červen, 17.

Terén se stále mírně svažoval a les začal řídnout. Před polednem se před nimi otevřela kopcovitá krajina, travnatý porost byl jen tu a tam přerušen menším lesíkem. Pokud by udrželi tohle tempo, uvažovala Aiss, a nic by je nevyrušilo, mohli by být ve Varteně dalšího dne před polednem. Ocenila, když se nepříjemná kamenná stezka znovu napojila na udusanou cestu, bylo to mnohem pohodlnější jak pro ni, tak pro oslíka.
Přehledné okolí jim také dovolilo opustit bezpečnou formaci, kterou v lesích na Svenovo přání úzkostlivě dodržovali - říkal, že si nemůžou dovolit další náhlý přepad nebo něco v tom stylu. Teď, když si každý tak nějak kráčel svým tempem, ve svých myšlenkách, Ghar využil situace a připojil se ke kněžce, kráčeje z druhé strany oslíka.
Chvíli šli mlčky, ale dívce nečinilo potíže poznat, že paladin jen zvažuje, jak uvést svou otázku.
"Můžu ti nějak pomoct?" zeptala se sama, aby zkrátila čekání.
Drakorozený po ní střelil pohledem, dívka se povzbudivě usmála.
"Totiž..." začal zvolna, "Koho ty znáš ve Varteně? A... neptej se, proč se ptám, prosím."
Aiss pokrčila rameny. "Nikdo, o kom bych přímo věděla. Nemůžu zaručit, že nepotkám známou tvář. A mám tam k vyřízení víc věcí než jen ty spjaté s pánem Spercheiem."
"Mohl bych vědět, o co jde? Možná by nám to Spercheia pomohlo najít."
Tieflinka zpomalila, pohled upřený někam do ztracena. Až když ji oslík předešel natolik, že napnul provaz, který měla uvázaný k jeho ohlávce, vrátila se myšlenkami nazpět. "Co tím myslíš, najít?" Sice ostatním řekla o tom, že mají podle Kylary zachránit Spercheia, ale čím více se blížili k Varteně, tím častěji sama sebe přesvědčovala, že to byl jen Kylařin úskok, aby ji dostala pryč. "Musím něco zařídit v tamní škole Vysokého Umění," pokračovala po chvilce. "Co ti ta..." Aiss spolkla nějaké nelichotivé označení. "Co ti Kylara řekla?"
"Řeknu to takhle... Máme... takovou práci," začal paladin váhavě. "Chci najít nějakého Šedivce, pokud možno aniž bychom upoutali pozornost."
"Kdo to má být?"
"Kylara a Spercheios ho zřejmě znají." Ghar si povzdechl, od jeho nozder unikl obláček ledové páry. "Nevím přesně, jaký to má smysl. Doufám, že se to všechno nějak spojí, až ho najdeme."
"Takže co od nás čekáš?" zjišťovala dívka dál.

Nemáme moc času. Tak den od příchodu do Varteny, říkal. Já se mám poptat v církevních kruzích, v Konstantinově doprovodu. Že prý s chlupatými bratry působím důstojněji. Sven s Gaerwyn budou pátrat v ulicích, mezi prostým lidem. Ghar kladl velký důraz na to, aby měly obě dívky doprovod. On prý půjde zkusit štěstí na místní úřady. Že prý sám bude vypadat nevinně. Na způsobu, kterým se při tom usmál, bylo něco zneklidňujícího.
Mínil také, že bychom měli celé pátrání provést ještě předtím, než se otevřeně nahlásíme v domě pána Spercheia. Sice nevím, jak se nám něco takového podaří... Ale dává to smysl.
Vyzvídal pak okolnosti, za kterých jsem se dozvěděla o Spercheiově smrti. Řekla jsem mu, na co jsem si vzpomněla - žádná jména, jen žádost o naši přítomnost. Naši. Je sice pravda, že jsem chvílemi litovala, že jsem se na cestu nevydala sama, ale pokud bylo na tom, co Kylara říkala, něco pravdy, tak jsem nakonec mohla být ráda.
Ujišťovala jsem se, že mi snad už nic dalšího k věci netají - každá informace, kterou by držel a která by se k nám nedostala, mohla přinést další problémy.
Zdálo se ale, že mi řekl vše.

"Ty Kylaru asi nemáš ráda, co?" zeptal se najednou.
Neurčité gesto. "Dalo by se to tak říct. Ale myslím si, že nám v téhle věci nezbývá, než jí věřit. Nic lepšího teď nemáme."
"Bojím se," pokračoval drakorozený, "Že mě zneužívá. Ke svým účelům. Proto jsem opatrný, chápej."
Kněžka beze slova přikývla.
"Možná je Spercheios ten, co poslouchá Kylaru, ne naopak," hloubal dál Ghar. "A my jí teď zobeme z ruky."
"Myslíš si, že je pán Spercheios naživu?" otázala se Aiss tiše. "Z toho, co Kylara říkala?"
"Nevím" odvětil. "Nemám důvod myslet si, že je mrtev. Žádný důkaz. Ty to nepoznáš? Skrze tvou Paní, myslím."
Kněžka zavrtěla hlavou. "Nepřísluší mi hádat o něčím životě a smrti. Prostě přijímám věci tak, jak jsou." Odmlčela se. "Nemůžu ji vystát i proto," dodala po chvilce, "Že zasela semínko naděje."
"Nevím, co je Šedivec zač. Je na nás, abychom to zjistili."
Tieflinka kývla. "Myslím, že je na tobě, abys to pověděl i ostatním," řekla pak.
"Udělám to," souhlasil Ghar.