květen, 26.

Konstantin se zdá být častým námětem hovoru místních. Strávila jsem s ním sice jen pár dní, ale až tady jsem si uvědomila, jak moc je pro běžného člověka... neobvyklý. Doufám, že se nedostane do nějakých problémů.
Gnoll ovšem není to jediné, o čem se mluví. Zdá se, že v Sarbatoin, kde bývá po dlouhé měsíce jediným zajímavým děním to, co provádíme s družinou Patrika Káněte, s Písklaty, se najednou s událostmi roztrhl pytel - na místní poměry určitě.
Klášter ubytovává významného hosta, pána Aldrika z Bree. Důvod jeho pobytu není jasný, ale prý už je tu poměrně dlouho. Nejsem si jistá, jestli vůbec vychází ze svých komnat - přinejmenším si nevybavuji, že bych ho někde potkala.
Na koho jsem narazila, je bohatý kupec, o kterém si špitají ti, co zrovna nepomlouvají Konstantina nebo pána Aldrika. Tento obchodník s magickými předměty prý přebývá U Oka, kde si platí nejlepší pokoje, a jak jsem se, mimo jiné, dozvěděla, má překrásnou společnici. Narazila jsem na něj v knihovně, ale nevěnovala jsem mu víc pozornosti, než abych vůbec zaznamenala jeho přítomnost.
Ach, knihovna. Musím se přiznat, že mi pár dní trvalo, než jsem se zbavila toho mrazivého pocitu v zádech, kdykoli jsem pozdravila otce Lebharlana. Trávím teď hodně času studiem, snažím se získat alespoň nějaké znalosti mystických umění... Pořád považuju výpravu, ze které jsme se vrátili, za svoje selhání. Kdyby nebylo Svena, těžko bychom vyvázli živí, a já nemohu spoléhat na to, že se o mě bude pořád někdo starat...
Když tu není Janos, je mou povinností chodit k umírajícím. Což, ti co odchází, ti jsou vždy nakonec rádi, že jsem s nimi. Ale vidím to na tvářích jejich příbuzných, jak by byli mnohem radši, kdyby jim tu službu prokazoval Janos - nebo klidně některý z kněží Erathis, nebo kohokoli... Prostě mě neuznávají jako kněžku smrti. Nevím, co bych měla dělat, abych si tu vybudovala trochu úcty.
A jako bych slyšela káravý hlas paní Maeve - "Možná by stačilo, kdybys přestala provádět ty skopičiny s Patrikem a jeho hochy." To jistě, vzít mi veškerou zábavu.
Dnes večer máme velký plán - myslela jsem si, že bychom toho přeslavného obchodníka měli uvítat pěkně po našem. Opijeme Tula, čeledína U Oka, a přebarvíme kupcovy koně na modro... A coby jen, kupcovy, všechny.
Chybělo mi to, takovéhle hry.

"Pst!" syknul Patrik Káně, když se venku ozvaly těžké kroky krčmáře.
"Tule! Tule, ty holomku, kde se zase flákáš?" zaduněl.
Aiss se tiše zahihňala - společně s Tornem zvedli opilého Tula na nohy, do jedné ruky štětec, do druhé kyblík s barvou, postrčili ho ke vratům.
Když smějící se skupinka vybíhala zadními dveřmi stáje, zaslechli první kletby a nadávky. Tahle noc začala dobře. Hnali se ulicemi, výskali nadšením a snažili se jeden druhého umlčet - těžko však být ticho, když se tucet rozjařených mladých žene městem.
Z čiré radosti, Marek chytil tieflinku do náruče a políbil ji - ona ho se smíchem odstrčila, "To nesmíš, blázne," škádlíc ho do hlupáků. Všichni se smáli, přiopilí vínem a euforií se chystali oslavit život a nastávající léto.
A zatím, na druhé straně města, v temnotě Uliček, došlo k vraždě.