo bezskurpulni dorazeni loupezneho hobgoblina

Dost dobrý shrnutí! Čiší z toho pěkný příběh.
Assassin píše:
Labyrint před vpády nestvůr z Podtemna a okolního podzemí chrání "Tři mágové Labyrintu".
Jen malá poznámka k tomuto: Nechrání Labyrint jako celek, ale jen Sedmisloupovou síň, která slouží jako jakási bezpečná výspa civilizace v Labyrintu.

Děkuji za připomínky, opravil jsem to.

5. - "Celou ji tedy obešel a zjistil, že z druhé strany je další brána a z ní vede cesta pokrytá koňskými stopami a rýhami od kol vozů."

7. - "V tom se ale v jezírku probudilo něco, co v něm raději mělo zůstat, obrovský znetvořený kobold. Nejprve se kobold v jezírku schovával před útoky, Mlha, Delgar i Peblíg proto do jezírka vylili své zásoby zelené jedovaté tekutiny, kterou nabrali v laboratoři nekromanta Kalarela.
Pak se z něj vynořil, Mlha využil veškeré své pekelné síly a kobold se stal obětí psychických úderů i ohnivých výbuchů, Peblíg i Delgar jen nevěřícně koukali na tu ohromnou magickou sílu proudící z Mlhy."

9. - "Sedmisloupovou síň před vpády nestvůr z Labyrintu a okolního podzemí chrání "Tři mágové Labyrintu". Díky nim je to relativně bezpečné místo."

10. - "Mlha po výslechu chladnokrevně podřízne zajatého hobgoblina a trojice najednou uslyší kroky z průchodu, k jejich překvapení to není nikdo jiný než uzdravený Hirkal a zkušená stopařka Allyks, která vypátrala zbytek skupiny."

Co se týče Mlhy, myslím, že po těchto událostech (vyloženě nehobití chladnokrevnost a 41dmg jedním nekritickým útokem do superkobolda) již není možné vše svádět na náhodu, triky a kouzelné předměty. Proto v hostinci Půlměsíc (pokud tam vůbec dojdeme) ostatním prozradí svůj ďábelský problém.

Článek doladěn o 2 hraní :)

heh, mám tu pro gnómy (a nejen pro ně) obrázek gnoma:

A teď vážně, mám tu jeden pro Delgara, docela dobrej čaroděj gnom:

A tenhle navíc vypadá jako by pocházel z vílí divočiny.

Mlha zhasl lucernu na stěně hostinského pokoje a pouhou myšlenkou zapálil svíčku opodál. V místnosti bylo šero a čtveřice postav napjatě očekávala, co se bude dít. Hobit naposledy potáhl ze své dýmky a vyfoukl obláček dýmu, který nápadně připomínal hlavu ozdobenou dvojicí rohů. "Přátelé, nejspíš jste již pojali podezření, že nejsem jen tak obyčený hobit. Ano, lhal jsem vám. Protože mám strach, strach z magie, kterou vládnu, a které nerozumím."

Mlhovi společníci mlčeli, atmosféra v pokoji byla tajemná, možná snad dokonce strašidelná, ale jediný vyděšený byl sám hobit. Stále v očekávání okamžiku, kdy Hirkal vstane a rychlým švihem meče mu setne hlavu. Pak to Mlha vyslovil, "mám smlouvu z ďáblem." Všichni mlčeli, "svou hloupostí jsem zaprodal duši." Stále mlčeli. "Díky té magii jsem fakt dobrej v zabíjení, a co hůř, líbí se mi to," dopověděl potichu a opatrně hobit.

Hirkal vstal, Mlha v sedě nadskočil úlekem a z úst mu vypadla dýmka. "To bude v pohodě," prohlásil eladrin a přátelsky rozcuchal hobitovi vlasy. "Ale, ale, já se sám sebe děsím, jsem nebezpečnej!" To už jen hobit sledoval, jak se Peblíg naklání k Delgarovi, "a já se pořád divil, odkud cítím tu síru, myslíš, že by se z něj dala nějak získávat?"

Mlha byl v šoku, tuhle situaci si představoval snad tisíckrát a nikdy ne tak v pohodě. S otevřenými ústy jen sledoval klid svých přátel a Hirkala, který jej přerušil se slovy, "nějak to vyřešíme, že jo?"

***

V jiném čase, na jiném místě...

Eladrin v transu zprudka otevřel své fialkové děsivě klidné oči a mlčky pozoroval ďábla, který se právě zjevil v místnosti. Rohatá postava se prudce přiblížila k nehybné tváři, "díky mně máš svou moc! Měl bys mě uctívat, bát se mě. Nebo mou moc alespoň respektovat!" Eladrin se zamyslel, "pokud vím, nic takového ve smlouvě nebylo."

"Hobit?" vyprskl pohrdavě eladrin během ďáblova vyprávění. "Proč by mě měl zajímat nějaký hobit?"

"Hodně využívá své schopnosti a velmi rychle je rozvíjí. V tom hobitovi je víc než se zdá," znuděný eladrin snad ani neposlouchá ďáblova slova, "dokonce snad cestuje i s nějakým eladrinem," ten sebou lehce trhl při zaslechnutí posledního slova, rychle se uklidnil a doufal, že si toho ďábel nevšiml. "Eladrin říkáš? Když se budu hodně nudit, možná se za nimi podívám, kde že jsi říkal, že jsou?"

Takový krátký pokus, kritizujte, opravujte, navrhujte, měňte, mažte, cokoliv :)

No já kritizovat nebudu, natož opravovat, měnit nebo mazat. Jen snad doplnit reakci Alycs.

Nerhinn: mohla bys prosím tě doplnit nějakou krátkou reakci Alycs na to odhalení?
Assassine, potom ji prosím včleň do toho vyprávění.

Já to odhalení přidám do článku,tohle je velice důležitá a pěkná část příběhu.

Popis záporáka tam dávat nebudu, ale měli bychom ho poslat ShadoWWWovi, aby věděl koho nám poslat časem do cesty.

Jo a P.S.: Assassine, tobě že nejde psaní? Nenech se vysmát, to co si vypsal, to je velice pěkná scéna.

Doplněno "seznámení s postavami" o zážitky gnómů.

Assassine, dovolím si navrhnout úpravu jednoho odstavce takto:

Hirkal vstal, Mlha v sedě nadskočil úlekem a z úst mu vypadla dýmka. "To bude v pohodě," prohlásil eladrin a přátelsky rozcuchal hobitovi vlasy. "Ale, ale, já se sám sebe děsím, jsem nebezpečnej!" To už jen hobit sledoval, jak se Peblíg naklání k Delgarovi, "a já se pořád divil, odkud cítím tu síru, myslíš, že by se z něj dala nějak získávat?" Alycs v očích tančil odraz plamene svíčky. Její pohled nebyl odsuzující, ale zamyšlený.

Nerhinn, Assassine - souhlasíte s touto úpravou?

Pravopisné chyby řešit nebudu, ale u Delgara 2. odstavec, 3. řádek překlep "nse"
a úplně poslední řádek Alycs -> Allyks.

Stejně tak napsat její jméno správně v té změně, kterou navrhuješ, souhlasím s ní.

Díky, opraveno, do článku přidána další kapitola příběhu. Kdokoliv byste tam chtěli něco změnit, pište.

Píše:
Hobita z údivu vyvedl až tichý Allyksin hlas. "To je mi moc líto. Kdy si pro tebe přijde?" zeptala se jej smutně. Mlha jen mlčky pokrčil rameny a po chvíli dodal, "nevím nic o smlouvě, kterou jsem podepsal. Ale zjistím to." Poté se rozhlédl po místnosti, prohlížel si přátelské tváře svých společníků a s úsměvem opravil svou předchozí větu, "zjistíme to."

Dodávám další odstaveček, který prosím přidat ke zbytku. Děkuji Nerhinn za spolupráci.

Já děkuji Vám oběma, je to tam dodáno.

Telos, část první

1. – Tři mágové Labyrintu a ztracený Paldemor

Další den Mlha zjistil, že přímo v Sedmisloupové síni je dům patřící Duergarům. Poprosil Rendila o pomoc a ten ho svěřil do péče své sestry Madly (malá, chytrá a počertech pěkná osůbka, co se Mlhova názoru týče). Nejen že ho provede po Sedmisloupové síni a seznámí s Hobití enklávou zde, ale pomůže mu získat nějaké informace o Duergarech sídlících v okolí. Což mělo za následek, že ho ostatní další den na snídani nemohli najít.

Zato je našel Rendil Půlměsíc a hned po tom co je uklidnil ohledně Mlhy, je informoval, že s nimi chce hovořit jeden ze tří Mágů Labyrintu – Mág Orontor. Když se zastavili na „celnici“, v budově, kde sídlí vojáci Tří Mágů, sdělil jim Orontor, že pro ně má úkol. Jeden ze Tří mágů Labyrintu, Paldemor (hlavní mág) se ztratil. Sice mizel na nějaký čas už dříve, ale ne na víc jak 2 dny. Teď už ho postrádají druhý týden a vzhledem k tomu, že každý ze tří mágu drží „službu“ jeden týden v Sedmisloupové Síni, jsou zbývající dva trochu neklidní.

Paldemor se zabýval něčím vně Síně v Labyrintu. Jak odhalila návštěva v jeho pokoji, zajímal se hodně o budování pevností v podzemí a zejména Duergarské svitky. Jeho zájmy byly bestie, artefakty, architektura pevností a podzemí a historie (dle zápisků prý Minotauři, původní obyvatelé Telosu opustili svého starého boha a přešli k Torogovi, ale původní božstvo je proklelo a šílení Minotauři se vybili mezi sebou. Telos zpustl a jeho trosky jsou dnes známé jako Labyrint. V jeho malé části je výspou civilizace Sedmisloupová Síň sloužící jako stanice pro obchod s drahokamy, artefakty a dalšími podivuhodnými věcmi. Ze Sedmisloupové Síně vedou masivní vrata s rytinou draka.). V zápiscích pomocí magie Delgara byly odhaleny informace o tom, že Paldemor musí navštívit jakéhosi „Urwala Dvojitě“ a možná od něj získat „další dýku“ (jakou?). Jméno podle mága Orontora zní Duergarsky. Za splnění úkolu prý družiníci obdrží magické artefakty a na žádost Hirkala i pomoc a možnost nahlédnout do osobních knihoven všech tří čarodějů v záležitosti informací (zatím družina nechtěla říct nic o tom, že se požadované informace mají týkat paktů s ďábly).
Třetí z mágů Labyrintu se jmenuje Xaveror a je na povrchu v záležitosti o které družina nemá ponětí.

Navštívili Obchod u Dreskina – místní smíšené zboží. V Síni také sídlí obchod s magickými záležitostmi provozovaný společností Hlubokodrahokam, který vede trpaslík jménem Narwall Trojitě (nezná nikoho jménem Urwal Dvojitě). Prý je to jediný obchod kde družina může obdržel dobré peníze za drahokamy a magické věci a kde může i dobře nakoupit.
V síni je také pobočka Duergarů a v jejich domě je družina (opět bez Mlhy – kde sen courá? Co ho mohlo zdržet?) navštívila. Vede je Duergar jménem Nandal. Jejich ponuré výrazy se ještě prohloubili po dotazu, zda znají Urwala Dvojitě – prý ho také neznají.

2. – Krvaví Loupežníci

Mezitím je sháněla v hostinci Linora (kdysi hostinská v Graslu). Prý přišla se stopařem Nezrikem ze Zimoviště, kdy on stopoval Krvavé loupežníky, kteří unesli 10 až 15 vesničanů ze Splavna. Tady ztratili stopu, Krvaví Loupežníci prý tentokrát zajali i děti. Nejdřív o nich družiníci slyšeli v Graslu, pak zachránili z jejich spárů Rendila Půlměsíce a teď jsou uneseny děti ze Splavna. Navíc prý dodávají otroky jakési enklávě Duergarů. Paldemor počká, nejdřív se družina utká s Krvavými Loupežníky. Tedy družina… Kde je Mlha? Zřejmě ho to studium s Madlou zaměstnává víc, než ostatní čekali (na druhou stranu si prošel hodně frustrujícími zážitky a ostatní cítili, že si zaslouží chvíle klidu a štěstí. Od doby, kdy se jim svěřil se svým tajemstvím byli tak nějak víc jednotní…)
Loupežníci sídlí v místě zvaném Komntata očí. Allyks, Peblig, Delgar a Hirkal nakonec nalezli dveře s rytinou oka. Za nimi v síni u dveří vedoucích dále do sídla loupežníků nalezli 2 hobgoblini na stráži, po krátké potyčce jediného přeživšího ze dvou strážných vyslechli, sebrali mu klíč a Hirkal ho po zvážení rizik pořízl.
Nakonec se hlouběji vydali jiným, méně zřetelným vchodem, který díky umístění na pódiu nebyl tak vidět. To se jim vyplatilo, po vstupu zaregistrovali místnost se dvěma Skřety lebkodrtiči čistícími zbroje a na břichu spícím Gobrem. Obrovská stvůra oddechující na kavalci zanášela i ve spánku strach do srdcí. Štěstí přeje odvážným a družina se vrhla do místnosti. Allyks jednou z čepelí proklála rameno Gobra, pomocí takto vzniklé páky ho otočila a druhou čepel vnořila do jeho slabin. Krvavý gejzír zkropil strop místnosti a Gobrův řev vibrující až v kostech ostatních bojujících byl jeho posledním. Díky sehranosti družiny bojová štěstěna rychle přešla na jejich stranu, i když doběhli 2 další Lebkodrtiči. Po vítězném boji Peblig rozpoznal magickou auru opasku na Gobrovi a když zjistil, že se jedná o opasek Obětování, ihned si jej nasadil.
Zatím o družině nikd hlouběji v sídle loupežníku nevěděl. Využili toho a rychle pokračovali dál. Cesta vedla přes podivné starobylé síně. Nejvíc je upoutala fontána tvořená nějakým šíleným kultem, z vody se zvedala socha chiméry – od pasu dolů žena, ale horní polovina těla byla tvořená tělem Kobry, která vyvolával v družinících pocit, jakoby je neustále pronásledovala znepokojivým pohledem. Oddechli si, když byly z té místnosti pryč.
Došli až do sálu, kde se hádala ochrana Kranda (3 hobgobliní válečníci, 2 lidé s kopími, 2 střelci s luky a jeden sesilatel). Probíhala mezi nimi hádka o dělení pokladu v bedně, která byla uprostřed síně. Nakonec se ale uklidnili a družině nezbylo jiné východisko, než na ně zaútočit. Rozhořel se boj proti přesile, kdy jen bohové stáli při družině. Čepele Allyks se zbarvili krví až po jílce, Hirkalův meč byl snad všude aby ochránil své přátele, Peblig posiloval své spolubojovníky podivuhodnou magickou mocí a Delgarova hůl zářila Mocí a metala na nepřátele strašlivé výboje magické moci rozsévající zkázu.
Po vysilujícím boji družina pobrala poklad a pokračovala dále, do srdce sídla Kranda, vůdce Krvavých Loupežníků.
V rozsáhlé síni pak družina nalezla cíl. Proti nim stáli Krandovi nejbližší a samotný Krand (trpaslík válečník ve zbroji se štítem a kladivem, 2 střelci, Sesilatel, Vlk a Krand – velmi schopný Vůdce). Krand neustále během boje přesouval své bojovníky po síni a znemožňoval účinnou likvidaci jeho nohsledů. Ale družina fungovala jako dobře namazaný stroj. Peblig byl vůdcovskými schopnostmi Krandovi víc než důstojným protivníkem, díky jeho léčení a magické podpoře (a nezapomínejme na jeho přesnou kuši zasahující citlivá místa protivníků). Delgarova plošná kouzla i přesně cílené výboje mystické moci zasévali strach a zkázu do řad nepřátel. Allyksino střelecké umění i její dvě smrtonosné čepele drtili nepřátele kde bylo třeba. Hirkal snad nikdy nebyl na místě, kam mířili šípy nepřátel a jejich čepele a dokázal chránit svým uměním i ostatní. Toho dne to vypadalo, jako by nad nimi držel ochranou ruku někdo vyšší. Krand vydechl naposled a družina tak ukončila ohavnosti páchané jeho bandou. Ale děti a ostatní otroci nebyli už na místě. Pouze jeden umírající člověk v okovech sdělil družině, že byli již převezeni do sídla Duergarů. Zajatec jim prozradil, že heslo k pevnosti Duergarů zná Nandal (vyslanec jednoho klanu Duergarů v Sedmisloupové síni) a pak zemřel...
Družina se pak vydala na cestu zpět do Sedmisloupové síně obtěžkána poklady loupežníků.

Nalezené poklady:

každý z vás (Mlha, Peblig, Allyks, Delgar a Hirkal) získal:
26.000 zl (převážně v drahokamech) + 1 předmět do 5. úrovně.

Allyks, Hirkal, Peblig - navíc 35 zl.
Delgar - navíc 70 zl.

hadrian: děkuji za sumarizaci:)

***

"Děkuji za pomoc Madlo, ale budu se muset rozloučit, ostatní mne očekávají na snídani," řekl s klidem po dlouhé době kvalitně odpočatý Mlha a dlouze potáhl ze své nové hobití dýmky.
"Opravdu musíš Halfie?" zeptala se svůdně Madla a pomalu začala rozepínat svoji košilku.
Jen co Mlha pozvedl své novým hobitím dýmkovým kořením zrudlé oči na Madlu, prudce se rozkašlal přívalem emocí, dým se dral ven snad i ušima a černokněžníkova záchvatem nekontrolovatelná magie obláčky okamžitě měnila na kouřová srdíčka, hvězdičky a hopsající kuřátka.
"Ne, nemusím," sípavě ze sebe po chvíli dostal Mlha a od té doby o něm nadlouho nikdo neslyšel...

***

P.S. Halfie je zdrobnělina od Halfred, ale dle Urban Dictionary má i další význam:
"the sexiest kind of person. they are undeniably attractive and also are adored by everyone that knows them. to be a halfie is an EXTREME compliment and everyone one else is only half as sexy as halfies are."

Doplněn Assassinův dovětek do článku, pěkně popsáno :).

Pro ShadoWWWa, tady je takový malý námět na dějovou linku, která by se nám líbila (a souviset by mohla s mnohými z nás ;)).
...
V jiném čase, na jiném místě...

Eladrin v transu zprudka otevřel své fialkové děsivě klidné oči a mlčky pozoroval ďábla, který se právě zjevil v místnosti. Rohatá postava se prudce přiblížila k nehybné tváři, "díky mně máš svou moc! Měl bys mě uctívat, bát se mě. Nebo mou moc alespoň respektovat!" Eladrin se zamyslel, "pokud vím, nic takového ve smlouvě nebylo."

"Hobit?" vyprskl pohrdavě eladrin během ďáblova vyprávění. "Proč by mě měl zajímat nějaký hobit?"

"Hodně využívá své schopnosti a velmi rychle je rozvíjí. V tom hobitovi je víc než se zdá," znuděný eladrin snad ani neposlouchá ďáblova slova, "dokonce snad cestuje i s nějakým eladrinem," ten sebou lehce trhl při zaslechnutí posledního slova, rychle se uklidnil a doufal, že si toho ďábel nevšiml. "Eladrin říkáš? Když se budu hodně nudit, možná se za nimi podívám, kde že jsi říkal, že jsou?"...

Hirkal si umínil, že už nebude pít alkohol uprostřed akce, lekce byla udělena, jeho nerozvážnost byla potrestána nenesitelnými otřesy na hřbetě osla takovým způsobem, že na to chvíli rozhodně nezapomene. Ještě než se ponořil do tranzu v domě Duergarů pomyslel si, že by se nikdy nenadál toho, že bude putovat s tak roztodivnými druhy. Nedávné události splývaly jedna v druhou. Myslel na Halfreda a na to jak dokázal odolat pokušení zabít Urwala a pousmál se. Ten malý a stále překvapující hobit má sebeovládání jaké by mu mohl závidět kdekterý Hirkalův příbuzný ve Vílí divočině. Myslel na Delgara v jehož drobné postavě se skrývala magická moc, kterou by mu záviděl mnohý mistr, na Pebliga, který dokáže stejně mistrně ovládat alchymistické umění a svoji kuši i na Allyks s jakou tvrdošíjností se dokáže upnout na jakýkoliv cíl a na její smysl pro čest. Nikdy by to nahlas neřekl, ale už ty čtyři začal považovat nejen za náhodné společníky po cestě, ale za přátele.

EDIT: Hraní se mi líbilo a za sebe říkám: příště budu hrát víc atmosféricky, slibuju ;-). Už se moc těším.

Sumarizace:

1. - Hospoda

Mlha od Madly, Rendilovi sestry, zjistil, že duergaři opravdu uctívají ďábly, a tak by o nich něco mohli vědět. Zároveň mu řekla, že hodně duergarů sídlí ve své pevnosti, která leží severně.
Mezitím se vrátili zbylí členové družinky do hospody. Hirkal ochotně povyprávěl Mlhovi, co všechno zažili a u toho velkolepě zapíjel vítězství nad Krvavými loupežníky.
Zbytek se po zaslouženém odpočinku rozhodl, že je potřeba navštívit duergaří obchod s drahokamy, protože místní duergaři by měli znát heslo pro vstup do jejich pevnosti.

2. - Duergaří obchod

Všichni včetně opilého Hirkala jsme vyrazili do duergařího obchodu, kde se Hirkal pokusil vyjednat s dvěmi duergary, Serwalem Jednolitě a Vyrwalem Vkuse, heslo.
Nabízel rozšíření fámy, že Krvavé loupežníky porazili oni, a tak zachránili všechny dětské otroky, což by jim značně zvedlo reputaci.
Nakonec zavolali svou šéfku, duergarku Kethiru, které se nápad zalíbil a souhlasila, že nám dá poníky a pošle s námi do pevnosti Serwala a Vyrwala, kteří nám domluví setkání s Urwalem.
Přesně to družinka potřebovala, protože u Urwala si měl nechat ztracený mág Paldemor, kterého chtějí najít, nechat ukovat dýku.

3. - Duergaří pevnost

Po cestě do pevnosti se duergaři zmínili, že pevnost se skládá ze tří menších, pospojovaných mosty, a celou ji postavili Ponuří duergaři, což je klan pocházející z Podtemna, který vede Murkelmor, duergar žijící právě v této pevnosti.
Když jsme přijeli k ní, spatřili jsme, že pro duergary pracují orkové, kteří pevnost stráží.
Jako hosté jsme byli vpuštěni až do kovárny, kde kovář Urwal Dvojitě pracoval. Ten nám potvrdil, že Paldemor u něj byl před jedním dnem a vzal si svoji dýku. Tu si u něj rovnou objednal i Delgar. Kam však Paldemor odešel Urwal nevěděl, ale prý to řekl vůdci Murkelmorovi.
Když jsme se rozhodli, že navštívíme Murkelmora, Serwal a Vyrwal nám taktně oznámili, že jsme byli zrazeni a Kethira jim tajně přikázala nás zabít.

4. - Střet s Urwalem

Začal boj s dvěmi orky, Serwalem, Vyrwalem a Urwalem. Mlha chtěl zapůsobit na jejich náboženství a ukázal svoji pekelnou magii v plné kráse, poté jim oznámil, že je ďáblův vyslanec a bojovat s ním je pro ně nepřípustné.
To duergaři uznali, nicméně pro Mlhovi přátele to neplatilo, a tak pokračovali dál v boji.
Mlha své přátele samozřejmě bránil, ale výjimečné schopnosti boje zde prokázala Allyks, díky níž jediný přeživší nepřítel zůstal Urwal, a to jen protože poklekl před jejími meči a vzdal se.
Odzbrojený Urwal prozradil, že ví, kam odešel Paldemor. Mířil do Studny démonů, místa, kde žijí démoni, a kde může otevřít portál kamkoliv si bude přát. Chce totiž otevřít portál do Zrcadlové věže, kde je narušen prostor a čas.
Během vyprávění Urwala Mlha vycítil, že to ve skutečnosti není duergar, ale přeměněný ďábel. Když to Mlha prozradil, Urwal přiznal, že je ve skutečnosti Urvol, ďábel vyhnaný na 20 let mezi duergary za přehnanou vášeň ke kovařině. Chtěl přetáhnout Paldemora na ďábelskou stranu.
Mlha chtěl okamžitě vědět, s kým podepsal smlouvu a co s ním zamýšlí, to však Urvol nevěděl, byl si však jist, že odpověď lze naléžt v Zrcadlové věži. Také byl ochoten vyprávět o Devítipeklí, vulkanickém světě ďáblů v Astrálním moři.
A tak se družina dozvěděla o devíti Peklech a hlavně o jejích ďábelských vládcích, Bel, Dispater, Mammon, Fierna a Belial, Levistus, Glasya, Baalzebul, Mephistopheles a Asmodeus.

5. - Únik z duergaří pevnosti

Urvol také prozradil, že unesené děti tu pracují jako otroci, jsou dobře stráženi, ale vede k nim z duergařího obchodu tajná chodba.
Družinka v kovárně roztavila veškeré zbraně duergarů a odešla s Urvolem do chodby, Hirkal ještě zůstal vevnitř a všechna mrtvá těla pečlivě rozřezal, aby způsobil šok dalším příchozím duergarům.
Mezitím se Mlha nahlas rozmýšlel co s Urvolem. Měl vztek na všechny ďábly, za to že využívají smrtelníky, podepisují s nimi tajemné smlouvy, které je úplně změní, aniž by o tom věděli. Byl přesvědčen, že ďáblové jsou zlá rasa, která si nezaslouží nic jiného než smrt. Navíc jej těšilo, že jeho smrtí možná upozorní toho, s kýmž smlouvu podepsal, a ten o sobě dá nějak vědět.
O to více byl překvapen, že Allyks byla zásadně proti jeho smrti, Peblíg mu dokonce chtěl darovat obchod duergarů a poté i příchozí Hirkal Urvola spíše žádal o pokus zjistit pro mne více informací prostřednictvím rituálů.
Mlha se uklidnil a zavrhl zabití Urvola, měl strach nějak naštvat Allyks. Místo toho navrhl plán, jak se bezpečně dostat z pevnosti. Mlha se může zahalit ďábelským dýmem tak, že bude vypadat jako Urvol, když se trochu převlíknou, můžou odejít stejně jako přišli, jako hosté.
Urvol zmínil, že ve vedlejší místnosti jsou skříně s oblečením, které on i přeměněný Mlha využili, a také truhlice s lektvary umožňující se do obláčku mlhy proměnit, ty vzali zbylí členové družiny. Mlha si ještě nasadil helmu a vedl všechny ven z pevnosti, kde strážným orkům oznámil, že odchází. Vzali si své poníky a odjeli zpátky na jih.

6. - Duergaří obchod podruhé

Družina se shrozmáždila před obchodem duergarů a všichni přemýšleli, jak zabránit útěku Kethiry do tajné chodby. Mlha byl pořád v podobě duergara, a tak souhlasil s tím, že s Urvolem vejde dovnitř a naláká ji. Také chtěl vědět, zda se Urvol pokusí zradit.
Dveře do obchodu byly zamčeny, Mlha je instinktivně odemčel svým paklíčem, aniž by si uvědomil, že teď hraje duergara a společníka Kethiry, který by se do vlastního obchodu nevkrádal. Družina přemýšlela, co s tím, ale Delgar již vypadal nervózní, a tak Mlha prostě vešel s Urvolem dovnitř.
Mlhovi se podařilo zahrát věrohodně duergara, který nahradil Serwala a Vyrwala, protože ti padli v souboji s družinou, která byla taktéž pobita. Když se Kethira přiblížila, Mlha vytvořil z dýmu obří ruku, která ji popadla, pronesla ohništěm a prohodila dveřmi. Tam již stál zbytek družiny, který ji rychle rozsekal. Zbytek duergarů se vzdalo, družina je svázala, prohledala obchod a společně se rozhodli, že využijí obchodu k noclehu před cestou do tajného tunelu do pevnosti k dětským otrokům.

Dodána další stránka k článku, čímžto převelice děkuji za sumarizaci Assassinovi. Opět velmi trefné a přehledné. Kethira to schytala jako nikdo druhej, jo v noční košili a beze zbraně si holt na nás nemá troufat, heh... no... ;)

Přidej k tomu pod čáru i to Hirkalovo vyjádření, je hezký.

Peblíg, kdyby na něj Mlha použil to co na Allyks?:P

Sumarizace:

1. - Tajný tunel do pevnosti duergarů

Družinka se probudila po noci strávené v obchodě duergarů. Hirkal s Mlhou naposledy pohrozili ďáblu Urvolovi, že jestli do týdne nesežene dostatečně zajímavé zprávy o pekelném paktu Mlhy, nechají ho zajmout místními čaroději.
Poté se vydali do tajné chodby. Z té se vyklubal spletitý komplex, ale Allyks díky svým stopařským schopnostem dokázala rychle najít správnou cestu do pevnosti duergarů. Její konec byl však zaterasen velkou zamčenou bránou, zpoza ní se ozývaly hlasy v neznámé řeči.
Mlhovi se podařilo bránu neslyšně odemčít, ale byla zatarasena. Allyks napadlo, že se pokusí imitovat hlas duergarky Kethiry, ale neuměla trpasličtinu, kterou duergaři mluví. Mlha se naštěstí naučil základy trpasličtiny, když žil s cirkusáky. Navrhne, že jí v trpasličtině řekne "otevřete, vy líní bastardi!" ve skutečnosti jí však řekne "otevřete, ďáblův vyslanec přichází." Allyks to zopakuje a z poza brány se ozve hádka v neznámé řeči zakončena fackou. Brána se však ani nehne.
Družinka se rozhodne zvukově imitovat souboj, následně Allyks s pomocí trpasličtiny Mlhy zařve stále hlasem Kethiry "otevřete mi! Rychle!" Brána se pomalu pootevře a Mlha je rychle rozrazí a vpálí dovnitř ohnivou magickou střelu. Nikdo však v místnosti není.

2. - Duergaří pevnost

Všichni vejdou do prázdné místnosti, Mlha přizná, co vlastně Allyks řekl, a že je to asi vyděsilo. Mýlil se, na družinku postupně vyběhnou dosud schovaný zlobr a tři orkové. Zlobra zabíjí Peblíg přesnou ránou z kuše. Dva orky rozsekává Allyks, přes věškerou snahu její a Hirkala však třetí ork uniká do hloubi pevnosti.
Družina pomalu postupuje dál na místo, kam zmizel uprchlý ork. Dojdou k železným dvěřím, které se postupně všichni pokusí vypáčit, bez úspěchu. Poté se je za pomocí zlobřího kyje pokusí vyrazit Allyks, Hirkal a Peblíg, taktéž nic.
Družina se to již chystala vzdát, v chodbě byly ještě druhé dveře, na kterých byly skříženy sekery do podoby písmene M, Murkelmor, napadlo všechny. Jenže v tom se oboje dveře otevřely a z každých vyběhli dva duergaři, byla z nich cítit pekelná magie.
Začal boj a do něj se rychle přidali dva ďáblové, kteří se levitujíc u družiny zničeho nic objevili. Mlha pochopil, že tady bude potřeba co nejvíce využít pekelnou energii, která je mu poskytována paktem, proti ďáblům samotným. Ale sám ji nedokáže využít tolik, jako když se o ni podělí. Ihned si vzpoměl na nedávné neshody s Allyks, mrzely ho a chtěl aby aspoň na chvíli Allyks viděla svět jeho očima, ovlivněnými samotným Peklem. Allyks sama viděla, že situace je vážná a přijala. Najednou se kenku začala měnit, její oči rudě zažehly, z hlavy ji začal růst pár rohů, její ptačí pařáty svírající meče zmohutněly a vzplály obrovským plamenem pokrývající celé meče. Poté se sám Mlha proměnil v jednoho z ďáblů a s úšklebkem "jdeš po vlastních" se dali do útoku.

3. - Murkelmor a ďáblové

Boj byl náročný a vyrovnaný. Ďáblové používali mocnou ohnivou magii, duergaři zase magicky rostli do obřích rozměrů. Družina měla však na své straně také hrozivou sílu. Zejména Delgar ničil nepřátele obrovskými výbuchy ohně a elektřiny. A co nespálila jeho magie, to rozsekala zuřivá ďábelská Allyks. Když už byli nepřátelé skoro poraženi, přišli další tři duergaři, Mlha však poznal, že to jsou přeměnění ďáblové.
"Pro Ponuré nejste výzva! Prodám vás mozkomorům" zařval jeden z nich v jazyce, který se každému zdál jako jeho mateřština, celá družina tedy slyšela elfštinu, jen Mlha po dlouhé době uslyšel nářečí svých krajanů.
Mlha se pokusil ďábly zmást a sám v ďábelské podobě zařval s rukou ukazující na zdroj své podoby "on se na mě proměnil." Nemělo to však efekt, ďáblové prohlédli jakoukoli iluzi, proto i oba zranění zneviditelnění gnómové, pro ně byli snadný cíl. Nebýt Hirkala, zachycujícího svým mečem všechny smrtící údery na své společníky a Peblíga okamžitě lečícího všechna utržená zranění, družina by zde rychle nalezla svou smrt.
Ďábel, který předtím vyhrožoval v průběhu souboje pronesl dalších pár výhružek a nakonec se představil jako Murkelmor. Nebylo mu to však nic platné, družina beze ztrát na životech vyhrála, všichni ďáblové padli a samotný Murkelmor zůstal ležet na krvavé podlaze probodnut Mlhovou dýkou.

Pěkné Assassine :)

*Hirkal se unaveně opíral o meč a zprudka oddechoval a v očích se mu temně blýskalo. Uchechtl se: "Heh, tak by mě zajímalo, kde se zvrtl ten úžasný plán - vlítneme tam potichu, sebereme zajatce a mizíme dřív, než si to Duergaři uvědomí". Ještě párkrát se štěkavě zasmál a přešel k Murkelmortovi. "Myslím že ten pekelný pes nám dluží odpovědi" pronesl směrem k ostatním. "Buď řekne kde jsou otroci, nebo ho pošlu k jeho pánovi v tolika kouscích, že si z něj bude moci skládat mozaiku".*

Tak a je přidána další stránka do historie naší kumpanie. To jsem zvědavej, kam nás ty cíle dovedou. Napadl mě skvělej způsob, jak dostat z Murkelmorta informace, těším se na další hraní.

ShadoWWW: připojuju se k Assassinovi, jakej máme loot? :)

hadrian: nechceš ještě k té straně 9 připojit ten svůj úryvek (Hirkal se unaveně opíral o meč...)?
Hodil bych ho místo té "malé sumarizace našich cílů", ta se mi tam moc nehodí.

Máš pravdu, bylo to až moc "za oponou", předěláno.

Sumarizace:

1. - Pevnost duergarů

Družina zjistila, že svázaný ďábel Murkelmor náhle umřel. U něj byl nalezen dopis, který jej měl varovat před dobrodruhy, a přikazoval rozkousnout nějakou ampuli, kdyby v souboji prohrál.
Mlha, který měl v plánu Murkelmora vyslechnout si zabodnutím dýky do jeho těla vylil vztek, Peblíg se pokusil zjistit příčinu smrti, ale bezvýsledně. Družina se poté rozhodla prozkoumat Murkelmorovi komnaty.
Peblíg v nich objevil tajný průchod schovaný v krbu a poté se nechal zlákat luxusním vybavením místnosti a šel se opláchnout v lázni Murkelmora. Hirkal mezitím našel sošku démona Orkuse, kterou si k sobě schovala Allyks.
Dále Hirkal našel ještě magickou dýmku, kterou hned musel Mlha vyzkoušet a zjistil, že v dýmu ukazuje to, na co majitel, který z ní kouří myslí. V dýmu se objevil výjev Divokého honu v lese.

2. - Záchrana dětí

Družina prošla tajným průchodem v krbu a objevila místnost, kde zajaté děti kopaly jámy. Hirkal jim oznámil, že je přišli zachránit a na oplátku zjistil, že jejich rodiče prý odvedli na místo zvané Studna démonů.
Všichni společně se vrátili zpátky do duergařího obchůdku tajným tunelem z pevnosti duergarů. V něm byli strážní, kteří vyšetřovali záhadnou smrt uvězněné duergarky Kethiry, bývalé majitelky obchodu, někdo ji zabil přímo ve věznici.
Dobrodruzi odvedli děti do hostince, Hirkal šel oznámit lovci, který o únosu družině řekl, že jsou zachráněny. Mlha mezitím promluvil s Urvolem, ten oznámil, že za ním došel malý kluk s dopisem pro družinu. V něm stálo, že někdo z organizace, která stojí za duergarama ji chce zradit a setkat se s dobrodruhy v tunelu poblíž tajného vchodu do pevnosti duergarů. Družina se shodla, že to nechají na zítra a využila noclehu v hostinci.

3. - Jeskyně

Ještě před odchodem na místo setkání se Peblíg rozhodl vydat do věznice, aby prozkoumal tělo Kethiry, kde provedl s místním felčarem pitvu. Zjistil, že pravděpodobně zemřela na vnitřní krvácení způsobené soubojem s družinou.
Poté se už dobrodruzi vydali do jeskyně na místo, kde se měli setkat se zrádcem nepřátelské organizace. Byla to past, hned po příchodu se východ zatarasil kamenem, který zavalil Peblíga. V místnosti byla obrovská bronzová oživená socha, podobná, ale větší a neživá stojí v Sedmisloupové síni. Byla nepřátelská a spolu s ní i trojice schovaných tieflingů.
Družině se je podařilo zabít, až na jednoho, který utekl do chodeb. U jednoho z tieflingů byl nalezen amulet na ovládání bronzové sochy a dvojice dopisů. Jeden zadával tieflingům úkol družinu zajmout a dovést gnollům. Na tomto dopise byl podepsán Paldemor, ztracený mág z Labyrintu, kterého má za úkol družina najít. Druhý dopis byl předpřipraven pro Waldrika Jizvotvůrce, vůdce gnollů, s tím, že družina je poslána jako dar.
Allyks se pokouší vystopovat uprchlého tieflinga a stopy družinu zavádí do staré svatyně démona Baphometa. Dobrodruzi se vrací do jeskyně k bronzové soše a společně ji berou do sídla mágů z Labyrintu s úmyslem ji prodat.

4. - Zjišťování informací

Ještě před návštěvou mágů z Labyrintu si Mlha odskakuje do hostince za Urvolem. Objevilo se dost otázek, na které by mohl znát odpovědi. A skutečně, Urvol vypráví o tom, že Paldemor vlastní artefakty schopné ovládat ďábly i démony, a pravděpodobně je chce sjednotit s cílem zničit Havraní královnu.
Mlha vypráví nové informace společníkům a Hirkal dodává, že možná Paldemor nevládne démonům, ale naopak, protože hlavní cíl pána démonů Orkuse je právě zabít Havraní královnu a zaujmout její místo.
Družina došla do sídla mágů z Labyrintu, kde byl pouze jeden z trojice, mág Orontor. Druhý mág již měl dojít, ale má zpoždění, což prý není neobvyklé. Orontor ihned vypráví o bronzových sochách, kterých tu kdysi nalezli dvacet, a pomocí nich trojice mágů nastolila mír v této části podzemních říší. Dají se ovládat pomocí kombinace tajného hesla a amuletu. Orontor však o sochu nejeví zájem, proto ji družina později donesla Urvolovi, aby ji roztavil a bronz prodal.
Za zjištěné informace o Paldemorovi poskytne Orontor malou odměnu a možnost nahlédnout do své knihovny, také potvrzuje, že měl tušení o Paldemorových zlých úmyslech a možná dokonce odhalil tajemství Studny démonů, která by mohla být právě ve svatyni Baphometa. Také odhalil, že možná spolupracuje s Černotesáky, což je elitní gnollí skupina. Paldemorovi jde pravděpodobně o krvavý rituál, pomocí kterého by vytvořil ve Studni démonů portál do Zrcadlové věže.

5. - Příprava na cestu do Studny démonů

Dobrodruzi jdou do Orontorovy knihovny, Mlhu zajímají informace o ďáblech, ale také o Divokém honu. Prozradí Allyks a Delgarovi svoji vizi, a ti se ochotně přidávají k pátrání po informacích o něm. Allyks také z nějakého důvodu hledá informace o magických transformacích.
Poté jde družinka dokoupit vybavení, aby byli připraveni na střet s ďábly, démony, gnolly, aby mohli porazit Waldrika Jizvotvůrce, zastavit samotného Paldemora a zachránit rodiče dětí.
V hostinci si všichni ještě odpočinuli a vyrazili na cestu do svatyně démona Baphometa, kterého kdysi uctívali minotauři, ale odvrátili se od něj k Torogovi a všichni zešíleli. Dnes by tam mohli být také uctivači Demogorgona a Urvol dobrodruhy varoval, že ve Studni démonů je mnoho průchodů, které vedou mimo přírodní svět do Propasti, domova démonů.

K tomu hledání v knihovně o transformacích, Peblíg by si mohl vzpomenout, že na akademii četl o mocné kletbě, kterou vymyslel černý mág Fourier, a která se v zakázaných kruzích temné magie označuje za Diskrétní Fourierovu transformaci, která by snad dokázala změnit fyzickou povahu bytostí a dokonce je donutit zapomenout na svůj předchozí život:P

http://cs.wikipedia.org/wiki/Fourierova_transformace

No teď vážně, pokud byste chtěli, mohl bych napsat nějaké krátké shrnutí informací o ďáblech a démonech, které by se nás mohli týkat.

Assassine:
1) Moc pěkné shrnutí, opět se musím opakovat. :) Přidáno do článku.
2) Mág Fourier - to jméno se zřetelně vybavuje i v hlavě Hirkala, vždyť díky výpiskům z některých jeho knih se Pebligovi podařilo vyrobit jisté lepidlo - Mág Fourier je jistě prokletý, vždyť vlastně může za vyhazov Hirkala :D.
3) ad ďáblové a démoni - něco už studuju sám, pokud nahodíš odkazy, budu rád. Už teď vidím že démoni z Chaosu živlů jsou pěšáky Prvorozených a ďáblové z Astrálního moře zas Bohů. A Svět pěkně uprostřed hřiště :). Napadá mě spousta teorií (které vzhledem k tomu, že nemám načteno budou asi později mylné), ale je to zajímavý čtení.

Je důležitý rozlišovat mezi ďábly a arciďábly, a mezi démony a démoními pány. Ďáblové a démoni jsou prostě jen pěšáci, je jich hrozně moc. Taky jich je moc druhů, každý má jiný vzhled i schopnosti. Některé bychom rozmázli at-willkou, někteří by rozmázli at-willkou nás všechny. Ale pořád jsou to jen jedni z mnoha.

Ďáblové jsou bytosti zla, ale také řádu. Jejich organizace je přísně hiearchická, každý má přesně danou roli a postavení v jejich společnosti. A stejně tak jejich vládci, arciďáblové. Je jich přesně devět, každý vládne jedné části Pekla, a každý má i mezi arciďábly svou hodnost od nejhoršího až po nejmocnějšího, pravého vládce Pekla, Asmodea, který je shodou okolností také bohem.

Démoni jsou pravej opak, v jejich Propasti vládne absolutní chaos, a tak oficiálně žádnej titul démoní pán neexistuje. Neoficiálně je to každej démon, kterej je natolik mocnej, že si dokáže pro sebe urvat kus Propasti, ubránit ho a podrobit si slabší kolegy. Dá se tedy říct, že démoních pánů jsou desítky, možná stovky.

Arciďáblové i démoní páni jsou neuvěřitelně mocné bytosti a ti nejlepší z nich mohou dokonce soupeřit se samotnými bohy, Asmodeovi se dokonce podařilo bohem stát.

Naše družinka, pokud si dobře vzpomínám, nikdy neslyšela o žádném arciďáblovi, za to hned o čtyřech démoních pánech.

Baphomet - pán minotaurů, do jehož svatyně jdeme.
Yeenoghu - pán gnollů, uctívá ho Waldrik a jeho smečka Černotesáků.
Oba mají témeř božskou moc, ale mezi ostatními démoními pány nijak nevynikají. Zajímavé na nich je, že jsou to navzájem úhlavní nepřátelé a bojují spolu o moc.
Demogorgon - Sám sebe označuje Princem démonů a nejmocnějším ze všech. Ostatním se to sice nelíbí, ale nemají dostatečnou moc na to, aby mu dokázali, že si tento titul nezaslouží.
Orcus - Princ nemrtvých a asi jediný démon, který svou mocí může konkurovat Demogorgonovi, navzájem se nenávidí a Orcus chce převzít neoficiální titul prince démonů. Jeho cíle jdou však mnohem dál, chce zničit Havraní královnu a stát se bohem smrti.

ShadoWWW: Kdyby ti něco kazilo plány, tak se určitě ozvi, předěláme, jen jsme tak blbli. Ten zmíněný eladrin je ten, co jsme jej vymysleli při předchozím improvizačním setkání.
Ostatní: Kdyby bylo něco špatně, tak neváhejte upozornit.

Sumarizace:

1. - Knihovna mágů z Labyrintu

V knihovně, kde družina hledala informace, než se vydá do Studny démonů, se najednou ozvala rána. Delgar současně zmizel a na jeho místě ležel zvláštní pergamen. Družina jej prozkoumala, byla z něj cítit magie, na něm byl nakreslen pentagram a magická formule v elfštině, kde se dala rozeznat dvojice slov "Vílí divočina". Mlhovi připadalo, že pergamen má něco společného s černokněžnickým paktem.
Hrdinové srovnali písmo v dopise s písemnostmi v knihovně, evidentně bylo Paldemorovo, ale našli také dopisní obálku, která dle magického záření patřila k pergamenu, elfský nápis "Delgarovi", který na ní byl však psal očividně někdo jiný.
Orontor, kterému ostatní řekli, co se stalo si pergamen prohlédl a naznal, že je to mocná teleportační magie. Nejenže posune toho, kdo jej aktivuje do prostoru někde mezi světem a Vílí divočinou, ale dokonce i mimo čas. Lze to však zvrátit mocným rituálem, na který by Orontor potřeboval pět kilogramů síry, dýku ukovanou ďáblem, křišťálovou lebku a vzácnou růžovou kyselinu ze Vzdálených říší.

2. - Shánění surovin

Mlha si vzpoměl, že s touto kyselinou už přišli do styku, ale prodal ji jednomu obchodníkovi v Labyrintu, proto s Hirkalem vyrazili k němu. Hirkalovi se podařilo obchodníka magicky zmámit a kyselinu tak prodal za zlomek skutečné ceny.
Mezitím Peblíg a Allyks šli k Urvolovi a přesvědčili jej, aby dodělal co nejrychleji dýku. Poté co k němu došli i Mlha a Hirkal, se Mlha Urvola zeptal, zda mu pergamen něco nepřipomíná. Ďábel vyzkoušel drastický test, hodil pergamen do kovářské výhně, ale ten neshořel. Místo toho se v dýmu vytvořil obraz ďábla a eladrina. Pergamen je jistojistě nějak spojen s ďábelským černokněžnickým paktem.
Peblíg navrhl, že síra se dá získat v dolech u koboldů, měli ji tam jako odpad těžby magické rudy vyzařující energii Vzdálených říší. Mlha s Allyks se dohodli, že se hobit svými schopnostmi promění v drakorozeného Hatlamuta, který nedávno přicestoval do Labyrintu a bude předstírat koboldům, že je vyslanec jejich dračího pána Köböröntöra. Allyks bude dělat jeho služku, ale i ochránkyni, a bude jednat s koboldy. Ti tuto lest neprokoukli a velice rádi předali dostatečné množství síry. Mlha poté z jednoho obzvlášť zmutovaného kobolda udělal za odměnu vůdce a naplnil jej posilující ďábelskou energií, která mu vydrží pár minut.
Peblíg a Hirkal neotáleli a šli se zeptat Půlměsíce, zda neví o křišťálové lebce, ten si je pozval dozadu do hostince a jako správný hobit jim řekl, že zná lidi, kteří znají lidi, kteří o ní ví a dokáží ji sehnat. Za nemalý obnost zlata tak dokázal sehnat křišťálovou lebku a dokonce prozradil, že ji Půlměsícovi známí museli ukrást přímo z pracovny Orontorova kolegy Xaverora.

3. - Záchrana Delgara

Družina šla se všemi čtyřmi surovinami zpátky za Orontorem, ten připravil rituál za použití síry, kterého se museli zúčastnit všichni čtyři, obětovat trochu své krve a myslet na Delgara, přičemž jejich vzpomínky na něj se promítaly do okolí.
Poté se všichni ocitli v prázdnotě mezi časem a prostorem, kde viděli zmučeného Delgara a přenesli ho zpátky do pracovny Orontora. Poté co Peblíg Delgara ošetřil, tak Delgar svým společníkům prozradil, že pergamen ho přenesl za jakýmsi eladrinem, který z něj dostával informace o Hirkalovi, ale i Mlhovi.
Evidentně se na scéně objevil další hráč, Paldemorův spojenec, kterého z nějakého důvodu zajímá Mlha a Hirkal a také má něco společného s pekelným paktem. Zvláštní je, že se nezaměřil přímo na Mlhu a Hirkala, ale unesl Delgara.
Pochybná je i Orontorova pomoc. Síra a krev u rituálu připomíná ďábelské praktiky, přitom nic ďábelského z pergamenu prý nepoznal, přestože takový byl. Dýka od Urvola, kterou chtěl, byla původně kována pro Paldemora a křišťálová lebka byla jasně ukradena Xaverorovi, snad proto, aby důkazy krádeže ukazovali na nás a ne na něj.
Ale možná to je jen shoda náhod.

Pěkné. Jen bych dal, že obálku nadepsala Paldemorova ruka a pergamen s rituálem ruka někoho jiného.
A taky mi tam chybí Köböröntör. :D

Ano. Když už jsem byla schopná říct "Hatlamut" a "Köböröntör" v jedné větě, měli by se vyskytovat v sumarizaci :D

Nerhinn: Nechci zveličovat, ale dokonce jsi to zvládla říct bez toho, že by ses rozesmála nebo nedostala křeč do mimických svalů - dokonalé sebeovládání hráče :D

hadrian: Proč by "Delgarovi" psal Paldemor? To by rovnou celé mohl napsat ten eladrin. Já myslel, že svitek psal Paldemor, protože tento eladrin by takové kouzlo nezvládl, tak požádal o pomoc Paldemora.

Nerhinn: přidáno.

Assassin: OK, ono je to vlastně jedno. Každopádně zápis je napsaný tak dobře, jako by ti ruku vedl sám Köböröntör. :)

Díky:), nechtěla by i Nerhinn napsat něco o zatím nezjištěné minulosti své postavy?

Sumarizace:

1. - Baphometova svatyně

Skupina pěti odvážných dobrodruhů vstoupila do Baphometovi svatyně, dnes označované jako Studna démonů, nejnebezpečnějšího místa Labyrintu. Ihned po vstupu se ozval dunivý magický hlas, který přivítal družinu na cvičišti, které mělo testovat Baphometovi kněží. Poté řekl čtyři hesla, "maska, zvon, čepel a kniha". Peblíg uvažoval nad spojením těchto čtyř hesel s fyziologií zažívacího ústrojí tura domácího a tedy možná i minotaurů, ale nebyl si tím zcela jist.
Postup dál odhalil sloupovou síň s malou kamenou studnou, dvojice tvorů připomínající hobity s chapadly místo ruk a hladový ghůl nepředstavovali pro družinu problém, avšak z úzké šachty studny se vynořili chapadla tvora připomínajícího obrovskou chobotnici.
Tato chobotnice měla pod celou místností tunely, svými chapadly probourala část podlahy a chytala všechny do pevného sevření. Allyks svými meči přesekávala chapadla, Mlha pálil přímo po příšeře, ale ve chvíli, kdy tvor umřel a zřítil se do hlubin měl chapadly obmotaného Delgara a Hirkala, které stáhl sebou.

2. - Záchrana přátel

Peblíg a Allyks rychle navázali lana a spustili Mlhu studní šachtou ve snaze zachránit Delgara a Hirkala. Když Mlha dorazil na konec tunelu, byl prázdný, za to však Mlha rozeznával velmi zvláštní temnou magickou energii. Znal ji velmi dobře, protože ji nedávno začal také využívat, energii Stínopádu.
Když se Mlha dostal znovu nahoru k ostatním, shodl se s Peblígem, že zvrácená podstata tohoto místa v kombinaci se smrtí chobotnicového netvora musela vytvořit krátkodobé stínokřížení mezi naším světem a jeho temnou ozvěnou, Stínopádem. Delgar a Hirkal jsou teď tam a je jen na nich, zda se dokáží jiným stínokřížením někde poblíž dostat zpět. To nejlepší co se pro ně dá udělat je zněškodnit nebezpečí na tomto místě, aby se nedostali rovnou do rukou nepřítele.

3. - Gnollové

Cesta dál zavedla Allyks, Peblíga a Mlhu za dvojicí gnollů, kteří hráli kostky. Allyks napadlo, že můžou zfalšovat dopis jejich vůdci Waldrikovi a předstírat, že jsou šampioni vysláni jim pomoct. Zručný Mlha zfalšoval dopis a šel vyjednávat s jejich vůdcem. Ukázalo se, že tento gnoll není Waldrik, a že pro něj zajde. Trvalo to hodinu, než se vrátil, ale vrátil se sám. Waldrik prý nemá čas a prý ho bude mít tak za týden. Když se družina pokusila odejít, napadli ji, což pro všechny gnolly a jejich hyeny znamenalo rychlou smrt.
Mlha poté vymyslel plán, odpočinout si v této části komplexu a čekat, zda nebudou přicházet další gnollí hlídky, které by se tak mohli postupně likvidovat. Allyks ještě obrala gnolly, vzala jejich sázky v kostkách a také samotné kostky, o kterých Peblíg zjistil, že jsou magické a hází samé nízké čísla.

4. - Odpočinek a ďáblík

Během odpočinku se všichni střídali na hlídce. Během hlídky Peblíga se nestalo nic. Během následující hlídky, Mlha pouze vykouřil polovinu svých zásob tabáku ve své kouzelné dýmce. Ale když hlídkovala Allyks, zjevil se jí duch malého ďáblíka, ten jí nabídl tři odpovědi na otázky týkající se Studny démonů. Allyks se zeptala, zda za odpovědi chce duše, ale ďáblík požadoval jen peníze nebo část Allyksiny životní energie. Allyks nabídla peníze a postupně se ptala, na otázku, jak najít Hirkala a Delgara jí ďáblík odpověděl, že napřed musí porazit velkého nepřítele. Když se zeptala jakou má velký nepřítel slabinu, odpověď byla žádnou. A když se zeptala co tu vlastně tento duch ďáblíka dělá, odpověděl, že chce vidět Baphometa a Yeenoghua trpět, poté se rozplynul.

5. - Mazlíček Ultanda Hlubokodrahokama

Po odpočinku Allyks pověděla ostatním, co se jí stalo a společně vyrazili dál do hlubin Studny démonů. Došli do chodeb, které byly zdobeny freskami znázořňujícími válku mezi minotaury, démony, trpaslíky, lidmi a drakorozenými. Všichni bojovali beze zbraní a zbrojí.
Další místnost, kterou objevili, sloužila jako cvičistě pro gnolly, cvičili střelbu na divočákovi v ohradě. Na ozbrojené cíle jim to však tolik nešlo, což je všechny stálo život. Peblíg vyléčil divočáka, hodil mu mrtvoly hyen a Allyks si všimla, že má obojek na kterém je napsáno "Mazlíček Ultanda Hlubokodrahokama".

6. - Démon

Další část komplexu byla bohatě zdobena minotauřími ornamenty a podlaha byla z krvavě rudých kamenů. V jedné místnosti nalezla družina truhličku, kterou Mlha odemčel, během prozkoumávání truhličky je však ze zálohy přepadla gnollka, která začala něco vyvolávat. Nebyla těžkým soupeřem, ale ukázalo se, že ve vedlejší místnosti s oltářem Baphometa stál vyvolaný obrovský hnusný démon. Když do jeho místnosti Mlha otevřel dveře, úlekem uskočil.
Nakonec se však podařilo porazit i démona a na oltáři Baphometa byla kniha, kterou si vzal Peblíg. Kniha vypadala jako napsána nějakou šifrou. Možná je to ta kniha, o které mluvil hlas na začátku Studny démonů.
Na konci této části komplexu pak byla již jen místnost, kde u stolu seděli dva tieflingští dobrodruhové. Mlha naplnil Allyks pekelnou energií a šli s nimi vyjednávat. Byli vystrašeni a prozradili, že Paldemor je mág ze Saruunu, což je spolek temných mágů, kteří chtějí posílit Orkuse. Tieflingové se představili jako bratři Bzuňk a Truňk a prý jen prohledávali Studnu démonů, ale samozřejmě jim to nikdo nevěřil. Po krátkém dohadování se je však, hlavně kvůli Peblígovi, rozhodli doprovodit na začátek Studny démonů a pustit je. Stejně kvůli nepovedenému plánu s falešným dopisem už o družině nepřátelé vědí a pravděpodobně jsou mobilizování v hlubších částech Studny démonů, kam se poté Allyks, Peblíg a Mlha vydali.

Pěkně jste si užili :). Předpokládám, že kostky Gnollové používali na hru "Advanced Humans & flats". Já to zítra hodím do článku.

Přidáno

Já se TAK těším na to Assassinovo shrnutí... :) Neber to jako popohánění Assassine, prostě se na to těším, no. Hlavně sem zvědav na poslední souboj :DDD.

"... a tak nás strom chytil a nedalo se s tím nic dělat."

Neznámý Igor k Allyks: "Mmmmoc pěkně shrnuto ppaní, hhheh" :DDD (Nevím jak do textu vnořit představu hrbatého olysalého démona pohybujícího se krok-sun-krok se submisivním přístupem k hrdinům).

Nerhinn - doufám že sepisuješ ty hlášky ze hry a zapsala si i definici hrdiny. :-) Mimochodem, bylo by to možno někdy vidět/si přečíst?

Můj oblíbený hrobník Igor z Quest for Glory IV

Sumarizace:

1. - Duchové

Allyks, Peblíg a Mlha pokračovali do další části podzemního komplexu Studny démonů, bývalého cvičiště pro Baphometovy kněží. Mlha byl pln pochybností z nebezpečí, které je čeká. Dva společníci, Hirkal a Delgar se náhodou dostali do Stínopádu a je jen na nich, zda se dokáží dostat zpátky. Nepovedená lest upozornila nepřátele na přítomnost družiny a navíc se ukázalo, že Paldemor je ze spolku mágů ze Saruunu, což zvyšuje pravděpodobnost, že svůj ďábelský plán neprovádí sám.

Uprostřed chodby se zmaterializovali tři duchové dobrodruhů, kteří tu kdysi umřeli. Lidský kněz Korda, trpasličí paladin Pelora a elfí kouzelnice. Nabízeli informace, ale na oplátku požadovali prokázání dostatečných schopností. Zatímco Peblíg a Allyks ukazovali duchům své dovednosti, nedůvěřivý Mlha byl připraven k útoku a požadoval uvolnění průchodu. Když duchové odmítli, Mlha ve vzteku sjednotil pekelnou energii do obrovského plamenného štítu, taková demonstrace síly duchy naprosto ohromila, čímž Mlha vuči nim získal ještě větší nedůvěřivost. Když však duchové vyjevili svá tajemství, jednoduše zmizeli.

Trojice dobrodruhů se od nich dozvěděla, že musí najít čtveřici předmětů, knihu, čepel, masku a zvon a položit je současně na čtyři rituální kruhy rozmístěné v komplexu. Poté se otevře vnitřní kaple a uvolní se její hlídač. Knihu již měl u sebe Peblíg. Zbylé tři předměty se nachází nedaleko.

2. - Zrcadlová síň

Šťastného sjednocení se družina dočkala, když se ukázalo, že v postraních místnůstkách chodby poseté zaschlými krvavými stopami jsou uvězněni Hirkal a Delgar. Dostali se tam skrz další Stínokřížení, které se jim podařilo ve Stínopádu objevit. Společně se tedy vydali dál až dorazili do velkého, černým závěsem zakrytého sálu plného sloupů, na nichž vysely zrcadla se zlatými rámy ozdobeny hlavami démonů.

Ihned co Hirkal odhrnul svým mečem závěs se on i Mlha zahleděli do zrcadel a zmizeli. To se postupně stalo i Allyks a Peblígovi. Pouze Delgar zůstal v sálu a byl napaden dvojicí kostlivců, kteří hlídali oltář obklopen dvěma sochami rytířů. Delgar chtěl záměrně také využít zrcadla k teleportaci, ale teleport jej akorát přiblížil přímo ke kostlivcům, proto využil svoji magii k neviditelnosti, schoval se kostlivcům a prozkoumal sochy rytířů.

Delgar aktivoval mechanismus na soše rytíře, čímž se zbytek družiny magicky objevil znovu v sálu, zrovna když Hirkal a Allyks stahovali z kůže bílého gnolla, kvůli obohacení Hirkalova šatníku. Zrcadla je totiž přenesla do místnosti s uvězněným bílým gnollem, ten byl možná mocným soupeřem pro Hirkala a Mlhu, ale když se o chvíli později do místnosti dostala i Allyks, gnoll padl mrtev dřív než přišel Peblíg.

Všichni společně porazili oba kostlivce a Delgar prozradil, že na oltáři si všiml temné masky. Mlha si ji chtěl zkusit, ale po prozkoumání Peblíg a Hirkal zjistili, že sice dává nositeli možnost vidět v úplné tmě, ale také způsobuje bojové šílenství. Smutného Mlhu to přesvědčilo a masku předal svému nálezci, Delgarovi, aby si ji bezpečně schoval.

3. - Krvavá síň

Postup dál dostal družinu až do obrovské místnosti zaplněné krvavým jezerem, jen pár ostrůvků z něj vyčnívalo, a na dvou z nich byly obrovské kovové sochy minotarů s neuvěřitelně dlouhými biči. Na další dvojici ostrůvků byla čepel a jílec nějaké dýky.

Nikomu se nechtělo do krvavé lázně, a tak Allyks přišla s nápadem, že vyvolá přízračné koně, kteří umí chodit po kapalině, jakoby to byla pevná látka. Všichni byli ohromeni, nikdo netušil, že kenku hraničářka je zběhlá také v magii. Přesto na šikovného studenta eladriní univerzity Peblíga neměla, proto mu spíše jen ukázala postup a u gnóma se po chvíli objevilo sedm přízračných koní a jeden oslík.

Plán byl jednoduchý, nasednout na koně, rychle donést obě části dýky a vyhnout se kontaktu s krví. Všechno vypadalo hrozně snadně, Hirkal a Allyks byli už téměř u první části dýky, když najednou se socha minotaura pohla a bičem shodila Hirkala z koně do krvavého jezera, které se ukázalo býti plné zuřivých démonů.

Nastal boj, jeden z nejtěžších bojů, jakých se zatím družina účastnila. Minotauří sochy shazovaly bičem všechny z koní do krve, kde se do nešťastníka pustili démoni. Mlha, který zůstal vzadu u východu z místnosti sledoval, jak společníci ztrácejí své síly, a přicházel o svou, možná až přehnanou, sebejistotu. Mlha věděl, že má dost pekelných sil, aby zachránil sebe, ale obával se, že ani společně s magií Delgara nedokáží sochy zničit dost rychle, aby zachránili své společníky.

Naštěstí i Peblíg a Hirkal vládnou mocnou magií, která se v této situaci ukázala jako lepší, obrannou magií. Peblíg rychle léčil zranění, Hirkal teleportací nepřátel zachraňoval společníky před zásahem. Nakonec Delgar a Mlha zničili jednu ze soch a všem až na Hirkala se podařilo dostat zpátky k východu. Hirkal však byl stále v nebezpečí. Nikdo si však nevšiml, že uprostřed bitevní vřavy s lehkostí proklouzla kenku k oběma částem dýky a vrátila se s nimi zpět. Hodila je Mlhovi ať je spojí, doufala, že to zastaví sochy a zachrání tak Hirkala.

Mlha rychle spojil obě části dýky s úlevným výdechem. To co se poté stalo, nikdo nečekal. Obě sochy zmizely a znovu se objevily na svém původním místě, naprosto nepoškozené. Hirkal, který již plánoval, jak se dostane za ostatními přes rozbitou sochu, byl najednou odříznut a ve smrtelném nebezpečí. Neměl žádnou šanci přežít další údery sochy a ostatní neměli šanci dostatečně rychle ji zničit, když vypadala jakoby byla právě vykována.

Hirkal vymyslel plán a rychle na Mlhu zařval "ruka!" Mlha pochopil a kolem Hirkala se začal zhmotňovat dým do podoby ruky, která chytla eladrina a přenesla jej do bezpečí za ostatními. Peklo však nemá ve zvyku zachraňovat nikoho jiného než ty, kteří mu vládnou nebo slouží. Peklo si bere, a tak ruka drtící Hirkalovo tělo jej přinesla za společníky na pokraji fyzického zhroucení. Být na jeho místně někdo jiný, možná by nepřežil. Eladrin ale hrdě stál, celý pokryt vrstvou krve, stejně jako všichni ostatní členové družiny s vyjímkou Mlhy. Poté všichni rychle opustili místnost.

4. - Síň žalu

Poté co se družinka vzpamatovala z nejhorších zranění, pokračovala dál v cestě podzemním komplexem a vypadala značně hrozivěji než kdy dřív. Čtyři krvavé šmouhy a hobit dorazili do místnosti se čtyřmi nádrži s kapalinou. Červenou, modrou, zelenou a žlutou. Delgar velmi rychle odhalil jejich magickou podstatu a předvedl Peblígovi jak se zachází s Lakmusovým papírkem, protože tuto přednášku, jinak vynikající alchymista, pravděpodobně na univerzitě vynechal.

Delgar tedy zjistil, že žlutá je silný jed, zelená protijed a červená způsobuje zuřivost. Modrá pravděpodobně nic. Allyks, Peblíg a Hirkal si nabrali zelené kapaliny. Mlha a Delgar žluté. Poté se všichni ještě rychle napili ze zelené nádrže a vyrazili dál do síně, kde je překvapil horký vítr a vlhký vzduch. Celá síň byla zaplněna sloupy, které vypadali jako propletená lidská těla a vydávaly žalostné kvílení.

Všichni kromě Mlhy si zacpali uši a vyrazili dál. Mlha šel první, nechtěl aby se znovu opakovala nebezpečná situace z krvavé síně, o které byl přesvědčen, že nastala, protože se držel vzadu. Družina dále potkala zvláštní malé hrbaté vrásčité démony ozbrojeny trojzubci, o které se spíše opírali. Chvíli se bázlivě dívali na družinu, a poté ji nejistě napadli.

Souboj s nimi nebyl příliš obtížný, a tak během něj Hirkal dokonce aplikoval teorii evoluce, jejíž základy se na univerzitě naučil, a vydedukoval, že tito démoni jsou už velmi dlouho uvězněni v této síni a vzájemným rozmnožováním naprosto zdegenerovali. Otázka, která byla zanedlouho zodpovězena, je, co přesně démony věznilo, protože vstupu do síně nebránila žádná stěna, vrata ani mříž. Z vedlejší chodby ale přišel obrovský ent, jehož větve a kořeny začaly nekontrolovatelně růst po celé síni a všechny obmotávat a nedalo se s tím naprosto nic dělat. Dokonce ani meče Allyks posílené pekelnou mocí Mlhy s nimi nepohnuly a až smrt enta družinu uvolnila.

Poté byl v síni odhalen poslední oltář, na kterém byl zvon, který si vzal Hirkal, čímž se podařilo zkompletovat všechny čtyři potřebné předměty k otevření vnitřní kaple a také uvolnění jejich hlídače.

Páni, v tom je tolik práce! Díky :)

Paráda... Prostě wow, díky Assassine. Hlavně teorie evoluce mě pobavila, nebudu radši rozebírat, jestli jsem na ni na univerzitě přišel díky studiu knih či pozorováním neelfích a neeladriních spolužáků. :)))

Jen mě (a Delgara) zaujala věta (kterou upravím): "Smutného Mlhu to přesvědčilo a masku předal svému nálezci, Delgarovi, aby si ji bezpečně schoval.
(taky si vzpomínám na mocné kouzlo odhalující nebezpečí za vícero dveřmi od Pebliga - "Ententýky")

To jsem netušil, že tě Delgar nalezl. :-D

Každopádně víc než dobrá práce pane, du to přidat!

Tak a je přidána další kapitola.

Assassin je mistr slova, jako vždy. Díky.

Děkuji:)

Sumarizace:

1. - Pokračování v průzkumu

Družina v komplexu prozkoumala poslední trojici místností. První z nich byla bývalá věznice přeplněna kostrami humanoidů připevněných řetězy, z nichž jedna kostra patřila dokonce kenku. Byly zde také zlaté magické dveře pokryté zvláštními symboly. Tyto dveře neměly klíčovou dírku ani kliku a pravděpodobně se otevřou až položením čtyř rituálních předmětů na čtyři rituální kruhy a vedou do vnitřní kaple. Družina všechny kostry rozdupala, rozkopala nebo spálila, než se vydala dál.

Další místnost byl malý Baphometův chrám, kde byl krvavý oltář, u kterého stály dvě nehybné magické sochy znázorňující Baphometa. Delgar a Mlha magií zapálili dvojici svící na oltáři, poté dokonce Mlha vyzkoušel na oltář přidat svou krev z dlaně, kterou si pořezal ritální dýkou z krvavého sálu. Nestalo se vůbec nic, a tak Hirkal alespoň znesvětil oltář vyrytím symbolů eladriního boha Corellona. To však nestačilo, družina měla pocit, že by magické sochy mohly být hlídači vnitřní kaple, a tak nechali Peblíga udělat dostatečné množství speciálního lepidla, které využili k přilepení oltáře na obě sochy. Zbytek lepidla rozlili do okolí a spokojeně pokračovali do poslední neprozkoumané místnosti.

Poslední místnost obsahovala další dva oltáře, ale bez soch, místo toho v ní byla obrovská hluboká jáma. Mlha navrhoval, aby jej tam ostatní spustili, ale tento návrh neprošel a družina se rozhodla, že provede rituál k otevření vnitřní kaple.

2. - Hlídač

Družina se rozdělila, aby každý ve stejnou chvíli položil jeden ze čtveřice předmětů na rituální kruh. Pouze Peblíg šel s Allyks. V okamžiku, kdy byl rituál dokončen všechno zhaslo, kromě rituálních kruhů, které se naopak rozsvítily, rituální předměty zmizely, ozvala se obrovská rána, zdroje světla družiny přestaly fungovat, odněkud se ozýval řev.

Slepené sochy, nemohouc se pohnout, začaly děsivě ječet tak, že vyděsily i statečného Hirkala, který stál poblíž. Delgara zase zasáhly šipky, které začaly střílet ze stropu v jeho místnosti. Mlhu na chvíli chytila magická vodní past z modrého jezírka. Peblíg a Allyks ve věznici spatřili, že dvojice kostlivců se dokázala složit a obživnout. K tomu všemu ještě v kruhové chodbě, která spojovala všechny tyto místnosti, začala bez ustání jezdit obrovská ostnatá koule, která znesnadňovala pohyb po komplexu.

Hlídač však měl teprve přijít. Mladý zelený drak vyletěl z hluboké jámy a hrál si na kočku a myš s družinou. Tedy snažil se. Přes všechny pasti se nakonec družina dokázala sjednotit bez vážnějších zranění, nalákat draka do stísněných prostor, vzájemně se ochránit před jeho výpady a přežít jeho jedovatý dech. Byl to těžký souboj a ve chvíli, kdy vážně zraněný drak zařval, celá družina zůstala stát ochromena strachem. Delgar však dokázal posbírat poslední zbytky odvahy a vyvolat mohutnou explozi magické energie, kterou drak nepřežil.

Po smrti draka se zlaté dveře otevřely, za nimi byla neprůhledná mlha, dveře byly možná portálem. Než do nich však kdokoliv vstoupil, Peblíg a Delgar vyvolali létající přízračné koně, s nimiž družina sletěla do jámy, z které vyletěl drak, a objevila ohromný dračí poklad. Teprve po sbalení pokladu družina na létajících koních proletěla zlatými dveřmi do neznáma.

Přidáno. Díky Assassine, opět výborné shrnutí. :-)

Musím se pochlubit, dojde mi od Reapers tahle figurka a po vymalování by měla vypadat takhle:



Nebo takhle - co je lepší? Co myslíte? :-)

Jednoznačně první. Akorát vlasy bude mít černé, ne?

Ano, černé. I ten plamen působí víc "magicky" u 1. varianty.

Aaaa, tady se nekdo chlubi a jeste to nema:DD

Jinak prvni varianta je hezci.

Endrey: nj, už aby to tu bylo, dej vědět bezodkladně :-D

Sumarizace:

1. - Waldrik Jizvotvůrce

Delgar to nestihl. Magické zlaté dveře bez kliky se zabouchly a nechaly družinu bez gnómského kouzelníka v podzemní chodbě. V další místnosti na ně již čekal Waldrik Jizvotvůrce, uctivač Yeenoghua, vůdce místních gnollů a mocný černokněžník. Sám však nebyl gnollem, byl to tiefling a gnollové mu už žádní nezbyli. Byl obklopen mnoha minotaurům podobnými démony, kostlivci a obrovským zemním elementálem.

Místnost vypadala jako připravena pro nějaký rituál, obrovské kotle s vařící tekutinou, oltář s velkou knihou a rituální kruh, v nemž byla svázaná dvojice unesených vesničanů. Souboj byl nevyhnutelný, družina i přes přesilu nepřátel měla znatelně navrch. Démoni, kostlivci i elementál padli, ne však Waldrik, který se zraněn odteleportoval pryč. Zároveň z jednoho z kotlů obrovskou rychlostí vylétla dvojice chapadel a stáhla Allyks do vařící vody. Hirkalovi se ji sice podařilo vytáhnout, kenku však kvůli zraněním upadla do bezvědomí a chvíli trvalo než se ji podařilo Peblígovi ošetřit a probrat.

Hirkalovi se podařilo před odchodem z místnosti tajnými dveřmi, kterými unikl zraněný Waldrik, zjistit, že rituál slouží ke změně Studny démonů, Baphometovi svatyně, na svatyni Yeenoghua.

2. - Sáně a portál

Tajné dveře vedly do přírodní jeskyně, kde družina jen tak tak stihla unikajícího Waldrika. Ten stál na velikých levitujících saních vedených šestispřežím létajících přízračných koní, které se zrovna rozjížděly nad ohromnou hlubokou jeskynní propastí.

Obratná Allyks neváhala a na poslední chvíli skočila na sáně za Waldrikem, který se vzdaloval dál a dál. Hirkal, Peblíg i Mlha doběhli na okraj propasti. Peblíg i Mlha se zastavili, Hirkal však s rozběhem skočil, přestože bylo jasné, že jeho skok nebude dostatečně dlouhý. Ve stejné chvíli Mlha vyčaroval kolem Waldrika ruku z dýmu, která by jej shodila ze sání do propasti, Waldrik se ale ruce vyhnul. Mlha nic nenechal náhodě, hned za rukou letěl ohnivý blesk, který v mohutné explozi zahalil všech šest přízračných koní, které se rozplynuly. Sáně se postupně zastavovali, Hirkal doletěl skokem asi do poloviny potřebné vzdálenosti a najednou zmizel a objevil se o kus dál vedle Allyks a Waldrika na sáních.

Waldrik použil stejné kouzlo jako Hirkal, ale silnější, a tak nepotřeboval žádný skok a ihned se objevil vedle Mlhy a Peblíga na okraji propasti. Poté vyvolal tlakovou vlnu na oba členy družiny. Mlha to ustál, ne však Peblíg, který byl odhozen a padal do smrtící hlubiny. Allyks a Hirkal, osamoceni na sáních, byli pohotoví, Allyks rychle navázala lano na šíp a podala jej Hirkalovi s připraveným lukem. Vystřeleného lana se chytil Peblíg a nechal se vytáhnout nahoru.

Mlha a Waldrik zůstali sami na okraji propasti. Waldrik ale nebojuje, vytáhl magický svitek a vyčaroval portál. Oba se rozběhnou směrem do portálu, hobit je rychlejší a proskočí portálem připraven zabít tieflinga, který by prošel hned za ním. Ale to se nestane, ve chvíli kdy chce portálem projít i Waldrik se mu do zad zabodne Peblígova šipka s lanem, trojice na sáních zatáhne a Waldrik je stažen do propasti. Šipka se vyrve z jeho zad a tiefling dopadne až na dno. Mrtev.

3. - Opuštění komplexu

Mlha se po průchodu portálem octnul na ostrově, spatřil moře a džungli. Když však Waldrik nepřicházel, vrátil se stejnou cestou zpátky. Ostatní se zatím ze sání spouští po laně dolů do propasti, kde u mrtvého Waldrika nalezli stříbrný klíč.

Další kroky družiny vedou k vesničanům, které konečně mohli bezpečně pustit a doprovodit ven ze Studny démonů. Také se podívali po Delgarovi, ale nemohli jej nikde najít. Když se pak na levitujících sáních po šesti hodinách pomocí dlouhé tyče doposouvali až na konec propasti venku z jeskynního komplexu, spatřili louky a jezero. Nic co by nasvědčovalo Paldemorově přítomnosti. Proto se rozhodli vrátit se zpět a projít portálem z Waldrikova svitku, který tam pořád zůstavá. V průběhu těchto dvanácti ztracených hodin našel portál i Delgar, který jím také prošel.

Ještě že Allyks umí vázat rychlouzly, že by zahambila i vedoucího skautského oddílu :D.

Každopádně díky Assassine - parádní shrnutí. Možná tam jen přidám popis, jak Allyks proměněná v pekelnou bestii s Mlhou obklopeným ohnivým štítem drtili nepřátele svistem čepelí a pekelnou mocí. Hirkal neohroženě vrhající se do středu nepřátel svazujíc je bitevní standarTou a svou magickou čepelí a Peblíg jak chrání a posiluje své přátele a zdálky rozsévá šipky do řad nepřátel. Když epický souboj, tak epický popis. Souhlas?

Jasný:)

Parádní shrnutí, epický souboj, epický popis? Steží.
Spíše to působí jako předávkovaný jednorožec v podmínce, který v noční tramvaji zvrací duhu. Skutečné zlato (na konci duhy)!

Dokud je takovými jako vy udržován tento herní styl, nelze očekávat, že se stolní RPG hry zbaví svého stigmatu nevyspělé, slepencové zábavy.

Píše:
Za zrcadlem - jak to začalo a kam to směřuje
Svoji představo o tom, kam to směřuje, jsem už dal najevo.

Heisenberg: Ale kde bych si pak kompenzovala svoje životní, společenské a kariérní neúspěchy?

Nerhinn: na internetových diskuzích by to bylo nevhodné. Lépe na nějaké úrodné půdě - např. v umění.

Mimochodem, termín "neúspěchy" je celý takový nešťastný. Uvažujme o raději o "doposud nerozvinutých přednostech".

NTKDK (není třeba krmit diskuzního kašpárka)

Heisenberg: Ale kde bych si pak kompenzovala svoje životní, společenské, kariérní a umělecké doposud-neúspěchy?

hadrian: Pšš, ty jeden :)

Já se taky hlásím do terapie! Pane doktore, tak jakou hru mi předepisujete? Která mě má vyléčit?

Endrey: Prosím nahoď sem kolik jsme toho získali posledně a proveď dělení, ať víme, kolik si připsat. ;)

ShadoWWW a Nerhinn: Moc se omlouvám, já ho nechtěl vyplašit. :( Takhle vám zkazit socializaci a prozření, to si neodpustím...

A tak nadějně to začalo... teď už nikdy nezjistím, jak bych se mohla zlepšit. Co "se" - jak bych mohla zlepšit to, jak jsou hráči na celém světě vnímáni. Kruciš.

Assassin: jak to vypadá se shrnutím?

Škola, práce a rock 'n' roll...nic nestíhám. Mám to rozepsaný, do čtvrtka je tady.

Nechci udelat podobnou zacatecnickou chybu a podrezavat si vetev nedodrzenim vlastnich terminu, ale dneska by se tu mohl souhrn minule hry objevit.

"podobnou" - a čemupak? :DDD

1. - Kenku v džungli

Družina se znovu sjednotila na ostrově, z jedné strany moře, z druhé džungle. Džungle, v které vílí část družiny jasně cítila přítomnost Vílokřížení. Obratně se mu vyhnuli a zamířili do vesnice přátelských kenku. Od nich se dozvěděli spoustu zajímavých informací. Že jsou nepřátelé Paldemora, který je a obry norkery využívá k podivným rituálům. Dřív vytvářel kenku z jiných ras a teď je s jinými rasami kříží.

Také se dozvěděli, že sem kenku kdysi byli zavlečeni na lodi tieflingy, kteří umřeli když ztroskotali při bouři. A že chtějí pryč z ostrova, protože na ně útočí norkeři i trollové ze severu. Pryč mohou pomocí lidí, kteří tu mají osadu, a nebo, jak jim navrhla družina, pomocí portálu, kterým jsem přišli oni sami.

Poté kenku družině ukázali směr k sídlu Paldemora, Zrcadlové věži, a také k jeskyni Sedmého Pekla, kde žije ďábel, který kdysi zabil vůdce kenku, jeho pekelného černokněžníka, a vzal mu jeho legendární meč. Když se mu ho kenku později snažili vzít, zabil všechny, kteří nestačili utéct. Družina se přes všechny varování rozhodla pro meč jít a Mlha, blížící se k jeskyni Sedmého Pekla, nedokázal z hlavy dostat vzpomínku na Madlu, kterou svým přátelům nikdy neřekl.

2. - Mlhova tajemná minulost

"Vážně si to nechceš s tím Paldemorem rozmyslet, Mlho?" zeptala se zvídavě malá hobitka Madla sledujíc sbaleného Mlhu v jednom z hostinských pokojů. Její oči nepřirozeně žhnuly pekelným ohněm. Vtipné jak se o ní Hirkal poprvé zmínil, malá, chytrá a počertech pěkná osůbka. Ani netuší jak přesný jeho popis byl.

"Ne, ale než odejdu do Studny Démonů, mohla by jsi mi prozradit kdo vlastně jsi a co je s pravou Madlou." Hobitka se hlasitě zasmála a ještě víc rozežhnula své oči, pekelný znak, který na veřejnosti skrývala. O to s větším potěšením jej ukazovala před Mlhou.

"Jsem ďáblice, jak jsi jistě pochopil, v podobě Madly, kterou jsem zabila dřív než jsi do Labyrintu přišel. Mým úkolem v Pekle je hlídat některé investice," pobaveně sledovala hobitův zamyšlený výraz, "ty jsi investice, poskytli jsme ti moc, očekáváme od tebe zisk na základě smlouvy. A po tvé smrti i duši. Já hlídám, aby se investice nestaly ztrátovými. Ty jsi ztrátový."

Jakmile Mlha uslyšel poslední slovo, rychle vytáhl dýky a připravil se k boji. Ďáblice se překvapeně zamračila, "ale né, nechceš si přece zabít jediného ďábla, kterému se zdáš natolik roztomilý, že je ochotný se s tebou otevřeně bavit. Ani já tě nechci zabít, podle pravidel Pekla je za tebe zodpovědný ten, kdo s tebou podepsal smlouvu. Nevím kdo to je ani co je ve smlouvě. Ty ses to měl dozvědět včas, ale vlivem několika špatných okolností ses o tom nedozvěděl, chytl ses špatné party a teď už tě proti nim ani já nepoštvu. Takže zkrátka podmínky smlouvy dřív nebo později porušíš a Peklo si vezme tvou duši. Užívej si dokud můžeš."

Mlha nesouhlasně vykřikl, "a co když ho zabiju, to přece nedává smysl! Moje duše nemůže být cenější něž životy ďáblů, kteří po mě půjdou." Hobit hledal v pekelných očích své bývalé milenky alespoň náznak souhlasu, ale odpovědí bylo jen nesouhlasné zavrtění hlavou. "Vám nejde o životy ďáblů co? Jen o princip a pravidla."

Tentokrát ďáblice souhlasila, "jak by to vypadalo, kdyby se smlouvy nemusely dodržovat. Černokněžníci by volně využívali naší moci, klidně i proti nám, a my bychom museli čekat na jejich duši do jejich smrti. Pravidla jsou pravidla a ve chvíli kdy porušíš smlouvu po tobě půjdeme. Pokud se snad nestaneš jedním z pánem Pekel, budeš pro ďábly kořístí, a kamkoliv půjdeš, Peklo ti bude v patách."

"Tak pánem Pekel říkáš," pousmál se Mlha, snažící se nemyslet na osud své duše, a natáhl se po klice dveří, "ve tvém zájmu doufám, že se už nepotkáme, sukubo."

3. - Jeskyně Sedmého Pekla

Maladomini, Sedmé Peklo, plné ruin, zničených měst, dolů a řek lávy. Jeho vládce je Baalzebul, Pán Much, Asmodeem proměněný v obrovského slimáka. Jeden z nejmocnějších Arciďáblů. A před jeho služebníkem teď možná stojím. A nebo služebníkem někoho jiného, co na tom sejde. Hlavní je, že je to můj ďábel. S ním jsem podepsal smlouvu, jemu jsem zaprodal duši. Vypadal jinak, rozhodně ne jako obr obmotaný řetězy, ale cítím to, je to on.

Náhoda, že je tento ďábel zrovna ten můj? Nebo se spolu vyměnili? Počkal by si na mne někde jinde, kdybychom sem nešli? Přišel by mi říct o velkém zklamání, které jsem způsobil? Jdu proti Paldemorovi, jeho poddanému, proti plánu zabít Havraní královnu ve jménu Orcuse. Šílenost! Pro mého ďábla jsem jen pěšák, kterému nikdo nedal příkazy. A teď jsem jeden dostal, zabít své společníky.

Bylo by to lehké, se svým pánem po mém boku. Ani Delgar mi nevěří, dokonce mne provokuje, dělá si srandu z mého dědečka, velkého hobitího hrdiny. Čeká, že zradím, ale já nejsem zrádce! Od začátku jsem věděl, jak tenhle střet skončí. Možná jsem blázen, možná jen pekelná moc v mých žilách podněcuje představy o mé velké moci, ale ďábel padne a jeho mrtvola bude symbol nového začátku.

Ďábel zaútočil a krátký souboj ukončil Delgar. Pozvedl svou hůl a vlna magické energie s ohlušujícím výbuchem poslala ďábla přímo k zemi. Vyhráli jsme, je to všechno? Cítím se stejně. Nic se nezměnilo. Jen jsem ty v Pekle pěkně naštval a budou mě lovit, jen ať přijdou.

Mí přátelé zatím neví, do jak vážné situace je dostávám, radují se z vítězství, zkoumají meč zapíchlý v kamenném kvádru. Hirkalovi nejde vytáhnout, úspěšná Allyks mu trochu shodí eladriní sebevědomí. Peblíg rozhodl, že meč vrátíme, a toto rozhodnutí se vyplatilo. Pozvali nás na obrovskou hostinu a my si tak mohli pořádně odpočinout před cestou do Zrcadlové věže.

4. - Zrcadlová věž

Celá černá, vysoká, bez vchodu. Teda aspoň zdánlivě, Waldrikův stříbrný klíč magicky odhaluje vchod a družina vstupuje dovnitř. Uprostřed místnosti se otevře portál a z něj vystoupí podobizna boha Vecny, jednoruký, jednooký kostlivec v černém hábitu. Touží po vědomostech, magických, historických, náboženských, jen tak nás pustí do dalšího patra.

Družina ani nezkouší útok, pár informací snad mohou obětovat, Mlha je stejně prokládá neužitečnými dezinformacemi. To Vecnovi nestačí, chce ještě trochu životní energie. Tu si rychle vezme a zmizí. Otevře se portál a mírně unavení členové družiny prochází do dalšího patra, do místnosti plné mlžného oparu a runami vyrytými na podlaze.

Sumarizace je tentokrát dost sobecky zaměřená na Mlhu, doufám, že vám to nebude vadit, ale myslím, že tato hra byla pro vývoj Mlhova charakteru podstatná.

V kapitole 2 si hrozně hraju na vypravěče a možná až moc ovlivňuji příběh, proto pokud se ShadoWWWovi něco nebude zdát/hodit/líbit, napiš, předělám/smažu/vylepším.

To stejný samozřejmě platí i pro vás ostatní, jsem jen humanitními vědami nepolíbený technik. Určitě je tam hromada chyb, nesmyslů atd. stačí napsat. Každou kritiku a zpětnou vazbu uvítám.

Občas se vám může zdát, že Mlha je idiot, ano, je to sice hobit se značným selským rozumem, takže se dokáže obratně pohybovat ve světě, kterému nerozumí (magie atd.), ale kdyby se potkal s nějakým mudrcem, tak mu zcela jistě bude Mlha připadat jako naivní blbeček, který věří, že Peklo je nějaká větší podzemní vesnička ďáblů (takovej temnej protipól hobitína).

No a smysl toho mího dílka a rozhovoru je taknějak shrnout jeho background On the run from the Devil a theme Devil's Pawn a připravit se pomalu na budoucí Paragon Path Hellbringer...

snad vše...

Velice, opravdu velice a po čertech dobré shrnutí. Mlha se svým pojetím pekla může a zcela jistě i zamotá hlavu pekelným pánům.

Mě se shrnutí velice líbílo, jen bych opravil "Mím" a "Mích" aby Nerhinn nekrvácely oči až to bude číst :o)

Deputy: Jaj, jde to se mnou z kopce, děkuji.

Přidáno. Následuje něco z Hirkalových myšlenkových pochodů a historie i současnosti.

Hirkalovo dilema

Démoni, ďáblové, čarodějové, magie pokřivující tvory a podzemí s podlahou kluzkou od krve… Jakobych se vrátil do dětských let a do příběhů, které vyprávěl otec mého otce – Haldor Beletherion, pán Beletherionské věže a válečný kapitán rodu Bralani. Pořád ho vidím, jak mne chová na klíně a v záři plamenů krbu tichým hlasem vypráví dobrodružné příběhy. Jenže teď to nebylo v bezpečném a útulném místě naší rodové věže a s možností se vytratit pryč.
Tentokrát to bylo bez pozlátka, bez patosu a bez možnosti vjemům uniknout. Nikde v těch příbězích nebylo nic o pronikavé bolesti, když hrot kostěného ocasu démona pronikne svalem, ani o tom jaké to je poprvé někoho zabít. Zvládl jsem to. Nějak. I díky svým podivuhodným společníkům.
Konečně jsem viděl místa, o kterých mi vyprávěl děd. Hrdina Haldor od bitvy u Předělu. Když zavřu oči, vidím před sebou jeho vysokou, hubenou postavu s mírně nachýlenými rameny a s obličejem přeťatým jizvou. On byl jediný z celé rodiny, kdo mi otevřeně věnoval svoji náklonnost, bohužel se však vracel jen na krátké chvíle mezi cestami pro rod Bralani. Také jako jediný, kromě mne, měl dar pro magii meče (strašně si přál, abych byl jednou jako on vycvičeným Korunním Gardistou).
Otec se staral jen o rozšiřování vlivu naší Beletherionské věže a matka, ta pro mě, na rozdíl od dvou starších bratrů a mladší sestry, měla jen chladná slova. Jaký div, že jsem se svými sourozenci nevycházel a jediným vzorem mi byl právě můj děd Haldor. Až později jsem se dozvěděl, že za matčin chlad mohlo neštěstí, kdy před mým narozením málem zemřela na zásah bleskem z nepřirozené bouře, který vyvolal porod předčasně. Probudila se k životu prý až po roce a nikdy už ke mně nepřilnula. Nikdy se nezjistilo, kdo ji proti našemu rodu vyslal a jestli byl její účel skutečně zabít matku a nenarozený plod. Kdoví…

Nevím co dál. Domů se vrátit nemůžu. Můj děd se ztratil kdesi ve službách vznešeného rodu Bralani a nikdy nám neřekli kde a proč. Strašně rád bych, pokud přežijeme střet s Paldemorem, zkusil najít to místo vílokřížení a pokusil se něco zjistit o jediném členu rodiny, co za něco stál. Uvítal bych společnost svých nových přátel, ale mám strach, zda mne neodmítnou. Přece jen, někteří mohou z vílí divočiny mít oprávněné obavy a já sám si nedělám iluze o nebezpečích tam číhajících…

Po vzoru Assassina bych rád přidal něco z pohnutek Hirkala, co by navazovalo najeho background "Born under the bad sign" a co by ho posunulo k paragonské cestě "Coronal Guard" a zároveň to dalo nějakou munici ShadoWWWovi pro příběh - co vy na to? Kdyby tam bylo něco blbého, nebo nesmyslného, tak mě opravte, poraďte a tak. Každou pomoc/radu uvítám. :)

EDIT: díky Assassine, zapracováno.
EDIT EDITU: :D Nj, to je tak, když máš klávesnici bez písmen s diakritickými znaménky.

Dobré, dobré. To by mohl být zajímavý plán, příběh Delgara a Allyks také začíná ve Vílí divočině, mohl by se posunout i ten. Peblígovi by také možná prospělo zabrouzdat ke svým kořenům. A Mlha? Místo tak nebezpečné, že by se ho mohli bát i ďáblové? To zní jako pohádka.

Jen pár překlepů a chyb, na které bych rád upozornil.

pán Beletherionské věře a poddaný -> věže
že jsem se se svými sourozenci nevycházel -> se svými
zkusit něco zjistit o jediném členu rodiny -> zkusil

EDIT: Tou první chybou jsem myslel záměnu písmen ř a ž ve slově věže. Ne, že je ta věta špatně:P

Hadriane, vis co se rika? Darovanemu koni na zuby nekoukej:DDD Nebo ti priste necham tu lepivou klavesnici:DD

Jinak panove pekne;)Zkusim zabrouzdat do Peblikove pameti a snad neco najdu;)

ShadoWWW: mohu část "Hirkalovo dilema" (o pár příspěvků výše) přivtělit k příběhu? Chtěl sem trošku popostrčit příběh kolem Hirkala, ale nechci ti narušit něco jiného, pokud to máš namyšlené jinak.

Pěkné, pěkné. Zažili jsme toho docela dost, viděno takhle zpětně a uceleně v jednom pédéefku..

Wow, to je gigantické :-O

Takže jsem to sepsal, pište připomínky, opravy a tak podobně, abych to pak nahodil do článku.

Z VĚŽE DO PAHORKU

Zmatek (sepsal Hirkal)

Stojíme uprostřed křížení dvou chodeb z černého mramoru, kolem je tma za hranicí světla z lucerny. Jedna chodba je jako druhá a všude neporušená vrstva prachu. Nemá smysl se rozmýšlet, uděláme značku na jedné chodbě a jdeme do té napravo od poznačené. Něco se ale mění, roste ve mně příliv magické moci, mnohem větší než je má vlastní. Ostatní jsou na tom stejně, snad kromě Mlhy, který nás zmateně pozoruje. Jestli se něco nestane, explodujeme jako meloun po zásahu kladivem.
Aby toho nebylo málo, slyšíme kroky před námi. Vydáváme se za nimi, já a Peblíg, ostatní se zastavili.
Kroky se vrací a před námi stojí vysoký eladrin s fialovýma očima a zatímco nás zdraví došli ostatní za mnou a Peblígem. Dostal jsem nápad. Dle mého odhadu nám zbývá pár vteřin, než příliv magie v nás začne být nestabilní. Ten příliv sil je cítit teleportací, ale o takové koncentraci, až se mi z toho ježí vlasy na zátylku. Pokud bych se pokusil použít…
Zajímavé je, že to necítí ani Mlha, ale ani ten eladrin proti mně – není ale čas ptát se. Zařval jsem: „Hned se mě všichni chyťte“, naštěstí poslechli jen mí společníci a ne ten cizinec. Okamžitě jsem se zapřel svou myslí do přediva reality a pokusil se nás teleportovat za cizince.
Teleport se zdařil. Až na pár drobných mušek. Nejsme za cizincem, nejsme ve Věži, ale v nějakém pokojíčku patřícím evidentně nějakému Hobitovi, není tu Mlha a ani Delgar. Na podlaze je ve spěchu načmáraný magický obrazec a mě dochází, že nás to vykoplo kdovíkde. To dobré je, že už tu cizí magickou energii necítím, to špatné je, že mi začíná docházet, jak těžké bude najít Delgara a Mlhu.
Peblíg a Allyks zkoumají obrazec na zemi a potvrzují, že se jedná o teleportační rituál, který však stále udržuje slabou spojitost s místem, na něž vedl. To je divné, vždyť je použitý.
Bušení na dveře mě vytrhlo z přemýšlení, prý aby se jakýsi „Kaláh“ vzdal. Za dveřmi je 5 paladinů Bahamuta vedených hbitě se představivším sirem Viliamem Delrynem z Athkatly kdesi od Mečového pobřeží. A hned aby se Peblíg vzdal, ale kdovíproč ho považují za Kaláha. Je jich sice pět, ale mám za sebou zlej den a tak bych asi cenu za diplomata roku nezískal. Alespoň víme, že jsme v podzemní štole, kde měl úkryt Kaláh. Kaláh je prý Gnóm, cirkusák a zabil při jednom představení všechny v publiku, včetně osazenstva.
Nakonec je přesvědčíme, že nás rovnou nezatknou a že se pokusíme zprovoznit ten rituální teleport a vydáme se všichni svorně do… ehm.. za Kaláhem, ať už je to, kdo chce. Tajně doufám, že nás to dovede k Mlhovi a Delgarovi.
Peblígovi se podaří zprovoznit teleport tak výborně, že se začíná hroutit strop a také Paladinové. Běžím chodbou, na zádech Peblíga a s Allyks sprintem předbíháme Paladiny, abychom jim u vchodu podali pomocnou ruku a házeli je do trávy za námi. Jeden z nich zůstal v závalu. Otřesu se, když si uvědomím, co musel zažít.
Při pohledu kolem je vidět, že Peblíg to přece jen dokázal, rozhodně nejsme u Mečového pobřeží. Spíš u jeho obrazu ve Vílí divočině. Kde má být Athkatla, tam je les a omamně tu voní louka, ale nikde žádné zvíře, ani hmyz. Domov, sladký domov. Okamžitě se přesuneme od louky. Rozhodnu se vylézt na strom, abych se rozhlédl po nějakém orientačním bodu. Asi jsem si to mněl rozmyslet. Allyks a Peblíg se pochechtávají (Allyks by neměla spoléhat na to, že je Kenku, nějak v poslední době dokážu poznat, kdy se směje) a šeptají si – samozřejmě o mě a samozřejmě tak, abych vše slyšel. Ne že bych jim nedodával palivo, mám nejasný dojem, že svými pády z větve na větev asi příliš důstojnosti nezískám.
Náhle vidím Pixie. A ne jednu. Nakonec nám jedna z nich ukáže cestu k Sehaninině Pahorku a že nás tam prý i dovede, ale jen k němu a dál ne. To také splní a za půl dne cesty jsme přímo u spáleného kruhu čpícího sírou o průměru cca něco pod míli a uprostřed kruhu je malý kopeček porostlý nádhernou květenou. Asi jsme u té pověstné čarodějnice ze Sehaninina Pahorku, o které mluvili Pixies. Cestou Allyks učí paladiny elfštině, ale jak ji tak poslouchám, neubráním se občas smíchu. Mám dojem, že „Dobrý den“ není to stejné jako „Co nejponíženěji se před Vámi klaním ó vy skvělí a o tolik lepší elfové“. Nějak podezřele se motá kolem jejich mladého, vysokého, blonďatého velitele, ale asi je to jen náhoda.
Do Pahorku vedou dveře ne nepodobné hobitím, bez zámku a neotevřu je ani já, ani Peblíg. Je na nich několik vrstev magických zámků. O půlnoci Allyks najednou začíná zářit, projevila se moc Corellona. Vedena měsíčním paprskem otevírá dveře, ale při pokusu projít do tmavého ústí jí brání její batoh.
Vysype z batohu rozpálenou sošku Orcuse, kterou s sebou nese a kopne ji co nejdál do pusiny. Tam soška začíná poskakovat a zvětšovat se a roste do podoby velkého ďábla. Allyks mezitím vchází do Pahorku a zde uvidí nezměrný sál vyrobený celý z fialového mramoru a uprostřed něj je zlatý, obří cirkusový stan a z něj k ní kráší pavouk velikosti poníka. Ale neútočí, promluví na ni a Allyks poznává Delgara. Prý je zakletý pánem cirkusu a má z něj obavy a Mlha tu není. Allyks pošle Delgara na výzvědy a vrátí se k nám.
Před Pahorkem stojí Ďábel a nabízí mi smlouvu za to, že jsme ho zachránili. Allyks a Paladinové by mu nejradši zakroutili krkem. Peblíg se na něj dívá spíš dychtivě, zřejmě uvažuje, co by z něj vydestiloval, kdyby se ďábel jen trochu nechal. Ďábel je otřesen, když zjistí, že někteří jeho soukmenovci se paktovali s démony. Přikážu mu, aby zjistil do tří dnů, kde je Mlha, jak se k němu dostat a jak ho co nejlépe zachránit. Nevím, ale nějak tuším, že za tři dny se ho Allyks s těma čtyřma plechovkama zatlučou do prachu. Vím, že se nebezpečně pohybuju po hraně, vím jak Allyks nenávidí ďábly, ale nehodlám nechat Mlhu kdovíkde naspospas kdoví čemu.
Vcházíme dovnitř a naproti nám jde Delgar v podobě pavouka a za ním kráčí slon. Slon! A mluví. Jestli je tu vše jen iluze, tak je příliš dobrá, abych to dokázal prohlédnout. Něco mě ponouklo, že eliminovat počet pomocníků tajemného principála by nebyl špatný začátek. Slon po otázce jak se jmenuje odpovídá: „říkejte mi jak chcete…“. „Tak poslouchej, „Jakchcete“, my jsme také služebníky a ty jsi z nás nejlepší“.Když neprotestuje, poznám, že ač mluvící, rozumu moc nepobral. Namluvím mu (s pomocí trochy magického ovlivňování – bez magie prostě nejsou koláče), že jeho čelo je magický klíč, který otevře dveře Pahorku zevnitř, pokud se dostatečně rychle proti nim rozběhne. Vílí divočino div se, on mě poslechne. A dokonce dvakrát. Pak omdlí a já čekám, až se zvedne ze země řehtající se Peblíg. I Allyks si podezřele zakrývá zobák. Jen paladinové na mě koukají, jako kdybych trhal mouchám křídla.
Jdeme ke stanu a napadne nás společně plán, nejenže přesekneme lana držící stan, ale ten pak i podpálíme. Vše jde jak na drátkách, když stan náhle mizí a je tu Obr – Principál a vyvolá znovu slona ku své pomoci. Překvapení večera – je to známý Peblíga. Nedouk vyhozený z Akademie a na Peblíga má zřejmě pifku. Ale já ho taky poznal podle hlasu. Vždyť jsem se účastnil jeho nedobrovolného tobogánu do latríny. Opakovaně.
No asi mě taky poznal. Je vzteklý a útočí. S ním i slon. Jak to, že je tak silným magickým zřídlem? Má pakt? Je to Zaprodanec? Lidé jim tuším říkají černokněžníci – lépe to prý zní (tedy to alespoň tvrdí Zaprodanci – Mlhovi bych tak ale neřekl). Pekelný ten pakt není, nikde není cítit síra. Je to neuvěřitelné, stále žijeme a dokonce ani paladinové nemají ani škrábanec. Jakmile je po boji, prostor se smrští a tlačíme se v malém pokoji a na podlaze se válí Kaláh a umírá. Nestihne nám říct víc, než že smlouvu uzavřel s vysokou postavou – bezejmenným. Z dlaně mu padá magický drahokam a chce po Peblígovi aby cosi dokončil. O Mlhovi neví nic. Na stole leží nějaká kniha s nesmyslným písmem. Jakmile na ni sáhne Allyks, začne se písmo skládat do zprávy pro Allyks. Úžasný, Allyks z minulosti píše naší Allyks. Jestli to chápeme dobře, tak si Allyks kdysi připravila na tomto místě rituál, který jí vrátí její pravou podobu. Otevírá se nám schodiště do podzemí. Paladinové ale melou z posledního a tak se uložíme ke spánku s tím, že zítra sestoupíme do podzemí…

Super! Hra, zápis, překvapení, všechno :)

Děkuju, je to skvělý.
Level 8 zatím necháme.
Loot byl pouze Common/Uncommon Tome/Wand/Staff/Orb level 12 a méně + Zvláštní magický krystal pro Peblíga.

Nema to chybu:)

Dobré! Opravdu dobré...

Hej, díky všem, už je to v článku. :)

Opět přidávám článek. Pište, připomínkujte, raďte. :)

MEPHASM

Sepsal Hirkal

Otvor v podlaze na nás zíval tmou a kupodivu čistým vzduchem. Nejdřív se ale musíme zbavit Kaláhova těla. Paladinové si vezmou jeho hlavu a vhodí jeho tělo do té podivné louky. Vznese se pouze pyl a my radši ustupujeme. Tedy kromě Peblíga, který jej nadšeně sbírá do lahvičky. Než se tady objeví ten jednokřídlý ďábel, musím si promluvit s Allyks a taky s paladiny. Nechci, aby na něj zaútočili dřív, než nám sdělí, co zjistil o Mlhovi. Navíc by bylo zajímavé ďáblovi říct o Urwalovi, živý ďábel s informacemi o spolupráci pekelníků a démonů… Pokud by se začali zabíjet mezi sebou, vůbec bych se nezlobil. Kupodivu Allyks souhlasí. Paladinům namluvím, že nemají dělat nic bez našeho souhlasu a Allyks mě podpoří.
Allyks… Podle přebalu knihy v Pahorku bych jí spíš měl říkat Skylla, ale nějak se nemůžu přinutit. Jsem unavený a v Pahorku se mi povede upadnout do transu snad ihned ve vteřině, kdy jsem dosedl. Po 6 hodinách cítím otřes. Jde to zvenku. Vykoukneme ven a všude jsou plameny. Asi 100 metrů před námi si Allyks všimla dvou rychle rostoucích kovových sloupů. Peblíg si okamžitě vzpomněl, že takhle se v pověstech popisoval vždy útok ďáblů!
Není na co čekat, jdeme dolů a před námi se otevírá obrovská prostora. Tak takovouhle knihovnu jsem snad viděl jen na Akademii. Asi za to mohlo překvapení, Delgar (teď už ve své podobě) zakopl a spadl dolů mezi regály.
-----------------------------------------------------------------
Útržek z Peblígova deníku:
... sejdu po schodech dolu a vidím velkou knihovnu. Kde to všechno nabrala? To vykradla knihovnu nějaké univerzity nebo co? Evidentně i Delgar čučel na to množství knížek, protože opět zakopl a posledních pár desítek schodů bral obličejem. Nýmand, dělá nám gnómům akorát ostudu. Opět se za něj stydím..
-----------------------------------------------------------------
Okamžitě jsem k němu seběhl. Nechápavě otevřel oči. Představil se jako Binky, duch gnóma, který dělal Skylle knihovníka. Prý kdysi sloužil fomorianům. Kopal příliš vysoko a probudil něco, co mělo spát… Fomoriané ho sežrali. Nemůže opustit toto místo a odejít k předkům, ale prý pokud bychom ho odvedli v tomto těle, tak by mohl opustit tento svět.
Donesl nám poslední knihy, které Skylla četla. Zaujalo mě, že některé se týkaly školy transmutace a rituálů. Když jsme sešli o patro níž do alchymistické laboratoře (rozměry jsou spíš než na běžnou velikost uzpůsobeny obrům, což podporuje Binkyho tvrzení o fomorianech), překvapeně jsem zíral na magický obrazec složený z mnoha rituálních kruhů. Z překvapení mě vytrhlo vypísknutí Peblíga „tolik surovin a tak vzácných!“ Naštěstí ho rozum opanoval a nic z obrazce nebral. Opodál nás ale zaujal další nezvyklý jev, evidentně nemá žádnou spojitost s rituálem před námi. Vznáší se tu několik barevných krystalů (žlutý, modrý, fialový, zelený a červený). Náhle se nám zjevil maličký dráček. Představil se jako Jivex a je rád že nás, zejména Allyks, vidí. Prý je vše nachystáno a stačí zajít za Mephasmem dole a vzpomínky a tělo jeho paní se vrátí. Myslí si, že Mephasm je asi čaroděj a nikdy prý nechodí sem nahoru. Jeho paní také prý nikdy neopouštěla Pahorek horní cestou, takže cesta ven by mohla být dole.
Já a Allyks jdeme kvůli obrovským schodům dolů sami. Tedy já seskakuji, Allyks to samovolně teleportovalo dolů. Zajímavé. Dole stojí vysoký půlelf s dokonalými, až andělskými rysy, to je on, Mephasm. Já i Allyks z něj cítíme kupodivu vliv Astrálního moře. Kdo to jen může být? Něco v jeho očích mě vyděsilo, skrývá se tam moc, s jakou jsem se dosud nesetkal. Při přímé otázce sám sebe označil za příslušníka rasy baatezu, ale nic mi to neříká. Měl jsem víc dávat v Akademii pozor na přednáškách. Mephasm nám říká, že by bylo dobré se vypořádat nějak s ďábly na povrchu. Protože rituál přenosu duší mu odčerpá část jeho moci, ďáblové by mohli proniknout dovnitř Pahorku.
-----------------------------------------------------------------
Útržek z Peblígova deníku:
... Nesnáším Hirkala!!! Jedná se mnou jako s děckem. Jeho ego je větší než on sám a musí do všeho kecat. Jak má všechno nejlepší, jak ví všechno nejlíp, někdy ho mám sto chutí kopnout do té jeho nabubřelé prdele, ale nejdřív si musím sehnat stoličku..sakra. Dělám si čárečku.
-----------------------------------------------------------------
Nahoře zjistíme, že náš známý jednokřídlý ďábel je zpět, že to on útočí spolu s dalším takovým na Pahorek. Mlha je podle něj v „Disu“ (jedno z devíti pekel), protože potupil peklo. Vrátí nám ho, když jim vydáme čarodějnici z Pahorku. Vyžádáme si čas na její předání (cca 2 hodiny). No tak tudy cesta nevede. Nevydáme jim Allyks, či snad Skyllu. Náhle se Allyks plácne do čela – no jasně, baatezu! To je přece ďábel! To mění situaci a chvátáme dolů. Je to tak. Mephasm se přizná, že ho jeho pekelný pán vyměnil za zabití tří jeho oponentů, aby sloužil Skylle za účelem ochrany Pahorku a využití jeho síly k zabíjení ďáblů. Máme čas provést výměnu těl a tak spustíme rituál. Náhle tu místo kenku stojí jednooká rudovlasá elfka, zcela nahá, což poněkud rozruší Peblíga.
-----------------------------------------------------------------
Útržek z Peblígova deníku:
Heeeej, to je kus. Asi bych se mohl začít česat...
-----------------------------------------------------------------
Je to Allyks, nebo snad Skylla? Něco se pokazilo (nebo ne?), je to pořád naše Allyks, a to rozesmutní dráčka Jivexe. Peblíg už delší dobu pokukoval po těch záhadných krystalech a náhle to rozřešil. Seřadil je do správného postavení a nám se otevřely tajné prostory. Zřejmě to byla pracovna Skylly. Všude jsou nákresy ďáblů. V denících ukrytých ve stole jsou obrázky různých ras a na konci, ta nejbestiálnější – kenku. Uprostřed stojí obří krystal a v něm je tělo kenku, naší Allyks. Pobereme to nejcennější, co tam nalezneme a jdeme za Mephasmem.
Něco se pokazilo a vzpomínky nebyly přeneseny. Dohodneme se s Mephasmem, že ho propustíme, pokud udělá to nejlepší pro záchranu Mlhy, odstíní proti pekelnému sledování Mlhu a vzdá se útoků a intrik proti nám. Slíbí, že přenese krystal s Kenku nabitý na jeden měsíc do místnůstky za závalem, kde se dřív skrýval Kaláh, spolu s tolika knihami, kolik se tam vejde. Měli bychom se tam moci dostat, pokud Peblíg nalezne nějaký způsob, jak se napojit na rituální kruh v té místnůstce. Jivex se rozhodne zůstat blízko své paní a také se teleportuje ke krystalu s kenku. Mephasm nám otevře ocelovou stěnu za ním. Je zde průchod do Vílotemna (obdoba Podtemna ve světě smrtelníků) a on za námi zavře. Ještě mu řeknu o spojenectví některých ďáblů a démonů a řeknu mu, kde může najít Urwala. Teď bychom měli mít náskok před jednokřídlým ďáblem a jeho pohůnky.
Chodba nás dovedla ke čtyřem mrtvolám prchlíků. Něco nebo někdo je rozsekal zřejmě pomocí dvou čepelí. To se mi nelíbí. Prchlíci jsou pověstní svou rychlostí. Co by je dokázalo takhle zničit?
Na stropě chodby se objevují praskliny a to mě přivádí k nápadu, že by tady někde mohlo být vyústění na povrch. O kus dál skutečně takovýto komín zahlédneme. Noční obloha na nás působí jako balzám. Okamžitě šplhám nahoru, abych upevnil skoby a lano, ale naštěstí uklouznu. Naštěstí proto, že v letu zahlédnu postavu skrývající se v temnotě za námi. „Vyjdi, ať už jsi kdo jsi“. Zpoza rohu vychází postava s modrou pletí, bílými vlasy, špičatýma ušima a v rukách má dlouhý a krátký meč – drowka! Snaží se zaplést rozhovor, ale tohle není čas na dvorní etiketu, nebo souboj. Tohle je válka. Neexistuje něco jako smír s uctívači Lolth. Zaútočím a i ostatní zaútočí. Nikdy bych to nepřiznal, ale je to moje štěstí. Drowka je proklatě rychlá a nebezpečná jako hladová stínová bestie. Možná víc. I když nás na ni bylo sedm, tak po jejím zabití leží na zemi i dva paladinové. Drowka u sebe nemá nic, jen své zbraně a ty jsou navíc z kovu, co se rozpadá na slunečním světle. Nikde žádná výbava nebo jídlo. Je to podivné a tak se urychleně prodereme na povrch. Ukryjeme se o hodinu cesty dál na pobřeží, kde zmoženi únavou mí společníci usnou.
-----------------------------------------------------------------
Útržek z Peblígova deníku:
Říkal jsem si, že to bude klidnej den. Ale nepovedlo se. Nějaká přihlouplá drowka na sebe upozornila. To se neumí schovat ani před Hirkalem, když padá ze stropu? No a on ty svoje vzdálený příbuzný tak miluje. Snažil jsem se to nějak urovnat, ale on v tý palici má snad sračky a nepřemýšlí. Tak jasně, že ji napadl. A byla dobrá. Kdyby jsme mu nepomohli, tak by mu rozsekala prcku, ani by nevěděl jak. Ale nezapomněl dodat, jak byl skvělej a jak mu to šlo... Dělám si další čárečku.
-----------------------------------------------------------------
Náhle zbystřím, Peblíg se posadí a ptá se mně, zda vidím také tu zahalenou postavu, ale ve směru kterým ukazuje nic není! Pak jen tak sedí a civí do prázdna. Když se probere z transu, tak nám šeptem sděluje, že ho kontaktoval „Bezejmenný“ a nabízel mu moc větší než Kaláhovi a že odmítl. Bylo nám to divné. Zeptal jsem se, zdali je to opravdu všechno. Peblíg na mě nechápavě zíral a pak se vítězoslavně usmál a vykřikl: „Jóóó! Hmpfff“. Naštěstí mu Allyks stihla zacpat ústa. Pak nám šeptem sdělil, že po něm Bezejmenný chtěl, aby mu přinesl Kaláhův krystal do Athkatly. Paladinové nám sdělují, že kromě jejich řádu pak nad pořádkem v Athkatle bdí i tak zvaní „Zahalení čarodějové“, kteří město brání proti zlým mágům.
-----------------------------------------------------------------
Útržek z Peblígova deníku:
Někdo jménem "Bezejmenný"(to je divný) si ze mě dělá srandu. Během krásného spinkání mezi spoustou mečů, kordů, amuletů a kdo ví čeho, se přede mnou objeví neznámá osoba v plášti a s kapucou přes hlavu a mluví na mě. Představí se jako Bezejmenný. Zjišťuju jestli ho vidí ostatní. Ale přiblblý výraz Hirkala, kdy se tvářím asi ještě divněji, znamená, že asi ne. No, co se dá dělat. Tak jsem v tom sám. Dal by mi moc, jakou dostal Kaláh, kdybych mu dal ten krystal, co mám v batohu a že ho chce přinést do Athkatly. Tak jsem se mu vysmál, že to se moc nepředal. Jestli teda ví, jak Kaláh dopadl. Tak jsem ho odpálkoval s tím, jestli je to všechno, rád bych šel spát. Beztak to bude eladrin...
-----------------------------------------------------------------
Ráno se u louky setkáme s pixie, která s námi již mluvila. Jmenuje se Trixie a slíbí nás dovést co nejdál směrem, kde by v lese mohlo být osídlení elfů, či eladrinů. Není si tím jistá. Po delším pochodu nalézáme stopy. Vypadá to jako stopy tří eladrinů a jednoho koně. V noci nalezneme jejich tábořiště, kam nás dovede z ničehož nic se objevivší kentaur. Tolik k tomu, že s nimi byl kůň. Je prý průvodcem těch elfů a že nás zvou k ohni.
Přijmeme jejich pozvání. Vyklubou se z nich elfové ze smrtelného světa z Tethirského lesa poblíž Athkatly. Jsou to dva bratři Tharvek a Tharan Elmanesse a jejich setra Elwin. Prý je blízko vílokřížení do smrtelného světa. Bohužel z Tethyrského lesa je nutno ještě projít nebezpečným průsmykem malých zubů, takže budeme muset zbylé dva paladiny doprovodit, pokud chceme, aby měli šanci přežít. Ti tři jsou jednou z hlídek hledajících zde staré zmizelé město Myth Rhynn (takže to osídlení, o kterém nám povídala Trixie, už dávno neexistuje), kde byl založen „Mythal“, rituál nejvyšší síly. Může vymazat předivo magie a nahradit ho novým, pozměněným, může být dokonalou ochranou, či ničivou sílou. K jeho spuštění bylo zapotřebí vždy několik Vysokých mágů eladrinů a ten nejlepší zpravidla vždy zemřel. Bohužel časem docházelo k nepředvídatelným změnám v „Mythalu“, což vedlo zpravidla ke zničení těchto měst. Myth Rhyn jako takový by měl být podle pověstí plný nemrtvých. S postupující nocí se vytratila kamsi Allyks spolu s velitelem paladinů a já se sblížil s Elwin. Je to vlkodlačice, ale ostatním to neřeknu, alespoň zatím ne a ne před paladiny.
-----------------------------------------------------------------
Útržek z Peblígova deníku:
By mě zajímalo, co na tom paladinovi vidí...
-----------------------------------------------------------------
Ráno jsme se dohodli, že se vydáme doprovodit paladiny do Athkatly, nejenom kvůli jejich bezpečnosti, ale také kvůli tomu záhadnému Kaláhovu krystalu a Bezejmennému. Ne že by mi tak záleželo na nějakém lidském městě, ale beru si poněkud osobně, když se mě někdo pokouší zabít skrz své pohůnky. Třeba nám to vynese nějaké peníze od paladinského řádu Bahamuta. Potřebujeme prostředky na vyřešení záhady krystalu s kenku – sehnat nějakého odborníka, nebo radu a hlavně prostředky na udržení krystalu v provozu. Ale pak, pak bych se moc rád taky podíval do Myth Rhynu… Přece jen kde jinde bychom mohli nalézt knihy, které by nám mohly pomoct se situací kolem Allyks, než v pracovnách dávno mrtvých eladrinských čarodějů?

Díky všem za včerejší hru, byla naprosto senzační! :)

A díky za shrnutí, je velmi výstižné. Jen pár detailů: rasy se v češtině píšou s malým písmenem. Ledaže by se pak některé z nich vyloženě považovaly za národ. Prchlíci, elfové, kenku, vše malé, Baathezu asi velké, eladrini - to záleží na autorovi. Ostatní rasy by je určitě psaly s malým, eladrin sám by je pak asi mohl chtít psát s velkým :)
A tu místnost s krystalem jsme odemkli dřív, než došlo k výměně těl, ale jestli je to v rámci zkratky, tak se určitě nic neděje. Jak píšu výše - jenom detail ;)

Jinak co se těch čachrů s Allyks/Skyllou týče, viděla bych to takhle:

První možnost, "dítě":
-Při původním rituálu se přenesla "duše" Skylly do kenku a "duše" kenku do elfčina těla.
-Vzpomínky Skylly zůstaly s jejím tělem, vzpomínky kenku byly zničeny.
-Allyks je něco jako kdybyste vzali Skyllu-dítě, prostě restart. A i když se jí vrátí některé vzpomínky, už nikdy nebude Skyllou takovou, jakou byla před rituálem.
-Skylla jako taková neexistuje. V těle kenku je nyní "duše" kenku, divoká bojovná entita, která má kompletní Skylliny vzpomínky. Oproti původní Skylle to až tak velký rozdíl ve finále není, ale přeci jen, asi bude například méně soucitná.

Druhá možnost, "průser":
-Při původním rituálu se přenesla "duše" Skylly do kenku a "duše" kenku do elfčina těla.
-Vzpomínky Skylly zůstaly s jejím tělem, vzpomínky kenku jsou tam nyní také.
-Allyks je něco jako kdybyste vzali Skyllu-dítě, prostě restart. A i když se jí vrátí některé vzpomínky, už nikdy nebude Skyllou takovou, jakou byla před rituálem.
-Skylla jako taková neexistuje. V těle kenku je nyní "duše" kenku, divoká bojovná entita, která má kompletní Skylliny vzpomínky a kompletní vzpomínky kenku. Vše záleží na tom, co byla zač původně ona kenku, protože jednou z možností je, že to, co se probudí, až/jestli se to probudí, může být něco jako rozpolcená osobnost, která ale celkem funguje, nebo brutálně mocná šílená věc.

S první možností bychom museli hledat nějaký způsob, jak vyjít s kenku-Skyllou. V druhém případě bychom museli asi zjistit, kdo byla původní kenku zač, a případně najít nějaký způsob, jak ty vzpomínky odebrat (ne zkopírovat :D).

No a co se Allyks a jejích tužeb týče, tak ona se do toho asi nyní až tolik nepohrne. Má zpátky své tělo a má strach, že by se z ní mohl stát šílený fanatik, takže vzpomínky - možná ano, ale postupně. Mlha a pomoc paladinům je přednější :)

EDIT: Není to úplně fantasy obrázek, ale ta tvář je víceméně taková, jak si Skyllu představuju. Odpusťte nízkou kvalitu zpracování pásky, nechtělo se mi s tím patlat hodinu.

Moc pěkné Nerhinn. :) Hirkal by asi nechtěl, aby Allyks (jakožto osobnost), jak ji zná, zmizela a nahradila ji jedna velká neznámá - Skylla. Hirkal by si asi přál, aby maximálně Allyks přišla k nějakým vzpomínkám, ale aby se nezměnila její osobnost. Allyks se mu líbila, taková jaká byla, Skylla mu ukazuje, jak by sám mohl padnout hluboko (inteligentní je na to dost, aby mu došlo, že manipulace má svou mez tam, kde manipulátor mění i sebe - a tím nemyslím fyzickou podobu).

Pěkně jsi to vymyslela, obě varianty mají spoustu možností, jak to zkusit rozvinout. Sem zvědav, jak to s Allyks nakonec bude.

hadrian: Moc hezký zápis, děkuju. Jen bych měl jednu malou připomínku. Rád bych abys opravil některé názvy, bude to tak lepší až budu v zápisech něco hledat.

Lolth - máš pravdu, že někde se používá i Lloth, je to drowský dialekt, který by eladrin nejspíše nepoužil.

Tethirský les - tady je to opravdu kuriózní, celá země, na které les leží se opravdu píše Tethyr, ale les je Forest of Tethir, našel jsem o tom pouze tuto zmínku "There is no known explanation of the difference in the spelling of “Tethir” and “Tethyr” other than, “that’s the way it’s always been.”"

Elmanesse - jeden ze dvou velkých elfích rodů v Tethirském lese.

Myth Rhynn - první slovo je označení Mythalu, druhé pravděpodobně název mága, který zemřel při jeho vyvolání. Celé dohromady je to název starobylého eladriního města. Takových měst je/bylo více např. Myth Drannor.

Nerhinn: skvělý shrnutí Allyks/Skylly. Souhlasím se vším co jsi napsala. Jinak je to tvoje postava a pokud vyloženě toužíš po tom si z těchto dvou možností vybrat sama, pak ti v tom nebudu bránit. Nicméně svoji verzi mám vymyšlenou už poměrně dlouho, v náznacích k ní směřuju a snad nebude vadit, když prozradím, že jsme došli ke stejným závěrům a možnostem, a tak moje verze je jedna z nich.

Opraven zápis, děkuju za připomínky. Nechal jsem otevření tajné místnosti v Pahorku tak jak je, líp mi to do sebe zapadlo, jestli to teda neva.

Skylla (ta dospělá) by mohla být ... a to si nechám pro sebe, abych pak viděl, jestli sem myslel na to, na co Assassin. :D (a není to něco ve smyslu: "já neříkám tak ani tak, ale na moje slova dojde")

EDIT: zápis přidán do článku

Hadriane,
mel bych tu par vsuvek z Pebligova zapisniku. Mohl bys je prosim vlozit do zapisu? Urcite budes vedet kam:)



Útržky z Peblígova zapisníku
--------------------------------------------

... sejdu po schodech dolu a vidím velkou knihovnu. Kde to všechno nabrala? To vykradla knihovnu nějaké univerzity nebo co? Evidentně i Delgar čučel na to množství knížek, protože opět zakopl a posledních pár desítek schodů bral obličejem. Nýmand, dělá nám gnomům akorát ostudu. Opět se za něj stydím..

--------------------------------------------
... Nesnáším Hirkala!!! Jedná se mnou jako s děckem. Jeho ego je větší než on sám a musí do všeho kecat. Jak má všechno nejlepší, jak ví všechno nejlíp, někdy ho mám sto chutí kopnout do té jeho nabubřelé prdele, ale nejdřív si musím sehnat stoličku..sakra. Dělám si čárečku.

--------------------------------------------
Heeeej, to je kus. Asi bych se mohl začít česat...

--------------------------------------------
Říkal jsem si, že to bude klidej den. Ale nepovedlo se. Nějaká přihlouplá drowka na sebe upozornila. To se neumí schovat ani před Hirkalem, když padá ze stropu? No a on ty svoje vzdalený příbuzný tak miluje. Snažil jsem se to nějak urovnat, ale on v tý palici má snad sračky a nepřemýslí. Tak jasně, že ji napadnul. A byla dobrá. Kdyby jsme mu nepomohli, tak by mu rozsekala prcku, ani by nevěděl jak. Ale nezapomněl dodat, jak byl skvělej a jak mu to šlo... Dělám si další čárečku.

-----------------------------------------------
Někdo jménem "Bezejmenný"(to je divný) si ze mě dělá srandu. Během krásneho spinkání mezi spoustou mečů, kodrů, amuletů a kdo ví čeho, se přede mnou objeví neznámá osoba v plášti a s kapucou přes hlavu a mluví na mě. Predstaví se jako Bezejmenný. Zjisťuju jestli ho vidí ostatní. Ale přiblbý výraz Hirkala na mě, kdy se tvářím asi ještě divněji, znamena že asi ne. No, co se dá dělat. Tak jsem v tom sam. Dal by mi moc, jakou dostal Kaláh, kdybych mu dal ten krystal co mám v batohu a že ho chce přinést do Athlaky. Tak jsem se mu vysmál, že to se moc nepředal. Jestli teda ví, jak Kaláh dopadl. Tak jsem ho odpálkoval s tim, jestli je to všechno, rád bych šel spat. Beztak to bude eladrin...
----------------------------------------------------
By mě zajímalo, co na tom paladinovi vidi...



Tak snad se vam to bude libit:)

Pozn. Nevím, proč Peblíg dělá s tím svým deníkem takový tajnosti. Vždycky když do něj něco smolí, tak si mumlá pod nos tak hlasitě, že je ho slyšet ještě deset metrů od tábořiště.

hadrian píše:
Allyks se mu líbila, taková jaká byla, Skylla mu ukazuje, jak by sám mohl padnout hluboko (inteligentní je na to dost, aby mu došlo, že manipulace má svou mez tam, kde manipulátor mění i sebe - a tím nemyslím fyzickou podobu).
Uvidíme, jestli Allyks zůstane taková, jaká je, přeci jen, je to ve své podstatě dítě. Nebo... hm, teď už je spíš tak na úrovni teenagera, ať její poznávání krás Vílí divočiny s Viliamem nezní divně :D
Nicméně... nerada bych, aby Skylla vypadala jako nějaký padouch, zatím o jejích charakterových vlastnostech máme dost jednostranně zaměřené informace, tj.víme o jejím "vztahu" k ďáblům, ale jinak nevíme, co byla za člověka. Neodsuzovala bych ji tak rychle.

Endrey píše:
By mě zajímalo, co na tom paladinovi vidi...
To je jednoduché. Coby elfka má slabost pro hezké věci a coby, ehm, Skylla má slabost pro fanatismus. Pohledný paladin? Divoká elfí krev? Konečně vlastní tělo? :D

Mimochodem, hadriane, když zformátuješ nadpis jako Nadpis (já používám Nadpis 3, nevím, jak je to jinde), nebude se příslušná strana jmenovat "Strana 1", ale "Knihovník z Grasslu" apod.

Nerhinn, ja jsem ty Pebligovi zapisky bral jako takove "vtipne vsuvky":) V podstate nic nerikaji, ale myslim si, ze na podbarveni Pebligovi osobnosti je to vice nez vymluvne:)

Doufam, ze jste se nad tim aspon pousmali:)

Endrey píše:
Doufam, ze jste se nad tim aspon pousmali:)
Nejenom pousmál, jsou úžasný :)

Nerhinn: nj, sem jen tak extrapoloval, že by z ní mohla být úžasná záporačka. Ale neva když nebude (taky z ní může být úžasný npc, zadávající questy apod.). Jen, že Hirkal má za kamarádku Allyks a Skylla je pro něj kdosi cizí, takže zatím je rád, že osobnost Allyks nezmizela.

Ad názvy kapitol - Nerhinn, nebudu nic předstírat, jsem jen lehce poučený uživatel (rozuměj lama). Jsem rád, že už dokážu napoprvé převést text do článku. :D

Endrey, Nerhinn, Assassin, Deputy: když mi Endrey včera ukázal zápisky Peblíga, tak sem se dost řehtal. Myslím, že Allyks získala obdivovatele (a onen obdivovatel možná získá "vlčí čelisti").

Slovníček pojmů (není potřeba je všechny zmínit v zápise):
Feredir Suldusk - elfí lovec, váš první průvodce
Suldanessellar - skryté elfí město v Tethirském lese
Ellesime - elfí královna Suldanessellaru
Eldreth Veluuthra - elfí organizace bojující proti lidem
Sythilliská říše - říše zlobřího mága Sythillise
Murann - dobyté přístavní Amnské město Sythillisem
Čarotvrz - aneb Léčebna pro magické delikventy
Paní Yuth, Billy Jansen, Imaskarská říše
Imaskarcana - sedm předmětů z Imaskarské říše
Červení čarodějové z Thaye - organizace čarodějů

Ellesime vypadá trochu jako Iveta Bartošová, vyžilá, rozcuchaná a v bikinách. Zajímalo by mě, jestli ten bílý záblesk je odlesk (protože metalické bikiny ftw!) nebo cedulka...

Nerhinn - to je přece evidentně fantasy female full plate armor. :D

Je to oficialni obrazek a nedivil bych se ani metalickym bikinam, protoze je elfka jen z poloviny a jeji tata je strom! (Buh/arcivila dle edice, zjevuje se v podobe supervelkyho enta). Takze ona vzesla z sisky? To by sedelo i k Ivetce.

Do materiálů jsem vložil mapu kontinentu Faerun pro 3E, podle který se orientuju. Červenou barvou jsem udělal úsečky spojující místa, která jste prošli. Je to nepřesná trasa, cesta do Tethirského lesa (elfy nazýván Wealdath) navíc byla ve Vílí divočině, která je mnohem více zalesněná, a taky přestože je odrazem Světa, tak vzdálenost |A1B1| != |A2B2|, kde body A1,B1 jsou ve Světě a body A2,B2 jsou jejich odrazem.

Vkládám zápis o průchodu průsmykem Malých zubů, Athkatlu sem dám v pondělí. Takže směle připomínkujte a komentujte už tuhle první část. :)

Průsmyk malých zubů

Vešli jsme zpět do smrtelného světa. Zde nás potkal Feredir Suldusk s pěti dalšími elfími poddanými královny Ellesime, vládkyně Suldanessellaru, skrytého města v Tethirském lese. Že je skryté, mohu jen potvrdit. Nikdo z mých společníků a dokonce ani já sám, ho nedokázal postřehnout, i když jsme procházeli přímo pod ním. Feredir nás slíbil doprovodit k průsmyku Malých zubů, kde začíná Sythilliská říše zlobřího mága Sythillise.
Poznámka: Sythillie (goblini, zlobři, koboldi a obři) dobyla přístavní město Murann v lidské říši Amn. Prý proto, že by zde měl být vstup do dávného trpasličího města snad plného legendárních zbraní. Mezi Amnem a Sythillií je křehké spojenectví proti útokům „Štírovců“ – podivných bytostí útočících z podzemí. Zajímavé je, že elfové z Tethirského lesa nebojují, stojí stranou a nechávají to na Sythillii a Amnu.
Téměř u cíle nás překvapilo 5 po zuby ozbrojených elfů a jejich velitel, svalnatý na poměry své rasy. Přesně ten typ „mozek ve svalech a svaly na mozku“. Poslali pryč Feredira a jeho elfy. Feredirovi se to vůbec nelíbilo, ale asi měl menší hodnost a nebo odvahu a poslechl. Rozbroje mezi elfy – velmi zajímavé. Po nás chtěli, abychom jim tam nechali oba dva paladiny a nás prý pak doprovodí k průsmyku. Tihle patří k Eldreth Veluuthra – rozsáhlé organizaci bojující proti lidem, paladinové tedy měli zemřít. Po krátké debatě – spíš slovní poměřování sil – nás nechali jít i s paladiny, ale kyselý obličej elfa dával najevo, že prohru nese těžko. No myslím, že s tímhle členem Eldreth Veluuthra jsem nenavázal asi nejlepší vztahy. Nemám rád, když se někdo arogantně vytahuje. (jako by se někdo smál – aha, Peblíg mi čte přes rameno a hned, hýkaje smíchy, všechno slepičí ostatním)
Tahle Eldreth Veluutra se mi docela hnusí, Corellon je zavrhl (neodměňuje je) a to musí mít důvod. Asi to bude metodami jejich boje. Nebo hlasitými projevy vlastenectví zavánějícími propagandou a vymýváním mozků.
Průsmyk jsme zdolali za dva dny. Cestou jsme potkali dvojici vybírající mýtné – goblin Agrop Krvavá ruka a zlobr Prcek. Nebylo pro mne těžké je přesvědčit, že cestujeme z opačného směru a že se tedy radši „vrátíme“ do Athkatly. Trochu jsem ten myšlenkový kotrmelec podpořil vlastní magií a snad by mi i věřili, že obchodujeme osobně s jejich vládcem Sythillisem. Kousek za těmito dvěma mouly se náhle stalo něco něčekaného. Z ohnivého znamení se zjevil nejdřív Mephasm a za ním, Corellon mě počaruj, sám a osobně Halfred Podhorský, řečený Mlha, toho času zaprodanec peklu. Setkání bylo bouřlivě přátelské, leč krátké. Mlha byl osvobozen a spolupracuje nyní s Mephasmem a likvidují ty ďábly, kteří byli ochotni se paktovat s démony. Paldemor byl zabit tím fialovokým eladrinem a Mlha mě varoval, je to nájemný vrah a chce mě zabít. Netuším, co v tom může být. Rodina? Ti jsou rádi, že mi viděli paty, aspoň myslím. Politika u podzimního dvora? Těžko, nejsme zrovna nejvýznamnější rod a já nejsem v klanové hierarchii příliš vysoko (a ne že bych bránil někomu mě předběhnout, když na to přijde). Někomu jsem omylem šlápl na kuří oko? Nevím. A to mě užírá. Musím zjistit o co jde. A pak položit pár nepříjemných otázek těm, co za tím stojí. Nějak si beru osobně, když na mě někdo posílá vrahy. Jsem prostě citlivka.
Když už jsme byli skoro na území Amnu, náhle se to pokazilo. Z hor začalo utíkat něco ke dvěma desítkám vězňů a za nimi se hnalo 10 zlobrů a 14 goblinů. Bez přemýšlení jsme vyrazili za nimi s obnaženými meči. A to asi nebylo to nejchytřejší. Podařilo se mi lstí odlákat polovinu z nich zpět do hor pod záminkou napadení jejich tábora „Štírovci“, ale následný boj byl – no řekněme zbytečný. Chtěli dát otrokům svobodu – za odvahu a sílu potřebnou k útěku z tábora po zuby ozbrojených zlobrů. Corellon zatrať moji příliš rychlou a prostořekou nevymáchanou… ústa…, vyprovokoval jsem boj. Allyks, Peblíg a Delgar jsou jiní, než když jsme se potkali. Asi si to neuvědomují, ale ve svých oborech jsou to téměř mistři. Nejvíc na mě působí přeměna Peblíga. Asi to bude tím, že ho znám nejdéle. Kdysi tenhle ostrostřelec s kuší omdlíval při pohledu na krev a teď bych ho nechtěl za nepřítele. Nikoho z nás. Stokrát si ho můžu dobírat, ale měníme se. Nakonec, i když jsme je porazili téměř na hlavu, jsme museli prchnout před zlobřími posilami. Alespoň Allyks ukořistila pěkný krátký meč.
Dovětek: Myslím, že se něco změnilo mezi Allyks a tím paladinem. Prý co se stalo ve vílí divočině, to zůstane ve vílí divočině a že by si ji musel nejdřív vzít. Výraz v obličeji po tomhle proslovu u Allyks – k nezaplacení. Allyks „kupodivu“ (doufám, že si tohle nepřečte) nabídku k sňatku nepřijala a já s Peblígem jme se snažili udržet vážné tváře a nenápadně vysvětlit Delgarovi o co šlo.

Parada. Nemam pripominky. Dekuju za zatim prvni cast zapisu. Ani jsem netusil ze toho bude tolik.

Žůžo! Je vidět, že tu pozici kronikáře bereš se vší vážností, klobouk dolů :)

Zde jsou moje zkratkovité poznámky k příští části kroniky:
-Taliesin, Zilgar, Deblíg & Kenkylla. Je poznat, kdo nebere vážně městská nařízení a kdo nebere vážně ani tvorbu falešné identity.
-Chystáme se pohádkově zbohatnout na Vecnovi-papírové panence. Můžeš mu dát různé šaty, končetiny a oči.
-Když se bavíme o tom, jak se tajně vydávat za jednoho z maskovaných, vytane nám před očima představa chlapíka v sutaně, který zašeptá: "Hej, nemáš zájem o nějaký zboží?" roztáhne sutanu a na vnitřní straně sutany mu visí další sutany a škrabošky (we need to go deeper).
-Bahamutově řádu (který přijímá pouze lidi - the hell?) věnuje Allyks 250,-GP. Všichni jí dojatě děkují. Prelát má pozlacenou zbroj, mohla stát tak 1000,-GP. Ještě tři takové dary a můžou nalakovat dalšího paladina.
EDIT: Jo a Allyks pochoduje po Athkatle s tuřínem v ruce a ďábelským výrazem ve tváři.

Druhá část, snažil jsem se tam dodat vše, když tak připomínkujte.
Mám z mozku v tomhle mozku nutelu, tak snad to bude v pohodě. :D

Athkatla

Brána do Athkatly nás spolkla. Před vstupem jsme měli nahlásit naše jména a tak Taliesin, Zilgar, Deblíg a Kenkylla vyrazili vstříc městu.
Athkatla – přístavní lidské město, jehož počet obyvatel je mezi dvěstě až pětisty tisíci a to podle konání trhů. Město jako tavicí kotel plný vůní, barev, halasu, ras a… smradu… no je to holt lidské město. Skrz Athkatlu vede řeka s jedním obřím mostem, na kterém jsou umístěny domy a hostince. O pořádek se starají Paladinové Bahamuta ze Zářícího Srdce a zahalení čarodějové. Bez licence nelze magii provozovat a získat lze jen ve vládní budově. Kdo je přistižen při užití magie, je bez milosti eskortován do Čarotvrze, tzv. „léčebny“, ale nikdo zatím nemluvil s nikým, kdy by tam byl „vyléčen“. Athkatle vládne kupecká oligarchie, tzv. rada šesti a nikdo neví, kdo do ní patří.
Po cestě do chrámu Paladinů jsme si všimli lodě. Ale ne jen tak ledajaké (říkejme jí prozatím astrální loď – i když to zcela neodpovídá). V kamenném rybníčku na jednom náměstí si hověla tato astrální loď, jako by tam patřila odjakživa, je ale evidentní, že se musela snést „z nebe“. V chrámu nám paladinové Bahamuta předvedli že nám jsou dost vděční a dostalo se nám požehnání Bahamuta a co je lepší i finanční ocenění naší snahy. Ne že by se Allyks a mě ty peníze nějak ohřály v kapse. Allyks 250 zl věnovala kdovíproč řádu Paladinů, asi se jí líbí jejich zlacení kyrysů (Prelát kolem ní víří tak, že bych mu nehádal jeho lidských šedesát).

Poznámka: paladinové nám prozradili, že se objevilo po vyvraždění cirkusu několik podivností. Ztratilo se 10 z 20 čističů v kanalizaci a později těch 10 ztracených spáchalo atentát a utekli až na jednoho – po vyslechnutí tvrdil, že si na nic nepamatuje. Astrální loď přistála den před naším příchodem a vystoupili z ní žlutí ne-lidé, neznají rasu (později jsme zjistili, že se jedná o Gythianki).

Po cestě odtamtud jsem 500 zl věnoval Corellonově kapli a Allyks zbytek odměny od paladinů. Jestli po mě jde nějaký prašivý vrah, pak mít dobré oko u Corellona nemůže uškodit, jak soudím. Odpočinuli jsme si v nehorázně drahém hostinci, kde se naši gnómové pokusili přivodit si otravu alkoholem – a to jen kvůli tomu, že „musíme přece všechno co mají na baru ochutnat“. Aby taky ne, hostinec vede zjizvený trpaslík a chlubí se obrovskou sbírkou piv. Já radši seděl bokem – jednak se líp vcítím do „ducha místa“ a za druhé jsem nechtěl mít poblité boty, až to ti dva přeženou. A taky že přehnali.
Druhý den já lehce nevyspalý, Allyks vyspalá do růžova a dvě podivné zelené bytosti vydávající se za Peblíga s Delgarem jsme se vydali do vládní budovy zjistit, co se dá a zjistit, jak sehnat licenci na čarování. Osud je opravdu Corellonova mince, nikdy nevíš, co padne. Na mostě nás doběhl Bili Jansen. Já a Peblíg ho známe ještě z akademie, nezměnil se, jen je víc zarostlejší. Vždycky to býval nadějný artificier oblečený do fialovobílých kalhot s laclem. Pozval nás k sobě domů do chudinské čtvrti – prý je tam něco jako kápo, každý ho tam má rád.

Pozn.: Billi nám řekl o tajemném holohlavém cizinci v červené róbě, který bydlel v přístavu a představil se Billimu jako „Bezejmenný“. Je to pravděpodobně čaroděj z Thaye (velmi nebezpeční, velmi dobří v magii, otrokáři). Co tady dělá a proč se honosí svojí róbou? Nemyslím, že by to byl „náš“ Bezejmenný, jen hlupák by na sebe upozorňoval rudou róbou – znakem čaroděje z Thaye. Ale setkat bychom se s ním měli. I kdyby jen ze zvědavosti.

Ve vládní budově nás uvítal Zahalený čaroděj. Byl dobrodiní samo, nabídl nám, že pod rukou dá 4 licence za „pouhých“ 5.000 zl. Ve vílí divočině bych mu za tu drzost zlomil ruku, takhle jsem se slušně rozloučil a odešli jsme porozhlédnout se po městě.
Naše kroky nás zavedli do Jižní (chudinské) čtvrti. Nepřátelské pohledy vystřídal údiv hned po tom, co jsme se odvolali na Billiho Jansena. Zavedli nás k hospodě, kde zrovna byl a potom nás zavedl k sobě domů. Kdysi opravdu velký dům se honosí dírou ve střeše, jako by tudy uletělo deset pekelníků (a to „jako by“ zavání spíš jistotou). Billi zde žije se spoustou svých příbuzných a evidentně se mu daří dobře.

Poznámka: Díky Billimu víme, že krystal po kterém jde Bezejmenný je artificierský a starý, velmi starý. Snad by to mohla být součást Imaskarcany jednoho ze sedmi pověstných artefaktů, vrcholů jejich umění. Imaskarská říše byla říše, kde vládli Lordi Artificieři a jejich moc prý snad i předčila moc Eladriních Vysokých mágů. Chápu, že každý řád rád přehání úspěchy svých předků, ale Billi nikdy nepatřil k těm, kteří by si vymýšleli ohledně jejich práce. Vyjma tedy jeho tuřínů. Tam se mu snad i práší od pusy. Prý abychom je po cestě ochutnali, až půjdeme na Avandřinu promenádu. Hnus. Ale Peblígovi, Delgarovi a Allyks to evidentně chutná.

Zamířili jsme na Avandřinu promenádu, chloubu Athkatly. Tady se dá vidět a koupit snad cokoliv. Billi nás poslal do krámku Paní Yuth. Prodává magické předměty, rituály a vyzná se prý i v historii. Peblíg to před Paní Yuth pěkně rozbalil.

Poznámka: Díky ní víme, že ten náš krystal je pouze jedna třetina jiného – většího a pravděpodobně jde o součást Imaskarcany. Za to by nám podřízl krk kdekdo. Imaskarská lidská říše prý opravdu překonala elfí magii. Dělali portály i do světů bez magie a brali odsud miliony otroků. Jejich bohové ale sestoupili a bojovali s Imaskarskou říší. Říše byla zničena, ale bohové do jednoho umřeli. Otroci byli vysvobozeni a proto jsou východní země tak přelidněné.

Chci ostatní přemluvit, abychom si koupili tu prokletou licenci na použití magie. Ale zdá se, že ti tři radši rozebírají možnosti zbohatnutí na papírové panence Vecnovi a dodat různé přidělávací doplňky jako šaty, klobouk, ruku, oko… Taky je rozrušila představa pokoutního zahaleného chlapíka v sutaně, který zašeptá: "Hej, nemáš zájem o nějaký zboží?" Roztáhne sutanu a na vnitřní straně sutany mu visí další sutany a škrabošky… Myslím, že je to potom tuřínu, co jim Billi dal, kdoví, čím ho urychluje. Asi to tak bude, Allyks se dožaduje dalšího tuřínu.

Hadrian: Skvele, nema to chybu. Tuhle funkci ti uz nikdo nezebere... ;) A muzes se vymlouvat jak chces:D

Obě části přidány do článku a udělány nadpisy dle návodu Nerhinn.

Ale pokud bude třeba cokoliv upravit, tak není problém.

Hele, jses sikovnej, ale jeste to uprav, aby to vypadalo stejne;) Kazdej nadpis je jinej... Ne, ze bych byl hnidopich:)

Pojmem "cokoliv upravit" nemyslím formátování a styly, ale události ze hry. Ale jestli mám tvůj příspěvek brát jako nabídku, že si formátování a styly článku vezmeš na starost osobně, pak sláva ti slovutný Endreyi. :D

Mám tu pokračování našeho dobrodružství. Tak jak se vám líbí a co potřebuje upravit? Připomínkujte, haňte, chvalte. :) Nebo co byste i vy ostatní tam za své postavy chtěli vložit?

Bezejmenný

Zamířili jsme do vládní budovy a uplatili zahaleného čaroděje. Získali jsme povolení používat magii. O 5.000 zlatých lehčí jsme zamířili do chrámové čtvrti, abychom získali povolení vyšetřovat od preláta paladinů Bahamuta případ zmizelých a vraždících čističů. Napadlo nás, že by to mohlo souviset s Kaláhem. Ale tam se to začalo komplikovat. U Astrální lodi pět zahalených čarodějů hovořilo se dvěma gythianki z lodi. Dalších deset je pozorovalo z paluby. Delgar zjistil, že chtějí cosi vyšetřovat. Já si ale všiml, že o kousek dál před prelaturou Bahamutova řádu stojí náš známý prelát a hádá se s pěti po zuby ozbrojenými paladiny. Vydali jsme se zjistit, co se děje.
Paladinové chtěly napadnout ty gythianki! Prelát jim to ale nechce dovolit a oni se mu vzepřeli. Rychle jsme se dohodli s prelátem, že se je pokusíme nekrvavě zastavit, zatímco on dovede pomoc. Mezitím ale už paladinové vytáhly své meče a chtěli se vrhnout k astrální lodi. Strhla se velmi podivná bitka, kdy oni se nám snažili vyhnout a my je nezranit. Naštěstí Allyks tři z nich shodila do vodního příkopu kolem prelatury a tak se nám nakonec povedlo je zastavit, než dorazil prelát se sirem Wiliamem a dalšími dvěma paladiny, kteří své druhy odzbrojili. Pod helmou měl poslední z nich podivnou obroučku z fialového kovu a po jejím sundání na nás nechápavě civěl a nic si nepamatoval. Jak moc se to podobá tvrzení zajatého čističe kanálu po atentátu bilo přímo do očí. Mezitím ale zmizeli zahalení čarodějové a deset gythianků naskákalo do do kanalizace.
Prelát nám děkoval a slíbil sehnat mapu kanalizace a my se vydali bryčkou za Billim, jestli by nedokázal zjistit spojitost mezi čelenkou a tím, kdo ovládal skrze ni paladina. Billimu se to nakonec podařilo a s pomocí mapy jsme zúžili oblast – je to někde pod chrámovou čtvrtí. gythianki jdou evidentně po tom samém co my a mají náskok. Než jsme se vrátili zpět do chrámové čtvrti, jejich náskok se zvýšil na dvě hodiny. Hned jsme se vrhli do stok. Tma, vhlko a smrad jak ve skřetím doupěti. Lidé si svoji špínu schovávají pod zem, ale o to je to horší a koncentrovanější. Náhle se mi udělo nejen špatně, ale i slabo, jako by se mi mozkem proháněly psychické vlny a třeští mi hlava. Ostatní jsou na tom stejně.
Po krátkém průzkumu jsme objevili mrtvoly čističů kanálů zle posekaných meči. Peblíg zjistil, že mohli být zabiti právě těmi gythianki. Že by to bylo těch devět, co po atentátu tak zmizelo? Náhle jsme spoza rohu zaslechli podivné šustění. Jako by se kdosi blížil v róbě. Co teď? Za námi slyšíme dusot přibíhajících pěti gythianki. Když jsme se nerozhodně zastavili u rohu chodby a pokusili se nahlédnout za něj, něco se stalo.
Zmizela stoka, zmizel smrad a tma. Na tváři cítím déšť. Do nosu mě štípe mořská sůl. Jsme uprostřed oceánu, ze kterého se vypínají dvě kamenné věže vzdálené od sebe 8 metrů. Na jedné jsme já a Allyks se dvěma gythianki a na druhé je Peblíg s Delgarem a dalšími dvěma gythianki. Kde je ten pátý? Nikde ho nevidím. Ti gythianki musí mít nervy na pochodu, označili nás za illithida! Vůbec se s nimi nedá bavit. Jako by nás neslyšeli a napadli nás. Byl to těžký souboj, gythianki byli zkušenými válečníky. Nakonec jsme je zabili, či svrhli do vln tříštících se pod věžemi. Náhle se nám zjevil pátý z nich a sdělil nám, že vše je jen iluze illithida (jako bychom to nevěděli už sami) a že s ním vede boj a dokáže na chvilku zrušit naši iluzi. Ale že jestli se nám illithida nepodaří zabít včas, pak je s námi konec.
Náhle se svět vrátil k normálu. Pokud tedy smrad, splašky a tmu považujte za normál. Kolem nás jsou čtyři mrtví gythianki, za námi pátý z nich, který je v transu. A proti nám monstrum. Zrůda z šílených nočních můr, illithid osobně. Chce abychom zabili toho pátého githianki a že nám za to prozradí, kde se nachází další část krystalu. To je tedy ten tajemný bezejmenný! Neváháme ani chvilku a i když jsme zdecimovaní po boji v iluzi, vrhneme se na něj. Po jeho zabití jsme u něj nalezli v řetězu zasazený druhý úlomek krystalu, který pasuje k tomu našemu, ale jeden jakoby stále chyběl. Přeživší gith nám děkuje, představí se jako Iquel, sebere stříbřité meče padlých a odchází. Pobrali jsme co mělo nějakou cenu a vydali jsme se zpět s hlavou illithida na povrch, myslím že stok máme plné zuby. Naštěstí ne doslovně.
Když jsme vylezli ze stok, astrální loď už byla pryč. Za hlavu illithida jsme obdrželi odměnu 3.000 zlatých od městské pokladny. Nedivím se jim, mít v podzemí takovou odpornost, to na důvěře obchodníků nepřidá. Lady Yuth nám prozradila, že prý v severních městech Letohradu, Hlubině a Luskalu by mohly být knihovny, kde bychom se mohli něco dozvědět o tom krystalu, z něhož dvě části máme. Ale to je přece blízko Akademie Bílého lotosu! A bohužel i blízko vílokřížení v Letohradském lese, kde ve vílí divočině sídlí můj rod. Jediné pozitivum na tom vidím v tom, že bych se mohl dozvědět, zda ten najatý fialovooký eladrinský černokněžník po mě nejde kvůli něčemu souvisejícímu s mými příbuznými.
Máme ale práci. Kenku v krystalu pohřbená v závalu ve vílí divočině s Jivexem. Musíme zjistit co s ní dál. Hlavně Allyks. Dohodli jsme se s Billim, že sežene partu padesáti dělníku a při vidině výdělku jednoho zlaťáku nám odkopou zával v tomto světě ke Kaláhově komůrce. Odtud bychom se snad mohli dostat do stejné kobky ve vílí divočině. Měli jsme ale čas a tak jsme se vydali na cestu do taverny „Mořská štědrost“ v přístavu, kde má být ten červený čaroděj z Thaye.
Před tavernou postávalo pár „nenápadných“ ozbrojených námořníků, co měli dost práce s tím předstírat, jak k sobě nepatří. Uvnitř byl hluk, smrad a vlhko, až mě napadla spojitost mezi tavernou a stokami pod městem. Jedno evidentně směřuje k druhému. Uprostřed místnosti stál velký stůl plný jídla a cpal se u něj neuvěřitelně tlustý a velký člověk v rudé róbě s potetovanou holou hlavou. Zajímavé bylo, že podél stěn stáli strážní a velmi „nenápadně“ jej pozorovali. Jestli s tím nesouvisí ti „námořníci“ před tavernou, tak ať Delgar sní svou hůl. Přisedli jsme k němu a nabídl nám obchod. Prý ho na moři přepadli piráti a on se rozhodl teleportovat pryč z lodi, ale něco silně magického zde v Athkatle strhlo jeho kouzlo stranou a míso v Thayi se objevil zde ve městě. Zatím ho pod dobrém hostí zahalení čarodějové, kterým nalhal, že ho to vyhodilo pod mostem do řeky. Ale až zjistí, že je balamutil, čeká ho mučení a až prozradí správné místo, pak i smrt. On sám by to prý neudělal jinak. To je holt osud. Osud bylo i to, že nám nedošlo, že ten „předmět“ o který se tak vehementně zajímají zahalení čarodějové a který změnil destinaci portálu tohoto čaroděje (jmenuje se Aaron, prý Velkolepý, ale prozradil, že v Thayi mu říkají spíš Aaron Tlustý) je ten samý odštěpek krystalu, co nosil na krku illithid. Mysleli jsme si, že se třeba jedná o třetí odštěpek a tak jsme souhlasili, že mu pomůžeme. Aby prý mohl vyvolat svůj rituál na teleport, potřebuje odstranit sledovací rituál, který na něj uvalil zahalený čaroděj z vedlejší budovy. Aaron prý nikomu neublíží (víc než je třeba) a setká se s námi za městem v blízkosti Kaláhovi jeskyně.
Vyšli jsme ven na opačnou stranu (výborný gnómský nápad), než byla ten domek se zahaleným čarodějem a obloukem jsme se dostali k němu. To nám ale už dobré nápady došly. Vykouřilo se mi z hlavy, že Aaron nás varoval, že pokud využijeme nějaké lidi, aby zahalence rozptýlili, tak on je bez milosti zabije. Prostě a krátce, rozdal jsme padesát zlatých padesáti otrhancům, kterých je každý přístav plný, že jsme společnost zabývající se pomocí chudým a hladovým, že druhý zlaťák je čeká v domě, kde se skrývá náš společník a že se nemají nechat odbýt, že v tom je ten vtip. Ostatní za mnou se dusili smíchy a myslím, že někteří i slzeli. Ještě štěstí, že jsem si při lhaní vypomohl magií. Dav si dal říct a padesát otrhanců vyrazilo do domu pro svůj zasloužený druhý zlaťák. Nevím co se stalo, ale z domu začala pršet krev, maso a další tělní tekutiny. To jsem nečekal. Padesát životů ten bastard sprovodil ze světa jen tak. Aaron nám řekl, že to nestačilo, že koncentrace zmizela jen na chviličku, že máme přijít s něčím lepším.
Delgar a Peblíg navrhli, že odpálíme magické suroviny (cca 400) u domu, a že to by už mohlo koncentraci rituálu toho zahaleného čaroděje narušit. Osvítil mě nápad. Bojím, se napsat že dobrý. Přesvědčil jsme rychle se rozrůstající dav čumilů u domu, že jsme známí zachránci a „právě“ jsme objevili ty kusy mrtvol kolem domu a že se chystáme udělat mocný léčivý rituál, co napraví škody. Snad že by mohlo pomoci, kdyby zpívali nějaké nábožné písně. Spustili cosi o Pelorovi. Neznám moc Pelora dobře ale jestli je slyšel, musí to být stoik, jinak by je musel všechny zabít za prznění jeho božství. Peblíg s Delgarem zatím uhňácali bábovku ze surovin a se spoustou tajuplných gest ji odpálili. Obrovská rána, světelné efekty. Zajímavé ale bylo, že i v domě se rozlehla rána. Zřejmě to vybuchlo zakuklenci do obličeje. Když se vyklonila z okna očouzená tvář a začala nám nadávat („Co jste to za idioty, co jste to udělali? – dost se opakoval), jsme zvolali „Hle! Zdařilo se! On žije!“ Peblíg ještě s pochechtáváním zamumlal – „Chvalte Pelora“. Dav freneticky vyvolával nám i Pelorovi slávu a u nás se zjevili další zahalení čarodějové. Nevím jak, ale udrželi jsme emoce na uzdě a tak nás měli jen za opravdu otravné a blbé dobrodruhy, co nevědí, co činí, Zabavili nám povolení kouzlit a že nás eskortují za brány. Tak se Delgar zeptal, jestli dostaneme zpět tu vratnou zálohu, pět tisíc, co od nás vybral ten čaroděj z vládní budovy a to už jejich skřípění zubů bylo slyšitelné. Když jim ho Allyks navíc detailně popsala, začali na nás cestou k bráně řvát. Že jsme osvobodili známého vraha a prznitele, červeného čaroděje z Thaye a zda jsme na sebe hrdí. Když jsem se nevině zeptal, když je tak nebezpečný, proč dávno neseděl v čarotvrzi a nechali poblíž nevinných lidí několik dní v krčmě, tak jsem myslím zahlédl i kousky pěny, co jim odletovala od úst. Vyhodili nás za hradby a nemáme se prý vracet, pokud si nechceme prohlédnout čarotvrz zblízka. Nechtěli jsme a vydali jsme se na cestu ke Kaláhově skrýši.
Tam nás čekal Aaron. Potvrdil nám, že jeho příchod teleportem ústil do chrámové čtvrti a nakonec svolil, že nás přenese z Kaláhovy skrýše zde ve smrtelném světě do její obdoby ve vílí divočině. Jen mu prý máme věřit, že si musí zajít pro suroviny do Thaye. Rezignovali jsme a vyplatilo se. Vrátil se zpět a splnil slib. Ale před tím nás ještě chvíli přemlouval, ať mu těch padesát kopáčů prodáme. Vyšrouboval cenu hodně vysoko, ale spíš si nás jen dobíral. Kdo ví? Kdo se vyzná v otrokářských čarodějích, potomcích otroků?
Po teleportu jsme se objevili v malé komůrce uprostřed mnoha knih. Chodba byla stále zasypána, jen krystal, kenku Skylla a Jivex byli pryč. Zůstal tu jen přichystaný teleportační kruh. Pro nás? Uvidíme. A viděli jsme. Přeneslo nás to do místnosti uprostřed nějakého města, nábytek a zařízení zničené jak po nějaké rvačce a všude rýhy po dápech, drápech nějaké kenku, mám-li být konkrétnější.
Do místnosti vtrhla kenku a byla to naše známá Skylla. První otázka „Kde je Mephasm???“ nám ukázala, že je opravdu naštvaná. Oznámila nám, že chce zpět své tělo. Že má kámen vědomostí „Selukíra“, který jí umožní se naučit vše potřebné, ale pouze v elfím těle. A že chce utvořit přímý, obousměrný a hlavně stálý portál mezi peklem a chaosem živlů a to pomocí vysoké elfí magie, aby se démoni a ďáblové mezi sebou vyzabíjeli. A tehdy jsem se neudržel a sarkasticky jsme se zeptal, proč si myslí, že e jí to povede, když vysoká magie dost často končí špatně a i její vlastní rituál výměny těla neproběhl „bezproblémově“. Zatmělo se mi prostě před očima a bylo mi jedno, co říká, prostě jsem ji jen sarkasticky osočoval. Až pohled na Allyks, která kroutila hlavou a nesouhlasila se mnou mě vrátil zpět. Zastyděl jsem se, oč jsem lepší než Skylla, která si prostě chce vzít své tělo, aniž by se ptala na souhlas Allyks, když i já se pletu do jejích záležitostí bez jejího svolení. Oč jsem pak lepší? A pak se stalo…

Jsou tam nějaké gramatické skluzy, ale čert to vem. Akorát ten výborný gnómský nápad nebyl vůbec gnómský, ale prohnaně elfský :)

Změním a zapracuju.

Všiml jsem si, že se správně píše Githyanki, ale to je drobnost. Poprosil bych však opravit název města Luskan.

Selukíru jsi trefil dost přesně, ale oficiálně je to elfsky Selu'kiira, v překladu do angličtiny high loregem. Loregem je na místním překladovém klíči jako klenot tradic, s tím že tohle je Vysoký klenot tradic ve smyslu mnohem mocnější a komplikovanější než běžný, vytvořen Vysokými mágy Vysokou elfí magií.

A ještě malé upřesnění, Skylla chce propojit portály Peklo a Propast, Propast je malá část (pomineme-li, že nekonečně hluboká) Chaosu živlů a zároveň domovina démonů.

Jinak super, díky. Pár překlepů, ale to je v pohodě.

Zapracován poslední zápis včetně připomínek.

Přidávám další zápis ke kontrole, vy připomínkujete, já zapracovávám.

Binkyho spočinutí

Skylle jsem předestřel teorii o démonech a ďáblech, dvou nejmocnějších rasách, co se síly jednotlivce týče. Tedy, že vlastně nikdo, včetně nebešťanů nechce, aby se rozpoutala Krvavá válka – konečné řešení démonsko-ďábelské otázky. Protože jedna strana pak nakonec vyhraje a nikdo nemůže zaručit, že vítězná strana bude nějak výrazně oslabena – oslabena proti nám a astrálnímu moři. Protože oči vítězné strany zla se upřou na astrální moře a mezi ním a jejich plány existence je taková nepatrná věc, jako naše světy. Slíbila, že to uváží, což jí nevěřím a slíbila, že zatím tělo od Allyks nechce, což je dobře. Darovala nám pak domek, do kterého jsme se dostali a prozradila nám, že jsme v Luskanu! Pak zmizela.
Luskan! Pirátské přístavní město na Mečovém pobřeží s cca 15.000 obyvateli. Na to jak je malé, tak má mohutné opevnění proti pevnině a dobře opevněný přístav. Chrámová čtvrť je v Luskanu malá, chrámy tu má Havraní královna, Mellora a Kord. V přístavu kotvilo 30 válečných lodí a u ústí řeky je vidět několik ostrůvků spojených mosty a na jednom z ostrůvků jsme uviděli jednu z nejpodivnějších staveb. Obrovská věžová stavba ve tvaru stromu, nevypadá na dílo smrtelných rukou, ale na vliv magie.
Výborné je, že zde je velká knihovna, kde snad nalezneme informace o dvou krystalech, tvořících jeden z předmětů Imaskarcany.
Vydali jsme se na obhlídku města a stali se svědky popravy – půloví kat usekl ruku a posléze přeťal páteř jakémusi chidákovi, co chtěl utéct z města. Město prý je napadeno a to jak z pevniny, tak z moře a uzavřeno. Doufali jsme, že nám Kapitán Baram řekne, co se to tu děje.
Kapitán Baram nám sdělil, že město je v obležení, ale důvody napadení moc nespecifikoval, snad jen že na lodích byli viděni Drowové. Dál jsem už moc neposlouchal. Mám možnost napravit pár omylů přírody a pomoci těm nebožákům ocelí do břicha. Kapitán mezitím sdělil ostatním, že ta podivná stavba v přístavu je sídlem Mystického bratrstva a že čarodějové neodpovídají na výzvy. Že bez nich se Luskan moc dlouho neudrží. Cokoliv pomůže proti Drowům, je dobré. Slíbili jsme tedy kapitánovi pomoc a vydali se hned k věži.
Po cestě jsme nevšímavě minuli hostinec a cesta nás vedla kolem podivných ruin z jiného času, odkud byl cítit vliv Stínopádu. Byla už noc a my zahlédli za jedním ze zlomených sloupů se krčit obří siluetu. Byl to nějaký nemrtvý a chtěl, abychom mu vydali Delgara. A tu mne napadl nešťastný nápad – jít na nemrtvého duchem a poprosil jsem Delgara, aby zkusil uvolnit ducha Binkyho ukrývajícího se v jeho mysli. Vypukl boj mezi námi a tím nemrtvým a asi vlivem stínopádu a zla skrytého v tom místě se Binky zbláznil a rval se o nadvládu s tělem Delgara. Takže Delgar střídavě napadal nás a nemrtvého. Nakonec jsme vyhráli a Delgara svázali. Ale co dál? Rozhodli jsme se ho odnést do chrámu Havraní královny, kde nám probuzená kněžka pomohla ducha Binkyho usmířit a nechat odejít. Jenže Dlegar nebyl schopen se ani pohnout únavou. Cestu k věži jsme tak museli odložit až na ráno.
Ráno jsme došli k věži Mystického bratrstva, ale v hale spalo jen několik stráží a nic nevěděli. Prý se po celé věži dá přemisťovat pouze pomocí jakýchsi kamenů, které aktivují teleportační kruhy v jednotlivých patrech. Nakonec Peblíg s Delgarem pomocí šipky, lepidla a elfích lan vyšplhali do 1.patra, kde je 7 čarodějů a v kleci byla Erinie (druh ďábla, válečnice). Čarodějové nám tvrdí, že ve věži je boj proti rebelům a že nám pomůžou, když pobijeme vzbouřence ve 3. Patře, od kterého nám dají teleportační kámen. Erinie nám radí, abychom ji pustili, že tyhle čaroděje pobije. Kde byl ale arcimág? Na oko jsme přistoupili na plán čarodějů a vydali se do třetího patra. Čas nás začínal tlačit, boj se přenesl na hradby a v přístavu se do sebe pustili válečné lodě.
Ve třetím patře bylo 5 vyděšených noviců, kteří nám řekli, že rebelové jsou ti druzí a že někde vězní Arcimága. Neměli u sebe žádný teleportační kámen. Tak jsme z okna zavolali do 1. Patra, že jsme je pobili a jim potichu nařídili ať leží a ani neceknou. Hned se objevil jeden z čarodějů z 1. Patra. Po krátkém výslechu byl chudší o 2 prsty, ale řekl, že vězní arcičaroděje v jeho komnatách, že stačí zničit čtyři sloupy pro jeho uvolnění, ale to hlavní – že arcimág je Lich! Arcimág, aby zvýšil svou moc, se proměnil na Liche. A jedné z klik Mystického bratrstva se to nelíbilo a proto tenhle zmatek. Omráčili jsme ho a nechali svázaného a vydali jsme se do druhého patra. Zde bylo plno mrtvol mágů, ale žádné kameny. Průzkumem jsme pobrali nějaké věci a vyrazili dál – do prvního patra vstříc šesti čarodějům. Původní plán byl vypustit Erinii, ale ten jsme naštěstí opustili.
Po krátkém boji jsme zaskočené čaroděje dílem pobili a dílem zajali. Získali jsme tři čarodějné hole, kdy jednu si vzal Delgar a dvě na rozložení na suroviny Peblíg. Dali jsme čaroděje dohromady s těmi ze třetího patra a tam je vyslechli. Jeden ze zajatců se prořekl, že Luskan a zejména jeho pět Kapitánů a Arcimág podporovali pirátské výpady proti jiným městům a jejich lodím po celém měčovém pobřeží. A že Hlubině (Hlubina není drowí město, takže kapitán Baram lhal) došla trpělivost a vyslala svá vojska zjednat nápravu. Ne zničit město, ale sesadit kapitány a zabít arcimága. To nám znělo jako odplata a navíc zasloužená. Rozhodli jsme se, že není čas a odeslali čaroděje do přízemí věže, ať zkusí pomoci svému městu a sami se vydali do 5. patra, kde byla knihovna.
Sotva jsme nastrkali do batohů pár knih o Imaskarcaně a Imaskarské říši (a Allyks nějaké tituly o proměnách těla), věží proběhla vlna syrové magie A za ní další a větší. Že to nedopadne dobře by poznal snad i obecní blb. Okamžitě jsme se dostali do přízemí a utíkali, jako s peklem v zádech. Věží otřásl výbuch a zůstali po ní jen trosky, na které se snášela oblaka prachu. Boj se mezitím přenesl do města a pomalu utichala ohniska odporu Luskanských. Kapitáni sesazeni, Arcimág mrtev a moc Mystického bratrstva zlomena.
Jsme zvědavi, co vyčteme z knih. Možná se podíváme před cestou dál do těch ruin, odkud na nás zaútočil nemrtvý.

"půloví kat usekl ruku a posléze přeťal páteř jakémusi chidákovi"
vykonavatel byl patrně půlorčí a mutilaci utrpěl chudák

Dobré, dobré :)
Já bych snad jen dodala, že se píše Erinye nebo Erínye, ale ten ypsilon tam prostě je ;)

nj, já to po sobě nečtu a sebekriticky přiznávám, že jsem vám velmi vděčný, za revizi (na kterou vás takto využívám). ;-)

Přidáno do článku.

Měli jsme tam dneska mrtvé spriggany, gnóma Egona a hnusnou babici.

hadrian chtěl něco na čtení. Sice to není úplně Forgotten Realms, ale líbí se mi tohle shrnutí a vycházel bych z něj http://nuntonlibrary.wikia.com/wiki/Archfey. Pozor nejedná se o rozdělení eladrinů, ale všech feyů žijících ve Vílí divočině. Pro rozdělení rodů eladrinů bych klidně použil ty nepříliš šťastný názvy Ghaele, Bralani, Tulani atd.

Dále tu máme jednu detektivní logickou hádanku: v domě jisté eladrinské rodiny bylo jedné noci beze svědků zavražděno X eladrinů v souboji magií, mečem i kombinací obojího. Stopy boje nasvědčují, že s těly nebylo po smrti hýbáno. Někteří zemřeli na místě, další se pokoušeli utíkat. Dále bylo v domě nalezeno X (kde X=X pochopitelně) míst, která obsahují zbytkové množství energie Stínopádu, buď z použití nějaké Stínopádské magie nebo přítomností tvora vytvořeného takovou magií. Tato Stínopádská místa neleží na místech, kde umřely nebo započaly boj oběti. Ať už za celým činem stojí kdokoliv, najal/i si na posledního přeživšího z rodiny eladriního vraha. Další stopou může být, že duše obětí jsou natrvalo upevněna ve Stínopádu, a tak nemohou být přivolány zpět rituálem.

Děkuji Assassine za moc pěkný hrací večer. To "kladivo", které úplně převrátilo atmosféru u stolu bylo... No musím, říct, že atmosféře hry to jen prospělo. Díky.

Píše:
úplně převrátilo atmosféru u stoluAle že to dalo práce.

Assassine, výborná hra!

Čarodějnice a vrah

Po výbuchu Věže mystického bratrstva v Luskanu jsme se ocitli ve Vílí divočině, uprostřed zelného pole. Jenže ne sami. Spolu s námi se přenesli i někteří Luskanští a vojáci z Hlubiny. Jsme blízko moře a kromě útesu, na kterém stojí věž vidíme jen les. A ten já znám. Nedaleko odsud sídlí můj rod.
luskanští a Hlubinští jsou dezorientováni, ale nevypadá to, že by se nakonec do sebe pustili. Jenže na poli nejsme sami. Jsou tu i tři strašáci ze slámy. Jakoby nás poťouchle pozorovali. A najednou ožili. Zřejmě jsme moc šlapali po zelí. Měl jsem obdobné pocity, jako když se nám do hlav proboural ten odporný illithid. Vše se kolem mě mění na odpornosti z toho nejhoršího snu. A nejsem asi sám, protože Delgar na mě dokonce zaútočil. Oheň a ocel nakonec dokoná svoje, ale ne zadarmo. Někteří z lidí jsou mrtví, zabil je strach.
Vydali jsme se bez nich k věži a podařilo se nám odhalit, že je někdo uzamknul zevnitř, ale ne proti návštěvníkům zvenku. Uvnitř bylo 5 mrtvol sprigganů (pozn. Jsou to vzdálení bratři gnómů, vyšlechtěni aby mohli pracovali… Takže je k tomu nutná mocná magie, aby něco takového bylo možné) zabitých ledovým kouzlem. Použili jsme sud k uzavření vchodu do podzemí a vydali jsme se do 2. patra věže. Po cestě jako by se zachvěl složený dvojkrystal Peblígovi v batohu. Zatímco se Peblíg s Delgarem dohadovali, proč jen se mohl pohnout, zaslechli jsme někoho nad námi.
Ve druhém patře jsme našli Egana, spolužáka z akademie Bílého Lotosu. Prý mu něco překazilo teleportaci, když vyřizoval pochůzku pro děkana akademie. Cestou do třetího patra jsme pocítili Božskou moc chránící svaté místo. Byla tam Corellonova kaplička. Po krátké modlitbě se nám zjevil duch a požádal nás, abychom věž očistili ode dvou zel, která v ní jsou. Jedno staré a druhé nové a silnější.
Poslali jsme Egana pro lidi na poli, aby jim pomohl se dostat do akademie a třeba tam získají pomoc k cestě do smrtelného světa.
Při odpočinku ve svatyni jsme konečně prostudovali knihy z luskanské věže. Na Páteři světa v Kuldaharu na sever od Luskanu se prý nachází artefakt „kamenné srdce“, ze kterého je prý kus odštípnut (a mohl by to být náš dvojkrystal). Kamenné srdce je prý místními používáno k věštění, či vidění věcí daleko ve světě. Zajímavé je, že ač jeho moc je mystická, tak jej zřejmě má na starosti jakýsi Druid. Allyks se dozvěděla, že v Thayi je na magické akademii škola transmutací, kterou vede Zulkir Druxus a u kterého by se pravděpodobně dalo něco zjistit o proměnách obecně a možná i o její osobní proměně.
Ráno jsme se vydali do sklepení. Ve tmě a smradu žluklého oleje jsme našli brloh odpornosti zvané někdy nesprávně čarodějnice. Většinou mívá podobu krásné eladrinky, kterou ze sebe strhá po cárech. Stála uprostřed místnosti za kotlem plného odporné horké břečky. Na hladině plavala vílí křídla, oči a dalí věci, které jsem raději moc nezkoumal. Babice si mrmlala pod vousy (ano, přesně tak…) něco, z čeho jsme vyvodili, že tam „kdosi“ (nové silnější zlo?) prošel a na její dotaz, zda ho může zabít jí jen řekl „nemám čas“. Pak si uvědomila, že na ni zíráme a optala se, zda nás třebas smí sníst. Gnómové zřejmě tohle zlo neznali a tak se začali dohadovat, zda by se s ní nemohli domluvit na pomoci, ale tady jsem doma já a způsobům jak vyjednávat s takovou odporností jsem se nikdy nevyhýbal. Navrhl jsem jí, ať zkusí sníst něco jiného než nás. Navrhl jsem jí to mečem. Vřískala a sekala po nás pařáty, ale soustředěné síle našich útoků dlouho odolávat nemohla. Zkusila se sice vzdát, ale někdy jsou věci takové, jak se zdají být a tak jsem ukončil její existenci rychle. Byl jsem k ní rozhodně milosrdnější, než ona ke svým obětem.
Rychle jsme se dali na cestu dál a hned v další místnosti jsme narazili na Liche, kterak dokresluje poslední črty magického teleportačního kruhu. Tohle musel být arcimág Luskanu! Že by mu také „něco“ pozměnilo směr jeho teleportace a on se pokoušel dostat domů, aby se pomstil? Zkusil jsme mu zničit jeho obrazec, ale nepovedlo se to. Pak následovala krátká výměna, ale on stihl proskočit portálem, ve kterém jsme na moment zahlédli Luskan.
Vrátili jsme se nahoru za duchem a ten nám poděkoval za očistu věže.
Vydali jsme se k mému domovu, sídlu rodu Beletherion. Cestou lesem jsme se blížili k sopce známé pod názvem Hotenow – místně „Žárná“ (Hotenow znamená „Dost horká“, díky ní je i přes polohu lesa až neskutečně teplé podnebí a ve smrtelném světě je to i důvod, proč jedno ze severních měst se jmenuje „Letohrad“). Cestou jsme cítili, že nás kdosi sleduje. A pak jsme uviděli na cestě stát fialookého eladrina.
Vraha, před kterým mě varoval Mlha. Vydal se pomalu k nám a zastavil se kousek ode mne. Řekl mi, že mě má zabít. Že to neudělá ze stínu, nebo jedem, ale v čestném souboji, až zesílím a ať si řeknu čas a místo. Že mě má odstranit, abych se nemohl mstít. Mstít za smrt své rodiny. A když ho porazím v souboji, že mi prozradí i jméno jeho zaměstnavatele, který stojí za smrtí mých blízkých. Neskutečné.
Ten prokletý, nastokrát zatracený parchant i s celou svojí samolibou blazeovaností! Oznámí mi, že jsem poslední z rodiny. Že je zabil nebo nechal zabít někdo, kdo si najmul i jeho na moji likvidaci. A on čeká respekt? Uznání? Jeho představa – buď vyhraje souboj on, zabije mě a nechá si vyplatit odměnu, nebo já ho porazím, on mi vše prozradí a rozejdeme se jakoby nic?
Poslal jsem ho do horoucích pekel, aby vypadl a místo i čas své smrti aby si zvolil sám, že mě je to upřímně jedno, kde shnijí jeho kosti.
Obešel jsem ho a rychle se vydal i s ostatními k sídlu mého rodu. Nejdřív jsem zamířil k hrobce. Strávil jsem tam sám celou noc. Zvláštní. Nikdy jsem s rodinou, vyjma děda, nevycházel a spíš se jich pak i stranil a přesto… Jakoby mi někdo vzal tu možnost se s nimi někdy v budoucnu usmířit. Nečekal bych, že budu cítit až takový pocit prázdnoty. Ani to, že se rozpláču. Ale k ránu se smutek přetavil ve vztek. Najdu ty, co jsou za to zodpovědní, najdu je a oni zaplatí. Tak jak oni uspořádali život mé rodině, já uspořádám jejich životy.
Vyšel jsem z hrobky a uviděl jsem, že na mě Allyks celou noc čekala. Nemohl jsem však ze sebe dostat nic než jen tiché „děkuju“, krk jsem měl suchý a sevřený. Vydali jsme se k domu mé rodiny, abychom zjistili, co se stalo a Allyks se stavila pro gnómy do hostince.

Zjištění: jedné noci beze svědků byla zavražděna celá rodina eladrinů (5 – otec, matka, dva bratři a sestra) v souboji magií, mečem i kombinací obojího. Stopy boje nasvědčují, že s těly nebylo po smrti hýbáno. Někteří zemřeli na místě, další se pokoušeli utíkat. Dále bylo v domě nalezeno 5 míst, která obsahují zbytkové množství energie Stínopádu, buď z použití nějaké Stínopádské magie nebo přítomností tvora vytvořeného takovou magií. Tato Stínopádská místa neleží na místech, kde umřely nebo započaly boj oběti. Ať už za celým činem stojí kdokoliv, najal/i si na posledního přeživšího z rodiny eladriního vraha. Další stopou může být, že duše obětí jsou natrvalo upevněna ve Stínopádu, a tak nemohou být přivolány zpět rituálem. Eladriní vrah se jmenuje Erevan a je celkem uznávaný, dřív prý býval strážce lesa.
Další vodítko - Můj děd Haldor Beletherion, pán Beletherionského domu a válečný kapitán rodu Bralani se ztratil před rokem ve stínopádu, pověřen úkolem, o kterém nám nikdo nechce nic říct. Nevím, jestli je živý a jestli splnil ten utajený úkol.

Nakonec jsme zůstali pod Žárnou celý měsíc. Delgar a Peblíg odjeli dodělat zkoušky do Akademie, Allyks se cvičila v chrámu a já, já splnil to, co se ode mne čekalo (snad poprvé). Absolvoval jsem výcvik u Královské gardy.
Napadá mě další krok. Vydat se do Kuldaharu a zjistit, jestli pomocí „kamenného srdce“ bych nemohl něco zjistit o tom, co se stalo. Zkusím to navrhnout ostatním, asi bych to nahlas nepřiznal, ale jejich společnost teď potřebuju.

Výše je koncept zápisu, prosím připomínkujte. Kidně i chvalte ;).

Assassine: Místo a čas si sice postava nevybrala, ale jako hráč říkám (a píšu) 12. level prosím. :)

Super. Přejmenování Vílího odrazu Hotenow na Žárnou je skvělý. Hned si to musím napsat, abych to příště použil. Máš tam sice nějaký překlepy, ale to je fuk, jediný co bych chtěl zmínit jsou dva názvy. První je thayský Zulkir Druxus, který se píše s "x". Druhý je název pohoří v originále Spine of the World. Z hlavy jsem to přeložil jako Hřeben Světa, ale zapoměl jsem se podívat na překladový klíč, kde je přece jen lepší překlad Páteř Světa. Tak by bylo možná lepší to přepsat a používat tenhle název.

Jinak jsem taknějak od vás pochopil, že jakmile se vyhrabete ven z lesa, tak chcete do smrtelného Světa a kolem Luskanu právě k Páteři světa a najít Kuldahar.

Erevan si tě má tedy najít až příští level? Dobrá...

Assassin - nejsem na něj vybaven paragonskými předměty, no :DDD. Ale jestli se ti hodí příběhově mě s ním popasovat během cesty do Kuldaharu, nebo po výcviku, proč ne.
A co si vzpomínám, před vyhrabáním z lesa možná něco v eladriním městě pod Žárnou? Nějaký ten úkol?

EDIT: upraveno.

Erevan mi přijde jako příliš zajímavá postava na to, abychom se jej "zbavili" hned v příští hře. Je dobré mít koho nenávidět a ještě lepší, postupně mu dodávat lidskost :)

Zápis je jako již tradičně výborný a zábavný. Už se těším na pokračování :)

Uvidíme. Erevana teď moc neřeším. Já si zatím promyslím jestli a jak do té zápletky zapracuju okolnosti zrození Hirkala. Musím si promluvit s Assassinem, mám takovou myšlénku.... (ohledně zápletky, ne Erevana) Ale pokud by Assassin souhlasil, byl bych radši, kdyby to pro vás ostatní bylo překvapení. Zatím bych řekl, že ho chce Hirkal zabít... Ale zatím oba žijí, tak kdo ví.

Přidáno poslední hraní do článku s minimálními úpravami (překlepy).

Valindře se narozdíl od většiny oficiálních FR NPC povedlo objevit se ve videu. https://www.youtube.com/watch?v=e6z3CrnUwuI Je v časech 0:00 - 0:30 a poté 3:35 - 4:00. Hadrianovi se povedlo dokonale odhadnout její hlas...

Hahá, dobrá práce! :)

Perfektní, ona je nějaká připálená. No sice není nejhezčí, ale zas možná voní - po grilovačce. :D Jinak video je super a je správně temné, záporáci vyhrávaj, to se nevidí zas tak často.
Hlas jsem střihl po Maňasovi z Policejní akademie od Izera (nebo podle princezny Cihelky). Doufám, že se s ní nebudeme potkávat moc často, ani s jejími dopisy, aby mi to nezůstalo. :)))

Její připálenost je zcela na místě vzhledem k tomu, že umřela při explozi Luskanské věže. Záporáci vyhrávaj, protože je to opening. Až bude ending, zcela jistě to bude naopak.

Vzhledem k tomu, že naši kampaň provází Válka krve v podstatě od počátku, musím doporučit vynikající překlad od Alnage http://www.d20.cz/clanky/4896.html. Mám k němu sice pár připomínek, ale tentokrát si je nechám pro sebe.:P

Pěkné :), díky Assassine za odkaz.

Přidávám další zápis o Žárné a Kuldaharu. Opožděně ale přece. Prosím o připomínky, názory atd.

Žárná a Kuldahar

Dny po mém povýšení mezi Ochránce koruny se mi slily do kaleidoskopu setkání s Peblígem a Delgarem rozjařenými z diplomů z Akademie Bílého lotosu, neustále se usmívající Allyks promíchaných spolu s hudbou a vínem. Spoustou vína. Ale dny zahálky měly rychle minout.
Setkali jsme se v chrámu Corellona s Linou (eladrinská šlechtična zabývající se politikou dvorů Vílí divočiny) a Sandem (eladrinský mág známý jako nejmocnější čaroděj ze Žárné). V sopce Žárná prý narůstá energie a objevují se mnohem více ohniví elementálové.
Vydali jsme se na cestu a na úbočí Žárné mezi sopouchy objevili vyhořelou vesnici Satyrů se zuhelnatělými těly kolem. Pouze jeden dům odolal mnohem víc, než by se zdálo možné. A uvnitř něj byla krásná a čistá! Truhlice s mrtvolami dobrodruhů kolem ní. Abych nepoznal past, musel bych být mdlého rozumu. Nebo Gnóm. Protože zatímco jsme se snažili dostat ta těla ven pomocí lan a háků, tak Delgar se vydal dovnitř a já i ostatní pocítili vliv zlé moci. Jenže už nejsme nezkušení a tak celý dům, který se snažil stát obrovskou pastí byl zničen. V jeho podlaze jsme našli průchod do nitra Žárné a hned u vstupu jsme pocítili vliv Vílokřížení. A nejen to. Dokonce i Stínokřížení a křížení i s elementárním chaosem. Na podlaze se válel svitek od Valindry Stínoplášťové, paní Severní věže adresovaný jejímu milenci. Podle obsahu je poněkud hysterická.
Na podlaze jsem si všiml stop, které nás zavedly k zamlženému úseku chodby, kde jsme objevili druhý pergamen od Valindry. Zřejmě se jedná o nějakou dobrodružku, která má duševní problémy. Ale kdo je v dnešních časech nemá, že?
Cesta nás dovedla až k magmatické řece, kde končila. Cítili jsme opak božské magie a objevili poslední, třetí pergamen. V něm už Valindra vyhrožuje svému milému vyrváním srdce z těla (věc kterou zvládne kdejaká kuchtička z hradní kuchyně, když jí dáte příležitost) a nejenom jemu. Valindra si nebere malé cíle a vyhrožuje celému světu.
Náhle se u nás zhmotnil Lich, vůdce teď již zničeného klanu čarodějů z Luskanu. Bohužel si pamatoval, že už jednou mu něco pokazilo teleport a dostalo ho k nám a dokonce si i pamatoval, že jsme ho posledně zasáhl. Klatě. Corellon při mně zase jednou stál, povedlo se nám odvést jeho nezdravou zvědavost ukázáním pergamenů od Valindry a svedení jeho napadení na Erevana (ale tomu asi moc nevěřil). Valindra byla jeho milenka! (Jak může Lich mít milenku? Měl bych se podívat do nějaké knihovny zaměřené na nemrtvé. Je to vůbec možné?). Chodba se začala hroutit a tak jsme se úprkem hnali zpět k východu. Náhle nás zasáhlo magické echo kouzla takové úrovně, o jaké se mi zatím ani nesnilo, že bych se dostal něčemu takovému poblíž. Hroutící se stěny zůstaly zmrazené v časových kapslích viset ve vzduchu (ony se sice pohybují, ale nesmírně pomalu).
Venku jsme se rozloučili s Arclemem a když zmizel, tak jsme si zhluboka oddechli (Valindra prý také studovala v Akademii a odešla hledat jiné zdroje moci do Luskanu). Musíme něco udělat s tím naším dvojkrystalem, potřetí bychom nemuseli mít štěstí. Po návratu jsme zjistili, že Sand zemřel při obraně Letohradu a zabránil jeho zničení pomocí kouzla, které jsme pocítili i my. Liana se nám za naše služby (tentokrát spíše informačního charakteru) odměnila a my se vydali na další cestu.
Dozvěděli jsme se, že Arclem napadl lodě z Hlubiny a nakonec prohrál. V Luskanu vypukl hladomor a Hlubinští nakonec odtáhli, takže celá válka skončila velmi ukoptěným vítězstvím Hlubinských, kdy vítězové nedosáhli toho, co si předsevzali. Ale to se nesmí divit, jestli je pravda, že v jejich řadách bojuje jakýsi drow s dobrou (!!!) povahou neklanějící se Loth. Dobrá nebo nedobrá povaha, drow je drow a my z Vílí divočiny víme, jak řešit jejich problémy.
Nadešel čas naší cesty do Kuldaharu. Přiletěli jsme tam na přízračných ořích. Neskutečná krása z výšky letět na poloprůsvitném oři a pod sebou mít zasněžená úbočí Páteře světa. Náhle se před námi vynořila zelená planina kolem největšího dubu, jaký jsem kdy viděl zde ve smrtelném světě, ne nepodobný velikánům z Vílí divočiny. Pravé srdce hvozdu, ovšem zde bez hvozdu, s malou vesnicí u jeho kmene. Na západě jsme zahlédli dvoupatrovou věž, na východě vzducholoď a na jinu v kořenech stromu větší dům, kde v kamenném podstavci tkvěl velký zelený kámen.
Přivítal nás Arcidruid Kuldaharu Iselore, opatrovník „kamenného srdce“. Vydali jsme se zvědavě obhlídnout vzducholoď a u ní seděl maličký starý gnóm Oswald. Prý mu chybí dřevo na kormidlo a tak musí pět let čekat, než mu Iselore vypěstuje nové.
Pak už jsem to ale nemohl vydržet a vydali jsme se ke kamennému srdci a Ielorovi. Chtěl jsem aby zkusil spolu se mnou zkusit pomocí kamene nahlédnout do událostí kolem smrti mé rodiny. Ale něco bylo jinak, místo posledních chvil svých blízkých jsem viděl Erevana, jak se brodí sněhem ke Kuldaharu a slyšel jsem něco, co ve mně vyvolávalo dojem, že je hlas jeho svědomí jak říká: "Nesmím ho zabít, musím mu pomoct." Nerozumím tomu, nedává mi to smysl. Jen to zvyšuje moji netrpělivost a touhu něco dělat a … Ano, zabíjet. Ten vztek se ve mně převaluje jako rudočerná tma na dně mé duše.
Vydali jsme se prozkoumat věž, která patřila místnímu (dnes již mrtvému) čaroději Orrickovi, který se zde objevuje jako duch. A tam zrovna kradla knihy eladrinka (později se představila jako Illmadia). Naše seznámení jsem nezačal zrovna nejlépe (v poslední době nejsem zrovna nejpříjemnější), protože kdyby mohla pohledem provádět fyzické věci, asi bych skončil zauzlovaný jako lodníkův sen o pořádném uzlu. Kradení jsem jí překazil. Brala knihy o obecných principech magie, které se týkaly Mythalu – té nejvyšší Elfí magie. Také jsme se potkali s duchem Orrica, byl prý zabit v roskách jakési věže nedaleko odtud a nemůže odejít.
Nakonec jsme se vydali spojit kamenné srdce s Peblígovým dvojkrystalem. Překvapivě se pojily a zmenšili do velikosti malé kupičky rotující kolem Peblígovi hlavy. Zkusil ji předat silou vůle a dal ji mě. Evidentně má vlastní vědomí a ukázala mi vizi Erevana kousek ode mne. Pak se sama vydala o své vůli opět k hlavě Peblíga. A ten z popudu vlastního svědomí ji donutil přejít k Iselorovi, ale letěla znatelně pomaleji, než ode mne k Peblígovi.

Hlavou mi běžely myšlenky:
- Chtěl bych pomoci Oswaldovi najít jeho kus dřeva na kormidlo, aby tu nemusel tvrdnout. Líbila se mi jeho dobrácká spokojenost. Tvorové mají tendenci obdivovat toho, čeho sami nemohou dosáhnout.
- Chtěl bych pomoci i Orrickovi, aby jeho duše už nebyla uvězněná. Duše mé rodiny jsou někde ve Stínopádu a já jim teď nemám jak pomoci. Ale jemu bych možná mohl pomoci,kdyby se jeho kosti dostali zpět do jeho věže k jeho duchovi…
- Musím říct Iselorovi, že spravedlnost, pokud se týká svobodně myslících bytostí, by neměla narušit rozhodování jejich vůle. Aby prostě dovolil krystalu, aby si vybral u koho chce být svobodně. Protože Peblíg si toho možná nevšiml, ale já ano – krystal má vlastní mysl (aby taky ne, když se pravděpodobně jedná o jeden z předmětů Imaskarcany.
- Chtěl bych zjistit, proč Illmadia chtěla ty knihy.
- A musím se zanedlouho vypořádat s Erevanem, takže pokud nepřežiju, budou si muset výše zmínění pomoci sami.

Napadá mě ještě, že Hirkal asi bude mooooc zvědavý, jaktože je v Kuldaharu tak příjemně teplo, je-li to magií druidů, nebo něčím jiným?

Super nápad s těmi myšlenkami pro příště. Já si je taky občas poznamenám, ale skoro vždycky na ně zapomenu. Díky za zápis :)

Díky moc, paráda jako vždy. Jinak ty myšlenky jsou opravdu super, vypadá to, že Hirkal má dost práce a do teplejších krajin se jen tak nechystá.

Jen upřesním jméno liche, bývalého arcimága věže. Celým jménem se jmenuje Arklem Greeth.

Assassine, jména dobrý? Něco upravit?
EDIT - díky, upravím :)

Nerhinn, když bude kdokoliv z vás chtí za svoji postavu doplnit postřehy/nápady/pocity/zážitky/doplnění, budu jen rád. Aby z toho nebyla taková Hirkalova one-man show. ;-)

No pokud chceš vychytat i překlepy ve jménech, tak
hadrian píše:
Liana se nám za naše služby
Lina
hadrian píše:
neklanějící se Loth.
Lolth
hadrian píše:
ke kamennému srdci a Ielorovi.
Iselorovi

Nerhinn bych jen rád připomněl, že i ona viděla scénku přes vaši novou kuličku (rozhovor Skylly v kenku těle a Mephasma, celestiálně okouzlujícího jako vždy:P). Do zápisu to dávat nemusíte, pokud nechcete. Jen, že by to pro vás mohlo být důležité:)

Huh... něco mi říká, že jsem to vážně viděla, ale i kdybyste mě mučili, o moc víc (než "Věřím, že se něco takového mohlo stát.") ze mě nedostanete... zvláštní. Normálně mi paměť funguje lépe.

Dík za připomenutí Mephasma - to tam určo přidám, ale kdyby chtěla Nerhinn sama něco vymyslet...

EDIT: pamatuju si toho víc - i když mnoho jsme neviděli, vpodstatě to Assassin napsal celé. :)

Ale vzpomněla jsem si, že Peblígův diplom byl něco ve stylu "prošel s odřenýma ušima" a když se ho Peblíg pokusil padělat, sám se vznítil, zatímco mezitím se na univerzitě, v zvukotěsné místnosti, kde se uchovávají univerzitní kopie diplomů, rozeřvalo další poplašné zařízení.

Allyks k tomu zamyšleně řekla, že to je jediná zábavná chvíle, kterou v Bílém lotosu strávila (jinak se pořád nudila). Když se na ni Peblíg obořil, že ho mohla varovat dřív, odvětila s nevinným výrazem, že si nebyla jistá, zda to byla skutečná vzpomínka, nebo jen sen.

EDIT: Ta scéna vypadala tak nějak, že Peblíg se sklání nad diplomem a superopatrně k němu přikládá brk... přes rameno se mu kouká elfka. Diplom se vznítí a gnóm nadskočí, zatímco Allyks zvedne vítězoslavně ukazováček: "A-ha! Tak jsem si to myslela správně!" atd.

:DDD Napoprvé jsem to četl "sám se zanítil" ve smyslu sám Peblíg- to by byl zajímavý magický efekt.
Ale tohle bych tam dodal, kdyby Endrey vymyslel, proč vlastně vyšel s odřenýma ušima (nějaký průšvih), protože my víme, že je nadaný artificier. Takže musel udělat něco, co někoho ze sboru strašně namíchlo, ale díky neskrytelnému talentu mu nemohli než vydat diplom, byť se známkou jinou, než by zasloužil...
Kdyby se ti Endreyi chtělo.

Upraven zápis, přidáno do článku.

Mapa v materiálech doplněna. Vaši aktuální lokaci najdete na severozápadě Faerunu. Pokud se někomu šipky neobjeví, nechť zmáčkne F5:P

Díky Assassine, moc pěkné. To jsme došli skoro na konec světa :)

Jména:
Oswaldova neteř Maralie
Ledová obryně Gerta
Asmodeovi uctivači Ashmadaiové
Drowí dobrodruh Jarlaxle
a to je asi vše, ještě připojím obrázek slečny Gerty

A Kicva.

Navrhuji změnit název skupiny na "Hasiči".

Získané věci z posledního hraní (přelet vzducholodí nad kukaččím hnízdem).

Každý sem napište,zda o nějaký předmět máte zájem, pokud bude více lidí toužit po jednom předmětu, ak se musí dotyční dohodnout mezi sebou. Hole bych prodal na prachy a rozdělil mezi všechny ,protože level 6 se špatně rozděluje - pokud nesouhlasíte, napište. Rozdělování končí v pátek 11.10. v 22:00.

Rare předměty:
Prsten eladrin ring of passage level 14 (rare) příspěvek od Erevana: Hirkal

Common, uncommon předměty:
Libovolný meč do levelu 16 (common, uncommon příspěvek od Erevana):
Kožená zbroj do levelu 16 (common, uncommon příspěvek od Erevana):
Amulet do levelu 13 (common, uncommon zbytky od skřeta z věže):

Hůl do levelu 6 (common, uncommon od mága z Thaye): na peníze pro všechny
Hůl do levelu 6 (common, uncommon od mága z Thaye): na peníze pro všechny

Hotovost celkem 11.000,- zl (příspěvky od Erevana a dvou mágů z Thaye): Pro každého včetně Peblíga 2.750,- zl - ty peníze si ještě nepište, po uzavření rozdělení napíšu součet a podíl každého z nás (případně s penězi za hole)

Speciální záležitosti:
Obrázek matky skřeta z věže v Kuldaharu (naštěstí very rare): Delgar

Přidávám další zápis o Erevanovi a hořícím Letohradu. Prosím o připomínky, názory atd.

Erevan, Žárná a hořící Letohrad

Iselore nakonec dal na naše přesvědčování a nechal Imaskarcanu rozhodnout a ta se vrátila k Peblígovi. Náhle se mi málem podlomili kolena a padla na mě nepřirozená slabost, nemohl jsem se hýbat a jenom jsem se třásl. Peblígovi začala Imaskarcana rotovat kolem hlavy čím dál rychleji a náhle se zřítil k zemi v bezvědomí. Nevím co jsme Allyks a Delgarovi udělali, ale místo pomoci nás začali svazovat. Až moje výhružky donutili Delgara provazy sundat. Peblíg po probuzení omámeně prohlásil, že ho varovala Imaskarcana, přichází něco strašného. A v tom jsme to uviděli.
Erevan obalený sněhem opravdu vypadal strašně obalený sněhem. Vzhledem k okolnostem našeho posledního setkání jsem se mu vydal naproti s obnaženým mečem a zeptal se ho zda přímo on osobně měl něco společného se smrtí mé rodiny. Řekl, že ne, ale Delgar okamžitě prohlédl jeho lži a vykřikl, že to on je pobil. Nepotřeboval jsem dvakrát pobízet a obořil jsem se na něj vším, co jsem uměl. Snažil se mě během boje přesvědčit, že bez souboje by to bylo pro mě „snadnější“, ale hnala mě zuřivost po jeho krvi. Tak strašlivého protivníka na duel jsem zatím nepotkal. Zkrvavili jsme se zároveň a já cítil, že nebýt hlasité podpory mých přátel, asi bych z tohoto souboje neměl šanci vyváznout. Nakonec jsem mu vyrazil zbraň a když padl na kolena, skopl jsem ho na zem a přišlápl ho k zemi.
Splnil co slíbil a řekl mi, že sice nezná jméno toho, kdo si přál smrt mé rodiny, ale že sídlí ve Stínopádu v pevnosti na území Havraní královny, kam se neodváží ani její služebníci. Víc nevěděl. Tiše jsem mu řekl, že už pro mne není užitečný a mečem zkrátil jeho život tak, jak on to činil svým protivníkům. Ale není konec. Pořád ve Stínopádu dlí duše mé rodiny v té tajemné pevnosti a nemohou odejít k předkům.

Po porážce Erevana jsme se šli ubytovat do hostince. Tedy ne všichni. Peblíg potom co se probral zíkal dost nepřítomný pohled (tedy víc nepřítomný, než obvykle) a s radostnými výkřiky vyrazil k Oswaldově vzducholodi a že má nápady (prý z vlastní hlavy), jak ji vyspravit, vylepšit a „optimalizovat“. Jeho nadšené štěbetání dokonce vylákalo na palubu Oswaldovu neteř Maralii. Oswald nám prozradil, že nečeká jen na dřevo na kormidlo, ale že kolem Kuldaharu zuří sněhová bouře, kterou rozpoutala stará a mocná kněžka Havraní královny Gerta žijící na jih od Kuldaharu.
Jakmile jsme se ubytovali v hostinci, promluvili jsme si o tom s Iselorem a ten potvrdil Oswaldova slova. Gerta je zimní obryně (zlí a pyšní netvoři) a poslední svého rodu. Její rod byl vybit vcelku mimochodem dobrodruhy v minulosti pomáhajícími Kuldaharu a ona jediná přežila a od té doby škodí Kuldaharu, kudy chodí. A ona chodí všude.
Před cestou jsme se zastavili ve věži mrtvého čaroděje Orricka a zeptali se jeho ducha, jestli se mu nedá nějak pomoci, ale jen kněz havraní královny by mohl. Prý Gertu zná, vyhýbali se sobě navzájem. A tak nám vzklíčil v hlavě plán, jak to vyřešit. No a když to nepůjde po dobrém… Přece jen se potřebujeme z Kuldaharu dostat.
A tak jsme vyrazili k brlohu zimní obryně Gerty, kněžky Havraní královny. Najít ji nebylo těžké, už zdálky jsme uviděli hřbitov a vchod do její ledové jeskyně. Gerta se nám zjevila v lidské podobě barbarské ženy s modrou kůží a ze začátku byla ledová, pyšná a nepřátelská tak, jako ledovce na jejích rodných horách. Ale pod přívalem úcty a, nebojím se to napsat, pochlebování začala naslouchat našim argumentům. Že už je čas zapomenout na staré křivdy, že Kuldaharští nechtějí žít ve válce s ní, že si přejí ukončit tu staletou záležitost. A Gerta, Correlone počaruj mě, souhlasila s podmínkou, že v Kuldaharu bude zřízena svatyně Havraní královny, Kuldahar se nebude rozrůstat a nebudou na ni posílání dobrodruzi. A dokonce prý vyrobí amulet, který ducha Orricka odešle do Letherny.

Když jsme se vrátili do Kuldaharu (a před tím osvobodili Orrickova ducha), rázem jsme se stali místní legendou. Kuldaharští přistoupili na podmínky Gerty a bouře utichla.
Peblíg nám radostně sdělil, že vzducholoď je funkční (Oswald si mrmlal pod vousy, že pomalu už neví, jak ji ovládat – nevím, jestli myslel vzducholoď nebo Maralii, která vrhala – neopětované – pohledy na evidentně umanutého Peblíga. Taky prý měl vizi od Imaskarcany, že hlubinní gnómové pod Žárnou ve smrtelném světě provolávali slávu Peblígovi a Delgarovi a dál, že viděl Illmadii stát právě na úpatí sopky. Teď už nás nic nemohlo zadržet v Kuldahar a Oswald nám na důkaz vděku nabídl cestu svojí jedinečnou vzducholodí.

Po cestě jsme uviděli obrovské spáleniště a na něm rojící se ďábly v množství, jaké jsme dosud neviděli. Zvědavost nám nedala a přistáli jsme opodál a vyrazili na průzkum. A šťastná náhoda tomu chtěla, že jsme potkali Mlhu. Znejistěl potom, co jsme ho přesvědčovali, aby se zamyslel nad svým posláním, zda jedna duše v pekle může vyvážit nespočet mrtvých, jejichž duše odejdou do hájemství Havraní královny. Řekl, že je toho na něj moc a musí si udělat pořádek v hlavě. Snad se rozhodne správně.
Mlha nám sdělil plán Ďáblů (hlavně Mephasma), že přispěchají na pomoc Letohradu a výměnou za záchranu desetitisíc životů si vezmou jen „pár“ duší. To ve mně vyvolalo odpor, nic nevyváží utrpení duší v pekle. Jak by mohli navíc vědět dopředu o nutnosti ochrany, když přece Žárná byla utlumena elfím kouzlem? Vydali jsme se s ním doprostřed sletu ďáblů přímo k rudému stanu, ze kterého zrovna vycházel červený čaroděj z Thaye, a v něm jsme uviděli Mephasma spolu se Skyllou! Byla jeho zajatkyní. Mephasm se svěřil se svým plánem na pomoc Letohradu a hlavně s tím, že mu dělá starost klika Asmodeových uctívačů zvaných Ashmadaiové. Na ně mají vliv právě červení čarodějové z Thaye (Ashmadaiové věří, že je v jejich držení Asmodeova hůl, magický předmět snad patřící kdysi samotnému Asmodeovi a kdo ji má, má vliv na ďábly, tedy na Ashmadaie). Allyks byla rozrušena přítomností Skylly a hned se ho otázala, za jakých podmínek by Skyllu propustil. Vydá nám prý Skyllu, pokud zabijeme červeného čaroděje co právě vyšel ze stanu, ale tak, aby s tím nemohl být spojován ani on, ani my. Allyks okamžitě přijala (mám pocit, že jak se něco týká Skylly má Allyks tendenci dřív jednat a až pak myslet, ale zrovna já bych neměl soudit). Vzhledem k tomu, že červení čarodějové si berou část duší na magické pokusy nám ostatním nečinil žádný problém také přijmout.
Vystopovali jsme je rychle. Zrovna přes mrtvolu ženy posílali zprávu někomu do Thaye. Zjistili jsme, že Jarlaxle (velitel skupiny dobrodruhů, kteří šli pod Žárnou spolu s naší známou Valindrou) byl zmanipulován a Valindra má prý hůl, ale že o tajemné osobě s nimi hovořící přes mrtvolu nemá prý nikdo tušení (zřejmě držitel pravé hole). Už se chystali na přesun, ale v tom jsme je napadli a dílem překvapení a dílem zručnosti, jíž jsme na cestách získali jsme je pobili tak rychle, že nestihli nikoho varovat. Jejich ostatky pak Delgar, pán ohně, spálil na popel. Mephasm nám potom vydal Skyllu a všichni jsme se vydali vzducholodí co nejrychleji k Žárné, abychom zabránili něčemu, co jsme pouze tušili z vize, kterou nám sdělil Peblíg.

Jakmile jsme dorazili k Žárné z výšky jsme uviděli na úpatí stát Illmadii u nějaké podivné krabičky. To muselo být ono! Ať už byla krabička cokoliv, muselo to nějak souviset s posledními události a vizí zachráněných hlubinných gnómů (známých také jako Svirfneblini). Popadl mě neklid a vyskočil jsem z gondoly a snesl se na nic netušící Illmadii a srazil ji proudem z nádoby tisíce vod k zemi. Z krabičky sálala pekelná moc nezměrné síly a já pozvedl svůj meč zářící silou astrálního moře a chystal se do ní udeřit. Correlone tisíckrát zatrať moje rychlé soudy, myslel jsem si, že nejlépe zničím pekelnou silou zářící krabičku právě mocí astrálního moře pulzující v mé zbrani. Neodradil mě ani děs v očích Illmadie a její hlasité „NE“. Zarazil jsem meč do krabičky a pak si nebe kleklo na poraženou zem. Strašlivá síla probudila Žárnou a zemětřesení nás srazilo na zem (mě i mé právě přistavší druhy). Láva se k nám nedostala, ale zasypala nás zem. Nevím, za jak dlouho nás lesní elfové vykopali ze závalu, ale potom, co jsem uviděl a co mi řekla Illmadia bych si býval přál, abych zemřel v závalu.
Illmadia dostala tu krabičku od ďáblů, měla zapříčinit porušení elfího kouzla v pravý čas a ohrozit Letohrad, pak by ďáblové jakože „pomohli“ a získali pak na revanš pár nevinných duší a ještě by se zvedla jejich reputace ve smrtelném světě. Zároveň tím chtěla Illmadia zničit dvě drowí města pod Žárnou.
Jenže potom, co jsme provedl bylo vidět, jak se zemětřesení prohnalo Letohradem, ze kterého i na tu dálku bylo jasně vidět obrovský rozsah škod, poničené domy i hradby a sloupy kouře zvedající se k obloze. Ano, tnutím svého meče jsem zachránil stovku hlubinných gnómů, ale i tisíce drowů a způsobil smrt mnoha tisíc lidí. Překazil se i plán Ďáblů.

Jako ve snách pro mě proběhly další události. Potrestání Illmadie mělo být dílem Liny s její spravedlnosti (tedy smrt). Allyks však vymohla výjimku s tím, že Illmadia byla vydána Skylle, aby ta získala eladrinní tělo. Já byl proti (Skyllin plán ve mně pořád nebudí důvěru), ale mé protesty byly chabé. Allyks prosadila, aby se Skylla dozvěděla o tom, že Asmodeova hůl je někde v Thayi a ne pod Žárnou, jak si Skylla i ďáblové mysleli a také jí to Allyks ihned sdělila. Skylla poté neprodleně odcestovala do Thaye.

Allyks zdá se dospěla, je sebevědomá a prosazuje své zájmy způsobem, který mě udivil. Ani jsem si nevšiml a ze zakřiknuté osůbky se stala sebevědomou dívkou. Ta změna se odehrála tak zvolna, že jsem si jí všiml až teď, až když mě šok vytrhl z mé samolibosti.

Stravuje mě hrůza z mého činu a pocit viny, jaký jsem ještě nezažil. Letohrad hoří, blíží se k němu pekelné hordy a má vůle se obrátila v prach. Musím to nějak napravit, musím pomoci Letohradu! Allyks se mi pokoušela říct, že náš příchod byl přece jen úspěchem, byť ne nejlepším možným. Že mrtví padají na hlavu ďáblů a Illmadie a já dokážu pochopit její logiku. Přesto to nijak neutišuje bouři výčitek v mé hlavě a v nitru cítím osten viny. Navíc jsem si všiml, jak zasykla, když Illmadie popisovala, jak to mělo zničit dvě drowská města.
Poprosil jsem ostatní, jestli půjdou se mnou na pomoc Letohradu a souhlasili. Vyrážíme k Letohradu a část z nás tam poletí na opravené Oswaldově vzducholodi.

V hlavě mi víří kaleidoskop myšlenek:
- Chci pomoci Letohradu, napravit, co jsem způsobil. Hrůza dusí mé myšlenky a dosud nepoznaná úzkost se mi zaryla do prsou. Dal bych nevím co za to, kdyby mě napadla nějaká myšlenka, jak jim pomoci co nejrychleji.
- Celé to byla past ďáblů a byť zpackaná, stejně ďábly přivede k Letohradu, který má poničené hradby a obráncům byly způsobeny strašlivé ztráty. Jsem si téměř jist, že neodtáhnou s nepořízenou, Mephasm je nemá jak udržet na uzdě a proč by to taky dělal.
- Jestli Mephasm zjistí, jakou roli jsem sehrál ve zničení jeho plánu, pak jsem si získal protivníka smrtelně nebezpečného a ohrozil tak i své druhy a zejména svého přítele Mlhu. Snad už s nimi není, modlím se za to ke Correlonovi.

Paráda. I když pro Hirkala možná tolik ne:)
Díky.
Tři připomínky:
hadrian píše:
A dokonce prý vyrobí amulet, který ducha Orricka odešle do Laterny.
Letherny

hadrian píše:
ale jen kněz hhavraní královny by mohl.
Havraní

hadrian píše:
Swirfneblini
Svirfneblini

Já bych snad pouze dodala, kdyby to někoho zajímalo, že víceméně všechno se minulou hru pro Allyks točilo kolem Skylly. To ona se Mephasma rovnou zeptala, co chce za Skyllu. Souhlasila s tím, že pro něj odpravíme čaroděje z Thaye, Skylle prozradila, že hůl není pod sopkou v držení Valindry, nýbrž v Thayi, a nakonec i byla pro to, aby Ilmadiino tělo dostala ona. S tím, že zdůrazňuji tělo.

Co se Allyksiny argumentace týče, tak se snažila Hirkalovi vysvětlit, že i když ne absolutním, náš příchod byl úspěchem. Kdybychom sem vůbec nezamířili, ďáblové by odpálili sopku a zničili tím podzemní gnómy. Kdyby se Letohrad nepodvolil, dopadlo by to pro něj stejně jako to pro něj dopadlo, a kdyby ano, Peklo by podvodem získalo nevinné duše. Mohli jsme sice být úspěšnější, ale stalo se. A podstatné je, že to, že Žárná vybuchla, není vinou Hirkala, nýbrž Ilmadie a pekelníků. Howgh.

Assassin: všechno zapracuju, díky :)

Nerhinn: Dík za připomínky,určitě zítra zapracuju víc podíl Allyks, na vině je příliš mnoho děje posledně. Takže tvůj podíl zvýrazním.
Co se týče Hirkala a jeho pocitu viny - osobně s tebou souhlasím, ale Hirkal má tendenci být vztahovačný až hrůza a trošku sebestředný (možná až začne uvažovat klidněji, tak na to přijde, že vina je na Mephasmovi a jeho záludných intrikách). Navíc, jak jistě všichni víme, jedině trauma udělá z dobroruha hrdinu. ;-)

EDIT: Navíc jako hráč nejsem nerad - vytvořilo to pro mě velice zajímavou kulisu nepřehledných zmatků a zvratů kterými se proplétají intriky mocných. Poslední hra se mi fakt líbila :).

Však v pohodě, aspoň se něco děje a Hirkal potřebuje trochu zvážnět. Tohle jsou věci, které mu Allyks řekla, ne příspěvek do diskuse o vině :) Snad bych ještě dodala, že když Allyks argumentuje tím, že jsme zachránili gnómy, nemá ve tváři tak suverénní výraz jako u jiných částí řeči (tj. slzy kvůli tomu, že by svirfneblini zemřeli spolu s dvěma městy plnými drowů, neronila. I když by to asi nahlas nepřiznala).

Vše zapracováno (do změněného příspěvku 190) včetně Allyksina podílu a malého udivení Hirkala nad změnou Allyks. ;)

Přidáno do článku.

Tak zase malý slovníček.
Drowí renegát Imbross
Drowí velitel otrokářů Malaggath
Jinak asi nikdo novej, jestli jsem na nikoho nezapomněl.
Endrey: Jestli budeš potřebovat, napíšu ti i ty starý jména.

Já sem tak zvědavej na to, co se dělo :). Už aby tu byl zápis. ;)

Zapis bude, ale pockejte si jeste tak dva dny. Trosku nestiham. Zatim sem hodim jen loot.
Ten je nasledujici:
long sword: 3x +2 (max. l10); 1x +3 (max. l15)
short sword: 3x +2 (max. l10); 1x +3 (max. l15)
hide armor: 3x +3 (max. l13); 1x +4 (max. l16)
palcat: 1x (max. l14)
krouzkova zbroj: 1x (max. l14)
scimitar: 1x (max. l14)

Dale si skupinka rozdeli 12k zlataku.

A to je vse pratele:)

Asi to nebudu mit tak hrdinsky sepsane jak Hadrian, ale snad to prezijete:)

----------------------
Dívám se na Hirkala a nevypadá moc dobře. Ti zabití lidi a zachránění drowové s ním asi hodně zamávali. No, snad se z toho dostane. Asi bude potřebovat nějaké vzrůšo, aby s ním vůbec byla řeč. Naštěstí šel s Allyks a Delgarem pěšky a já se mohl pěkně prolítnout na mé opravené vzducholodi. No, skoro mé, patří gnómovi Oswaldowi, kterej letí se mnou a svou neteří Maralii. A když už jsme u ní, nechápu proč se na mě tak zvláštně dívala, když sem opravoval tu vzducholoď? Nějaká divná. Nevím, ale teďka to zjišťovat nebudu. Mám tu ještě spoustu práce a hlavně, začínám pomalu vidět na Letohrad. Spíš to, co po skvělým tahu Hirkala zbylo. Jedna třetina města úplně v čudu a když se podívám na zbytek, tak už to taky zažilo lepší časy. Ze severu se tam ještě hrnou ďáblové a orkové, pro změnu z jihu jdou vidět nejaký dvě armády, asi lidí, ale težko říct, protože už je to dost daleko. V tu chvíli jsem si všimnul zbytku skupinky, jak si vyšlapujou. Nevypadali nějak utrmáceně, ale chtěl jsem vědět, jak na tom Hirkal je. Takovej tvrďák... Hodil jsem jim na zem lana, aby vyšplhali na loď a mohli jsme pokračovat dál. Když už lezou nahoru, všímám si nějaké malé tečky na obloze jak se k nám přibližuje. A najednou blik a vidím úplnou hrůzu. Jak se moje skvělá vzducholoď v plamenech řítí dolů. Vcuku letu to zmizí a já jsem opět na lodi a zbytek družiny pode mnou... Jako vždy. Beztak to má na svědomí moje skvělá koule. Ale radši vidině budu věřit a budu klesat. Ten zbytečnej šplh jim neuškodí. Možná se na mě budou dívat jak na blbce, ale to se na mě dívaj i tak. Takže směr dolů.
Tak už i vím, co je to za tu tečku, co k nám letí. Kostěnej drak!!!!! Co tady do pr..le dělá??!!! Sice byla ještě šance, že by to mohl být pozůstatek hodného draka, ale Allyks nás z toho hodně rychle vyvedla. Prej modrej. No, tak to jsme v háji.
A jsem bez lodě!!!!!! ONI MNĚ JI OBĚTOVALI!!! Někdo mě asi nemá rád. Jo a mimochodem, přežili jsme. Teda já, Delgar a Allyks. Hirkal nám odlítnul, i s drakem. Po chvilce drak přistál. Spíš bych měl napsat, že spadnul. Ale jak se dá čekat od Hirkala, tak ten řekne, že to všechno bylo plánovaný a předem připravený plán, který do puntíku vyšel.
Jedinej normální jsem tady asi jen já. Protože Hirkal je v depresi, Allyks má evidentní problém s osobností a o Delgarovi ani nemluvím. Ten vypustil fireball směr moje loďka, která byla plná extremně vybuchujícího plynu a ono to trošku sejmulo draka. Takže jsem ho v podstate zničil já. Pak jsme na draka zoufale vypálili několik šípů, šipek a kdo ví čeho. Ale Hirkal, kterej se chce asi zabít, se domluvil s Allyks, aby mu udělala stupínek, o který se odrazil, vyskočil, teleportoval a najednou byl na zádech té obludy. Tu v letu sejmul a v planovaným pádu přistál ve zříceninách Letohradu. Ješte, že nikdo neví, kdo jim to tam přistál...


Konec prvni casti... Za chvilu bude dalsi.

Super! :)

Korekce:
-No, skoro mě -> mé
-Ale radši vidině budu věrit -> věřit
-ONI MĚ JI OBĚTOVALI -> MNĚ (zajímavé je, že skoro vždycky, když někdo zdůrazní text, např. tučným fontem nebo CapsLockem, udělá tam chybu. Ale to nic, na mě to pravidlo platí taky :D)
-Protože Hadrian je v depresi -> Hirkal
-Ješte že nikdo neví kdo to je... -> Ještě, že nikdo neví, kde to je... Nebo škoda, že nikdo neví?

Nerhinn, diky za korekci, budu ji jeste potrebovat;)

edit: trosku jsem to jeste poupravil, hlavne tu posledni vetu:)

Druhá část

----------------------------------------------

Ještě několik kilometrů nám zbyvá do města, tak jsem vytvořil rituál na vyvolání přízračných koní, protože se nám nechtělo šlapat pěšky. Rituál se mi povedl na výbornou, dokonce jsme mohli i lítat. Tak jsme vyrazili. Před Letohradem se nacházela ještě menší vesnice, spíš osada, ze které stoupal černej dým. A za ní docela velká trhlina, asi důsledek zemětřesení. Nakonec jsme se shodli, že půjdem omrknout tu osadu. Jak se tak přibližujem, tak si všímáme několika postav, co vypadaji jako lidé. Jak tam tak jedem, najednou se nad osadou začne dělat velká kopule fialové barvy. Radši bych zdrhnul, ale Delgar se rozhodl jet za těma lidma, co viděl dole. Nakonec ho i s Allyks dohaníme, ať v tom není sám. Než ho doženem, tak už si s něma povídá v elfštině. Když tam prijedem, vidíme několik elfů a lidí. Jejich stav není zrovna nejlepší, proto je hned s Allyks léčíme. Mezitím se však kopule uzavřela a my jsme se tu stali vězni.
Dozvěděli jsme se, že většina vesničanů byla odvedena drowy do té trhliny, co se udělala na konci osady. Zbylo tu pouze několik zajatců, kteří jsou zavření ve starostově baraku a prej tam odvezli i nejaké zbraně. Dovídáme se, že tam vede tajná chodba, která vede přímo do baráku. Nakonec se domluvíme s elfy, že my projdem chodbou, oni udělají bugr před dveřma a vlítnem jim přímo do zad. Tak se i stalo, Delgar tam udělal menší peklo a tři drowy poslal do věčných lovišť.
Od zachráněných se dozvídáme, že taky mají zajatce. Nejakýho drowa, kterýmu se způsoby jeho rasy moc nezdaj. Dovedou nás k němu a v klidu si s ním pokecame. Jmenuje se Imbross a měl nějakou vyšší hodnost. Naštěstí s nama není Hirkal, hned by ho poslal za jeho kamarádama, co jsme potkali před chvilkou. Dozvídáme se, že nesouhlasí s názory drowu. Rád by přežil pogrom (ne pognom!!!) drowů, který bude po tomhle následovat. Když ho tak poslouchám, tak nemám pocit, že by lhal. Buď je tak dobrej lhář, nebo mluví pravdu. Dokonce nám řekne, kde mají drowové hlavní základnu, kde zadržujou dalších 30 zajatců. Navrhnul i plán, jak se tam dostat a provést útok. Navrhuje, aby jsme my tři, jeden elf a tři vesničani jeli jako zajatci na voziku s tím, že on bude řídit povoz. Tak snad to všechno vyjde.

Bude jeste jedno pokracovani..

Díky Endrey, těším se na další část, má to svůj osobitý styl, akorát je vidět, že nejsi zvyklý psát s diakritikou, občas ti vypadává. Až to bude všechno, tak bych to nějak dal dohromady, aby to hadrian mohl hodit komplet do článku.

Taky bych rád napsal, jen tak mimo zápis, co se teda vlastně stalo s Hirkalem a při té příležitosti zodpověděl některé jeho otázky, které neměl příležitost objasnit při hře.

hadrian píše:
- Chci pomoci Letohradu, napravit, co jsem způsobil. Hrůza dusí mé myšlenky a dosud nepoznaná úzkost se mi zaryla do prsou. Dal bych nevím co za to, kdyby mě napadla nějaká myšlenka, jak jim pomoci co nejrychleji.
Poté co Hirkal zbrkle skočil na hřbet polámaného dracoliche a zřítil se s ním na Letohradský hřbitov poeticky pojmenovaný Neverdeath(Nikdysmrt?), ocitl se v centru bitvy.
Letohradští vojáci rozděleni na Černou a Bílou gardu se snaží odrážet armádu nemrtvých, kterou oživují a rozšiřují Červení čarodějové pod vedením Valindry. Dracolich stále "žije", ale není příliš bojeschopný, z jeho těla se stal velký střet zájmu. Červení čarodějové jej chtějí zregenerovat a Letohradští zase za pomoci kněžích Havraní královny zapečetit.
Tato potyčka o důležité strategické místo pro vývoj celé bitvy není ještě zcela vyřešena, ale Hirkal by v ní pravděpodobně přišel o život nebýt jeho bývalého společníka Mlhy, který se vřítil do bitvy, zachránil jej a přidal se na Hirkalovu stranu proti nemrtvým a hlavně Červeným čarodějům z Thaye.
Zatímco Letohradští drží obranou linii, Hirkal s Mlhou se přidali k elitním jednotkám čarodějobijců, kteří prochází hrobky a krypty a zabíjí Červené čaroděje, kteří odtud rozšiřují svou nemrtvou armádu. Nutno podotknout, že když se Hirkal a Mlha pustí do práce, Letohradští si nejsou jisti, zda se mají více bát Thayských čarodějů nebo této dvojice.

hadrian píše:
- Celé to byla past ďáblů a byť zpackaná, stejně ďábly přivede k Letohradu, který má poničené hradby a obráncům byly způsobeny strašlivé ztráty. Jsem si téměř jist, že neodtáhnou s nepořízenou, Mephasm je nemá jak udržet na uzdě a proč by to taky dělal.
Mlha prozradí, že celý tento plán okolo sopky, Jarlaxlovi skupiny a Letohradu nebyl plánem ďáblů. Ukazuje se, že toto všechno bylo jen malou součástí mnohem většího plánu, do kterého ani Mephasm úplně nevidí. Mephasm si myslí, že možnost získání duší bylo jen lákadlo pro ďábly a za tím vším je někdo od Červených čarodějů, kterému musí jít o něco mnohem většího.

hadrian píše:
- Jestli Mephasm zjistí, jakou roli jsem sehrál ve zničení jeho plánu, pak jsem si získal protivníka smrtelně nebezpečného a ohrozil tak i své druhy a zejména svého přítele Mlhu. Snad už s nimi není, modlím se za to ke Correlonovi.
Mlha od Mephasma utekl až po tomto incidentu a vždy klidný Mephasm se ani tímto vším nenechal rozhodit. Vlastně to spíš vypadá, že se docela baví. Sám byl v Pekle vždy výjimečně dobrým manipulátorem, a teď se nechal zatáhnout do něčeho podobného ve světě, který mu je cizí, a kterému nepřikládá velkou důležitost. Je to pro něj výzva, a přestože to teď vypadá, že se Mephasmovi vše vymyká z rukou, Mlha tvrdí, že měl vždy na každou situaci hned několik záložních plánů, které dokázali vše zvrátit v Mephasmův prospěch.
Každopádně, ať už je za tím vším kdokoliv, má Mephasmovo uznání. Jediný smrtelník, který kdy v tom ohledu dokázal s Mephasmem držet krok byla Skylla.

Snad jsem to napsal dostatečně pochopitelně, nějaké otázky?:P

Romane, dobré! Baví mne tvůj specifický styl podání shrnutí.

Díky Endreyi za to shrnutí :).

Assassine - díky za objasnění role Mephasma a nejvíc díky za Mlhu a za to, že jsme si společně vykostili pár nepřátel - to je pro mě úžasný :)))
(Mlha stojí nad kouřícími zbytky čaroděje, jehož rudé krvavé zbytky jsou všude po kryptě a říká Hirkalovi nevzrušeným hlasem: "Tohle všechn kolem mě vede k názoru, že červení čarodějiové z Thaye mají důvod se nazývat "červenými", ale stejně mě docela baví jejich těla znovu a znovu podrobovat zkoušce mojí mocí a tvým mečem". Hirkal se pobaveně usmívá a dva vojáci gardy za nimi zvrací...). ;-)
Hirkal tedy díky objasnění Mlhy nebude sice ďáblům už nikdy věřit, ale taky si z nich neudělá své osobní nepřátele. Prostě se jenom poučil, že svět je složitější míswto, než se na první pohled zdá.

Davam sem posledni cast meho zapisu. Prosim vsechny o kontrolu a pripominky. Dekuji:)

--------------------------------
Tak se vezem na povoze na statek. Strážci prohodí jen s Imbrossem několik vět a pokračujem bez sebemenších problémů dovnitř. Uvnitř vidíme osm drowů. Jeden z nich vypadá o něco líp. Má na sobě červenou kožárnu (Ta mi bude slušet..). Že by velitel? Po příjezdu nás hned chtěli vytáhnout z vozu. První jde Allyks, ale ta se jenom rozhlídla a jedno ze strážných drowů sejme. Delgar spustí několik blesků a Allyks už letí na další drowy, aby jim vymlátila duši z těla. A ne, že by se jí to nedařilo. Ta holka to snad má v krvi a s těma meči se snad narodila. Po uložení několika drowů k věčnému spánku se vrhá na velitele. Ona si snad ani neuvědomuje, že tu Hirkal s nama není. Tak jí aspon jdu krýt zadek já. Sice jsem jí tam platnej jak mrtvýmu kabát, ale i morální podpora se počítá, ne? Nakonec jediná, kdo přišla k úhoně byla Allyks, ale ta si z těch šrámu prdlajs dělala. Pomalu jsem ji musel přemlouvat, aby si to nechala ošetřit. Nakonec jsme dostali ven 30 vesničanů. Teď ale budem muset najít cestu ven z kopule.
Ze středu hemisféry míří paprsek na vrchol. Tak se k němu s Imrossem a dalšíma třema elfama blížíme. U zdroje pole vidíme drowí kněžku, která pole udržuje aktivní. Zas takovej problém by nebyl ji sejmout. Ale to by tam nesměl být velkej, hnusnej pavouk. Když se na ten hnus podívám pořádně, mám pocit že to byl ještě před nedávne drow. Asi nějakej jejich transformační rituál. A začínám si myslet, že do toho šel dobrovolně. Že by totalní fanatik? Jinak by už dávno zdrhnul. Asi tyhle věci nikdy nepochopím a Hirkalovo zachraňování drowů už vůbec ne. Na plánu jsme domluvili následovně: my tři si vezmem pavouka a oni mezitím sejmou kněžku. Pavouka jsme odlákali a zbytek udělal s drowkou krátkej proces. Okamžitě kopule zmizela. Pavouk odolával o něco dýl, ale dopadl stejně. Nikdo nám neutekl, takže drow mohl zůstat klidný, že ho nikdo neprozradí.
Tak už si to vítězoslavně kráčíme a před nama se objeví ohnivej portál a z něho vyjde Mephasm. Že má pro nás zase skvělou nabídku. On je snad podomní prodejce? Nebo býval, protože je docela neodbytnej. Ještě že neřekl "Mám nabídku, která se neodmítá". To už bych ho asi poslal do určitých míst. Ale i tak, zachraní zbývající vesničany, pokud jim necháme "pouze" dvě dušičky. On si snad myslí, že jsme blbí ? Proč bysme měli rozhodovat za někoho jiného? Ať se rozhodnou sami. Samozrejmě ji nevyužili...
Mimo jiné, po krátké debatě s Mephasmem jsem se dozvěděli, že Valindra hůl nemá, ale asi ji má někdo z Červených čarodějů. A taky to vypadá na docela slušnej problém s Valindrou a její armádou nemrtvých.
Celkově se nám podařilo zachránit 33 vesničanů, kteří se rozeběhli na všechny strany. Tři elfové si to namířili do lesů a Imross si to kracel na jih. My jsme se rozhodli jít do města a najít našeho pilota.

Dívám se na Hirkala a nevypadá moc dobře. Ti zabití lidi a zachránění drowové s ním asi hodně zamávali. No, snad se z toho dostane. Asi bude potřebovat nějaké vzrůšo, aby s ním vůbec byla řeč. Naštěstí šel s Allyks a Delgarem pěšky a já se mohl pěkně prolítnout na mé opravené vzducholodi. No, skoro mé, patří gnómovi Oswaldovi, kterej letí se mnou a svou neteří Maralií. A když už jsme u ní, nechápu proč se na mě tak zvláštně dívala, když sem opravoval tu vzducholoď? Nějaká divná. Nevím, ale teďka to zjišťovat nebudu. Mám tu ještě spoustu práce a hlavně, začínám pomalu vidět na Letohrad. Spíš to, co po skvělým tahu Hirkala zbylo. Jedna třetina města úplně v čudu a když se podívám na zbytek, tak už to taky zažilo lepší časy. Ze severu se tam ještě hrnou ďáblové a orkové, pro změnu z jihu jdou vidět nejaký dvě armády, asi lidí, ale težko říct, protože už je to dost daleko. V tu chvíli jsem si všimnul zbytku skupinky, jak si vyšlapujou. Nevypadali nějak utrmáceně, ale chtěl jsem vědět, jak na tom Hirkal je. Takovej tvrďák... Hodil jsem jim na zem lana, aby vyšplhali na loď a mohli jsme pokračovat dál. Když už lezou nahoru, všímám si nějaké malé tečky na obloze jak se k nám přibližuje. A najednou blik a vidím úplnou hrůzu. Jak se moje skvělá vzducholoď v plamenech řítí dolů. Vcuku letu to zmizí a já jsem opět na lodi a zbytek družiny pode mnou... Jako vždy. Beztak to má na svědomí moje skvělá koule. Ale radši vidině budu věřit a budu klesat. Ten zbytečnej šplh jim neuškodí. Možná se na mě budou dívat jak na blbce, ale to se na mě dívaj i tak. Takže směr dolů.
Tak už i vím, co je to za tu tečku, co k nám letí. Kostěnej drak!!!!! Co tady do pr..le dělá??!!! Sice byla ještě šance, že by to mohl být pozůstatek hodného draka, ale Allyks nás z toho hodně rychle vyvedla. Prej modrej. No, tak to jsme v háji.
A jsem bez lodě!!!!!! ONI MNĚ JI OBĚTOVALI!!! Někdo mě asi nemá rád. Jo a mimochodem, přežili jsme. Teda já, Delgar a Allyks. Hirkal nám odlítnul, i s drakem. Po chvilce drak přistál. Spíš bych měl napsat, že spadnul. Ale jak se dá čekat od Hirkala, tak ten řekne, že to všechno bylo plánovaný a předem připravený plán, který do puntíku vyšel.
Jedinej normální jsem tady asi jen já. Protože Hirkal je v depresi, Allyks má evidentní problém s osobností a o Delgarovi ani nemluvím. Ten vypustil fireball směr moje loďka, která byla plná extrémně vybuchujícího plynu a ono to trošku sejmulo draka. Takže jsem ho v podstatě zničil já. Pak jsme na draka zoufale vypálili několik šípů, šipek a kdo ví čeho. Ale Hirkal, kterej se chce asi zabít, se domluvil s Allyks, aby mu udělala stupínek, o který se odrazil, vyskočil, teleportoval a najednou byl na zádech té obludy. Tu v letu sejmul a v plánovaným pádu přistál ve zříceninách Letohradu. Ještě, že nikdo neví, kdo jim to tam přistál...

Ještě několik kilometrů nám zbývá do města, tak jsem vytvořil rituál na vyvolání přízračných koní, protože se nám nechtělo šlapat pěšky. Rituál se mi povedl na výbornou, dokonce jsme mohli i lítat. Tak jsme vyrazili. Před Letohradem se nacházela ještě menší vesnice, spíš osada, ze které stoupal černej dým. A za ní docela velká trhlina, asi důsledek zemětřesení. Nakonec jsme se shodli, že půjdem omrknout tu osadu. Jak se tak přibližujem, tak si všímáme několika postav, co vypadají jako lidé. Jak tam tak jedem, najednou se nad osadou začne dělat velká kopule fialové barvy. Radši bych zdrhnul, ale Delgar se rozhodl jet za těma lidma, co viděl dole. Nakonec ho i s Allyks doháníme, ať v tom není sám. Než ho doženem, tak už si s něma povídá v elfštině. Když tam přijedem, vidíme několik elfů a lidí. Jejich stav není zrovna nejlepší, proto je hned s Allyks léčíme. Mezitím se však kopule uzavřela a my jsme se tu stali vězni.
Dozvěděli jsme se, že většina vesničanů byla odvedena drowy do té trhliny, co se udělala na konci osady. Zbylo tu pouze několik zajatců, kteří jsou zavření ve starostově baráku a prej tam odvezli i nějaké zbraně. Dovídáme se, že tam vede tajná chodba, která vede přímo do baráku. Nakonec se domluvíme s elfy, že my projdem chodbou, oni udělají bugr před dveřma a vlítnem jim přímo do zad. Tak se i stalo, Delgar tam udělal menší peklo a tři drowy poslal do věčných lovišť.
Od zachráněných se dozvídáme, že taky mají zajatce. Nějakýho drowa, kterýmu se způsoby jeho rasy moc nezdaj. Dovedou nás k němu a v klidu si s ním pokecáme. Jmenuje se Imbross a měl nějakou vyšší hodnost. Naštěstí s náma není Hirkal, hned by ho poslal za jeho kamarádama, co jsme potkali před chvilkou. Dozvídáme se, že nesouhlasí s názory drowu. Rád by přežil pogrom (ne pognom!!!) drowů, který bude po tomhle následovat. Když ho tak poslouchám, tak nemám pocit, že by lhal. Buď je tak dobrej lhář, nebo mluví pravdu. Dokonce nám řekne, kde mají drowové hlavní základnu, kde zadržujou dalších 30 zajatců. Navrhnul i plán, jak se tam dostat a provést útok. Navrhuje, aby jsme my tři, jeden elf a tři vesničani jeli jako zajatci na vozíku s tím, že on bude řídit povoz. Tak snad to všechno vyjde.

Tak se vezem na povoze na statek. Strážci prohodí jen s Imbrossem několik vět a pokračujem bez sebemenších problémů dovnitř. Uvnitř vidíme osm drowů. Jeden z nich vypadá o něco líp. Má na sobě červenou kožárnu (Ta mi bude slušet..). Že by velitel? Po příjezdu nás hned chtěli vytáhnout z vozu. První jde Allyks, ale ta se jenom rozhlídla a jedno ze strážných drowů sejme. Delgar spustí několik blesků a Allyks už letí na další drowy, aby jim vymlátila duši z těla. A ne, že by se jí to nedařilo. Ta holka to snad má v krvi a s těma meči se snad narodila. Po uložení několika drowů k věčnému spánku se vrhá na velitele. Ona si snad ani neuvědomuje, že tu Hirkal s nama není. Tak jí aspoň jdu krýt zadek já. Sice jsem jí tam platnej jak mrtvýmu kabát, ale i morální podpora se počítá, ne? Nakonec jediná, kdo přišla k úhoně byla Allyks, ale ta si z těch šrámu prdlajs dělala. Pomalu jsem ji musel přemlouvat, aby si to nechala ošetřit. Nakonec jsme dostali ven 30 vesničanů. Teď ale budem muset najít cestu ven z kopule.
Ze středu hemisféry míří paprsek na vrchol. Tak se k němu s Imrossem a dalšíma třema elfama blížíme. U zdroje pole vidíme drowí kněžku, která pole udržuje aktivní. Zas takovej problém by nebyl ji sejmout. Ale to by tam nesměl být velkej, hnusnej pavouk. Když se na ten hnus podívám pořádně, mám pocit že to byl ještě před nedávnem drow. Asi nějakej jejich transformační rituál. A začínám si myslet, že do toho šel dobrovolně. Že by totální fanatik? Jinak by už dávno zdrhnul. Asi tyhle věci nikdy nepochopím a Hirkalovo zachraňování drowů už vůbec ne. Na plánu jsme domluvili následovně: my tři si vezmem pavouka a oni mezitím sejmou kněžku. Pavouka jsme odlákali a zbytek udělal s drowkou krátkej proces. Okamžitě kopule zmizela. Pavouk odolával o něco dýl, ale dopadl stejně. Nikdo nám neutekl, takže drow mohl zůstat klidný, že ho nikdo neprozradí.
Tak už si to vítězoslavně kráčíme a před náma se objeví ohnivej portál a z něho vyjde Mephasm. Že má pro nás zase skvělou nabídku. On je snad podomní prodejce? Nebo býval, protože je docela neodbytnej. Ještě že neřekl "Mám nabídku, která se neodmítá". To už bych ho asi poslal do určitých míst. Ale i tak, zachrání zbývající vesničany, pokud jim necháme "pouze" dvě dušičky. On si snad myslí, že jsme blbí ? Proč bysme měli rozhodovat za někoho jiného? Ať se rozhodnou sami. Samozřejmě ji nevyužili...
Mimo jiné, po krátké debatě s Mephasmem jsem se dozvěděli, že Valindra hůl nemá, ale asi ji má někdo z Červených čarodějů. A taky to vypadá na docela slušnej problém s Valindrou a její armádou nemrtvých.
Celkově se nám podařilo zachránit 33 vesničanů, kteří se rozeběhli na všechny strany. Tři elfové si to namířili do lesů a Imross si to kráčel na jih. My jsme se rozhodli jít do města a najít našeho pilota.

Díky za zápis, do předchozího postu jsem zkompletoval všechny tři části. Jen jsem u nich doplnil chybějící diakritiku. Pokud by to ještě Endrey nějak měnil na základě případných připomínek, pak bych to taky ještě podle toho editnul, aby to mohl hadrian přidat k ostatním.

Jinak já k němu žádný připomínky nemám, je to Peblígovsky skvělý!:)

Akorát v zápise chybí absolutní závěr minulé hry, kdy jste došli k rozbořeným hradbám letohradského hřbitova plného nemrtvých a mezi vás se teleportoval bývalý arcimág luskanského mystického bratrstva lich Arklem Greeth. To však nevadí, začneme tím příště.

Diky moc Assassine.

Jinak klidne prihodte pripominky, ja je prelozim na pebligovstinu a zakomponuju do textu:)

Poprosím hadriana, aby Endreyho zápis z mého postu hodil do článku.
Dík.

Huž se stalo.

Slovníček postav a míst:
Kalashtar Akasha - nová členka družiny
Kapitán Grinch - velitel Bílé gardy Letohradu
Peklonoši - označení dvojice Hirkal a Mlha ve válce o Letohrad
Effron Zkroucený - půltiefling, velitel Černé gardy, stínopádsky agent, samozvaný vládce Letohradu
Herzgo - již mrtvý tiefling, před svou smrtí zastával stejnou roli, kterou po něm zdědil jeho syn Effron
Valindra Stínoplášťová - ne úplně hodná a ne úplně živá elfička
Arklem Greeth - ne úplně živý, ale zato sympaťák v nevyrovnaném partnerském vztahu s Valindrou
Lord Dagult - Hlubinský šlechtic, samozvaný vládce "Nového Letohradu"
Mythal dračího hněvu - vázaný na rudou kometu
Věčná noc (Evernight) - stínopádský odraz Letohradu
Nerull - dávno mrtvý bůh smrti
Netherská říše (Netheril) - magokratická starobylá lidská říše, která úrovní magie překonala eladriny i Imaskarskou říši

hadrian: Je toho tentokrát hodně, ne všechno je důležitý a musí se objevit v zápise. Nechám to na tobě.

Protože těch informací o Netherské říši bylo nakonec víc něž dost, postnu je pro oživení sem:

1) Byl jsem farmářem v malé farmářské osadě v dobách slávy Imaskarské říše. Ale naše vesnice byla od této říše daleko a museli jsme se o sebe starat sami. Až náš stařešina Nether domluvil spojení sedmi vesnic, které byli okolo blízkého jezera. A tak vznikla aliance farmářských vesnic po našem stařešinovi pojmenovaná Netheril. Nedaleká mocná elfí říše si všimla naší prosperity v úrodnosti a ochraně před divou zvěří a nabídla nám malou výpomoc. Začali nás učit magii. Byli překvapeni naší nově objevenou vášní a rychlostí našeho učení. Netrvalo dlouho a každá hospodyně dokázala vyčarovat drobné kouzlo. Třeba na zapálení svíček nebo ustlání postele.

2) Zloději! To jste vy co? Elfové, gnómové! Nedokázali jste snést, že jsme překonali své učitele. To my našli ty svitky. Ano, ano, na vašem území, někdo je tam musel nastrčit. Ale nám! Díky nim jsme se stali nejmocnějšími mágy na světě. To že jste vy, elfové ukradli část na tom nic nemění. Můžete nám jen poděkovat, že se gnómové naučili díky svitku iluzionární magii a přestali býti otroky! My teď budeme vládnout světu!

3) Díky Netherským svitkům každý z nás byl velmi mocným čarodějem, ale někteří byli výjimeční. Žádný z nich však neměl na mocného Ioulauma. S ním jsme měli všechno. Naučil nás vytvářet létající města. Zastavili jsme stárnutí, postavili létající lodě, které dokázali opustit atmosféru. Imaskarskou říši nakonec bohové zničili, i nám házeli klacky pod nohy ze strachu před naší mocí. Ale neměli šanci. Nikdo ji neměl, nepřátel bylo dost, ale mocný Ioulaum dokázal ničit
armády myšlenkou. Netherská říše se stala nejmocnější v dějinách světa.

4) Narodil se absolutní génius, jediný čaroděj, který v některých ohledech dokázal překonat samotného vládce Ioulauma. Karsus. Ve dvou letech zvládl první kouzlo, o dvacet let později vlastní létající město. Stal se nejmocnějším uživatelem magie, který kdy žil. Magie se mu však zdála tak snadná, že mu chyběla disciplína a pouštěl se do projektů, na které si ani mocný Ioulaum
netroufal. Karsus se svými studenty s podobnou sebedůvěrou je však zvládali.

5) Ioulaum zmizel! Neřekl kam, neřekl proč. Prostě odešel. Zanechal nás napospas nepřátelům. Panika se šířila napříč Netherskou říší. Co si počneme bez mocného Ioulauma? Karsus nás chtěl zachránit. Vyvolal nejmocnější kouzlo, které kdy vzniklo. Karsův Avatar. Dovolilo mu vysát božství z kteréhokoliv boha a sám se bohem stát. Vyšlo by mu to, kdyby neprovedl tu nejhorší možnou volbu. Vybral si bohyni magie, nechť se tomuto rozhodnutí navždy říká Karsova Hloupost. Karsus
vysál část její božské energie a poté se bohyně zabila. Magie na malý okamžik, než si ji převzal Corellon přestala existovat. Naše magická létající města spadla a Karsus tak způsobil Pád Netherilu.

Jen ještě doplním malý heslo, co jsem našel u Netherské říše světe div se na wikipedii.
"Jakkoliv mocná lidskost může být, je tu jeden nepřítel, kterému se nikdy nemůžeš postavit a vyhrát: Pýcha."

Na závěr připojím jedno video, na které jsem narazil, a které dost zajímavě spojuje hned několik prvků přítomných v naší hře. Přísahám, že jsem na toto video narazil až poté, co jsem připravil hru a všechny podobnosti jsou jen naprostá náhoda. Ale video se mi líbí, tak se o něj chci podělit:P
http://www.youtube.com/watch?v=f5epNE4OJb4

Assassine, náhoda má divný smysl pro legraci. Zrovna překládám "Lost Empires of Faerún" a dočišťuju překlad kapitolky Fallen Netheril.

Takže děkuji za pomoc při překladu; na oplátku mohu nabídnout výsledek své práce a kdysi u Wizardů volně stažitelný modul "Netheril: Empire of Magic".

chrochta: Těchto pět odstavců jsou výtahem monologu pěti NPC v naší hře. Nejsem si jist, zda je moudré na jejich základě jakkoliv upravovat překlad oficiálních materiálů, nicméně jestli ti skutečně pomohly, tak jsem rád.

Musím tě však upozornit, že tyto výtahy jsou nejenom značně zjednodušené, ale minimálně ve dvou případech vyloženě chybné.

Assassin píše:
Ano, ano, na vašem území, někdo je tam musel nastrčit.
Tohle je vyloženě spekulace, o které snad v oficiálních materiálech není žádná zmínka.

Assassin píše:
Magie na malý okamžik, než si ji převzal Corellon přestala existovat.
Hrajeme s jiným než FR panteonem, takže tohle je pro tvoje účely úplná blbost. Magii si převzala reinkarnace Mystryl Mystra.

Výsledek tvé práce si rád přečtu.:)

Assassin: To o "náhodném" objevu netherilských svitků není spekulace; nechal je "objevit" Arthindol Zeměvid (Terraseer), další ze slavných - a tajemných - jmen Netherilu, jinak prastarý kostěj, jeden z 64 králů-kostějů pre-netherilského města Oreme a příslušník jedné z Tvůrčích ras, ještěrovitých sarrukhů (mají na svědomí nágy, yuan-ti a podobně; blíže Serpent Kingdoms). Není jisté, zda svůj "projekt Netheril" hodnotí jako úspěch či neúspěch, respektive jaké měl kvůli němu problémy s ostatními soudruhy králi.

Jinak vaši hru sleduji už nějakou dobu a dobře se při čtení bavím.

chrochta: o něm samozřejmě vím a přesně na něj jsem v tom "nastrčení" narážel. Přesně jak píšeš jsem to plánoval. Jen jsem nevěděl, jestli to bylo někde v oficiálních materiálech přímo potvrzeno.

Další případné spoilery, ale poprosím spíše do PM:P

Získané věci z hraní 1.11. (Letohrad a Stínopád).

Každý sem napište,zda o nějaký předmět máte zájem, pokud bude více lidí toužit po jednom předmětu, tak se musí dotyční dohodnout mezi sebou. Rozdělování končí v pátek 8.11. v 20:00 (pak sem postnu rozdělení).

Common, uncommon předměty:
1x Libovolné žezlo do levelu 15:

Hotovost celkem 10.000,- zl: Pro každého tedy 2.000,- zl - ty peníze si ještě nepište, po uzavření rozdělení napíšu součet a podíl každého z nás.

Přidávám historii posledního hraní, prosím pište připomínky, názory, hodnocení atd. :)

Edit: vím, že je to teď více osobní, ale využil jsem u dálostí k vypíchnutí vlivu na Hirkala a jeho příběh.

Dvě strany mince (Letohrad a Věčná noc)

Přistání v Letohradské nekropoli bylo tvrdé. A život zůstal tvrdý i potom. Letohrad byl poničený a v jeho troskách zuřil boj s nájezdníky. Ať už se skřety, nebo s nemrtvými vedenými červenými čaroději z Thaye. Bílá i Černá garda (Bílá vedená kapitánem Grinchem a Černá vedená půltieflingem Effronem Zkrouceným, synem již mrtvého Herzga, vládce Letohradu) v rozvalinách nekropole sváděla boj právě s neživou armádou a snažila se zničit drakoliche, jehož tělo pořád pulzovalo nepřirozenou silou. Ale čekalo mě zde radostné překvapení v podobě Halfreda Podhorského, řečeného Mlha. Vzpomínám na tuhle krátkou epizodu rád. Spolu jsme vytvořili malou jednotku, které ostatní začali přezdívat „Peklonoši“. Končeně svět dostal smysl. Žádné šedé odstíny. Byli jsme to my proti červeným čarodějům v kryptách nekropole. Je pravda, že přidělenci od Bílé gardy kolem nás neměli velkou životnost. Ale my dva jsme si vystačili, byl jsem rád, že Mephasm se na něm nemstil. Prý byl dokonce pobaven, protože sám byl zatažen do intrik, využit a to už se mu nestalo hodně dlouho. Každý máme své libůstky a pekelníci se v tomhle od ostatních ras evidentně neliší.
Že se tyto jednoduché časy změní jsem nepoznal hned. První náznak změny jsme s Mlhou ani nepostřehli. Seděli jsme po jedné úspěšné akci a otupovali mysl a rozbolavělé svaly výborným ředěným letohradským vínem, když k nám přistoupila postava v kápi s kopím s tím, že ji kapitán Bílé gardy Grinch přidělil jako dalšího rekruta k Peklonošům. Představila se jako Akasha, šamanka svého lidu a řekla nám, že máme úkol v jedné kryptě na jihovýchodě nekropole. Ale nevypadala jako běžný přidělenec. Na rozdíl od těch předchozích jí v očích neseděl ten zoufalý výraz mužů bojujících v ruinách vlastního domova. Možná proto, že Letohrad nebyl jejím domovem, nebo proto, že v ní je víc odvahy, než je běžné. Ať už byly její důvody jakékoliv, projevila se později jako velmi platná a chladnokrevná.
V jihovýchodní kryptě se to celé obrátilo v Grůmšovo lejno. Čekali nás sice zde dva červení čarodějové z Thaye, ale bohužel i se třemi tieflingy. Přišli si pro Mlhu. A on s nimi odešel s tím, že si to musí vyřešit sám. Ah Corellone, proč jen jsme nevymalovali strop krypty jejich krví, ale Mlha si zaslouží moje přátelství a moji víru v jeho rozhodnutí.
S černými myšlenkami a Akashou v patách jsem se vracel zpět do tábora Bílé gardy, když tu jsem uviděl známé tváře. Allyks, Peblíg a Delgar dorazili!

(Později mi prozradili, že po cestě potkali Arklema Greethe, který jim sdělil, že drakolichovo tělo je jen návnada, že Valindra má jakousi jeho fylakterii, pomocí níž chce po zničení drakoliche přenést jeho neživot do mrtvoly mnohem silnějšího draka pohřbeného pod nekropolí se vstupem přes hrobku Hodinářů, dávno mrtvého cechu.)

Delgar, když viděl nemrtvé armády rozeseté po nekropoli zajásal a vytáhl kdysi získané knihy o temné magii. Že prý podle nich stvořil úžasné, mocné kouzlo, které prý skromně nazval „Velké Delgarovo ovládnutí nemrtvé armády“ a že nám ho hned ukáže a zastaví šílenství v nekropoli. Jenže po jeho vyvolání se otevřel kolem něj portál a místo ovládnutých nemrtvých se ozvalo hlasité „PLOP“ a Delgar zmizel. Z jeho poznámek a z knih jsme zjistili, že přehlédl jednu maličkost – tohle kouzlo by mohlo fungovat, ale pouze ve Stínopádu, poslední den v roce a pouze pokud by v tu dobu byl úplněk. Ať se dostal kamkoliv, věřili jsme, že zrovna on, Ohněpán, dokáže přežít a vrátit se.
Varovali jsme Bílou gardu, kněží Havraní královny i Effrona Zkrouceného (zřejmě kříženec elfa a tieflinga) o tom, že tělo drakoliche je lest Valindry a že skutečný problém je dole pod nekropolí pod hrobkou cechu Hodinářů – mrtvola prastarého modrého draka. Pak jsme vyrazili do oné hrobky.
Pomocí klíče, který dostala Allyks od Arklema jsme se dostali do hrobky a ve velké síni jsme uviděli pod nohama obrovský mechanismus, který zřejmě pomocí jakýchsi tří nestejně dlouhých ramen ukazuje čas. I po těch staletích byl stále funkční a síní se ozíval tikot ne nepodobný tlukotu srdce. Kromě mechanismu pod našima nohama zde byl jen sloup s pozlaceným kolem a nad ním nápis: „V době mezi nocí a dnem se otevírám“. Akasha vzala za kolo a s viditelným úsilím otočila kolem. Ta ramena pod našima nohama se dala do pohybu a jakmile se dostala na stejné místo, Akasha přestala točit. Ozval se hluk a otevřela se cesta dolů. Po tom, co jsme sestoupili do podzemního dómu jsme na druhé straně u obří kovové brány zahlédli vznášející se tělo nemrtvé elfky – Valindra! Nevšimla si nás a tak jsme využili příležitost a dostali se až téměř k ní. Těsně před tím, než se rozhořel boj si nás ale všimla a snažila se nás přesvědčit, že pomocí nemrtvého draka nechce zničit Letohrad, ale že bojuje s Černou gardou. Že to nejsou Letohradští, ale ve skutečnosti garda ze stínopádového odrazu Letohradu, z Věčné noci. Nemrtvé šílené stvůře ale nelze věřit a tak jsem zaútočil. Málem jsme zvítězili, ale při boji se dostala k oné kovové bráně a prošla skrz ni. Než jsme stačili vymyslet, jak se za ní dostat (a než stihl Peblíg vyvolat rituál, který by nás za bránu dostal), ozval se zpoza brány hřmot, jako by se cosi obrovského dralo z podzemí na povrch. Neuspěli jsme. Okamžitě jsme vyběhli ven.
Uprostřed nekropole zel kráter, na obloze silueta nemrtvého draka a armáda nemrtvých ve středu se skupinou červených čarodějů provádějících jakýsi rituál zuřivě se bijící s Černou gardou. Pár skupin dobrodruhů snažících se probojovat skrz nemrtvé k červeným čarodějům ale nemohlo situaci zvrátit v neprospěch nemrtvých. To vše ozařovala sinavým světlem rudá kometa – Mythal dračího hněvu (vždy když se objeví, pak draci na celém světě ztratí soudnost a stanou se nemyslícími zuřivými predátory). Letohradská Bílá garda vystrašeně pozorovala tento úkaz a z bojiště se stahovala. Zato Černá bojovala zuřivě a snažila se zřejmě oslabit nemrtvé co nejvíc to jde.
Pak červení čarodějové uspěli, otevřeli portál a obě armády se přenesli portálem do stínopádu. Valindra na drakovi však nevlétla za nimi, ale vydala se směrem k Letohradskému lesu a možná dál do Thaye?
Okamžitě jsme šli hledat Effrona, jestli nám někdo může odpovědět na otázky, je to on. Cestou jsme si všimli, že v přístavu vznikla opevněná enkláva. Prý je nazvaná „Nový Letohrad“ a vede ji lord Dagult, šlechtic z Hlubiny.
Effrona jsme uviděli zrovna když vycházel ze svého domu sbalený jako na dlouhou cestu. (Effron je opravdu „zkroucený“, jednu ruku má podivně znetvořenou a nepohyblivou.) Kopancem jsem ho poslal dovnitř, nebylo by dobré, kdyby si nás teď někdo všímal. A všechen vztek a frustrace z posledních událostí (setkání a následné rozloučení s Mlhou a moje bezmoc s tím cokoliv udělat, smrt mé rodiny, chyby zapříčiněné mojí neznalostí) se v mé mysli zvedly jako rudá opona před mýma očima a vše se mi zdálo najednou jednoduché, prosté a správně. Effrona jsem držel pod krkem a pomocí dýky jsem pro začátek uřízl prst na ruce a neměl jsem pocit, že dělám něco nesprávného. Té zdravé. Pak byl velmi sdílný. Opravdu pochází ze stínopádu z Věčné noci a opravdu jeho otec se lstí stal vládcem Letohradu a to proto, aby boj o Věčnou noc proběhl už tady, ve smrtelném světě. Jeho otce zabila prý jeho matka, „ta elfská svině“ o ní říkal. Chystal se uprchnout, protože vpodstatě neuspěl, měl zamezit průchodu nemrtvé armády a jeho nadřízení (o kterých toho prý moc neví) by ho neviděli rádi. Přesvědčili jsme ho, aby otevřel portál a poslal jim vzkaz. Jenže se nás pokusil podfouknout a chtěl tím portálem uniknout. Ještě že byl svázaný, takhle jsme spolu s ním prošli do Stínopádu.
Objevili jsme se v ruině jakéhosi domu. Kolem pršely saze a vzduch byl těžký, horký a štípal v očích. Kolem zuřila bitva mezi obránci Věčné noci a nemrtvou armádou. Jediná naše šance přežít a dostat se odsud byl Effron. S trochou štěstí by nás prý mohl provést nepozorovaně bojištěm. A můj vztek se opět dostavil, díky jeho pokusu o zradu jsem mu chtěl uříznout ucho. Zastavila mě až Allyks. "Křik Effrona nás prozradí, zbláznil ses?"

Díky vzteku ve mně jsem málem zahubil své přátele, hřejivý pocit rudé nepříčetnosti ve mně nebyl posilou, ale něčím, co ohrožuje mě i mé blízké. Co se to se mnou pro Correlona v poslední době děje? Nepoznával jsem sám sebe…

Se štěstím jsme se dostali mimo boj. Prý na severu, v území Havraní královny je jakási dávno opuštěná pevnost. Vydali jsme se tam. Doufali jsme, že se nám tam podaří dát se do kupy a snad nalézt nějaké křížení pro přechod do smrtelného světa.

Cestou (svázaného Effrona jsme vzali s sebou) mi vířil v hlavě kaleidoskop pocitů, ve kterých jsem se nevyznal. Ta rozvzteklená bestie nenávisti v mé mysli byla šálivým příslibem zjednodušujícím svět kolem mne, ale za cenu ztráty všeho, čeho jsem si cenil a cením dosud. Mučení, to přece nejsem já. Zabít někoho, tak to chodí, ale působit bolest záměrně, to je odporné.

Z té opuštěné pevnosti na nás sálala podivná moc. Zlo z ní cítili snad všichni. Raději jsme se utábořili kus od ní, s tím, že ji prozkoumáme až se vyspíme. Ráno na nás dosedl duch stínopádu. Stínopád není přátelským místem a pro bytosti do něj nepatřící je víc než nebezpečný. Já cítil jen jakousi lehčí únavu, ale ostatní kolem mne nevypadali moc dobře. O tomto jevu nás učili na akademii, musíme si dávat pozor, dokud zde budeme, nezlepší se to.
Při vstup do pevnosti byla cítit zlá enegie prýštící z jediné nepobořené stavby, z hlavního sálu. Effrona jsem omráčil a svázaného jsme ho nechali venku, uvolnil jsem mu nohy. To pro případ, kdyby se s námi něco stalo, aby tam nezemřel hladem a žízní. Něco uvnitř mě ponoukalo, abych ho zabil, že už není k ničemu a že tím zmenším riziko, ale zatvrdil jsem se vůči tomu hlasu. Když jsme vstoupili do sálu, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Pocit zla vyvěrajícího z celé pevnosti byl tady nejsilnější. Ta energie měla něco společného se smrtí, ale nebyla to neutrální energie Havraní královny. Podle starobylosti stavby to Allyks odhadla na pevnost zasvěcenou Nerullovi, dávno mrtvému bohu smrti, což Peblíg vzápětí podpořil. Jako by se zde cosi zlého probudilo a odešlo a ta aura zla kolem je zbytkové vyzařování. Ale to nebylo to, co mě překvapilo. Byly to siluety pěti duchů v podobách mé rodiny. Byli tu všichni, otec a matka, oba bratři a sestra. Vznášeli u sloupořadí, které končilo trůnem z kostí vybělených věky. Na trůnu ležel vzkaz. Byl to vzkaz od Erevana pro mě. Prý skutečně zabil mou rodinu. Napadla/posedla je zlá stínopádská entita a nemohl je nechat na živu, mělo by to hrozivé důsledky pro celou eladrinskou společnost v Žárné a dost možná i dál. Zdrojem té entity je prý Haldor, můj děd a tahle pevnost je poslední místo, na které Erevan při pátrání po Haldorovi narazil. Mám se pokusit ho najít a zastavit a dokončit tak to, co Erevan nedokázal.
Když jsme šli k trůnu, tak v prachu našich nohou bylo znát stopy dvou tvorů, co tu mohli být před námi. Zřejmě šlo o stopy Haldora a Erevana. Cosi, co tu spalo, zřejmě posedlo mého mého děda a vjeho těle odešlo neznámo kam.
Duchové nám nemohli poskytnout nejmenší vodítko. Zřejmě duše mé rodiny poškozené stínopádem pojmuli do sebe i jiné entity a mluvili na nás obecnou řečí. Jednalo se asi kdysi o obyvatele Netherilu (Netherská říše - magokratická starobylá lidská říše, která úrovní magie překonala eladriny i Imaskarskou říši). Vybavili jsme si jedno heslo o Netherilu: "Jakkoliv mocná lidskost může být, je tu jeden nepřítel, kterému se nikdy nemůžeš postavit a vyhrát: Pýcha." Jak moc je to podobné tomu, co se stalo místům poškozeným Mythalem?
Zatímco ostatní vzrušeně debatovali, jak nejlépe využít duchy a co nejvíc od nich zjistit, já bezradně stál před duchy své krve a cítil zmatek.

Proč to „něco“ posedlo mého děda Haldora? A proč to tak snadno posedlo i zbytek mé rodiny?
Je to snad proto, že naše rodina byla vždy na poměry eladrinů náchylná k tvrdosti a prchlivosti?
Souvisí to s mými výbuchy vzteku a násilí? Proto je naše rodina takovou dobrou živnou půdou pro tuto entitu?
Mám cítit o to větší strach, že už při svém zrození jsem byl poznamenán energií chaosu a jsem tak možná náchylnější stát se krutou kreaturou?
Kde hledat Haldora a kde hledat křížení?
A náhle v tom zmatku ve mně jsem našel pevné jádro. Vzpomněl jsem si na hodiny na akademii a na to, jak mě tam učili ovládat zárodek chaosu v mé duši pomocí meditace a vůle. Vzpomněl jsem si na to, že jsem eladrin a že my jsme vytvarováni Corellonem jako meč proti zlu, zvůli a ničení. A ať už je v mé duši cokoliv z chaosu živlů, stále jsem dítětem Corellona. Jsem potomek rasy, která vždy vzdorovala. Ať už Grůmšovým, nebo Lolthiným kreaturám. I když jsou eladriné známi pro magii a krásu jejich věcí, náš zrod byl v boji a pro ten jsme byli Corellonem stvořeni, protože magie a krása musí být chráněna ostřím a hradbou našich těl. Rozhodl jsem se. Vrátím se ke cvičením, které mě naučili v akademii a budu vzdorovat krutosti, která se ve mě skrývá, která ohrožuje i mé přátele.

V hlavě se mi zrodil plán, co dělat dál. Ale nejdřív jsem musel udělat to nejdůležitější v téhle chvíli. Pomocí svého astrálního meče jsem propustil všech pět duší. Ostatní sice chtěli nechat je na jejich místech a čekat, jestli nás něco nenapadne. Ale já je propustil je z jejich zmučených podob, kdy už žádný z nich neměl vlastní osobnost, bylo to to nejmenší, co jsem mohl udělat.
Řekl jsem ostatním, že zde už nic víc nezjistíme. Že je čas se vydat dál do hájenství havraní královny a zjistit, co je tahle pevnost za místo, jakou má historii a něco o entitě, co v ní dřímala. Jen to nám může pomoci v pátrání po Haldorovi. A hlavně najít křížení právě na severu. Při odchodu z chrámu Allyks chtěla rozvázat Effrona úplně. Ostatní se zarazili a dívali se na mě. Asi čekali, že ho zabiju, nebo nechám svázaného. A já nakonec přiklekl k Allyks a pomohl jí dokončit rozvazování a snažil se vytěsnit vztek, který mi našeptával, že zabít Effrona by minimalizovalo rizika. Tohle byl pro mě můj soukromý první krok na mé cestě k sebeovládání.

V hlavě se mi usadilo pár nápadů:
1) Najít někoho v říši Havraní královny, kdo nám prozradí o pevnosti a tom co v ní dřímalo víc, popřípadě i o krocích toho, co posedlo Haldora.
2) Najít křížení na severu.
3) Najít Delgara, Peblíg je bez něho jako tělo bez duše.
4) Ve smrtelném světě najít a zabít Valindru – ne proto, že by udělala něco, čím by nás ohrozila, nebo pro její boj s Věčnou nocí. Ale pro její cíle a díky její bezohlednosti už umřelo mnoho bytostí a někdo ji musí zastavit. Než se na to najde někdo lepší a pokud přesvědčím ostatní, budeme to my, kdo ji zastaví a pak ty, kdo ji používají jako nástroj – nejspíš někdo na vrcholu organizace červených čarodějů z Thaye.
5) Při příští promluvě se zeptat Arklema, jak to, že jeho řeči o fylakterii kněží Havraní královny považovali za nesmysl. Co tím chtěl získat, že nás oklame a proč si tak přeje, abychom zastavili Valindru ve skutečnosti.
6) Změnit sám sebe ovládnutím chaosu živlů ve mně – zabíjet ano, ale nehrát si s něčí bolestí a nepoužívat mučení jako nástroj k dosažení cílů.

A přesně z tohohle důvodu jsem svého času začala psát sumarizace :D
Ale jo, klidně. Přivlastni si Allyksiny dobré skutky. Ona by s tím beztak souhlasila :)
Jinak... Je to dobře napsané. Dává to smysl a dobře se to čte.

Nerhinn, prosím, napiš mi to. Já to opravdu nedělám cíleně, ale to si se mnou zahrává paměť. :D (měl bych to psát dřív po hře).

V pohodě, to nejdůležitější tam je. Drobnosti, jako například kdo se nahlas vyslovil proti mučení (namísto zděšeného pohledu) a kdo rovnou zbavil tieflinga provazů... jsou jenom drobnosti. Sumarizování si užiju dosyta v druhém hraní :)

Super, přijde mi, že tvoje zápisy jsou pořád lepší a lepší. Nemám k tomu žádný připomínky. Moc se mi to líbí včetně všech Hirkalových vstupů.

Nerhinn: v příspěvku opraveny obě záležitosti, jen jsem u rozvazování přidal, že sem ti s tím nakonec i pomohl - aby dávalo smysl to, o čem jsem psal nahoře nad tím.

Assassin, Nerhinnn: Díky za chválu, sem rád, že se vám to dobře čte. :)

Hadriane, skvele jako obvykle:) Par pripominek bych mel, treba klic od hrobky dostal Peblig a Allyks mu ho prachsproste zebrala, sice to asi neni ztezejni cast pribehu, ale pro Pebliga je hodne dulezita. Citil se dost ukrivdene..:DDD

Ale vazne, je to skvele...

Přidáno do článku.

A pro Endreye - doplněn bod na konci k myšlenkám Hirkala:
7) Peblíg nás obchází a každému, kdo má zájem (a bohužel i těm, co ho nemají) vykládá, jak ho Arklem osobně podaroval klíčem k hrobce cechu hodinářů a jaká strašlivá újma se mu stala, když mu Allyks ten klíč prostě jenom tak sebrala (bokem mi řekla, že viděla Peblíga, jak se v něm snaží šťourat šroubovákem, takže ji chápu). Proč je vůbec Peblíg na Allyks tak vysazenej? Musím se ho na to zeptat.

Takhle sis to Endreyi představoval? :D

:D Jednoznačně nejdůležitější část.

:D Hadriane, tak nejak jsem si to predstavoval, ale misto "snaží šťourat šroubovákem" bych radsi videl "sofistikovanym zpusobem diagnostikoval mechanicke vlastnosti klice". :DD

Ale to tam mezi řádky právě mám "se špičkou jazyka vystrčenou z pusy, s výrazem umanutého lemura na speedu, se snaží vrazit šroubovák do evidentně jemné mechaniky klíče a mrlmá si u toho "Potvoro, ty povolíš, ukaž co máš v sobě!"". Teda doufám, že to je způsob, který Peblíg považuje za sofistikovaný. :D

Premyslim jak vypada naspeedovanej lemur:DDDD

hadrian píše:
Teda doufám, že to je způsob, který Peblíg považuje za sofistikovaný. :DNo skoro....:DD

Slovníček:
Shadar-kai - Stínopádská rasa (Codren, Emul, Katryn a Nadya)
Shadovar - Netheřani, kteří přežili pád Netherilu a nyní žijí ve Stínopádu
Tkanivo X Stínové Tkanivo - Zdroj magické energie (zase jsem se podíval do překladového klíče až po hře:(, ve hře použito Předivo)
Pán Stínů - Vládce Shadovaru (orig. Lord Shadow)
Princové Stínů - Další vysoce postavení Netheřani (orig. The Princes of Shade)
Stín - Rasa elitních Netheřanů pozměněných magií Stínového Tkaniva (orig. Shade)
Uthgardtští - Kolektivní název pro barbarské kmeny žijící poblíž území Letohradu
První Enkláva - Nějaká základna Shadovaru?
Draygo Hbitý - Netherský šlechtic a černokněžník
Generálka Sabine - Velitelka žoldáků, protektorka Letohradu, milenka Mephasma atd.
Malabog - Fomorianí král

snad vše, ještě dodám obrázek Sabine z wiki:

Sabine - ta jen tak na nás a zejména na Peblíga nezapomene...

A Peblig evidentne taky ne;)

Assasin: Neni Sabine verici nebo nasledovnici nejakeho bozstva? A nema ten buh hulku nebo mec?:DDD

Získané věci z hraní 12.11. (Výslech - Peblígův Triumf).

Každý sem napište,zda o nějaký předmět máte zájem, pokud bude více lidí toužit po jednom, tak se domluví mezi sebou a postnou výsledek dohody. Rozdělování končí 20.11. v 20:00 (pak sem postnu rozdělení).

Common, uncommon předměty:
1x Magická róba do levelu 15:
1x Neck slot item do levelu 15: Allyks

Hotovost celkem 45.000,- zl (ve zlatě a špercích): Pro každého tedy 9.000,- zl - ty peníze si ještě nepište, po uzavření rozdělení napíšu součet a podíl každého z nás.

Neck item by se mi velmi hodil.

Tady je další shrnutí.
Je to pohled Hirkala (a new vše si pamatuju přesně), takže pokud tam něco není, prosím napište co a jak změnit, budu rád.
Taky pište připomínky, opravy chyb, nebo jak se vám to jeví. :)

Asmodeova hůl

Cesta na sever, do hloubi říše Havraní královny a ke stínokřížení nás zavedla do kopců. Jak veliké bylo naše překvapení, když za jednou ze zatáček stál proti nám… Tedy vlastně visel ve vzduchu duch. Ne jen tak ledajaký duch, ale duch Delgara. Byl takový najednou klidný, smířlivý, až to děsilo. Prý jeho tělo dlí mezi životem a smrtí někde a jihu ve Věčné noci a on neví, jestli se vrátit. Cosi ho vábí ke klidu v říši Havraní královny. Nakonec se rozhodne zůstat s námi (po přemlouvání zejména Peblíga, já viděl ty jeho slzy a ten pohled plný štěstí a snad i něčeho víc, upřený na Delgarova ducha… pozn. autora „To je pro tebe ty gnómskej šmíráku, jestli mi zase budeš číst bez dovolení zápisky, tak přísahám při Corellonovi ti nacpu hlavu do nejbližší latríny").
Tohle mění všechno. Život našeho druha má přednost. A tak se dohodneme, že půjdeme zpět na jih do Věčné noci. Jenže v tom k nám dorazili čtyři shadar-kai odění v ocvočkovaném oblečení z černé kůže a vyzbrojení podivně tvarovanými zbraněmi. Slouží prý Havraní královně.Co se týče té pevnosti na jihu, kde byl posednut Haldor, můj děd, tak byla sídlem uctívačů Nerulla. Zdá se, že by to mohlo mít souvislost se Shadovarem.

(Pozn. Shadovar – pohrobci mocné Netherské říše. Prý když přestala působit magie, tak místo ní použili „Stínové tkanivo“, zvrácenou stranu magické moci, kterou mohl udělit k užívání pouze Nerull. Některé Netheřany to pak změnil – stali se z nich „Stíny“, strašlivé nesmrtelné a hlavně vzdělané přízraky. Vládne jim prý Pán stínů a moc nad stínovým tkanivem převzal jiný bůh, Vecna, nechť mu Corellon jeho hlavu do Grůmšova zadku nacpati ráčí. Tyhle lidské způsoby a obraty s použitím urážek a panteonu jsou tak osvěžující a zdá se mi v poslední době i, hmmm, úměrné? Zúátky k tmatu. Pod Pánem stínů jsou Princové stínů, vysoce postavení Netheřani.

Poté, co jsme ty shadar-kai jistli o našich dobrých úmyslech ohledně havraní královny a velmi nedorých úmyslech ohledně Shadovaru nám nakonec popřáli, byť kysele, šťastnou cvestu. Kysele proto, že chtěli zřejmě, aby duch Peblíga odešel do Letherny, ale to jsme jim vymluvili.
Cesta do Věčné noci nás zavedla nakonec do středu města. Tam stála malá, dvojpodlažní věž. Samozřejmě zavřená. Dveře nebyly zamčené obyčejným zámkem, ale by z nich cítit snad vliv Vecny? Nakonec se nám se štěstím povedlo otevřít dveře a uslyšeli jsme dva hlasy. Jeden byl, jak se později ukázalo Draygo Hbitý (Netherský šlechtic a černokněžník – Polostín) a druhý, temnější jsme nepoznali.

(Pozn. Temný hlas tvrdil, že se stahují k „1. Enklávě“. Effron prý zklamal. Uthgardští – barbarské kmeny poblíž letohradského lesa uctívající přírodu – prý souhlasili a pomůžou jim. Temný se ptal na Thay, Draygo odpověděl, že Valindřini gnolové byli poraženi a Draygo si prý vše vezme na starosti. Temný ale oponoval, že tentokrát si to vezme na starosti sám.)

Vtrhli jsme dovnitř a to takovým způsobem, že nás museli slyšet na míle daleko. Nechtěl se s námi moc bavit, a zastrašoval. Poznal jsem tak trochu z druhé stray, jak asi působí mé „vyjednávání“. No… Sebereflexi si nechám na jindy. Každopádně Draygo dělal svému přízvisku „Hbitý“ opravdu čest. V následném boji s ním jsme nestíhali jeho bleskové přesuny dimenzionálními průchody. Moc stínového tkaniva je impozantní a neradno ji podceňovat.
Po boji jsem Drayga v bezvědomí zabil. Pravděpodobně bychom ho nemohli zadržet a nic by nám neřekl a mučit už nikoho nechci. Už ne. Ve věži se Delgar konečně spojil se svým tělem a byly zde nalezeny svitky s plány Shadovaru – obecné plány a z nich vyplývalo, že se jejich armáda přesouvá z Letohradu na konečnou destinaci – na 1. enklávu. Pak jsme se konečně přesunuli stínokřížením do Letohradu. Na „druhé straně“ nás přivítala ta samá věž, jen útulněji zařízena, zřejmě jako sídlo nějakého šlechtice.
Dali jsme se do prohlížení interiéru. Peblíg se vydal prodávat zařízení a vybavení věže kamsi na tržiště a Akasha kamsi zmizela.
Tady začíná Peblígovo intermezzo. Později nám řekl, co se stalo. Na tržišti se docela slušně napakoval a tak se vydal hledat povoz, na kterém by odtahal zbytek věcí z věže. Zastavili ho stráže, donutili odevzdat zbraně a odvedli ho ke generálce Sabine, asi čtyřicetileté lidské ženě v brnění na trůně Letohradu. Stala se správkyní Letohradu po vraždě Lorda Dagula z Hlubiny. Svým neopakovatelně osobitým způsobem ji přiměl si myslet, že je agentem Shadovaru. Taky ji neopomněl informovat o nás a kde nás její stráže najdou.
Mezitím Allyks našla Akashu v místnosti s velkou kádí vody. Vesele shodila oblečení a připojila se k ní. Voda… Po špíně a sazích Stínopádu jsem si neuměl představit nic lepšího. Okamžitě jsem se svlékl a vlezl za nimi. Akasha zrudla, zamračila se na nás a vyrazila z kádě, jakoby tam číhal nějaký říční ještěr. Ach ta lidská falešná morálka. Zrovna, když jsme se s Allyks bezarostně cachtali ve vaně, vtrhla dovnitř čtyřčlenná hlídka, a že hned beze zbraní máme jít s nimi. Tak jak jsem byl, jsem se přenesl do místnosti a myslí přivolal svůj meč. Crčela ze mě voda a taky nadávky. Akasha mi mezitím podávala ručník, utřel jsem si s ním nepřítomně ruce aby mi neklouzala rukojeť a pustil ho na podlahu. Zaškaredila se dnes už podruhé a slyšel jsem její polohlasné mumlání, že sem se tím neměl otírat, ale zahalit. No já tedy nosím jiné oblečení než ručník, ale jiný kraj… Během chvilky se vyjasnilo, která bije a když zjistili, že jsme zabili Drayga, tak nás dokonce zdvořile pozvali ke generálce.
U Sabine jsme se shledali s Peblígem a Sabine jsme poskytli svitky o plánech Shadovaru. Řekla nám, že šli na východ. Tím směrem je Letohradský les a v něm enkláva elfů a tím směrem letěla Valindra na svém drakovi.
Druhý den jsme se vydali na cestu. A na dohled lesa jsme uviděli stát Skyllu, v těle Illmadie. Měla v ruce hůl – Asmodeovu hůl.
A přivolala Mephasma a s ním přišel i Mlha. Skylla nám sdělila svůj plán, že s pomocí hole a Mythalu dračího hněvu chce uskutečnit svůj plán – spojit trvalým průchodem Propast a Peklo a chtěla aby se Allyks k jejímu plánu vyjádřila. Mephasm řekl, že hůl už nebude politickou hračkou k ovládání Asmodeanů a že hůl teď může ovládat pouze jeho (nebo jiného ďábla v jeden okamžik). Když prý ji dáme Mlhovi, tak ďáblové pomohou třeba elfům. Napadli je prý fomoriané vedení jejich králem, Malabogem. Generálka Sabine je prý v sítích jejich intrik s tím, že Mephasm je její milenec a Mlha zabil Lorda Dagula. Mlha nechce dát potom hůl zpět Skylle.
Allyks a Delgar se postavili na stranu Skylly. Akasha se nemohla a ani nechtěla rozhodovat. Peblíg byl nerozhodný a spíš se klonil k tomu, dát hůl Mlhovi. Ze mě nejdřív vypadlo, že stojím za Mlhou a věřím mu, ale…

Hlavou mi běžel vír myšlenek:
- Mlha se evidentně přidal na stranu ďáblů, vraždí pro jejich plány. Už to není ten Mlha, kterého jsem znával, smutek mě zasáhl jako rána kladivem. Kdybych tak mohl v minulosti cokoliv změnit, aby si Mlha nevybral cestu ďáblů. Co se stalo, nedá se odestát, budeme muset přijmout následky svých činů a i Mlha musí přijmout, co si sám nadělil.
- Nabízená pomoc ďáblů – tyhle lsti tu už byly a to nedávno a nedaleko odsud. Odměnou by jim byl nejmocnější předmět jejich boha a dluh u nás a elfů z letohradského lesa.
- S ďábly se nedá a hlavně nesmí jednat. Navíc s fomoriany eladrinové a elfové už v minulosti bojovali a dokázali vyhrávat. Za co bychom stáli a jak bychom si mohli zasloužit své místo ve světech, kdyby za nás naše bitvy vedli takové kreatury, jakými jsou ďáblové.
- Ale zároveň nechci aby Skylla provedla ten rituál. Pořád nevíme jistě, co všechno se může pokazit. Nejradši bych, aby ten předmět neměl ani jeden z nich. Ale to bych to měl na větě příliš snadné, kdyby se řídil jen mými přáními.
- Změním názor, s ďábly e nevyjednává a my musíme co nejdřív pomoci elfům z letohradského lesa. Fomoriané jsou líní až běda a pokud my zabijeme jejich krále, tak útok ztratí na síle a elfové pak snadněji zvítězí.

opraveno příliš mnoho použití slova "podivný" kolem setkání se shadar-kai.

Děkuji za zápis, moc pěkné, akorát s Draygem a "temným" to bylo obráceně.
Draygo navrhoval, že se ujme velení, ale "temný" jej přerušil s tím, že tentokrát si vše vezme na starosti sám.

Assassin: Díky za chválu, opraveno. :) Akorát se chci zpetat, pochopil jsem správně, že cosi jako Stín možná posedlo Haldora? (info od shadar-kai)

Stíny jsou v podstatě lidé, jejichž část duše byla nahrazena esencí Stínopádu. Dost podobně to mají i Shadar-kaiové, ale v mnohem menší míře a způsobený přirozenou cestou adaptace na život ve Stínopádu.

Shadar-kai s kterým jste se potkali však vyprávěl pověsti o Stínech, kteří se změnily mnohem více. Tak moc, že se již o nich nedá mluvit jako o lidských nebo dokonce smrtelných bytostech, ale jsou tvořeni jen čistou stínovou magií.

Díky, takže to "něco", co se probudilo v Nerullově chrámu a v Haldorovi odešlo - může a nemusí být Stín, každopádně Stínové tkanivo bylo Nerullovou doménou a to "něco" (ať už je to cokoliv) může mít něco do činění buď s ním, nebo jeho nástupcem Vecnou.
Mám rád, když je to konkrétní. ;-) :D.

Každopádně, nikdo jiný nemá něco k zápisu? Že bych zápis hodil do článku?

Nerhinn: to není o ztrátě motivace, prostě mám jen málo času. Ale je fakt, že mou motivaci posiluje i to, že se to tobě a Assassinovi líbí. To víš, ješitnost... ;)))

hadrian píše:
Nakonec se rozhodne zůstat s námi (po přemlouvání zejména Peblíga, já viděl ty jeho slzy a ten pohled plný štěstí a snad i něčeho víc upřený na Delgarova ducha… pozn. autora „To je pro tebe ty gnómskej šmíráku, jestli mi zase budeš číst bez dovolení zápisky, tak přísahám při Corellonovi ti nacpu hlavu do nejbližší latríny.(pozn. klerika: Používat jméno Corellona a slovo "latrína" v jedné větě není nejvhodnější.)).

hadrian: Jde o to, že ve dvou se do toho člověk snáz dokopává a taky si toho víc vybaví. Ale nutit se ti nebudu, už tak produkuju kvanta textu, co nezvládám zpracovat :D

Nerhinn: a já ti děkuju. Budu rád, když mi vždycky po hození zápisu sem do diskuze vypíšeš, jestli a u koho jsem zapomněl jeho "highlights" okamžiky ve hře. A taky já u "IM" nevím, co znamená, tak abych nebyl za joudu. ;)))

Winnie: :DDD Neměj obavy, ego je už nakynuté do finální podoby (klimax ega). :)
.

Hadrian: Jdu brousit imaginární špendlík, aby ego ze stavu nakynutosti nepřešlo do zlenivělé pohodlnosti a my nepřišli o pravidelný přísun čtiva :-)

PS: IM = instant messenger, icq a příbuzná verbež.

Slovníček, dneska toho vlastně bylo dost málo:
Uthgardtský kmen šedého vlka
Eladrinka Malyanna
Fialový krystal Pandorym

Něco dalšího?
Snad jen starý jména. Malabog, Lina, Mephasm.

to Assassin: Pokud je Pandorym to, co si myslím, nemáte zrovna nízké cíle...

Děj začíná být trochu komplikovanější, tak jsem připravil malé shrnutí zapojených frakcí.

Luskanské Mystické Bratrstvo
Frakce zlých čarodějů ovládajících pirátské město Luskan. Celé Bratrstvo mělo kolem sta členů a sídlilo v Mystické věži v Luskanu pod vedením lidského liche arcimága Arklema Greetha. Jednu z předních pozic v Bratrstvu měla také elfí čarodějka Valindra Stínoplášťová, Arklemova bývalá milenka. Po napadení Luskanu Hlubinskými lordy a následné explozi Mystické věže je Mystické Bratrstvo zničená frakce. Drtivá většina členů včetně Valindry zemřela a sám Arklem Greeth uprch z města poté, co způsobil útočníkům značné škody.

Ashmadaiové
Kult boha Asmodea složený zejména z tieflingů a ďáblů, kterým slouží, spojený s Letohradem. Původně názorově rozdělen na dvě části. Jedna fanaticky loajální Asmodeovi, pod vedením elfí lichky Valindry, v přesvědčení, že je majitelka Asmodeovi hole. Druhá spíše manipulativní a moci chtivá pod vedením ďábla Mephasma se zájmem využít situace v Letohradu. V současnosti názorově sjednoceni dle Mephasmových představ, do vedení Letohradu dosazena jimi zmanipulovaná Generálka Sabine, do dalších záležitostí se nepletou, ale pravděpodobně by neodmítli možnost uškodit Valindře a celkově Červeným čarodějům. Daleko více by je teď však měla zajímat situace okolo Mephasma, Mlhy, Skylly a jejího plánu.

Hlubina
Přestože příběhově možná ne až tak důležitá, velkou hybnou silou v téměř všech událostech je Hlubina, nejmocnější a nejdůležitější město severu, možná dokonce celého kontinentu. Stálo za zničením Luskanského Mystického Bratrstva i obnovením Letohradu. Lord Dagult byl nejmocnějším hlubinským lordem a jeho záhadná smrt vyprovokovala příjezd celé armády do Letohradu. Zatím berou generálku Sabine za spojence a její vládu podporují, ale už pátrají, kdo za tím vším je...

Červení čarodějové z Thaye
Organizace zlých čarodějů vládnoucích ve vzdálené zemi Thayi. V současné době jsou ve válce s Shadovarem. Události u Letohradu za ně řídí jejich vyslankyně Valindra. O co jim jde, kdo je jejich vůdce, komu a jak Skylla vzala Asmodeovu hůl, proč bojují s Shadovarem, jsou pro vás zatím neznámé informace. V bitvě o Letohrad přišla Valindra o svoji nemrtvou armádu, čaroděje z Thaye i armádu thayských gnollů, a tak musí pro dokončení svých cílů využívat alternativní zdroje hrubé síly. Momentálně má prastarého letohradského dracoliche a možná i armádu fomorianího krále Malaboga.

Shadovar
Jedna z Enkláv Netherské říše přežila pád Netherilu napojením na Stínové tkanivo a přesunem do Stínopádu. Teď, o 1700 let později, pozměněni vlivem Stínopádu a Stínové magie, jsou zpět, se vzpomínkami na mocnou, dnes již zapomenutou, magii, a na vládu nad světem. A chtějí to zpátky. Na své straně mají rozhodně důkladnou přípravu, moment překvapení, znalosti Světa a naopak neznalost Světa o Shadovaru. Vypadá to, že jediní, kdo o nich má informace, jsou Červení čarodějové z Thaye. A vypadá to, že i samotný Shadovar to překvapilo, a tak přes mnoho svých špionů infiltrovaných v Letohradu, bitvu o Letohrad prohráli. Teď přesvědčili jeden z Uthgardtských kmenů, aby za ně bojovali v Letohradském lese...

Díky za přehled :-)

Pandorym, aneb fialová není dobrá

Naše setkání nedopadlo dobře. Mlhovi se nelíbilo, že jsem se spolu s ostatními přiklonil k tomu, aby Skylla nevracela Asmodeovu hůl ďáblům a zaútočil na Mephasma. Ten, ač ovládnutý Skyllou, reflexivně odpověděl protikouzlem a vše v okruhu několika metrů vzplálo v plamenech. Nic nebylo vidět a když jsme se vymotali z plamenů a jakžtakž je uhasili, zjistili jsme, že Mlha, Skylla, Mephasm a Delgar jsou pryč.

(Možná to byl nějaký plán mezi Mephasmem a Mlhou připravený právě pro tu chvíli, kdyby se situace pro ně nevyvíjela příznivě.)

Nedalo se nic dělat a tak jsme vyrazili do Letohradského lesa, kde jsme narazili na bojiště s mrtvými těly trolů a kyklopů (ti ale nebyli ze smrtelného světa, pocházeli z vílí divočiny) spolu s pár přeživšími elfy. Ostatní ošetřovali elfy. Allyks zjistila, že trolové a kyklopové směřovali na východ na místo určení od Valindry a tam že mají očekávat vpád nepřátel a držet linie. Také jsme zaslechli z východu vytí, ale temnější, než vlčí – vlkodlakové. Pak jsme naložili přeživší elfy spolu s jejich mrtvými spolubojovníky a odvezli jsme je k elfím liniím.
Zjistili jsme, že Malabog sídlí nyní v prastaré pevnosti dříve patřící eladrinům ve vílí divočině. Byl prý vyhnán z vílotemna něčím strašlivým a elfové s ním jednali o průchodu. Jen do té doby, dokud se neobjevila Valindra a on se s ní a jejím drakem spřáhl. Od té doby jsou elfové připravení na boj s ním. Proti němu teď už otevřeně bojuje kmen Uthgardských barbarů, Šedých vlků (na povel od Shadovaru). Elfové nevěděli, jestli je nenechat se oslabit navzájem a pak dorazit přeživší. Kdo ví, co je větší zlo – Thayští červení čarodějové a Valindra nebo Shadovar?
V eladrinské osadě pod Žárnou jsme potkali naši starou známou, Linu. Valindra prý byla viděna, jak letí ke staré pevnosti, v níž zrovna teď sídlí Malabog. Ten je rozhodnut zaútočit na eladriny a projít se svojí armádou do smrtelného světa. Linu jsme seznámili se všemi poznatky ohledně nynější situace ve smrtelném světě, i s novinkami o Shadovaru. Na oplátku jsme se dozvěděli, že jedna z netherilských létajících enkláv spadla na území Letohradského lesa.

(Imascarkana přezdívaná „Albert“ nám zjevila na otázku, co cenného, nebo důležitého by padlá báze mohla obsahovat vizi haly z hlazeného kamene, uprostřed níž je obrovská křišťálová koule o průměru 50 metrů. Tato koule zářila a míhali se v ní různé stíny a tvary. Evidentně šlo o zdroj magické síly. Také nám Albert ukázal několik dělníků vytesávající do hory podstavec, stavějících na něm kouli a jak jeden z mágů máchnutím ruky se celý vršek hory utrhne a otočí se a jak poté začné křišťálová koule zářit – evidentně vznik létajících bází netheřanů.)

Dohodli jsme se, že naše skupina infiltruje a napadne Malaboga. Snad pak dají fomoriané pokoj, nebo bude snazší s nimi bojovat. Eladrinové nám zajistili ochranu před zraky fomorianů a drakoliche poletujícího nad pevností a se štěstím jsme se proplížili až do haly, kde seděl na trůně sám Malabog se dvěma strážci. Při jednání s ním se Akashe podařilo zjistit z jeho mysli, že ho vyhnalo cosi, co on sám nazývá „prastarým zlem“. Ale nepovedlo se jí zjistit, o co se jedná, na kratičký okamžik prý zahlédla svým telepatickým nadáním cosi jako oblak fialové mlhy, ale pak ji zachvátila panika a strach z extrémního nebezpečí, zřejmě reakce samotného Malaboga.
Malabog nás poté napadl. On a jeho tři strážci byli strašlivými nepřáteli. Naše čepele a šipky jen ztěžka hledali mezery v jejich obranách a slabá místa v jejich zbrojích a záhybech tlusté kůže. Allyks několikrát doslova přibili svými kyji a řemdihy k zemi, takže jsme měli co dělat. I ostatní utrpěli několik výrazných zásahů od fomorianů ,kteří vypadali téměř nezničitelně. Chránil jsem své druhy, jak nejlépe jsem uměl, ale postupem času bylo vidět vzrůstající beznaděj v jejich tvářích. Jeden z fomorianských Malabogových strážců sice padl, ale mí druzi mleli z posledního, někteří doslova. Pak si náhle všimli druhých dveří v hale, v níž jsme bojovali. A Peblíg a Akasha se k nim hned přesunuli, že vyzkoušejí, kam vedou. Marně jsem je varoval, že venku je stále drakolich, ať bojují dál. Otevřeli dveře a uviděli chodbu končící dalšími dveřmi, ovšem beze stropu a otevřenou obloze. Vykřikl jsem, ať ji okamžitě zavřou. Ale Akasha stejně vyšla do chodby. Ve stejné chvíli se do boje vrátila Allyks a společně jsme se obořili na Malaboga. Zasadila mu úder, po kterém se zapotácel, ale poté ji jeho řemdih odhodil a už nevstala. Ohromný řev mi náhle málem prorazil bubínky. Drakolich uviděl Akashu, slétl dolů a vydechl svůj smrtící jedový oblak přímo do dveří, za nimiž stál i Peblíg. Zatímco Akasha se v bezvědomí skácela k zemi, polomrtvý Peblíg ji odtáhl za veřeje a pak vysílením padl. Zařval jsem, dračím řevem ztumpachovělého Malaboga proklál mečem a obořil se na posledního fomorianského strážce. Náhle se rozrazili veřeje, kterými jsme před tím vešli a za zády posledního žijícího fomoriana se objevila drakolichova nestvůrná hlava. Hlavou mi jen blesklo, že tenhle příběh už asi neuvidímdo konce. Čas zmedovatěl. Reagoval jsem zcela instinktivně. Vyskočil jsem na fomorianovo koleno, zabodl meč do jeho žeber plochou nahoru, vyskočil na něj a vší silou kopl fomoriana oběma nohama do obličeje. Padal jsem dolů a viděl jak do rozevírající se tlamy drakoliche padá pozpátku fomorian s překvapeným výrazem a jak jeho tlusté obrovské tělo zadusilo jedové výpary drakoliche, pak se ozvalo jen nechutné zapraštění kostí (snad ne mých) a svět se kolem mne ponořil do milosrdné mlhy nevědomí.

(Možná už to byl jen sen, ale slyšel jsem ještě cosi jako „Paráda, teď budu králem já. A je můžeme obětovat prastarému zlu, třebas nás pak nechá být“.)

Probudili jsme se v jeskynní chodbě poseté drahokamy ve vílotemnu u ohniště. Spolu s námi tam byla také děsivě bledá a v ušmudlané bílé róbě oděná eladrinka Malyanna, jak se nám představila. Za ní na stěně byla jedna plocha vyleštěna do obdoby zrcadla a na ní byl nápis „Přijďte ke mně děti tohoto světa a budete mi sloužit“.
Malyanna prý hlídá prastaré zlo. Byla překvapená, že víme, že je spojeno s fialovou barvou. Prastarých zel je podle ní spousta. Dny všech světů jsou už sečteny. Akasha se pokusila telepatickým kontaktem dostat z Malyannina mozku představu podoby prastarého zla a málem na to doplatila. Nic se nedozvěděla a potácejíc se odstupovala od Malyanny a utírala si krev spustivší se jí z nosu a uší.
Šli jsme na druhou stranu, než nám Malyanna ukázala, jenže tahle cesta nás dovedla k závalu. Peblíg se pokusil udělat portál do Žárné, ale ten se rozplynul. Akasha pak uslyšela v hlavě přátelský hlas, který jí řekl, že máme jít se setkat s „ním“. Nakonec nám nic jiného nezbylo a vydali jsme se na druhou stranu. Trochu nám ta zvláštní síla připomínala to místo s pokřivenými koboldy navštívené cestou do sedmisloupové síně. Imascarkana Alféd nám neodpovídá a vypadá to, že se něco pokouší objasnit. Corellon to posvěť, tohle se ještě nestalo.
Došli jsme do místnosti, uprostřed níž se vznášel obrovský fialový krystal. U země ho halí opar, sálá z něj magie a na vrcholku jej obíhají tři malé levitující krystalky. Mluvil jenom k Akashe pomocí telepatie, která vypadala dost vyděšeně. Nejdřív jsem si myslel, že by to mohl být uvězněný primordiál, ale to jsou prý proti němu děti…

(Alfred nám náhle umožnil vizi – vidíme několik imaskarských mágů a jeden má Imascarkanu. Chtějí se ochránit proti bohům ve smrtelných tělech. A tak povolali bytost z jiné dimenze, nikdy ale nepoužili tuto „zbraň proti bohům“.)

Mezitím nám krystal prozradil svoje jméno – Pandorym – ať je prokleto a jeho prach ať shnije v Propasti.
Chtěl přes Akashu, ať mu dáme na chvíli Imascarkanu. Akasha nás k tomu také přemlouvala. Jinak nás prý všechny Pandorym zabije. Jenže jsou horší věci než smrt. Viděl jsem to v očích duchů své rodiny ve stínopádu. Já, Allyks a Peblíg se otáčíme a chceme odejít. Náhle se zvedne fialová mlha a vrhne se na Peblíga. Ten stihne Imascarkanu poslat k Allyks a pak do něj mlha vnikne a zmizí stejně náhle, jako se objevila. Pandorym nám nechtěl skrz Akashu sdělit, co se stalo. Jen prý Peblíga „vylepšil“. Otevřel nám průchod (zřejmě přímo do padlé báze netherilských ve smrtelném světě) s tím, že se ještě shledáme. My prošli a pak…

Hlavou mi běžel vír myšlenek:
- Pandorym je mnohem víc, než souboj Thaye a Shadovaru. Pochází mimo tento svět je to ničitel bohů. Má ukončit existenci světů. Zdá se, že jen Akasha věří jeho řečem, že je „nepochopený“. Imaskarští ho přivedli sem a spoutali jeho moc, aby ji mohli použít proti bohům. On teď chce po nás přístup k Imascarkaně – Jsem paranoidní, nebo je to proto, že Imaskarští znali tajemství jeho lapení a tak doufá, že z Alfréda vytěží poznání, jak se osvobodit a zničit bohy a světy?
- Měli bychom zjistit víc o „prastarých zlech“ obecně a zejména něco o Pandorymu. Snad imaskarští zanechali nějaké záznamy – Alfréd by nás mohl navést do nějakého jejich zapomenutého sídla. Navíc pokud přežili potomci netheřanů, proč by nemohli přežít potomci ismakaskarských?
- Netheřané jsou mocnými čaroději, dokonce předčili imaskarské, snad by oni věděli něco o Pandorymu, či prastarých zlech a způsobech, jak je zničit.
- Kdosi kdysi na území elfů nastražil svitky, které povznesly netherské nad jakékoliv jiné smrtelné čaroděje. Kdo to byl? Kdo říká, že netherští byli nejmocnějšími? Kdo ví, jaké říše byly před tou jejich a jaké podiné tvory nsili světy před příchodem elfů? Ten kdo ty svitky nstražil by také mohl vědět, jak se s Pandorymem vypořádat.
- Měli bychom získat nebo zničit magickou křišťálovou kouli z padlé báze nethrilských, aby nepadla do rukou ani Valindře, ani shadovarským.
- Kde mám hledat Haldora? Posedl ho Stín stejného druhu, jaký posedl netherilské ve stínopádu? Nevím…
- Nevím, jestli můžu věřit Akashe. Příliš snadno podlehla hlasu Pandorymu a podruhé tak ohrozila životy nás všech. Je za tím obava o naše životy a snaha pomoci? Ostatním se s tím nesvěřuji, nezdá se, že by sdíleli mé obavy a nechci podezíráním zvýšit napětí.

Přidán další zápis. Prosím připomínky.

Vynikající zápis. Moc děkuju. Až teď trochu lituju, že další hra bude za dlouho. Žádný připomínky nemám, zápis mi přišel přesnej a kompletní.

Senzační Hirkalův moment of AWESOME!
Škoda, že jej nikdo jiný neviděl :D

Dodatky:
-elfové zpod Žárné jsou v Eldeth Velutra (včetně oné vlkodlačice)
-Imaskarcana v Allyksiných spárech si říká Lutécie
-portál vede do místnosti s krystalem. Ve společnosti "vylepšeného" Peblíga jsme jím odmítali projít, než se Peblíg prosmýkl kolem nás a vběhl do něj. Nezbylo nám než jej následovat.

Opravy:
- „Přijďte ke mně, děti tohoto světa, a budete mi sloužit“.

Nerhinn píše:
elfové zpod Žárné jsou v Eldeth Velutra (včetně oné vlkodlačice)

Oprava dodatku:
Eldreth Veluuthra má své jednotky snad ve všech elfích lesích, přičemž v Letohradském lese je jedna z nejstarších a největších buněk této organizace.
Ale ona vlkodlačice a její druhové nebyli zpod Žárné (Letohradský les), ale z Tethirského lesa.

Edit: Tethirský les byl ten na jihu od Athkatly, kde jste potkali toho velkého svalnatého neozbrojeného macho elfa, který se účastnil jistého slovního poměřování sil s Hirkalem.

Zapracuju zítra (mluvnických chyb tam vidím víc, hlavně na konci). Dík za chválu ;-). Hnedka bych hrál...

Poprosil bych nejen tento, ale i minulý zápis hodit do článku.
Díky.

No jo, máš pravdu. Oba zápisy do článku nahozeny a dodělány úpravy do toho posledního.
Jsem to ale "hlava otevřená" - každou chvíli mi z té otevřené hlavy něco vypadne. ;)

Slovníček: (Aby se s tím dalo lépe pracovat v zápise, tak uvádím o něco více informací, než bylo řečeno přímo ve hře. Je mi jedno, zda budou nebo nebudou v zápise využity.)

Mythallar - magické zařízení vynalezeno Ioulaumem (před více než 4 tisíci lety), které ve svém dosahu umožňuje přístup k obrovskému množství surové magické energie.

Xinlenal - Netherský název první létající enklávy vybudované Ioulaumem několik desítek let po vynalezení Mythallaru.

Szass Tam - Vládce Thaye, lich, Zulkir nekromancie, nejmocnější z Červených čarodějů.

Haldor Beletherion aka princ Clariburnus Tanthul - Jeden z princů Shadovaru, velitel Shadovaru v oblasti Nového Letohradu a okolí.

Svítící tvrz / dle D20 Svícmark - Opevněná knihovna na Mečovém pobřeží. Každý návštěvník musí knihovně věnovat velice vzácnou knihu, kterou v knihovně nemají.


Protože předpokládám, že se tam dostanete, tak můžete napsat témata (čím užší téma, tím přesnější informace se dozvíte), o které máte zájem, a já se vám to pokusím sepsat (pokud tam tato informace bude).

Také by to mohla být dobrá příležitost vymyslet si nějakou osobní záležitost z minulosti své postavy, o níž náhodou zjistíte informaci během čtení knih.

Ocenil bych, kdyby jste to dali dohromady co nejdříve, podle toho vás nechám rozhodnout, čemu se dále budete nejvíce věnovat, a připravím podle toho hru.

Na závěr obrázek tvrze.

OK, takže hlášky. Prošla jsem všechny rozpité, slepené a plesnivé deníky, útržky a deníky jiných postav. Některé věci se daly přečíst jen s pomocí zrcadla, protože originál zmizel, ale naštěstí byl zalit a do papíru nad ním se text obtiskl. Třeba se časem ještě některé věci vynoří, mám pocit, že jsem si toho zapisovala víc.
Někdy používám přezdívky, někdy jména postav. Je tam náznak řádu, ale jen trochu. Časem a bez kontextu už některé ztratily na vtipnosti. Nebudu je ale filtrovat, třeba si někdo bude situaci pamatovat a udělá mu to radost.

___________________________

DM (o tieflinzích/dobrodruzích): Chtějí jenom pomstu.
Nerhinn: Takže jsou to prostě nenávistný mstivý svině.
hadrian: Právě jsi popsala většinu hráčů.

DM (na Hirkala): Shiftuje se of tebe.
Mlha: To je blbec.
Nerhinn: ...ozvalo se ze Stínopádu.

Delgar: Použiji na něj kouli síly, to by ho mohlo uspokojit.

DM (hadrian se ho ptá na nějaký předmět): Není dobrý si ji nasazovat, ale nevíš, proč.
Hirkal: Není dobrý si ji nasazovat.
Mlha: Proč?

Jo, tohle si pamatuju. Místnost nebo spíš bazén s krví, kterou se snažíme překonat na našich přízračných koních. Taky se snažíme vyhnout nějakým hnuskám, co to tam stráží.
DM: Srazil tě do krve. A všiml sis ještě jedné věci.
Deputy: ...že v krvi se blbě plave.
Nerhinn: ...a dýchá.
Deputy: ...a že ti kůň šlape po břiše.

Deputy: Půjč mi osmistěnku... (hod) ...hm, devítka! Tak jo, ten druhý to má za osmnáct.
Nerhinn: Jeden to má za osmnáct, druhý bez mínus jedné za osm.

Assassin: Kdo je na řadě v iniciativě?
Nerhinn: (hledám)... Ne, tady ne. (obracím papír) Joaha! Druhá strana! Peblíg.

DM: Mlha je všude kolem vás.
Hirkal: Mám 16 na vnímání.
Allyks: Já 18.
Mlha: Já mám úplný hovno.
Hirkal: Odtahuju se od Mlhy.
Mlha: Pozdě, mlha je všude kolem tebe.
___________________________

Náčelník kenků: Ten ďábel je hrozně nebezpečný. Ani celá naše vesnice na něj nestačila.
Hirkal: A kolik vás na něj šlo?
Mlha: 250.
Delgar: 249 a vrátilo se 250.
Kenku: 500 a vrátilo se 250. A to byla ten rok populační exploze.
Delgar: Spíš imploze.

Mlha: Ukazuju mu další supr kouzlo. 12.
DM: Tak tos neuspěl.
Allyks: Ten trik s mrkví už očividně znal.
Delgar: "Nene, já moc dobře vím, kam ta mrkev zmizela!"
___________________________

Delgar: Možná kdyby si Peblíg sundal oboje...
Allyks (blbě slyším, neasi): Co? Jaký obojek?
Hirkal: Ty sis nikdy nevšimla jeho obojku? Nepřišlo ti na něm něco divného?
Allyks: Ne, přišlo mi to zcela přirozené.

Assassin: Všichni jsou si tu kolem kulatého stolu rovni.
Nerhinn: ...všichni, co dosáhnou výškové kvóty, to jest.
Deputy: Peblígu, umíš levitovat?
Endrey: M-hm.
Deputy: Tak levituj do sopky.
(Jako vážně, člověk se ani nemusí snažit být rasista. Gnómové se o nejvíc nenávistné věci na adresu gnómů postarají sami. Zřejmě pozůstatky otrocké mentality.)

Arklem: Víte, kdo já jsem?
Peblíg: Víme.
Delgar: ...Arklade.

Eladriní moudrost v praxi.
Hirkal: My víme, co to je. Když vám to pomůže, tak uvidíme, co se stane. (stranou, šeptem) Zkus to něco s tím to... udělat.
___________________________

Hirkal (na Valindru): Jaký jsi to měla ve škole? Taky ses těšila, až ti něco odpadne?
(Hm, připomeňte mi někdo, proč byla nakonec taková rozzuřená.)

Arklem: Prosím, nechte Valindru žít.
Peblíg: Já Vám ji podám.
DM: Tak to bude strenght check.
Peblíg: Takže -1 v základu... (hod 1) Hm, nula.
DM: Sklonil ses, abys ji sebral, ale uklouzl jsi...
Hirkal: Spadl jsi do ní. "Hele, voblík sem si Valindru!"
Allyks: Doufej, že se do tebe nezamiluje. To by pak bylo "Peblígu, když jsi byl ve mně, něco se ve mně hnulo."
Akasha: Budeme muset vykostit Valindru, čistě proto, abychom dostali ven Peblíga.

DM: Je to Haldor, ale má bílé vlasy. A taky nemá jizvu, co měl na tváři.
Hirkal (na Haldora): Nejsi můj děd.
Nerhinn: Moment, moment. Jenom si na chvíli představte tuhle ósom scénu: Hirkal - "Nejsi můj děd. Můj děd měl jizvu." A Haldor akorát vezme dýku a přejede si jí po tváři a udělá tak krvavou ránu přesně ve tvaru té jizvy.
Delgar: A pak dodáš: "A taky neměl ruce".

Chodba má šířku 3 čtverce. Gaerwyn leží schovaná na dveřích a pozoruje miniarmádu, co kolem ní prochází.
DM: ...Shadovarští jdou po třech.
Nerhinn: Jak po třech? Jako dvě ruce a jedna noha?
hadrian: Najednou z nich jde docela strach.

hadrian: Dáme cigáro.
Nerhinn: Ó, chudák Hirkálek poprvé umřel, potřebuje cigárko útěchy.
Winn: Teď s ním nebude k vydržení, to bude chtít aspoň harém vlkodlačic.
Nerhinn: Vlkodlačích rasistek!
hadrian: Hele, já se ji jenom snažil dostat na druhou stranu...
Nerhinn: A byla ta strana nahoře, nebo dole?

Peblíg: Proč zrovna já jsem těhotnej?!
Allyks: A to sis zrovna s nikým neza-... nezaužil.

Nerhinn, skvele jsem se pobavil:DD Jestli najdes dalsi svoje poznamky, urcite je sem dej.
Hned je ten den lepsi;)

Nerhinn píše:
Hirkal (na Valindru): Jaký jsi to měla ve škole? Taky ses těšila, až ti něco odpadne?
(Hm, připomeňte mi někdo, proč byla nakonec taková rozzuřená.)
Treba kvuli tomu, ze jako skoro cerstve lichce sem tam neco odpadne?:DD

No když už jsme u té Valindry, tak jsem ve hře naznačil, i když možná nedostatečně zdůraznil, skutečnost, že Valindřin úkol v oblasti Nového Letohradu byl původně zcela jiný a nijak nesouvisel s Shadovarem nebo Netherskou enklávou.

Bohužel pro Thayské čaroděje příchozí Shadovar byl příliš dominantním prvkem, aby se na tak malém území dařilo operovat oběma stranám, a tak došlo ke střetu, který, jak teď víte, vyústil drtivou porážkou Thaye.

Arklem Greeth dále naznačil, že celý původní plán byl jen jakýmsi mocenským bojem Szasse Tama, a následná válka s Shadovarem byla jen jeho improvizace, jak z celé situace elegantně vybruslit a zachovat si vůdčí pozici mezi Červenými čaroději. Nepovedlo se, pozůstalí Červení čarodějové prchli z Thaye (ti co nezabil Shadovar či samotný Szass Tam ve svém vzteku) a zanechali Szasse samotného vyžrat si to až do konce.

Takže asi proto byla Valindra dost rozzuřená, zklamaná a zlomená. Vynikající příležitost pro podvedeného Arklema, jak si vydobýt srdce (či to co po něm zbylo) své lásky zpět. Slíbil, že už si ji lépe pohlídá.

Nerhinn: :DDD Díky moc, výborně sem se pobavil. Rád bych jen podotkl, že Hirkal je jemný, citlivý, empatický vzdělanec snažící se ke druhým najít cestu v krutém světě...

A tu prohru s Princem stínů jsem samozřejmě jen filmoval, byla to součást mého ženiálního plánu na záchranu vás, ďáblů, světa a tak vůbec. Díky, díky, díky úplně slyším vaše ovace :D.

...tak dík, pobryndala jsem se ráno kávou :-)

Posílám další shrnutí, prosím čtěte, užívejte, hodnoťte a opravujte a navrhujte. :)

Clariburnus Tanthul zářící

Ocitli jsme se v obřím sále tesaném do skály uprostřed níž zářila obří koule z křišťálu. „To musí být Mythalar“ blesklo mi hlavou. Kolem Mythalaru bylo umístěno 12 tyčí pulzujících magickou mocí. Zjevil se tu i náš čaroděj – Delgar. (Prý byl po tom co se stalo na pláni před Letohradským lesem přenesen zřejmě do pekla. Byla tam místnost se dvěma ďábly a ti jen chtěli vědět, kam šla Skylla. Delgar jim tvrdil, že do Stínopádu“ a oni mu uvěřili. Tedy s tím, že si to ověří a pokud ne, pak se ukážou i s Mlhou pro odpovědi. Nechali Delgara projít magickým portálem a ocitl se přímo u nás.)

Poznámka:
Později jeden z gnómů zjistil, že se tyče pravidelně mění po vyprázdnění svého magického náboje do Mythalaru, z čehož plynul jen jeden závěr – někdo (a nemusíme ani hádat abychom viděli práci Shadovaru) se snaží zprovoznit Mythalar a tedy i celou Netherskou bázi. Mythallar - magické zařízení vynalezeno Ioulaumem (před více než 4 tisíci lety), které ve svém dosahu umožňuje přístup k obrovskému množství surové magické energie.

Ze sálu vedlo schodiště a všude kolem se válela mrtvá (a nemrtvá) těla lidí a shadar-kai. Jediná (ne)mrtvola na nohou byla – Valindra. Bránila prý Mythalar před vojsky Shadovaru, ale prohrává. Kontrolní místnost, odkud by snad šel Mythalar vypnout, je v patře nad námi, ale tam měla být i vojska Shadovaru. Valindra nám odmítla pomoci, vysmála se poznámce o Arklemovi Greethovi a přednesla projev o její „nehynoucí“ přízni ke Szass Tamovi (Vládce Thaye, lich, jeden z osmi Zulkirů, Zulkir nekromancie, nejmocnější z Červených čarodějů).
Pak Valindru napadl prima nápad. Že nás promění na nemrtvé, tím posílí a pak že snad budeme mít šanci proti Princi stínů, který chce tuto padlou bázi získat. No nám to tak prima nepřišlo a tak jsme pro změnu zas napadli Valindru my. Nakonec byla sražena k zemi a jiskra neživota v ní jen skomírala. Náhle se zjevil Arklem Greeth.
Poprosil nás, abychom ji nezabíjeli. Thay je prý poražen, jejich vojska rozprášena, Zulkirové na útěku, nebo mrtví a to jak moccí Shadovaru, tak díky vzteku samotného Szass Tama, který se skrývá někde v pouštích Thaye opuštěn ostatními Červenými čaroději. Arklem nás ujistil, že Valindra už nebude činit žádné potíže, že tohle celé nebyl její plán a vymklo se to z kontroly. Pak i s Valindrou zmizel. Mezitím Allyks s Peblígem prozkoumávala chodbu dál a uslyšela dusot nohou. Peblíg nás běžel informovat a Allyks se duchapřítomně schovala na veřeje kamenných dveří vedoucích do jedné ze dvou místností v chodbě vedoucí vzhůru.
Delgar stihl vyčarovat tři kamenné sochy s kyji přehrazující chodbu do sálu s Mythalarem a už tu byli… Shadovar dorazil v počtu sta válečníků, vedených… Nevěřícně jsem zíral na svého děda. Byl a přitom to nebyl on. Bledá tvář, zmizela jizva přes půl líce. Teleportoval se přímo k nám a představil se jako Clariburnus Tanthul, princ stínů Shadovaru. To on tedy v Nerullově chrámu posedl mého děda. To on je tedy nějakým způsobem spojen se smrtí mých blízkých. Vyzval nás, ať se vzdáme. Okamžitě jsem ho napadl, ale nevyvíjelo se to tak, jak bych si přál. Byl rychlejší, silnější, jeho meč jsem ani neviděl (za čož mohla i tma již vyvolal). Ani dvě oka mrknutí a v bezvědomí jsem se skácel k zemi. Jakmile jsem přišel k sobě byli už Shadovarští vojáci všude kolem a Clariburnus nás nechal obrat o naše věci, které nechal naházet do ohbí schodiště vedoucího ze sálu a nás odvést do jedné z cel výše. Polévalo mě horko vzteku a ponížení, na jeho posměšky jsem jen vycedil přes zuby “Měls mě radši hned zabít, najdu si tě a pak zaplatíš.“

Zatímco my bojovali s Princem stínů Allyks nelenila a jakmile kolem ní prošla poslední řada vojáků seskočila a neslyšně jim vpadla do zad. Spoustu jich pobila a běžela vzhůru, aby našla kontrolní místnost. Doběhla do místnosti, kde v průhledné krychli uviděla dva bronzové golemy přetvářející magické předměty u jejich nohou na tyče nabité magií, které jim vzápětí mizí z rukou – dobíjení Mythalaru! Ale Shadovarští jí byli v patách. Proto zavřela oči a vyslala modlitbu ke Corellonovi. A ten ji vyslyšel. Oba východy z místnosti přehradila magická bariéra nesmírné síly a dokonale ji ochránila před vojáky. Jenže Allyks se nemohla dostat pryč, ani ke golemům a tak mohla jen sledovat, jak nás odvádějí do jedné ze dvou cel a marné pokusy Shadovarských (včetně Prince stínů) se dostat za ní.

V cele jsme zjistili, že Peblígova nákaza postupuje rychle, na břiše měl vyrážku a v něm podivný orgán navíc, celý fialový (příhodná barva pro „dar“ od Pandorymu) a napojený na ostatní orgány). Nezbylo nám, než odpočívat.
Probudila nás rána a dveře z loket silného kamene praskla v půli. Vyšli jsme ven a uviděli, že z místnosti s golemy vyšla Allyks. Naše stráže byly mrtvé a ze sálu s Mythallarem se nesl zvuk boje. Běželi jsme do kontrolní místnosti a Peblíg zkusil rituálem udělat průchod do krychle. Rituál se nepovedl, ale alespoň se přerušilo vytváření magických tyčí, golemové spadli a nehýbali se. Bylo cítit, že se celá báze začala pohybovat směrem vzhůru. Pobrali jsme svoje věci a rozhodli se podívat, co se děje a s kým to Princ stínů bojuje.
V sále bylo vidět, že Mythallar září o poznání víc a před ním stojí síly Shadovaru a portálem, který držel Princ stínů přicházely řady shadovarských. Jenže proti nim se tlačila řada ďáblů a Mlha držel portál, kterým ďáblům přicházeli posily. Všimla si nás skupina ďáblů, odpoutala se od bojiště a hnala se k nám. Hulákali, ať s nimi jdeme dál od bojiště. V tu chvíli mě ozářila úžasná myšlenka – oni chtějí zjistit, kam to ve skutečnosti odešla Skylla s Asmodeovou holí. Zadíval jsem se na ďábly a slovy proplétal jemné vazby magických nitek tak abych je přesvědčil. „Proto jsme tady, ten parchant, co drží portál Shadovarským je s ní spolčen a ví kam šla, musíme ho zajmout za každou cenu!“ A ďáblové mi uvěřili. Vrhli se okamžitě zpátky a volali, že je třeba se zmocnit „toho švarnýho kapitána Paznechta co drží portál“. Já s pomocí ostatních jsme vyvedli Clariburnuse z míry a jeho portál spadl. Pro ďábly pak bylo jen dílem okamžiku pobít Shadovarské a zamout prince stínů. Docela pěkně si ho podávali a vůbec mi toho slizkýho opičího zvratka nebylo líto. Jen jsem měl divnej pocit, když jsem v jeho těle viděl podobu svého děda. Mlha nám řekl, že má poměrně dobré místo u ďáblů, slouží jim jako osoba na přepravování. Pověděli jsme mu, o co jde a jak se to má i s Pandorymem a on nám slíbil, že si můžeme s Princem stínů dělat co libo (stejně nevěděl nic o Skylle, tak ďábly nezajímal).
Princ stínů, Clariburnus Tanthul se smál, když jsem k němu přicházel s dýkou. Ale smích ho přešel, napadla mě totiž úžasná myšlenka – nechat Prince stínů trochu „prozářit“ a skopl jsem ho na Mythallar. Děs v jeho očích a jeho řev plný hrůzi mi byl dostatečným důkazem, že z tohohle se už dostane. Rozprskl se nic po něm nezůstalo, kromě jeho meče.
Mlha souhlasil s tím, že nás přepraví do Svítící tvrze a zatím ďáblové zničí Mythallar, který tak už nepadne do rukou nikomu.

Hlavou mi běžely myšlenky:
- To co posedlo mého děda je mrtvé. Ale další jeho druhu evidentně žijí jako Princové Stínů a Pán stínů. A moje přísaha mluvila jasně. Slib mrtvým je slib, který nemohu zrušit. Ale jak mám zabít něco, co je daleko mocnější, než já, nebo moji druzi?
- Byl můj děd záměrně nalákán do Nerullova chrámu ve Stínopádu? Nebo to byla jen náhoda?
- Kdo stojí za rozkazem zničit moji rodinu? Erevan nepracoval sám, alespoň to byl můj dojem. Kdo za tím stojí a proč musela má rodina zemřít? Bylo to proto, aby nebyla posednuta tvory jako byl Clariburnus Tanthul? Proto mě Clariburnus nechal na živu?
- Zničením 1. Báze a zabitím Clariburnuse Tanthula jsme Shadovaru zasadili citelnou ránu. Vzhledem k tomu, že tisíce let prahli po pomstě a návratu na smrtelný svět ze stínopádu nám asi jen tak neodpustí a budou pátrat po tom, kdo jim zhatil plány. Měli bychom si hlídat záda.
- Je třeba zjistit, co se děje s Peblígem a co nejrychleji mu pomoci, snad nám s tím pomohou archivy ve Svítící tvrzi.
- Ve Svítící tvrzi bychom měli zjistit něco o kultech Prastarých zel Abolety, Mozkožrouty a lidmi, ale tam asi mnoho informací o tom, jak prastará zla zničit nenalezneme. Možná záznamy o Imaskarské říši by nám mohly pomoci. Zejména o tom, kterým bohům stihli vyhrožovat a jak zněly jejich výhružky, to by nám mohlo pomoci odhalit nástin schopností Pandorymu. Snad nalezneme i nějaké jejich záznamy o prvotních zlech. Třeba nalezneme vodítko, co se děje s Peblígem (něco o vlivu na živé tvory).
- Taky bychom se tam mohli podívat na záznamy o Netherské říši, zejména o období, kdy měly být objeveny svitky stojící za rozmachem netheřanů. Taky by bylo fajn zjistit, zda Netheřané přežili jen v Shadovarských, snad někde ve světě existuje enkláva původních Netheřanů, co v okamžiku pádu nebyli na obloze, nebo je pád nezabil.
- Ale v první řadě musíme pomoci Peblígovi, nemoc postupuje příliš rychle a mám o něj docela strach.

...a to sem postneš zrovna ve chvíli, kdy jsem se odhodlala začít pracovat :D

Skvělý, díky moc.

Winnie: přesně tak, nechápu jak si přišla na můj tajný plán ohledně zabránění ti pracovat. :P

Assassin: Napadá mě ještě jedno téma do Svítící tvrze: Způsoby odstraňování magických parazitických orgánů neznámého původu a kdo je v jejich odstraňování nejlepší a kde na světě dotyčný je. ;) Pořípadě kolik by zaplatil za infikovaný vzorek na pokusy. :DDD

Ano! Také mne zajímá kolik by nám dal za Pebliga.

Promazávám svoje poznámky ke kampani, které už nepotřebuju a narazil jsem na tento svůj výcuc Imaskarské říše. Prakticky všechny informace už ve hře zazněly a většina pro vás asi ani není moc důležitá, ale kdyby si to chtěl někdo oživit nebo pro zajímavost přečíst.

Historie Imaskarské říše ve zkratce

Před téměř 10 000 lety byla na východě kontinentu založena mocná lidská říše vedena čaroději zvanými Artificeři. Ti byli doslova fascinováni svým novým objevem, vytvářením portálů nejen do jiných sfér, ale dokonce do cizích světů a dimenzí existence. Vytvořili tedy sedm Imaskarkan, mocných magických artefaktů, které měly na věčnost uchovat nesmírné magické znalosti říše.

Asi 4 000 let se říše rozvíjela a zkoumala prostory daleko za hranicemi našich světů, když přišel hrozivý mor neznámého původu. Jako odpověď na něj si Imaskařani na svoje území dotáhli stovky tisíc lidských otroků z cizího světa. S nimi však přišli jejich bohové. Asi 2 000 let jim toto chování procházelo, díky obrovským bariérám, kterými zahalili svá území a přes které nepronikla božská moc.

Protože věděli, že to není trvalé řešení, připravili ultimátní zbraň. Z velmi vzdálené dimenze přivolali, spoutali a na duši a tělo rozdělili a odděleně zapečetili bytost mnohem starší než je náš svět, a jejíž samotná podstata je tak cizí, že je komukoliv na tomto světě naprosto nepochopitelná. Tato bytost se jmenuje Pandorym a měl zastrašit bohy od útoku. To se nepovedlo, cizí bohové na sebe vzali smrtelné fyzické podoby, napadli Imaskarskou říši a vyvolali povstání otroků, kteří asi před 4 000 lety prakticky zadupali celou říši do země. Pandorym nikdy nebyl použit.

Assassine: Pěkné, díky moc.

ZEDITOVÁNO:
Taky sem něco připravil, elfský panteon (zvlášť pro ty z nás, co se v něm moc nevyznají včetně mě ;) ).

Seldarine v Arvandoru:

Correllon Larethian (magie, umění a krása, občas označován jako druh Sehanine, znak: hvězda)
Sehanine „Měsíční luk“ (sny, láska, měsíční svit a podzim, Paní snů, občas označovaná jako družka Correllona, znak: stříbrný půlměsíc pokrytý safíry). Zajímavost: Občas spojovaná i se smrtí, má na starosti Arvanaith – viz níže. Když elf umírá, odchází do Arvanaithu (identický s Arvandorem, domovinou elfích božstev). Nenávidí nemrtvé.

Legenda č.1: Někdy jsou Lolth, Correllon a Sehanine označováni jako sourozenci, jindy zase ne, každopádně je obecně známo, že Correllon žil s Lolth, ta se obrátila ke zlu a chtěla ho zabít a pak se dal dohromady se Sehanine, která ho podporovala.
Legenda č.2: Elfové (a Eladrini) byli stvořeni při bitvě mezi Grůmšem, Correllonem a Sehanine z krve Correllona a slz Sehanine. (Dle mě by mohli Lesní elfové věřit, že to bylo ještě ze země samé – slzy a krev skanou na zem, smísí se a povstanou...) Další verze je, že Elfové přišli do této roviny bytí z jiných světů bránami, kdy jejich světy podlehly zkáze a tady našli vyšší bytosti Correllona atd. a přijali je za své bohy.

Exarchové v Arvandoru (mocní, obdaření přízní Correllona či Sehanine)
Solonor Thelandira (lov, lukostřelba a přežití v divočině, Velký lučištník)
Hlubinný Sashelas (moře, voda)
Erevan Illesere (triky, podvody, maskování)
Shevarash (pomsta, odplata – na drowech zejména)
Labelas Enoreth (druidové, vyvrženci, izolace)
Fenmarel Mestarine (čas, elfí nesmrtelnost, historie)

Arvanaith (sféra elfského života po životě), jediná cesta z něj je přes reinkarnaci nebo vzkříšení.

Arcivíly a Arcivíláci: (Elfové a Eladrini nerozlišují příliš mezi Seldarine a Arcivílami, v podstatě pro elfy v jejich moci a v přístupu k nim nejsou až tak výrazné rozdíly (ale Correllon a Sehanine jsou největší ryby v rybníku, o tom žádná).
Zatím jen jeden z nich.:

Rillifane Rallathil (Příroda, podoba: Veledub, spojeno s aspekty ve formě velkých duchů, pravděpodobně záležitost zejména lesních a divokých elfů? (Medvěd, Orel, Havran a Vlk jako totemy)). Je to otec Královny Ellesime ze skrytého Suldanessellaru.

Trošku poupravím a doplním +- dle 4e, která Seldarine trochu překopala.

1) Rillifane Rallathil již není členem Seldarinu. Vlastně to ani není bůh, ale velmi mocná Arcivíla (co se týče moci a pole působnosti, tak v tom vlastně ani není moc rozdíl, nechám na tobě, zda to víly vůbec rozlišují.) Někteří jej znají pod jménem Relkath of the Infinite Branches. Mimochodem je to otec Královny Ellesime ze Suldanessellaru (kdysi jste o ní slyšeli, když jste pod neviditelným Suldanessellarem procházeli a říkal jsem, že její otec je obrovskej strom.)

2) Tvoje legenda č. 3 ... imho jedna z největších píčovin, která je ve 4e FR. Už jsem se o tom jednou bavil s Nerhinn. Epic fail. Angharradh je Sehanine, Aerdie a Hanali, ale Aerdrie je Akadi, Hanali je Sune a Sehanine je Selune. Wat? Ne ne, tohle fakt řešit nebudu. U mě bude Sehanine a hotovo. Personifikací trojbohyně (chudák Corellon) nebo elfími aspekty bohyň panteon opravdu zaneřádit nechci.

3) Teď už tedy konečně Seldarine, jediní dva skuteční bohové jsou v něm Corellon a Sehanine. Zbytek Seldarinu jsou Corellonovi Exarchové, což je novej 4e pojem pro nejhlavnější služebníky bohů, kteří je za to odměnili značnými, někdy až skoro polobožskými schopnostmi. Tito Corellonovi služebníci a zároveň velectění členové Seldarinu tedy jsou:
Hlubinný Sashelas - máš
Erevan Ilesere - máš
Labelas Enoreth - druidové, vyvrženci, izolace
Solonor Thelandira - máš
Fenmarel Mestarine - čas, elfí nesmrtelnost, historie
Shevarash - máš

4) Erevanovo jméno jsem vybral schválně, ale žádnou spojitost s exarchem Corellona jsem mu nevymýšlel. Jestli bys to chtěl nějak propojit a napadá tě jak, sem s tím (PM).

EDIT: Jestli to chceš teda nějak upravovat ve svým postu, tak prosím smaž legendu č. 3, Rillifana, Aerdii a Hanali. Přidej Labelase a Fenmarela. Jinak to máš dobře. Skvělá práce.

Opraveno. Mám dotaz k Arvanaithu - opravdu v dnd 4e duše elfů neodchází k Havraní královně, ale do Arvanaithu? A Sehanine je tak trošku i bohyně smrti pro elfy (nebo bohyně reinkarnace?).
Trojjediná bohyně mě pobavila - tři manželky v jednom, to by si opravdu Correllon nezasloužil, by ještě s láskou vzpomínal na Lolth :DDDD.

Zápis přidán do článku.

hadrian píše:
Mám dotaz k Arvanaithu - opravdu v dnd 4e duše elfů neodchází k Havraní královně, ale do Arvanaithu? A Sehanine je tak trošku i bohyně smrti pro elfy (nebo bohyně reinkarnace?).
Moc jsem o tom nenašel, ale asi to tak bude.

Slovníček:

Alaundo Moudrý
Strážce knih
První čtenář
Terces

Svítící tvrz

Svítící tvrz byla původně pevností snad nejznámějšího jasnovidce na světě, Alaunda. Ten za svůj život předpověděl mnoho velkých světových událostí z nichž všechna se zatím ukázala být pravdivá. Jeho předpověď nevynechává ani příchod Shadovaru. Přestože je i po své smrti patronem Svítící tvrze a na jeho počest zde byla vybudována největší knihovna Faerunu, málokdo ví, že Alaundo svoje předpovědi vybudoval na základu práce mnohem staršího jasnovidce, jehož původ je záhadou. Jediné, co po něm zbylo je několik popsaných svitků s podpisem "Z." Dlouho nikdo nedokázal najít naprosto žádnou informaci o tajemném "Z." až před sty lety ve Svítící tvrzi začal velmi podivný jev. Jednou za pár let se tu jakoby odnikud na poličce objeví naprosto nová, právě dopsaná kniha popisující část historie Netherilu. Tyto knihy na sebe navazují, jsou detailnější než všechny dosud dostupné informace a jsou napsány totožným písmem jako předpovědi od tajemného "Z." Zatím však popisují pouze počátek Netherské říše.


Lord Karsus

Přestože o nešťastné volbě boha při vyvolávání Karsova Avatara ví většina historiků a dodnes si elfové říkají přísloví "dítě, které se snaží býti bohem je jako opice, která se snaží létat", čímž metaforicky naráží na následný pád létajících enkláv Netherilu, tak méně známý je fakt, že Karsus, nejmocnější čaroděj všech dob, se díky svému kouzlu opravdu na malý okamžik bohem stal. Alespoň částečně. Toto částečné božství mu sice nezajistilo nesmrtelnost, ale odepřelo možnost odejít po své smrti jako běžný smrtelník do světa mrtvých. Místo toho se proměnil v kamenný monument, mrtvý pozůstatek božské esence, a zřítil se kamsi do Vysokého hvozdu. Jeho duše zůstala připoutána k Materiální sféře a ti, kdož mají zkušenosti s magií černokněžnického paktu, se můžou pokusit vyvolat pozůstatek jeho arogantního vědomí a zjistit tak mnohé o magii a Netherilu. Bohužel smrt, ztráta božství, jeho momentální stav a fakt, že poslední, co ve svém životě viděl, byl pád celé jeho civilizace kvůli vlastnímu činu, jej postihl šílenstvím, a tak informace nejsou kompletní a je nutné je brát s rezervou.


Pozůstalí Netherští

Karsův Avatar způsobil, že magie přestala existovat a enklávy se nezadržitelně řítily k zemi a Netherští arcimágové, jejichž moc byla ve srovnání s dnešními čaroději téměř božská, mohli jen čekat na smrt. Ne všechny enklávy však byly tak vysoko nad zemí, aby jejich pád způsobil jejich kompletní destrukci. Také část nejnižší vrstvy obyvatel, tak zvaně Nízký Netheril, která se nevlezla na létající enklávy, a tak žila na zemi, přežila. Potomky těchto lidí dnes můžeme nalézt všude na světě. Ti nám však nic neřeknou o konkrétních znalostech Netherské magie a můžou jen převykládat zkazky o velkoleposti Netherské říše, které slyšeli od svých předků. Důležitější informace je, kolik z Netherských arcimágů, vládců jejich říše, těch, kteří dokázali překonat smrtelnost lidské rasy, se jakýmkoliv způsobem zachránilo nebo nebylo přítomno na enklávě v době pádu. Pravda je taková, že to neví snad ani oni sami. Nebude jich mnoho, ale sem tam se ukáže, že nějaký čaroděj či bláznivý poustevník má schopnosti, vedle kterých se současní nejlepší mágové jeví jako malé děti. Naposledy se tak stalo při incidentu před dvěma lety, kdy střet dvou původně nedůležitých mágů vyústil v otevření brány do Phlegethosu, jednoho z pekel, a přemístil na svět pekelný supervulkán, který dokonale anihiloval malé pohoří včetně obou čarodějů. Později bylo zjištěno, že šlo o pět tisíc let staré Netherské kouzlo. Zajímavou informací by také mohlo být, že většina detailních znalostí o Netherilu jsou od dvou autorů knih, které jsou novější, než Netherská říše. Jeden se podepisuje jako "Z." a druhý jako "Spoutaný Larlochův písař".


Zeměvidec

"Poprvé se objevil na počátku, více než sto let před objevem Netherských svitků. A nebyla to poslední návštěva. Nazýván Zeměvidcem se vždy naprosto ve stejné podobě lidského mága objevoval jednou za stovky let, aby předal své znalosti. Učil arcimágy o magii, překládal Netherské svitky, rozvýjel technologii, předpovídal budoucnost, poskytoval informace o dalekém okolí, radil vládcům, co by měli dělat. Dokonce i upozorňil na hrozící nebezpečí od Karsuse. Naposledy se objevil šest let před Pádem přímo před Karsusem samotným a oznámil mu, že Bohyně magie bude čelit své největší výzvě, takové, která může změnit vnímání magie na věčnost."

"V mrtvém Oreme, jasnovidec spí."

"Mrtvé dávno před Netherilem, Oreme je první Netherskou enklávou. Pohřben písky Anaurochu ukrývá nesmírné poklady a tajemství."


Pohádka o Larlochovi
Vzpomínáš si na jednu z pohádek, kterou ti vyprávěl tvůj děda, když jsi byl malý. Jednoho dne prý přebýval v dalekém eladriním městě, když v tom je napadla armáda asi dvou set mocných nemrtvých čarodějů - lichů. Byla to největší organizovaná skupina, obyčejně osamocených lichů, kterou kdy historie zaznamenala. A tak nebylo divu, že eladrini utrpěli mnoho ztrát na životech. Když celá situace začala vypadat opravdu bledě, tak náhle se lichové rozpadli a místo nich se objevil jeden jediný. Tajemný lich se představil jako Larloch a zdvořile se omluvil za celý konflikt. Prý jen hledá poznání a snaží se o rozvoj magického umění, a toto byl pouhý test, kdy dal svým lichům svobodnou vůli a sledoval jak s ní naloží. Jejich chování bylo bláznivé, a tak je zastavil. Eladrini byli zděšeni, že existuje někdo tak mocný, oplatili mu zdvořilost a nechali jej jít. Tvoje rodina nebyla nadšená z toho, že ti tvůj děda vypráví zrovna tento příběh.

Přestože v materiálech máte téměř čistou mapu Faerunu, pouze z vaší vyznačenou cestou, tak jsem vám pro ujasnění polohy některých míst připravil mapu s pár klíčovými body.

http://www.d20.cz/data/S/172/tempmap.jpg - doporučuju zkopírovat do jinýho okna prohlížeče.

0 - JZ kontinentu - Calimská poušť - Někde odsud pochází Akasha, ostatní zde nikdy nebyli.

1 - Z kontinentu - Athkatla - Tady začala vaše cesta poté, co jste opustili Mlhu a tudíž ztratili smysluplné vedení družiny (:D). Tethirský les neboli Wealdath, Průsmyk malých zubů, Sehaninin pahorek neboli Skyllyno útočiště. Byla tu vytvořena Allyks.

2 - SZ kontinentu - Letohrad - Skyllou jste byli teleportováni na území v okolí Letohradu. Luskan, Kuldahar, Žárná, První Netherská enkláva. Někde odsud pochází Hirkal, Peblíg, dost možná i Delgar a Skylla.

3 - Z kontinentu - Svítící tvrz - Vaše momentální lokace, směřujete kousek na sever k Baldurově Bráně.

4 - SZ kontinentu - Vysoký hvozd - Jeden z posledních pozůstatků dob, kdy celý kontinent byl zahalen lesem a světu vládli elfové, obři a draci. Právě zde žil mocný národ elfů, kteří začali učit magii malý kmen Netheřanů, a tak škrtli sirkou, která zapálila oheň Netherské dominance nad kontinentem. A právě sem dopadlo mrtvé tělo Karsuse.

5 - S kontinentu - Anauroch - Centrum Netherské říše, největší poušť na kontinentu, která vznikla silným působením magie. A někde pod písky Anaurochu by snad mělo být mrtvé město Oreme, kde jasnovidec spí. První enkláva Netheřanů, ale mrtvá dávno před Netherilem (ano, nedává to smysl, navíc ta první, Ioulaumova, je v Letohradském lese).

6 - V kontinentu - Thay - Jen pro představu jak daleko je Thay, země Červených čarodějů, nyní zničená Shadovarem.

7 - Dálný V kontinentu - Raurinská poušť - Dávné centrum Imaskarské říše. Taky jen pro představu, že Imaskařani byli fakt daleko a části světa, kde teď pobýváte prakticky neovlivnili. Stejně jako u Netheřanů, i tato poušť vznikla převážně působením silné magie.

X - Mezi 4 a 5 - Vaše momentální destinace, někde pod tímto místem v hlubinách Podtemna by se měl nacházet tajemný Orákulum, který snad svými schopnostmi překonává i Alaunda.

Určitě nechceme jít do Durlag's tower. Mám ji zrovna rozdělanou v BG a vůbec mi nejde :D

http://www.d20.cz/skupina/172/clanky/4933.html
Kdyby někdo někdy potřeboval pro oživení, snad stravitelně přepracovaná historie Netherilu.

ZDE jsou Forgotten Realms campaign settingy 1E-3E. Mohlo by se vám to hodit. ;-)

Omlouvám se za zpoždění, příště se polepším. Tady je zápis, prosím připomínkujte, opravujte, asi tam budou odchylky od skutečnosti a chyby.

Svítící tvrz

Se stmíváním jsme došli do Svítící tvrze a nad hlavami nám zlověstně zářila rudá kometa. Allyks nás dostala dovnitř výměnou za knihy temné magie (tedy pár knih z mnoha). Ubytovali nás každého zvlášť. Ve Svítící tvrzi jsme viděli chrám bohyně Ioun, ošetřovnu (kde si s Peblígem nevěděli rady), obytný dům pro mnichy a návštěvy a hlavní budovu, kam jsme se měli po ubytování vypravit na večeři s představenými Svítící tvrze.
V hlavním sále z leštěného kamene kromě obrovského množství knih byla socha Alaunda Moudrého, nejznámějšího věštce, zdejšího patrona.Zhlížel na nás z výše mnoha stop a jeho kamenný pohled jakoby se zavrtával až do dna mé duše. Dobrá sochařská práce. Skoro jako eladrinská. Procházeli jsme kolem pár dalších dobrodruhů listujících v knihách na lavičkách mezi regály.
Na konci sálu na vyvýšeném pódiu byl již připraven dlouhý stůl a na něm spousta vybraného jídla a nápojů. Trochu zvláštní, že si mniši zde žijící tak dopřávají. Nebo to bylo kvůli nám? Nebo kvůli té půvabné elfí čarodějce sedící blízko čela stolu? Magická moc vycházející z jejího vybavení byla impozantní.
Povedlo se mi zabrat místo vedle ní a později i něco víc. Jmenovala se Terces a hostinu jsme posléze opustili ruku v ruce. Bohužel díky ní jsem nesledoval, co se dělo kolem stolu a téměř zapomněl, proč jsme vlastně přišli. Často ve Svítící tvrzi prý hledá informace o Shadovaru, proč a pro koho jsem nezjistil. Zato jsem zjistil mnoho jiného, milého duchu i tělu.
Ráno jsme na lavičce v parku našli mrtvého mnicha. Vypadal, jako by spal, ale byl mrtev a bezpochyby zabit někým z přítomných zde, ve Svítící tvrzi. Jistota jeho násilné smrti plynula z toho, že sám se na tu lavičku neposadil, byl mrtev dřív, než ho někdo přenesl. V noci hlídal před domem pro hosty, takže i my jsme se stali podezřelými. Pomocí rituálu jsme zjistili, že ho někdo zabil zezadu, tedy opravdu někdo z hostů.
Co se vlastně stalo, jsme si seskládali až na cestě ze Svítící tvrze, všechno bylo tak zmatené…
Pátráním byla pověřena právě Terces. Ta nám sdělila, že smrt nebyla způsobena standardní magií (Asi proto, že Allyks prostě nemohla odolat a dostala ji na chvilku pod svoji kontrolu, nikdy by se neměly zkoušet nové magické hračky na civilistech nebo aspoň ne na těch, se kterými něco mám). Akasha byla oslovena v ústraní jedním z mnichů a ten si s ní domluvil schůzku o půlnoci v chrámu bohyně Ioun. Nikomu nic neřekla. Allyks se rozhodla v noci hlídkovat a zjistit zda tajemný vrah znovu neudeří. Nejdřív viděla Akashu jak odchází a míří k chrámu. Nahlédla oknem a zjistila, že se tam baví s jakýmsi mnichem (všimla si i Peblíga s Delgarem jak jdou do tvrze, ale nechala to být - viz dále). Nazýval se „Posledním Imaskařanem“ a obdivoval Akashu za to, že je tak blízká Pandorymu. Co se děje uvnitř, Allyks neviděla, ale když Akasha zaklela, vtrhla Allyks dovnitř a jedním pohybem odsekla potvorákovi chapadla. Když viděla, že se ji Akasha nechystala zezadu napadnout, druhým ladným pohybem ho rozpárala. Akasha, rudá ve tváři, se snažila to zahrát na "Tahala jsem z něj informace a ty jsi ho zabila!" Allyks jen suše (a chladně. Velmi chladně) odvětila, že takhle jí darovala tři pravdivé odpovědi. Akasha nechtěla nechat zdroj informací jen tak, a tak mu Allyks odsekla hlavu, lebka byla to jediné, co potřebuvovala. Akasha ji zabalila do úhledného balíčku vytvořeného ze svého pláště (prát ve studené vodě!) a pak obě šly do tvrze.
Delgar zatím pozoroval vzbudivšího se Peblíga, jak ničí vybavení pokoje (a evidentně není sám sebou) a rozhodl se ho sledovat. Peblíg odejdez pokoje a venku zničil dva strážné a přenese je na lavičku, pak zamířil do tvrze a Delgar za ním, vešli do síně. Peblíg si dívek všimnul, otočil se na ně a vrhnul jejich směrem psionickou vlnu. Ta pobořila všechno kolem nich a dívek se ani nedotkla. Nicméně Allyks, která má zrádných druhů vraždící její jediný zdroj skóre (mrtvý mnich byl blond a samý sval) tak akorát, to stačilo k tomu, aby Peblíga spoutala. Všichni krom Delgara, který šel pro mne, se vrátili zpět do svatyně; něco jim říkalo, že k rituálu by možná už nebyla další příležitost.
Když jsem dorazil s Delgarem a Terces, nevěřícně jsme se dívali, v co dokázali ostatní provést se svatyní Ioun. Z kropenky visela zakrvácená fialová chapadla, Peblíg měl roubík a byl svázaný v kozelci a Akasha měla v ruce lebku a zamyšlený, divadelní výraz.
I když Allyks, Akasha i ostatní nechtěli (strašně kouleli očima, protáčeli je v sloup, prý dělám chybu…), stejně jsem jí vyjevil pravdu. Že Peblíg nevraždil, ale to Pandorymova zlá vůle ho ovládla a že důkaz je v použité bionické moci, kterou Peblíg nevládne, ale je podstatou Pandorymu. A chtěl jsem od ní upřímnost za upřímnost. Té se mi také, do horoucích pekel, dostalo. Řekla mi, že je kněžkou Vecny, je uctívačkou tajemství a tedy agentkou Shadovaru, těch prokletých, pokřivených uzurpátorů. Jednal jsem čistě reflexivně a můj meč svištěl vzduchem, jakmile se odhalila. Vprostřed nedlouhého boje se změnila ve stvůru, kdy se z nístrhly kůže a stalo se z ní krvelačné monstrum. Když leželo její tělo v tratolišti krve, vzpomněl jsem si, co o Vecnovi a Uctívačích tajemství vím. Že to, co se s ní stalo je kletba „Tajemství Vecny“, když někdo z jeho uctívačů prozradí kdo je a co hledá, pak se změní na krvelačnou stvůru bez kůže a odsoudí se tak k smrti. Nemusela mi to prozradit a přesto to udělala. I když tušila kdo jsme a že Shadovaru jsme způsobili nemalé obtíže.
Co je se mnou špatně? Všichni kolem mě umírají a pokud se s někým sblížím, pak je mým protivníkem (a vědomě na sebe uvalí kletbu, tak jako Terces)…
Následně nás zajistili mniši se zbraněmi a zavřeli do místnosti, kde jsme měli čekat na rozhodnutí Strážce knih. Ten byl rozzuřen kvůli smrti Terces a považoval nás za viníky toho všeho. Naštěstí přišel První čtenář, propustil nás zadní brankou, předal nám svitky a důležité rady a ujistil nás, že se vše pokusí dát do pořádku.

Málem bych zapomněl na naše pátrání po svitcích a informacích, zde jsou výsledky:
- Shadovarští už před lety zkusili vpadnout do smrtelného světa, ale byli zastaveni dobrodruhy. Tizískali vědomosti ve Svítící tvrzi a První čtenář uschoval jejich knihu – kterou nám dal.
- Alaundo Moudrý stavěl své věštby na práci mnohem starší, jakéhosi věštce, jehož věštby byly podepsány jen jako „Z“. Alaundo předpověděl vpád Shadovaru. Před sty lety ve Svítící tvrzi začal velmi podivný jev. Jednou za pár let se tu jakoby odnikud na poličce objeví naprosto nová, právě dopsaná kniha popisující část historie Netherilu. Tyto knihy na sebe navazují, jsou detailnější než všechny dosud dostupné informace a jsou napsány totožným písmem jako předpovědi od tajemného "Z." Zatím však popisují pouze počátek Netherské říše.
- Lord Karsus nezemřel po pádu Netherilu. Místo toho se proměnil v kamenný monument a zřítil se kamsi do Vysokého hvozdu. Ti, kdož mají zkušenosti s magií černokněžnického paktu, se můžou pokusit vyvolat pozůstatek jeho arogantního vědomí a zjistit tak mnohé o magii a Netherilu. Bohužel je pravděpodobně šílený, a tak informace nejsou věrohodné.
- Většina detailních znalostí o Netherilu jsou od dvou autorů knih, které jsou novější, než Netherská říše. Jeden se podepisuje jako "Z." a druhý jako "Spoutaný Larlochův písař".
- Zeměvidec – Prý se objevil před objevem Netherilských svitků v podobě lidského mága. Učil arcimágy, překládal Netherilské svitky, rozvíjel technologii, věnoval se věštbám (hmmm, věštbám…), dokonce i upozornil na nebezpečí od Karsuse. Naposledy se objevil 6 let před pádem Netherilu a sdělil Karsusovi, že „Bohyně magie bude čelit své největší výzvě, takové, která může změnit vnímání magie na věčnost."
Také jsme objevili dvě jeho věštby:
"V mrtvém Oreme, jasnovidec spí."
"Mrtvé dávno před Netherilem, Oreme je první Netherskou enklávou. Pohřben písky Anaurochu ukrývá nesmírné poklady a tajemství."
- Pohádka o Larlochovi: Vzpomněl jsem si na jednu z pohádek, kterou mi vyprávěl děd, když jsem byl malý. Jednoho dne prý přebýval v dalekém eladriním městě, když v tom je napadla armáda asi dvou set mocných nemrtvých čarodějů - lichů. Byla to největší organizovaná skupina, obyčejně osamocených lichů, kterou kdy historie zaznamenala. A tak nebylo divu, že eladrini utrpěli mnoho ztrát na životech. Náhle se lichové rozpadli a místo nich se objevil jeden jediný. Tajemný lich se představil jako Larloch a zdvořile se omluvil za celý konflikt. Prý jen hledá poznání a snaží se o rozvoj magického umění, a toto byl pouhý test, kdy dal svým lichům svobodnou vůli a sledoval jak s ní naloží. Jejich chování bylo bláznivé, a tak je zastavil. Eladrini byli zděšeni, že existuje někdo tak mocný, oplatili mu zdvořilost a nechali jej jít.

Po cestě do Baldurovy brány mi hlavou běžely neveselé myšlenky:
- Peblígovi se přitížilo, musíme spěchat za orákulem na sever (a zjistit z informací které máme a snad i v Baldurově bráně, kde by se na severu v Podtemnu ono orákulum mohlo nalézat). Snad v Baldurově bráně nalezneme něco co by Peblígovi mohlo trochu pomoci.
- Musíme prostudovat knihu, kterou dobrodruzi použili k zastavení Shadovaru.
- Alaundo stavěl na práci tajemného „Z“, který píše o počátcích Netherilu, jako by tam sám žil a zároveň víme, že Zeměvid na počátcích netheřanům pomáhal a zabýval se i věštbami. Není náhodou „Z“ právě Zeměvid?
- Tento Zeměvid šest let před Pádem Karusovi řekne, že „Bohyně magie bude čelit své největší výzvě, takové, která může změnit vnímání magie na věčnost." Karsus si Pak vybere právě bohyni magie ke svému rituálu a vše skončí Pádem. Jsem tak moc paranoidní, nebo Zeměvid postrčil Karsuse k tomu, ay udělal, co udělal? Byl Karsus jen nástroj Zeměvida?
- Kde hledat zbytek Karsusovy duše víme, ale zatím nemáme čas se tam vydat.
- Kdo je oním tajemným spícím jasnovidcem v Oreme? Zeměvid, nebo někdo další? Pokud první základna netheřanů je ta Iolaumova, tak proč Zeměvid píše o Oreme, mrtvém před Netherilem? Jaká tajemství ukrývá? Stačila by na Pandorym? Nebo na zastavení shadovarských? Tam se tak moci vydat… Jenže Anauroch je příliš velký a jak bychom ho tam mohli nalézt?
- Zato Larloch a jeho „Spoutaný Larlochův písař“, to je jiná. Jak bude Peblíg v pořádku, co se takhle vydat za naším Lichem Arklemem a požádat jej o pomoc s nalezením Larlocha? Nebo se můžeme zeptat orákula na severu?
- Úplně jsme zapomněli na věštbu o rudé kometě a přitom jsme byli na místě snad nejpovolanějším. Přece jen bynám to mohlo pomoci pochopit, co se schyluje udělat Skylla a snad i jaký by to mohlo mít dopad.

Díky za zápis. Líbí se mi. Je tam pár nepřesností a při čtení jsem měl pocit všudypřítomné nejistoty, ale to krásně vystihuje jakou jsem tuto hru, plnou informací, chtěl. Detektivní, zdánlivě nejasnou, plnou vlivu vzdáleného Pandoryma a tajemství Vecny.

No, s tím "Akasha nás nezradila a tahala z mnicha intel" bych byla opatrnější. Krom toho nevím, jestli zrovna tuhle informaci Hirkal má. Vím, že Akasha Allyks prosila, aby si něco z toho, co slyšela, nechala pro sebe.

Pár dodatků:
-Allyks zaplatí jednou z toho gazilionu knih, se kterými se tahá od první hry. Jak jsme je nabrali v knihovničce v podzemí a na Delgara byly příliš těžké. V souvislosti s tím jsme také zjistili, že mnichové mají velmi... ehm, ambivalentní přístup k tomu, co je temné vědění. Příště jim vezmem Mein Kampf.
Jo a kdybychom chtěli opis nějaké knihy, bude nás to stát 1000,-GP.
-Pátráním je pověřena Terces a důvod, proč se s námi podělí o jeho dosavadní výsledky, je ten, že ji Allyks opilá mocí z nových brejliček při první příležitosti zdominuje. Muhehe.
-Následující věci se stanou, pokud se správně pamatuju, trochu jinak. Allyks hlídkuje u vchodu (navzájem se strážci o sobě vědí), Hirkal "hlídkuje" u Terces, Delgar hlídá Peblíga. Akasha odchází, Allyks ji sleduje. Peblíg se probouzí, nespokojen s rozestavěním nábytku chvíli stěhuje, Delgar se nejdřív schovává v rohu a pak jej následuje. Peblíg zabíjí strážce rozmašírováním jejich mozků a dřív, než by těla stihla dopadnout na zem, psionickou silou je uchopí a naaranžuje na lavičku.
Mezitím Allyks sleduje Akashu. Ta vešla do svatyně. Oknem Allyks vidí na Akashu (a její kočku) a vidí, že s někým mluví, ale s kým, to už vidět nejde, onen neznámý stojí mimo výhled. Proto se Allyks přesouvá ke dveřím, u kterých naslouchá rozhovoru. Mám pocit, že někdy v tu chvíli zahlédne Peblíga vcházejícího do tvrze a Delgara, který jej sleduje, ale prioritu udělí Akashe. Co se děje uvnitř, nevidí, ale když Akasha zakleje a Allyks uslyší bojový povel pro kočku (pun intended), vtrhne dovnitř a jedním pohybem odsekne potvorákovi chapadla. Když vidí, že se ji Akasha nechystá zezadu napadnout, druhým ladným pohybem (čelisti vlka jsem odtrénovala, tak je musím používat aspoň fluffově) ho rozpáře. Akasha, rudá ve tváři, se snaží to zahrát na "Tahala jsem z něj intel a ty jsi ho zabila!" Allyks jen suše (a chladně. Velmi chladně) odvětí, že takhle jí darovala tři pravdivé odpovědi.
Ale nyní je čas následovat druhého zrádce ve družině, Peblíga. Akasha tu nechce nechat zdroj informací, a tak mu Allyks odsekne hlavu, lebka je to jediné, co potřebuje (s čímž je tím pádem tak trochu v rozporu to, že když Peblíg rozmixoval jedinému blonďatému pohlednému vousatému a svalnatému mnichovi v Candlekeepu mozek, nešly na něj použít tři otázky. Lebka taky nemá mozek). Akasha ji zabalí do úhledného balíčku vytvořeného ze svého pláště (prát ve studené vodě!) a jdeme do tvrze. Peblíg si dívek všimne, otočí se na ně a vrhne jejich směrem psionickou vlnu. Ta poboří všechno kolem nich a dívek se ani nedotkne (*). Nicméně Allyks, která má zrádných druhů vraždící její jediný zdroj skóre tak akorát, to stačí k tomu, aby Peblíga spoutala. Všichni krom Delgara, který jde pro Hirkala, se vrací zpět do svatyně; něco jim říká, že k rituálu by možná už nebyla další příležitost.
-Když doráží Delgar, Hirkal a Terces, nejspíš by netipovali, že jde o svatyni Ioun. Z kropenky (kid you not) visí zakrvácená fialová chapadla, Peblíg má roubík a je svázaný v kozelci a Akasha má vpravdě hamletovský moment.
-Mám dojem, že Terces tak úplně neřekne, že pracuje pro Shadovar, ale čert to vem. Hirkal je stále jediný, komu se dá věřit. Um... jediný, jehož čestným... dobrým... správným... ugh. Prostě jediný, jehož úmyslům, ať už jsou jakékoliv, a loajalitě se dá věřit.
-Abychom uchránili Peblíga od oprátky, zapálíme tělo chapadlatce a zničíme tak pojítko mezi ním a Peblígem. Hlavounovi, se kterým pak mluvíme, řekneme, že mnich, který jim chybí, pravděpodobně chybí mnohem delší dobu, jelikož se za něj padouch vydával.
-Akasha s Allyks zabily, vydaly se a uviděly.
-Jinak je to super! :D

A proto, milé děti, nepíšu zápisy.

(*)

Víc tvých dodatků. Paráda:D

Assassine, díky moc, byla to super hra, zamotat víc šišku si nám už nemohl :).

Nerhinn, tvoje dodatky jsou super. Moc mi to pomohlo, zase si se mnou paměť zahrála. A zápisy bys jistě psala skvělý, tvoje dodatky rulez. ;)

Upraveno...

Dobra prace;) Opravdu, popsat tenhle gulas byl nadlidsky ukol, ale povedl se.

Nerhinn, skvele dodatky. Myslim si, ze pristi zapis delas ty;) A nebudu jedinej, kdo pro to bude hlasovat:DD

Pokud bych mohl upozornit, kousek na sever od Port Llast žije prastarý mist dragon zvaný "Old Lord Memory". Třeba má zrovna nějaké potíže (toho drakostěje jste Valindře zabili?) a pomoc dobrodruhů by mu přišla vhod. A třeba si pamatuje, kde je Oreme - nebo kdo by mohl být "dobře informovaný". A když na to přijde, šílená dračí ochránkyně Svítící Tvrze Miirim ví o Lady Saharel, totálně nepříčetném duchovi arcikouzelnice, které se rozpadá barák a za jistou pomoc s opravou zodpoví tři otázky.

ad Knihy pro Svítící Tvrz: Zkuste radši "Giovanni Hus" od duceho, toho na rozdíl od führerova dílka jistě nemají :)

ShadoWWWe, MOC ti děkuju za ty campaign settingy. Pomohl jsi mi odpovědět pár otázek, a to včetně těch, na které mne nikdy nenapadlo se zeptat.

Jo a úprava pravidel: když zabiješ zdroj skóre, přijdeš o něj (o skóre).

Nerhinn: heeej tohle pravidlo se mi nelíbí, to si jako budeme odpravovat zdroje skóre? Když si ho nezabiju sám, to pak nenápadně dorovnáš a naopak?

Když zabiješ svůj zdroj skóre, tak přijdeš body, které ti zdroj přinesl. Řekněme... za poslední... týden?
Když zabiješ druhému zdroj skóre, tak přijdeš o dvojnásobek bodů, které zdroj soupeři přinesl.

Znáte nějakej rozumnej sport, kde by se odečítaly body? Bod je bod. Snad jen bych to omezil na živé humanoidy (poor Arklem), ale nebudu vám do toho kecat...

Assassin píše:
Snad jen bych to omezil na živé humanoidy
Delgar se snad jeste nepridal? nebo uz jo?:D

Nj, je to tak, Nerhinn prostě vadí, že Peblíg místo svalnatého blonďáka nesejmul kohokoliv jiného (nejlépe se jménem Terces před započítáním bodu).

Neboj Nerhinn, to dáš. Jsem zaslechl, že v Balduroivě bráně jsou snad téměř všichni blond, takový místní znak. ;P

Teda jako rozdělit si tandem Arklem - Valindra - to ne, to radši přestanu zvyšovat skóre, body nejsou všechno, ještě je tu sebeúcta. Navíc do Valindry šel (upadl) Peblíg, ne?

Dotaz: Jsou gnómové humanoidi?

hadrian píše:
Dotaz: Jsou gnómové humanoidi?

Maji eladrini mozek?

chrochta píše:
A když na to přijde, šílená dračí ochránkyně Svítící Tvrze Miirim ví o Lady Saharel, totálně nepříčetném duchovi arcikouzelnice, které se rozpadá barák a za jistou pomoc s opravou zodpoví tři otázky.


Vzhledem k tomu, že tato příběhová linie je díky událostem v minulé hře pasé a nemám v plánu ji nijak dále rozvíjet, tak snad mohu prozradit, že kněžka tajemství (Secret <-> Terces) hledala pro Shadovar mimo jiné právě informace o Lady Saharel. Shadovar ví, že informace jsou v každé válce polovina úspěchu a asi si za ní půjdou pěkně popovídat.

chrochta píše:
toho drakostěje jste Valindře zabili?

Ne, zůstal v odrazu Letohradského lesa ve Vílí divočině mezi fomoriany. Uvidíme, zda bude hrát v příběhu ještě nějakou roli nebo ho bude muset odstranit jiná skupinka faerunských dobrodruhů. Snažím se, aby svět nečekal na to, co udělají PCs. Události se prostě dějí a je na nich, jak je ovlivní.

hadrian píše:
Po cestě do Baldurovy brány mi hlavou běžely neveselé myšlenky...

Postavy ve Svítící tvrzi zjistily, kde by se měl nacházet tajemný Orákulum ze Severotemna, snad nejmocnější věštec současnosti. Problémem je, že cesta k němu je příliš dlouhá a Peblígův stav kritický. Tohle bude potřeba nějak vyřešit. Pak už od Orákula je to kousíček na východ k hranicím pouště Anauroch (písky pohřbené Oreme, kde jasnovidec spí) či na západ k Vysokému hvozdu (Karsus).

hadrian píše:
Úplně jsme zapomněli na věštbu o rudé kometě a přitom jsme byli na místě snad nejpovolanějším. Přece jen bynám to mohlo pomoci pochopit, co se schyluje udělat Skylla a snad i jaký by to mohlo mít dopad.

Před asi 26 000 lety, v dobách kdy vládu nad světem převzali draci a obři (neví se od koho, ale jsou důkazy, že někdo musel být ještě před nimi), a kdy lidé žili v jeskyních a trpaslíci byli snad první současnou rasou, která se evolučně dostala na úroveň, kdy začali ovlivňovat svět a svrhávat vládu obrů, přišli na svět první elfové. Bylo jich jen pár a utekli pomocí Vysoké magie před magickou povodní z jejich světa, Vílí divočiny. Protože už skoro 10 000 let byli zvyklí na svou rozvinutou společnost, kde světu vládnou víly a ne nějaký přerostlý ještěrky, tak využili červené komety na obloze, označované jako Hvězda Královrahů, která se po stovkách let periodicky vrací, a propojili ji se svým mocným kouzlem, Mythalem Dračího hněvu. Toto kouzlo po 10 dní, kdy je kometa nejblíže světu, na ploše asi 250 000 mil čtverečních způsobí šílenství všech dračí krve. Draci se začali zabíjet navzájem a zničili celé dračí impérium. Historie Faerunu se pak v podstatě točí jen kolem elfů až do narození Ioulauma o 21 000 let později.

V průběhu času samozřejmě bylo mnoho pokusů Mythal dračího hněvu zničit či potlačit. Některé byly i částečně úspěšné. Nejzajímavější byl asi totální neúspěch dračí rasy, která jej chtěla sestřelit obrovskou magickou střelou asi před 5 000 lety. Netrefili se a odpálili kus Měsíce do vesmíru.

Každopádně obrovská energie Elfí vysoké magie je stále vázána na kometu a Skylla ji chce za pomoci Mephasma využít.


Tímto bych chtěl ukončit spoilery a dodatky k minulé hře. Zítra hrajeme další, tak se nechte překvapit (chrochta si bude muset počkat déle na zápis)...

Zápis přidán do článku.

to Assassin: Nikdy neříkej nikdy. Kdoví, co budete zase potřebovat najít. A Candlekeep je (skoro) jistota.

Slovníček:
Aumvor Neumírající - Jeden z posledních Netherských arcimágů
Telamont Tanthul - Nejvyšší princ, Lord Stín, vládce Shadovaru, Netherský Stínový arcimág, Karsův student, atd.
Starší mozek - Vrcholné stádium Illithida, běžně funguje jako živoucí knihovna a plánovač a defakto vládce v centru illithidích měst.
Tabra - mladá, blonďatá, unavená,... uvidíme

Chtěl jsem vám toho napsat o něco více, včetně lokací, které jsem vám včera nasliboval, ale nějak se mi podařilo zjistit, že jdu na hokej a tudíž nestíhám. Dodám to tedy vše někdy později, a jediné co vám sem postnu je malá zajímavost (tedy alespoň pro mne).

Když jste se včera ptali na větu, kterou Zeměvidec řekl Karsovi, tak jste dostali odpověď, že Zeměvidec Netheřany před Karsem varoval. Takhle znělo (můj překlad) jeho proroctví:

"Bude neuvěřitelně bystrý, zázračné dítě a génius v magickém umění. Povede váš lid daleko za představy vašich nejinovativnějších myslitelů. Vezme vše, co jsem vám dal a vylepší to způsoby přesahující dokonce i mé chápaní. Váš lid zná vynálezy, radosti, prosperitu a dlouhověkost. A on to všechno zahodí pryč..."

Tak jsem zjistil, že toho je zkrátka moc, takže zápis musí být rozdělen. Zasílám tedy 1. článek z našeho úterního hraní. Snad se bude líbit :).
Cokoliv budete chtít změnit, pište, přidám a upravím.

Kruh

Cesta do Baldurovy brány se poněkud zkomplikovala. Zkusím teď popsat, co se stalo z útržků vyprávění mých druhů, protože následující události byly poněkud zmatené a každý z nás je vnímal trochu odlišně.
Allyks se probrala v prázdném hostinci (doslova prázdném, bez korbelů, talířů, jen holé stěny, stoly, židle a prázdný nálevní pult). Cítila se omámená, jakoby minulou noc strávila pitím a nemohla se upamatovat, jak se tu vzala. Poslední myšlenka byla na cestu do Baldurovy brány. Chyběla jí její obvyklá zbroj a zbraně, zato měla na sobě noblesní elfí šaty, ale to nejzvláštnější bylo, že měla obě oči a vlasy barvy zralého žita. Náhle ji osvítilo poznání, je v těle Ilmadie! Tedy vlastně Skylly. V rohu si všimla sedícího unaveného Mlhy, přesto však z jeho očí byla pekelná moc a kolem něj se svíjeli kouřoví hadi z jeho doutníku. Promluvila s ním, Mlha ji zřejmě považoval za Skyllu. Mlha jí nabízel dohodu, pokud Skylla odvolá přípravu rituálu propojení Pekla a Propasti. Allyks v těle Skylly však odmítne jeho nabídku. Náhle se otevšou dveře hostince a v nich Allyks uviděla elfího lovce, téměř kopii Hirkala, ale bez eladrinní uhlazenosti, opáleného a tetovaného na tváři. Jakoby se vzhledem přiblížil dávným společným předkům elfů a eladrinů. Chyběla mu ruka a jedno oko.
Já vešel do hostince s pocitem něčeho nepatřičného. Chyběla mi ruka a oko! I uvnitř jsem se cítil jinak, proměněný, ale neměl jsem čas to zkoumat. V hostinci seděla Skylla a Mlha. Probírali rituál Skylly. Vyplynulo, že Skylle pomáhá sám Orcus, démonický princ, který si od rituálu slibuje chaos a nestabilitu, ale nepovedlo se Skyllu přesvědčit, aby to nedělala. Pak tak nějak vyplynulo, že Skylla není Skylla, ale Allyks.
Když jsem začal zjišťovat, co se stalo s mou rukou a okem objevila se podoba mého děda, ale pokřivená mocí Stínopádu – Clariburnus Tanthul osobně – ale toho jsem přece zabil. Naznačil mi, že nezemřel tak docela, stopa jeho osobnosti začala ve mně klíčit (chybějící oko a ruka jsou odkazem na Vecnu), ale byl jsem změněn mocí samotného Corellona a i Sehanine a tak byla stopa Clariburna uvězněna božskou mocí Seldarine. Clariburnus nám prozradil, že vše kolem nás je jakýsi mocný rituál přírodní magie.
Uprostřed hostince se náhle zjevil Delgar, aura jeho moci vzrostla a jakoby kolem něj svítili plameny. Byl zmatený víc než obvykle. Vzpoměl si, že jsme dorazili cestou do Baldurovy brány na hostinec „Přátelská náruč“. Hned potém se začali kolem nás zhmotňovat hosté, korbely a mísy s jídlem a místností vířili dvě dokonale krásné děvečky (ovšem jen jako iluze na dvou železných golemech, snadno prokouknutelná, avšak za cenu obražené dlaně).
Zkusil jsem zjistit svojí mocí, kde se nacházíme, ale nečekaně jsem ze své staré magické síly necítil nic, dočista nic! Tedy, něco ano, ale tahle moc byla jiná, ne tak proměnlivá jako magie, ale jako jasný plamen na pozadí mých myšlenek. Cítil jsem, že vše kolem nás není skutečné a že jsme někde v lese. Allyks si byla docela jistá, že cítí vliv Druidského kruhu.
Peblíg sledoval celý děj nepozorován a cítil v sobě moc rovnající se božské – mohl by cokoliv! Měl silný pocit, že vše může, stačí jen pomyslet a ta moc se mu nabízí. Proč si ji nevzít? Co by se mohlo stát? Náhle cítil, že ti, co do toho místa zakleli jeho druhy mu chtějí i skrze ně sebrat jeho novou moc. Kdyby se s námi spojil a přesvědčil nás, pak by si tu novou moc mohl ponechat… Zjevil se nám a předvedl část své moci. Já měl najednou obě oči a ruku, ale jiní dopadli hůře. Taky bylo zjištěno, že Orcusovi by se zmatek kolem propojení pekla démonické sféry hodil a umožnil by mu stát se bohem a uzmout moc Havraní královně. Skylla tedy nemá zrovna nejlepší plán a prostředky k jeho uskutečnění by asi nevyhrály cenu „za nejčistší svědomí“.
Netušili jsme, co tajemní druidové po nás chtějí, abychom v tomto snovém místě udělali. A napadlo nás, že možná jde o Peblíga, tedy o jeho nevítaného společníka v podobě nákazy Pandorymem. Možná kdybychom se sjednotili… Nebo možná tohle místo generovalo podvědomé myšlenky a touhy každého z nás, vždyť Delgar na chvíli zhmotnil hodty a vybavení hostince. Navrhl jsem ostatním, že si sedneme u stolu a budeme si vyprávět příběhy o Peblígovi, jak ho každý z nás poznal, co s ním zažil, co ho na něm bavilo a co třeba i méně a to vše z doby před setkáním s Pandorymem. Byly to jedny z nejlepších hodin za poslední dobu. Chvíle tichého proslovu byly střídány smíchem a tak nějak jsem cítil, jak nás to spojuje. Pak když nám došly příběhy Peblíg řekl, že nechce tu moc a společně jsme zkusili z hostince odejít a…
Probrali jsme se uprostřed kruhu deseti druidů, vůkol les . Stáli jsme tam my čtyři, já, Allyks, Delgar a Peblíg, Akasha nikde v dohledu. Všichni vypadali stejně, jen já pořád vypadal stejně jako ve snovém světě a pořád jsem se cítil jinak, zvláštní na tom bylo, že jsem se necítil „špatně!, vlastně jsem měl takový pocit, že teprve teď je to tak, jak to mělo být vždycky. Jeden z druidů vykřikl „Teď!!!“ Z Peblíga vyskočil krystal fialové barvy a kolem něj se svíjela chapadla. Něco ve mně povolilo, cosi se změnilo a já cítil, jak se čas kolem mě zpomaluje a mé tělo se mění, sílí, raší na něm krátká srst a kosti se tu zkracují a tu prodlužují. Stal se ze mě Vlčí proměněnec – dar od samotné Sehanine. Tohle vše mi běželo hlavou a přitom kolem vše bylo zpomaleno, pak se můj pohled upřel na krystal a jeho obraz vyplnil mou mysl, to je nepřítel mých přátel, je ten, který si zasluhuje můj hněv, hněv mstitele. Vyrazil jsem vlčí zavytí a rozběhl se jako vítr k němu.
Všichni bojovali jako proměnění. A nakonec jsme ho zničili. Delgar ho nakonec zničil ohnivou magií, bohužel ne bez následku, dva z druidů to odnesli na životě.
Akasha byla celou dobu mimo kruh, zajata Druidy. Prý po ní pátrali celou dobu. Druidové si říkají Ochránci žijící brány a specializují se na boj s bytostmi ze Vzdálených říší. Mluvili prý v Kalimshanu a starý šaman Jaftal jim o Akashe vyprávěl a prý může pomoci jak druidům, tak i celému světu. Akasha s ním chtěl mluvit v ústraní. Apelovala na naši slušnost, že se jedná o soukromé osobní záležitosti, příliš intimní na to, aby se probíraly v širším kruhu. Já, Peblíg a Delgar jsme se pokoušeli je sledovat a připlížit se k nim, ale mě a Peblíga Akasha objevila a vykázala. Takže celou rozmluvu vyposlechl pouze Delgar, který nám potom nic neřekl, jen se divně pochechtával a dělal posunky kterým nerozumím, zřejmě nějaký znakový gnómský dialekt.
Prý existují také Stínoví druidové, nepřátelé Ochránců žijící brány, jejich motto by se dalo shrnout jako „zlom větev - utrhneme ti ruku, pokácej strom - vybijeme ti rodinu“. Delgar tiše poznamenal, že když se Stínoví druidové potkají s těmi kolem nás, to pak musí srpy zvonit. Neodbytná myšlenka dvou armád druidů v sutanách se srpy nad hlavou, kterak se na sebe řítí mě tak rozesmála, že jsem musel dusit smích a o představu jsem se podělil s ostatními. Ale jak Allyks dodala „a občas některý z nich zakopne a …“ vybuchl jsem smíchy tak, až se na mě druidové pohoršlivě dívali. Rozloučili jsme se s nimi, poděkovali za záchranu Peblíga a vyrazili jsme z lesa. Náhle se zablesklo a ozval se hlas „Ha, tady jsi, poslední z Beletherionů“ a svět kolem nás zmizel.

Pěkné, tradičně :-)

Jediná poznámka z mé strany - rozhovor v ústraní si vyžádala Akasha, ne druid. Apelovala na vaši slušnost, že se jedná o soukromé osobní záležitosti, příliš intimní na to, aby se probíraly v širším kruhu.

Moc děkuji za (část) zápis(u). Původně jsem se k němu zatím nechtěl vůbec vyjadřovat, protože jsem vzhledem k dalším okolnostem ještě nestihl od hokeje vystřízlivět a následující plány v žádném případě nenaznačují změnu k lepšímu. Ale přesto pár připomínek.

hadrian píše:
Všichni bojovali jako proměnění. A nakonec jsme ho zničili. Delgar ho nakonec zničil ohnivou magií, bohužel ne bez následku, dva z mnichů to odnesli na životě.

Tady bych byl velmi opatrný. Mniši jsou dnd název pro skupinu zcela odlišných individuí a pokud bychom se měli navrátit ke kořenům dnd, tak druidové vycházejí z klasických kněžích.

hadrian píše:
Druidové si říkají Ochránci žijící brány a specializují se na boj s bytostmi z jiných sfér.
Tohle je hodně krátkozraké vyjádření. Bytosti z jiných sfér jsou velmi slabý odvar od toho čím se skutečně zabývá tato elita mezi druidy. Pokud bych to měl vztáhnout například na Tolkienovo universum, pak bytost této sféry byl například Legolas. Bytost z jiné sféry pak třeba Sauron a ten skutečný "nepřítel světů" ze Vzdálených říší, kterým se tito druidi zabývají, by i v Tolkienově universu byl asi Lovecraftův Cthulhu. A to Cthulhu je ještě poměrně roztomilá nestvůrka, Lovecraftovo universum (předloha pro Vzdálený říše) obsahovalo i mnohem zajímavější entity.

Díky, připomínky zapracovány.

Přidávám další část zápisu, snad se bude taky líbit. :)
Snad je na tom vidět i malinký posun Hirkala k dospělosti.

Orákulum a záchrana dívky v nesnázích

Objevili jsme se v kamenné jeskyni, kde na trůnu seděl obludný, rosolovitý lich se zplihlými prameny vlasů, na nichž měl posazenu korunu s kamenem fialové barvy a v ruce měl žezlo. Vyplynulo, že to on nás teleportoval. Jeho jméno je Aumvor Neumírající.

(když byla Netherská říše v rozkvětu, přišel s návrhem, jak být nesmrtelný. Tento návrh nebyl přijat s kdovíjakým nadšením, nesly se řeči, že úspěšnost Aumvor zvyšuje životní sílou díky pokrevním příbuzným jejich změnou na mrtvoly, což jeho oblíbenost nekatapultovalo na přední příčky společenské smetánky.)

Aumvor chtěl vědět, jak na shadovarské. Řekl, že Telamont zvaný Idiot (nám známý jako Telamont Tanthul – zřejmě nějaká nepřeložitelná netherská slovní hříčka) byl Karsův učeň, nyní je z něj shluk stínové magie a dle Aumvora nemá právo co povznášet netheřany. Jedině on, Aumvor a možná ještě Larloch (kterého považuje za silnějšího), ale Telamont nikdy. Larloch má pevnost nedaleko Baldurovy brány (směrem na sever). Řekl nám, že Ioulaum znal pravé jméno Zeměvidce a že Shadovar hledá Iolauma. Poradili jsme mu, že pokud chce zatopit Shadovaru, pak nejlepší bude zkusit buď ovládnout Valindřina drakoliche a poslat ho na nějakou bázi, nebo využít Szass Tama, bývalého vůdce červených čarodějů. To ho rozesmálo, prý je Szass nedouk a dost se s Larlochem nasmáli, když mu Larloch vyprávěl, jak se ho Szass a pár dalších „nejlepších“ červených čarodějů pokusilo odpravit.
Jenže pak Aumvor vycítil, že Shadovar ho už našel a dveře do jeho sálu se otevřely. On pro změnu otevřel průchod pro nás (do místa, kde by se mělo nacházet Orákulum) . Zaslechli jsme ještě, že Aumvor oslovil příchozího jako Telamunta a pak jsme vskočili do portálu.

Ocitli jsme se v lese. Po krátkém průzkumu jsme objevili zvláštní vesnici. Byla obydlena dobrodruhy různého zrna, nikde žádný obyčejný vesničan. Všichni působili, jako spolek obecních bláznů, stiženi bláznovstvím, dětinskostí a celkovou duševní slabostí. Jen uprostřed seděl jakýsi čaroděj vypadající na relativně normálního… Na čaroděje tedy abych byl přesný…
Vplížil jsem se mezi domy, ale ani průzkumem domu toho čaroděje jsem nezjistil příčinu bláznovství dobrodruhů ve vesnici, ani kde jsou vstupy do podzemí, kde by snad mělo sídlit Orákulum. Ostatní to zkusili jinak, přes domluvu s dobrodruhy a s čarodějem. Zjistili, že všichni zde se byli zeptat Orákula a tohle se jim stalo. Orákulum si totiž někdy něco vezme jako protihodnotu (vědomosti, chytrost, pokaždé jinak a v jiné míře). K Orákulu vedou dvě cesty, jedna sýpkou a druhá studnou, my zvolili sýpku. Po hodině cesty klesající chodbou tesanou do kamene jsme začali cítit zvyšující se nekrotickou magii dost podoubnou, jaká byla cítit u Aumvora Neumírajícího. Ocitli jsme se v obřím dómu a naproti nám zářil nazelenalý zdroj světla. Kolem nás jako by něco poletovalo. Když jsme se na to zaměřili (už si nepamatuji, kdo to byl), objevili se kolem nás tisíce duší ilithidů. Jakmile jsme se na ně soustředili a zejména na myšlenku, aby zmizeli, pak zas ustoupili pryč.
Došli jsme ke zdroji nazelenalého světla. Bylo to kyselinové jezírko a v něm obrovský mozek ilithida s chapadly. Toto bylo poslední stádium ilithidů, ale několikanásobně větší, než by mělo být. Tento mozek byl dávno mrtvý a udržovaný v neživotě nekromantismem. Kdysi to byl člověk, ale nechtěl mluvit o své minulosti a ještě víc nechtěl mluvit o tom, zda má něco společného s netherskou říší. Řekl nám, že za každou odpověď si bere svůj podíl – informace. A pokud někdo nemá dostatečné informace, tak i znalosti dotyčného a někdy i jeho mozkovou kapacitu. Od nás by chtěl informace ukryté v Imaskarkaně (a pak by ji vrátil zpět).
Přistoupili jsme na to a dozvěděli se následující:
1) Zjistili jsme přesné místo, kde nyní leží Oreme v Anaurochu.
2) Akasha se ho zeptala na sobě podobné. Stejně jako Akasha pátrá po sobě podobných, tak oni pátrají po ní. Narozdíl však od Ochránců žijící brány putují na východ z města Letohrad.
3) Plán Skylly se povede, množství démonů a ďáblů se sníží a Orkus se pokusí stát bohem smrti. Když nebude Shadovar poražen, pak se mu to i podaří.
4) Telamont je pořád sám sebou, jen je pozměněn.
5) Pandorym bude zničen v průběhu generací a to zabráněním spojení mysli a těla. Jeho tělo je ukryto v tajné zbrojnici imaskarských mimo sféry.
6) Získali jsme umístění dalších Imaskarcan (těch, o kterých „Orákulum“ vědělo).
7) Ti, kteří v minulosti již jednou zastavili Shadovar našli odpovědi v Oreme.
8) Slabina Shadovaru – mají tajnou věznici na hranicích Anaurochu, klíčem je osoba zde držená.
9) Zeměvidec nebyl člověk, ale člen prastaré rasy vládnoucí světu ještě před draky a netheřani byli jeho projekt. Zeměvidec možná schválně ponoukl Karsa k jeho výběru božské domény. Neví se, jestli Zeměvidec považuje netheřany za zdařený, nebo nezdařený experiment. Zeměvidec varoval netherijské před Karsem: "Bude neuvěřitelně bystrý, zázračné dítě a génius v magickém umění. Povede váš lid daleko za představy vašich nejinovativnějších myslitelů. Vezme vše, co jsem vám dal a vylepší to způsoby přesahující dokonce i mé chápaní. Váš lid zná vynálezy, radosti, prosperitu a dlouhověkost. A on to všechno zahodí pryč..."
Allyks si přála, aby Orákulum vrátilo zpět dobrodruhům nahoře, co jim uzmulo a dalo jim na vybranou. A tak se i stalo. My se vypařili rychle pryč směrem k poušti Anaurochu.
Od kočovníků jsme získali velbloudy a svrchní oděv na zamaskování našich postav a tváří. A pak nás omráčil pohled na Anauroch, bývalé centrum netherijců. Tam, kde má ležet Oreme je nad zemí i vysoko v oblacích spousta shadovarských bází, vrátili se do centra bývalé říše. Vydali jsme se k oné tajné věznici a skutečně jsme nalezli balvan kryjící poklop. Byl cítit magií a pokud ho neotevře někdo ze shadovaru, zřejmě by vyslal varování. Něco mě napadlo a zkusil jsem poklop otevřít. A on se otevřel a nic se nestalo. To zřejmě ta stopa Clariburna Tanthula. Spolu s Allyks a Akashou zajišťující komunikaci mezi námi jsme sešli do naprosté tmy. Potkali jsme dva strážné a mě se povedlo vyvolat dojem, že jsem princ shadovaru osobně a mohli se přetrhnout, aby splnili mé rozkazy (Skylla to pak dávala k lepšímu s tím, že prý jsem se nemusel moc snažit, stačilo mi prý se chovat jako před návštěvou stínopádu). Tvrdili, že vydání vězně je v rozporu s rozkazy vydanými Clariburnem dříve, prý z nějakého dopisu. Ale nakonec splnili, co jsem poručil. Z vedlejší místnosti bylo slyšet, jak cosi vytahují nahoru pomocí silných řetězů, jak je odmotávají ze sarkofágu, jak kohosi vytahují a pak přivedli štíhlou postavičku s železnou maskou na hlavě. Vězeň říkal vysokým hlasem „Tak co, už jste si to rozmysleli?“ Oba strážní se vzdálili a slyšel jsem jejich šepot „Co myslíš? Už je to čtyřicet sáhů? Nemůže nám to už ublížit?“. Vyvedli jsme vězně ven, naložili ihned na velbloudy a ujížděli pryč, jako bychom měli za zády samotné síly celého shadovaru (což nebyla až tak mylná myšlenka). Jakmile jsme byli dostatečně daleko, utábořili jsme se a sundali železnou masku vězni. A ejhle! Bylo to mladé, asi šestnáctileté děvče. Jmenuje se prý Tabra, žila se svými rodiči někde pod Letohradem a shadovarští ji zajali, prý asi kvůli výkupnému. Dostala najíst a usnula.

Hlavou mi pádili splašení koně myšlenek:
- Oreme nějakou chvíli ještě počká. Je příliš dobře stráženo, kdyby tak šly báze shadovarských vylákat někam jinam… Alespoň máme čas věnovat se jiným problémům.
- Tabra nás buď záměrně klame, nebo je opravdu jen pouhá vesnická holka. Otázky, které příliš nepodporují její vysvětlení: Proč by Shadovar ukrýval obyčejnou vesnickou holku v nejtajnějším shadovarském vězení, zakutou do železné masky, ukrytou v sarkofágu a proč by se jí dozorci sami báli snad více, než prince Clariburna? Na co by Shadovar potřeboval výkupné za vesnickou holku? Proč byla tak podivně klidná? Každá jiná by se zhroutila, hořekovala, tahle Tabra se jen pěkně usmívala.
- Pokud je Tabra jen vesnickou dívkou a je snad oním klíčem ke slabině Shadovaru a neuvědomuje si to, pak po ní Shadovar půjde kdekoliv, aby ji jako potencionální nebezpečí odstranil. Pak bychom ji měli ochránit a odvést někam, kde bude před Shadovarskými v bezpečí. Třeba do vílí divočiny k Lady Lině? (přes území elfů) Díky tomu bychom mohli zjistit, jak to dopadlo s fomoriany a s drakolichem a případně po sobě „uklidit“. Jenže jak bude samotné lidské dívce v zemi nesmrtelných elfů a eladrinů? Co stesk po lidské společnosti? Neodsoudili bychom ji tak k sice pěknému a rozlehlému, přesto však žaláři?
- Pokud nám Tabra tají svoji totožnost a to, jak by mohla být klíčem ke svržení Shadovaru, tak proč? Třeba proto, že netuší, co jsme zač a nechce se dostat z jednoho vězení do jiného. Nebo nemá zájem se účastnit čehokoliv. Nebo je prostě jenom tak opatrná.
- Ať už je to tak nebo onak, musí to počkat, až se vyspí. I kdybychom se odpovědi nedozvěděli, alespoň jsme Shadovaru sebrali něco, co považovali za cenné. A s tím už se dá žít. Vlastně je setkání s Tabrou tou nejlepší věcí za posledních pár dní. Konečně něco, co má smysl, i kdyby to byl smysl v osvobození vesničanky.
- Akasha by ráda potkala sobě podobné a pokud po ní pátrají cestou od Letohradu, tak bychom je mohli potkat cestou na západ. Koneckonců Tabra tvrdila, ať už z jakéhokoliv důdovu, že pochází kousek od Letohradu. Takže tam potřebuje, buď za rodiči, nebo za nějakými vlastními důvody.
- Co se týče Mlhy, rád bych ho zase viděl. A ne jako projekci stvořenou rituálem. Asi ho nepotěší co potká peklo, ale třeba by to, že Orkus toho bude chtít využít a stát se bohem mohlo pohnout ďábly (alespoň Asmodeovy ovečky) ke spolupráci proti shadovaru – vzhledem informacím orákula, že zbožštění Orkuse souvisí s vítězstvím Shadovaru… Co na tom, že už tušíme, že Orákulum nebylo žádné orákulum, ale mozek se spoustou informací, to se přece ďáblové nemusí dozvědět.

Trochu jsem to upravil - že netheřani byli projekt Zeměvidce a ne rasy, jejíž je příslušníkem a tak.

Sry, udělal jsem si takový malý valentýnský prázdniny, ale už se zase vracím do svého běžného režimu a postupně dodám, co jsem slíbil. Zápis přečten a je parádní, ani bych nečekal, že zrovna tato hra bude mít tak dlouhý dvojzápis. Skvělá práce.

hadrian píše:
Iolaum
Ioulaum

hadrian píše:
2) Akasha se ho zeptala na sobě podobné (ZDE PROSÍM DOPLNIT ASSASSINE)
Prozradil, že stejně jako Akasha pátrá po sobě podobných, tak oni pátrají po ní. Narozdíl však od Ochránců žijící brány putují na východ z města Letohrad.

hadrian píše:
Oreme nějakou chvíli ještě počká. Je příliš dobře stráženo, kdyby tak šly báze shadovarských vylákat někam jinam… Alespoň máme čas věnovat se jiným problémům.
Na konci hry jsem udělal chybu, nezdůraznil jsem vám, že Oreme leží od tajné Shadovarské věznice asi hodinu cesty daleko. Ukryto na západním okraji Anaurochu.
Líbí se mi však, jak si to napsal a rád bych to bral tak, že v okolí jste viděli mnoho Shadovarských táborů a nebyla možnost jak se tam dostat (bez armády / supermasterplánu). Asi jako když Frodo předstoupil před Černou bránu. Tak blízko a přesto tak daleko:)

Zamyšlení nad Tabrou... moc pěkný.

Díky moc za chválu, nediv se dvojzápisu, když chystáš tak skvělý dobrudružství. :)

Přidal jsem jeden bod do zamyšlení:
- Akasha by ráda potkala sobě podobné a pokud po ní pátrají cestou od Letohradu, tak bychom je mohli potkat cestou na západ. Koneckonců Tabra tvrdila, ať už z jakéhokoliv důdovu, že pochází kousek od Letohradu. Takže tam potřebuje, buď za rodiči, nebo za nějakými vlastními důvody.

http://www.d20.cz/data/S/172/tempmap.jpg

Přikládám další část orientační mapy, tentokrát pouze západní části Faerunu. Na této mapě je, kromě vašich dosavadních cest (červené šipky), vyznačeno několik zajímavých bodů:

Oreme (modrý puntík nahoře uprostřed) - Tajemné město Oreme, kde Zeměvidec, prastarý patron Netherilu, spí. Nedaleká červená šipka vedoucí od vesnice Orákula do tajné Shadovarské věznice naznačuje, že jste byli velmi blízko. Anauroch je však obsazen Shadovarem a jejich létajícími enklávami. Přiblížit se k Oreme se zdá být nemožné. Otočili jste se tedy na západ k Vysokému hvozdu (The High Forest) jak ukazuje modrá šipka (příští hru začneme na jejím konci).

Karse (modrý puntík na jihu Vysokého hvozdu) - Město postavené kolem vysokého rudého kamenného monumentu, pozůstatku Netherského skoroboha Karsuse. Dle Aumvora Neumírajícího byste se měli od tohoto místa držet dál, je dobře hlídáno Shadovarem.

Secomber (rudá kružnice pod Vysokým hvozdem) - Malé městečko, kde by se podle Orákula měla nacházet další Imaskarkana. Jediná v dosahu. Zbylé jsou buď ztracené na dalekém východu na území Imaskarské říše nebo ukryté na jiných sférách.

Velká světle modrá šipka od Letohradu k Vysokému hvozdu ukazuje směr, kterým putují ti, kteří pátrají po Akashe a měli by jí být podobní...

Poslední vyznačený bod je mezi Secomberem a Baldurovou bránou na Mečovém pobřeží. Černokněžnická krypta, úkryt Larlocha, jednoho z posledních Netherských králů a možná nejmocnějšího arcimága této doby.

Díky moc Assassine, tohle nám hodně pomůže. Tohle je lepší než GPS :))).

Co takhle jít do Secomberu, stejně to vypadá, že ti mniši jdou přímo k Akashe (asi ta psionika), tak bychom je mohli potkat. Umožní nám to zároveň obejít High Forest a přiblížit se jak k Letohradu, tak i k Larlochovi (který asi bude na seznamu návštěv Shadovaru hodně vysoko a který by možná ocenil informaci, že Aumvora už si našli - třeba bychom získali další informace od něj, nebo jeho tajemného spoutaného písaře). Co vy na to?

Oba zápisy z posledního hraní přidány do článku.

Tak zpátky do práce:P. Protože nemám představu, jak moc jste si dělali nakonec poznámky, tak napíšu krátkou osnovu včerejší hry.

1. Utáboření se u Vysokého hvozdu, Tabra stále spí, Delgar studuje tajemný Aumvorův svitek.
2. Ráno se Tabra probouzí, její krycí story praskne (rozbor krve, přírodní duchové), je to 1000 let stará studentka Ioulauma, stále zamilovaná a toužící po pomstě, když se dozví, že jeden Illithid musel přežít.
3. Kometa se zastavuje, Allyks cítí, že se něco muselo stát se Skyllou, pravděpodobně dokončila propojení Pekla a Propasti.
4. Tabra se mění na zlatého draka a letí s družinou na hřbetě zpátky k Orákulu, prozrazuje, že je to Ioulaum, využil Illithidy (Tabrou nesprávně pochopeno...), vykašlal se na Tabru, ale souhlasí zpětně splnit svůj slib. Ioulaum teleportuje družinu do Hromvod.
5. Socializace:D
6. Klášter, kalashtarští mniši, Dante, Michael, "Copatá" Beatrice. Danteho černý kámen. Akasha dostává košem. Dante a dalších 10 mnichů pátrají po Zemi zaslíbené, místu, kde lze komunikovat s Planetou.

Jak to možná dopadne, až se jedné krásné noci potkají... zdroje Hirkalova skóre :-)

Paráda, holky se o Hirkala perou. :D

Ten souboj by mohl být epický, vzhledem k tomu, že jedna je vlkodlačice a ta druhá by musela být nemrtvá. Trochu jako ve filmu Smrt jí sluší. :D

A není ten vlk vlevo spíš Hirkal? To by dávalo větší smysl, vzhledem k tomu, jak dopadla Terces.

Nerhinn!!! Hirkal nenosí ženské šaty... ...a už vůbec ne v takové otřesné barvě!!!

Tak jak to vypadá se zápisem, pomohli jste Nerhinn nějak? Aby na nás pak nebyl Assassin zlej... ;)

Pavel pomohl. Vůbec není tak líný, jak se o něm říká :)

On to o něm říká vlastně on sám. :)

Deputy: neplánuješ změnu postavy? ;)

Jdu si udělat kafe a začnu psát .)

Už hořím zvědavostí, jak to vypadá se zápisem? ;)

hlavně aby Luboš nebyl zlej .....

Deputy píše:
hlavně aby Luboš nebyl zlej .....
:DDD To jo, chápu že tě jímá děs při té myšlence...

No, Winnifred píše už šestý den, tak se toho trochu bojím. A Roman furt nic...

hadrian píše:
:DDD To jo, chápu že tě jímá děs při té myšlence...
https://www.youtube.com/watch?v=DA9iW8iG4ps

Terezka si soukromě posteskla 19.3. píše:
Psaní dopadlo tak, že mám po různých papírech rukou psané poznámky, které zoufale potřebují ujednotit :-) Ještě jsem na to nerezignovala.

I když by mě to nepotěšilo, Winnie si na příští hru DnD připravila velké překvapení, které jí dá dost práce, a tak bych jí absenci své části zápisu snad i odpustil. Otázka je, co na to Nerhinn...

Roman by si zasloužil rozšlehat do gnómího guláše.

Myslím, že se na úterý hooodně těším :) ...gulášek...

Uznavam, mel jsem tedka trosku jine starosti a vybodnul jsem se na to... Klidne z gnomiho gulase (chudak Delgar;))udelam zapis ja.

Zápisy mi nejdou. Kdyžtak mi teda pište opravy a dodatky a já to pak změním.
Variabilita v pohledech různých postav je pochopitelně značně omezena.

Utábořili se. Něco tu hrozně nesedělo, ale nevěděli, co. Každý s nervozitou bojoval po svém. Akasha si bezmyšlenkovitě hrála s duchem kočky, který ji provází, paradoxní podívaná pro někoho, kdo ví, co ta bestie dovede. Hirkal zachmuřeně studoval dívku, tvrdě spící již téměř druhý den. Peblíg se co chvíli rozhlížel, jestli je náhodou nedohnali jejich nepřátelé, a Allyks zamyšleně zkoumala Tabřinu kovovou masku. Proč má otvor pro ústa, ale ne pro oči? Není pro čarodějnici; je pro orákulum? Médium?
Mohli by přísahat, že dívce věří každé její slovo, ale čemu věřit? Výpovědi náctileté dívky, nebo úsudku a intuici vybroušenými léty draze nabývaných zkušeností?
Alespoň Delgar se zabavil studiem Aumvorova svitku. Jeho zakaboněná tvář ale prozrazovala, že jeho dilemata mu dopřejí podobně neklidný spánek, jako nejistota ostatním.

Delgar píše:
Postup přeměny živé osoby v liche! Není to až tak obtížné a získaná moc je obrovská. Cena za to není přehnaná. Jediné co mne doposud drží zpět, je vědomí, že když to absolvuji, již není cesty zpět…

Druhého dne se Tabra konečně probudila. Směs opatrného vyptávání a logiky neodvratně poukázala na trhliny v jejím vyprávění a dívka nakonec doplnila svůj příběh o pár detailů. Jako že je čarodějka. Studenta Ioulauma. Tisíc let stará. A potenciálně nejmocnější kouzelník v historii.
Upřímnost byla odměněná upřímností poté, co se ukázalo, že nemá v úmyslu zabít všechny svědky svého prozrazení. Speciální zájem pak projevila o orákulum, které vyslovilo, že to ona je zhoubou Shadovaru. Že jde o mozek obklopený duchy illithidů vyvolalo u Tabry bouřlivou reakci; to oni zabili jejího mistra. A další díl skládačky zapadl do mozaiky – kdo jiný, než Ioulaum sám měl schopnosti ovládnout illithidský starší mozek?
Tabra, ostatními přesvědčená k rozvážnosti, souhlasila s tím, že k orákulu dojdou společně.

Delgar píše:
Interesantní! Jak ohromná musí být moc, potřebná k zastavení pohybu hvězdy!

Vyrazili k mýtině, ze které by mohli vzlétnout, když tu se Allyks zastavila, ruku na srdci, a začala se rozhlížet kolem sebe.
"Něco není v..."
Její výraz se náhle změnil ze znepokojeného v zosobnění čiré hrůzy a bolesti. A pak se kometa zastavila a její chvost zalil nebe v explozi oslepující záře.
Elfka, ústa pootevřená v tiché agónii, klesla na kolena. Otočila se nevěřícně za kometou a z hrdla se jí vydralo táhlé, skoro zvířecí zavytí.
Hirkal přiskočil v instinktivní reakci bránit člena družiny, ale nebezpečí nebylo nikde vidět.
"Co se stalo?!"
Allyks z očí skanula jediná slza. Skylla dokončila rituál. Peklo a Propast byly propojeny.

Hirkal píše:
Při představě jak hrozně se musí cítit mi proběhla hlavou vzpomínka na hrůzu, když jsem stanul před hroby mých blízkých. A na to jakou mi byla oporou. Jak rád bych Allyks pomohl, řekl něco, co by ji utišilo a přitom jsem věděl, že na to neexistují žádná slova. A tak jsem jen u ní stál, podpíral tu jindy tak silnou dívku. Aby věděla, že pořád má kolem sebe nás, kterým na ní záleží.

Nic dalšího se nedělo, a tak se Tabra změnila na zlatého draka a družinu na svém hřbetu přenesla až k orákulu. Shledání bylo zpočátku poněkud rozpačité; Tabra žila celou dobu v domnění, že illithidi zabili jejího mistra – a ona pak šílená touhou po pomstě zabila je. Ioulaum nicméně vysvětlil, že šlo celou dobu o jeho plán. Sice původně selhal ve svém slibu učinit z Tabry nejmocnější čarodějku Faerûnu, ale nyní je odhodlaný mu dostát.
Až bude Tabřin výcvik u konce, opět se setkáme. Prozatím ale Ioulaum družinu přenesl do Hromvod, kam vedly stopy mnišského řádu údajně prý vlastnícího vědomosti o Akashině původu.

Delgar píše:
Ta stará čarodějnice se umí přeměnit do formy draka! Chci, aby mne to naučila, ale je příšerná učitelka. Nejspíš senilita.

Rozhodnutí vydat se do Hromvod nebylo snadné a Akasha sama byla jeho největší odpůrkyní. Ale Imaskarcana počká; tam, kde leží, může čekat ještě roky, narozdíl od lidí putujících z místa na místo.
Večer se nesl ve znamení získávání informací od místních, navazování kontaktů, pro některé radovánek, pro některé snahy na chvíli zapomenout.

Delgar píše:
Město má 4 hostince. Všechny jsme je myslím vyzkoušeli.

Ráno se u bran městečka objevil klášter. Dříve tam nestál, nikdo neviděl jeho stavbu, naprostá záhada. A protože náhody neexistují, vydala se ho družina prozkoumat.
Uvítalo je jedenáct mnichů, někteří zachmuření, někteří s pohyby tanečníků, někteří s trhavými pohledy jedinců pozvolna propadajících šílenství; muži i ženy různých barev i velikostí a v jejich čele muž jménem Dante.
Dlouhou dobu strávil v němém rozhovoru s Akashou vedeném v řeči mimo vnímání ostatních a jen její výrazy, tu překvapený, tu frustrovaný, napovídaly, jak se hovor vyvíjí.
„Nemůžeme tě vzít mezi nás, Akasho,“ pravil nakonec Dante.
„Cítím z tebe jeho vliv. Jestli je to slabost nebo výhoda, zatím nedokážu posoudit, ale nemůžu riskovat tvoji přítomnost zde. Zatím nejsme dost silní.“
Zatímco Akashe se ve tváři zračila bolest z odmítnutí, Delgar potají otevřel Dantův vak, skrývající na pohled obyčejný černý kámen. Dante se jen usmál a kámen vrátil na své místo.
„Třeba se ještě setkáme…“

Delgar píše:
Vak jednoho z nich budil zvědavost. Připomínal humanoidní hlavu v pytli. Uvnitř však byl jen velký černý kámen. Pomatenec.

Doplněk za Hirkala:

Kometa, na kterou už jsme si téměř zvykli, vybuchla oslepující září a zastavila se. Allyks se zapotácela, padla na kolena a její výkřik hrůzy, téměř zvířecí, vzlétl k obloze.
Přiskočil jsem k ní, zachytil ji kolem ramen. Až po hodné chvíli se utišila a z nesouvislých vět jsme si poskládali obrázek z toho co cítila. Skylla zemřela při svém rituálu. Při představě jak hrozně se musí cítit mi proběhla hlavou vzpomínka na hrůzu, když jsem stanul před hroby mých blízkých. A na to jakou mi byla oporou.
Jak rád bych Allyks pomohl, řekl něco, co by ji utišilo a přitom jsem věděl, že na to neexistují žádná slova. A tak jsem jen u ní stál, podpíral tu jindy tak silnou dívku. Aby věděla, že pořád má kolem sebe nás, kterým na ní záleží.

Vymrčel jsem si zápis a jsem z něj hrozně nadšen. Moc děkuju, že jsi se toho nakonec ujala Veru. Fakt se mi to líbí a už se těším na další hru, tentokrát ne tak uspěchanou a neoseklou návštěvou hospody.

Jen malý detail:
V. píše:
muži i ženy různých ras a v jejich čele muž jménem Dante.
Mám pocit, že jsem zmiňoval, že jsou to všechno lidi. Pokud ne, tak jsem se spletl. Jsou to jen lidi, přesněji řečeno kalashtarové.

Myslela jsem tím rasy jako různé barvy kůže. Upravím to v aktualizaci.

Dobrý zápis! A omlouvám se, nepochopil sem zadání, tudíž moje část zápisu byla nepoužitelná.

Deputy: Nene, pochopil jsi to správně, původně jsem chtěla nějak poslepovat deníkové záznamy a udělat z toho takovou koláž, ale nakonec nebylo moc z čeho - Allyks nebyla vůbec ve stavu, aby si něco psala (proto jsem chtěla dělat toho "editora") a zápisy měl akorát Delgar. Ale možná to tam ještě nějak doplním i s tím Hirkalovým záznamem.

Assassin: No, můj původní plán byl "Zkusím, co se stane, když se výjimečně nebudu připomínat, a kdyžtak pak v pondělí před hrou vyvěsím něco vlastního a ostatní pěkně guilttripnu", ale předběhl jsi mě. Nicméně sis ho nevymrčel, zápis by tu byl tak jako tak ;)

EDIT: Zkusila jsem ten zápis doplnit o deníkové záznamy, ale jak říkám, jsou hlavně od Delgara. Kdyžtak se k tomu nějak vyjadřete. Lepší předtím? Teď? Nebo ještě dodatečně dopíšete něco k proložení textu?

Mě se to líbí a nevypadá to, že by ještě někdo něco dodával, takže to postnu do článku.

Název dám "Zlatý drak".

EDIT: Přidáno do článku.

Opravdu skvele:)

Nemam pocit, ze by ti zapisy nesly...

Dnešní hra se mi moc líbila, díky Assassine. Souboje byly super a intermezzo v hospodě a u starosty Secomberu nemělo chybu. :)

Taky díky. Jen tak ve zkratce pro Terku.

Družina se vypořádala s odchodem Akashi k druidům a vzápětí nejen odrazila, ale i brutálně zmasakrovala shadovarský lovce odměn hledající Tabru. Poté dorazila do Secomberu, kde našla místní Imaskarcanu, která se však ukázala býti příliš nebezpečným a mocným artefaktem, a celá sebevědomá družina dobrodruhů se tak ocitla ve smrtelném nebezpečí, z kterého je musel vytáhnout jejich nejmocnější člen... Alfréd / Lutécie, tentokrát za Hirkalova dohledu...

Jo, skvele to bylo:)

Díky za shrnutí, vidím, že jsem nezáviděla "naprázdno" :-)

A jak ji/ jeho pojmenoval Hirkal...?

Winnie píše:
A jak ji/ jeho pojmenoval Hirkal...?
Nastesti mel Alfreda jenom cvilku a nestacil si k nemu vytvorit vztah. (To uz by se Assassin upsal:D) Ale jedna lakoma potvora ho nechce vratit puvodnimu majiteli:)

Škoda, Alfrédovi/ Lutécii byste tak zadělali na pořádnou schizofrenii... a schizofrenní artefakt, to zní dobře :-)
Vůbec netuším, o jaké lakomé potvoře by mohla být řeč... :D

Hirkal jí říkal Lutécie a pak ji vrátil Allyks. Ne, že by na tom bůhvíjak záleželo...

Další termín hraní bude úterý, 15. dubna...?

jo,já sem pro.