Amazing Adventures - články

DnD: Amazing Adventures - Aissiny zápisky

Obsah článku:
září, 3. (klášter)

 

Nebyla to smrt, tolik Aiss věděla.
Srdce zemřelých byla v mezisvětí tichá, tlouct začala až po návratu k tělu.
Její srdce bilo s neutuchajícím odhodláním - pořád jsem tu, zpívalo, pořád jsem tady.
Jenže tady bylo… jinde.
Pekelná paní ji nemohla mít a tak ve vzteku odmrštila kněžčinu duši pryč od jejího těla, do temnoty mezi vzdálenými hvězdami. Aiss se sama vrátit nedokázala, tak jí nezbylo než čekat.
Čekala.
Čekala pět tisíc let.
Čekala jedno otočení hodin.
Tady čas nehrál žádnou roli.
Čekala, než se objevil Ghar, drak v platině a černi.
"Řekl bych, že ses trochu ztratila," uklidňující slova duněla prázdnotou mezisvětí.
"Myslela jsem, že přijde…" kněžka zaváhala. "Že přijde někdo jiný."
Dotkla se hřejivých šupin.
"Pojďme," zašeptala. "Brzy bude úsvit."

 

Nevím, jakou smlouvu uzavřela Daera z domu Maril s paní Šestého kruhu. Ať však Glasyi za její službu slíbila cokoli, zabránila jí nárokovat si duše jejích potomků. Pekelnou paní to netěšilo.
Přesto že jsem však dokázala odolat jejímu vábení, Glasya neodešla s prázdnou.
Tolik střeženou, tolik ceněnou, ztratila jsem Spercheiovu krabičku, vzácný zdroj životní síly.
Stejně tak popel z Baelzřina srdce, který jí bránil navrátit se k bytí. Teď byla zpátky, znovu ve službách své paní.
Pak Ledové Slunce, medailon nalezený v Černém Prstu, klíč k zámku, který neznám. Také pryč.
Snad by bylo lepší, kdyby získala mě. Snad by to byla menší cena za mou slabost.

 

Ani slovo výčitek.
Bylo by lepší, kdyby se zlobili. Bylo by lepší, kdybych dostala vyčiněno. Těžko snáším shovívavou starostlivost Mori, která je teď novou matkou představenou, těžko snáším Alandřino mlčení.
Snad bych měla být ráda. Přesto mi to jen přináší pocit, že jsem jedno obrovské zklamání, pro ně i pro odkaz paní Maeve.
Smečky jako by se stěží dotklo to, co jsem udělala. Jen ticho a podezřívavé pohledy, změnila jsem se a oni neví, zda mi mohou věřit. Ani já nevím. Ale Sven sám obcuje se sukubami a jemu i ostatním na Spercheiovi záleželo jen málo, a tak moje vlastní chyby a prohřešky jako by v jejich společnosti bledly.
Pokud mohlo z mého selhání vzejít alespoň něco dobrého, pak se tak stalo. Kletba včel je pryč, která svazovala mou mysl a svedla mě k otevření brány do pekel.
Stejně tak se ztratilo moje podivné pouto ke Gaerwyn a jakkoli bylo mnohdy užitečné, jsem tomu ráda. Moje pocity jsou zase jen moje.

 

Na Gaerwynin popud jsme obrátili pozornost k hrobce, která leží pod vinicí - doufá, že bychom v jejích hlubinách mohli najít odpovědi na některé z našich otázek, a osvobodit tisíce duší tam uvězněných, pozůstatek armády, která kdysi město téměř smetla z map.
Tak pročítám staré svitky, které za sebou zanechal tieflingský generál, překládám, hledám náznaky, které by nám mohly pomoci. Únavná práce, která mě znovu a znovu nutí vracet se k tomu, co jsem udělala.

 

Jako služebnice paní Smrti mám za úkol večer odsloužit mši za ty, kteří padli za oběť událostem posledních dní. Není mi ale dovoleno to, o co bych stála nejvíc - poskytnout poslední službu paní Maeve. Vím, že velekněžka zářící Erathis neprochází branami Letherny, ale zamíří přímo do síní své paní, proto ji mají na cestu vyprovázet kněží jejího vlastního řádu. Přesto je to pro mě… rána? Tolik mě bolí, že s ní nemůžu trávit ty poslední okamžiky tady.
Není však na místě, abych se vzpouzela tradicím. Nezbývá mi, než se připravit na svou službu mrtvým.

 

Poslední tóny modlitby za mrtvé se ještě několik okamžiků rozechvěle vznášely pod oblouky katedrály, pak utichly docela. Aiss nezůstala o mnoho déle, nedívala se, jak se lidé zvedají z lavic a odchází do svých domovů.
Když za sebou zavřela dveře cely, ztěžka dosedla na zem. Nahmatala symbol Havrana, který nosila u pasu, a sevřela ho, až jí zbělely klouby na ruce.
Ta dálka, tolik ji vyděsila.
Když zpívala slova obřadu, nepochybovala o nich. Její mysl o nich nepochybovala. Ale její srdce…
Nikdy si neuvědomila, jak moc je jí smrt vzdálená. Vždy si myslela, že je smířená se službou Pochmurné paní. I ve vězení domény, ač necítila Královninu přítomnost, to byla jen prázdnota, jen místo, které bylo třeba zaplnit.
Tohle bylo jiné.
"Daleko," hlesla dívka zoufale.

 

Byl to Janosův odchod, co nás odcizilo?
Nebo to byla jeho přítomnost, co ve mně vzbuzovalo pocit, že je mi Smrt blízká?
Nedokázala jsem říct.
Nepochybovala jsem o své službě. Nepochybovala jsem o své víře. Uvědomila jsem si ale, že to není aspekt Smrti, ke kterému mě vede moje cesta.
Tři pilíře se tyčí v trůním sále Havraní paní.

 

Mysl si žádala odpočinek a tělo toužilo po spánku. Ani jedno však nepřicházelo, úzkost a neklid Aiss nedovolily usnout.
Poslední paprsky slunce byly dlouho pryč, když konečně vzdala snahu poddat se spánku a vydala se do klášterní zahrady.
Setkání s pekelnou paní ji změnilo, nejen uvnitř. Ve slabém světle narůstajícího měsíce pozorovala svůj obraz na hladině zahradního jezírka. Tisíce hvězd se zrcadlily na vodní ploše, zdobily její tvář korunou z nejčistších démantů a ona si nebyla jistá, že se poznává.
Ty oči, jako by byly cizí. Bělmo se ztratilo, utopené v nejhlubší černi, jásavý karmín duhovek nahradily oheň a krev, a jen šero způsobovalo, že byly kočičí zřítelnice téměř kulaté, skoro jako dřív. Nevěděla, kdo se na ni z obrazu na hladině dívá. Možná to byly oči Kněžny, možná to přece jen byla ona.
Klášterní zahrady jsou v noci opuštěné místo, přesto si brzy uvědomila, že sama není.
Na zábradlí altánu seděl Talos Garth, v ruce rozjedené jablko.
"Jsi tu docela slavná," řekl namísto pozdravu. Ani se na kněžku nepodíval, jen se pousmál.
Zaváhala. Měla být zaskočená. Měla být dost rozumná na to, aby se ho bála. Přesto strach necítila, ani překvapení. Jako by věděla, že ho tu najde.
"Neměl bys tu být," odvětila po chvilce vzdorovitě. "Nejsi tu vítán."
Jestli očekávala nějakou odpověď, žádná nepřišla. Jižan k dívce jen obrátil pohled, zaujatě ji pozoroval.
"Na tvých rukou je Spercheiova krev." Snad se snažila přesvědčit sama sebe. "A také tam zůstane, po tom, co jsem udělala," dodala nakonec těžce, hořké přiznání vlastní viny.
Usmál se skoro škádlivě, odhodil zbytek jablka a seskočil ze zábradlí.
"Konečně máme něco společného," zanotoval tiše.
Zbledla, o krok ustoupila, rty stažené ve vzteklé lince. Pravdivost těch slov byla jak rána nožem.
"Tohle není místo pro tebe," sykla Aiss zlostně.
Jako by ani nezaznamenal její hněv, nebo na něj prostě nedbal. "Jak se cítíš?" zeptal se klidně.
"Řekla jsem -"
Chtěla ho okřiknout, ale slova jí uvázla v hrdle. Už nedokázala bojovat, nedokázala se hádat. Nestaral se o to, co udělala. Zajímalo ho, jak jí je.
Nedokázala ho vyhnat.
Dívka odevzdaně sklopila hlavu. "Strašně. Cítím se strašně," přiznala.
Dva, tři kroky, stál u ní, příliš blízko. Nebo příliš daleko, pomyslela si.
Odhrnul jí z tváře pramen vlasů, podivně uklidňující gesto.
"Proč jsi přišel?" zeptala se téměř šeptem.
"Vážně potřebuju důvod?" odvětil Talos pobaveně.
Snažila se číst v jeho tváři, znát jeho myšlenky.
On jí pohled oplácel, sebevědomý, vyrovnaný. Viděla jen zvědavost, zájem. Aiss věděla, že je pro ni nebezpečný, teď jí ale ublížit nepřišel.
Rychle odvrátila zrak, cítila, jak se jí tváře zalévají ruměncem.
Talos se sklonil k dívčině uchu, rty se jí téměř, téměř dotýkal.
"Měl jsem o tebe starost," řekl měkce.

 

Sladká zrada.
Po našem setkání na Krkavčí skále jsem Gaerwyn jen těžko vysvětlovala pocity, které skrze mě tehdy cítila. Teď jsem byla neskonale vděčná, že je pouto pryč.
Nikdo se nedozví, co se stalo v klášterní zahradě, nikdo se nedozví o mém pádu.
Jak snadno nacházím útěchu v náruči vraha, klid, který mi nedá nikdo jiný. Žádné výtky a žádné zklamání, žádná hořkost z nesplněných očekávání.
Nevím, co ho ke mně vede, nevím, jaká je jeho hra. Ta touha je však nepředstíraná a vášeň beze lži.
Sladké tajemství.

 

Seděla v šeru altánu, objímala svoje kolena a zamyšleně hleděla do zšeřelé zahrady. Jižan ležel vedle, na zádech cítila dotek jeho ruky, konečky prstů kreslil obrazce beze smyslu.
Bylo to od ní zbrklé, pomyslela si. Hloupé, nebezpečné. Nesmělo se to opakovat.
Noc byla klidná a nezvykle teplá, přesto cítila ve vzduchu vůni sněhu.
Ticho prolomil Talos.
"Žádné otázky?" zeptal se skoro pobaveně. "Žádný výslech?"
Podívala se na něj. Měla otázky, spoustu otázek. A musela znát odpovědi. Jenže každá jedna z nich mohla rozbořit tu jedinou dobrou věc, kterou jí dnešek přinesl. Aiss neměla sílu to riskovat.
"Dnes ne," zavrtěla hlavou. "Příště," pousmála se. Možná to bylo zbrklé, hloupé, nebezpečné. Ale byla to svoboda. A dokud si uvědomovala, že mu nesmí věřit, mohla tuhle hru hrát i ona.
Překvapení v jeho očích rychle vystřídala spokojenost. Sama mu vyšla vstříc, zřejmě víc, než čekal.
"Pak tedy příště," stáhl dívku k sobě.

< září, 3. (klášter) >
září, 2. (vinice, klášter)
DnD 4e - Amazing Adventures; DM - Almi; hrají: Alnag (Sven), Jarik (Ghar), Nerhinn (Gaerwyn), Noir (Konstantin) a Sethi (Aiss); 2009-11
Napsal Sethi 22.05.2011
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 301 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.090337991714478 secREMOTE_IP: 3.215.16.238